načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Malér Eyrová - Jasper Fforde

Malér Eyrová
-14%
sleva

Kniha: Malér Eyrová
Autor:

Píše se rok 1985 a kriminální živly z Londýna se přesunuly na lukrativnější území na trh s literaturou. Agentka Thursday Next je na stopě toho největšího padoucha Acherona Háda, ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 74.1%hodnoceni - 74.1%hodnoceni - 74.1%hodnoceni - 74.1%hodnoceni - 74.1% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2010-01-01
Počet stran: 388
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 382 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Eyre affair
Spolupracovali: přeložil Pavel Medek
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
ISBN: 9788000018317
EAN: 9788000018317
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Píše se rok 1985 a kriminální živly z Londýna se přesunuly na lukrativnější území na trh s literaturou. Agentka Thursday Next je na stopě toho největšího padoucha Acherona Háda, který unáší postavy ze slavných románů a požaduje za ně výkupné. Thursday pronikne do knihy a snaží se škodu napravit, ale řešit prohřešky proti literatuře není tak jednoduché, když ještě zároveň musí přesvědčit muže, kterého miluje, aby se s ní oženil, a přijít na to, kdo ve skutečnosti napsal Shakespearova dramata.

Související tituly dle názvu:
Jana Eyrová Jana Eyrová
Brontë Charlotte
Cena: 236 Kč
Jane Eyrová Jane Eyrová
Brontë Charlotte
Cena: 239 Kč
Jane Eyrová Jane Eyrová
Brontë Charlotte
Cena: 237 Kč
Jana Eyrová Jana Eyrová
Brontëová Charlotte
Cena: 211 Kč
Jana Eyrová Jana Eyrová
Brontëová Charlotte
Cena: 154 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

...Síť speciálních operací neboli SpecOp byla ustavena proto,

aby vykonávala policejní dohled nad případy, které sepovažovaly za příliš neobvyklé či specializované, a nemohly je proto řešit standardní policejní jednotky. Tvořilo ji celkem třicet

oddělení, z nichž první byly vcelku přízemní sousedské spory

(SO-30) a další například literární detektivní oddělení (SO-27)

a umělecké zločiny (SO-24). Všechno pod úrovní SO-20 spadalo do kategorie utajovaných informací, i když se všeobecně

vědělo, že SO-12 je chronohlídka a SO-9 antiteroristickéoddělení. Kolují pověsti, podle nichž je SO-1 oddělení, které dohlíží

na samotný SpecOp. Čím přesně se zabývají všechna ostatní,

to se můžeme jen dohadovat. Je ovšem známo, že jednotliví agenti jsou většinou armádní či policejní veteráni a bývají

lehce duševně nevyrovnaní. „Chcete-li se stát agentemSpecOpu,“ říkává se, „chovejte se trochu ujetě...“

MILLON DE FLOSS, Stručná historie Sítě speciálních operací

M

ůj otec měl obličej, jehož pohled byl schopenzastavit hodiny. Nechci tím říct, že byl ošklivý neboněco podobného; je to obrat, který používala chronohlídka

k označení někoho, kdo dokázal zredukovat čas naultrapomalý pramínek. Táta měl u chronohlídky hodnostplukovníka a svou práci držel ve velké tajnosti. Dokonce v takové

tajnosti, že jsme vůbec netušili, že odmítl poslušnost svým

nadřízeným, dokud nám jednoho dne ráno jeho kamarádi

z dohledu nad časem nevtrhli do domu. Mávali kolem sebe

příkazem ke konfi skaci a likvidaci s nevyplněným datem

na začátku i na konci a chtěli vědět, kde a v jaké době je. Od

té chvíle zůstává táta stále na svobodě a při jeho pozdějších

návštěvách jsme se dozvěděli, že celou agenturu považuje

za „morálně a historicky prohnilou“ a že osobně vyhlásil

7


8

válku byrokratům z Úřadu pro speciální časovou stabilitu.

Nevěděla jsem tehdy, co tím myslí, a nevím to dodnes;prostě jsem jen doufala, že ví, co dělá, a že při tom nepřij de

k úhoně. Dovednosti, jimiž byl schopen zastavit hodiny,byly těžce zaplacené a nezvratné: byl nyní osamělýmpoutníkem v čase, který nepatřil do žádného konkrétního věku,

ale do všech najednou, a kromě chronoklastického éteruneměl jiný domov.

Já sama jsem členkou chronohlídky nebyla. Nikdy jsem jí

ani být nechtěla. Podle všeho, co jsem věděla, to nebylažádná velká legrace, i když se u ní dobře platí a jejímu penzijnímu plánu se nic na světě nevyrovná: dostanetejednosměrnou jízdenku do kteréhokoli místa a času podle vlastního

přá ní. Ne, to pro mne nebylo. Podle naší nomenklatury jsem

byla „agentkou kategorie I“ v SO-27, tedy v literárnídetektivní divizi Sítě speciálních operací se sídlem v Londýně. Je

to mnohem méně atraktivní práce, než její označení napovídá. Po roce 1980 se velké zločinecké gangy zaměřily na lukrativní literární trh, takže jsme měli spoustu práce a jen málo peněz na její fi nancování. Pracovala jsem podoblastním náčelníkem Boswellem, malým nafoukaným mužíkem,

který vypadal jako pytlík mouky s rukama a nohama.Boswell žil a dýchal jen pro svou práci, slova byla jeho životem

i jeho láskou – nikdy nevypadal spokojeněji, než když byl

na stopě podvrženému Coleridgeovi nebo falešnémuFieldingovi. Právě pod Boswellovým vedením jsme pozatýkali

gang, který kradl a prodával první vydání Samuela Johnsona, a při jiné příležitosti jsme odhalili pokus o legalizaci

pravosti zjevně nereálné verze Shakespearova ztracenéhodramatu jménem Cardenio. S těmito případy jsme si trochulegrace užili, byly to ale jen malé ostrůvky vzrušení v širokém

oceánu každodenních všedních povinností, jímž SO-27 je:

většinu času jsme trávili s ilegálními obchodníky,porušeními autorských práv a drobnými podvody.

Pracovala jsem pro Boswella a pro SO-27 už osm let a žila

jsem v pronajatém bytě v Maida Vale s Pickwickem,regenerovaným ochočeným drontem, který byl pozůstatkem z dob,

kdy byla v módě regenerace vyhynulých živočišných druhů a kdy jste si mohli bez problémů v každém krámukouit domácí klonovací soupravu. Strašně – ne, zoufale jsem toužila uniknout z takzvaného litdetu, jenže přechod dojiného oddělení byl něčím neslýchaným a povýšenínepřipadalo v úvahu. Hodnosti inspektorky jsem mohla dosáhnout jedině v případě, že by moje bezprostřední nadřízenápovýšila nebo odešla jinam. K tomu ale nikdy nedošlo, protože na děje inspektorky Turnerové, že se provdá za zazobaného pa na Správného a odejde z agentury, zůstávaly na úrovni pouhých nadějí – z pana Správného se pokaždé vyklubal pan Prolhaný, pan Násoska nebo pan Již Ženatý.

Jak už jsem řekla, otec měl obličej, jehož pohled bylschoen zastavit hodiny. A přesně k tomu také došlo, když jsem si jednoho jarního dopoledne dávala sendvič v malérestauraci nedaleko kanceláře. Celý svět zamžikal, otřásl se a zůstal stát. Majitel restaurace ztuhl v polovině věty a obraz vtelevizi se zastavil. Venku viseli na obloze nehybní ptáci. Auta a tramvaje na ulicích zůstaly stát a cyklista, který se připletl do dopravní nehody, se zarazil ve vzduchu s výrazem děsu zmrzlým v obličeji, který se vznášel půl metru nad tvrdým asfaltem. Také všechen zvuk ustal a nahradilo ho jakési duté hučení – souhrn veškerého hluku světa, který se v onomokamži ku na neurčitou dobu zastavil na stejné frekvenci ahlasitosti.

„Jak se má moje nádherná dcera?“

Otočila jsem se. Otec, který seděl u jednoho stolu, vstal a láskyplně mě objal.

„Mám se dobře,“ odpověděla jsem a pevně jsem jehoobjetí opětovala. „Jak se daří mému oblíbenému otci?“

„Nemůžu si stěžovat. Čas je skvělý lékař.“

Chvíli jsem se na něj upřeně dívala.

„Poslyš,“ zahučela jsem, „mám dojem, že pokaždé, když tě vidím, vypadáš mladší.“

„Taky že jsem. Co takhle nějaká vnoučata?“

„Při mém způsobu života? Ani náhodou.“

Usmál se a zvedl jedno obočí.

„Takhle bych to zatím ještě neviděl.“

Podal mi nákupní tašku od Woolwortha.

„Byl jsem onehdy v osmasedmdesátém,“ oznámil.„Přivezl jsem ti tohle.“

Podal mi singl od Beatles. Titul mi nic neříkal.

„Měla jsem dojem, že se v sedmdesátém rozešli.“

„Ne všude. Jak se vede?“

„Pořád stejně. Legalizace, autorská práva, krádeže...“

„...nuda jako vždy?“

„Jo,“ přikývla jsem, „nuda jako vždy. Proč jsi přišel?“

„Byl jsem navštívit tvou matku tři týdny před tvou do bou,“ odpověděl a podíval se na velký chronograf, který no sil na zápěstí. „Z obvyklých... ehm... důvodů. Za týden se chystá vymalovat ložnici nafi alovo – promluvila bys s ní arozmluvila jí to? Vůbec to neladí se záclonami.“

„Jak se jí daří?“

Zhluboka si povzdechl.

„Přímo září, jako vždycky. Mimochodem, mám tě taky pozdravovat od MycroĞ a a od Polly.“

Měl tím na mysli strýce a tetu. Mám je hrozně moc ráda, i když jsou oba totálně praštění pavlačí. Nejvíc ze všeho mi scházelo, že jsem dlouho neviděla MycroĞ a. Nebyla jsem v rodném městě dlouhá léta a nevídala se s rodinou takčasto, jak by se slušelo.

„Tvoje matka i já si myslíme, že by ti prospělo, kdyby ses na nějakou dobu vrátila domů. Máma si myslí, že svoupráci bereš trochu moc vážně.“

„Musím říct, tati, že zrovna od tebe to sedí.“

„Sakra, to zabolelo. Jak jsi na tom s dějepisem?“

„Vystačím si.“

„Víš, jak zemřel vévoda z Wellingtonu?“

„Samozřejmě,“ odpověděla jsem. „Zastřelil hofrancouzský odstřelovač během první fáze bitvy u Waterloo. Proč se ptáš?“

„Ale jen tak,“ zahučel otec s předstíranou nevinností adělal si poznámky do malého zápisníčku. Na okamžik sezastavil.

„Takže Napoleon u Waterloo vyhrál, že ano?“ zeptal sepomalu a velice důrazně.

„Samozřejmě že nevyhrál,“ zarazila jsem ho. „Zvítězili jsme díky včasnému zásahu polního maršála Blüchera.“

Zkoumavě jsem na něj pohlédla.

„To všechno je dějepis ze základní školy, tati. O co tivlastně jde?“

„No, je to dost velká náhoda, nemyslíš?“

„Co je náhoda?“

„Nelson a Wellington, dva velcí angličtí národníhrdinové, a oba byli zastřeleni hned v počátku své nejdůležitější a nejrozhodnější bitvy.“

„Co tím naznačuješ?“

„Že by v tom mohli mít prsty francouzští revizionisté.“

„Vždyť to ale výsledek ani jedné bitvy nij ak neovlivnilo,“

namítla jsem. „V obou případech jsme přece vyhráli!“

„Neříkal jsem snad, že jsou zvlášť šikovní.“

„To je směšné!“ vyprskla jsem. „Nejspíš si myslíš, žestejní revizionisté nechali roku 1066 zabít krále Harolda, aby

tak napomohli normanské invazi!“

Táta se ale nesmál. Jeho odpověď zněla poněkudpřekvaeně:

„Harolda? Zabít? Jak?“

„Šípem, tati. Do oka.“

„Anglickým, nebo francouzským?“

„To dějiny neříkají,“ odpověděla jsem a už mě ty jehobizarní dotazy začínaly rozčilovat.

„Tak do oka, říkáš...? Doba je opravdu vymknutá zkloubů,“ zabručel a zapsal si další poznámku.

„Co že je vymknuté z kloubů?“ zeptala jsem se, protože jsem ho pořádně neslyšela.

„Nic, nic. Ještě štěstí, že jsem se zrodil, abych napravil ji...“

„Hamlet?“ zeptala jsem se, když jsem uvedený citát poznala.

Ignoroval mě, dopsal a sklapl zápisník, pak si přiložilšpičky prstů ke spánkům a chvíli si je roztržitě mnul. Když to dělal, svět poskočil o vteřinku kupředu a znovu se zastavil. Nervózně se rozhlédl kolem.

„Jsou mi na stopě. Díky za pomoc, andílku. Až se uvidíš s matkou, pověz jí, aby zapálila pochodně větším plamenem – a nezapomeň se jí pokusit rozmluvit, aby nechala vymalovat tu ložnici.“

„Jakoukoli barvu, jen ne fi alovou, je to tak?“

„Správně.“

Usmál se na mne a pohladil mě po tváři. Cítila jsem, jak mi vlhnou oči; tyhle jeho návštěvy byly pokaždé strašně krátké. Vycítil můj smutek a pohlédl na mne s úsměvem, jakého by se od otce rádo dočkalo každé dítě. Pakprohlásil:

„A ponořil jsem se do minulosti, kam až SpecOp dvanáctka vidí...“

Odmlčel se a nechal mě, abych citát dokončila za něj – bylo to dvouverší ze staré písně chronohlídky, kterou mizpívával, když jsem byla malá.

„...spatřil jsem obraz celého světa a všechny možnosti všech jeho lidí.“

A byl pryč. Svět se zavlnil a hodiny se znovu rozešly.Hostinský dokončil načatou větu, ptáci se rozlétli dál do svých hnízd, televize opět začala hrát a oslovila diváky nechutnou reklamou na SmileyBurgery a cyklista venku na ulici s tupým žuchnutím dopadl na asfalt.

Všechno pokračovalo jako normálně. Nikdo kromě mne neviděl tátu přicházet ani odcházet.

Objednala jsem si sendvič s krabem, roztržitě jsempřežvykovala a usrkávala z šálku kávu, které jako by trvalo celou věčnost, než se jí uráčí zchladnout. V restauraci nebylomnoho hostů a její majitel jménem Stanford byl právě zaměstnán mytím nádobí. Odložila jsem noviny a podívala jsem se na televizi přesně v okamžiku, kdy na obrazovku naskočilo logo zpravodajství Toad News.

Toad News je největší evropská zpravodajská síť. Patří korporaci jménem Goliáš a je to gigant, který čtyřiadvacet hodin denně zajišťuje nejaktuálnější zprávy, jakým senárodní zpravodajské agentury ani při nejlepší vůli nemohouvyrovnat. Goliáš jí poskytuje fi nanční prostředky a stabilitu, zároveň ale také poněkud podezřelou reputaci. Nikomu se nezamlouvá zhoubný vliv, jímž korporace působí na celou zemi, a terčem více než spravedlivého podílu kritiky je i Toad News, která ovšem své postavení neustále hájí tím, že dělá jen to, co jí nařizuje mateřská fi rma.

„Vítejte,“ zaduněl do břeskné znělky hlasatel, „uzpravodajství Toad News. Toad News vám přináší zprávy zesvěta, aktualizaci zpráv, NEJNOVĚJŠÍ zprávy!“

Rozsvítily se refl ektory a ozářily komentátorku, která se usmála do kamery.

„Sledujete polední zpravodajství v pondělí šestéhokvětna 1985, které vám přináší Alexandria Belfridgeová.Krymský poloostrov,“ přešla ihned k věci, „se tento týden opět stal středem pozornosti poté, co Organizace spojenýchnárodů přij ala usnesení číslo PN17296, v němž vyzývá vlády Anglie a carského Ruska k zahájení jednání o suverenitě. V době, kdy krymská válka vstupuje do stého třicátéhoprvního roku svého trvání, zasazují se nátlakové skupiny doma i v zahraničí o mírové ukončení všech nepřátelských akcí.“

Zavřela jsem oči a tiše jsem v duchu zasténala. Sama jsem

na Krymu v třiasedmdesátém byla, abych splnila svojivlasteneckou povinnost, a na vlastní oči jsem viděla skutečnou

tvář války, skrývající se za okázalými a bombastickýmihesly. Vedro, zima, strach, smrt. Hlasatelka mluvila dál tónem

plným hurávlastenectví.

„Když anglické síly roku 1975 vypudily Rusy zposledního území, které na poloostrově kontrolovali, považova lo

se to za velké vítězství tváří v tvář obrovské přesile. Od té

doby však veškerý další vývoj uvázl na mrtvém bodě análadu v zemi výstižně shrnul minulý týden sir Gordon Duff -

-Rolecks na protiválečné manifestaci na Trafalgarskémnáměstí.“

Komentátorku vystřídaly záběry z velké a v převážné mí ře poklidně probíhající demonstrace v centru Londýna. Duff - -Rolecks stál na pódiu a mluvil do velkého ježatého klubka mikrofonů.

„Co roku 1854 začalo jako záminka k přiškrcení ruského ex panzionismu,“ deklamoval poslanec, „v průběhu letzdegenerovalo v pouhou rutinní snahu o zachování národníhrdosti...“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist