načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Malé strašidýlko - Otfried Preussler

Malé strašidýlko

Elektronická kniha: Malé strašidýlko
Autor:

Malého strašidýlka se opravdu nemusíte bát! Hrad Soví skála vás zve na půlnoční prohlídku, na niž určitě nezapomenete, a to díky malému roztomilému strašidýlku a jeho ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 135
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: ilustrace F.J. Tripp
překlad Lucie Frolíková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5208-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Malé strašidýlko žije na hradě Soví kámen. Straší samozřejmě v noci, ale velmi ho láká vidět svět za dne. Není to sice snadné, ale přání se mu vyplní. Jenomže z bílého strašidla je najednou černé, které navíc zabloudí v tajných chodbách pod hradem a dostane se až do blízkého městečka. A protože je rozpustilé, provede spoustu hloupostí. Je z toho unavené a moc se touží vrátit domů na hrad ... Veselé příhody zvědavého strašidýlka. Pro menší děti.

Popis nakladatele

Malého strašidýlka se opravdu nemusíte bát! Hrad Soví skála vás zve na půlnoční prohlídku, na niž určitě nezapomenete, a to díky malému roztomilému strašidýlku a jeho dobrodružným příběhům.

Zařazeno v kategoriích
Otfried Preussler - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Malé Strašidýlko

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod

@grada.cz, www.grada.cz

Otfried Preußler

Malé strašidýlko

pro čtenáře od 6 let

Otfried Preußler

N

a hradě Soví

skála přebývalo

malé strašidýlko už

odpradávna. Bylo

jedním z oněch

malých neškodných

nočních strašidel,

která nikomu nic

zlého nedělají a jen

zlobí ostatní. Přes

den spalo v těžké,

železem pobité

truhlici z dubového

dřeva. Teprve v noci,

když v městečku

Soví Hora, ležícím

na úpatí hradu,

odbíjely radniční

hodiny půlnoc, se malé

strašidýlko probouzelo.

A to se vám pak začaly

dít věci...

O autorovi

Německý spisovatel a  liberecký rodák Otfried Preußler (1923–2013) proslul

svými pohádkami o  Malé čarodějnici, které u  nás vyšly poprvé v  roce 1964

a  Zdeněk Smetana podle nich natočil televizní večerníčky, stejně nezapome

nutelný je i  strašidelný příběh chlapce Krabata, který v  roce 1977 zfi lmoval

Karel Zeman pod názvem Čarodějův učeň. Nakladatelství Grada vydalo v roce

2013 neobyčejně zábavnou Preußlerovu knížku Loupežník Hocenploc.



Otfried Preußler

Malé strašidýlko

Ilustrace F. J. Tripp

Grada Publishing


Otfried Preußler

Malé strašidýlko

Ilustrace F. J. Tripp

TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:

Přeloženo z německého originálu Das kleine Gespenst

vydaného nakladatelstvím Thienemann Verlag Stuttgart

© by Thienemann Verlag (Thienemann Verlag GmbH), Stuttgart/Wien

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 5672. publikaci

Překlad Lucie Frolíková

Jazyková úprava Gabriela Janů

Sazba Eva Hradiláková

Odpovědná redaktorka Magdalena Jimelová

Počet stran 136

První vydání, Praha 2014

Náklad 2000 výtisků

Vytiskla tiskárna FINIdR s.r.o., Český Těšín

Translation © Grada Publishing, a.s., 2014

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozíhopísemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. ISBN 978-80-247-5208-2 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9472-3 (ve formátu PdF) ISBN 978-80-247-9473-0 (ve formátu EPUB) Na hradě Soví skála už odpradávna přebývalo malé strašidýlko. Bylo jedním z  oněch malých neškodných nočních strašidel, která nikomu nic zléhonedělají, jen zlobí ostatní.

Přes den spalo v  těžké, železem pobité truhlici z dubového dřeva, stojící v podkroví, pěkněschované za jedním z tlustých komínů. Nikdo neměl anitušení, že by truhlice mohla patřit nějakému strašidlu.

Teprve v noci, když v městečku Soví Hora, ležícím na  úpatí hradu, odbíjely radniční hodiny půlnoc,

Neškodné malé strašidýlko


6

se malé strašidýlko probouzelo. Přesně s dvanáctým odbitím otevřelo oči, narovnalo se a  protáhlo.

Potom mezi starými dopisy a listinami, jež musloužily jako polštář, vyštrachalo svazek třinácti klíčů,

který nosilo neustále u  sebe, mávlo s  ním směrem

ke stropu truhly – a v tom okamžiku se víkopohnulo a truhlice se otevřela.

Pak mohlo malé strašidýlko vylézt z  truhly ven. Vždycky přitom hlavou zavadilo o  nějakou pavučinku, neboť do této odlehlé části podkroví už léta nikdo nevkročil, takže byla skrz naskrz opředená samými pavučinami a strašlivě zaprášená. dokonce i  pavučiny byly plné prachu! Jakmile se jich strašidýlko jen dotklo, snesla se z nich pořádná sprška.

„Hepčí!“

Pokaždé když malé strašidýlko vylézalo z  truhly a narazilo do pavučin, dostal se mu do nosu prach a  muselo kýchnout. Několikrát se oklepalo, aby se úplně probudilo. Poté proplulo kolem komínaa vydalo se na svou půlnoční obchůzku.

Stejně jako všechna strašidla ani malé strašidýlko nic nevážilo. Bylo nadýchané a  lehoučké jako proužek mlhy. Jaké štěstí, že na  obchůzku nikdy nevyráželo bez svého svazku třinácti klíčů! I  ten nejslabší vánek by ho jinak mohl strhnout s  sebou a odvát bůhví kam.

To ovšem nebyl jediný důvod, proč malé strašidýlko nosilo svazek klíčů neustále s  sebou. Stačilo

totiž, aby jím ve  vzduchu zamávalo, a  hned se mu

na cestě otevíraly všechny dveře a brány! A otevíraly

se dočista samy, ať byly zamčené, zavřenéna závoru, zabouchnuté či jen přivřené. Stejně tomu bylo

i  s  truhlicemi, skříněmi, komodami a  obrovskými

kufry, ba i s dvířky u kamen a všelijakýmipřihrádkami, střešními vikýři, sklepními okénky čipastičkami na myši. Jediné mávnutí klíčemi a všechny se

otevřely, při druhém mávnutí se opět zavřely.

Malé strašidýlko bylo za  svazek klíčů moc rádo. „Bez něj,“ říkalo si někdy, „by byl život o  mnoho složitější...“

Za špatného počasí trávilo malé strašidýlkohodinu duchů povětšinou v prostorách hradního muzea mezi starými obrazy a brněními, děly a kopími,šavlemi a jezdeckými pistolemi. Bavilo jej, když mohlo pomocí klíčů otvírat a  opět zavírat rytířská hledí, kutálet po podlaze sem a tam kamenné dělovékoule, až pěkně rachotily, a  občas, když mělo zrovna chuť, rozprávělo v  rytířském sále s  pány a  dámami na zlatě orámovaných obrazech.

„dobrý večer, drahý příteli,“ řeklo například, když stálo před podobiznou hraběte Georga Kazimíra, který žil zhruba před pěti sty padesáti lety a bylponěkud neotesaný. „Vzpomínáš si na  onu říjnovou noc, kdy ses se svými kumpány vsadil, že měvlastníma rukama chytíš a vyhodíš z okna? Musím říci, že jsi mě svou sázkou pořádně rozzlobil! Nesmíš mi tedy mít za zlé, že jsem ti pak pořádně nahnalo strach. Jenže – musel jsi proto hned vyskočit z okna, a  ještě k  tomu, když bylo ve  třetím patře? Sice jsi naštěstí hladce přistál v bahnitém hradním příkopu, ale určitě uznáš, že to mohlo dopadnout mnohem hůře...“

Nebo se uklonilo před obrazem překrásné falcké hraběnky Ženovevy Alžběty Barbary, které před více než čtyřmi sty lety pomohlo znovu najít vzácné zlaté náušnice, jež jí oknem odnesla straka. 9

A  nebo se postavilo před vypaseného tlouštíka s  rudým krouceným knírem a  krajkovým límcem přes koženou vestu, což nebyl nikdo jiný nežobávaný švédský generál Torsten Torstenson. Před třemi sty dvaceti pěti lety obléhal hrad Soví skálaa přilehlé městečko, avšak už po pár dnech tábor opět sbalil a s nepořízenou se svými vojáky odtáhl.

„Nuže, generále?“ zasmálo se malé strašidýlko, zatímco hledělo na  Torstensonovu podobiznu. „Obávám se, že v  učených kruzích si lidé dodnes lámou hlavu nad tím, co vás tenkrát přimělo k tak spěšnému odchodu... Nemusíte se bát, generále, nechám si to pro sebe. Nanejvýš to jednoho dnepovím sově Bertě, ta má pro podobné historky slabost. Nicméně – vám to nijak neuškodí, řeklo bych.“

11

Pokud to počasí jen trochu dovolilo, vydávalo se

malé strašidýlko z podkroví přímou čarou zezám

ku ven. Ach, jak lahodně chutnal noční vzduch, jak

lehce a volně se pod širým nebem dýchalo!

Ze všeho nejraději mělo malé strašidýlko noci,

za kterých svítil měsíc.

Příběh

s Torstensonem

Poskakovat vysoko na  stříbrných zdech z jednoho cimbuří na  druhé v  záři měsíčních paprsků, ve  které se zdálo bělejší než obláček sněhového prachu – ano, to bylo báječné! Tehdy se maléstrašidýlko cítilo tak dobře a  šťastně, že se samo před sebou muselo bez přestání chichotat: „Hi-hi-hi-hiii! Jak krásně je na hradě Soví skála, když svítí měsíc! Hi-hi-hi-hiiiiii!“

Někdy si malé strašidýlko hrálo s  netopýry, kteří v noci vylétali ze svých skrýší a poletovali kolem hradních věží, jindy pozorovalo myši a  krysy, jak lezou sklepními okénky ven a zase zpátky, a někdy naslouchalo kočičím koncertům či třeba holýma rukama chytalo třepetajícího se nočního motýla.

Nejraději ale malé strašidýlko navštěvovalo svou starou přítelkyni, sovu Bertu. Sídlila ve vykotlaném dubu na  nejzazším konci hradu tam, kde se skalní stěna ostře svažovala k řece. Sova Berta mělaz každé návštěvy malého strašidýlka velkou radost. I ona přes den spala a probouzela se teprve kolempůlnoci. Byla velmi stará a moudrá a potrpěla si na nutné zdvořilosti. dokonce i  malé strašidýlko jí muselo

13

vykat, což však jejich přá

telství nikterak neškodilo.

Malé strašidýlko se ob

vykle posadilo na větevve

dle sovy Berty a pakz dlou

hé chvíle jeden druhému

vyprávěly příběhy: dlouhé

i  krátké, staré i  nové, pří

běhy pro zasmání i příbě

hy k  pláči nebo zamyšlení,

zkrátka podle toho, jak je

zrovna napadaly.

Jedné noci, když malé strašidýlko zase jednou sedělo na  rozeklaném dubu, prohlásila sova Berta: „Chtělo jste mi, pokud si správně vzpomínám,jednoho dne vyprávět historku s oním švédskýmgenerálem. Jak jen se jmenoval, Borstensohn?“

„Torstenson,“ odpovědělo malé strašidýlko.„Torsten Torstenson.“

„A jak to s ním tedy bylo?“

„Ach, to bylo opravdu nesmírně legrační, víte. dnes je tomu tři sta dvacet čtyři – ne, počkejte, tři sta dvacet pět let. Příští měsíc, 27. července, tomu bude přesně tři sta dvacet pět let. Toho roku se Torstenson se svými Švédy dostal až sem. Pěšáci, dělostřelba i jízda, tisíce a tisíce vojáků a oficírů. rozbili kolem hradu a  městečka tábor a  jali se hloubit spojovací zákopy a budovat opevnění. A pak samozřejměvyvezli ta svá zatracená děla a začali na hrad a město střílet.“

„Počítám, že to nebylo příliš příjemné,“ pravila sova Berta.

„Příliš příjemné?“ řeklo malé strašidýlko. „Bylo to naprosto příšerné! Burácelo a  práskalo to celý den

a  půlku noci. Já naštěstí netrpím na  lehký spánek,

mě hned tak něco z míry nevyvede. Ale tenkrát to

bylo k  nevydržení, to vám povídám! To neustálé

hřmění kanónů a ty rány a hroucení zdí, když jetrefila koule! Půl týdne jsem ten pekelný kraválvydrželo, ale pak mi došla trpělivost!“

„A mohlo jste proti tomu něco dělat?“ zeptala se

sova Berta.

„Jistěže ano! Vzalo jsem si na paškál tohoTorstensona. Hned následující noci jsem se za nímvypravilo rovnou do generálského stanu, abych mu sdělilo

svůj názor.“

„Cožpak před stanem nestála stráž?“

„Že se ptáte! Poručík s  dvaceti muži, nebo řekněme možná pětadvaceti. Chtěli mě zadržet, a  tak

do mě píchali šavlemi a bodáky a poručík dokonce vytáhl pistoli a vystřelil. Ale však víte, šavle anibodáky mě nemůžou poranit a kulky mi nijakneuškodí, to všechno mnou prostě proletí stejně jakoskrze kouř nebo mlhu. Nedokázali mi nijak zabránit, abych nevletělo přímo ke generálovi.“

„A co se stalo uvnitř?“ otázala se sova.

+


16

„Pěkne jsem tomu Torstensonovi zatopilo. ,Je-li ti život milý,‘ vyhrožovalo jsem mu, máchalo přitom pažemi a děsivě syčelo, ‚je-li ti život milý, okamžitě ukonči obléhání a nadobro se svými vojáky zmiz!‘ “ „A co na to pan generál?“

„Stál tam bosky v krajkované noční košili a jektal zubama, jak strašlivě se bál. Pak přede mnou padl na  kolena a  žadonil o  milost. ‚Ušetři mne!‘ volal, ‚ušetři mne a já udělám vše, oč žádáš!‘ Popadlo jsem ho za  límec a  trošku s  ním zatřáslo. ‚To tedy doufám!‘ odpovědělo jsem. ‚Zítra ráno odtud odtáhneš! A ať tě ani nenapadne se sem ještě někdy vracet,rozuměls? Ať tě to ani nenapadne!‘ “

„Hrome! – A Torstenson?“

„Torstenson poslechl. Následujícího rána, 27.července, se svou armádou odtáhl. Pelášili odsudhlava nehlava, jízda, dělostřelci i  pěšáci, Torstenson

s žezlem polního generála jako první.“

„A  skutečně už se nikdy neobjevil?“ chtěla vědět sova.

„Skutečně už nikdy,“ odpovědělo malé strašidýlko a zachichotalo se.

18

Příběh malého strašidýlka o  proslulém švédském

generálovi Torstensonovi byl u  konce. Oba přá

telé chvíli dál mlčky seděli na  větvi a  dívali se

dolů do  údolí: na  řeku, třpytící se ve  svitu měsíce,

a  na  střechy a  věžičky městečka Soví Hora s  jejich

lomenými štíty, arkýři, komíny a větrnými kohouty.

Počítali poslední dosud planoucí světla a přihlíže

li, kterak jedno po druhém zhasínají: tu jedno, tam

druhé.

O denním světle, 

prosím, nemluvme

Malé strašidýlko z  hradu Soví skála si zhluboka

povzdychlo.

„Škoda,“ řeklo, „že řeku a  městečko vidím jen

v noci, když svítí měsíc, a nikdy za denního světla.“

Sova Berta opovržlivě zamručela: „O dennímsvětle, prosím, nemluvme,“ žádala, „už při pouhém jeho

vyslovení mě bolí oči! Měsíční svit je podle mého

názoru jasný dost, o jasnější světlo nestojím!“

„I přesto!“ namítlo malé strašidýlko. „I přesto bych někdy chtělo zažít svět ve dne, jen jednou jedinkrát! Jen abych vidělo ten rozdíl. Myslím, že by to pro mě bylo velmi poučné... A velmi vzrušující...“

„Pf !“ zvolala rozhořčeně sova. „Jak jen jste jako rozumné malé strašidlo přišlo na  takové podivné přání?! Věřte mi, drahý příteli, já si jednouza denního světla vyletěla a stačilo mi to jednou provždy!“

Malé strašidýlko nastražilo uši.

„O  tom nic nevím, to mi musíte vyprávět, paní sovo! Nejlépe hned teď!“

Sova se načepýřila, narovnala si uši a oklepala se. Zdálo se, že tento příběh pro ni není snadné vyprávět.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist