E-kniha: Malé pikantní vraždy - Jussi Adler-Olsen

JUSSI ADLEROLSEN

(nar. 1950) vystudoval politologii a  lmovou vědu. Pracoval jako novinář, redaktor a nakladatel. U nás je známý především díky sérii kriminálních románů o kodaňském policejním oddělení Q, jejíž první čtyři díly byly z lmovány a promítaly se i v českých kinech. Charakteristickým znakem autorova stylu a jistě i jedním z důvodů obrovského mezinárodního úspěchu jeho knih je osobitý smysl pro humor, nadhled a ironie. Tento talent zužitkoval také ve svém nejnovějším příběhu Malé pikantní vraždy, který původně vyšel ve sbírce detektivních povídek Liv for liv (Život za život, 2011).

Jednoduše vystavěný detektivní příběh,

který je vtipný a úplně jiný než to, na co jsme

doposud byli u Adlera-Olsena zvyklí.

LESELUPE.DE

Krátké, silné a černé. Milovníci románů

o detektivu Carlu Mørckovi, kteří si jednou

chtějí vychutnat úplně jiného

Adlera-Olsena, si přijdou na své.

BUCHWURM.DE

Jussi Adler-Olsen si evidentně užívá,

že může rozvinout svůj talent

na černý humor.

SONNTAGEXPRESS

259 Kč

˜™š› œžŸ-Ÿ¡-ž¢žž-œ¢ž-£

¤¥¦¥ © š ̈©ª«¬ ̈¥®©›™¬›

JussiJussiJussiJussi

MALÉ

PIKANTNÍ

VRAŽDY

JussiJussi

ČERNOČERNÝ OBCHODNÍ NÁPAD

A MRAZIVĚ ZÁHADNÁ VRAŽDA

V povídce Malé pikantní vraždy

se setkáváme s Larsem Hvillingem

Hansenem, který vede v podstatě

obyčejný život. Až do chvíle, kdy

ho opustí žena a on sám se navíc

ocitne ve  nanční tísni. Lars tak

musí zvážit všechny možnosti.

Naštěstí dostane senzační obchodní

nápad! Vypozoruje, že ženy dokážou

někdy mluvit opravdu otevřeně:

se svým kadeřníkem nebo s nejlepší

kamarádkou klidně probírají, jak

se nejlépe zbavit manžela. Ano,

za přiměřený honorář Lars osvobodí

ženy od jejich manželů. Jen přitom

nesmí téct krev, a to za žádnou cenu.

A úspěch se dostaví — Lars si slušně

vydělává, poptávka je vysoká a jeho

metoda nenapadnutelná. Pak se však

stane něco, co podstatou jeho nového

dvojího života zásadně otřese...

V povídce Škvíra si autor pohrává

s motivem druhé světové války,

kterému se věnuje například i v sérii

o oddělení Q. Pointu možná odhalíte

mnohem dřív než hlavní postava,

avšak postupné, skvěle promyšlené

rozplétání příběhu vás pobaví a snad

i trochu vyděsí. Povídka vás navíc

rozhodně pobídne k zamyšlení.

Ukazuje totiž víc, než by se na první

pohled mohlo zdát.

JUSSI ADLER-OLSEN

MALÉ PIKANTNÍ VRAŽDY

MALÉ

PIKANTNÍ

VRAŽDY

Jussi

Små diskrete drab & Sprækken © Jussi Adler-Olsen

and JP/Politikens Hus A/S København 2019

in agreement with Politiken Literary Agency

Cover design © FAVORITBUERO, Munich

Translation © Kristina Václavů, 2019

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2019

(elektronické vydání)

ISBN 978-80-275-0068-0 (Formát PDF)

ISBN 978-80-275-0069-7 (Formát ePub)

ISBN 978-80-275-0070-3 (Formát MobiPocket) MALÉ PIKANTNÍ VRAŽDY Lars Hvilling Hansen byl nájemný vrah, ovšem

po někud pikantnějšího druhu, řečeno jeho slovy.

A jak už to tak v životě bývá, k jeho profesi ho

přivedla jedna jediná věta.

„Stal se z  tebe nudný patron, Larsi, už na tebe

nemám náladu,“ pronesla jeho nijak zvlášť zajímavá manželka, než ho opustila. Zůstala po ní nepříjemná pachuť, protože Larsovi nějak uniklo,

kam až jejich manželství dospělo.

Musel proto žít dál s  přívlastkem „nudný“, za

tímco se pokoušel přijít na to, jak by ho průměrný

příjem z  předčasného důchodu a  deset let starý

Opel Rekord mohly bezpečně provázet životem,

když žena shrábla všechny peníze a ujala se i pěkné řádky chlapíků s dokonale zastřiženými vousy,

kteří byli daleko zajímavější než Lars.

Nudný, říkala, a to slovo ho žralo.

Přemýšlel, jak se jí pomstít. Menší návštěvou

u jejích potenciálních milenců s upilovanou kulovnicí v ruce. Zřídí si facebookový účet s manželčinými soukromými fotografiemi z doby, kdy byla ještě

oplácaná a daleko méně ješitná, než je teď. Zalije jí

kyselinou čerstvě založené záhonky muškátů u řado

vého domku, který byl až donedávna psaný na něho.

Nudný! Co na tom taková trestná výprava pro

vázená rizikem, že ho zatknou, změní? Bude snad

10

zajímavější, když skončí za mřížemi? Nový život mezi násilníky a podvodníky by byl jistě exotičtější než ten současný, jenže on sám by zůstal pořád stejně nudným patronem.

Larsovi trvalo dlouho, než pochopil, kde se to

slovo vzalo. Že by se mohlo jednat o jeho názory,

postoje nebo způsob oblékání? Neměl ponětí, protože v tomto smyslu se k jeho osobě nikdo nikdy nevyjadřoval. Takže si v knihovně přečetl časopis

Euroman, zeptal se na radu redaktorů v  rubrice

Nad dopisy čtenářů, podrobně nastudoval vypraco

vané hrudníky mužů v Hotelu Paradise a v dalších

televizních zábavních pořadech, ve kterých vystupovali mladíci s vyrýsovanými svaly v přiléhavých plavkách. A když nashromáždil dostatečné množství dojmů, stoupl si před zrcadlo, zatahal se za kůži na pupku a  jednou provždy se roz hodl, že slovo

„nudný“ v zásadě musí souviset s jeho zevnějškem.

Proto jednoho krásného dne váhal před rozkoš

ným kadeřnickým a kosmetickým salonem, k jehož návštěvě lákaly černobílé fotografie charismatic

kých mužů s vybělenými zuby, které slibovaly, že se člověku povede hned lépe. Za odpovídající cenu,

pochopitelně.

„Udělejte se mnou, co chcete, hlavně ať jsem zají

mavý,“ odhodlal se říct lehce zženštilému majiteli

salonu, který si vyděšeně přitiskl na hruď prsty

roztažené do vějíře a  snažil se ten nelehký úkol

nést se ctí a neztratit hlavu.

„Zřejmě to zabere několik dní, než budete úplně

spokojený,“ řekl navoněný klon mladíků, které Lars viděl kroutit se na vozech v průvodu při Gay Pride ve stříbřitě lesklých mini šortkách. Označit

ho za trochu afektovaného by bylo slabé slovo, ale Lars byl tolerantní. Pokud z  něho tohle stvoření

dokáže setřít Kainovo znamení „nudnosti“, tak mu

snad na mou duši dá peníze na tetování s Davidem Beckhamem, jestli mu to udělá radost.

„Do toho,“ řekl s  bušícím srdcem a  opřel se

v křesle.

A tak se stalo.

Celé následující tři dny strávili rozebíráním vše

ho možného, včetně Françoisovy kýčovité sbírky

starých kadeřnických křesel a  sušáků, a  přitom

došlo v  neposlední řadě i  na hodiny fénování,

blahodárnou kosmetiku, úpravu kůžičky kolem

lůžek nehtů a  chloupků v  nose a  nezapomněli

ani na lehký, světlý náznak letního slunce v krát

kém sestřihu. Když byl poslední pramínek vlasů na svém místě, zaklonil se kouzelník Jens Søren

sen neboli François  — tomuto oslovení dával

přednost, jelikož podle jeho názoru obsahovalo

daleko víc zajímavých samohlásek  — a  prohlédl

si výsledek.

„Seš k  nakousnutí,“ řekl a  spokojeně kývl na

dámy z  lepší společnosti, které se jeden z  jeho asistentů právě chystal cpát pod sušicí helmy.

Dostalo se mu svrchovaného uznání. Práce se

zkrátka povedla.

Tolik ke slovu „nudný“, pomyslel si Lars. Teď byl

místo toho „k nakousnutí“ a připadal si skoro šťastný.

Tedy až do okamžiku, než převzal účet a uvědomil

si, že pokud nedojde k nějaké zásadní změně jeho

finančních poměrů, bude zase velmi rychle nudný.

„To abych vlastnil salon jako ty, Françoisi,“ pro

hlásil a připlácl na skleněný barový pult čtyři tisí

covky, podal Françoisovi ruku a řekl, že se mimo

chodem jmenuje Michel a také není Francouz. Tak

měli alespoň něco společného.

François našpulil rty a blýskl očima po dvou že

nách, které seděly pod sušáky, obklopené teplým vzduchem a  latinskoamerickou hudbou ve slu

chátkách.

„Majitel salonu! Probůh, Micheli, to bys nepřál

ani svému největšímu nepříteli. Nemáš ponětí,

jak jsem v  začátcích divže nepřišel o  prdelinku,

málem jsem zbankrotoval. Něco umět je jedna věc, ale mít dostatek zákazníků, aby podnik šlapal, to

13

je propáníčka věc jiná. A když máš ještě i zaměst

nance, není to vůbec jednoduché.“

Lars se rozhlédl po salonu. „Copak se ti nevede

dobře?“

„Ale jo, božínku, jenže jen proto, že čtu smuteč

ní oznámení.“

Lars povytáhl čerstvě vytrhané obočí.

„No ano, je to tak. Ale držím se, to mi věř.“ Fran

çois se opět podíval po zbývajícím osazenstvu

salonu a  naklonil se k  Larsovi. „Když některá ze

zámožných paniček ovdoví, řeknu Sturemu, aby

mě k ní zavezl, a úplně náhodou jí dám tohle do

schránky...“ zašeptal François Larsovi do ucha

a ve vzduchu naznačil uvozovky.

Na skleněnou poličku pod zrcadlem položil lesk

lou brožuru, jejíž přední strana vysvětlovala vše.

Nový život, stálo na ní s  jednoznačnou narážkou,

že k  přeměně dojde pod vysoce profesionálním

vedením, s individuálním přístupem, stylově čistě,

účinně a diskrétně.

Co by si bohatá vdova, která už má nejlepší léta

za sebou, ale nehodlá kvůli tomu do budoucna

plýtvat volnými nocemi, mohla přát víc než „nový

život“, no ne?

To je fakt.

Chvíli vliv své proměny na okolí pociťoval. Lidé na

ulici se na něj dívali a on zatím nevěděl, jak s tím naložit. V obchodech mu věnovali pozornost, aniž se o to musel nějak snažit, a v neposlední řadě si

ho zachmuřeně a lehce podrážděně měřili i muži.

Bylo to přesně tak, jak to mělo být.

Takže když Lars po měsíci zpozoroval úpadek

efektu zkrášlujících procedur a  za novou fasádou začal opět vykukovat posmutnělý šedivý muž, zašel do banky, vybral další čtyři tisíce korun, a  to byla

předposlední příležitost, kterou si mohl dovolit. Ještě dvakrát k Françoisovi a nebude z čeho brát. „Být

k nakousnutí“ pro něho bude uzavřenou kapitolou.

Zatracená práce.

Téhož odpoledne se opět usadil v kadeřnickém

křesle a pokývl do zrcadla na dvě příjemně vonící dámy v krásných lodičkách a nenápadně se zeptal

Françoise, jestli ty dvě také rekrutoval metodou

smutečního oznámení.

„Bože chraň, tyhle dvě ne. Ty sedí pořád ještě

v pasti manželského soužití, chuděrky malé,“ řekl.

„Navíc jsem tím způsobem nezískal všechny zákaz

níky. Dámy z  Rungstedu a  okolí se spolu díkybohu pořád ještě trochu baví, k čemu by jinak byly bridžové kluby, prosím tě?“

François koketně pokrčil rameny a  upravoval

Larsovi konečky vlasů naleštěnými nehty. „A tady

s  těmi dvěma určitě není nuda. Však uvidíš, jak

se do toho pustí, až je za chvilku vysvobodíme zpod sušáku. Nebudou se nijak rozpakovat.“

Když jeho asistenti dámám zvedli sušicí helmy,

François poletoval kolem a roznášel ženské časo

pisy a kávu.

„Poslužte si, dámy,“ řekl se zdviženými  lokty

v pozici startujícího letadla. „Tak si trochu odfouk

neme, ne?“ Jemně jim stiskl rameno a koketně za

vrtěl boky, přitom se otočil k Larsovi a s radostným

výrazem v očích na něj zamrkal.

Uplynulo přibližně deset vteřin a  ženské spus

tily jako kolovrátek.

„Doslechla jsem se od Charlotty, že Elisabetin

milenec byl včera v  přístavu, nebylas tam taky?“ zeptala se jedna.

Druhá přikývla. „Dala bych sto tisíc tomu, kdo

by prohnal Gertovi kulku hlavou, abych jí pak

toho hezouna mohla přebrat. Všimla sis, že je vážně hezký?“

François si přidržel ruku před ústy a zachichotal

se. Tak vidíš, znamenal jeho pohled v zrcadle, když Larsovi znovu načechrával kadeře.