načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Malé klíče, velké pokoje - Bjørg Viková

Malé klíče, velké pokoje

Elektronická kniha: Malé klíče, velké pokoje
Autor:

Malé klíče, velké pokoje je vyprávění o malé Elsi Lundové a jejím dětském světě. Druhá světová válka, která halí Oslo do pochmurné atmosféry, se života Elsi z Collettovy ulice ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  189
+
-
6,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Pistorius a Olšanská s.r.o.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 228
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z norského originálu Små nøkler, store rom ... přeložily Marie Binderová, Magda Králová, Andrea Krchová, Věra Martínková, Adéla Šímová, Eliška Zoubková pod vedením Jarky Vrbové
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-878-5594-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Děj epizodického románu nás zavede do období druhé světové války v Norsku. V malém bytě žije rodina šestileté Elsi Lundové. Dívka ze svého pohledu popisuje průběh války, prožívání náletů na město i hádek mezi rodiči a příbuznými. Vnímá jak dění kolem sebe, ve své rodině, v domě, kde žije, tak i své vnitřní pochody a vlastně jediné, co si přeje, je vlastní pokoj, kam by se mohla zavřít. Velmi intenzivně a rozporuplně prožívá dorůstající Elsi vztah ke své matce, která jí projevuje lásku jen ve chvílích, kdy je poslušná holčička. O to intenzivněji hledá dívka pochopení u svých kamarádek a ve vnějším světě. Román ve volně navazujích kapitolách líčí jak světové události z pohledu malé dívky, tak i její vnitřní monology a úvahy. První díl trilogie norské spisovatelky o dětství a dospívání dívky Elsi.

Popis nakladatele

Malé klíče, velké pokoje je vyprávění o malé Elsi Lundové a jejím dětském světě. Druhá světová válka, která halí Oslo do pochmurné atmosféry, se života Elsi z Collettovy ulice zdánlivě příliš nedotýká. Pravda, na pultech v cukrárnách chybí kokosové kuličky, po městě chodí muži v německých uniformách a někteří dospělí poslouchají tajně rádio. V Elsiině „malém pokoji“ má však místo především každodenní život v kruhu rodiny, sousedů a prvních kamarádek. Román, který tvoří první část trilogie, má epizodický ráz a nabízí vnímavý pohled dítěte, jenž nejednomu čtenáři připomene pocity z vlastního dětství.
Zatímco autorčiny feministické povídky už poněkud ztratily na aktuálnosti, knihy o Elsi jsou nadčasové a autorka si jich dle vlastních slov považuje nejvíce.

Další popis

Epizodický román Malé klíče, velké pokoje úspěšné norské spisovatelky Bjork Vikové vypráví příběh Elsi Lundové, malé dívky objevující velký svět dospělých. Vyrůstá v Oslu za druhé světové války, kterou vnímá jako něco vzdáleného a zároveň blízkého, když se s celým domem v Colletově ulici schovává při náletech ve sklepě. Dětským pokojem je jí okolí domu, kde potkává své kamarádky, zvláštní sousedy i jiné zajímavé lidi. Citlivě vnímá napjaté vztahy v rodině a sní o tom, jaké to bude, až jednou dospěje a bude mít ofinu. Elsin pohled na okolní svět čtenáře vtáhne nejen do dění v Colletově ulici, ale i do vlastních vzpomínek na dětství.



Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Bjørg Vi ková

Mal é kl íče, ve lk é pokoje



Pist orius & Olš an ská

Příb ram 201 7

BJØRG VIKOVÁ

malé klíče, velké

pokoje


Tato pub likace byla redakčněa vyda vatelsky při pravena v rámci

sem ináře Nakladatelskápraxe na Fil ozo fic ké fak ul tě UniverzityKarl ovy

v Praze . Př eklad vzniklv přek la da tel sk ém seminářiJarky Vr bové

na skandináv sk ém odděleníÚsta vu germánskýc h st udi í téže fakult y.

Knih a byla vyd ána s lask avou fin anč ní pomocístipendijní ho fondu

Filozofické fak ulty Univerzit y Ka rlo vy v Praze a nada ce NORLA.

This tran slat ion has been publ ish ed with th e financialsupport

of th e NORL A foundation.

The origin al tit le: Små nøklerstore rom

Cop yrigh t © CA PPELENDAM M AS, 1995

Translation © Marie Binderová , Ma gda Králová,An drea Krch ová,

Vě ra Mart ín ková, Adéla Šímo vá , El išk a Zoubková, 2017

Typography © Klára Horová,201 7

Illustr ation s © Mira Ant onov ić , 2017

ISBN 978-80-7579-013-2 (PDF )

ISBN 978-80-87855-94-2 (tištěn á kn ih a)


Památce mého bratra Ivara


...kdybyc h já byl spisovatelem, do volo val bych př ed st avivo st

po uze sv ému sr dc iave všem ost atním by ch se spoléhal na pam ěť,

ten pr otá hlý pod veče rní stín vlastn í pra vdy.

Vladimir Nabokov


Lyžař kav měsíčním svitu

Kd yž se ot ec ve čer nevracídom ů a ti cho na rá ží do zdí ja k vy dě -

še ní ptáci , posta ví se El si vedle poh ovk y a na ur či té m mí st ě při -

loží ucho ktape tě ,troc hu nal evo odnástě nn élampičky.Sjedním

uch em přitis knutýmke zdi, kter á má na povrchuje n tenkou

hrbo latou ků ži zlepidlaatap et y, asukaz ováčkemja kokorko vou

zát kou ve druhé m uchu se sn aží oklamatneklidn é, jakob y škrá -

bavé tic ho . Uch o na zd i roste, je z ně j vel ký try ch tý ř pá trají cí po

zv uc íc h u pan í Vogelové.

Možná sez tic ha připlíží naříka vý tón ,ně kd otam uv ni tř plá če

neb o zp ívá. Dívčinynetopýří uši jso u na stra žen é, zachy cu jíracho ce ní ve spor áku , vypínač,kd yž se rozsvítíči zhasn e, šo ura jící

se pa puč e, kaš el. Ve sku tečno sti si El si naml ouvá , že sl yší dec h

sta ré pan í a šus tě ní jejích šatů.

Neza sl ec hl a teď vzlyk nutí? Nebo sn ad za sté nán í?

Mož ná st ará pa ní právě te ďumí rá .Avíoto mjen ona ,El si Lun -

dov á. Je sv ěd kyní , tou vyvolenou, kte rá můž e zvol at:

Pa ní Vogel ov á umírá!

Avši ch ni budou alespoňmysl et naněco jiné hone žna to, že se

ot ec nev ráti l domů na večeři . Bud ou pros tě mu se t vn iknou t do so usedníhobytu, zav olat domo vní ko vi, do nemo cnic e, je jím děte m, všem přít elkyn ím avzdá le ným pří buz ným ve Skot sku. Byl by to rušný a příje mný ve čer . Els i by jako veverkapob íh ala sem a ta m, pln ila vě tší i menší úkoly,vš e hbitě a správně.

A pan Vo ge l?

Buď spí na pohovce,neb onen ído ma .Kdy žnení doma ,nik do

ne má pon ět í, kd e můž e být. Je dnu dobu býv al čle ne mMužského pěvec kéh o sbo ru stavu obch odn ické ho, ale už tam ne doc há -

zí. Pan Vog el je ve lký za chmuřen ý muž v tm avé m svrc hníku,

9


zdvoři lý , vž dy s deš tníkema do utníke m a se za žloutl ou hedv áb -

nou šá lou, kte rá bý vala bílá. Všich ni poz na jí, kdy kol i pan Voge l

vyjde ven nebo př ijde domů , to se pa k po celémdomě vznáší

kou ř z do ut ník u.

Dosta t se do bytu by by la maličkost.

Kdyk oli si pan í Vogelová zabo uchne dveře,což se stává po -

měrně čast o, mu sí jí po moc iprávě Yng venebo Els i.Sta číkto mu

štokrl e a šro ubovák. Mus í se vyšro ubov at čt yři mo sazné šr oub -

ky, které drží na přís lušn ém mís tě sklo v kuk át ku, a jedno z dět í

vy leze na št ok rle , vyhrnesi sv etr až k ramen i a pro st rčí ru ku

otvo rem. Otvor je práv ě tak vel ký, aby se jí m prot áh la děts ká

pa že, a kousekní ž, na vni třn í st ran ě dveř í, pak ruka nahmat á

zámek a otoč í kli ko u. Celé se to dě je zvláš tn ě pozpátku a le vou

rukou, a když potomčl ově k pocí tí, že v zámku lehce cvakne

a dv eře povol í, je to určitý dr uh tr iumf u. Vzh lede m k tom u, že

Yng ve je nejhubenější dítě vdomě ,je pro ta kové úk oly obzv lášt ě

vyhl edáva ný.

Jak bude Geo rgia Vog elo vá vypadat,až bude po sm rti?

Z dob ře inf or mov aný ch zdroj ů, to tiž od bratra,který je skoro

o dva ro ky st ar ší, Elsi ví, že mrtví lid é jsou bí lí , té mě ř naze le nal í

a kro mě to ho svět élkuj í. Asi jak o umr lčí lebk y, kte ré no sí kluci

pod lím cem kabá tů a v tma vý ch ch odbá ch se jimi navzáj em stra -

ší . Ste ina r, jed en z Yngvehokam arád ů z domu, vy práví , že mrtv í

v noci svě télkuj í na hřbitovec h, na d hr ob y se vz náší ze lenk avě bí lý přís vit pod obn ýfosforuči svě té lková ní moře. Atak pan íVo -

gel ov ásedí vjednomztěch pě knýchkře sel pota že ný ch samet em a zář í v obýv acím po koji jako sví ti ln a, oči má ote vře né (t yté ž

zdroje, Yngveajeh oka marádte nto je vpřed ved li svypoul en ýma

oči ma , ohr nut ým dolnímrtem a děsivým chrče ní m). Pa ní Voge -

lo vá vyp adá zř ejmě tak , jako by na někoho vol al a, al e sebemenší

zv uk není slyšet,svítí stále si ln ěji. Záři, ji ž vydáv á, bud e možn é

za nedl ou ho zah léd nout okne m až zezd ola z uli ce .

10


Paní Vo gel ová je nejsta rší člov ěk, jak ého El si zná . Pro to je ro - zumn épřed po kládat,že práv ěona umře jak oprvní. Apro čby se to nemo hlo stát zrovn a te ď? Jedn oho zi mn íh o več era , kd y otec nepřiš el domů. Je vá lka, Yngv e si čteTarzana a mat ka šramot í vku chy ni. Zít ra bude vše přib liž ně ste jn éja ko dne s, vl ně népun - čo chy, které koušou,pevn é kož en é šněro vací bot y, kabát , čepi - ce z králičiny a led ové kv ěty na okn ec h ve třídě , takže ne bud e vi dět ven. Ve n nen í vid ět ani ve če r, to jsou vše ch na okn a zakry tá černým i za te mň ovacímizávě sy.

Na ří ká ní na opa čné straně zdi se zm ění .

Elsi ne vě říc ně na sl ouchá.Ne pod obá se to až pod ezřel e smí - chu ? Paní Voge lová vůbecneu mírá, chod í po pok oji a směje se. Něco ji poba vi lo a se vší prav děpo do bno stí je př i to m úpln ě sama .

Na jedn ou tu jsou tóny . Prou dí pře s zeď a v Elsi hrk ne . Při cházejí z klav ír níh o křídla, kter é stoj í blíž e ke zdi, sp inet st oj í až v kou tě u dve ří . Tó ny se splétajído výraz nýc h obrazců,tu seodtrh no u, osam oceně pádí prázd ným iul icemi, vyčít av ěnase bevolaj í, opět se sjed no tí, štk ají, já saj í. A pak jsou vše ch ny tyzasmušilé tóny opět po spo lu.

Ze žluté ho ve čer ního sv ětla lamp ičky pro udí bezednýsmutek. Paní Vogelo vá to nemá v hlavě tak úp ln ě v po řád ku, řík áv al a El - sina ma tka.

Zna men al o to, že paní Vog el ová je tak troc hu bláze n, ale ne

úpl ně. Ne toli k, aby sko nčila vGaus tadu .Do oko lí Gaus tadu naopa kpod nik ázColl ettovyulic esvé vyj íž ďky na lyží ch, což se zdá

Elsi odvážné. Odvá žn é není jen to , že takovástar á pa ní cho dí

sama na lyže a ještě většinoupozd ě več er , ale i to, že se dob ro -

voln ě po hyb uje kol em bl ázin ce – to už op ravdu chce od vahu,

př edevš ím vez me me- li v po taz, že to nem á v hlavě tak úp lně

v pořádku.

11


Mi lé dít ě, ře kne pan í Vo gelo vá a spr áskn e ruce. To je ale kr ás -

ný klo bouče k! Vypad áš jak o kočička. A s obd iv em si prohl íží če -

pi ci z králič iny, kt erou Elsi nos í každ ou zi mu, kam paměťsahá .

Chceš ně co uká zat? zeptá se paní Vog elo vá. Pojď na chvi lku

dovni tř, mal ičká .

Paní Vo ge lov ámá vsobě něco neh motného,jako by byla zpra -

ch uaše rosv it u, avje jím počínáníje vž dy něc onesk ut ečné ho. Vy -

dá vá sotva zn at el né závany hoř ké vů ně mand lo vé hool eje, pl ís ně

a kaf ru , sch ov áv á dopisy,pta čí pe ra a loňsk é cuk roví, píš e bás ně

na umaš těn é kou sky papírua zabý vá se rozl ičn ými a pr apodiv -

nými ru kod ělným i prace mi. Je ve lmi zdvoř il á a ve lmi za po mn ět -

li vá . A k tomu poc hází zdale ka, až ze Sk ots ka.

Vž dy se něč ím zab ývá , vždy má něco, co může uk ázat , co

může vypr ávě t, co může půjč it či daro vat. Elsin ko, byl a bys tak

ho dná a přečetla mi tohle čí sl o z tel ef onn ího sezn amu? Yn gv e,

chla pč e zla tý, byl bys tak la ska vý a otev ře l mi tuhl e krabi ci ? Mil á

pa ní Lu ndov á, nec hcete si po sle ch nout moji básn ičku? Po dívejte, paní Lund ová, upekla jse m mak ro nky, ne chce te ochut nat?

Vezmě te jich ipár dětem.Ale panu Vogelovi an imuk !zahihňáse.

Kd yž vytírá scho diště, zač ne dol e na odpočívadlev prvním

pat ře ,pro pracuj esenaho ru do druh éh o, kde po krač uje aždosvé

před sín ěstále tou samo uvod ou. Elsina matk ajipod ezř ívá ztoho ,

že si tu špinav ou vodu še tří i na dalš í den . St áv á se, že se ohání

mok rým had rem uprostřednoci, ačkol ischod yužumy la běh em

dne , na což ale zapomněla. Matka říká, že by se na té chlad né

chod bě pře s noc nem ěla zdr žovat. Doce la chl ad no je mi mo cho -

dem i v je jí m bytě , možnápr áv ě proto ch odí na lyže rad ěji veče r.

Leho unc e jak o děvčátko cupit á paní Vogelovápře d Els i tem -

no u předs ín í. Vš ech ny pok oje leží v pol oš eru , še tří nem il osrdně

na pr ou du i na dříví, byt halí chladnéa neus tálé př íšeř í. Po tr hané

za tem ňovacízávě sy visí vokne ch nak ři vo, všu de jso ukvět iny –ve

všec hoknec h, na pods tavc íc hapoli čkác h, na stol ičkác hastol cí ch .

1


Zašlo to doko nce tak dal ek o, že se do věci vložili i li dé ze zdra -

votního od boru. Pouká za li na to, že na ok en ních parap etech se

tvoří plís eň ahouba,avydali po kyny kzajišt ění náp ravy akome -

zení pěs tov ání rostl in, av ša k bez zna telnýchvýs le dků. Elsina

matka nap oč ít ala v jed iné m ok ně až sed md esát kv ěti náčů.

Pěk ný, sa met em potaž ený náb ytek je za kryt moučn ěbíl ýmipovla ky azažlo utlýminov inam i,pov lak yse st ahuj íjenpř izvl áštníc h

příl ežit ost ech. Pod starýmivý tiskyAftenposten use skrývajíanglick é

lenošk y, vyšív an é drobnýmkříž kov ým stehe m, rokok ov é lav ice,

ová lné ma hago no vé stolky,stoličky s vyš ív aným i pol štář ky . Za -

kryt é jsou z velk é části i kober ce a pan í Vogelová s grá cií cupit á

př es st aré noviny , jako by to byl a ta nejp ůvabn ější rozkve tlá

lo uka. Vžd y ch od í v čern ém, pr av děpo dob ně má na sob ě po -

každé toté ž – po lodlouhéšaty s dlouh ými ruk ávy ne náp adn éh o

stři hu ,ale rozm anit ěvzorovanéskvrnami, vlasy ašedýmižmolk y.

Ke krku sispín acími šp endlí ky abrož emi při pí ná rozli čn ékrajky .

Natyto uvo ln ěn ékrémov ěžlu téhadř íky si stá lesah árukou nebo

se šk rá be na hru di.

To je míst o, kde nosí váček.

Še dý lá tkov ý vá ček nosí na šňůř e kol em krk u, ve váčk u jso u

vše ch ny pe níze . Na dru hé šň ůře vi sí klíče, na tř et í ma lé zlaté

br ýle. Kole m krku paní Vo gelo vé je hot ová sp leť šňůre k. Hube -

ný vr ásč itý krk př edst avuj e jej ich za kot ve ní, udr žuje poř áde k

mez i vše mi těmi to tíživýmivě cm i, be z nich ž se neobejde. Šátrá

kolem vá čku, ča sto ho vytáhne z vý střihu, aby se př esv ěd čil a, že

tam stále je . Pak zacin ká kl íč i, br ýle si posadí na úzký nos . Po

obou stran ách ko řene nosu má od brý lí dvě červe né skv rnk y.

Zato uši. El si si po kaž dé pr ohlíž í pr ávě je jí uši .

Uši paní Vo ge lové vyk uk uj ízpod bílých kadeří.Vykukujípřede -

vš ím ušní lal ůč ky , pr otá hlé a bledé jako kapkyz voskové svíce,

na la lůčcí ch se vždy hou paj í těžké náu šni ce s pe rlami či kamín ky.

Dí rka v lalů čk u se jí pro táhla až dolů. Elsi je těmitolalůčky jak

1


oč arov aná. Příšt ěbudetrhlinamož ná ještě oněco delš íajedno ho

kr ás ného dne ná ušnicezkrát ka spa dnou z roztr ženýc h la lůč ků ,

st ejně ja ko pa da jí jablka z větví.

Ty pen íze jsou taj emstv ím pa ní Vogelové.Nikd o neví, kolik

ji ch má, do ko nc e ani pan Vog el. Ty pen íze jsoujejí .

Pa ní Vog elo vá vlastn í ta kzv ané nemovitosti,pře sně ji řeč eno

cha ty . Či ješt ě přesn ěji prken né bou dy a pří střeš ky v lesí ch ,post avené pře de vš ím ze zby tk ů ma teriálu . Když by la mlad ší , podíle la se vl astn oru čn ěna jejich stav bě .Tyto nemovit osti či ch alupy,

co žje označení, kte réupřednostň uje ,pronaj ímá pro st ře dni ctví m

krá tkých inzer át ů vAftenpostenu . Př iná ší jí to malé i ve lk é sumy,

po dl etoh o, naja kdlouhose jí poda řípř imě tnájem ní ky, aby tam

vyd rželi . Snaž í se je vždy povz bu dit dopi sy a tel efonn ími hovo -

ry hýříc ím i fan tazií , píš e i bá sně , aby náje mníkyupozornil a na

skr yté kva li ty mí sta a nádherupř írody . Ch alup y sam a na vštěvu -

je, aby na ně doh lédl a, za lyž ov ala si , nasb írala si le sní plody

a houby či natrh ala slív y a jab lk a, kt eré pot om zavář í, a vyr áb í

z ni ch mošty, a zašpiní tak ce lou ku chyni . Va ří z nich žel é a zava -

ře nin u a vše chn o ukryjeta k zdař ile do sklepa,že ty zap ráš ené

sk le nic e už pa k nenajdenikdo , vče tně samotnépa ní Vogel ov é.

V chladných zde ch obýv ací ho po koje je ště visí vůně jab le k,

vů ně letn ího ovoce ,které lež el ocelý pod zim roz pro střené na no -

vin ác h rozlo žen ých na podla ze . Navíc zde voní prac h, doutn íky

a pl es nivá zemi na a něco pronikavé ho, podobného terpen tý nu,

covyc hází zčisticíhoprostředk u, kter ýpaní Vo gelo vá použ ívá na

kl av írní kř ídl o, je di ný kus ná bytku , kte rému věnuje péči . A křídlo se v po ko ji poh upuje ja ko molo, obl ožen é sví cny a fotogr afiemi, ma lými i ve lkým i figurk ami ze sádry a stří bra, st ohy not ,doisy, po hledn icem i a papírovými kra bi ce mi pln ými ptač íc h per.

V pok oj i ne ust ále bzučí něk olik much. To u mě vš ech ny pře čká -

va jí zi mu , řík á, vše chny mouchy z Os la, a řík á to s nadše ní m.

1


Pos aď se, mali čká . Posaď se na stol ičku.

Els i se posadíjako obvyklena stoličkuu kla ví ru, nov in y jí za - šust í pod zadkem. Zatímco paní Voge lová těká kolem a hledá to , cojí ch ce ukázat, ze še ra vystupují ob razy .Staré čluny seskas aný - mi pla ch tami. Zeleninovámísa . Hro zen červeného vína a džb án sezpola uschlýmirůžemi. Žlutav épob řežní krajiny.Por trét mlad é dívky s ma lým a, hlubokozasazenýma očima, vlnitými vla sy, úzký m nosema v šatech ke krku, zdo be nýc h vo lá ny . Ve skut ečnos ti jse m byla mnohemhe zčí, utrou sí paní Vog elová jen takmimocho dem. Ml adá dívk a na obraz e ji ne zaj ím á. Ro ky me zi nimi vy tvořilyop onu času, mlhu zkuš enos tí, zdá se, ja ko by už spolu neměl y nic společného.

Be rnha rd Folkest ad, řekne pan í Vo gelováa ukáže na je den zobrazů. To byl zábavnýčlověk !Tu se sta ré oč iro zz áří ,jako kd yž se vyl eš tí ma tn é skl eničkyna víno .

Kone čně na jde to, co cel ou tu dobu hl edala,sáček s věcm i na ru ční práce, vybl edlý sa me tov ý sáče k, kter ý snad bý val kdy si žlutý neb o hně dý, mo žn á zele ný. Práš í se z něj, ale ona si toh o nevš ímá . Chvě jícíma se rukamanejp rv evyt áh ne něk olik před mět ů, okterých sinemyslela,že je ještě kdy naj de, kon kr étn ěpou zdro na brýle, ně - kol ik lístk ůna tramv aj asva ze kklíčů kjedné zjejíc hchalup.

Ty js em hl eda la jak divá! Šťa stn ě klí či zacinká.Ve dru hé ruce má plet ení, ro zprostřeje na klíně , zatí mco kl íče chr astí. Pletení vytv ář í čtyř úhe lník, barv y půso bí , jak o kdyb y je zko mbinovala bez ladu a skla du, rezavá,žlutá a čer ná klubka vl ny.

Uho dneš , co to bude, Elsi nko?

Els i há dá, že sv etr nebo čep ice , nebo mož ná šá la?

Ne uhod la! Bude to pan to fel ! Tad y to sešiju a mo žná , i když jist é to vůbe c nen í, al e mo žn á najdu nějakést ar é po drážky , a hopl a, budu mí t pár pě knýchte plý ch pantof lů. Pro mou dc eru Marga retu, kt ero u vž dyck y ze bou nohy. Pr oto se vše chn y dív ky vd áva jí , to js i nev ědě la?

1


El si hlo ub á nad tím, jestli by nemělauplést ještě jeden.

Ještě jeden? Na to pan í Vog elov á vůbec nepo myslela.Máš úpln ou pravdu.Možná najdu víc zb ytk ůvl ny advapa nto fle př ec e vůbec nemusí být stejné.Lid é mají tak bl áz niv é pře dst avy . Kd yž jd udo spol ečnosti,mám na sobě vž dy jednu bot uhn ědou adru - hou čern ou . Lidé jsou jako ma lé děti, je ta k snadn é je pob avit . Aza tímco sesmějí, zapomínají,že je dnoh odn eum řou. Ta kuž to zk rá tka je.

Kdo byl Ber nh ard Fo lkes tad?

To by lma líř, vel ice sl avn ýma líř .Ach, ty báje čné obr azy. Všech - na ta pěknázelen ina . Psa l ta ké knih y. Počke j! Ně co ti ukážu. Za tím hraj , mal ičk á.

A paní Vo gel ov á po bíhá po nov inách,přeh rabujese ve váč ku na prs ou, ně co hle dá , vždy cky ně co hle dá, za tímco Elsi na kl aví - ru vyť ukáv á stup nice . Elsi sn í o to m, ja k své ru ce ne chá vz náš et na d kl avi aturou,jak je překř íží a ne chá vyt rys knou t dl ouh é kas - kád y, jak bude cupitatv disk ant ech a vyl uzov at hr ozivé bas ov é tó ny ,jak ne chá vše splynout vmoh utné souz vuky ,jež napl ní cel ý pokoj a bud ou kano ut do vedl ejš íc h byt ů a o po scho dí níže , bu dou vl át ve n z okna a způsobí,že se lid é na cho dn íku zas taví .

Na klavíru sto jí zar ámov aná fotog rafie mladé ženy s vyčesanými vla sy a kad eř emi u spánků.Pod ob á se pa ní Vo gel ové , al e El si

ví, že je to Aga th e Ur sula Back er Gr ønd ahl ová . Paní Voge lov á jí

o ní vyprá věla, hrála Grie ga v Lon dýně a dirigo val sám Grie g,

by lo jí po uhý ch sedm ná ct, kd yž deb uto vala a hrál a teh dy Bee -

thovena tak, že lide m běhal mráz po zádech.Na ví c skl ádal a ro -

manti cké klav írn í sk ladby a paní Vog elová ji sl yšela před mn oh a,

mnoh a lety hr át na koncertě v Ang lii.

Agat ho Ursul o, še ptá Els i nad kla viatu rou sm ěrem k mladému

váž nému obl ičeji na malé fotografii v ov áln ém rá mu . Nenau čil a

bys mě totajem ství? Takovétajem ství musí exist ov at ,tím sije jist á,

malý klíče k, ja kýs i kód, a na jednoučlo vě kum íhr át na klav ír.

1


Ste jně ja ko kdy ž se člověknajednou na uč í je zdit na kol e. My sl í

si, že něk do jd evedle adrží ho, an ebo jde vz ad uako lo po dpírá,

apřitom je de sá m, vůbec ni kd oho nedrž í, prostě aje dn oduš ese

to naučil. Ste jně to urči tě musí být i s pia nem a klavíre m. Paní

Vogelová ře kla , že El si můž e přijít a hrát na kla vír , kdy kol i bude

chtí t. Našla ta ké seš it s notami.

Al e to ta je mst ví př ed ní neod hal ila.

Jed na jako dr uhá je střež í, paní Voge lová ije jí tři dosp ělé dce ry,

kter évš echn yhr aj ína piano akte ré sevše ch ny odst ěh oval yzdo -

mov a. Ipa ní Dahlo vá, Liv in amatka,kt erá zpí vá vrev ue asama se

na pi ano dopro vá zí. Nik do ne ní ochoten to taje mstv í prozra dit .

Z dětí manž elů Vo gelov ých jako je diný na pi an o nehraje Philip . By dlí do sud doma, ale zd á se, jak o by ani ne by dl el. Ph il ip je

témě ř dosp ělý. Hubený a tic hý, chodí po schod ech ve st arých

plátěn kác h, šedém saku aděra vý chpunčochách. Vžd ysezdvoři -

leuk loní, al enikdy snikýmnem luví .Pok aždéto vy padá ,jako by

mu by la zima. Bar va je ho kůž e př ipom íná staré nov in y, kter é má

pan íVo ge lová polo že né na po dlaz e.Phi li pumízp ív at ach odína

setk ání let ničn í cír kve do Filad elfie . Jeho kol o stojí u vch od u, je

to staré čer né ko lo s košík em na nákup.

Je to os tu da, říká Elsina matka rozh ořčeně, tak ov ý pě kný mladík a přito m ch od í, jak o by by l něj aký poslí če k. A zatí m jako syn

ře dite le...

Když je v noci leteckýpopl ach a všic hni z jeji ch vcho du běží

dolů do skl ep a, sed í Phi li p v kou pel ně ve dr uh ém pa tře a zpívá

Náš Bůh je mocnápe vno st.Philip zp ív ávys oký m, témě řdívč ím hla -

sem.

Pa ní Voge lov á na vík o klavírupolož í knih u a zbo žn ě ji ote vře .

Jej íuk az ov áč ek se sn aží sl ed ovat něk oli ksl ov na psa ný ch na titul -

nístra ně :„Mé dob ré příte lkyn iGog gi. Tvů joddanýBe rnh ard F.“

Pa ní Vo gel ov á teď mluví už jen o pan u Fol ke st adov i a dal ší ch

lide ch, kter é zn ala. Je to vypr ávěn í z Jiné dob y, jak to mu sama

1


řík á. To bylo před tím, ne ž nas talo vše chno to smutné, če mu řík á

Zl á doba . Za těc h šťas tnýc h dní , kte rým se te dy říká Jiná doba,

byl pan Vog el řed itel vel iké fir my. Bydleli v Lond ýně, Ko dani

a Bergenu. Měl i v domě vý pom oc a zahrad ní ky a pan í Voge lov á

pořád al a soa ré, ka rnevaly,vy jíž ďky na sáň ká ch, konce rty a výle -

ty. Byl ito ne jrůz ně jš ílid é, ch udíiboh atí ,jak pa ní Voge lov áří ká -

vá , al e tak milí , ta k zábavní,vš ichn i do jed noho. A Be rn har d by l

z nic h nejzá bav ně jší!

Za hrá la bys te mi? ptá se Elsi .

Vymění si míst a. Ma li čká pan í Vo gel ov á vklo uzne na stoli čku pok rytou novinami,nasadí si brý le na le sklé če rvené sk vrnk yuko - řene nosu ,listu je notami.Ohnuté prsty při hř epo stup ně měknou a Els i ji pozo rně sleduje.Nešl o by to taj emstv í odh alit prá vě teď? Je přes věd čen a, že pod klaviaturou je jak ýs i zám ek, ten se ode - mkne a pa k z to ho, jak člověk pohybuje pr sty , vz niká hu dba. Vtom př ípadě mu sel apa ní Vo gel ov ázá mek ode mk no ut, an iž by si toho El si vš im la , pr otože nyn í se mel od ie lin e šerýmpokoje m a paní Vogel ová si ji pobr uku je jem ně pře sk akuj ící m hlasem .

Nav ečer, ta k to sto jí psán o nahoř e na notov ém ar chu. Od Agathy Ba cker Grønd ahlové.Tó ny jsou útl éjak odešťovékapk yneb o žbl uňká ní vmalýc hkarafách.Elsi sto jí bez hn utí, na slo uchá ce lým povr chem tě la a tóny se jí dotýkají jako sté bla trá vy nebo měk ké vl as y. Elsi a pa ní Vog el ová jso u spo lu v nízk ém světl e klavír níc h lam piček , za zate mň ovac ími záv ěsy, v zarost lé m ob ývacímpo - koj i. Oči pan í Voge lové září, je jí hlas se sc elí, je nyn í cel is tvý a už nepř esk akuj e. Na pro táhl ých uš ní ch lalůčcíchse po hup uj í dvě ka pky pere l. Po sl ední tón zůs tane vis et v pokoj i, i on se podo bá ka pc e.

Paní Vo gel ov á zavře oči . Malé no hy v hnědýchvlněných po - nožkách sklo uz no u z pedálů.

My sl í teď na Ji no u do bu , na Lon dýn a Kodaň. Někdyse zdá,

jako by v Jiné dob ě žil a dop osud. Byt v Collet to vě ulici, kt er ý

1


na pl ni la ros tl ina mi v květináčích, se jí ni ja k zvlá šť ne týká. Ros tliny jsou živ ým plot em, který vysa dil a, ab y ji chr ánil př ed ulic í,

den ním světlem,válk ou, pře d vším , co je právě nyní. Za ži vým

plotem má hudbu a vše ch ny obr azy, ná by tek a kobe rce pod novi novýmpa pí rem. A k tomu krab ice s cuk roví m, kt eré schov áv á,

aby je pan Vo ge l nenaše l. Čas to je nena jde an i ona sama.

Kdy ž má pan í Vo gelováněk am ode jít, př edv ede se pokaždéElsině mat ce. Mat ka jí okartáčuje žmol ky a vl asy z vyrud lý ch hedvábn ých akrepo vých šat ůavr tí hl av ou, kdy žsedívá za ma li čko u

pa ní, kt erá cup itá ze sc hodů s jedn ou bot ou čer no u a druho u

hně dou, kolemkrku boa se žlut ýma li ščí ma očima . Někdypaní

Vog elo vá scho vá vá kra bice scukrovímdošatní komo ry, což mívá

ten př ekv apiv ý nás ledek,že se tma vý přev lečníkpana Vog ela

a jeho čern é sak o za teplý ch letn ích dní potří sní rozt eklým mar -

garíne m. Kd yž by la paní Vog elo vá je dnou na ces tě do ob zv láš tě

vy br ané spo leč no sti, bylo to zr ovn a k pří tel ky ni, kt erá před vál -

kou udržo va la př átelskéstyk y s koru nním prin cem a jeh o man -

že lk ou, upo zo rn il a ji matkana mas tné skv rny tá hno ucí se po zá -

dech ša tů a po kusi la se je ales poň tr ochu smýt. Pan í Vogel ová se

pak do cela jed nodušerozhodla, že se po celo u dobu,kd y bud e

ve spol ečno st i, bu de dr že t zád y u zdi .

Nyní se paní Vo ge lová př esun e ke spinetu.Ví, že se Els i líb í

jeho zvuk . Zní to , jako by v sobě měl such é listí .

Jedn oh o dne se te dy s do bou a s pod nikempan a Vogelaněco

st al o. Naj ed nou už nebyl řed itelem , poslaliho do Osla, kde ve

své mpostav ení kl esl napoj išť ovac íh oag enta, pozdějina účetního.

Ně ja ký čas byd leli v lepš í čt vrti Ve st ka nte n a sna žili se i nadále zacho va t ales po ň něco z dřív ěj šího spo le čenskéhoživota, ale postu -

pem času ztratilapan í Vogel ová zájem . Pan Vogel zval hosty na

večí rky , na které paní Vo gel ov á pravi de lně za po mínala.Hosté si

v předs íni sv léka li svrch níky a spok ojená paní Vogelováseděla

19


za sně že ná v tra mvaj i z Hol men kol lenu po několi kakil omet rové

pro jížďc e na lyž ích. V domě nebyložá dné jídlo k poh oštěn í. Za -

tímc o se paní domu , ob leč en á v pu mp kách a liš čím boa, snažila

udr žet hos ty vdobrémroz po lože ní ukla víru, do nes lpan Vogel ve

spě ch ujídl oavíno znejbližšíkavá rny. Ti lidé byli troch unud ní, za -

smál ase klo kot av ěpa ní Vog elov á, proto jsem naně asi za pomněla.

Pak užpanVo gel přestalhos ty zv át. Místo toho zača lpít. Sám.

Z Vest kant enu se přes těhovali do tohot o ma lé ho bytu v Col -

le ttově ul ici. Paní Vog elová vedla sv ůjpodivínskýživot za plote m

zkv ětináč ůarostl inapo dni kal asvé výl et y, nalyží ch či pěšky. Je jí

manžel kouř il své doutníky a př íliš toh o ne naml uvi l. Čast o pro -

le žel celý den na po hovc e.

Vo gelo vi mě li jako jedi ní vcel ém vc ho du telefon.Stálna konc i

pře dsí ně, a kd yž si člověkchtě l za vo la t, vidě l dov nitř do kuchy -

ně i do neu těše né ho rohovéhopo koj e, kd e měl Vo gel poh ov ku.

El si na mat ka kesvému zdě še nízah lé dla,ja ksi paní Voge lov ápři -

nes la v no vi no vé m papírurybu , kte rou koupi la v pří stav u, a ja k

pouze vykuchal a vnitřnostia hod ila ry bu rovnouna pán ev .

Pře sto všec hn onení Els in ama tka nikdy napochybách, že pa ní

Vogel ová jedá ma. Říká tak é, že pan Vogel je nó bl pán. Neří ká to

bez úct y, ačko li mu několikrát po máh ala do posle dn ích sc ho dů,

kd yž tr oc hu pře br al.

Chu dá k sta rá, ří káv á také.

V pravidelných intervalech jezdí pa ní Vog elová pryč , aby do -

hl édl a na své nemovi tosti . Ces tuje sama ne bo s něk olika přítelky něm i, úhle dn ými starší mi dám ami. Při cház ejí vho dn ě us troje -

ny do větro vky , sukn ě a baretu,s ba tohemči kufr em. Kd yž je

se zona, mají s seboui lyž e.

Paní Vo gel ov á má neoby čej ně dlou hé dř ev ěn é ly že s bam bul -

ka mi na špičk ách a řemínkovýmvázání m. Dlouh é křiv é bamb uso vé hů lk y ná lež í zh ruba do ste jn é éry dějin lyžo vá ní. Nikd y ji

0


ne nap adl o, že by to to vybavení ne by lo do sta te čně do br é. Právě

na opa k, stř ež í svo je lyž e jak o drah ocen nost, jíž jsou, ste jně jako

kra bic e s cuk rov ím a skle nice se želé .

Se tk áv ají senaaut obusovémnád raží An ker løk ke nnebo na Vý -

cho dní dráz e pod le toho, kte rá z ch alu p pa ní Vo ge lové je cí lem

ces ty . A vid a, tad y opě t předvádí Gog gi Voge lová sv é velkol epé

entr ée: přic hází doc ela jednodušes prázdnýma rukama,pouze

snevzh led nými dl ouhýmilyž emi zavěš ený mi kolem krk uaspleska jící brašnoukolem pasu. Pt ají se, co uděl alase zavaza dly, př ec e

jen mají být pryč osm dní .Se za vaz ad ly? Ano, třeba sob leče ním.

Oble čení? To mám tady ! Paní Vogel ová triumf álně roz epne zip

vě trovk y. A dámy jsou kra jně vy ve de né z míry, když se uká že , že

vš e, co pot ře buje , mána sobě: sve try, ha le nk u, šaty a pod tím py -

žam o a prádlo, vrstvu za vrstv ou po d větr ovko u a pump kami,

a úpl ně ves po d nez by tný váč ek s pe nězi na pr sou . Tak to ze sebe

pou ze podl e potř eby svléknejedn u vrs tvu obl eč en í za druh ou

a ne mu sí se s nič ím nosit.

Pře d od jezde m se jako ob vykle pře dved e Els ině matc e, kter á

se nedok áže ovlád nout a roze smě je se ta k, že se mus í pos adi t na

ži dl i. Paní Vog elo vá se roz esm ěj e také, smě je se pi skl avě ahihňavě. Pak se rozj aře ně vydá nacestu ajej ídlouh élyž enar áže jí dozábra dl í a zd i schod iště. Poku d paní Voge lová ve vší taj nosti up eče něco slad kého a za - zv on í přes ch od bu u Lundových, aby si nab íd li z umaštěné kra -

bic e, st ává se, že pan Vogel náh le vyjde z šera př ed síně , je n ve spodním pr ádl e, kdy ž přerušínekone čn é poleh ává ní na poh ov -

ce v rohov ém po koji .

Možná by ch i já mohl ochu tn at? zeptá se a v jeho hlas e se mís í

nu ce ná zdv oř ilo st se zb ytky dávn ého vztek u.

Pan íVo gelo váhbi tě zareag uje, přik lop ívíko ,sch ová krabi ci za

zá da a oto čí se k němu.

1


Ochu tn at co ? zept á se udiv en ě.

Tu se pa n Vo ge l gal an tn ě uklon í a uči ní ruk ou gesto, jak o by ji chtěl vyz va t k tan ci:

Vy Sk otko , ře kne a usm ěj e se vítěz oslavn ě. A sm utně. Ale to s Phil ipe m je ještě smutnějš í.

Jed noho dne přijd e v novémoblečení. Vzbu zuje to takovo u poz or no st, že vši chni přímovisí z oken, aby ho zahlé dli. Pře ta - hují se o kukát ko na dveří ch, když vě dí, že se zr ovna krade po sc ho dec h nah oru .

Má na so bě tma vý zbru su nový oblek, podobáse ly žařskému úboru apa tř íkně mu čepiceve tv aru lod ičky. Krá čí včern ých na - bl ýs ka ných ho lí nká ch.

Ma tk a se dá do pláče.

Ta kmáten nebo hý hoch kon eč ně nové obleče ní, ře kne spláč em.

Ph il ip se da l ke Quis ling ový m nac istickýmoddílům. Na to za čne pa ní Vo gelováse stě ho vání m.

Neo chvě jně si vzala do hla vy, že se odstěhuje, a ve dne v noci ra chotí snábyt kem. Stará paní se zesch odů vl áč íse žid le mi ,kvě - ti nami astol ičk ami, potaženýmiple sn ivým sa me tem. Vy sv ětl uje, že st ěhova cí auto je už obje dna né, už se prý roz ho dli , že se od - st ěhují zpá tk ydo Ve stk antenu.Els ině ma tce se ji po daří pře svěd - čit, aby ne ne cha la stát náby tek ve nku na de šti a sn ěh u, a pomo -

hou jí vš e od no sit za se zpátky naho ru .

Někd yse rodi na pr ob udí up rostře dnoci kvůli rámusuna scho -

di šti ,to se paní Voge lová snaží vyn ést těžké věc ina půd u–la mp y,

st olk y i obr azy . Jin dy je probudí, kd yž se pa ní Vo ge lov á vrací ze

svý ch noč ních lyžař ských vyjí žděk atrm ácí se nahorusdlouh ým i

ly žemi a hůl kami po schodišti pon oře ném do tmy.

Něk dy se také sta ne, že tam uprost řed noci stojí se srolovaným

kobercem v ná ruč í. Chce si us tlat u vchoduna půd u.




Ta muv nit řješíl enec, řek ne navy svě tl enou apok ýv nesm ěrem k rohovému pok oj i.

Amuž, kte rý sní sdí lí dobré izl é,se dí opilý azničený,obkl opený prá zdnýmilá hvemi ašpina výmlož ním prá dlem aplá če ja ko dítě. Když byl v no ci leteckýpopl ac h, shrom až ďov alo se obvyk le vš ec h šes t rodin z jejich vchod u u skle pa . S vý jimko u pan í Inge - brigts enové zpr vn íh opatra, kte rá by la ta kšpatn ána noh y, že ra - ději zůs táva la se dě t ve své pře dsín i, a kroměPhi lipa, kt erý si sedl v koupel ně a zpív al duchovnípísn ě, se vši chni uch yl ova li zanále tůdolů. Vechva tu si nav lékl iobl eč ení přes věc ina spaní, ně kd o popadl plé d či vln ěnou deku a vši ch ni pos pích ali po sc hod ec h do proc hla dl é ma ndlovny.

Els i často dum ala nad tím, pro č by mělo být lep ší ne chat si spa dn out na hlav u celý dům o tře ch pod lažíc h ne ž zůs tat v by tě a nec hat si na hlavu sp adnoutje n stře ch u a půdu.Střep in y, řek l ně kdo . Kulo met y, dodali ještě . Dole byl o ne jb ezpečněji .

Ka ždopá dně ta m byla zim a.

Seděl i tam na mačkánijeden na dru hé ho na lavi ci, na man dlu, na rozk ládac ích žid lích, těsně ve dle sebe pod vl něn ými dekami . Paní Vogelo vásse bou mívalastoličku sply šov ým pota hem. Dět i byl y vydě šen é a ospalé, sm ěs úz kos ti a úna vy se po tě le rozlé val a ja ko nevol nos t. Kdy žspolu za těch to noc íseděl inam ačk áni vpy - ža mech, sve tre ch a pod vlněnými dekami, všic hni se k sobě chovali oh le du plně. Úzkostza takovýchno cí tlumilyte plé deky ,blíz -

kost těl , přá te lsk á sl ova.

Jak o posle dní přichá zel do sk le pa pan Vogel . Vžd y ve st ar ém zimn íku navle če ném přes sp odní pr ádlo , s bíl ou šá lo u, doutní - ke m a zasm ušilýmaoči ma . Obn oš ený černý zimník,doutník a tě žkomyslno st ho vžd y věrn ě pro vázel y.

Když by ly vý bu ch ytak bl ízko, že se vne ry tmic kém du něn ípo

dop adu bomby vel ký zd ěný dů m ce lý otřá sa l, hloučekve skle pě




se ro zechvěl,dět ivyjek ly aroz drk otaly se jim zuby ,něk do se rozlaka l a někd o se da l do modl en í otč ená še . Ale paní Vo gelová

se děl a na sv é st ol ičc e a začala zpívat:

Skři ván čí mn e kř ídla nesla,

jeh o pís eň pěl mů j hlas ,

sn ad mn e pov ed e má ces ta

přím o v rá j, až př ijde čas ,

přím o v ráj , až př ijd e čas .

Pa n Vog el se vzty či l ve sv ém čer ném zimn íku (ve kterémos - tat ně chodilpo celý ro k), aby zí sk al přehledo situac i: dunění venku ve mě st ě, pl ačící ženy, vz lyk ající dě ti, star á že na na stol ič - ce, která př i sv ém zpěvušátr ala ru kou po váč ku na prs ou. A tu si ten starý ředi tel azpěvákSbo ru stavu obc hodnického,ten to pře d chvíl í ješ tě ne zcel a stříz livý úče tní, po voli l šá lu u krku a při poj il se ke zp ěvu svým ba rytonem:

Jen ať zrak mi zas třou slzy,

bud e-li vš ak du še mít

dá l svá kří dla, najd u brzy

k zám ku mlád í, ku dy jít,

k zám ku mlád í, ku dy jít.

Hla sy spo lu pě kn ě ladily,zněly dv ojh lasn ě, ten pon ěk ud pře - sk aku jíc í so prán pan í Vogelovéa bary ton pa na Voge la. Bylo zřej -

mé, že jsou zvykl í zpívatspol ečně, neb o že na to př inejmenším

kdysi zvyklí byli. Od zpíval i všech ny sloky , aniž mus eli hled at

sl ova . Upro st ře d zdí vítě zosla vn ě zazní val a posl edn í slok a:

Dobře ví m, že v ří ši smrti

roz kvet e ze m jare m zas,

roz kvet e ze m jare m zas!

Ve skle pě bylo ticho . V ti ch u byl o sl yšet šplouchán í ve vodo -

vodníc h trub kách , durovýzvuk leta del, který se vzd aloval,

a ná hlé kníkn utí z rukáv u ka bát u pa ní Vogelové. Dal jí snad

někdo koťát ko? Plakalatiš e a mň ou ka vě a všichnicháp ali, že




nepl áče kvůl idopadajícím bom bám neb okvůl ido mům, které se

ně kde ve mě st ě zh routily.

Pan Vo gel si zav áza l šá lu ko lem krku a zapálilsi zby tek do ut - níku. Na je ho tv áři se opět jako stín roz estřelazac hm uř eno st , vě čná zimn í te mnota.Te mnota,kte rá by la vl astní pouzejemu.

Ste jně ja ko je ho zimník. Paní Vogelo vá uc hovávály že v kou pe lně .

Nemá je na pů dě ani ve sklepějak o osta tn í. A nen í nic neo bvykl ého potkat večer paní Vogel ov ou na sc hod išt i. Ma li čk ábělovlasá paní s neskutečnědl ouhý mi lyžem i na ramen ou akřivými ba mbu sový mi hůlk am i s mohu tným i tal íři zastrčenými v podpaží mí ří na več erní proj ížďku do Gausta du neb o k jezer u Sogns va nn.

Ale milá paní Vogel ová, ří ká matk a. Snad nej dete ve n tak pozdě a v tak ov é tmě?

Paní Vog el ová seusměje sv ým okou zlují cím kočič ím ús měvem. Sve tr a vět rov ku si natáhlapře s šaty, hub en é noh y ve sh rnutý ch pun čo chá ch se ztráce jí v ko žen ých šněrovacíchbot ách. Cho - má čky vl asů vykukující zpo dvlněného šátku, který si uvá za la přes hl avu , vypa da jí jako huňatéchuch valce, kte ré naš la za práde lníkem.

Má m schůzku,zašeptá pa ní Vogel ová. Schůzkus jed ním páne m! Že neuh odnetes kým, paní Lun dová ? Za hi hň á se, v ma - lýc h, hl ubo ko zasaze ný ch očkáchse zaji sk ří:

S mužem z Měsí ce!

Loudavě schá zí do lů po sch ode ch , ly že se jí houpajína rame -

nou ,ošunt ělá brašna jíple ská na zá dech. Před vc hod em si při pne

lyže a poma lu se př es dvore k vy dá vá ven na chodní k a pod él zá -

vě jí na hrnut ých k je ho okr aji vz hů ru po Gei tmy rs ké ul ici .

Elsina ma tk azhasl avkou pe lně ,stojí uok na, dívá se za ní avrtí

hl avo u.




Není obt íž né pa ní Vogelovou sledovat, jak se zvo lna šine dál, odpi ch za odpic hem. Vzhůrupo Vall ega ten , jedno u z pří čn ých uli ckparku Idioten,odkud je pě kn ýsjez dkUl lev åls ké ulic i. Lyž e pře kl apa jí tra mv aj ové kolejeve čtv rti Ada ms stue n, pak pan í Vo - ge lo vá př ekříží Kostelníulici auž může hez kou ch ví li pok račov at po Blinde rn ské .

Pře dmalou lyžařkouze Skot ska se roz pros tírají pole zal it ámě - sí ční m svi tem. Bílá krajinaji přijí má be z ja ký chkolikome ntářů . Tad y nik do neví, jak krásnákdy si byla, ni kdo nep ronáší boke m nic o zar os tl ém bytě v Colle tto vě ulici s houb ou na ok en ní ch rá - mech ani si neše ptá nic onějaké mpan uVogel ovi, zachmuřeném muž i, kt erý sp í na poho vc e obl eče ný anebone př ij de domů vůbec . Stará že na na dlouh ýc h lyží ch klouž e pryč po nové m sn ěh u, vyšlap ává do země vl as tní za křivenést op y. Vázánívr že a šp ičky holí ve sn ěh u vzdychaj í. Občas tr ochu vyjek ne, nejspí š ra dos tí, mo žn á tak é lapá po dech u.

Kra bic escukr ovím jsou schovanévšat ní komoře.Ape níze má ve vá čk u na pr so u.

Měs íční sv it je mlčenlivý ana jej ístran ě. Stopy lyží se vinou po

sn ěhovépok rýv ce, písmenaše dá ja ko stí n na vel kém bě los tn ém

arc hu.




Mám tě učesat, babičko?

Elsi se dí vokn ě, jí ovesné vločkyscu kre mačeká ,až sk onč ívá lka .

Př ála by si pian o a větš í zuby. A ka marádku,kt erá má vlas tní

pok oj.

Te ď tu s ni mi bydlí i babič ka.

Ka ždý več er jí v kuchyniroz kl áda jí post el. Přes de n je postel

vnej vě tší šatn íko moře, kd ema tkasedávázabo uř ky. El si aYngve

se nas těho val i do jídelny,Yngve spí na ga uč i a El si na jed né čás ti

rohové pohov ky. Odklidívžd y pět šes t polš tá řů , aby si udělala

mís to, a polš tá ře se pak nas klád ají na pod la hu u noh ou postele,

aby by la poh ovk a dostatečně dlou há. Když se te ď z lo žnic e stal

obývací po koj, matka aotec užnem ají ma nž el sko upostel an iprá -

del ník a každ ý večer rozkládají poh ov ku na spaní . Něk do mus í

matce pokaž dé po moci pohov ku ro zlo žit. Kd yž je poho vka roz -

ložená , obýv ací pokoj se úpln ě pr om ění . Pře st ává bý t ob ývac ím

pok ojem až do ch víle, kdy se ráno po hov ka za se sl oží.

Ka ždou chv íl i spí jinde, zk ouš ejí rů zn é var ia nty. Změ na potě -

ší, tvr dí ma tka . Els i tyhle změ ny ne snáší a sní o vlastn ím pok oji,

což al e v tomt o by tě není možn é. Matč iný m zá měr em zje vn ě je,

aby se co ne jvě tš í čá st bytu podo bala obý vac ímu pokoj i, ne mě lo

by bý t pat rn é, že ta m ně kd o mus í sp át . Vši ch ni prot o do úmoru

přená šejí po st el e a ložní pr ádlo, ro zk láda jí postele, rozes tý laj í je

a někol ik hodi n v nich spí, ne ž je zase mus í od es tlat, složit,od -

né st a zahl adi t vše chny stopy po no čním spaní .

Mat ka je ra nn í ptáč e.

Je vždy na no hou jako prv ní a nej dří v myslí na to , ab y vst al

i zb ytek rod iny a všec hny poste le se mohly skl id it .

Někdo by mo hl př ijít, řík á matk a.




A ten někd o, ať už by to byl kdokol i, nes mí za žádno u cenu

zj is ti t, jak rod in a spává . Skoroto vypa dá , jako by vš ech na ta ta -

jemná místa na sp aní, která se kaž dý večer vyčarujía ráno zase

zmiz í, měla v sob ě něco zah an bu jí cího. Dokonce i o ne dě lích

matk a nekl idn ě cupitá kole m po stelí a netrpě li vě se sn aží vyt áh -

nout celou rod in u z peř in. Ab y se hn ed vyvě tra lo, aby se peř in y,

pro stěradlaa polštá ře srolov al y, vše ab y se odne slo do ko mor

(kde lo žní prá dlo přes den leží vy sk lád án o do slo up ečk ů podle

určit ého syst ému), aby se slož ila rozk ládac ípo stel vkuc hyni apo -

hovka v obýv acím pokoji,př es gau č aby se úhled ně rozp ros třel

př eh oz , na ro hov ou poh ovku se da ly samet ov é polš tář e a stůl

s křes ly se vrát il y na své místo.Ne trp ěli vě pob íhá a vš ech ny diri -

guje tak, aby z ku chyněbyla opě t kuc hy ň, z ob ýva cího pokoje

obý va cí po ko j a z jídelnyjíde lna.

Byt byse totiž měl po dobat ně če mu nob les nímu, snad zám ku.

Ve lká sbír ka broušeného skla v pří bo rníku v jíd elně , mat čina

pých a, by něče mu tak ové mu napov ídal a. A ste jn ě tak tomu naoví daj íizá vě sy vbarvě krá lovs ké mo dři vedve ří ch amat či naslabo st pro zrcadlaa lampičky. Matka se tak é ži vě za jí má o král ov -

sk ou rodinu , ví vš echnoo evr op ský ch král ovský ch rode ch , jaké

st rýc e, tet y a se stř enice má král, ko runní princ , korunn í pri ncezna a zb ývajíc í dvě pri nce zny a prin c.

El si sní o vlas tn ím po koj i.

Pro tože ni kd y ne znala nikoh o, kdo by vlastn í pok oj měl, není si zce la jistá, jak ta kový pokoj vy padá . Doved e si př eds tavi t jedi - ně komor u. Stá la by v ní poste l, by la by bíl á a zů sta la by po ste lí ve dne i v noci. Komoramá dve ře , které by El si za se bou mohl a zavří t. Zav ře dv eře , posadíse na po ste l a píše si de ní k, kte rý má sc hova ný naurči té mmístě vkomo ře ,na mí stě, kde honi kdo nemůže naj ít. Moci si zapsat přesn ě to, co se člověkupráv ě ch ce, a scho vat si slova pro sebe, to se Elsi zdá jak o ně co nedosažitel - ného, jako lu xu s.




Ba bi čka se píc hla do ucha jehlicí do vlasů.

Mám tě učes at , babičko?

Bůh ti že hn ej, ho lubičkomoje . Chc e se ti?

Jed na z prv ní ch Elsiný ch vzpom íne k je, že s matk ou, Yngv em a ča sto i babič kou by li pořáddom a. Sv ět se omezi l na stěn y obývacíh o poko je s okny do ul ic e, stěny ob rácenék sous ed ním bytů m a ble dě modréstěny ku chy ně s ok ny do dv ora a na Lovi - sen berg. Na pří č byte m ve dla dlo uhá před síň, která ho roz děl ovala napůl jak o ně jaká ulička.Jedn o prk no v podlaz e se oz valo, kdy kol i na ně j ně kdo stoupl,přib ližn ě čty ři kr oky od vstupn íc h dveří to vž dyc ky zavrza lo, dlo uze a úpě nli vě.

V lé tě matkasch ázel a po sc ho de ch až dolů a věšelaprádlo na su šák .Elsi stál ana židli aviděl aji dale ko ,hlu boko do le pod oknem, sturba nem nahlav ěaskošempr ád la vru ko u. Ztra til ase za ke řiupo - pel nic e, al eznovu se ob jevila mez ivětv em iaodsuš áku zamávala.Elsi stála u okn a a dáv ala poz or, ab y ma tka nez miz ela . Stála ta m, i když šla ma tk a do ob chodu , Yng ve čas to vyh lížel s ní. Přiti skli obl ičej na oke nní sklo a poz orova li ka ždé ho, kd o př icházelpo ch odn ík u. Oke nní háčky byly přivázanépr ovázkem. Oba natah ovali kr kapřed - há ně li se, kdo pr vní zahléd ne ma tku ,ažseobjeví ukaš tanu na ro hu.

Ba bi čka nosí tmavé šaty a panto fle .

Do kr át kýc hbílý ch vl as ůjí sv ít ísl unc e, na heb kých bělo st ných ru kou tm av oh ně dé skvrny,kte ré seElsi sn aží spo čít at. Odpoled - ne se dá vá bab ička u ka me n a po dři muje,zat ímco ji Els i če še a hle dá vy pada né vlasy na rubu šatů . Za ka ždý vl as, kter ý najd e,

dos ta ne jede n øre. Na jednomprstě má babi čk a dv a široké zl até

prs teny, jede n z nich se zař ezá vá hlu bok o do kůže . Na krku nosí

stří brnoubrož se dvěmamalý mi zele ný mi kupo lk ami, dvě ma ta -

jupl ným i kl íck ami, kde pod le babi čky a Elsi by dlí dv a pt áčci, ne

vě tší než mo uc hy, a jsou ne jrad ěji uv nitř.

Když si Yngv e hr ál na dv oře , čas to pak byl slyšet na schod ech jeho pláč. Dup al , br eč el a potom se vrhnulba bičce do klína,

9


za tímco mu ba bička hlad ila malo u hla vičku se světlý mi střapatými vlá sk y a vinu la k sobě to hube né tělíč ko.

Bá bov ka, plak al Yn gve. Říkají mi Bábo vka.

Babič ka a matk a nosilydo ob ou míst ností dříví ke kamnům.

Novi ny a ča so pi sy se dáv aly do be dn y v koupe ln ě. El si je moh la

roztrhat, zmuc hla t strá nky a napl ni t kamna pod ve lk ým mě dě -

ným ko tl em na vodu.Kaž do u so bo tu se v kamnech zat op ilo ,

ko upelnase vyh řála a byla cí ti t př íj em nou vůní hoř ících novin

a ro zp ále né le ště nky na mě ď. Ja k sta rá čí sla čas op isůHje mmet,

Il lu strerta Morgenp ostenpostu pn ě vzplan ula, ohř ívala se vo da

vměd ěn ém bubnu.Byl na dotek žhavý .Když se vyleštil,mohl se

vněmčlo věk pro hlížet ja ko vzr cadl e, zvlá štn íová ln ýodra z. Když

se na pou št ěl avoda do vany, naplnilase místnost párou aprotáh -

lý od raz pře stal být zřete lný nebo zmiz el. Šedá mlha za ha lila

zrc adlo na skř íňce s léky a zmač ka né no viny zaš eve lil y, ja k se

v ka mnech roz pada ly.

Za bou řky se vše ch no les klé, všechn o mosazn é a měděnépři -

krý va lo ručn ík y a prostěradly . A matka si sedla na štokr le do ko -

mory .

Bab ička nosila velké pa puč e a cho dila pomalu.V rohu kuchyňského okn a lež ely léky, měl a je na srdc e. Lá ta la pu nč oc hy,

zá plat ov al a ša ty a ložní prádl o, pl et la punčochya přišív al a knofl íky. Škrábalabrambory, op lach ovala zel eninu , vařil a ryb ízový

dž em, naklá dal aok urky ahlída la Yngveh oaEls i, kd yž byli matka

s otce m pr yč. Čet la Bibli a kaž dé slo vo fa rníc h nov in .

Ve n vyc há ze la je n výj imečně.To si pak nazulašněrovací boty,

kt eré už měl y kůž i vybo ul enou podl e tva ru noho u. Elsi jí zavá -

za la tk an ičk y. Ba bička chodilapro důch od, navští vi tAgn es nebo

Augu sta ne bo pa ní Lisbe rgovo u na Sin se n neb o do mě sta na se -

tk ání Mi sijn ího spolku.Vytáhla sv ou čer nou hal enku slátkov ými

kn of líč ky , he dv ábnouhale nku če rně jš í ne ž noc a saze, ne moh lo

být ni cče rnějšíhonež če rné hedv ábí .Na prs asi přišpendlila brož

0


se ze lenýmikup olkami.Potom si pliv la na dva prs ty, pře jel a jimi

po bí lých vla se ch a uhlad ila je . A byla na stro jená .

Mat ka , kt erá si ne chávaladě lat trvalo u, pud rov ala se a lakov ala si ne hty , kte rá nosi la si lonky a koži ch, se smála,když babi čce zramen ou om et ala vl asy apomá ha lajíobléc tčern ývln ěn ýkab át .

Ty jsi op ravd u nenáročná,mamin ko, řek la .

Má m všech no, co potře buji , Emmo,odpově dě la babičk a kli dně.

Vza la si kabe lku a hůlku.V mě kké če rné ka be lce leže la lah vička s lék y, klíč od do mov níc h dv eří , čist ý kapesník, ně kolik ka - frovýc hbon bon ůvkorno utu, pe ně že nk aováz aná gumouaob al na brý le. Vpe něž ence měla tram vaje nku, lék ař ské rece pty, křes tní lis t, dokl ad ozap lace ní hro bové ho mí st a,obč an ský prů kaz ,pár ošuntěl ých ba nko vek , los do lotyn ky, pří dě lové lís tky a oh mat anou černobílou fot ku Yngve ho s Elsi.

Ča s od čas u Els i obléklido nám ořn ickýc h šat ů a bílýc h pod - kolen ek a posl ali ji s babičkou do Mis ij ního spol ku ne bo ke sleč - ně Li sbergové na Sinsen.By ly to pokl idné výl ety , jež ji nicmé ně naplň ovaly nov ými vjemy, ji nými po koji, jinýmiobliče ji. Sbabič kou a jejíma ruka ma slož ený ma po kli dně v klín ě, s rukamase zl atým iprst eny ačajovýmiskvr nkam i, by la Elsi vbezpečí.Arád a se dí va la na po st arší dámy,na ty such é, měk ké dámy v tmav ých

šatech.

Ba bička do stala na pří děl boch ník chleba a kefírovémlék o,

kter é pa k jed li čajo vou lž ičkou,připomína lo smet anu.

Ba bič ka měla vždyckyněco na ro zdávání.Výher ní los do lo - tyn ky, pad esá tník, ka frový bo nb on , kost ku cuk ru smo čeno u vkáv ěneb ose sme tanov ým škralo up em, ko us ekkoláče nebo po - hl az ení. Nev la st nil a nic, ale vž dyck y mě la čím obd arova t.

Ma tka se to taky naučila.Žeb rá ci př ede dve řmi vžd y do st ali kra jí cchle ba vubrousku. Apodo mn íobc hodn íci mo hl ipřijí tdo

ku chy ně ,otevřeliku fřík yaprodávalihřebínky, stužk yatka ničky

1


do bo t a pou lič ní zpěvácizaplav oval i dvoreksrdce rvo ucí mi písně mi, dopro vá zeli je harmoniko u a sbírali kor no uty s minc em i

vyhoz ené z kuch yňskýchoke n.

Els i vystř ihuj e pap íro vé pa nen ky a ba bička zatím látá ponož - ky . Jedi né zvuky šir oko dalek o vy dá vají ma lé nůžk y na nehty za - ku su jí cí se do kar tonu a velk é nůž ky, kdy ž je ba bičk a od klá dá na st ůl. Vokně st oj ívánočníbego nie ,kv ětin áč má obal en ýze le ným kr ep ov ým papí rem. Babi čk aštu pu je aEl si stříh á. Chvi lka mi je ta - kové ti cho, že El si slyší, jak babičcekruč í v bři še . Občaszasl ech - ne i ti ché mlask nut í, to když babička našpulí pusu jako vel bl oud a něja k poh ne jaz yke m a od saje sliny neb o s klapn utí m vrát í pro - téz u zpá tky na mí sto. Když je tich o už moc dl ou ho, ba bič ka ža - doní , ab y Elsi za zpívala.A El si zpív áJá zahradu zn ám kr ás no u.

Ma minka tu už nemůž e by dlet, říká matka.Je to tu moc mal é, musí mít ně co sv ého. Agness tím musí něc o uděl at.

V létě bab ičk a sed í u ku chy ňs kéh o sto lu a čistí rybíz. Záclo ny pov láva jí vprův anu. Ruce jí čer ve na jí ,odhání vosy adlaně si otírá ozás těru nataž eno upřes šaty .Klid ným ipoh yby odtrh ává st onky od hro znů, bobule od klád á do ce dn íku na pro plách nut í, ston ky se kup í na ježat é hromadě. Bo bul e červeného ryb ízu se blyš tí, ja ko by byly ze sk la.

Obl ič ej má vl íd ný .

Za bí lou kůž ísmě kký mivráskamijs ou její myšlenky.Jen zř íd - ka se jí koutkyúst zkra bat í a bab ič ka zp řísní. To kd yž se mluví ošpa tný chže ná ch ,ože ná ch pokle slých mr av ů, jako je tře ba sl eč - na Wi nger ov á z domu na rohu, kte rá se pořád strojí . A pak taky když se ml uví o prvnímmáji a o so cialist ech. Pr vní máj babičce při pomí ná man že la , který zem ře l pře d mnohalety, ze dn íka Mich ae la Mi chael sena. V zednických odborechdoš lo knějakéroze př i, něc ose so ciáln ími dem ok ra ty. AMichaelMichaelsenzodborů vys tou pi l s násle dujícímod ůvodnění m:

Jsem zedn ík, ne socialista.




Ne dlo uho nato zemřel.A ba bi čk a se pak ocitla be z ko runy penze.

Možná myslí na Ebbel lovu ulici a žele zné scho dy do čtv rtéh o pos cho dí ana pokoje,které mus ela prona jmout,kd yž ovdo věl a. A na tra fiku ve čt vrti Grünerløkka, z níž se sna ži la vy žít a kt erou Augus t prom rh al. Pa k myslí na Augustaa na Agne s a na to, že ni kd o z ni ch ne má dě ti, že děti má jen Emma .

Po bí rá nízký důcho d, vkuc hyni mápolnílůžk o, ve skř íni jívisí tr oje čtveryša ty. Má prádelník, kabel ku a na oken ním para pe tu lahv ič ky s lék y. Ve skle pě stojí pár ku sů je jíh o ná byt ku.

Čas odčas usipo lož íruku na prs aasoček ává ní msezad ívádo dál ky. Tehd ypř emýšlíotom, jak dlo uho ještě bud ejejí srdce bít. Myslí na Boh a, ikdyž otom nemluví. Často sep ne ruce, modl íse, jen ona a snad i Bůh vědí, čeh o se je jí bezh lesé modl itb y tý kají .

Kdy ž má ot ec u Schr øder a večer voln o, doufá , že bab ička ne - půjde k paní Lisbe rgové nebo do Misij ního spo lku. Hrají spolu karty, ote c si ote vř e pivo nebo dvě a babič ce na lije skl enk uportské ho nebo če rv en ého vína. Říká , že je to dobr é na srd ce. Matka přic hys tá oblo že né chlebíčkys plá tke m citro nu a kadeřavou pe - trželkou. Když si po sílají tác, vž dy cky něk do řekn e:

Dí ky , já dosáh nu, řekl pán a př ev rhl st ůl.

Po dob ně kaž dý roz hovoro př ípa dn ém ba bič či ně od stě hov ání vždy skon čí tvr zením:

Je- li mís to v srdc i, najde se i v domě . Kd yž lét o pok roč í, zaváří bab ička okur ky a br usi nky .

Sk lenic e po kr yjí tekutýmvo ske m, ja ko ví čk o slo uží sv ačin ov ý pap ír. El si píše perema inkous tem na mal é ští tky „Okurky1944“ a„B rus inko vá zavařenina1944“ .Štítky ol íz ne analepí dopr ostř ed skl eni ce. Opa tr ně sn áší skle nice do lů dosk lepa ,pos taví je napo - tra vinov é po li ce vedle skle nic s rybíz ovým žel é a jah odo vou za -

va řeni nou.






       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist