načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Malé černé a devět žen – Jane L. Rosenová

Malé černé a devět žen

Elektronická kniha: Malé černé a devět žen
Autor: Jane L. Rosenová

Klasický ženský román o osudech devíti žen, které mají společnou jednu věc - dokonalé černé koktejlové šaty. A také touhu po lásce a štěstí.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 90%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 219
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Kateřina Harrison Lipenská
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-735-9521-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Věhlasný návrhář před odchodem do důchodu vytvoří dokonalé koktejlové šaty, které se po svém uvedení na přehlídce stanou hitem sezóny. Dostanou se k devíti různým ženám, kterým každé jinak zasáhnou do života. Mezi těmito ženami je modelka, která šaty ne přehlídce oblékla, majitelka detektivní kanceláře specializující se na odhalování nevěry, prodavačka oblečení u Bloomingdalea, absoloventka prestižní školy neúspěšně si hledající práci či sekretářka, která tajně dvě desetiletí miluje svého čerstvě ovdovělého šéfa. Všechny touží po lásce a štěstí a všem mohou pomoci kouzelné malé černé, které je změní v neodolatelné krásky.

Svěží kniha je plná děje, různí vypravěči popisují zajímavé osudy mnoha různorodých postav, ale připravte se na to, že ne každý příběh skončí happyendem.

Popis / resumé

Každý rok lidé z módní branže rozhodnou, který návrhářský kousek se stane hitem nadcházející sezony. Tentokrát jsou to "malé černé" od Maxe Hammera, které stvořil jeho krejčí Morris Siegel, jehož příběh rámuje celou knihu zosobňující odvěký americký sen. Šaty ovlivní život mladinké modelky, která byla do té doby neznámou tváří, dámy středního věku, která pracuje jako asistentka muže, kterého miluje už sedmnáct let, aniž by to tušil, nebo prodavačky, která má hrát falešnou přítelkyni filmové hvězdě. Mozaika lidských osudů, které se někdy protnou, připomíná svým stylem film Láska nebeská. Příběh černých koktejlek a skupiny lidí, známých i neznámých, kterým setkání s tímto kouskem sezony ovlivní život.

Zařazeno v kategoriích
Jane L. Rosenová - další tituly autora:
Malé černé a devět žen Malé černé a devět žen
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

„Literatura pro ženy ve své nejlepší formě! Kdyby tahle

knížka byla šaty, každému by perfektně sedla a lichotila by

každé postavě.“

–Library Journal

„Jane L. Rosenová nám předkládá hladce plynoucí a svižně

se odvíjející příběh jedněch šatů a jejich odysey.“

–Shelf Awareness

„Tato vynikající óda na sílu skvěle padnoucích šatů sleduje

devět žen, které si oblečou šaty sezóny, a jejich příběhy

lásky, zrady i nových začátků.“

–People

Malé černé a devět žen jsou knihou pro snílky i beznadějně

zamilované a pro všechny, kdo hledají v životě nový směr

a jiskru... Bez ohledu na to, že se pro to budou muset vydat

do víru nakupování.

–The New York Daily News

„Svým hřejivě vtipným debutem Jane L. Rosenová napsala

milostný dopis městu New York a vykreslila přitom

pestrobarevný obrázek žen, které tu se svými nadějemi

i sny žijí. Malé černé získaly takovou pozornost v literatuře

naposledy ve Snídani u Tiffanyho. Ať už jste oblečeni ve

stylovém kostýmku, nebo sedíte doma v pyžamu, s touhle

knížkou si jistě přijdete na své.“

–Katie Couricová

„Vynikající, zábavné čtení o jedněch dokonalých malých

černých, skvěle střižené na léto.“

–Jo Piazza and Lucy Sykes,

autoři knihy Tý potvoře to nedaruji (Metafora, 2015)


MALÉ ČERNÉ a DEVĚT ŽEN

„Malé černé a devět žen patří k tomu nejlepšímu, co bylo

napsáno v ženské literatuře, a je oslavou města New York.

Tenhle kouzelný příběh je postaven na příhodách jedněch

malých černých a žen, které si je obléknou. Nezáludné,

příjemné a vtipně přidrzlé letní čtení. Budete mít chuť

vyšťárat ve skříni svou osvědčenou černou klasiku a zapojit

se do hry.“

–Huffington Post

„V tomto půvabném románu se volně proplétají příběhy

devíti žen (a několika mužů), do nichž nějak zasahují jedny

konkrétní malé černé. ... rozkošná sada povídek, která

se točí kolem obchodního domu Bloomingdale ́s. Rychle

ubíhající čtení, které je místy hluboce dojemné a vzápětí

vás rozesměje nahlas. Naprosto neodolatelné pro čtenáře

literatury pro ženy.“

–Booklist

„Pokud jste bývalá náctiletá fanynka Sesterstva putovních

kalhot, pak vás dozajista potěší tento příběh pro dospělé

odevíti ženách z New Yorku, jejichž život se promění poté,

co vklouznou do jedněch výjimečných malých černých.“

–InStyle.com

„Neobyčejný, osvěžující a hřejivý román plný osobitého

humoru... Chvílemi veselou, pak zase dojemnou knihu Jane

Rosenové není možné odložit.“

–RT Book Reviews

„Kouzelný příběh, který se točí kolem jedněch malých

černých a života několika Newyorčanů... Všechno v něm

funguje. Každý příběh má svůj scénář a odvíjející se děj

se k němu vždy v některé další kapitole vrátí... Prvotina

Rosenové je především o vztazích, které popisuje přímočaře

a s humorem a které prostřednictvím překvapivých

zápletek vede k zajímavému rozuzlení. Číst ji je požitek...“

–Kirkus


3


5

Přeložila

Kateřina Harrison Lipenská


MALÉ ČERNÉ a DEVĚT ŽEN

Copyright© 2016 by Jane L. Rosenová

Translation © Kateřina Harrison Lipenská

Czech edition © Metafora, 2017

All rights reserved

ISBN 978-80-7359-643-9(pdf)


7

Obsah

Prolog

Molo 15 1. kaPitola

Sedmá avenue 21 2. kaPitola

Slavný filmový herec 28 3. kaPitola

Červený koberec 37 4. kaPitola

Odvěký příběh věku 44 5. kaPitola

Do jámy lvové 51 6. kaPitola

Zrod Detektivní agentury Pštros 59 7. kaPitola

Hádej, kdo přijde na večeři? 65 8. kaPitola

Stá klientka Detektivní agentury Pštros 70 9. kaPitola

Večeře ve Four Seasons 73 10. kaPitola

Večeře ve Four Seasons 77

11. kaPitola

Mimo město 82

12. kaPitola

Láska na neděli 88


MALÉ ČERNÉ a DEVĚT ŽEN

13. kaPitola

#TohleJsemNeplánovala 93 14. kaPitola

Pondělí 103 15. kaPitola

Trápení v Detektivní agentuře Pštros 106 16. kaPitola

Jak obléknout hvězdu Broadwaye 117 17. kaPitola

Já a moje přítelkyně naoko 122 18. kaPitola

Láska na odpoledne 132 19. kaPitola

Premiéra 135 20. kaPitola

Teplákovka Juicy Couture vs. burka 140 21. kaPitola

Chvilka nerozvážnosti

v Detektivní agentuře Pštros 143 22. kaPitola

Šaty nedělají člověka 153 23. kaPitola

Rozchod 158 24. kaPitola

Miluju New York! 160 25. kaPitola

Až po uši v Detektivní agentuře Pštros 165 26. kaPitola

Vtip jménem Flip 169 27. kaPitola

Nesnáším loučení 174 28. kaPitola

Řekněte Hankovi, že to ze mě vymlátili 177 29. kaPitola

#SledujteMě 180 30. kaPitola

Zavátí sněhem 188 31. kaPitola

A. Tenhle příběh má špatný konec

B. Nebudete z toho smutní 192 32. kaPitola

Balkon kina Paris Theatre 199 33. kaPitola

Dokud nás smrt nerozdělí 205 34. kaPitola

Kouzelný čas 208 35. kaPitola

Konec dobrý, všechno dobré 210 36. kaPitola

Vzkříšení Daphne Beauregardové 215 37.kaPitola

Konec a začátek 217 Poděkování 221 o autorce 223

11

Věnováno překrásné vzpomínce na

Ruthellen Levenbaum Holtzovou

13

„Na šatech je nejdůležitější žena, která je nosí.“

Yves saint laurent

Prolog

Molo

Sally Ann Fennelyová, modelka

Věk: čerstvých 18

-----------------------------

„Zašpendli to!“ Garderobiéři byli celí napružení.

Co má zašpendlit? přemýšlela jsem. „Au!“ Aha. Mě.

Byl to totální blázinec. Na castingu mě měřili aspoň pětkrát. Myslela jsem, že to byla ta nejhorší část, padesát nažhavených modelek v černých spodničkách vyrovnaných v řadě, a vsadím se, že všechny myslely hlavně na cheeseburgery. Tenhle konkurz byl úplně jiné kafe, než na co jsem byla zvyklá doma v Alabamě.

Ztěžka jsem ze sebe vysoukala první slova toho dne: „Jsou mi velký. Možná byste je měli dát nějaký větší holce.“

„Žádný větší holky tady nejsou,“ zamumlal špendlící garderobiér.

Rozhlédla jsem se. Měl pravdu. Ještě minulý týden jsem byla ta hubená, nejhubenější holka na jih od Pensylvánie. Říkali mi špagetka Sally a ptali se mě, jestli musím ve sprše tancovat, abych se namočila. A teď jsem velká holka.

„Zařaď se!“ zařval. Zařadila jsem se.

Snažila jsem se soustředit: nádech, výdech, jedna noha, druhá noha. Nádech. Výdech. Holka za mnou mě vytrhla z koncentrace tím nejsilnějším newyorským přízvukem, který jsem kdy slyšela.

„Myslím, že máš možná šaty sezony,“ řekla. Znělo to spíš jako varování než konstatování.

„Šaty sezony?“ Nechápala jsem, o čem mluví. Byla jsem ráda, že dýchám. Přibližovaly jsme se k molu.

MALÉ ČERNÉ a DEVĚT ŽEN

„Každej rok jsou to jedny šaty,“ začala vysvětlovat. „Vybíraj je támhle ty lidi, co sedí v první řadě. Vidíš je?“ Ukázala k mezeře mezi dvěma obřími závěsy. Jak se zavlnily, na chvilku jsem zahlédla diváky. A hned jsem toho litovala.

Mluvila dál. „Jak přijde podzim, tyhle lidi v první řadě dostanou ty šaty na obálky časopisů, na červený koberce a do výloh. A většinou jsou to malý černý, jako ty tvoje.“

Její hlas skoro přehlušil to, jak byla krásná. Vypadala jako nějaká herečka ze starých němých filmů, na které vždycky vzpomínala babička a které s příchodem zvuku najednou zmizely. Připadalo mi, jako by byla z jiného světa. No jo, kdybych já mluvila se svou jižanskou ospalostí, asi by jí to přišlo podobný. Přesně z tohohle důvodu jsem od příjezdu do New Yorku sotva promluvila. Když už mluvím, tak fakt krátce a dávám si záležet. Dokážu uhrát větu nebo dvě, ale snadný to není. Snažím se mluvit tak třikrát rychlejc než normálně, protože jinak se lidi tváří, že ze mě chtějí ty slova vyždímat jak z mokrýho hadru. A při tom musím stejně rychle myslet, což taky není zrovna jednoduchý. Je jasný, že oni mi nerozumí úplně stejně, jako já nerozumím jim. Člověk by si myslel, že tím jsme na tom všichni stejně, ale tak to není. Ne tady.

A nejsem rozhozená jen z toho, že mám mluvit, chození je úplně stejně beznadějný. Hned první den ve městě jsem udělala tu chybu, že jsem se na ulici z ničeho nic zastavila, a hned do mě vrazil nějaký chlap. „Seš normální?“ zařval. Jako bych zašlápla brzdu na dálnici. Představovala jsem si ten dominový efekt, jak se celé město postupně kácí, a všechno kvůli mně.

Další den pršelo. I za sucha je těžký se městem prodírat, natož pak v lijáku. Místní se vyhýbali kalužím, nadzvedávali a sklápěli deštníky tak dokonale synchronně, že jsem ztratila veškerý sebevědomí a nedostala se ani zpod střechy domu, kde bydlím. Jako by se všichni naučili choreografii na ten den předem. Zůstala jsem zalezlá, dokud zase nevysvitlo slunce.

Ta holka s tím hlasem pořád mlela o těch šatech. Mezi námi a molem bylo teď asi deset holek.

„Ještě mají šanci jedny šaty ze včerejší přehlídky, který měla moje kámoška Adeline. To by taky mohly bejt šaty sezony. Adeline říkala, že blesky lítaly, hlavně když byla na konci mola. Doufá, že to budou ty její šaty. Chtěla bych bejt taková kámoška, která by taky doufala, že to budou ty její šaty. Ale nejsem. Upřímně, nesnesla bych vidět ji na obálce Women’s Wear Daily. Šaty sezony jsou vždycky na obálce Women’s Wear Daily těsně před tím, než je vypustí do světa a všichni se pak přetahujou, kdo si je kam vezme. Tyhle šaty můžou pak bejt klidně slavný a modelka taky. Slyšela jsem, že holka, co je měla před dvěma rokama, dostala roli ve filmu Woodyho Allena. A taky byla úplně nová, jako ty. Úplně nová tvář seš jen jednou, chápeš. A tyhle šaty většinou dostane buď úplně nová holka, nebo nějaká slavná. No a Woody Allen z tý nový udělal slavnou! Myslíš, že je pedofil? Nechci na to myslet.“

Vypadalo to, že ona se na dýchání vůbec soustředit nemusí, ale já jsem nedokázala myslet na nic jinýho. Mezi molem a námi zbývalo už jen osm holek.

A ona pořád mlela. „Na některý věci bych radši nemyslela. Jako třeba minulej tejden mi někdo říkal, že ty kousky citronu, co se dávaj na skleničky, tě můžou zabít. Jsou plný bakterií a víš čeho,“ říkala ta holka, „protože číšníci si nemyjou ruce, ani když jdou ze záchoda. A jako, nepřeháním, ten citron je to jediný, co mi za celý poslední tři roky připomnělo kousek dortu. Co mám jako teď dělat? Radši bych o těch citronech ani Woody Allenovi nic nevěděla.“

Citrony, pomyslela jsem si. Jediný, co si všechny tyhle holky dávají jako dezert, jsou cigarety. U nás doma by se řeklo, že jsou všechny jak přes kopírák. Všechny úplně stejně chodí, tak nějak lehce, jako vánek. Byla jsem

MALÉ ČERNÉ a DEVĚT ŽEN

si jistá, že se budou nad molem vznášet. A já, já budu jak školačka v holínkách. A všechny stejně mluví. Do vět vkládají slova, který mi vůbec nedávají smysl. Jako upřímně a fakt a prostě. Upřímně tohle a upřímně tamto. Tak jsem si říkala, jestli všechno ostatní, co vypustí z pusy, je lež. Svý historky taky často začínají větou „Nesuď mě.“ Jako by je to mělo zachránit před basou. „Nesuď mě, spala jsem s tvým přítelem,“ nebo „nesuď mě, včera večer jsem snědla celý ořechový koláč.“ Ale to druhý by se, upřímně, nikdy nestalo. Je to prostě fakt nakažlivý.

Přede mnou šest holek. Vlastně ani nevím, jak jsem se tady ocitla. No, to není tak úplně pravda. Přijela jsem dálkovým autobusem. Když se narodíte s takovým obličejem, jako mám já, a s nohama, co jsou dlouhý až na zem, o jiných možnostech postupně přestanete uvažovat. Ve škole mi to šlo, jenže to skoro nemělo smysl. Když moje jen o maličko mladší sestra Carly přinesla domů vysvědčení, máma ho vždycky celý prostudovala, a na moje se sotva podívala. Moje sestra je malá, jako všichni z máminy strany. Vyrostla brzy, na základce byla nejvyšší, a na střední už nejmenší. Je docela chytrá, ale není zrovna génius nebo tak. Já jsem úplně stejně dobrá jako ona. Ale moje známky mámu skoro nezajímaly. „S těmahle nohama,“ říkávala, „stačí, když si najdeš bohatýho chlapa a obtočíš je kolem něj. Carly se musí naučit se o sebe postarat.“ Někdy v tu dobu jsem se přestala snažit.

Nebyly to jen nohy. Měla jsem ten správný obličej, kůži, vlasy, prostě všechno. Takový ten druh krásy, kvůli který se lidi zastaví a zírají, jako by si prohlíželi obraz. Vysoký obraz. Byla jsem bez chyby. Teda zvenku. Uvnitř jsem žárlila na Carly. Mluvila a lidem se buď zalíbila, nebo ne. To já ne. Mně stačilo vejít do místnosti a líbila jsem se všem. Nikdo neslyšel nic, co jsem říkala. Byla jsem tak osamělá, že jsem nakonec odjela do New Yorku, abych mohla stát v řadě stejně dokonalých exemplářů a mezi nima být normální. Tahle část byla skvělá, až doteď. Přede mnou už jen čtyři holky, všechny se správným obličejem, kůží a nohama... Počkat, tři. Dala jsem si ruce v bok, aby se mi přestaly třást.

Z transu mě na chvilku vytrhl nosový hlas. „A nejsou to jen citrony, víš co. Ty mentolky v mističkách testovali taky a...“

Doufala jsem, že na sobě nemám šaty sezony. Vypadaly tak prostě. Čekala bych, že šaty sezony budou tak nějak okázale křiklavý, asi jako ta holka, co mi vykecává díru do hlavy. Ty moje jsou vcelku nenápadný. Já teda o módě vím houby. Znám jen to, co jsem viděla v časopisech, a ty jsem si prohlížela jen párkrát, když jsme byly s mámou a s Carly v Batesvillu na nehtech. Tam vlastně moje cesta do New Yorku začala. V jednom časopise byl článek „Mohla byste být modelkou?“. Prošla jsem seznam podmínek. Výška: 175–180 cm. Mám. Prsa: 78–86 cm. Mám. Pas: 56–61 cm. Mám. Boky: 78–89 cm. Mám. V salonu mě hned přeměřily. Než zaschly dvě vrstvy višňově červenýho laku, bylo rozhodnuto. Rodiče si stejně nemohli dovolit, abysme šly studovat obě, a „Carly na to měla buňky“.

„Jeď!“ Postrčili mě a byla jsem pryč. Bylo to jako skočit z letadla. O skákání z letadla teda taky vím houby. Vstoupila jsem na molo a blesky začaly lítat ze všech stran, přesně jak říkala ta holka. Málem to se mnou seklo. Upřímně.

21

1. kaPitola

Sedmá avenue

Morris Siegel, tvůrce střihů v oděvním centru

Věk: skoro 90

-----------------------------

Cestou výtahem do šestnáctého patra jsem si na okamžik

dovolil se zasnít a představit si obálku Women’s Wear Dai

ly. Za ta léta jsme se na obálku dostali několikrát, ale

tohle byla moje poslední šance, poslední týden módy

před tím, než odejdu do penze. Máme jedny šaty, do

kterých jsem vkládal naději. Od chvíle, kdy mi náš návr

hář ukázal nákres, věděl jsem, že tenhle kus bude něco

extra. Skrz těžké prosklené dveře jsem viděl, že nám do

vnitř prostrčili tisk, stejně jako každé ráno. Zaostřil jsem

a srdce mi poskočilo. Jsou tam! Letošní malé černé jsou

moje. Dokonale předvedené nějakou modelkou s velký

ma nevinnýma očima, která vypadala, že stojí na molu

vůbec poprvé. Ty šaty jsem dělal vlastníma rukama. Šaty

sezony! Do obchodů se dostanou zhruba v srpnu, což

je za pár měsíců, a než se prodají poslední kusy, bude

prosinec a já budu oslavovat konec kariéry. Je to dobrý

pocit, odcházet na vrcholu.

Do předváděcí místnosti Maxe Hammera přicházím

každý den první, v šest hodin ráno. I dnes, kdy na uli

cích Manhattanu leží poslední sněhový poprašek letoš

ní zimy, jsem tady včas. Tedy včas podle mých měřítek.

Ostatní se začnou trousit až za několik hodin. Ode

mknu těžké skleněné dveře, tahem je otevřu a cítím se

při tom jako vítěz. Na devadesátiletého chlapa to ujde.

Zdobí je zlatý nápis Max Hammer Ltd. Ta písmena tu jsou

už pětasedmdesát let. Přesně tak dlouho už tyhle dveře



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.