načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Malba v čínském stylu - Iva Prošková

Malba v čínském stylu

Elektronická kniha: Malba v čínském stylu
Autor: Iva Prošková

Prvky čínské malby jsou založeny na jednoduchém použití štětce, tahu ruky a způsobu namočení štětce do barvy. Kniha obsahuje rady, jak spojit myšlenku, ruku a malířský nástroj v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 111
Rozměr: 25 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Malířství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2009
ISBN: 978-80-247-2727-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Určeno pro všechny, kdo se chtějí naučit čínské malbě. Návody na jednotlivé obrázky. Čínská tušová malba je nejen výtvarná technika, ale i životní názor a filozofie. I pro ty, co neumějí kreslit, je možné se naučit touto technikou naslouchat sám sobě a postupně vytvářet obrázky na papír či hedvábí. Seznámíte se s historií tušové malby, dozvíte se, jaké pomůcky potřebujete a jak správně držet štětec a volit tahy. Knížka obsahuje množství obrázků, podle kterých se naučíte krok za krokem malovat.

Popis nakladatele

Prvky čínské malby jsou založeny na jednoduchém použití štětce, tahu ruky a způsobu namočení štětce do barvy. Kniha obsahuje rady, jak spojit myšlenku, ruku a malířský nástroj v nejpřirozenější tah tak, aby vyjádřil vše, co výtvarník chce. Postupy jsou přirozené a jednoduché, jen musíme vědět, jak na to. A to kniha předvede velmi důkladně pomocí nácviků, značek a postupů u každého obrázku. Každé hotové dílo je vysvětleno a připraveno od začátku práce k jejímu dokončení. Malbu je pak možné použít k tvorbě přání, obrazů a ozdobení oděvů a interiérových textilií.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Iva Prošková - další tituly autora:
 (e-book)
Tkaní na rámu Tkaní na rámu
 (e-book)
Krajkářství Krajkářství
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Malba v čínském stylu

Iva Prošková

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 3579. publikaci

Odpovědná redaktorka Jana Minářová

Sazba a grafi cká úprava Vojtěch Kočí

Fotografi e na obálce Jan Prošek

Fotografi e v knize Jan Prošek

Návrh grafi cké úpravy a obálky Zuzana Brečanová

Počet stran 112

První vydání, Praha 2009

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2009

Cover Design © Zuzana Brečanová, a.s., 2009

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978 - 80 -247-2727-1


5

úvod 7

historie y 9

pomůcky 10

štětce 1 y 1 tuše 1 y 2 papír 1 y 3 textil 1 y 4 barvy na textil 1 y 5 třecí miska, rámy 1 y 6 ostatní pomůcky 1 y 7

značky 18

základní tahy 22

držení štětce 2 y 3 bod 2 y 4 tenká čára 2 y 5 střední čára 2 y 6 široká čára 2 y 7 stínování 2 y 8 létající bílá 3 y 0 kombinace 3 y 1 plocha 3 y 4 kruh 3 y 5 suchý štětec 3 y 6 rozpíjení 3 y 7

náležitosti obrazu 38

vzduch 3 y 9

kolofony 4 y 0

pečetě 4 y 2

podlepení obrázků 4 y 5

učíme se 48

tenké čáry 4 y 9

střední čáry 5 y 4

složitější tvary 7 y 1

široké čáry 7 y 6

galerie 86

obrázky na papíru 8 y 7

obrázky na hedvábí 9 y 5

š y ály a šátky 101

s y áčky a tašky 111

obsah


6

Bambusy a slivoň, polovina W

16. století, malíř Ťin Š ́. Z kni

hy Bambusy od Lubora Hájka


7

úvod

Jak krásné jsou jednoduché tahy čínských malířů. Položení štětce, jeho protažení či jednoduchá chvějící se linka, která často vyjádří více než složitá malba. Ta jednoduchost je však vykoupena dlouhým nácvikem a učením, nadáním a pílí a použitím správných postupů, materiálů a pomůcek. V mnohém Vám může tato kniha pomoci pokud se necháte vést, publikace však může být i inspirací a také, snad, knihou, která potěší a pobaví. Předem však chci říci, že i já jsem začínala podle jiné knihy čínské malby. Nebyla jsem v Číně, ani nemám čínského učitele. Jen jsem jednoho dne objevila knihu, která mne na dlouhá léta učarovala, podle které jsem zkoušela první malby a ke které jsem přidala mnohé ze své vlastní – české – zkušenosti. Navíc jsou v této knížce způsoby čínských malířů cíleně využity pro malbu na textil. Neboť právě tady krásné tahy a jednoduchost linek vyniknou nejlépe. A z textilních materiálů se nejlépe hodí hedvábí, a tak kniha obsahuje i rady, jak s hedvábím zacházet. Tato malířská technika je navíc vymezena jistým stylem, kterému se říká čínská tušová malba. Malovalo se tedy tuší, původně černou, později také tušemi barevnými. Veškerá malba, obraz malý či velký, pohyb, nálada, činnost či poklid, to vše je dosaženo velmi jednoduchými prostředky – černou tuší, štětcem a vodou. Čínská tušová malba se rozšířila i do Japonska a Koreje, často ji naleznete pod názvem sumi–e. Sumi je vlastně tyčinka suché tuše, kterou používáme v této knize výhradně, i když není ostudou malovat tušemi tekutými nebo dokonce i barvami jinými.

Tušová malba je také určitý životní názor

– není to jen a pouze technika. Malba tuší

je velice osvěžující a dokonale vyjadřuje

umělcovy čisté pocity a myšlenky. Nespo

čívá však pouze v používání černé tuše, ale

hlavně ve způsobu malby. Spočívá v este

tickém cítění umělcově. To, co je pro tušo

vou malbu charakteristické, je věrohodné

dosažení odstínů tuší, počínající míchá

ním tyčinky tuše a vody – tedy prvotním

vytvořením intenzity barvy. Následují linie

a plochy, které docílíme různými tahy štět

ce a navíc plně je využit efekt papíru nebo

hedvábí, na který daný námět malujeme.

Všechny ty to složk y se podílejí na dokonalé

a jedinečné harmonii.

Navíc, fi losofi cké, literární a náboženské

prv ky vyžadují od umělce hlubokou esteti

ku a moudrost. V každé, i v té první práci, se

projeví něco víc, než jen věcné spodobnění

věci – o to vlastně ani tolik nejde. Ale přede

vším jakýsi duch a podstata té věci, ale také

duch a podstata záměru a nálady a záchvě

vu myšlenky malíře. A ten, kdo se na obraz

dívá, tak by měl všechno tohle pochopit při

prvním podívání. Možná to nebude umět

nazvat, ale ucítí to. Cílem je zachytit pod

statu námětu s opomenutím zbytečných

detailů. Tušová malba je vlastně hledáním

jednoduchosti. Díky jednoduchým tahům

štětce a malířskému stylu umělec dosahuje

obrazu ducha přírody. Tato technika v pů

vodní podobě odmítá používání barev. Ma

líř s černou tuší vytváří svět harmonií, jako

kdyby hrál na hudební nástroj.

Ať už umíte malovat, nebo ne, naslouchej

te pečlivě svému já. Vaším srdcem ucítíte

malovaný předmět a vytvoříte vedle ob

rázku i svůj svět rytmu a klidu, což je pod

statou tušové malby. Nácvik a časté malo

vání a opakování, nebo i kopírování – to

vše pomůže a zostří naše vnímání. A tím, že každý námět malujeme několikrát, odbouráváme postupně to nepodstatné a zbytečné a pak nejen umělec, ale každý, kdo se na dílo podívá, pochopí podstatu věci, která nás osloví – možná svojí jednoduchostí. Budete později překvapeni mimořádnou kvalitou vašich děl. Již po prvních několika lekcích nevěří moji žáci tomu, co vlastně dokáží.

Osamělá vycházka, 1993, Shen T

Shaojun. Z knihy Současná čín

ská tušová malba; Tradice a ex

periment

historie

Umění tušové malby se znovu objevilo po více než tisíci letech v palácích čínského císařství v 17. století. Původ čínské malby tuší zůstává nejasný a názory se různí. Dokonce i ohledně charakteristických prvků této malby. Začátky jsou obvykle datovány do dynastie Tang (618–907) a svůj vrchol zaznamenala během dynastie Song (960–1271) a Yuan (1271–1368) a postupně se rozšířila do Koreje a Japonska, kde se počátek malby tuší klade do 12. a 13. století. Hlavní vlna této techniky se však rozšířila až ve století čtrnáctém. A i když se technika tušové malby rozšířila i do ostatních asijských států, tak stále její doménou a mateřskou zemí zůstává Čína. Avšak i tady vznikají různé styly a školy a ty se pak prolínají. Objevuje se vliv japonského a evropského malířství. Přesto si tušová malba Číny zachovala svůj osobitý ráz. Obrazy vyjadřovaly myšlenku, procítění určité situace. Často byly doplněny kaligrafi ckou básní. Podle toho autor vybral i svou pečeť – její otisk červenou barvou nebyl pouhým podpisem pod dílo. Umělci vnímali své povolání jako poslání. Od konce 19. století do zhruba 60. let 20. století malířství postupně opouštělo tradiční duchovní přístupy, zobrazovalo rea litu a nyní dokonce přechází k abstrakci.

Malovalo se na svitky, rýžový papír, hedvá

bí. Motivy se objevovaly i na keramice, por

celánu a vějířích. Charakteristický je další

prvek – obrazy se odlišují kompozicí. Vše,

co má být zdůrazněno, je v popředí, na

malováno výraznými barvami. Perspekti

va je vnímána jinak a hodně je ponecháno

na divákovi, aby si domyslel, neboť nepod

statné je vynecháno. Obrazy počítají s lid

ským podvědomím, počítají s tím, že si lid

ská mysl sama věci spojí a domyslí. A často

ani nevnímáme, že větvička není namalo

vána v celku, že kdesi chybí část kmene, že

hory v dálce se jen vznášejí za velkou bílou

plochou a přesto víme, že vzduchem nele

tí, že větvička nevisí kdesi z nebe a že kmen

je jen zakryt čímsi neviditelným – třeba bí

lým kvítkem.

Místo snahy o dosažení shody s pravdou pří

rody (princip li), který je metafyzickým zákla

dem viditelného světa, hovoříme o tušové

malbě jako o hře s tuší (mo–si), která vlastně

nemá žádný jiný účel než uspokojit umělco

vu touhu po sebevyjádření. A to se blíží ne

spoutanému stylu zvanému (i– pchin). Ni Can

(1301–1374), jeden ze čtyř mistrů dynastie

Jűan napsal:

„Užívám zobrazování bambusu jen pro

to, abych přesně vyjádřil své subjektivní ide

je a stav svého nitra. Proč bych se měl trápit

otázkou, zda je to dost živé nebo ne, zda jsou

listy dost husté nebo dost řídké, zda jsou větve

dost skloněné nebo dost vzpřímené...“

pomůcky

Pro dobrou malbu jsou zapotřebí dobré pomůcky. Zkusíte-li si nejprve malovat jen tím, co je právě po ruce, špatnými štětci a barvami na nesprávný papír, tak bude úspěch poloviční. Pak si zakoupíte originální pomůcky a zjistíte, jak jde všechno o mnoho lépe. Štětec, tuš, třecí kámen a papír. V Číně jsou tyto pomůcky označovány jako „Čtyři skvosty“. Před malbou se dokonce provádělo i přesné rozmístění

pomůcek a spolu s jejich přípravou to

sloužilo jako meditace, zklidnění a pro

mýšlení před budoucí prací. „Čtyři skvos

ty“ se během staletí vyvíjely a některé se

vyvíjí a mění dodnes. „Čtyři skvosty „však

nestačí, potřebujeme další pomůcky, jako

různé mističky a kalíšky na vodu a barvy,

držák na štětce, těžítka, hadřík nebo savý

papír, pečetítko a pečetní barvu a stojánek

na předlohu.

štětce

Štětec je pro malování čínským způsobem velmi důležitý a proto by měl být pravý čínský. Říká se, že štětec zastupuje malířovo srdce. Dnes již není problém zakoupit dobrý štětec v prodejně. Doporučujeme nelitovat peněz ani pro začátek, zjistíte, že to co špatným štětcem nešlo, jde úplně jinak štětcem dobrým. Štětec by měl být pro první nácvik tahů středně silný, aby mohl nabrat dost barvy na dlouhý tah. Měl by mít ostrou špičku, tj. po namočení do vody by se měla špička sama objevit. Měl by být středně měkký, dobře ohebný a souměrný. Pro výběr štětce existují v Číně čtyři kritéria: ostrost (ťien), rovnost (čchi), oblost (jűan) a pružnost (ťien). Vlas měkčích štětců je kozí nebo ovčí, tvrdší štětce jsou z lasice, jezevců, lišek nebo králíků a jsou spíše tmavší barvy. Jsou však také

štětce s vlasem smíšeným. Pro malbu jsou

vhodnější štětce měkčí, pro kaligrafi i tvrd

ší. Pro začátek by bylo dobré mít tři velikos

ti štětce, tenký na tenké konturovací linky,

středním štětcem budeme malovat nejví

ce, ale i velmi silný štětec bude zapotřebí na

větší listy a plochy, zejména jestli se pustíte

do malování šátků, šál a větších děl.

Důležitá je péče o štětce. Nové štětce mají

někdy kryt z umělé hmoty, který ihned vy

hoďte a znovu jej již nenasazujte. Při kaž

dém nasazení hrozí ohnutí vlasu a štětec je

zničen. Štětce jsou při zakoupení impreg

novány konzervační látkou, která se po

namočení rozpustí. Musí být však ve vodě

delší dobu, přibližně 20 minut, aby se lepi

dlo uvolnilo. Po zaschnutí již některé štětce

špičku nevytvoří, ale ihned po namočení by

se měl vlas sám přimknout k sobě a špička

sama vznikne.

Nikdy na štětec nesahejte rukou, vadí mu

mastnota. Pokud jej potřebujete rychle

ji vysušit – například při práci – tak nikdy

po vlase nesjíždějte, ale jen jej lehce stlač

te mezi savý papír nebo látku. Po dokon

čení práce štětec velmi dobře vymyjte pod

tekoucí vodou a nechte jej zaschnout ve

svislé poloze. Proto má násadka na konci

očko pro zavěšení.

tuše

Správné a také krásné jsou suché čínské tuše v tyčinkách, které se vyrábí ze sazí dřeva borovic, olejových nebo uhelných sazí smíchaných s lepidlem a konzervačními přípravky a také s vůněmi. Navzájem se liší sytostí černi, leskem a kvalitou. Tyčinky suchých tuší mají výtvarně zpracovaný povrch, jsou pomalovány výjevy a obrazy většinou s použitím zlaté barvy. Jejich výroba se stala samostatným výtvarným oborem a často bývají i sběratelským předmětem a také to bývá věc, kterou můžete darovat jako pozornost. Druh sazí určil i druh tuše, každá se hodila na něco jiného a nebývalo výjimkou, že umělec si nechával tuš vyrobit na zakázku podle své potřeby. Barevné tuše jsou vyrobeny z přírodních barviv. Kvalitní tuš by měla být tvrdá jako kámen (jain žu š ́), mít strukturu jako roh nosorožce (wen žu si) a být černá jako lak (chej že čchi). Citace z knihy Čínská kaligrafi e od Čchü Lej Lej. Suchou tyčinku však musíme třením v kapce vody připravit pro malbu. K tomu je zapotřebí třecí mistička z kamene. První tření tuše je trochu delší, každé další se zkracuje, tuš se již trochu rozvolní. Tuše mohou být i v jiných barvách a příprava všech barev pak vyžaduje nemalé úsilí. Patří to však k jakémusi soustředění před

začátkem malby. Roztíráme tuše a pře

mýšlíme o budoucím obraze, vcítíme se

do malby a trochu vlastně meditujeme.

Snadnější pro nácvik jsou tuše tekuté, nebo

i barvy v tubách, ať již akvarelové nebo tem

perové. Na suché tuše si však velmi brzo

zvyknete a oblíbíte si je. Ještě jednu důleži

tou vlastnost však barvy musí mít. Nesmí se

po zaschnutí již rozpouštět ve vodě. To zna

mená, že když malujeme přes již zaschlou

linii, tak se její tón jen zesílí, ale nerozpustí

se a neroztřepí se její okraje. Také při závě

rečném kompletování a paspartování mal

by se odraz nijak nesmí změnit.

papír

O papíru se říká, že je nástrojem krve, jako je štětec prodloužením umělcova srdce. Papír se začal používat v roce 206 př. n. l. Před tím se psalo na bambusové destičky. Nejlepší je papír vyráběný ze zelené kůry santálového dřeva (Süan), bývá nesprávně nazýván jako rýžový. Ale i tyto papíry

jsou různé a hodí se svojí hustotou a hlav

ně savostí pokaždé na něco jiného. Papíry

jsou klížené (šu süan), částečně klížené (pan

süan) nebo neopracované (šeng süan). Liší

se savostí, méně savý se hodí spíše na kali

grafi i, příliš tenký je již pro zdatné výtvarní

ky. Dříve než použijete originální papír – ří

kejme mu rýžový – je dobré nacvičovat na

obyčejném papíru z kreslicích skicáků – je

to takový ten nažloutlý papír středně savý,

nebo jakýkoliv jiný, který odpovídá savosti

novin. Rýžový papír je dnes již možné za

koupit ve výtvarných potřebách.

Staré originály čínských mistrů bývají často

malovány na silném, nestejně zahnědlém

papíře se zlatavými pasážemi a tmavými

skvrnami na matně lesklém povrchu, který

je podobný kůži. Je to takzvaný feng– tien,

papír šepsovaný tříslem a klihem z koň

ských kopyt. Povrch je pokryt sítí vrásek

jako tvář starce.

Bambus zjara, 1037-1101, malí ř W

Su Š’. Z knihy Bambusy od Lubora

Hájka


14

textil

Klasické je samozřejmě hedvábí. Hedvábí má různou hustotu a je i různě tkáno. Podle toho pak je těžší nebo lehčí, řídké nebo husté. Na fotografi i je ve středu hedvábí tenké – pongé 5, v kruhovém rámu vypnuté rovněž hedvábí pongé 5, nad ním je krepdešín, vše leží na buretu – ten je nejtěžší a nejhrubší, vpravo je pak šifónové hedvábí protkávané lesklým saténem. Lehké hedvábí více saje, více se barva rozpíjí. V hustém těžkém hedvábí zase malba tolik nevynikne. A tak je nejvhodnější hedvábí lehké, které se však musí před malováním upravit tak, aby se barva tolik nerozpouštěla.

K tomu účelu lze zakoupit antidifuzant,

který tkaninu zpevní a je zcela neviditel

ný a nemá ani žádné jiné špatné vlastnos

ti. Maluje se na něj velmi snadno a hedvábí

má pak vlastnosti papíru. A po vyprání zmi

zí, hedvábí opět změkne a barva se neztra

tí. Druhou možností je natřít hedvábí před

malováním barvou. Každá vrstva barvy sní

ží rozpíjení budoucího obrázku. A tak mů

žeme napustit hedvábí například bílou bar

vou, po zaschnutí ještě jednou a pak teprve

malujeme. Na bavlnu i jiný textil se samo

zřejmě může malovat rovněž. Obecně však

platí, že čím hutnější tkanina, tím se v ní více

barvy „ztrácí“ a malba je méně výrazná.

barvy na textil

Barvy musí být samozřejmě textilní, na hedvábí nebo bavlnu jsou barvy k tomuto účelu přímo vyráběné, lze je zakoupit ve výtvarných potřebách. Barvy na bavlnu bývají husté a netřeba je dále upravovat. Také se nerozpíjejí, na rozdíl od barev na hedvábí. Barvy na hedvábí jsou však měkčí a jednou z možností, jak zamezit jejich rozpíjení, je zahuštění ještě před použitím – to v tom případě, že hedvábí nebylo upraveno (viz výše). Barvy se zahušťují přípravkem Thrickener, které lze rovněž zakoupit ve specializovaných výtvarných potřebách. Také se mohou zahustit guttou, která se prodává v tubách a pokud se malují linky, tak se malují přímo z tubičky. Gutta je vlastně hmota, která po uschnutí svůj objem ztrácí, zůstává jen barevná linka či plocha.

Všechny barvy i gutty jsou ředitelné vodou,

fi xují se žehlením nebo parou.

+


16

třecí miska, rámy

I ta, stejně jako tuš, bývá předmětem sběratelským. Je také často velmi výtvarná a ozdobná. Říká se, že je to nejlepší přítel umělcův. Slouží k přípravě tuše. V několika kapkách vody se tyčinka tuše tře v misce, obrušuje se. Při výběru třecího kamene se dbá na kvalitu (č), tvar (pchin), zpracování (kung) a nápis (ming). Kvalita – kámen musí být tvrdý, ale také hladký, aby později nepoškodila štětec. Tvar vybírejte jednoduchý – obdélník, čtverec nebo přírodní tvar kamene, zpracování a nápis má hodnotu uměleckou a sběratelskou. Pro nás je důležité dobré opracování související s kvalitou kamene. Kámen by měl mít také víčko a pěknou krabičku. Bývá někdy zapuštěn do dřeva a víčko může být také dřevěné, bývá však i kamenné. Po každé práci je zapotřebí třecí mističku dobře omýt a osušit. Jedno čínské přísloví říká „Tři dny si nemusím omývat tvář, ale nemohu dopustit aby po jediný den nebyl omyt můj třecí kámen“.

Malba na papír žádné rámy nevyžaduje.

Maluje se na stole, větší plochy je pak lep

ší položit na zem. Látka však musí být vy

pnuta v rámu, musí zůstat ve vzduchu a ni

čeho se nedotýkat. Jinak se totiž barvy slijí

a roztečou. Pro menší díla postačí bubínek

na vyšívání, pro větší díla si připravíme rám

z dřevěných latí. Může být vyroben truh

lářsky – tedy se zapuštěnými spoji, nebo si

jej můžeme spojit jen provázky či svorka

mi. Zejména hedvábí je velmi lehké a není

tedy zapotřebí zvláštní pevnosti. Na latě si

gumičkami připevníme úchyty na záclony

a vypneme látku.

Na fotografi i je rám z bambusu, který je vel

mi jednoduchý a je navíc pružný. Je to jaká

si kolébka tvořená zkřížením dvou bambu

sových tyčí. Hedvábí se upevnilo v rozích

a mohlo se začít malovat.

ostatní pomůcky

Štětce mohou viset špičkami dolů na stojanu a mohou být také v nádobě podobné váze. Pak jsou špičkami nahoru a do této nádoby se dávají až po dobrém zaschnutí. Malý odkládací stojánek je další pomůcka a je výborný pro chvilkové odložení štětce při malbě. Bývá dřevěný nebo keramický, vyrobený za tímto účelem, to znamená, že má jakési prohlubně na odkládání štětců. Lze však také použít stojánek přírodní, je to tedy vhodné dřevíčko nebo kámen, který má prohnutí k udržení štětců. Není nic horšího, když si odložíte štětec a ten se kamsi odkutálí. Kelímky a další misky na vodu a barvu bývají keramické nebo porcelánové, čím krásnější tím lepší. Stojánek na předlohu budeme potřebovat v prvních lekcích, kdy malujeme podle postupů v knize a kdy se učíme malovat kopírováním. Může to být dřevěný, kovový, drátěný nebo kombinovaný stojan. Je velmi nepříjemné, když kniha nebo obraz neustále ujíždí a padá. Těžítka jsou další pomůckou. Velká těžítka mohou zadržet padání předlohy, když nemáme stojan, přidržují však i papír, na který se maluje a občas se ohýbá nebo posunuje. Druhou rukou si papír přidržujeme také, někdy je však lepší mít papír zatížen i na více místech. Nakonec si připravíme ještě savý hadřík nebo papír k vysoušení štětce a někdy i na vysušení většího množství barvy na papíře. Vhodné jsou papírové ubrousky nebo kapesníčky, hadřík je pak lepší měkký a vůbec nevadí, když je starší – lépe saje. Někdy se celá plocha podkládá vyžehlenou bavlněnou látkou, ta přijde na stůl pod ostatní pomůcky nebo alespoň pod papír.

Rozložení všech pomůcek na stole bývá ná

sledující. Nádoba se záložními štětci v le

vém horním rohu, v pravém rohu kelímky

s vodou, před těmi třecí kámen a tyče tuše.

Napravo od papíru, co nejblíže k pravé ruce,

je odkládací stojánek na štětce a právě pou

žívané štětce. Ve středu stolu pak papír s tě

žítky, napravo pak hadřík nebo ubrousek,

nalevo nahoře stojan na předlohu. To je ná

vod pro praváka, ten kdo maluje levou ru

kou, si vše připraví opačně.

Fotografi e je z knihy L ́Art du SU- W

MI-E, Takumasa Ono

18

značky

Tenká čára – kolmý štětec

Značka je štětec s rovnou špičkou. Pro sil

né namočení štětce do intenzivní tuše platí

značka s červeným štětcem, namočení do

světlé barvy – tedy do barvy zředěné vo

dou – je označeno štětcem růžovým.

Papíru se dotýkáme velmi lehce, jen špičkou

štětce. Čára je tak tenká, jak tenká je špička

a jak lehce umíme vzít štětec do ruky.

Střední čára – spící štětec

Značka je štětec s ohnutou špičkou. Červe

ná barva je silné namočení, růžová barva je

namočení do zředěné barvy.

Štětec položíme na papír až k hřbetu (pasu)

– štětec „spí“. Vznikne skvrna závislá na šíř

ce štětce. Táhneme-li a násada štětce je dr

žena ve směru linky, vznikne čára a je tak ši

roká, jak je štětec široký.

Široká čára – spící štětec

Značka je ohnutý štětec. Červená barva je

silné namočení, růžová barva je namočení

do zředěné barvy.

Štětec položíme na papír plnou vahou

a táhneme. U silné čáry je štětec držen na

příč k tahu štětce. Čára je tak široká, jak je

vlas štětce dlouhý.

Namočení štětce – suchý a mokrý štětec

Mluvíme-li tedy o suchém štětci, pak není doslova suchý – je samozřejmě namočený v barvě a to

v syté nebo světlé, ale nemá v sobě téměř žádnou vodu, barvu však ano. Suchý je například ště

tec, kterým již delší dobu malujeme bez namočení do barvy. Štětec maluje stále, ale je již roz

třepený, linie nejsou ostré. Suchého štětce docílíme tak, že ho po namočení do barvy důkladně

19

otřeme o okraj misky – hodně barvy z vlasu štětce odteče, zbytek pak lze osušit savým papírem

nebo hadříkem. Je to jedna z dalších velmi důležitých podmínek malby. Suchý štětec vytváří ne

rovné roztřepené okraje, malují se tak například peříčka. Mokrý štětec pak tvoří pevnější kontu

ry, hodně namočeným štětcem pak můžeme malovat i něco jako kaňky a louže, při kombinaci se

zvednutím a položením štětce pak docílíme i přesného položení vodové skvrny.

Suchý štětec – tenká čára

Značka s roztřepenými konci je pro suchý

štětec a malujeme jen špičkou. A opět platí,

že červená barva je silné namočení, růžová

barva je namočení do zředěné barvy.

Suchý štětec – střední čára

Značka pro suchý štětec, ale malujeme

střední čáru. Červená je sytá barva, růžová

je barva zředěná vodou.

Suchý štětec – široká čára

Znak pro suchý široce malující štětec, čer

vená je sytá barva, růžová zředěná.

Roztřepený bambus – suchý

a mokrý

Ty úplně nejtenčí linky, nebo spíše jakási

změť linek, se malují speciálně upraveným

bambusem. Ten nejprve nařežeme na veli

kost štětce a to tak , aby za kolínkem byla krat

ší délka odpovídající délce vlasu u štětce. Pak

si bambus podélně rozštípneme na několik

částí, tak aby šířka klacíku odpovídala přibliž

ně šířce násadky u štětce. Bambus ohladíme,

aby byl příjemný do ruky a jeho kratší část

rozklepeme. Klasický způsob rozklepávání je

dřevěnou palicí na kameni. Pokud bambus

nemáme, tak jej můžeme docela dobře na

hradit suchým štetcem – tenká linka.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist