načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Malá čarodějnice - Otfried Preussler; Zdeněk Smetana

Malá čarodějnice
-15%
sleva

Kniha: Malá čarodějnice
Autor: ;

Malá čarodějnice je ještě mladá, je jí pouhých 127 let. Bydlí na samotě hluboko v lese v kouzelnickém domku s havranem Abraxasem, který umí mluvit. Moudrý havran je čarodějnici dobrým ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  229 Kč 194
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8% 100%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-07-15
Počet stran: 80
Rozměr: 235 x 235 mm
Úprava: 73 stran : barevné ilustrace
Vydání: 6. vydání
Spolupracovali: Zdeněk Smetana
z německého originálu Die kleine Hexe ... přeložila Jitka Bodláková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000039336
EAN: 9788000039336
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Malá čarodějnice je ještě mladá, je jí pouhých 127 let. Bydlí na samotě hluboko v lese v kouzelnickém domku s havranem Abraxasem, který umí mluvit. Moudrý havran je čarodějnici dobrým rádcem, a snaží se na ni i dohlížet, aby nevyváděla moc hloupostí, ale pokaždé ji neuhlídá… Malé čarodějnici se velmi často podaří vyvést nějaký pěkný kousek! Nutno ale podotknout, že je to čarodějnice dobrá! Kouzelnické kousky malé čarodějnice překvapí i pobaví všechny malé čtenáře. Mnohé už dobře znají z televizních večerníčků!

Kniha je zařazena v kategoriích
Otfried Preussler; Zdeněk Smetana - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Malá čarodějnice" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Malá čarodějnice

má zlost

Byla jednou jedna malá čarodějnice. Bylo jí pouhých sto dvacet sedm let, a to přece načarodějnici není vůbec žádný věk. Bydlela hluboko v lese v kouzelnickém domku na samotě. Ten kouzelnický domek měla sama pro sebe, nebyl proto zvlášť velký. Ale malé čarodějnici stačil, krásnější kouzelnický domek by si ani nebyla mohla přát. Měl báječně zborcenou střechu, křivý komín a rozvrzané okenice. Na louce za domkem stála pec. Bez té to ovšem nešlo. Kouzelnický domek bez pece by nebyl žádný kouzelnický domek.

Malá čarodějnice měla havrana, kter ý uměl mluvit. Říkala mu havran Abraxas. Nemyslete si, že snad jen uměl zakrákat „dobr ýtro“ a „dobr ý večer“ jako obyčejný havran, kter ý senaučil mluvit, Abraxas uměl povědět taky všecko ostatní. Malá čarodějnice si na něm velicezakládala. Byl to neobyčejně moudr ý havran, vždycky jí ke všemu řekl, co si o tom myslí, anikdy nedržel zobák.

Asi šest hodin denně trávila malá čarodějnice tím, že se cvičila v kouzlech. Kouzla, tonení jen tak. Kdo to chce někam dotáhnout, nesmí být líný. Napřed se musí naučit všemmenším čarodějným kouskům – a potom těm velkým. Musí prostudovat kouzelnickou knihu stránku za stránkou a nesmí nic vynechat.

Malá čarodějnice byla v kouzelnické knize tepr ve na stránce dvě stě třináct. Zrovna se učila dělat déšť. Seděla na lavičce u pece s knihou na kolenou a učila se čarovat. Havran Abraxas seděl vedle ní a byl nespokojený.

„Máš dělat déšť,“ krákal vyčítavě, „a cos vykouzlila? Popr vé ti napršely bílé myšky, podruhé žáby, potřetí jedlové šišky! To jsem tedy zvědavý, jestli aspoň teďka svedešopravdický déšť!“

Tu se malá čarodějnice pokusila o déšť počtvrté. Vyčarovala na nebe mrak, kývala na něj, až připlul blíž, a když stál přesně nad ní, zvolala: „Nechť prší!“

Mrak se roztrhl a pršelo – podmáslí.

„Podmáslí!“ krákal havran. „Mně se zdá, že ti úplně přeskočilo! Copak bude ještěvšechno na tvůj rozkaz pršet? Kolíčky na prádlo, ne? Nebo ševcovské floky? Kdyby to aspoň byly drobečky nebo rozinky!“

7



„Určitě jsem se přeřekla v zaklínadle,“ pravila malá čarodějnice. I dřív se jí stávalo, že se tu a tam netrefila. Ale hned čtyřikrát za sebou?

„Přeřekla!“ krákal havran Abraxas. „Já ti povím, v čem to vězí! Jsi roztržitá! Kdo myslí při čarování na všecko možné, jen na čarování ne, ten se zkrátka musí přeřeknout! Měla by ses na to víc soustředit.“

„Myslíš?“ zeptala se malá čarodějnice. Pak najednou zaklapla kouzelnickou knihu. „To se ví!“ vykřikla zlostně. „Opravdu na to nemyslím. A proč?“ Vyzývavě blýskla očima pohavranovi. „Protože mám vztek.“

„Vztek?“ opakoval havran Abraxas. „Na kohopak?“

„Štve mě,“ řekla malá čarodějnice, „že je dneska filipojakubská noc. To se na Skalnatéhoře sejdou všecky čarodějnice v kouzelném reji.“

„No – a?“

„A velké čarodějnice říkají, že pr ý jsem na to ještě malá. Nemohu letět tancovat na Skalnatou horu, nechtějí mě tam!“

Havran se pokoušel malou čarodějnici utěšit. „Koukej, ve sto dvaceti sedmi letech přece ještě nemůžeš žádat, aby se velké čarodějnice na tebe dívaly jako na dospělou. Až budešstarší, všechno se to poddá!“

„Jenomže já chci už letos, chápeš?“ křičela malá čarodějnice.

„Co nemůžeš mít, to máš pustit z hlavy,“ krákal havran. „Předěláš něco, když se budeš vztekat? Vezmi přece rozum do hrsti. Co chceš dělat?“

Tu pravila malá čarodějnice: „Vím, co udělám. Poletím dnes v noci na Skalnatou horu!“

Havran se polekal.

„Na Skalnatou horu? Velké čarodějnice ti to přece zakázaly! Chtějí si zatancovat jenomsamy mezi sebou.“

„To je toho!“ křičela malá čarodějnice. „Zakazuje se ledacos. Ale když se člověk nenechá načapat...“

„Načapají tě!“ prorokoval havran.

„Ale kdež!“ odporovala malá čarodějnice. „Přidám se k nim až v kole, a než skončí, zase potají odletím domů. V tom chumlu, co dnes večer bude na Skalnaté hoře, si toho vůbec nikdo nevšimne.“


Hopsa, hejsa,

je filipojakubská noc!

Havranu Abraxasovi se nepodařilo malou čarodějnici odradit, přece jen se v noci rozlétla na Skalnatou horu.

Tam už všechny velké čarodějnice tančily kolem kouzelného ohně, až se jim sukně třealy a vlasy rozletovaly. Mohlo tam být sakumprásk takových pět set šest set čarodějnic: skalnice, hájnice, blátenice, deštnice, hromnice, větrnice, suchopárnice, plevelnice. Vířily v divém reji a mávaly košťaty.

„Je filipojakubská noc!“ vyzpěvovaly. „Hopsa, hejsa, je filipojakubská noc!“ A do tohomektaly, krákoraly a vřískaly, bily hromem a metaly blesky.

Malá čarodějnice se nepozorována vmísila mezi tančící. „Hopsa, hejsa, je filipojakubská noc!“ zpívala z plna hrdla. Vířila s ostatními kolem kouzelné hranice a myslela si: Kdyby mě tak viděl havran Abraxas, ten by kulil oči jako sůva!

Určitě by to bylo všecko dobře prošlo – jen kdyby malá čarodějnice nebyla přitančila do cesty své tetě hromnici Bimbule! Teta Bimbula vůbec nerozuměla žertu, byla nafoukaná a zlá.

„Podívejme se,“ řekla, když padla v kole na malou čarodějnici, „to je ale překvapeníčko. Copak tu pohledáváš? Odpověz! Nevíš, že mrňousové dneska na Skalnatou horu nesmějí?“

„Neprozraď mě!“ prosila ustrašeně malá čarodějnice. Teta Bimbula odvětila: „Kdepak! Drzoun zaslouží trest!“

Ostatní čarodějnice se zvědavě sběhly. Bimbula zlostně vypověděla, co věděla, a potom se zeptala, co se má s malou čarodějnicí stát.

Tu zvolaly větrnice: „Ať pyká!“

Skalnice vřískaly: „K vrchní čarodějnici s ní! Ihned k vrchní čarodějnici!“

„To se ví,“ křičely všechny, „popadněte ji a k vrchní čarodějnici!“

Malé čarodějnici nepomohly ani prosby, ani žadonění. Hromnice Bimbula ji vzala za límec a táhla ji k vrchní čarodějnici.

Ta seděla na trůně postaveném z pohrabáčů. Zamračeně vyslechla hromnici a příkře spustila na malou čarodějnici: „Tak ty se opovažuješ přiletět v tuto noc na Skalnatou ho- 10




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist