načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Magická zvířata – Králíkovo tajemství – Holly Webbová

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Magická zvířata – Králíkovo tajemství

Elektronická kniha: Magická zvířata – Králíkovo tajemství
Autor: Holly Webbová

V jednom obchodě se zvířátky se ve špinavé kleci choulil nešťastný králík. Lotka poznala, že má magické schopnosti a rozhodla se ho zachránit. Jeho přítomnost v kouzelném zverimexu se ale vůbec nelíbí jezevčici Sofince, která se urazí a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 104
Rozměr: 20 cm
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Rabbitmagic přeložila Alžběta Kalinová
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-4201-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

V jednom obchodě se zvířátky se ve špinavé kleci choulil nešťastný králík. Lotka poznala, že má magické schopnosti a rozhodla se ho zachránit. Jeho přítomnost v kouzelném zverimexu se ale vůbec nelíbí jezevčici Sofince, která se urazí a uteče z domova. A aby toho nebylo málo, začnou se dívce zdát podivné sny. Naznačují, že Lotčin dlouho nezvěstný otec stále žije - a míří do Netherbridge!

Popis nakladatele

Čtvrtý díl skvělé série pro všechny, kteří někdy zatoužili po tom, aby jejich zvířecí kamarád uměl mluvit!.

V jednom obchodě se zvířátky se ve špinavé kleci choulil nešťastný králík. Lotka poznala, že má magické schopnosti, a rozhodla se ho zachránit. Jeho přítomnost v kouzelném zverimexu se ale vůbec nelíbí jezevčici Sofince, která se urazí a uteče z domova. A aby toho nebylo málo, začnou se dívce zdát podivné sny. Naznačují, že Lotčin dlouho nezvěstný otec stále žije – a míří do Netherbridge!

Zařazeno v kategoriích
Holly Webbová - další tituly autora:
 (e-book)
Maisie na stope 2 Prípad strateného smaragdu Maisie na stope 2 Prípad strateného smaragdu
Magická zvířata - Křečkovy zázraky Magická zvířata
Magická zvířata - Králíkovo tajemství Magická zvířata
Vánoční příběhy: Snížek Vánoční příběhy: Snížek
 (e-book)
Magická zvířata – Koníkova záhada Magická zvířata – Koníkova záhada
 (e-book)
Vánoční příběhy: Stopa Vánoční příběhy: Stopa
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Holly Webbová

Magická zvířata

Králíkovo tajemství

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Holly Webbová

Magická zvířata – Králíkovo tajemství – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Králíkovo tajemství

Holly Webbová



Pro Jona, Toma, Robin a Williama



7

1.

Lotka pomalu kráčela ulicí. V náručí pevně držela je­ zevčici Sofinku a na rameni jí seděl křeček Giles. Vedle ní šla její nejlepší kamarádka Ruby. Držela se tak blízko, že Lotka slyšela její dech. Bylo brzké nedělní ráno.

Lotka se zasmála a přitiskla Sofinku ještě blíž k sobě.

„Co je?“ zeptala se Ruby. Lotka si kamarádku bedlivě prohlédla. Byla sice bledá, ale jinak vypadala dobře. Kouzlo, kterým byla očarovaná, nadobro pominulo.

„Ále... jen mě tak napadlo, že když mě sem mamin­ ka poslala, vůbec jsem netušila, co mě tady čeká. Zlobila jsem se na ni, že mě u strejdy Josefa jen tak odložila. Kdybys mi asi tak před čtyřmi měsíci řekla, že budu žít v obchodě plném kouzelných zvířátek, za nic na světě bych ti nevěřila.“ Lotka zamyšleně zavrtěla hlavou.

„A ty bys to snad chtěla jinak?“ zeptala se Ruby po­ malu.

Lotka prudce zavrtěla hlavou. „Jistě že ne!“ Hned ucí­ tila, jak Sofinka s úlevou uvolnila všechny napjaté svaly v těle. Sofinka byla Lotčin magický partner a společně se učily kouzlit. Pořád si ale nebyla jistá, jestli ji má Lotka dost ráda nebo jestli se třeba jednoho dne nerozhodne vrátit k mamince a nenechá ji tady v Netherbridge sa­ motnou. „Jak bych mohla?“ dodala. „Mám tady Sofinku a tebe a strejdu Josefa a Dana. A všechna zvířátka v ob­ chodě. Nikdy bych se nechtěla vrátit do minulosti, kdy zvířátka nemluvila a kouzla patřila jenom do pohádek.“ Lotka se maličko zachvěla, otřela si tvář o Sofinčino sa­ metové ouško a Sofinka ji láskyplně olízla. „Lepší by ale bylo, kdyby existovala jen dobrá kouzla. Zlé zaříkávačky, jako je Pandora, zrovna nemusím. Kdybys mi někdy dřív tvrdila, že takhle v neděli ráno vytáhneme do boje proti jedné takové, myslela bych si, že jsi stejně šílená jako ona.“

Lotka s Ruby se na sebe podívaly a zazubily se. Lotka

právě přežila tu největší hloupost, jakou kdy v životě

provedla. Pořád ještě nevěděla jak. Vědomě šly se Sofin­

kou do souboje s bláznivou čarodějnicí. Musely. Pando­ ra totiž Ruby očarovala pomocí jednoho obrázku a tohle byl jediný způsob, jak ji zachránit. Lotka si nebyla úplně jistá, jak se dostaly ven, ani jestli zaříkávačka ještě pořád neovládá jejich mysl. Pomalu zavrtěla hlavou. Zdálo se, že je všechno v pořádku.

Otevřely dveře Grassových chovatelských potřeb. Zvo­ neček nad dveřmi vesele ohlásil jejich příchod a strejda vyhlédl z kuchyně s velkou topinkou namazanou burá­ kovým máslem v ruce. „Aha, to jste vy. Jak to že jste v ne­ děli ráno tak brzy vzhůru? Dáte si topinky?“

„Můžeme si je vzít nahoru?“ zeptala se Lotka. Tušila, že brzy bude muset strejdovi tak jako tak vysvětlit, kde byla, nejprve si ale chtěla o všem pohovořit s ostatními.

Strejda Josef ukrojil obří krajíce chleba, vložil je do topinkovače a o pár minut později už si Lotka nesla horké topinky nahoru do pokoje.

„Mohly byste zabušit na dveře Danova pokoje a ze­ ptat se ho, jestli si dá snídani,“ zavolal za nimi strejda. „Anebo to nechte být, zvládne si snídani připravit sám. Pár měsíců už nic nepodpálil. Kdyby mě někdo potřebo­ val, budu v dílně, dostal jsem velkou objednávku na Pun­ ťovu pastu.“ Byla to strejdova vlastní značka psí pasty na zuby. Mezi psy byla velmi oblíbená, protože měla játro­ vou příchuť, ačkoli strejda si raději nechával pro sebe, z jakých jater ji vyrábí, aby si neodrazoval zákazníky.

Jakmile za děvčaty zapadly dveře pokoje, Ruby se zachichotala a svalila se s topinkou na Lotčinu postel. „Tvůj strejda je tak legrační. Copak tvůj bratránek oprav­ du podpálil kuchyň?“

Lotka nechala odpovědět Sofinku – žila v domě mnohem déle než ona. Od té doby, co se Lotka přistě­ hovala, Dan v kuchyni nic neprovedl.

Sofinka s plnou tlamičkou přikývla. „Hmmmm. Dva­ krát. A když mu byly čtyři, dokonce ji vytopil. Chtěl mamince připravit čaj do postele. Dal do konvice sáčky s čajem, odešel s ní nahoru a nechal puštěnou vodu ve dřezu.“

Lotka se smutně usmála. Danova maminka zemřela, když mu bylo sedm. Jí se sice také stýskalo po mamce, která tou dobou žila v Paříži, ale stejně se s ní mohla aspoň občas vídat a také si volaly a psaly e­maily. Pořád tu pro ni někde byla. Lotka si nedovedla představit, že by maminku stejně jako Dan vůbec neměla. Aspoň že Danovi zůstal táta. Lotka si na toho svého ani nepama­ tovala. Zmizel, když jí byly dva, a od té doby o něm ni­ kdo neslyšel. Trochu Danovi tátu záviděla – tedy jen ně­ kdy. Strejda byl skvělý, ale někdy až moc potrhlý! Nebyl moc užitečný, když třeba člověk zjistil, že zapomněl na úkol ze zeměpisu a už včera měl mít hotovou sopku z krepového papíru. Lotka měla takové tušení, že Da­ nova maminka by se postarala, aby byly úkoly ze země­ pisu hotové s dvoutýdenním předstihem. Což částečně vysvětlovalo, proč byli teď Dan a strejda tak neuvěřitel­ ně zmatení.

Ovšem co se obchodu týkalo, v tom byl strejda na­ opak velmi pečlivý. Nikdy nezapomněl nakrmit zvířátka nebo jim vyčistit klece. Ačkoli, kdyby náhodou přece jen zapomněl, zvířátka by mu to velmi hlasitě připomněla.

Vtom se pootevřely dveře pokoje a Lotka polekaně nadskočila. Dan se škvírou protáhl dovnitř. Měl na sobě tepláky a ohromný svetr.

„Ty tady máš topinky,“ oslovil Lotku vyčítavě. „Voní až ke mně. Dej mi nějakou. Prosííím,“ dodal potom, co si Lotka přitáhla topinku blíž k sobě. „Mám hroznej hlad. Ahoj, Ruby.“ Dan zamrkal. „Kolik je hodin?“

„Okolo deváté,“ odpověděla Lotka. „Tak dobře, jed­ nu ti dám. Ale musíš se rozdělit se Sepem!“ rozhodla, když z Danova svetru vyběhl jeho černý krysák a mlsně

mrsknul vousky.


11

„Čichám burákové máslo?“ zeptal se a naklonil se nad topinku.

„Ne,“ usadila ho Lotka odhodlaně. Septimus byl neskutečně líný a velmi přesvědčivý – stejně jako Dan. Věděla, že by ji klidně dokázal přemluvit, aby mu do­ šla dolů pro burákové máslo a k tomu pět dalších to­ pinek.

„Kde jste byly tak brzo?“ zeptal se Dan a začal drobit Lotce na postel.

„Brzo!“ vyhrkl křeček Giles. „Svítání je ta nejlepší část dne.“ Elegantně uždiboval z chlebové kůrky a na­ cpával si své ohromné kapsy.

Septimus se na něj otráveně podíval. „Křečci, vážený pane, jsou noční tvorové. A potom celý den spíte, za­ tímco my tvrdě pracujeme.“

Lotka se málem udusila topinkou. Septimus sice s Danem chodil do školy v kapse jeho kabátu, ani jeden se však nijak nepředřeli.

„Lotka bojovala s Pandorou,“ oznámila Sofinka hrdě a nenápadně se zmocnila dalšího krajíce.

„Cože?“ vyjekl Dan a málem upustil druhou topinku. „Zbláznila ses? Tos tam šla sama?“

„Vždyť jsi věděl, že tam chci jít!“ ohradila se Lotka. „Byl jsi u toho, když jsem o tom mluvila s Ariadnou.“

Ariadna byla strejdova přítelkyně a čarodějka. Pomá­ hala Lotce objevovat a rozvíjet její magické schopnosti. Předchozího večera Lotka skončila u Ariadny doma. Poté, co na jedné fotografii uviděla Pandoru společně s tatínkem, potřebovala vysvětlení. Strejda Josef jí od­ mítal říct, co se vlastně tehdy s jeho bratrem stalo, Lotka však doufala, že Ariadna pochopí, že to potřebuje vědět. Už nedokázala žít v nevědomosti. Měla Pandora něco společného s tátovým zmizením? Zjištění o rodinných magických schopnostech bylo pro Lotku hodně nároč­ ně, zvlášť bez táty. Ona zdědila magické dovednosti právě po něm, jenže už ji nestihl naučit, jak je používat – neměla ani ponětí, co se s ním stalo, dokud se nedávno nezačaly dít podivné věci. Ariadna tomu všemu rozu­ měla, a tak Lotka věřila, že se od ní dozví pravdu.

„Nechtěl jsem, abys tam chodila jen tak, aniž by tě někdo hlídal,“ zabručel Dan. „Nemůžu věřit, že ses jí postavila, zatímco jsem spal!“

Lotka si nebyla jistá, jestli se Dan zlobí proto, že udělala něco nebezpečného, nebo proto, že zmeškal ně­ jaké dobrodružství, nebo z obou důvodů.

„Měla s sebou mě!“ zavrčel Sofinka.

„Křečci jsou vždy s radostí k dispozici,“ přidal se Giles.

„A taky jsi měla mě...“ dodala Ruby. „Ačkoli já asi moc užitečná nebyla.“ Usmála se na Lotku a pak zavrtě­ la hlavou. „Pořád nemůžu uvěřit, že mě Pandora očaro­ vala. To je prostě... hrozné.“

„Tys byla hrozná,“ odvětila Sofinka přísně. „Chovala ses k Lotce ošklivě.“

Ruby se zatvářila zkroušeně. „Omlouvám se,“ za­ mumlala.

„Sofi! Ruby za to nemohla!“ Lotka objala Ruby oko­ lo ramen. „To já bych se měla omlouvat tobě. Nic z toho by se nestalo, kdybys se mnou nekamarádila. Pandora tě využila, aby se dostala ke mně.“

„Přestaňte kňourat,“ okřikl je Dan. „Co se stalo? Vy­ padá to, že jsi vyhrála. Pokud teda nejste očarované...“ Podezřívavě se podíval Lotce do očí, ale ta popadla po­ slední topinku a strčila mu ji do pusy.

„Zmlkni, jistě že nejsme.“ Lotka svěsila hlavu. „Vlast­ ně ani nevím, co se stalo. Teda, jak jsme přežily,“ přizna­ la. „Bylo to hrozně divné... Já... Myslím, že jsem viděla tátu.“ Skoro stydlivě se na Dana podívala. Nevěděla, co si o ní bude myslet. Rozhodně ale nebyla připravená na ten výraz čisté bolesti, který spatřila v jeho tváři. Nicmé­ ně jakmile ho uviděla, okamžitě by dala cokoli, aby mohla vzít svá poslední slova zpátky.

Dan se snažil nedat na sobě znát, jak je rozrušený. „To nechápu. Chceš říct, žes viděla ducha?“

„Ne!“ Lotka netušila, jak došla k závěru, že táta přece jen žije, ale byla si tím jistá. Na Dana už se nepodívala. Neexistoval žádný jednoduchý způsob, jak mu to říct. Tím, že přišla o tátu, stejně jako on ztratil mámu, vznik­ lo mezi nimi určité pouto, ačkoli o tom nikdy nemlu­ vili. „Ne, myslím, že byl opravdový. Jsem si tím jistá.“ Povzdechla si. „Ale byl jednorožec.“ Čekala, že se Dan roz řehtá. Dokonce i Ruby si myslela, že se zbláznila, když jí o tom pověděla.

Dan se opřel o stěnu. „Tak jo. Vyprávěj mi, jak to celý bylo.“

Lotka se opřela vedle něj, zavřela oči a vzpomínala. „Bylo to děsný. Pandora se mi nějak dostala do hlavy a opakovala, že mi rozdrtí srdce, až přestane tlouct...“

„To by nedokázala!“ vyhrkl Dan. Pak se nejistě podí­ val na Sofinku. „Nebo ano?“

Sofinka pokrčila rameny. „Nevím. Možná. Ale nesna­ žila se o to. Jenom chtěla Lotku vyděsit. A zabralo to.“

„Byla hrozná! Nemohla jsem se tomu ubránit!“ hájila se Lotka. „Vyděsila mě. Ale Sofinka mi pak řekla, že to jenom předstírá, a já Pandoru vyhnala, a to ji tak rozčí­ lilo, že se přestala bránit, a my se dostaly do hlavy jí.“

„Páni,“ vydechla Ruby. „Tos mi neřekla! Jak jste to dokázaly? A jaký to bylo?“

Dan a Ruby seděli každý z jedné strany vedle Lotky

a cítili, jak se třese. Dokonce i ta vzpomínka ji děsila.

„Strašný. Byla tak chladná, jako by z ní skoro nic nezby­

lo. Byla zmrzlá.“

„Nezůstaly jsme tam dlouho,“ zasmála se Sofinka po­ chmurně.

„Vyhnala nás a pak... pak už nebylo nic. Jenom čer­ no. Ani jsem nevěděla, kdo jsem.“ Lotka se vděčně usmála na Gilese, který seděl opřený o polštář a packy měl spokojeně složené na bříšku. „Giles nás zachránil.“

„Ta tlapka pořád bolí,“ zakňourala Sofinka. „Až tak silně jste mě kousnout nemusel.“

„Sofinko, drahá přítelkyně, obě jste byly v bezvě­ domí,“ odpověděl Giles. „Neměl jsem jinou možnost. Ačkoli si příliš nelibuji v násilí“ – všichni se pousmáli, protože Giles byl nezvykle bojovný křeček – „šlo o ne­ zbytné opatření. Probrala jste se a pak jste probudila i Lotku.“

„A co bylo pak?“ vyzvídala Ruby.

Lotka se zamračila a kousla se do rtu. „Pak... pak jsem udělala něco hloupého. Dovolila jsem, aby mě roz­ hněvala. Řekla mi, že zabila mého tátu – nebo že ho poslala na smrt. Jenže jakmile jsem se rozzlobila, ocitla jsem se v pasti. Všude se rozhořel oheň. Teda já vím, že jenom v mojí hlavě, ale byl hrozně opravdický!“

Dan zavrtěl hlavou. „Základní chyba,“ poučil ji tónem staršího bratra.

Lotka se na něj zamračila. „Ráda bych tě viděla, jak bys v takové chvíli zachoval klid. Vzpomeň si na svoje lapálie se skateboardem!“

Dan pokrčil rameny, ale nehádal se. Když začal cho­ dit na střední školu, pokusil se získat si popularitu za pomoci magie, ale moc se mu to nepovedlo. „Tak pokra­ čuj. Kdy se objevil ten jednorožec?“

„Někdy tou dobou,“ vzpomínala Lotka pomalu. „Vo­ lala jsem o pomoc. Stejně jako tehdy, když se mi Pando­ ra ve spánku vkradla do hlavy. Tehdy se ten jednorožec ukázal taky a zahnal ji.“

Dan přikyvoval. „Jo, táta mi o tom říkal. Myslel si, že sis to vybájila. Tehdy jsi ale neříkala, že to byl tvůj táta, ne?“

Lotka zamrkala. „Ne... to jsem to ještě nevěděla. Vždyť to byl jednorožec, Dane! A všichni mi pořád tvr­ dí, že táta je mrtvý. Co jsem si asi měla myslet?“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.