načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Magická knihovna – Alexander Zeno

Magická knihovna
-11%
sleva

Elektronická kniha: Magická knihovna
Autor: Alexander Zeno

Tato magická knihovna obsahuje všechny znalosti celého vesmíru a všech jeho světů. Je v ní každá kniha, která kdy byla napsána! A právě tady se Lucka stává knihovnickým učněm čtvrté třídy. Na cestě do budoucnosti, do minulosti i po obřím ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  195 Kč 174
+
-
5,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 146
Rozměr: 22 cm
Vydání: První vydání
Spolupracovali: překlad Eva Kadlecová
Skupina třídění: Americká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-2284-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Tato magická knihovna obsahuje všechny znalosti celého vesmíru a všech jeho světů. Je v ní každá kniha, která kdy byla napsána! A právě tady se Lucka stává knihovnickým učněm čtvrté třídy. Na cestě do budoucnosti, do minulosti i po obřím glóbu musí Lucka čelit velkému zlu, které chce magickou knihovnu zničit. Pro její záchranu musí Lucka napnout všechny své síly a odhalit důležitá tajemství skrytá v knihách. Podaří se jí uspět?

Popis nakladatele

Lucka se nudí, nudí, nudí…!!! Dokud neobjeví tajné dveře do knihovny knihoven. Tato magická knihovna obsahuje všechny znalosti celého vesmíru a všech jeho světů. Je v ní každá kniha, která kdy byla napsána! A právě tady se Lucka stává knihovnickým učněm čtvrté třídy. Na cestě do budoucnosti, do minulosti i po obřím glóbu musí Lucka čelit velkému zlu, které chce magickou knihovnu zničit. Pro její záchranu musí Lucka napnout všechny své síly a odhalit důležitá tajemství skrytá v knihách. Podaří se jí uspět?

Zařazeno v kategoriích
Alexander Zeno - další tituly autora:
Magická knihovna Magická knihovna
 
K elektronické knize "Magická knihovna" doporučujeme také:
 (e-book)
Šikmý kostel -- Románová kronika ztraceného města, léta 1894-1921 Šikmý kostel
 (e-book)
Doktorka Viktorie Doktorka Viktorie
 (e-book)
Jeden rok bez tebe Jeden rok bez tebe
 (e-book)
Moře vzpomínek Moře vzpomínek
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

M AGICK Á

K NIHOVNA

zeno alexander



M AGICK Á

K NIHOVNA

zeno alex ander


Obsah

Kapitola P RV N Í

Lucka přichází . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7

Kapitola DRUH Á

Lucka objevuje knihovnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14

Kapitola TŘETÍ

Lucka se pouští do práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18

Kapitola ČTVRTÁ

Lucka se ničeho nezalekne . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26

Kapitola PÁTÁ

Lucka zachraňuje situaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33

Kapitola ŠESTÁ

Lucka pluje ovzduším . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42

Kapitola SEDMÁ

Lucka se plaví po moři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48

Kapitola OSMÁ

Lucka cestuje po zeměkouli . . . . . . . . . . . . . . . . . .53

Kapitola DEVÁTÁ

Lucka stoupá na vrchol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .58

Kapitola DESÁTÁ

Lucka se pouští do neznáma . . . . . . . . . . . . . . . . . .64

Kapitola JEDENÁCTÁ

Lucka odvrací nebezpečí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .71

Kapitola DVANÁCTÁ

Lucka už to má . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .78


Kapitola TŘINÁCTÁ

Lucka vyskakuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .83

Kapitola ČTRNÁCTÁ

Lucka a nepřítel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .91

Kapitola PATNÁCTÁ

Lucka a tma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .98

Kapitola ŠESTNÁCTÁ

Lucka a světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .105

Kapitola SEDMNÁCTÁ

Lucka se vrhá do dění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Kapitola OSMNÁCTÁ

Lucka pádí přes písky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

Kapitola DEVATENÁCTÁ

Lucka padá do pasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .125

Kapitola DVACÁTÁ

Lucka jde . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .134

Kapitola DVACÁTÁ PRVNÍ

Lucka odchází . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .139

P ODĚ KOVÁ N Í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .145

O AUTOROVI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .146


Hrdince, která mě zachránila


7

Kapitola P RV N Í

Lucka přichází

Lucka byla příšerně nešťastná .

Byla příšerně nešťastná, přestože se povalovala ve velikánské limuzíně . Tak příšerně nešťastná, že sebou dokonce praštila na tu velkou koženou sedačku a  ko­ pala nohama do dveří . Byla příšerně nešťastná i přesto, že měla neuvěřitelně bohaté rodiče a  chůvu, která si jí nevšímala, prostě přese všechno . Rodiče si odjeli a  strčili ji téhle ženské . Chůva, která si jí nevšímá, by normálně byla perfektní, jenže tahle chůva trvala na tom, že bude Lucku tahat v limuzíně rodičů po celém městě, aby mohla navštívit všechny přátele a  nakoupit různé nesmys ly a  vůbec udělat úplně každou nudnou věc, jakou jen dospělý může chtít dělat . A  Lucka si to všechno musela odbýt s  ní a  to byla hrozná NUDA . N U DA . N U DA .

Vyzkoušela úplně všechno, aby tohle léto bylo zají­ ma vé . „Podívej!“ řekla třeba matce, která si právě vybírala svoje nejpřepychovější šaty na výlet, kam Lucka ne ­ pojede . „V planetáriu hledají pomocníky . Můžu se při­ hlásit!“

„Nesmysl, Lucko,“ řekla na to její matka .

„Ale proč ne? Mám ráda hvězdy .“ A  to opravdu měla, i  když si je sotvakdy prohlédla, protože strávila celý život ve velkém rozsvíceném městě . „A  co tohle? Muzeum umění hledá turistického průvodce!“

„Směšné!“

„A  pavilon velkých koček v  zoo hledá někoho na krmení tygrů!“

„Absurdní!“

„Ale PROČ?“ zeptala se Lucka, která si byla jistá, že kteroukoli z těch věcí by klidně mohla dělat, jen kdyby dostala příležitost .

„Protože nikdo z  nich nepřijme na výpomoc jede­ náctiletou holku,“ konstatoval její otec zalezlý do druhé skříně, odkud se snažil vybrat na cestu některou ze svých pěti set kravat . „A  teď už přestaň myslet na hlouposti a radši se snaž vycházet s chůvou . Pochází z velmi dobré rod i ny .“

A  tak se Lucka povalovala na zádech na tom ne ­ uvěřitelně pohodlném zadním sedadle limuzíny a civěla z okýnka na ubíhající mrakodrapy . Pomyslela na to, jak strašně se nudí, a znovu kopla do dveří .

„Nech toho,“ řekla chůva zcela zabraná do telefonu . Seděla na vlastním sedadle asi o metr dál .

Lucka se trochu nadzvedla, aby viděla na město, všechna jeho muzea a  parky plné stromů ke šplhání a zahrady se sochami . Na celém světě bylo tolik nád­ herných věcí, a  ona nemohla ani jednu z  nich pro­ zkoumat . A  ještě v  den, kdy si oblékla své nejoblí­ benější volné a  pohodlné šaty v  naději na trochu toho dobrodružství . „A  kam jedeme teď?“ zeptala se . Chůva strávila celé dopoledne běháním z jednoho ohavného butiku do druhého . Nakupovala si šaty na večírky a Lucka zatím jen seděla na židlích a neměla co dělat . Celý včerejšek zase strávily v  parfumériích . Lucka proto chtěla vědět, jaké další noční můry ji če­ kají dnes odpoledne .

„Do knihovny,“ odpověděla chůva . „A  teď mlč, chybí mi už jen jeden bonbón, abych vyhrála zlatého vrabčáka .“

Lucka trochu ožila . „Do knihovny? Ty? Proč?“

„Jdu si pro knížku . Chci udělat dojem na kamaráda, za kterým pojedu pak .“

Lucka se posadila . „Můžu jít do dětského oddělení?“ Nuda nebude pár dní tak hrozná, když vedle sebe bude mít komínek knížek, napadlo ji .

„Ne,“ řekla chůva .

To se ještě uvidí, pomyslela si Lucka . Chůva si jí ko­ neckonců moc nevšímala .

Šofér jim zastavil před schodištěm knihovny, opřel se zády o limuzínu a rozbalil noviny .

„Nedělejte si pohodlí,“ upozornila ho chůva . „Ne­ budeme tam dlouho .“ Nato vytáhla z  kabelky čokolá­ dovou tyčinku a začala ji přežvykovat .

Lucka a šofér si vyměnili soucitné pohledy a chůva vykročila s  Luckou v závěsu po schodech (vesele pře­ žvykovala čokoládovou tyčinku, když míjela nápis NE­ JEZTE V KNIHOVNĚ) . Za jejími zády ale byla Lucka jen zpočátku, protože jak stoupaly po schodech, začala zrychlovat . Než zastavily u  recepce, už nebyla za zády vůbec . A v tu chvíli bylo snadné se vytratit .

Upalovala kolem řady regálů a pak kolem další, aby před chůvou získala náskok, než zamíří do dětského oddělení . Lucka milovala dětská oddělení knihoven . Milovala knihovny vůbec, milovala být obklopená tím tichem a  lidmi, co si čtou . Doširoka rozhodila paže a  zhluboka se nadechla . Tato knihovna byla docela nová a  na Lucčin vkus ještě dost nevoněla po knihách . Ale zato měla překrásná veliká okna, jimiž se dovnitř dychtivě dralo sluneční světlo, a  úchvatné cedrové trámy, které se táhly až k  vysokému stropu . Rodiče ji sem sotvakdy vzali, a Lucka si předsevzala, že až bude velká, bude si chodit do knihovny, kdy se jí zachce .

Úniková cesta ji vedla dlouhou oklikou . Ocitla se v oddělení s filozofickými spisy (ty si přečtu, až budu starší, slíbila si) a  knihami o  matematice (matematiku milo­ vala, ale kvůli ní tu dneska nebyla) . Zatočila do uličky, která ji najisto dovede do dětského oddělení, ale místo toho skončila v místnosti plné knížek v cizích jazycích . Vrátila se tedy, a  skončila obklopená poezií . Proběhla kolem dějin a  divadla a  dala se doleva k  biologii . Ale dětské oddělení nikde . Místo toho se zdálo, že jsou po­ lice a regály stále vyšší a vyšší a uličky delší a spletitější .

Ztratila se . To ji naplnilo radostí .

Jak tak stála a v duchu si probírala známé strategie, jak se dostat z  bludiště (můžete například zatáčet po­ každé doprava), najednou uslyšela hlasy . Nakoukla za roh a uviděla o něco mladšího chlapce, jak se snaží pro­ niknout do malého sálu plného složitých knih o astro ­ fyzice . V cestě mu ale stál nějaký pán .

Ten pán měl otylý, narudlý obličej a vypadal rozzlo­ beně . Na hlavě mu trůnila buřinka a tělo mu svíral příliš těsný svrchník, který v ten teplý letní den působil dost podivně . Na kabátě byl štítek s nápisem KNIHVNÍK . „Tam nemůžeš,“ říkal tomu hochovi .

„Ale já se chci jen podívat,“ přemlouval ho chlapec .

„Na tyhle knížky jsi ještě moc malý . Nerozuměl bys jim . A kromě toho jsou plné lží . A teď už jdi!“

To už se ozvala Lucka . „Opravdu? Ty knihy lžou? Tak proč jsou tedy v knihovně?“

Mužova hlava se k ní zvolna otočila, ale zbytek jeho těla zůstal nehybný . Potom se mu pod kabátem něco pohnulo, jako by se mu po břiše plazil had . Lucka se strachy zachvěla a udělala krok zpátky .

„Dlouho nebudou,“ pronesl chlap tiše a zúžily se mu oči . „Brzy se jich zbavíme .“

Lucka těžce polkla a pak se podívala na kluka, který si ji prohlížel s nadějí v očích . „Ale vy přece vůbec ne­ jste knihovník,“ řekla tomu pánovi a  ani se jí přitom nezachvěl hlas .

„Jistěže jsem,“ zamumlal pán . Lucka měla pocit, že mu cosi zajiskřilo v očích . Ukázal prstem na svůj štítek .

„Knihovník se takhle nepíše,“ upozornila ho Lucka .

V  jeho očích znovu zajiskřilo, jako když zakmitá hadí jazyk . „Je to starší zápis slova .“

„Raději půjdu najít opravdového knihovníka,“ odtu­ šila Lucka, vzala chlapce za ruku a otočila se k odchodu . Opravdu chtěla najít knihovníka, ale taky se chtěla do­ stat co nejrychleji pryč od toho divného člověka . Pak ale zaslechla něco jako zasvištění, a když se ohlédla, po pánovi v buřince nebylo vidu ani slechu .

Chlapec zvedl k Lucce oči . „Co mám teď dělat?“

Lucka měla jasno . „Měl bys jít dovnitř a přečíst si, co budeš chtít .“

„Ale ten pán říkal, že jsem moc malý a  že v  těch knihách jsou samé lži .“

„Hmm,“ zamyslela se Lucka . „Opravdový knihov­ ník by ti nic takového neřekl . Já si myslím, že kdyby tu nějaký byl, řekl by ti, ať jdeš klidně dál .“

„Vážně?“ opáčil chlapec a zadíval se na Lucku vyku­ lenýma očima . „Určitě?“

„Ano . Jdi!“

Chlapec radostně odběhl a  brzy se celý ponořil do knihy o Einsteinových gravitačních čočkách . Spokojená Lucka se vrátila k myšlence, že by na toho muže měla upozornit nějakého opravdového knihovníka, a také že by měla najít dětské oddělení, dřív než ji vypátrá chůva .

Buch! Prásk!

Lucku polekalo hromové zadunění, jako když pukne žulová skála . Ozvalo se z míst, odkud právě přišla .

Zvědavě se šla podívat, co to bylo . A bylo to něco, co tam předtím jistojistě nebylo . Na místě obyčejné prázdné stěny se nyní tyčila stará vysoká kamenná zeď . Ve zdi se typínala obrovská klenutá brána . A nad bránou byl zřetelně vytesaný nápis:

VĚDOMOST JE SVĚTLEM

Lucce naskočila husí kůže . Opatrně udělala krok do­ předu . Chodba za bránou se klikatila kamsi do tmy . Neviděla, kam vede . Ale zato cítila něco úžasného – vůni mnoha starých knih, zatuchlou a vzrušující vůni, takovou, jakou byste nadšeně čichali, kdybyste vystrčili hlavu na něčí staré půdě . A  taky slyšela zvuky, jakési klapání a skřípání, které ale nedokázala zařadit .

Rozbušilo se jí srdce . Za tou bránou leželo něco, co ještě nikdy neviděla, něco nového . Kdyby tu byla chůva, nařídila by Lucce, aby se okamžitě vrátila .

Lucka prošla bránou .

14

Kapitola DRUH Á

Lucka objevuje

knihovnu

Lucka se šourala tmou a  přejížděla dlaní po chladném

zvětralém kameni . Úžasná vůně starých knih každým

krokem sílila . Lucka před sebou brzy uviděla světlo a za ­

slechla šum mnoha hlasů . Přidala do kroku a světla při­

bývalo, a pak už se před ní objevil konec tunelu a za ním

ohromný kamenný most . Rozběhla se, a když se ocitla

na mostě, málem se jí podlomily nohy .

Most překlenoval obrovskou kulatou věž . Napravo

i nalevo od Lucky se vinuly dvě vysokánské stěny plné

knih, které se nakonec opět setkávaly na opačném konci

mostu . Kolem zdí postávaly stovky pojízdných žebříků,

jaké lidé používají, aby dosáhli do vysokých regálů . To

ty žebříky klapaly a skřípaly, kvapně přejížděly z místa

na místo, a po nich lezli nahoru a dolů knihovníci, kteří vytahovali z regálů knihy a zase je vraceli zpátky . Při­ cházeli a odcházeli dveřmi, tisíci dveřmi, zasazenými do kamenných stěn mezi nekonečnými regály . Tu a tam se pnuly rozlehlé ochozy, po nichž knihovníci s  plnými náručemi knih spěchali kolem kruhových oken velkých jako ruská kola . Lucky, která tomu všemu s úžasem při­ hlížela, si nikdo z nich nevšímal .

Zaklonila hlavu . Regály stoupaly výš, než oko do­ hlédlo . Mnoha dalšími obřími okny zasazenými jakoby nahodile do stěn proudilo dovnitř sluneční světlo . Byly tu i  další mosty jako ten, na kterém stála . Klenuly se ladně na všechny strany mezi stěnami . Kolem regálů se  vznášely nějaké oblé siluety . Byly moc daleko, než aby je přesně rozeznala, ale připomínaly jí balóny .

Když se trochu vzpamatovala, popoběhla k zábradlí a  naklonila se přes něj . Ani pod ní zdi nebraly konce . Spatřila další kamenné mosty, níž a  níž, a  ty nejvzdá­ lenější křižovaly malé tečky, což museli být další lidé . Přemohla ji závrať a  Lucka zavrávorala dozadu . Přímo před ni vystoupal další balón . Byla pod ním připevněná elegantní dřevěná kabina . Okénky viděla, že i ta je plná regálů s  knihami . Balón řídil knihovník jakýmsi kor­ midlem podobným tomu, jakým se ovládá plachetnice .

Lucka vykročila dál na most . Došla na místo, odkud bylo pěkně vidět z jednoho ohromného kulatého okna věže . Spatřila zdi několika dalších věží – pomyslela si, že podobně bude asi vypadat i tahle – a vedle nich vrcholky

+


16

všemožných dalších budov jako pyramidy a  vznešené sloupové stavby, které vypadaly jako... jako... no, teď si na to slovo nemohla vzpomenout, ale byla to taková stavba na kopci v  Řecku . A  všechny ty stavby propo­ jovaly mosty a  pavučiny podivných skleněných rour . Těmi se pohybovaly tmavé postavy . Z takové dálky se nedaly rozeznat .

Snažila se ten úchvatný pohled nějak pochopit, když vtom koutkem oka zaznamenala pohyb na druhém konci mostu . Protější klenutou bránou se k ní nesla hu­ bená a velmi vysoká knihovnice s tmavou pletí . Rychle dokráčela k Lucce a v mžiku už se tyčila nad ní . „Ty!“ oslovila ji ta paní a  namířila na ni prst . „Do této části knihovny nesmíš!“

Lucka se musela zaklonit, aby si ji prohlédla . Ta paní musela měřit aspoň tři metry, a navíc měla vysoké pod­ patky . V  podpaží nesla hromádku knih . Všechno na ní bylo tak nějak tenké a ostré, od vysokých podpatků až po špičku na konci nosu . Také dokonale upravený drdůlek hnědých vlasů na temeni hlavy protínaly dvě ostře oře­ zané tužky . Rty měla stažené a vypadala velice přísně .

„A proč sem nesmím?“ zeptala se Lucka .

„Protože tu nepracuješ,“ odpověděla knihovnice . „Do této části knihovny smějí jen zaměstnanci .“

Lucka pomyslela na chůvu a nakupování a nekoneč­ nou nudu, která ji čekala na zadním sedadle limuzíny . „A mohla bych tu tedy pracovat?“

Knihovnice si Lucku pozorně změřila . „Pověz mi – jak ses sem vlastně dostala?“

„Ozvala se velká rána a pak se objevily dveře .“ Lucka ukázala přes rameno za sebe . „Tak jsem šla dovnitř .“

Knihovnice zlehounka povytáhla obočí . „Aha .“ Po­ dívala se na bránu a pak zpátky na Lucku . A po chvilce přemýšlení se zeptala: „Budeš plnit knihovnickou pří­ sahu? Přísaháš, že budeš pilně pracovat? Přísaháš, že se ničeho nezalekneš a troufneš si nalézt odpověď na kaž­ dou otázku, ať to bude sebeobtížnější?“

Lucka si stoupla rovně jako pravítko . „Tak přísahám .“

Knihovnice se napřímila do ještě větší výšky . „Pří­ saháš, že budeš pomáhat hledat cestu ztraceným, budeš přitom improvizovat a  myslet pohotově a  vynakládat veškerý důvtip a srdnatost?“

Lucka se nedokázala udržet a vzrušeně si poskočila . „Přísahám, přísahám!“

„A,“ pokračovala knihovnice, když upřela na Lucku ještě přísnější pohled, „přísaháš, že budeš vzdorovat ne­ přátelům vědění veškerou svou silou a odvahou, ať na ně narazíš kdekoli?“

Lucka přestala poskakovat . Poslední část slibu zněla ze všech nejvážněji . „Tak přísahám,“ pronesla proto slavnostně .

„V tom případě tě přijímám,“ prohlásila knihovnice . „Pojď se mnou .“

Kapitola TŘETÍ

Lucka se pouští

do práce

Lucka kráčela za vysokánskou knihovnicí . Vyzařovala z  ní velká autorita . Ostatní knihovníci a  knihovnice před ní v úctě skláněli hlavy . Lucka byla dost malá, ale vedle téhle paní si připadala jako trpaslík . Holčička s  knihovnicí prošly bránou na protější straně mostu a nechaly rušnou věž s knihami za sebou . Lucka se na­ posledy ohlédla, aby se tou podívanou pokochala .

„Jen pojď, Lucko,“ napomenula ji knihovnice . „V téhle práci není času nazbyt .“

Lucka poslechla . První den v práci chtěla udělat dobrý dojem . „Odkud znáte mé jméno?“

„Máš ho na jmenovce,“ zněla škrobená odpověď .

Lucka sklonila hlavu . Na hrudi, přímo nad srdcem, měla nádhernou malou jmenovku .

LUCKA

ČTVRTÁ ASISTENTKA

KNIHOVNICKÉHO UČENÍ

Lucka se s  tou jmenovkou cítila velice profesionálně, i když ta část „čtvrtá asistentka učení“ jí dělala trochu starosti . Znělo to jako poměrně nízká pozice a ona měla pocit, že se bude muset hodně snažit, aby se vypracovala někam výš .

Nyní se ocitly v majestátní síni, rozlehlé jako stanice podzemní dráhy, s kamennými zdmi . Lemovaly ji vozíky plné zpřeházených knih . Kolem spěchali knihovníci, tlačili další vozíky a  ukláněli se vysoké paní . Všechno osvětlovala veliká stropní okna . Lucka popoběhla do­ předu, aby se podívala na jmenovku své průvodkyně . Ta dáma dělala tak dlouhé kroky, že Lucka musela pocho­ dovat dvakrát rychleji než normálně, jen aby jí stačila . Přečetla si jmenovku vysoko nad svou hlavou .

MALACHI

ODPOVĚDNÁ VEDOUCÍ

Lucku to ohromilo . Napadlo ji, jestli je dost dobrá, aby se jednou také mohla stát Odpovědnou vedoucí . „Mala­ chi,“ řekla . „To je zvláštní jméno pro ženu .“

„Vskutku,“ odvětila Malachi . „Velice zvláštní .“ Zdálo se, že nad něčím usilovně přemýšlí . „Snažím se vymy­ slet, kam tě umístím, Lucko . Pověz mi, co se stalo ve Španělsku 5 . října 1582?“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.