načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Lumpárny pejska Edy - Renáta Laryszová

Elektronická kniha: Lumpárny pejska Edy
Autor:

Je to malé a nebo ještě menší a nebo také i docela velké a chlupaté. A máme to rádi. Tak lze v kostce popsat pejsky všelijakých plemen. Lumpárny pejska Edy jsou příběhy a skopičiny ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  93
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  99 Kč
6%
naše sleva
3,1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » En Face
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 103
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-872-6463-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Je to malé a nebo ještě menší a nebo také i docela velké a chlupaté. A máme to rádi. Tak lze v kostce popsat pejsky všelijakých plemen. Lumpárny pejska Edy jsou příběhy a skopičiny jednoho takového chlupatého nezbedy. Eda je Jack Russel teriér a vše vám ochotně popíše, rád totiž štěká, ehm, chceme říct vykládá. Příběhy vám podá svým vlastním jazykem, ale i pokud nerozumíte "psí řeči" nemusíte se obávat, Eda je trpělivý a vše vám vysvětlí člověčí řečí.

I když mnohé situace a věci důvěrně známe, z pohledu čtyřnohého pejska vypadají tak trochu jinak, větší a často nepochopitelné. Naštěstí je zde vedle pejska Edy i jeho velká lidská smečka, která mu vše vysvětlí, když to náhodou on nechápe.

Těšit se můžete na rozličné lapálie a trable, které pejska čekají při jeho soužití s "lidskou smečkou". Zažijete spolu jeho první procházky, setkání s nevěstou, boj s vysavačem nebo obávanou bouřku.

Kniha je vhodná pro děti i jejich rodiče, kteří jim něco o pejscích chtějí přečíst. Samozřejmě ale i pro každého, kdo má rád tyto čtyřnohé chlupáče.

Zařazeno v kategoriích
Renáta Laryszová - další tituly autora:
Lumpárny pejska Edy Lumpárny pejska Edy
Laryszová, Renáta
Cena: 93 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Lumpárny pejska Edy
Renáta Laryszová





© Renáta Laryszová, 2016
Ilustrace © Jakub Klein, 2016
Rukopis neprošel redakční úpravou.
Pro autorku vydal Mgr. Radim Polášek, Ph.D., Vydavatelství En Face
www.enface.cz
ISBN 978-80-87264-63-8 (PDF)





Poděkování pejskovi Edovi, který mi laskavě dovolil tlu -
močit svoje patálie a mojí vlastní velké lidské smečce za
trpělivost.
Věnováno prvnímu pejskovi v rodině - buldočkovi
Baronovi, který už je podle Edy i nás ostatních "někde v psím
nebíčku."





Předmluva
Tohle jsou pravdivé a nefalšované příběhy šestitýdenního
štěňátka Edy - Jacka Russela teriéra.
Eda přichází do nové rodiny páníčků, jak jim Eda říká a
musí se vypořádat s novým životem plným nástrah a milých
překvapení.
V této velké rodině žijí spolu matka, otec a dcera pohro -
madě - tak jak byl Eda zvyklý u své psí rodiny. Ale vypadají
trochu jinak a chovají se jinak, než tomu bylo v jeho velké
psí smečce.
"Vždyť jsem měl sedm sourozenců!"
"Tak už to přece znám!"
Jak o sobě mluví v posledním příběhu a snaží se se vším
vypořádat, se vší svou psí energií.
"Jsem už přece velký!"
Ale moc se přitom těší na hračky a velký psí dort, protože
má narozeniny.
A co bude dál?
Tento příběh o malém pejskovi Edovi není jeho
poslední... S Edou a jeho vylomeninami se budeme setkávat v
prvním, druhém, třetím, čtvrtém a pátém díle... a možná
budou i další...





Kniha první
Vysvětlivky
velcí páníčci - Edova nová lidská rodina
velký páníček a malý páníček - dospělí a malé děti
velká panička s kudrnatou žlutou a dlouhou srstí -
žena s vlnitými dlouhými blond vlasy
velký páníček s černou srstí - muž s černými vlasy
velký páníček s fouskem - otec v Edově lidské rodině
velká, panička s dlouhou, hnědou srstí - dcera v jeho
lidské rodině
malá široká panička s velkým bříškem - matka v lidské
rodině
dřevěné se čtyřma nohama - stůl
šustivé věci - papíry, noviny
něco jako kostička - kousací kost pro psy
zelené, chlupaté - míček
zlý pán v bílém plášti - hodný veterinář
pelíšek velkých pejsků - postel
malá žlutá kulička - pták Honza, Korela
malé, žluté a kulaté - piškoty
velcí, modročerní - havrani
výchovný pořad o pejscích - Polepšovna mazlíčků
pořad o pejscích - pořad na Animalu
hrozivé barevné věci - rachejtle, dělobuchy, ohňostroj
velká bílá mísa - umyvadlo





Pejsek a kočička Jak pekli dort - Pohádka, ve které
zvířátka pekla dort
mejdan - zábava, večírek, oslava





1.
Bylo, nebylo... Hrozně dlouho jsem žil u maminky v bříš -
ku. Spinkal jsem tam hezky se svými sedmi psími brášky a
sestřičkami. A pak přišel čas jít se podívat ven. Plaval jsem
statečně v té nádherné růžové vodě, protože jsem byl
zvědavý - co se děje venku?
Venku bylo krásně teploučko, hlavně když mě moje
maminka zahřívala svým dechem a myla svým hebkým
růžovým dlouhým a teplým jazýčkem. A maminčino mlíčko -
to je vám dobrota! Je to ta nejlepší věc na celém světě! I
tatínek se na nás všechny přišel podívat a olíznul mě svým
velkým jazykem - asi aby mě příště poznal.
Byl jsem pořád tak růžový a nahatý, ale ostatní byli taky -
takže to vůbec nevadilo. Cumlal jsem a nasával mlíčko od
maminky a krásně rostl. Prostě jako z vody, anebo vlastně z
mléka! Takoví dva velcí páníčkové se na mě chodili dívat -
"jak nádherně rostu a jak jsem tlustý a veselý."
Poňafávali si mezi sebou. A já jsem rostl a rostl jako z
vody.





2.
A potom přišel ten velký den - měl jsem se jít fotit! Celý
den jsem se na to těšil. Jenom abych vypadal hezky, mile a
přítulně. Mým sourozencům se to moc nelíbilo - říkali, že je
to strašná otrava a nuda, ale já jsem byl rád! Moc rááád!
Tak, táááák, ještě se natočit ze strany a úsměv. Pozor vyletí
kostičkááá! Cvak, cvak, cvak! Usmál jsem se co nejlíbezněji
jsem dovedl. Ještě že jsem si to doma nacvičoval. Jenom
moc neukazovat zuby, to bych pak vypadal hodně hladově.
Fotku posílali mým novým páníčkům - tak jsem
samozřejmě chtěl vypadat co nejlépe! A už to bylo tady. Vezli mě k
mé nové rodině. Jeli se mnou oba - ta krásná velká panička
s kudrnatou žlutou dlouhou srstí na hlavičce, která tak
krásně voněla, i ten druhý velký páníček s černou srstí a
hlubokým hlasem.
A pak tam byl ještě jeden pejsek neznámého původu.
Hmmm. Asi přítel rodiny. Pomyslel jsem si.
Moji velcí páníčkové mi říkali, že pojedu ke svým novým
páníčkům. Vybrali si mě podle fotografie. V duchu jsem si
gratuloval, že jsem se tak mile tvářil. Jejich pejsek je teď
prý v psím nebíčku u jeho maminky a tatínka. Oni prý kvůli
němu hodně plakali a vyli smutkem. Musím je rozveselit a
být moc milý a hodně hravý. Potom si mě taková hezká
velká panička s dlouhou hnědou srstí vzala do náruče a
řekla mi, že jsem jejich Eda.





Tak jsem tedy Eda. Edward, protože jsem jejich malý
princ. V té náruči bylo táááák teploučko, krásně a útulno až
jsem v ní skoro usnul. Můj nový domov je móóóc hezký. Ty
velké pokoje jsem si ještě ani nestačil všechny proběhnout.
A ti velcí páníčkové mě budou krmit a budou si se mnou
celý den hrááát!





3.
Dostal jsem krááásnou plastovou hračku. Můžu si s ní
hrát. Můžu si s ní koulet. Můžu ji kousat a kousat a kousat a
můžu ji i zničííít! Juchůůů! Ta tak krásně praská. Ještě
musím proběhnout všechny pokoje - kde je něco zajímavého. A
hele, za gaučem je mezera - to je ale kráásná ulička! Budu
se tam procházet. Proč mě odtud tahají pryč?
Křupnul bych si něco k jídlu. Tohle je asi moje mistička.
A nebo je jejich? Ohlížím se pomalu, jestli to dělám dobře.
Asi ano. Křup, křup, křup, křupy, křup. Chroust, chroust a
chrousty, chroust! Hmmm, ňam, ňam! Hodně dobré - jako
doma. A vodička skvělá - studená! Tak a zase do práce.
Tady něco krásně vonííííí! Čmuch, čmuch - masíčkóó!
Hmm. Hezký pelíšek - vrzzz - vrzz - vrz. Možná bude i ke
kousání. A ta teploučká krásná deka. To se bude hezky
spinkat. Doma jsme spali všichni pohromadě - přitulení k
maminčinu bříšku. Jak to bude asi tady?
Cink, cink! Někdo zvoní! Kdo to asi je? Jůůůů. Velký
páníček s fouskem. Má fousky trochu jiné než já. Takové větší
a má jich víc! Líbí se mi. Postrkují mě dopředu - asi abych
se s ním šel přivítat?
Ještě jsem vám neřekl pořádně něco o sobě. Tak jsem
tedy Eda - jak mi říkají. Jsem dlouhý asi dvacet centimetrů,
ale prý budu ještě větší a silnější. Mám trošku bříško, ale to
prý nevadí. Jsem bílohnědý s černými flíčky. A narodil jsem





se v zimě. Všichni moji páníčkové se mi líbí. Malá panička
má větší bříško než já. Tak to mi asi bude vařit dobré jídlo.
A taky že jo, hned příští den jsem dostal celou plnou
mističku nááádherného růžového masíčka. To vám byla
dobrota! Taky by jste si dali říct, viďte? A víte, co jsem udě -
lal? Celé jsem to snědl! Mňam, mňam.





4.
Po mém novém domově jsou všude divné věci. Šustí mi
pod nožkama. Třeba jsou na trhání? Zkusím jeden rozškubat
- co se bude dít? Hmmm. To není dobré. Neprošlo to -
všichni se na mě mračí a volají:
"Zlý pejsek!"
Tak k čemu tedy jsou? Ajaj, ajajaj! Už to nevydržííííím!
Strašně se mi chce udělat loužičku. Co teď? Co teď mám
dělat? Všichni mě pozorují jak tady běhám, ale aby mi poradili
- to ne. A jéje. Ajej. To bude ouvej! Udělal jsem loužičku na
jednu z těch věcí. To bude zle.
Velcí páníčkové se na mě usmívají a ňafají něžně:
"Hodný pejsek. Hodný Eda. Moc hodný Eda."
"Udělal jsi hezkou loužičku na noviny."
A hladí mě po hlavičce.
Tak to bychom měli. Teď ještě něco najít ke kousání.
Pelíšek? Moc tvrdé. Hmmmm. Papuče - hezké. Snad později.
A nebo... Hmmm. Dobrééé! Jo to je ono! To je lahůdka!
Proč mi to zase berou? Zrovna jsem se začal dobře bavit.
Plesk! Dostal jsem přes zadeček. Za co? Oni si s tím přece
taky hrají! Já jsem je viděl! Až se nebudou dívat -
vyzkouším tady to dřevěné se čtyřma nohama - to by mohlo být ke
kousání.
Rostou mi zoubky. Chci kousat, kousat, kousat, kousat,
kousáááát! Pořád a bez přestání kousat! Musím a chci! Teď
šli konečně všichni pryč. Huráááá! Přiblížím se opatrně k





tomu se čtyřma nohama - snad mě nekopne! Asi to není
zvíře? Když se to nehýbe? Hmmm. To je docela dobré?!
Mmm. Mňam. Mňam. A ty kousky co z toho jsou - jsou tak
báječné! Zase špatně.
Říkají tomu všichni tak divně - stůl...
Je zle. Nejdřív jsem si myslel, že si jenom tak hrajeme na
honěnou - běhám totiž k smrti rád. Ale prohrál jsem. Malá
panička s dlouhou hnědou srstí mě chytila a zvedla do
výšky. Já chci na zem. Kňoural jsem a kopal tlapkami. Ani jsem
neposlouchal - co mi povídá. Asi mi promlouvala do
duše. Pak mě pustila. Utekl jsem.
Snažil jsem se schovat do jedné z mých hezkých uliček,
ale Ouha! Najednou jsem nemohl ven?
Začal jsem křičet, kňourat a plakat. Uvízl jsem! Moje
hodná panička mě odtamtud opatrně vytáhla a dala mi
pusinku (pozor na pěšinku) a něco moc dobrého k jídlu a
taky dobrého na bolístku. Bylo to malé, žluté a kulaté, ale
slunce to nebylo! Byl to piškotek. Tak krásně kulatý a
sladký... Byla to moje sladká odměna na bolístku, abych už
neplakal. Samozřejmě, že jsem neplakal. Jsem přece hodný
a statečný pejsek.





5.
Na druhý den jsem dostal něco moc dobrého. Vypadalo to
jako kostička, ale nebyla to kostička. Dalo se to kousat a jíst.
Chtěl jsem se co nejdřív dostat dovnitř! Říkali, že je to moc
dobrá psí sušenka... Mňam... Moc mi chutnala. A ještě jsme
si hráli s takovým hezkým, zeleným, chlupatým míčkem. A
potom jsme vymysleli báááječnouu hru. Malá široká
panička měla provázek a na něm úžasnouuu kuličku z hadříků a
já do té kuličky boxoval, tahal za ni a koulel si s ní.
Nááádhera! Měli byste to taky zkusit.
Svým velkým páníčkům jsem půjčil svoji oblíbenou
kostičku. Zatím si s ní ještě nehrají, ale třeba si pohrají
příště. Mám taky nového hadrového přítele. Má dlouhé
nožičky - delší než já a můžu ho za ně tahat a on se na mě
ani trošku nezlobí.
Mám jeden obrovský a strašně zodpovědný úkol, který
nemůže dělat nikdo jiný. Musím vyprovodit svoje páníčky,
když jdou z domu ven a taky je hezky přivítat, když přijdou
domů. Když odcházejí - rychle běžím k oknu, abych to
stihnul, vyskočím na lavici, postavím se na zadní - to abych na
ně dobře viděl a počkal, až mi zamávají. Pak je pozorně
sleduju, kterým jdou směrem a jestli tam někde nejde nějaký
zlý pejsek. Většinou už vím, kdy se moji páníčci mají vrátit,
a tak je vyhlížím z okna. Když zazvoní zvonek - rychle
běžím ke dveřím, v letu si sotva stihnu křupnout křupku a už





stojím v pozoru u dveří a vrtím ocáskem. Je to velice důleži -
tá práce a nemůže ji dělat jen tak někdo!
Všechny tři jsem je pořádně přivítal a dvakrát! Pohladili
mě a řekli, že jsem moc šikovný a dostal jsem hezkou
velkouuu kostičku ke kousání. Měl jsem z toho radost a
kousal jsem a kousal...





6.
Dneska bude velký den! Jdu dnes poprvé se svými
páníčky na procházku. Protože jsem neviděl, že by dělali loužičky
- tak jsem je taky nedělal. Chodili jsme venku, zdravili se s
přáteli a čmuchali a čuchali, co je kde nového! Tolik
krásných vůní a takové teplíčko! Vrátili jsme se domů, ale
za chvilku jsme se byli projít zase znova! Mně to vůbec
nevadilo! Ale moji páníčci byli z něčeho strašně zklamaní.
Zkoumavě mě obcházeli a přemýšleli - co je se mnou.
Potřetí, když jsme šli zase ven - vzali jsme s sebou ty
divné šustivé noviny, které máme doma na loužičky. Na co
mi to tady je? Myslel jsem si udiveně. To je na loužičky i
venku? Ven se chodí přece jen procházet? No, tak jim
udělám radost! Když jsem na ty noviny udělal konečně loužičku
- tak zaštěkali radostí!
Příště jsme potkali na procházce pejska a ten tak divně
zvedal nožičku. Zkusil jsem to po něm a Ejhle! Měl jsem
úspěch! A moc mě všichni chválili. Příště to udělám zase.





7.
Moji páníčkové usoudili, že už jsem dost velký, a tak
jsme šli na dlouhatánskou procházku. Ale zrada! Vešli jsme
do velké bílé chodby, ale tam to divně vonělo - nebezpečím
a strachem. Já tam nechci - začnu kňourat okamžitě jako
malý. Budou mě vážit a možná ještě něco horšího. A měl
jsem pravdu. Zvážili mě - ani se mě neptali, jestli chci vědět
kolik vážím!
Pak ale přišlo něco mnohem horšího. Co to dělá ten zlý
pán v bílém plášti u mého zadečku? To se přece nesmí! To
se řekne! Auuúúú! Fuj! Chci někoho pokousat!
Vrrrrrrrr!! Vrrrrrrr!! Raf! Raf!
Chci někoho pokousat vepředu, ale nikdo tam není! A
pak ještě ta hrozná pichlavá věc! Ale teď už opravdu někoho
kousnu! Budu se bít jako lev! Biju se jako lev za každý svůj
chloupek, za každý svůj ustřižený drápek! Jen počkejte.
Ještě jsem s vámi neskončil! Ale už je po všem. Tak vidíte -
ještě, že jste mě sundali z toho stolu.
Moje paničky mě uklidňovaly:
"To nic, to je jenom pan doktor. Dá ti Edo malinkou
injekci, aby jsi byl zdravý."
Ale nevěřil jsem jim. Moc mě to bolelo a jsem na ně na
všechny moc naštvaný.
Vrrr.
Byl jsem tak strašně unavený a to jsem ještě musel jít
takovou






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.