E-kniha: Lukáš a profesor Neptun – Petra Štarková

Lukáš

a profesor Neptun

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Petra Štarková

Lukáš a profesor Neptun – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

Lukáš a profesor Neptun

Petra Štarková

Ilustroval Milan Starý

Albatros

Pasparta

Obsah

Kapitola první 7 Kapitola druhá 9 Kapitola třetí 11 Kapitola čtvrtá 13 Kapitola pátá 19 Kapitola šestá 24 Kapitola sedmá 28 Kapitola osmá 32 Kapitola devátá 36 Kapitola desátá 41 Kapitola jedenáctá 48 Kapitola dvanáctá 52 Kapitola třináctá 54 Kapitola čtrnáctá 58

Kapitola patnáctá 61

Doslov 67

Petra Štarková

Ilustroval Milan Starý

Kapitola první

J

menuju se Lukáš a  můj největší koníček je astronomie To

znamená, že mě zajímá všechno, co se týká hvězd Umím

nazpaměť jména všech souhvězdí a to nejcennější, co mám, je sbírka dalekohledů A taky tablet s aplikací, která ukazuje hvězdnou oblohu i ve dne Můžete se vsadit, že dokážu najít jakékoliv souhvězdí do třiceti vteřin

Nejradši mám, když je venku tma a já se s mámou a tátou kou

kám na noční oblohu Zkoušeli jste to někdy? Jestli ne, poradím vám, jak na to: Počkejte, až se setmí, a zhasněte světla v celém bytě Taky je dobré vypnout všechny přístroje s kontrolními světýlky, jako třeba televizi, budík nebo počítač, ale to nesmíte udělat dřív, než se domluvíte s rodiči Jinak se budou zlobit, to mám dobře vyzkoušeno Hlavně když jim vypnete televizi, na které zrovna sledují nějaký film Pak vysvětlete dospělým, že když teď otevíráte okno, tak to není proto, že byste z něj chtěli skočit ven na ulici, a že si dáte dobrý pozor, abyste nevypadli, když budete pozorovat hvězdy No, a můžeme začít s astronomií Něco vám o ní povím, ale nejdřív vám budu vyprávět o sobě

Jsem Lukáš Jednou o mně jeden pán poznamenal, že snad pat

řím na  jinou planetu, a  tak jsem si řekl, že to možná bude pravda Tehdy jsem byl menší, bylo mi šest let a dvacet tři dnů Od té doby tak napůl věřím tomu, že skutečně pocházím z Marsu, Venuše nebo Neptunu A  možná z  nějaké vzdálenější planetky, kterou můžete vidět na obloze jako hvězdu Ale to musím teprve zjistit Proto jsem se začal o hvězdy zajímat Protože jestli skutečně jsem mimozemšťan, chci najít svůj domov Nejdřív jsem na to byl sám, ale potom se objevil profesor Neptun

8

Staré pověsti říkají, že mi ho uháčkovala babička z fialové vlny

Jenže já vím, že tady na  zeměkouli přistál v  malé raketě, které buď

došlo palivo, nebo se rozbila Profesorovi se naštěstí nic nestalo, jen

musíme nejdřív zkonstruovat novou vesmírnou loď Dost velkou

na  to, abychom se tam vešli oba Až bude hotová, vyrazíme spolu

na jeho rodnou planetu Nachází se mezi Uranem a Plutem O Plutu

vám něco řeknu: Není to planeta Vědci se nejprve spletli a  pak to

opravili Je to ve skutečnosti hvězda Profesor Neptun si mi nedávno

stěžoval, že je tam prý strašlivá zima

Kapitola druhá

D

nes je mi devět let, dva měsíce a čtyři dny a rodiče říkají, že

jsem se prý narodil mámě jako všichni ostatní Jsem tedy člověk a  pocházím ze Země Nevím, ještě o  tom budu bádat Ale je pravda, že jsem trochu jiný Přesněji, můj mozek funguje jinak Věci, které jsou pro ostatní těžké, jsou pro mě snadné a naopak Tak jsem se jednoho dne, když mi bylo osm let a 133 dní, naučil názvy všech souhvězdí Nedělalo mi to žádné potíže O moc těžší pro mě ale bylo zapamatovat si, kudy se jde ze školní šatny do mé třídy a na které hodiny se stěhujeme do jiné učebny Zvládnout cestu do jídelny na oběd po  chodbě plné spolužáků, kteří běhají, křičí a  někdy se i  perou, je pro můj mozek asi nejtěžší Špatně snáším hluk a zmatek, občas se mi z něj udělá úplně zle Taky vůbec nerozumím vtipům, příslovím nebo přirovnáním, dokud mi je někdo pořádně nevysvětlí A když dostanu strach nebo mám velkou radost, divně se mi třepou ruce A neumím se dívat lidem do očí Dospělí tomu říkají, že mám autismus

Vítejte v  mém pozemském domově! Tady je můj pokoj, hned

vedle ložnice mámy a  táty Vlevo mám postel a  poličku, u  okna je psací stůl Po pravé ruce můžete vidět řady aut Stojí tam už od 13 června Mám rád, když jsou všechna autíčka v  řadě, kdyby mi je

10

někdo naházel do krabice, mrzelo by mě to Mít věci srovnané tak,

jak potřebujeme, je pro nás mimozemšťany totiž důležité Hvězdy

jsou přece taky pořád na svých místech Sice se ve skutečnosti pohy

bují, ale tak pomalu, že to lidským zrakem nepoznáte A navíc i jejich

pohyb má svá přesná pravidla, která žádná hvězda nikdy neporuší

Mimochodem, nad hlavami vidíte moji hvězdnou oblohu

Vyrobil mi ji táta podle toho, jak jsem mu nakreslil, kam která hvěz

da patří A tady je sbírka dalekohledů Například tenhle je nejstarší –

taková dětská hračka, kterou jsem dostal v  restauraci, kam chodí

me na hranolky Tento je nejmenší Je to vlastně divadelní kukátko

A tímhle velikým, který se jmenuje Lunar, uvidíme nejdál – zvětšu

je až 175×, takže s  ním můžeme pozorovat i  krátery na  Měsíci Ale

nesmím ho nosit jinam než na balkon, aby se nerozbil Byl totiž hod

ně drahý Dostal jsem jej k devátým narozeninám

Kapitola třetí

P

ředtím než jsem začal chodit do školy, jsem byl opravdu pře

svědčený, že jsem mimozemšťan, a  tak jsem se tady na  Ze

mi často něčeho bál Připadalo mi taky, že spoustu věcí neumím a nedokážu je zvládnout Naštěstí se potom zjistilo, že to není pravda Můžu se naučit všechno jako ostatní, jen to jde někdy těžko Ostatně − kdybyste vy byli na  Neptunu, to byste koukali, jak by pro vás bylo náročné tam třeba chodit nebo běhat!

  Máma mi jednou ukázala fotky z  porodnice, na  kterých bylo vidět, že jsem přišel na svět úplně stejně jako ostatní miminka Takže neexistovala žádná kosmická loď, které došlo palivo, a nouzově přistála u  nás na  zahradě? Jenom kočárek, spousta barevných miminkovských hraček, plínky a modrý dudlík s kachničkou? To nevím, ale vypátrám to Ten dudlík si pamatuju Měl jsem ho hodně rád a dlouho jsem jej nosil všude s sebou  Potom se ale úplně rozpadl a místo něj se mnou začal chodit profesor Neptun Teď odpočívá, ale za chvíli se vám určitě představí sám

Jakmile jsem povyrostl, začali si moji rodiče a  vůbec všichni

kolem všímat, že se chovám jinak než ostatní děti Táta mi vyprávěl, že prý jsem dlouho nerozuměl lidské řeči, a tak jsem pořád jen křičel a nikdo nemohl přijít na to, co mě trápí Dokázal jsem to totiž skvěle zamaskovat tím, že jsem hodně opakoval slova po ostatních, i když jsem jim nerozuměl Zeptali se na to tenkrát paní doktorky a ta nás poslala na  speciální vyšetření No, a  tam zjistili, že mám PAS – to znamená poruchu autistického spektra Takže jsem autista

Někdy se o  nás autistech říká, že autismem trpíme Já jsem si

zatím nevšiml, že bych nějak trpěl Totiž vlastně jednou jsem trpěl