načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Lucinka a vánoční přání – Keris Staintonová

Lucinka a vánoční přání

Elektronická kniha: Lucinka a vánoční přání
Autor: Keris Staintonová

Fantasijní příběh o devítileté Lucince a jejím mladším bratru Kubovi, kteří prožívají smutné období rozchodu rodičů a zároveň radostný čas předvánoční. Pro přemýšlivé ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 94
Rozměr: 22 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Mila
přeložila Karolína Veselá
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-4506-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Fantasijní příběh o devítileté Lucince a jejím mladším bratru Kubovi, kteří prožívají smutné období rozchodu rodičů a zároveň radostný čas předvánoční. Pro přemýšlivé děti od osmi let. V malebném městečku se lidé už nemohou dočkat Vánoc. Letos totiž na velký strom na náměstí všichni zavěsí svá přání. Jednoho dne velký vítr přání pomíchá a začnou se dít zvláštní věci. Přání se sice splní, jenže nesprávným lidem. Devítiletá Lucinka s bráškou Kubou musejí přijít na to, komu které přání patří, jinak na Štědrý večer nikdo nedostane to, co si přál.

Popis nakladatele

Dokáže Lucinka zachránit Vánoce a každému splnit jeho vysněné přání?.

V malebném městečku se lidé už nemohou dočkat Vánoc. Letos totiž na velký strom na náměstí všichni zavěsí svá přání. Jednoho dne velký vítr přání pomíchá a začnou se dít zvláštní věci. Přání se sice splní, jenže nesprávným lidem. Devítiletá Lucinka s bráškou Kubou musejí přijít na to, komu které přání patří, jinak na Štědrý večer nikdo nedostane to, co si přál.

Zařazeno v kategoriích
Keris Staintonová - další tituly autora:
Lucinka a vánoční přání Lucinka a vánoční přání
The Bad Mothers' Book Club -- A laugh-out-loud novel full of humour and heart The Bad Mothers' Book Club
 
K elektronické knize "Lucinka a vánoční přání" doporučujeme také:
 (e-book)
Oslík Šedé kopýtko Oslík Šedé kopýtko
 (e-book)
Sportovní pohádky Sportovní pohádky
 (e-book)
Vánoční pohádky Vánoční pohádky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Lucinka

a vánoční přání

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Keris Staintonová

Lucinka a vánoční přání – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


3

Keris Staintonová

LUCINKA A VÁNOČNÍ PŘÁNÍ


4


5

LUCINKA A VÁNOČNÍ PŘÁNÍ

Napsala Keris Staintonová

Ilustrovala Mila

Albatros

LUCINKA A VÁNOČNÍ PŘÁNÍ

Napsala Keris Staintonová

Ilustrovala Mila


6


7

Co kdyby se tvoje vánoční přání splnilo... někomu jinému?

Pro maminku a tatínka.

Kéž byste tu mohli být.

Taky pro Ellie Tiffinovou,

protože sis o to řekla.


8


9

Kapitola první

Skoro všichni lidé z města, které Lucinka znala, se sešli na radnici. Napravo seděla její maminka, která si prozpěvovala Narodil se Kristus pán, a vedle maminky posedával Lucinčin sedmiletý bráška Kuba. Ema, Lucinčina nejlepší kamarádka už od školky, byla po její levici a hrála si na maminčině telefonu.

Lucinčin tatínek vše sledoval z balkonu. Vykukoval na ni zpoza velkých zelených a červených vánočních ozdob, aby jí zamával nebo na ni udělal legrační obličej. Lucinčina maminka si mumlala něco o jeho „nevyzrálosti“. Lucinka ale viděla, jak se mamince zvedají koutky, takže věděla, že ve skutečnosti jí to také připadalo vtipné.

Byli tam všichni Lucinčini učitelé. Všichni z její školy. Přišel dokonce i Punťa, jediný toulavý pes ve městě (ale Markéta z obchodu Štryk trik se ho snažila vyhnat koštětem).

Dalo by se říct, že celý zbytek Šiškova byl úplně vylidněný. Jediný člověk, který na radnici chyběl, byl vlastně Lucinčin dědeček. Ten už totiž skoro nevycházel z domu.

Přesně v šest hodin (paní starostka Šmídová si dala moc záležet na dochvilnosti) přestaly hrát koledy, zhasla světla a rozsvítila se obrazovka na zadní stěně radnice. Lucinka se uvelebila na sedadle a opřela se o maminku.

Kapitola první


10

Na obrazovce se objevila stará mapa, která ukazovala Šiškov před dvě

ma sty lety, kdy na jeho místě byl opravdový háj plný borovic obalených

šiškami. Mapa zmizela a místo ní se objevila černobílá fotografi e, ale na ní

už borový háj nebyl. Fotografi e zobrazovala hlavní náměstí, radnici, kde se

právě nacházeli, obchůdky a kavárny okolo náměstí a tu jednu osamělou

borovici, která se hrdě tyčila uprostřed.


11

I když Lucinka moc dobře věděla, jak městečko, kde celý život vyrůstala, vypadalo, z té změny promítané na obrazovce se jí zatajil dech.

Světla se znovu rozsvítila, a až v tu chvíli si Lucinka všimla paní starostky Šmídové, jak stojí pod obrazovkou a v rukou svírá proutěný košík.

„Všem vám děkuji, že jste dnes večer přišli,“ řekla. Neměla mikrofon, ona totiž žádný nepotřebovala. Měla velmi zvučný hlas. „Jsem moc ráda, že vás přišlo tolik. Jistě všichni víte, že se blíží dvousté výročí založení Šiškova.“

Lucinka to věděla moc dobře. Její dědeček už nějakou dobu nemluvil o ničem jiném.

„Samozřejmě,“ paní starostka Šmídová pokračovala, „budeme mít oslavu. Ale jakou? Jak bychom mohli oslavit dvousté výročí založení takového krásného místa?“

„Ohňostrojem!“ někdo zakřičel.

Lucinka se rozhlédla okolo sebe, ale nedokázala říct, kdo to byl.

„Děkuji,“ odpověděla paní starostka. „Ohňostroj by byl jistě moc krásný, ale ta otázka byla spíše řečnická. Chtěla jsem se zeptat, co je na našem městě to nejdůležitější?“

„Lidé!“ zakřičel někdo další.

Lucinka se podívala na svého tatínka nahoru na balkon. Mrknul na ni.


12

„To byla další řečnická otázka,“ povzdychla si paní starostka a v rukou dál svírala proutěný košík. „Ale i vám děkuji. Myslela jsem na ten strom. Silná, pyšná borovice, která slouží jako symbol síly a pýchy lidí, co v tomto městě žijí, a která je středobodem vánoční výzdoby.

„A záchodem pro Žolíka,“ zašeptala Ema, až se Lucinka zajíkla smíchy. Zakryla si pusu a předstírala, že kašle.

Mopslíka Žolíka Lucince a Kubovi koupil tatínek potom, co od nich loni odešel. Maminka z psíka nebyla nadšená, ale všichni ho začali mít rádi. I když Lucince to netrvalo ani malou chvíli. Zamilovala se do něj hned v okamžik, kdy ho uviděla, jak se vrtí v tátově náruči a vydává roztomilé zvuky podobné chrápání.

„A jak tedy oslavíme náš strom?“ pokračovala paní starostka, zatímco se Lucinka sklonila a podrbala Žolíka za uchem. A pak, dřív než kdokoliv stačil odpovědět, paní starostka sama vykřikla. „Změníme ho ve strom přání! Strom vánočních přání!“

Košík držela před sebou a celá zářila. Místností se ozval šepot, ale paní starostka ho přerušila. „V tomto košíku jsou stovky papírových cedulek. Přála bych si, aby si každý člověk v našem městě jednu z nich vzal, napsal na ni své nejtajnější přání a potom ji přivázal na borovici na náměstí. Na Štědrý večer, kdy se tradičně koná slavnostní rozsvěcení stromu, cedulky sundáme a uschováme je do městského archivu.“

Po několika vteřinách ticha někdo (Lucinka si myslela, že to byl Hynek z knihovny) vykřikl: „A kdo ta přání splní?“

Paní starostka se lehce zamračila a košík spustila ke kolenům. „No, nikdo. Je to jen symbolické.“


13

„Je jen symbolické, že nemáme lepší nápad, jak oslavit dvousté výročí,“ postěžovala si Lucinčina maminka, když všichni tři i s Kubou šli přes náměstí zpátky domů.

„Líbilo se mi, jak paní starostka mluvila o borovici a o tom, že je symbolem síly a pýchy města,“ řekla Lucinka. Sehnula se, zvedla ze země pytlík od brambůrků a vyhodila ho do koše. „Ale jaký to má smysl, když se ta přání nesplní? Jenom budeme dělat nepořádek. Na stromě.“

„Možná se díky tomu lidé zamyslí nad tím, co si doopravdy přejí. Co by je udělalo šťastnými,“ řekla maminka. „A až na to přijdou, třeba se o to začnou snažit.“

Došli na konec náměstí, zahnuli doprava a prošli okolo Šiškovských novin, což byly místní listy, kde Lucinčin a Kubův tatínek pracoval jako redaktor.

„Už víš, co si budeš přát?“ zeptala se Lucinka maminky.

Maminka se trochu zamračila. „Možná si budu přát, aby to u nás doma bylo trochu víc... tradiční.“

Lucinčini rodiče koupili dům, když se vzali. Mysleli si, že bude v dobrém stavu, protože ho koupili od stavitele Tondy Jonáše. Zdálo se ale, že Tonda na domě zkoušel různé experimenty. To znamenalo, že dům byl plný malých nástrah a problémů. Tak třeba sprcha fungovala jen tehdy, když bylo v koupelně zhasnuté světlo (takže se koupali při svíčkách), okna, která se dokázala sama mýt, nikdy pořádně neuschla (takže zevnitř to pořád vypadalo, že prší) a zvonek zvonil jenom nahoře v patře, ale v přízemí ne. Teď už na to všechno byli vcelku zvyklí, ale někdy toho na ně bylo přece jen trochu moc.


14

„To ale není žádná legrace,“ usoudila Lucinka. „Nechceš si spíš přát, abys vyhrála v loterii? Nebo abys mohla cestovat někam daleko?“

„No, vždycky jsem chtěla žít v Paříži.“ Vypadala najednou posmutněle. „Samozřejmě předtím, než jste se narodili vy s Kubou. S tatínkem jsme se o tom občas bavili. Bydleli bychom v malinkém půdním bytě s velikými okny, kterými bychom viděli přes barevné střechy až na Eiffelovku. V létě by tam bylo moc velké horko a v zimě zima, ale bylo by to romantické.“

„Proč jste to nikdy neudělali?“ zeptala se Lucinka. Mamince zrůžověly tváře a v obličeji měla zvláštní výraz. Lucinka ji takhle nikdy předtím neviděla.

Maminka rychle zavrtěla hlavou. „Byl to jen bláznivý sen. Tatínek dostal práci v novinách, potom ses narodila ty a pak jsme na to asi zapomněli. Jednou jsme do Paříže jeli na víkend a pořád jsme plánovali, že se tam jednou určitě vrátíme, ale nikdy to nevyšlo.“

„Mohli bychom jet,“ napadlo Lucinku. „Kdybychom našetřili?“

Maminka se usmála. „To by bylo moc fajn.“ Zalovila v kapse a vytáhla pár drobných. „Bude to do začátku stačit?“

„Můžu si přát, aby přijela pouť?“ zajímal se Kuba.

„Proč ne,“ odpověděla maminka. „Co si budeš přát ty, Lucinko?“

Lucinka se podívala na strom. Opravdu vypadal silně a pyšně, větve sahaly skoro až do poloviny náměstí.

„To ještě nevím,“ zalhala. Doma si Lucinka připnula cedulku na nástěnku, kterou měla v pokojíčku. Visela mezi fotografií, kde byla s tatínkem na pláži a seděla mu na ramenou, a obrázkem Žolíka, který nakreslila Ema, když se nudila ve škole.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist