načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou – Milan Hausner; Erna Segalová

LSD - Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

Elektronická kniha: LSD - Výzkum a klinická praxe za železnou oponou
Autor: Milan Hausner; Erna Segalová

Dr. Hausner léčil duševně nemocné pacienty psychoterapií s využitím LSD v době, kdy byl primářem psychiatrické kliniky. Byl patrně jediným světovým psychiatrem, který využíval halucinogeny v klinické medicíně v takovém rozsahu a po takovou ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5%hodnoceni - 84.5% 100%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 277
Rozměr: 20 cm
Úprava: 8 nečíslovaných stran obrazových příloh: ilustrace (některé barevné), portréty
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu LSD - the highway to mental health ... přeložil Milan Hausner ml.
Skupina třídění: Psychiatrie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-738-7410-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dr. Hausner léčil duševně nemocné pacienty psychoterapií s využitím LSD v době, kdy byl primářem psychiatrické kliniky. Byl patrně jediným světovým psychiatrem, který využíval halucinogeny v klinické medicíně v takovém rozsahu a po takovou dobu. Na své klinice se 112 lůžky využíval při léčbě různé dávky LSD, od 50 mikrogramů až po 400 mikrogramů, a to v rámci 60 až 90 sezení spojených s psychoterapií. Ta probíhala většinou ambulantně během víkendu. Vlastní léčba trvala 6 až 12 měsíců. Na psychoanalýzu velmi pozitivně reagovali zejména pacienti s různorodými neurózami, fobiemi a některými psychózami. Publikace přináší detailní popis nejrůznějších poruch, jejich příčin i léčebného postupu, který doktor Hausner využíval. Součástí knihy jsou případové studie včetně vyjádření jednotlivých pacientů.

Popis nakladatele

Dr. Milan Hausner léčil duševně nemocné pacienty psychoterapií s využitím LSD v době, kdy byl primářem psychiatrické kliniky v Sadské u Prahy. Byl pravděpodobně jediným světovým psychiatrem, který využíval halucinogenní látky v klinické medicíně v takovém rozsahu a po takovou dobu.

Na své klinice se 112 lůžky využíval při léčbě různé dávky LSD, od 50 mikrogramů až po 400 mikrogramů, a to v rámci 60 až 90 sezení spojených s psychoterapií. Ta probíhala většinou ambulantně během víkendu. Vlastní léčba trvala 6 až 12 měsíců. Na psycholýzu velmi pozitivně reagovali zejména pacienti s různorodými neurózami, fobiemi a některými psychózami.

Publikace přináší detailní popis nejrůznějších poruch, jejich příčin i léčebného postupu, který doktor Hausner využíval. Součástí knihy jsou případové studie včetně vyjádření jednotlivých pacientů.

Dr. Milan Hausner se narodil v roce 1929 v Praze. V roce 1953 promoval na Lékařské fakultě Karlovy univerzity, v letech 1954–1965 působil na odloučeném univerzitním pracovišti. Od té doby se datují jeho experimenty s LSD a psychoterapií. Zemřel v roce 2000.

(výzkum a klinická praxe za železnou oponou)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Milan Hausner; Erna Segalová - další tituly autora:
LSD: Výzkum a klinická praxe za železnou oponou LSD: Výzkum a klinická praxe za železnou oponou
 
K elektronické knize "LSD - Výzkum a klinická praxe za železnou oponou" doporučujeme také:
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž



Milan Hausner

Erna Segalová

LSD

Výzkum a klinická praxe za železnou oponou


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Hausner, Milan [LSD. Česky]

LSD : výzkum a klinická praxe za železnou oponou / Milan Hausner,

Erna Segalová ; z anglického originálu LSD: Th e highway to mental

health ... přeložil Milan Hausner ml.. -- 1. vydání. -- Praha : Juhaňák

Stanislav - Triton, 2016. -- 271 stran. -- (Psyché ; svazek č. 67) ISBN 978-80-7387-410-0 615.214 * 616.89-008 * 615.851 * 615.851:615.214 * 616.89 * (437) - LSD (droga) - duševní poruchy - psychoterapie - LSD terapie - psychiatrie -- Československo - monografi e 616.89 - Psychiatrie [14]



Milan Hausner, Erna Segalová

LSD

Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována a ani jinak šířena bez

písemného souhlasu vydavatele.

Copyright © Milan Hausner – dědicové c/o Milan Hausner ml., 2016

Translation © Milan Hausner ml., 2016

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2016

Cover art © James Nemec | Dreamstime.com

Cover © Renata Brtnická, 2016

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-410-0


„Tato kniha je věnována všem,

pro které byla psycholytická terapie pomocí,

i všem těm, kterým bude jednou podobně sloužit.“



9

Věnování překladatele

Děkuji paní kolegyni Janě Hrdličkové za úžasnou práci s mým poněkud chaotickým způsobem řazení myšlenek, který nevědomě plodí celou řadu lapsů, které jen trpělivý redaktor musí vědomě odchytit. Ještě jednou děkuji za to, že se tato kniha dá docela dobře číst.

Musím poděkovat svým sestrám Zdeně Křížové a Mirce Kazdové i oběma tátovým manželkám Zdence i Ivaně za neocenitelnou pomoc, bez které bych si jen stěží vybavil celou řadu událostí, historek a dalších povedených tátových kousků, na které snad jednou také literárně dojde.

Děkuji samozřejmě všem recenzentům, oponentům a  českému nakladateli za možnost vůbec tuto knihu jako reminiscenci naší minulosti nyní vydat.

Milan Hausner ml.


10

Poznámka překladatele

Když otec v  roce 2000 zemřel, znamenalo to pro mne osobně dost traumatický zážitek. Po letech hádání a ostrých sporů o věcech důležitých i nepodstatných jsme nakonec společně přeložili knihu Superlearning pro 21. století, slavnou publikaci sester Ostranderových, která je ve své podstatě zoufalou směsicí různorodých poznatků, nevědomostí i literárních manipulací. Nebylo snad věty, o kterou jsme se nepohádali; otec jako psychiatr se značnou zkušeností i v oblasti léčby negativních dopadů pedagogiky, já jako zanícený uživatel digitálních technologií ve vzdělávání, které pro něj byly naprosto nepředstavitelným zlem. Přesto jsme se v jedné věci nad touto knihou shodli, oba jsme se totiž styděli ji jako překladatelé podepsat. Na mysl nám sice přišel pseudonym Magdaléna Komenská, ale nakonec jsme od něj ve víře v dobré vztahy k nakladateli ustoupili. Z tohoto ohledu jsou pro mne některé tátovy formulace o  softwaru a  programování každého z  nás notným překvapením.

Otec zanedlouho zemřel a na mne zbyla nepříjemná povinnost likvidovat jeho pozůstalost. Mnohé materiály z jeho archivu zůstaly u otcovy druhé manželky, velkou část archivu získala bohnická Psychiatrická léčebna, některé obrazy visí u mne doma. Jak ale šel čas, přicházely problémy a starosti a i má poměrně náročná práce.

V listopadu 2009 mi Dan Segal poslal výtisk tátovy knihy. Ač nemohu s mnoha tátovými závěry souhlasit ani teď, kniha je pro mne fantastickým připomenutím tátovy erudice nejen jako lékaře, ale i jako citlivého pedagogického psychologa. Mnohé jeho postřehy lze jistě řešit jednoduššími cestami než hlubokou sondou do nevědomí. Přesto ale stojí za to připomenout současnou konferenci MAPS (www.maps.org), která znovu otevřela tuto oblast dalšímu výzkumu. Výzkum této problematiky je dnes opět středem zájmu.

Proto jsem přesvědčen, že tato kniha vychází v ten pravý čas, znovu připomene tátovu práci v  celém jejím rozsahu a  poskytne současným lékařům dostatek podnětů, aby jeho celoživotní dílo nepřišlo vniveč


11

Poznámka překladatele

shodou okolností a hlavně kvůli lidské malosti, přízemnosti a neschop

nosti dívat se na spoustu věcí objektivně.

Já sám tímto překladem splácím část svého dluhu, který k tátovi mám.

Milan Hausner ml.

Erna Segalová a Milan Hausner



Věnování překladatele ................................................................................... 9

Poznámka překladatele ............................................................................... 10

Předmluva ................................................................................................... 17

Úvodní slovo nakladatele ............................................................................ 19

Geneze knihy LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou .................. 23

Předmluva II ............................................................................................... 27

Kapitola 1

LSD versus konvence – přehled .................................................................. 31

Kapitola 2

Made in Czechoslovakia ............................................................................. 46

Kapitola 3

LSD – léčebný prostředek v psychoterapii .................................................. 53

Kapitola 4

Cesta k víceskupinové léčebné komunitě .................................................... 70

Kapitola 5

LSD a psycholytický prožitek ..................................................................... 84

Kapitola 6

Břemena minulosti ...................................................................................... 90

Obsah


Kapitola 7

Vlivy stresu, traumat a frustrací ................................................................. 103

Kapitola 8

Jak se stát neurotikem ............................................................................... 113

Kapitola 9

Rodina: Škola duševního zdraví, či nemoci? ............................................. 119

Kapitola 10

Válečníci v manželství, nebo obětní beránci? ........................................... 130

Kapitola 11

Není síly bez sjednocení ........................................................................... 137

Kapitola 12

Tomášův příběh ........................................................................................ 142

Kapitola 13

Tomáš a Eva: Model interakce v psycholytické terapii ............................. 152

Kapitola 14

Dilema dvojné vazby ................................................................................. 159

Kapitola 15

Jindřichův případ – první část ................................................................... 163

Kapitola 16

Jindřichův případ – druhá část .................................................................. 168

Kapitola 17

LSD a archetypy ....................................................................................... 181


Kapitola 18

Sexualita a rodina ..................................................................................... 189

Kapitola 19

„Budu opakovat všechny máminy chyby?“ ................................................ 199

Kapitola 20

Deprese ..................................................................................................... 211

Kapitola 21

Domov: Laboratoř lidských vztahů .......................................................... 221

Kapitola 22

Příběh Hany K. ......................................................................................... 232

Závěr: Uzavření kliniky v Sadské .............................................................. 254

Epilog ....................................................................................................... 255

Doslov 1

Pozadí a historie psychoaktivních látek .................................................... 261

Doslov 2

Srovnání terapeutického a ilegálního užívání psychoaktivních látek ......... 263

Slovo závěrem/Mgr. Michael Vančura ...................................................... 265

Rejstřík ..................................................................................................... 272



17

Předmluva

Musím vznést svůj hold dávné moudrosti získané z hromadných prožitků, ze  kterých jsem se učil poznávat tajemné okolnosti naší existence, aniž bych zešílel; svému osudu, který byl nastaven tak, jak byl. Profesoru Albertu Hoff mannovi, který objevil zázračný lék LSD, a  profesoru Hansi Karlu Leunerovi, jenž mne přivedl k této terapeutické cestě.

Musím také vyjádřit obrovský dík svým pacientům, kteří mi pomohli najít sebe sama a  kteří mne přesvědčili  – když jsem sledoval, jak se zbavují svých zátěží z minulosti – že jediným způsobem, jak zvládnout svoji karmu, je odvaha a odpuštění.

Tato kniha se stala realitou jen díky obrovskému úsilí mé spolupracovnice Erny Segal, která díky svému entuziasmu a nutno podotknout i literárnímu a spisovatelskému talentu dokončila onen monumentální úkol převést mou práci a  experimenty v  ucelený dokument. A  byla to opravdu mnohaletá práce.

Musím také ocenit zakladatele nadace Alberta Hoff manna dr. Oscara Janigera za způsob, jakým mne podporoval. Doktor Janiger je jedním z psychiatrů, kteří si uvědomují, jaký je potenciál LSD terapie při léčení duševních nemocí. Rád bych věřil, že spousta dalších čeká na příležitost, jak neocenitelný objev dr. Hoff manna využít pro dobro věci.

Kniha svým způsobem představuje historický dokument. Protože však dosud žádná jiná klinika nevyužívala psycholytickou terapii založenou na nízkých dávkách LSD v součinnosti s psychoterapií v takovém rozsahu, tak dlouho a tak extenzivně, zůstává celý léčebný systém dodnes unikátní.

Využití psycholytického systému tak, jak je popsán na těchto stránkách, je možno kdykoli zopakovat a výsledky budou obdobné.

MUDr. Milan Hausner

Praha, 1997



19

Úvodní slovo nakladatele

Společně s mou manželkou Ernou Segalovou jsme v březnu 1967 v čítárně North Campus UCLA zahlédli mezi časopisy v regále výtisk Czechoslovak Life přinášející zásadní článek: „Proč se v Československu stále vyrábí LSD?“ V té době byl v USA zcela potlačen medicínský výzkum této látky poté, co se v  šedesátých letech vybízení Timothy Learyho „Zapni se, nalaď se a leť“ stalo mantrou oné doby a kdy se „něco si šlehnout“ považovalo málem za rekreační sport. Když se LSD dostalo na ulici, vláda zareagovala tím, že tuto látku postavila mimo zákon.

Společně s Ernou jsme byli v čítárně, kde jsme hledali materiály pro scénář o spiknutí směřujícím k vraždě Lorenza Medicejského. V předchozím roce jsem promoval na UCLA z dějin renesance.

Erna, která se narodila v Praze a plynně hovořila šesti jazyky, se po přečtení článku v Czechoslovak Life rozhodla, že bychom se měli do Československa vypravit.

Země se pořád nacházela za železnou oponou, i když v té době procházela změnami známými jako „Pražské jaro“ a došlo k významnému změkčení tvrdého komunistického režimu alespoň tak, že se mohly objevit fi lmy režisérů Miloše Formana, Jiřího Menzela, Jána Kadára a dalších.

Došli jsme k závěru, že ten nápad stojí za to, a tak jsme se do Československa rozjeli, abychom navázali kontakt s  doktorem Hausnerem z kliniky v Sadské u Prahy a abychom se dozvěděli mnohem podrobněji, proč se v Československu stále vyrábí LSD a proč se tato psychedelická látka stále využívá v klinické medicíně k léčení duševních nemocí, zatímco v ostatním světě už nikoli.

Po příjezdu do Prahy zavolala Erna doktoru Hausnerovi na kliniku. Byl očividně ohromen, že jsme za ním přijeli až z Ameriky, a překvapil ho i  náš upřímný zájem o  jeho práci; proto nás přijal velmi srdečně. I  když mluvil obstojnou angličtinou, Ernina čeština otevřela všechna stavidla. Na klinice jsme s ním a jeho týmem strávili hezkou řádku hodin; provedli nás po zařízení a my jsme byli naprosto ohromeni. Po našem odjezdu jsme se domluvili, že zůstaneme i nadále v kontaktu.


20

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

Tak začalo naše přátelství a vzájemná spolupráce, která vydržela třicet let a kterou přerušil až skon doktora Hausnera v roce 2000.

Při naší další cestě do Prahy v  roce 1971 jsme s  Ernou začali práci doktora Hausnera dokumentovat. Když jsme dojeli do Sadské, chystal se právě na konferenci o LSD ve Špindlerově Mlýně, horském městečku na polských hranicích, kam nás také pozval. Právě tam na konferenci doktor Hausner komentoval fi lm Člověk neumírá žízní, který se zabýval neurotickou společností, v níž žijeme, a tím, jak může využití LSD v klinické medicíně přinést naději při léčbě duševních nemocí. Doktor Hausner byl konzultantem fi lmu. Tehdy jsem ještě nevěděl, že tento dvaadvacetiminutový snímek vznikl ve fi lmovém studiu Československé armády, každopádně nám ale doktor Hausner po návratu do Prahy představil režiséra dokumentu Václava Hapla. Já jsem pak koupil práva na fi lm od československého Filmexportu.

Po návratu do Kalifornie jsem založil malou distribuční společnost a prodal fi lm na několik trhů v USA a v Kanadě.

Během následujících let jsme s  Ernou jezdili do Prahy velmi často. Setkávali jsme se s doktorem Hausnerem na klinice, ale také u něj doma, seznámili jsme se s jeho manželkou i třemi dětmi. Jezdili jsme společně na konference a sympozia vztahující se k LSD .

Při jedné takové cestě Erna doktoru Hausnerovi navrhla, aby o své práci s LSD napsal knihu. Souhlasil, a tak byl záměr publikace LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

1

na světě. Doktor Hausner dal

poté Erně celou řadu knih a článků, které byly v Československu publikovány o jeho práci. Erna je přeložila do angličtiny, abych jim rozuměl i já.

Tato kniha je postavena na klinických metodách, případových studiích a je upravena tak, aby vyhovovala americkému čtenáři.

Když byla dopsána, poslali jsme ji nespočetným vydavatelům v New Yorku. U dvou málem vyšla – McGraw-Hill a Houghton Miffl in. Obě nakladatelství se však v  posledním okamžiku stáhla. V  dopisech nám vysvětlovali, že psychiatři spolupracující s  nakladateli knihu odsoudili. Podle některých prý byla dokonce buřičská, jiní si prostě jen chránili

1

K dnešnímu dni má tato kniha spíše historický charakter, a proto byla vydána

pod uvedeným názvem.


21

Úvodní slovo nakladatele

vlastní pověst. Šéfredaktor Houghton Miffl in byl tímto rozhodnutím nakladatele tak šokován, že odešel od fi rmy a stal se psychologem.

Druhý pokus o vydání jsme učinili v polovině devadesátých let prostřednictvím malé a  nadšené fi rmičky, které ale nutně musely dojít fi - nance. A tak se opět stalo, že kniha nespatřila světlo světa.

My s Ernou jsme se mezitím plně soustředili na psaní scénářů a románů, přičemž Erna využívala pseudonym Erna Olinger. Společně s naší fi lmovou distribuční společností jsme této oblasti věnovali většinu svého času.

Kniha doktora Hausnera tak opět nenašla vydavatele a cenné informace uvedené na následujících stránkách zůstaly nedostupné. Americká společnost se nemohla seznámit s  jeho poznatky, které v  průběhu své vědecké kariéry získal.

Výsledky uvedené v  této publikaci jsou shrnutím jeho celoživotní práce. Ukazují, že LSD v rukou dobře připravených profesionálů může být velmi účinným prostředkem při léčení duševních nemocí.

V  osmdesátých i  devadesátých letech bylo velmi obtížné takovou myš lenku vůbec přijmout, od té doby se však postoje značně změnily. Znovu se objevují pokusy vyzkoušet tuto látku v  klinickém prostředí, a proto jsem se znovu rozhodl knihu vydat. Doktor Hausner v roce 2000 zemřel, Erna skonala v  roce 2003. Opětovně jsem si připomněl svoji povinnost publikovat zjištěné výsledky, protože jinak by mohly být neocenitelné zkušenosti budoucím generacím navždy ztraceny.

Doktor Hausner byl jedinečnou osobností, která byla ve správný čas na správném místě. Využil svého intelektu a vlivu, aby jeho klinika mohla dobře fungovat. Tato kniha představuje jeho práci. Množství informací obsažených v knize je opravdu neocenitelným přínosem a nakladatelství ASC BOOKS si velmi váží možnosti představit lidem, co doktor Hausner dokázal ve svém 112 lůžkovém sanatoriu pro duševně nemocné. LSD za železnou oponou je závětí práce doktora Hausnera a  Erny, dvou jedinečných osobností, které se celý život snažily přinést lidem úlevu od soužení, se kterým žije tolik dnešních lidí. Jejich snahou bylo najít cestu ke šťastnějšímu a méně šílenému světu.

Dne 29. dubna 2008 zemřel ve svém domě v  Basileji doktor Albert Hoff mann, švýcarský chemik, který objevil LSD. V  červnu 2008


22

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

výzkumníci z  laboratoří Johns Hopkins University publikovali výsledky

čtrnáctiměsíční studie, v jejímž rámci podávali účastníkům halucinogenní

houby. Jsou popsány výrazné duševní efekty těchto látek. Studie je uza

vřena konstatováním, že houby mohou mít významný léčebný účinek,

a proto vyžadují objektivní analýzu svého potenciálu.

Poslední události jsou jen důkazem nezbytnosti vydání této knihy.

Kniha představuje význam LSD pro terapeutické účely v rukou profesio

nálů, kteří jsou odpovídajícím způsobem proškoleni pro jeho použití.

A to se právě doktoru Hausnerovi po celou řadu let na jeho klinice, kde

dosahoval výborných výsledků u neurotických a psychotických pacientů,

významně dařilo.

Daniel Segal,

prezident ASC BOOKS

září 2009

Psychiatrická léčebna Sadská – současnost


23

Geneze knihy LSD – Výzkum a klinická praxe

za železnou oponou

Erna Segalová

Když jsem pracovala ve studovně UCLA, shodou okolností jsem se dozvěděla, že v Československu se v psychoterapii pracuje s LSD. K mému překvapení mne můj výzkum zavedl zpět do Prahy, města, kde jsem se narodila, a  do Sadské, kde doktor Hausner velmi extenzivně využíval této terapie.

Pak jsem zjistila, že o této problematice byl natočen vynikající dokument. Když jsem fi lm zhlédla, uvědomila jsem si, že naše snaha zdokumentovat psychoterapii s LSD bude vlastně nadbytečná. Člověk neumírá žízní  – fi lm zesnulého režiséra Vojtěcha Hapla, jemuž jeho vynikající snímky vynesly titul „Poeta československého fi lmu“ – nejen pojednával o aplikaci psycholytické terapie (podávání malých dávek LSD v návaznosti na psychoterapii), ale také sledoval fi lozofi cké důvody, proč člověk v dobách velké nejistoty a politického tlaku hledá útěchu v drogách. 

Koupili jsme tento dokument v  Čechách a  využili ho v  televizním vysílání na stanici PBS. Dokument byl spojen s diskusí s doktorem Sidneym Cohenem, profesorem klinické psychiatrie v UCLA, bývalým ředitelem oddělení zneužívání v  Národním institutu duševního zdraví, a  doktorem Stanislavem Grofem, vedoucím psychiatrického výzkumu v Maryland Psychiatric Research Center v Baltimore. Oba dva se podíleli na výzkumu halucinogenů v této zemi.

Při hodnocení metody doktora Hausnera a  jejích výsledků jsem si uvědomila, že je velmi důležité říci světu o výsledcích, kterých lze v psychoterapii s LSD dosáhnout. Nedalo moc práce o tom doktora Hausnera přesvědčit. Zdálo se, že i  jeho pacienti naléhali, aby o  jejich léčení, a hlavně vyléčení, napsal knihu, přestože u některých z nich byly jejich poruchy považovány za zcela beznadějné a  jejich vyléčení se rovnalo hotovému zázraku.


24

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

Psycholytická terapie, jak je nazývána v  této knize, se na klinice v Sadské používala od roku 1954 prakticky až do jeho odchodu v roce 1980. Sadská mohla v průběhu tolika let fungovat jen díky shodě několika výjimečných okolností. Ironií osudu je, že totalitní systém, ač ze své podstaty restriktivní, tuto novou a kontroverzní terapii podporoval a fi - nancoval. Systém očividně nezajímalo, co se v  Sadské děje, anebo to vůbec nechápal. Teprve když světový tisk začal informovat o zneužívání LSD v  USA, vláda se ohlédla zpět a  ověřila si, čím se klinika zabývá. Náhle byla skutečnost, že celý svět zaplavil děs z LSD, mnohem důležitější než opravdové a  reálné výsledky, kterých mohl doktor Hausner a jeho kolegové tak rychle a efektivně dosáhnout.

Dalším poměrně razantním důvodem pro zánik psycholytické terapie v  Sadské bylo připravované vydání knihy oznámené významným americkým nakladatelem. Tradicionalisté v československé psychiatrické komunitě by tak dostali další ránu. Jak říká doktor Hausner: „Skutečností zůstává, že každičký systém, ať už je ideologický či ne, má své prostředky, aby likvidoval ‚bílé vrány‘. Každý, kdo se dostane za hranice stanovených a přijímaných norem, musí být připraven na tvrdou opozici. Jako naši opeření průvodci, černé vrány; ty, když spatří v oparu dne bílou vránu, nepřestanou, dokud ji neuklovou k smrti.“

Přívrženci všech režimů věří, že jejich metoda je jediná správná. Doktor Hausner zvolil jiný názor na věc, protože psycholýza mu dovolila prokázat, že všechny byť zcela rozlišné systémy mají určitou platnost. Každičký střípek zapadne na své místo a  vytvoří jediný správný celek. Jediným vodítkem ke zvolené metodě musí být pacientova potřeba, nikoli tradiční pohled na nemoc jako takovou. Tato nová a  zcela určitě revoluční myšlenka se možná nelíbila (a nejspíš ani dnes nebude líbit) některým odborníkům, ale pokud společenství psychiatrů neakceptuje skutečnost, že rozhodujícím zájmem musí být prospěch pacienta, pak se nikdy nedobereme opravdu pozitivního výsledku. Samozřejmě tomu musí odpovídat i  funkční metody. Není možné vytáhnout různorodé zdroje a metody léčby a začít vše „standardizovat“. Psychiatrie musí tvořit mnohotvárný, kohezní a efektivní celek. Co by se stalo, kdybychom stejný koncept využili například v kardiovaskulární chirurgii? Co by se stalo, kdyby měl každý chirurg vlastní přístup k operaci


25

Geneze knihy LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

srdce a odmítal by přijímat a používat novější a mnohem efektivnější techniky?

Doktor Hausner vycházel ve své práci z výsledků činnosti mnoha odborníků, kteří si uvědomovali nutnost rychlejší, levnější a mnohem efektivnější léčby duševních poruch. Byl také poháněn snahou, aby se svět dozvěděl o existenci efektivního způsobu, jak takovou léčbu zajistit.

Psychoterapie je stále nedokonalá, protože o lidské mysli toho dosud víme velmi málo. Chirurg sice může otevřít lebku, odkrýt mozek a přesně popsat, která část mozku ovládá specifi cké funkce. Co ale opravdu jsou tyto šedé mozkové buňky – kde se ukrývá naše duše, naše nevědomí, které ovládá to, co děláme, kým jsme, jak to celé zvládáme a jak si vůbec vedeme? Něčím takovým si nemůžeme být jisti ani dnes.

Každý den získáváme jasné důkazy o  neustále se zvyšujícím počtu duševních poruch. Když budeme vycházet z Jungova kolektivního nevědomí a posuneme tento koncept o malý krůček dál, musíme připustit, že existuje také možnost kolektivní duševní nevyrovnanosti – každým dnem se řítíme na samotnou hranici mezi neurózou a psychózou.

Jsme svědky toho, že děti vraždí děti; děti se rodí dětem; mladé neprovdané matky se zbavují svých nechtěných novorozenců jejich odhozením do popelnice; otcové od rodin řeší své fi nanční těžkosti sebevraždami či vraždou; stoupá procento zneužitých dětí; děti jsou znásilňovány; zuří války gangů a tak dále. Jaké je tedy řešení? Jak vůbec můžeme léčit stále stoupající patologii naší kolektivní mysli?

Nejspíše měl pravdu Aldous Huxley, když za tři nejvýznamnější objevy minulého století prohlásil objev DNA, atomové energie a  LSD. Věda nám dala prostředky, jak odkrýt naši mysl, vyhnat démony a  žít racionálnější, zdravější a smysluplnější život. Bohužel lidstvo stále pečlivě nevyužívá všech objevů, ke kterým dospělo. Padesát let trvalo, než éter ztratil svoji negativní pověst a  byl akceptován jako neocenitelný pomocník v chirurgii. Nadešel právě čas, aby se i LSD dostalo na správné místo v rozsáhlém arzenálu terapeutů, kteří se snaží nastolit poněkud pomíjivý koncept duševního zdraví.

Nejspíš bychom měli doplnit staré přísloví: Ve zdravém těle zdravý duch na Zdravý duch ve zdravém těle tvoří zdravý svět.


26

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

Náhlé uzavření kliniky v Sadské představovalo rozhodující úder většině terapeutů, kteří byli svědky významných léčebných výsledků, aniž zvažujeme, co taková likvidace kliniky znamenala pro pacienty, u  kterých ještě léčba nebyla ukončena či kteří neměli to štěstí, že vůbec kdy byli psycholýzou léčeni. Více než dvacet let uběhlo a  tato devastující doba od ukončení činnosti kliniky v Sadské zmařila desítky budoucích studií, které by prokázaly a ověřily zjištění opravdových výsledků léčby psycholýzou. S lidskou myslí se nehazarduje. Zvláště ne tam, kde máme možnost ji poznat v jejím komplexu, křehkosti a nevyužitém potenciálu.

Stáli jsme na hranici vnějšího vesmíru a hleděli v ohromení, jak nás obklopuje nepřekonatelná a  nepochopitelná prázdnota. A  najednou jsme začali studovat vnitřní svět lidské mysli a začali jej mapovat. Naše vnitřní světy jsou pravděpodobně ještě více ohromující a hrůzostrašnější než vnější vesmír, do kterého jsme mohli jen na okamžik nahlédnout. Je jednoznačné, že poznání našeho vnitřního světa má prvořadý význam. V  nemocné mysli však může vzniknout jen nemocný svět. A  pokud bude svět refl exí naší mysli, pak nám nezbývá nic jiného než najít cestu, jak se do něj dostat a vyléčit ho.

Erna Segalová

Malibu, Kalifornie

červen 1996


27

Předmluva II

MUDr. Oscar Janiger

Základ moderní dynamické psychiatrie je odvozen od názoru, že to, co se odehrává v  našem psychologickém životě, má svůj původ hluboko mimo skutečnosti, které si vědomě uvědomujeme. Neoddělitelný aspekt našich myšlenek a pocitů, dnes označovaný jako nevědomí, není jen skladištěm událostí, na něž si nemůžeme vzpomenout, ale protože má zásadní význam pro stav naší mysli, je rozhodujícím determinantem naší emoční, psychické pohody.

Objev tohoto skrytého rysu mozku je jedním z  nejzáhadnějších a  neočekávaných důsledků rozvoje psychiatrie. Zda je tato schopnost skrývat některé životní prostředky od nás samých přínosná, zůstává otázkou. Někteří jsou ale přesvědčeni, že nevědomí je vlastně vážným evolučním defektem, protože nám brání plně pochopit motivace našeho chování v kterémkoli čase. Síly ležící pod hranicí vědomí prostě ignorujeme, a přesto jsme jim vydáni zcela na milost. Nemáme prakticky žádné informace ani přístup k nevědomým částem myšlení a navíc experimenty zde představují závažný problém, jelikož naše chování je předurčováno něčím, co zůstává mimo naši kontrolu a co nás často nutí reagovat zcela neadekvátně a zcela iracionálně. Tyto rozporné a iracionální impulzy bývají zdrojem velkých zmatků a nedorozumění a jsou příčinou psychických, a dokonce i fyzických nemocí, které s ohledem na svoji povahu zůstávají pro tradiční způsoby léčby zcela nepostihnutelné.

Rozkvět moderní dynamické psychoterapie přinesl objev, že vybavení si části nevědomí umožňuje jedinci lépe chápat původ jeho problémů i funkční poruchy a následně lépe reagovat na léčbu.

Od té doby se moderní psychiatrie snaží najít efektivní cesty a způsoby, jak se dostat k oněm skrytým, nevědomým silám, které tak motivují naše chování. Dokud se nám to nepodaří, bude léčba vždy dlouhým a horlivým procesem komplexních postupů se zcela iluzorním cílem.


28

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

Ve skutečnosti proces hledání přístupu k nevědomým částem myšlení probíhá již po celá staletí. Nejdříve bylo odhaleno, že osoba pod vlivem alkoholu či po podání opiátu líčí své pocity mnohem opravdověji, než jak by byla ochotna činit v bdělém stavu. První pokusy proniknout do tohoto neznámého světa byly realizovány s pomocí látek způsobujících mírnou intoxikaci. Ukázalo se, že použití hašiše či marihuany vyvolává jiné stavy vědomí, ve kterých je možno odhalit skryté, nevědomé myšlenky a vzpomínky. Využití těchto látek nabídlo vědě významný, i když ne dosud zcela využitý krok k usnadnění takového procesu.

Ve Francii Jean Martin Charcot (Freudův předchůdce) objevil, že i  v  hypnóze se může projevit stav mysli, v  němž lze rozpoznat skryté aspekty lidského chování. Freud na Charcota navázal, ale velmi záhy zjistil, že stav vědomí změněný hypnózou není příliš spolehlivý. Hypnóza je sice dobrou družičkou, ale nikdy nebude tou správnou nevěstou – její potenciál se nikdy takto nerozvinul. Přesto jde o první pokusy proniknout do záhadných a skrytých oblastí lidského nevědomí.

Když Freud opustil hypnózu, pokoušel se využít další prostředky. Uvědomil si, že zachycení nevědomých sil v pacientově vědomí představuje jednu z nejlepších cest k jeho uzdravení. Objevil, že ve většině případů jsou emoční poruchy odvozeny od neschopnosti pacienta rozumět skrytým myšlenkovým pochodům.

Freud nakonec zdůvodnil i další techniky, z nichž patrně nejznámější je volná asociace. Ta se však ukázala jako velmi obtížně využitelná a časově náročná; ostatně se také v rámci léčebných postupů příliš neosvědčila, přesto se i nadále využívá jako jedna z klinických psychoanalytických metod.

Freudova metoda se stala tak slavnou, že v samotném důsledku zablokovala na mnoho desetiletí další pokusy odkrýt nevědomou stránku osobnosti, protože všechny ostatní postupy byly považovány za intruzivní a nesprávné možná i díky všeobecně uznávané Freudově odborné erudici, v jistém slova smyslu neomylnosti. Britští terapeuti začali experimentovat s dalšími látkami, jež by uvolnily skrytý obsah nevědomí, jako například s thiopentalem sodným, který je často označován jako sérum pravdy.

Prvními pokusnými subjekty se stali vojáci, kteří prožili silná válečná traumata. Po určitou dobu byla metoda vypuzení skrytých traumat


29

Předmluva II

poměrně efektivní jako jistá forma očistné léčby. Následně byla léčba thiopentalem sodným zavedena do psychoterapie i pro pacienty trpícími dalšími psychickými poruchami jako možnost, jak zpřístupnit nevědomé zkušenosti. K výzkumu dalších léčebných substancí stejné povahy již chyběl jen krůček. Nejefektivnějšími látkami schopnými otevřít nevědomí jsou nepochybně substance, které znalo domorodé obyvatelstvo v různých částech naší planety. Většinou je podávali místní šamani při nejrůznějších náboženských rituálech, aby získali informace, které mohly napomoci dezintegrované osobě k  její stabilizaci. Možnosti těchto látek v psychoterapii stále čekají na své skutečné využití.

Teprve po objevení LSD jsme si začali uvědomovat, že by tyto psychoaktivní látky mohly být neocenitelnými pomocníky při léčbě mentálních poruch.

Psychoterapie dostala v podobě LSD účinný prostředek, který jí dal možnost proniknout za nevědomé bariéry, nabídnout tak široký úhel pohledu na lidskou mysl a dovolit nám prozkoumat nejniternější obsah našeho nevědomí. Vzápětí začala horečná aktivita a výzkum při využití LSD jako látky „rozšiřující mysl a usnadňující léčbu“.

LSD se začala používat ve dvou směrech léčení duševních poruch. Psychedelický přístup předpokládal jednorázové podání velké dávky a většinou vedl k dramatickým odhalením a lepšímu pochopení duševních procesů pro potřeby vlastní léčby. Opačným přístupem byla psycholýza, v jejímž rámci byly po určitou dobu podávány malé dávky s následnou psychoterapií.

Doktor Hausner rozpracoval právě tento druhý, tzv. psycholytický systém.

Kniha detailně popisuje dvacet let, které autor strávil při využívání psycholýzy, a prezentuje výsledky, kterých dosáhl. Hausnerova práce nás posunuje do světa, v  němž budou halucinogenní látky

2

v  součinnosti

s  psychoterapií standardním způsobem léčby. Jeho práce, která je zde zdokumentována, znamená významný krok směrem k  efektivnějším metodám léčení různých emočních poruch, z nichž mnohé dnes nelze nikdy zcela vyléčit. Kniha přináší ohromující úspěchy a my můžeme jen

2

Dnes spíše mluvíme o psychedelických látkách (pozn. red.).


30

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

doufat, že psycholytický systém bude znovu přehodnocen a brzy znovu zaveden. Psychoterapie zůstává poněkud primitivní i dnes, a my bychom měli co nejdříve zpřístupnit tyto látky zkušeným a proškoleným profesionálům. Tváří v  tvář narůstajícím emočním poruchám má nalezení efektivní metody léčby naprosto zásadní význam.

Jednoho dne přijde čas, kdy se tyto látky stanou nepostradatelnými při léčbě duševních nemocí stejně tak jako anestetika v chirurgii. Protože i  my, stejně jako pacienti, jsme deprivováni tím, že náš přístup do nevědomí je omezen, a tudíž můžeme zkoumat pouze oblasti postižené nemocí, ale nemůžeme už léčit oblasti, které tyto nemoci způsobily.

Jednoduše řečeno, psycholytická metoda   – jak je dokumentována v Hausnerově práci – představuje tu nejlepší šanci posunout nás k mnohem efektivnějšímu a rychlejšímu způsobu léčby duševních poruch.

Oscar Janiger, M.D.

Santa Monica, Kalifornie

květen 1998

Dr. Janiger (1918–2001) byl průkopníkem v oblasti využití halucinogenů a spoluzakladatel nadace Alberta Hoff manna.


31

LSD versus konvence – přehled Drahý tatínku,

právě jsem pochopila, proč se lidé tak naivně těší do nebe. Když jsem ležela na lavičce a dívala se na oblohu, byla modrobílá. Nejdříve jsem si říkala, že jsou tam nebesa a taky tam žije Bůh. Viděla jsem krásné, sněhové obláčky..., světloučké a nadýchané jako mlha, a taky jsem viděla tebe, Tati. Uvědomila jsem si, že lidé chtějí tam nahoru, aby zas byli s Tátou. Škoda, já jsem totiž ateista! Protože v opačném případě se hned zabiju, abych se tam nahoru dostala co nejdříve.

Drahý tatínku, až umřu, všude kolem bude samá krev, kterou první déšť spláchne do země. A přímo ze mě začne růst tráva, krásná, měkoučká a zelená.

Drahý tatínku, až pak ráno půjdeš bosý trávou s kapkami rosy, tou zelenou a svěží travičkou, věz, že jsem to vlastně já, tatínku.

Běž určitě naboso. Botou se na trávu nešlape. Jsem to já, tatínku. Když usneš ve stínu s hlavou na měkké zelené travičce, budu to zase já. Už se nemůžu dočkat, až se stanu trávou.

Projdi se po mně jen brzo zrána, když se mlha ještě nezvedla. Ráno na mně vždycky ulpí rosa, čerstvá a  voňavá. Nikdy nerozkvetu..., budu ale pořád krásná, zelená a lehoučká. Tatínku. Až budeš zase sám, přijď ráno za mnou.

Slibuji, že umřu jedině tehdy, až budu úplně šťastná.

Z deníku Hany K.

Tento dopis napsala pacientka po jednom ze svých psycholytických sezení. Po čtrnácti letech zcela neúspěšných pokusů dostat se z podivného světa psychózy, hrůz, izolace, nevyslovitelných frustrací a z oceanických

Kapitola 1


32

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

hlubin nekomunikativního ticha, tento smutný, ale poetický dopis signalizoval otci počátek jejího vyléčení. Ještě před příchodem na kliniku byla Hana K. považována za zcela nevyléčitelnou psychotickou pacientku, odsouzenou strávit zbytek života na různých psychiatrických klinikách po celé zemi.

Po řadě psycholytických sezení se z pacientky stávala kreativní a svobodná lidská bytost. Dveře k novému životu se otevřely právě psychoterapií při využití mocných účinků halucinogenní látky LSD. Této formě léčby říkáme „psycholytická“ terapie či podle dr. Hanse Karla Leunera „psycholýza“. Jak byla tato metoda objevena, jak se rozvíjela a  jakých výsledků s ní bylo dosaženo, to vše je předmětem této knihy.

Nejspíše žádná jiná látka v lidské historii nezpůsobila v mysli profesionálů i laiků takový rozruch jako diethylamid kyseliny lysergové – LSD. LSD rozbouřilo zdánlivě poklidnou hladinu lidského kolektivního vědomí i  nevědomí, saturovaného ohromujícím množstvím otisků konfl iktů, a vedlo až k extrémním reakcím: od euforické radosti způsobené „požehnanou“ substancí přes její nevyhnutelné a masivní zneužívání až po nadsazené a iracionální zatracení této látky.

Celá vřava byla způsobena touto chemickou substancí přesně v době, kdy celá společnost musela čelit svému možnému rozpadu způsobenému neschopností vyrovnávat se s úzkostmi odvozenými z našeho iracionálního chování.

Jak se v historii často stává, lidstvo se dostalo do paradoxní situace: produkujeme látky umožňující lepší seberealizaci a lepší sebepochopení, aniž bychom si osvojovali moudrost, jak tento proces kontrolovat.

Když se Aldouse Huxleyho ptali na tři největší objevy dvacátého století, označil za ně rozvoj atomové energie, rozluštění genetického kódu a objev LSD.

Dokážeme však využívat tak důležitou látku opravdu racionálně? Jaké jsou přednosti, ale i  nevýhody LSD a  proč se tato látka stala tak obávanou pro miliony lidských bytostí? Jak může LSD změnit systém našich hodnot a lidskou osobnost? Jsou tyto změny pozitivní, či naopak zničující pro naše dobré bytí? Mnohé z těchto otázek se pokusím společně se svou spolupracovnicí Ernou Segal popsat právě v  této knize, pokud možno co nejvíc racionálně a bez zbytečných vášní.


33

LSD versus konvence – přehled

Využívání halucinogenních látek není nic nového. Už před tisíciletími Indiáni i další kmeny pojídali různé rostliny a houby, dobře si vědomi toho, že způsobují rozšířené stavy vědomí. Důvodem k používání těchto přírodních substancí nebyly jen pokusy navodit příjemné prožitky, i když nemůžeme pochybovat, že právě tyto emoce prožívali v tvrdém denním boji s přírodou a živly jen málokdy. Původní využití rostlin bylo spojeno s náboženskými obřady a zasvěcovacími rituály, nicméně svoji roli hrály také při uspokojování určitých, okamžitých psychologických potřeb. Tyto látky byly zcela nezbytné pro navození „kouzel“ – tedy pro jakousi primitivní formu psychoterapie.

V roce 1938

3

brilantní chemik švýcarské farmaceutické fi rmy SAN

DOZ dr. Albert Hoff mann prožil neočekávanou intoxikaci, když náhodně polknul malé množství kondenzátu látky, s níž pracoval. Pokoušel se izolovat určité množství alkaloidů a  ověřit, zda by tyto látky mohly mít nějaké terapeutické účinky. Jeho návrat domů na kole, kdy byl ještě pod vlivem svého psychedelického zážitku, je poměrně dobře znám. Tak bylo objeveno LSD. Asi o pět let později na základě Hoff - mannovy zprávy švýcarský psychiatr W. A. Stoll odvodil, že by Hoff - mannův objev mohl vyvolávat dočasné, experimentální psychotické stavy velmi podobné skutečným psychózám.

Stručně řečeno, podobný postup by mohl být velice užitečný, protože i samotnému terapeutovi umožní prožít psychotický stav, a tím na vlastní kůži vše pochopit, aniž by byl sám nutně dlouhodobě psychotický. Lidé, kteří jsou ponořeni do plně rozvinuté psychózy, jsou totiž velmi špatní vědci. Bez přesného, dobře metodicky vedeného a racionálně hodnoceného vědeckého popisu, který je zajištěn proškoleným profesio nálem, a  bez někoho, kdo si takový stav sám neprožil, bude psychiatrie vždy svým způsobem bojem s větrnými mlýny.

Hoff mann se Stollem najednou ale našli cestu. Propast mezi neurofyziologií (fyzikální funkce mozku) a psychologií se začala zužovat a do oblasti výzkumu biochemických a  psychologických příčin mentálních poruch začaly vstupovat nové metody.

3

Podle jiných pramenů to bylo v roce 1943 (pozn. red.).


34

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

V Československu začal výzkum s pomocí LSD v roce 1953. (Historie výzkumu je popsána v další kapitole.) Vlastní práci s halucinogeny jsem zahájil v  roce 1954 a  postupně vás seznámím se svými výsledky, kterých jsem dosáhl psychoterapií při léčení stovek pacientů. Tato léčba je zvláštní formou psychoterapie s pomocí LSD a dalších halucinogenních substancí na řízeném klinickém pracovišti. Doufám, že v této knize popíši cestu ven z  pralesa neurotických tradicí, které jsme my všichni zdědili a které činí život každého druhého člověka na této planetě zcela nepřijatelným.

Rád bych také ukázal, proč sociální procesy učení a chybné výchovné postupy rodičů jsou pravou příčinou různých duševních poruch a velmi často vedou ke skutečně vážným psychickým onemocněním. Ukážu, že základy sociálního naprogramování se zásadně odvíjejí z  rodinných vztahů, přičemž základním vodítkem jsou vztahy mezi rodiči. Nerodíme se špatně nastavení či emočně narušení; daleko spíše jsme k  takovým modelům vychováváni. Na druhé straně nic takového však nemůže znamenat, že odmítneme odpovědnost za naše vlastní chování. V  konečném důsledku jsme vždy odpovědni za své skutky. Musíme přinejmenším učinit pokus stát se moudřejšími, s  otevřenou myslí, abychom si dokázali uvědomit situace, ve kterých se nacházíme, a ty se pak pokoušeli změnit.

Jedině tak můžeme zajistit, že naše děti a budoucí generace nebudou trpět tak, jak jsme trpěli my. Snad právě touto cestou se budeme postupně blížit k  nejdůležitějšímu lidskému cíli  – stvořit rozumnější, lepší a méně šílený svět.

Jsem přesvědčen, že mé zkušenosti s více než 3 000 psycholytickými sezeními s pacienty jak v individuální, tak i ve skupinové psychoterapii jednoznačně dokazují, že se nelze vymanit z bludného kruhu špatného programování a nezdravých sociálních a somatických vazeb, pokud léčba není opravdu multidimenzionální. Integrovaná terapie, o které budu v této knize hovořit, se snaží především o následující cíle:  odstranit u pacienta narušující symptomy chování  nastolit úplnou rekonstrukci osobnosti pacienta  nastolit trvalou a naprostou změnu přeprogramování pacienta.


35

LSD versus konvence – přehled

Cesta k psychickému zdraví Podle mé teorie „osudového (ve smyslu celoživotního) modelu psýché “ (OMP) a „modelu patogenní konfrontace“ (MPK ) je jedinou možnou cestou, jak zbavit pacienta duševní nemoci a získat pozitivní rekonstrukci jeho osobnosti, znovu ho vystavit jeho patogenní, tj. nemoc vyvolávající, minulosti, a to v příznivých podmínkách a za podpory terapeutického prostředí. Terapie se musí zaměřovat současně na pět oblastí či modelů: neurofyziologický – působíme na „hardware“, a na čtyři informační oblasti: intrapsychickou, interpersonální, psychosomatickou a hodnotovou orientaci.

Náš vnitřní psychický život je něco jako předměty plovoucí na hladině. Dvě třetiny naší, ať již zdravé či narušené, psýché jsou uloženy hluboko pod úrovní našeho vědomí, a tak vlastně vnímáme pouhou jednu třetinu vyvěrající na povrch. Proto jsem dost skeptický ke všem terapeutickým metodám, které spoléhají výhradně na schopnost pacienta racionálně pochopit svoje problémy. Metody, jež nemají přístup do nevědomí, mají podle mého názoru jen omezený význam.

LSD a další psychotropní látky mají obrovskou heuristickou hodnotu; literárně řečeno mohou útočit na oblasti nevědomí, o  kterých jsem psal výše, a simultánně tak ovlivňovat nejen „hardware“, ale i „software“ v „in statu nascendi“. Psychotropní látky překlenují propast mezi strukturálním a funkčním; mezi fyziologickými genetickými vlohami a naším naprogramováním, stejně tak jako mezi neurochemií, psychoanalýzou, psychosomaticky orientovaným přístupem a transcendentálními formami léčby. LSD a  podobné látky nám odkrývají přímý vstup do světa ukrytého v naší nevědomé mysli.

Metoda, jak toho lze dosáhnout  – využitím halucinogenních látek společně s psychoterapií sledující MPK  – je námětem této knihy.

Cílem je ukázat, jak zlomit řetězy neurotických tradic a jak zastavit jejich přenos z  generace na generaci. Ukážeme vám příklady toho, jak psychotropní zážitek umožnil hledání důvodů a významů naší existence a jak může vést až k sebepoznání našich skutečných možností.

Moji pacienti si přáli, abych vše zveřejnil. Jen díky jejich nesmírné odvaze mohla kniha, kterou vám nyní předkládám, vzniknout. Kniha je současně poděkováním psychiatra, který se pokusil s jejich přáním takto vyrovnat.


36

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

LSD : Klíč k nevědomí William James, průkopník psychologie extatických náboženských zážitků a jeden z prvních badatelů v oblasti rozšířených stavů vědomí, napsal:

„Nemám žádnou pochybnost, že většina lidí žije – ať již fyzicky, inte

lektuálně či morálně – jen na nepatrný zlomek svých skutečných schop

ností. Využívají tak malou část svého myšlení či svých duchovních zdro

jů, že to vypadá, jako kdyby člověk místo celého těla používal jen

malíček. Takzvaná ‚normální‘ osobnost je jen zlomkem potenciálu člo

věka. Máme netušené rezervy, ze kterých můžeme čerpat. Praktickým

problémem ale zůstává, jak se k nim dostat.“

LSD a další halucinogenní látky, jsou-li podávány v klinickém prostředí, mohou vytvořit cestu k  těmto zdrojům. Freud na konci svého života předpověděl existenci látek podobných LSD, když napsal:

„V budoucnosti se nejspíš naučíme přímo ovlivňovat naši mysl a ener

gii prostřednictvím zvláštních chemických substancí. Pravděpodobně

máme před sebou nové možnosti léčby, o kterých jsme zatím ani nesni

li...“

LSD dává možnost prozkoumat náš mikrokosmos – vnitřní světy našeho vědomí, podvědomí a nevědomí. Umožňuje nám znovu najít cenu hodnot; vidět naše chování z jiné perspektivy; osvobodit se od negativních neurotických vzorů chování a myšlení; dosáhnout uvolnění našeho lidského skrytého potenciálu. Přesně o  něčem takovém snil Sigmund Freud, když pronesl své slavné proroctví.

Problematika rozpoznání „reality“ ve svém komplexu a uvědomění si svého potenciálu je středem zájmu vědců a básníků již od počátku lidské mysli. Rovněž rizika, která cestou potkáváme, jako například odcizení, slabost či úzkost, nejsou nijak nová.

Už na počátku 16. století sir Francis Bacon hleděl na člověka jako na vězně uzavřeného v  jeskyni předsudků, ze které není úniku. Podle


37

LSD versus konvence – přehled

Bacona je lidská seberealizace blokována antropomorfními symboly, negativními zkušenostmi a nadbytečnými slovy – v naší době mluvení nahrazují pocity   – a  také rigidní podporou překonaných dogmat, která jsme rozpracovali do statutu všemocného univerzálního zákona. Jedním z příkladů je Aristotelova dichotomie vesmírného prostoru (éter), která nahlíží na vše pouze černo-bíle. Poněkud jsme si ale opomněli uvědomit, že podobná dogmata musíme nastavovat podle našich měnících se potřeb a celkových podmínek.

Psychoanalytik Gustav Bychowski přirovnával odcizení se realitě k různému stupni fi xace na primární objekt, který pacient miloval či nenáviděl, přesněji řečeno na obraz vlastního primárního objektu. Čím hlouběji se záznam vtiskává v  průběhu ontogeneze a  fylogeneze do nevědomí jedince, tím vyšší bude jeho odklon od reality. A čím méně je jedinec – skupina či celá společnost – schopen vyrovnávat se s realitou, tím více je poté zasažen a zraňován svou nevědomou minulostí.

Terapeuti reprezentující jiné školy hovoří o „sociálních hrách“, které se učíme již od svého narození jako děti v malých skupinách, jež vytvářejí naše okamžité prostředí – jsou to hry, které zanechávají permanentní otisk našich názorů, postojů či chování pro naše současné i budoucí žití.

Dr. Charles Savage, jeden z nejvýznamnějších představitelů psychedelické terapie, spatřuje člověka jako osobnost žijící neautentickou existenci, odcizenou od sebe i svého prostředí, která nemá žádný důvod žít. Původ mentálních nemocí vidí v jejich existencionální povaze.

Proč je tedy LSD jako účinná chemikálie, která může významně zlepšit pacientovo duševní zdraví, je-li správně použita, tak nepochopena a hojně zneužívána? Její masivní zneužití, hned na počátku kulminující téměř v mesiášskou víru v LSD jako všelék na všechny lidské trable na jedné straně a její důrazné, skoro fanatické zatracování na straně druhé dokazuje, že lidstvo je touto látkou manipulováno, spíše než by tomu bylo naopak.

Jsem přesvědčen, že LSD se stalo obávanou látkou z několika důvodů, těch racionálních i iracionálních. První důvod nejspíš leží v našem nevědomí, protože většina z  nás se bojí konfrontace a  nepochopení jistých věcí. Hrůza z  neznámého je už od samého počátku tradiční


38

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

příčinou lidské úzkosti. Kočka, intoxikovaná LSD, se bojí myši a příběh doprovázející slavnou fotografi i byl světovým tiskem přetvořen do téměř mytického symbolu hrůzy. Hrůzy, která nás pohlcuje, kdykoli selžou obranné mechanismy, a rozdrtí naši narcistickou sebeobranu a také naši tak ceněnou schopnost odkrývat temné oblasti ležící v  naší duši. Navzdory obranným mechanismům jsme nuceni přijímat koncept vlastní smrti a  přetvářet ho na „poslední věci člověka“, jak tento stav přesně popsal Karel Čapek.

„Člověče, na konci už mnoho z tvé dokonalosti nezbude, nic z toho, čím

ses celý život chvástal ... jen sex, úzkost, sebeuspokojení a  pár dalších

věcí, za které se sám stydíš.“

Tři slavní vědci, Koperník, Darwin a Freud, zcela zničili sebeuspokojující narcistický náhled lidstva na sebe sama a  dovedli jej k  mnohem hlubšímu a objektivnějšímu zkoumání. Je nepochybně příznačné, že poslední dva zmiňovaní vědci jsou také některými skupinami zatracováni. Část naší společnosti se ještě nezotavila a nejspíš nikdy nezotaví z traumatu sebepoznání. Stojíme na prahu doby, kdy si začneme uvědomovat skryté motivace ležící v hlubinách našeho nevědomí a také skutečnost, že mají velký vliv na naši svízelnou existenci.

Je svým způsobem hrůzné si uvědomit, že my, páni světa, se  všemi technologiemi, vědou i  počítači jsme manipulováni silami nevědomí, o  kterých většinou nemáme ani ponětí a  které zcela ignorujeme. Jak k tomu přijdeme, že sice sledujeme muže chodícího po Měsíci či vysíláme emisary do vzdálených koutů Galaxie, ale přesto jsme pouhopouhými hračkami těchto slepých sil? Výlet do našeho vnitřního mikrokosmu je pro nás, jak se zdá, mnohem nebezpečnější než podívat se do vesmíru. Příšery, s nimiž se uvnitř naší mysli setkáváme, jsou mnohem hrůznější než ty, které čekají na střetnutí mezi hvězdami.

A to je přesně ten důvod, proč bylo podle mě LSD vsazeno za mříže a tak ostře zakázáno, že jej nebylo možné vhodným způsobem využít. To je pravý důvod neuvěřitelné kampaně a propagandy strachu, vyvolávající údajné nevratné psychologické a chromozomální vady navzdory tomu, že vědecké důkazy tvrdily něco jiného.


39

LSD versus konvence – přehled

Informace o dítěti, které náhodně vdechlo LSD, jež proběhla zprávami, vyvolala okamžitý hněvivý odpor. Další zpráva o opilém řidiči, který přejel dítě, však byla přijata s poklidnou nedůležitostí. Proč?

Důvod je velmi prostý: Je mnohem jednodušší projektovat naše obavy z něčeho tak „nebezpečného“, jako je LSD, látka, která se opovažuje nahlížet do nejniternějších částí naší duše. Je mnohem jednodušší a bezpečnější přijímat alkohol s  jeho schopností vyvolávat euforii, zvyšovat naši sebedůvěru a dělat z nás extroverty schopné zatlačovat naše problémy do pozadí  – za jakoukoli cenu! Podobné zprávy o  opilém řidiči a přejetém dítěti přijímáme jako smutné, nicméně je omlouváme tím, že alkohol a automobily jsou jen vyjádřením vyspělé technologické společnosti. Namlouváme si, že podobné události musíme akceptovat jako nevyhnutelné.

Nechci, abych byl nepochopen či aby byl můj názor špatně vykládán. V žádném případě nejsem zastáncem nelegálního využívání LSD a dalších halucinogenních látek. Jsem však naprosto přesvědčen o  tom, že musíme přestat používat onen zjednodušený, pohodlný důvod, vysvětlující komplikovanou sociopatologii, kterou zneužívání LSD představuje. Souběžně musím vznést zásadní protest proti vyloučení LSD z medicínského použití, a tak vlastně látku znepřístupnit zkušeným a kvalifi - kovaným psychiatrům, kteří vědí, jak ji využít ve prospěch svých pacientů. Zákaz používání této látky nás zbavuje jinak nedostupné příležitosti léčit duševní poruchy mnohem efektivněji a rychleji než kdykoli předtím.

Masová popularita LSD (způsobená hlavně skupinou Timothy Learyho a jeho následníků, ale také senzacechtivými novináři) měla za následek zneužívání této látky a  vytvořila z  jejího používání komplexní sociální, psychologický, fi lozofi cký, náboženský a koneckonců i politický problém. Problém, který zcela opomíjí skutečnost, že tato látka může být neocenitelným nástrojem v rukou kvalifi kovaných profesionálů.

Nelékařští věrozvěsti s  náboženským zanícením a  slepým entuziasmem rádoby spasitelů, kteří se věnovali LSD, zasadili všemu morální ránu. Události, které následovaly jako reakce a  zneužívání LSD laiky, způsobily, že prakticky jakýkoli další výzkum přestal být možný. A tak se navíc podařilo udělat z čistě medicínského problému zneužívání LSD


40

Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou

daleko více problém legislativní. Laik by si mohl myslet, že jsme se z vlastní historie trochu poučili. Čím ostřejší je potlačování a kontrola legální výroby a distribuce této látky, tím je po ní větší poptávka – a tím větší je také profi t a pobídka pro nové uživatele. Výsledkem pak je prudké zvýšení ilegálního výskytu a z psychedelických látek se stává fenomén nepředstavitelných rozměrů.

Pevně doufám, že jakmile poklesne panika, budeme se na celý problém dívat mnohem objektivněji a znovu vše s otevřenou myslí přehodnotíme.

LSD není určeno pro konzum drogové kultuře. LSD se prožívá psychedelicky či drasticky  – podle toho, v  jakém stavu je naše nevědomí. Prožitek LSD je způsoben chemickou látkou schopnou dočasně změnit psychický i fyzický stav pacienta. Výsledek pak záleží



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.