načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých - Jones Stephen; John Llewellyn Probert

Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých

Elektronická kniha: Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých
Autor: ;

- Kolem kostela Všech svatých v Londýně odnepaměti docházelo k neobvyklým jevům a nevysvětlitelným zmizením. V roce 1990 se na místo vydává skupinka v čele s Robertem Chambersem z ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  209
+
-
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 405
Rozměr: 21 cm
Úprava: 8 nečíslovaných stran
Spolupracovali: z anglického originálu The Lovecraft Squad: all hallows horror ... přeložila Lucie Horáková
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5808-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kolem kostela Všech svatých v Londýně odnepaměti docházelo k neobvyklým jevům a nevysvětlitelným zmizením. V roce 1990 se na místo vydává skupinka v čele s Robertem Chambersem z washingtonského Útvaru pro vyšetřování Cthulhu, která má za úkol prozkoumat působení nadpřirozených sil. Netuší však, že se s nimi budou muset také utkat! Během čtyř dnů a nocí pronikají čím dál hlouběji a hlouběji do tajů paranormálního světa a odkrývají děsivé poznatky, které by raději měly zůstat hluboko pod zemí…

(horor u Všech svatých)
Zařazeno v kategoriích
Jones Stephen; John Llewellyn Probert - další tituly autora:
Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kompletní nabídku titulů naleznete na

www.albatrosmedia.cz


Lovercraftova družina

Horor u Všech Svatých

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

John Llewellyn Probert, Stephen Jones

Lovercraftova družina: Horor u Všech Svatých – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 1


LOVECRAFTOVA

DRUZINA

JOHN LLEWELLYN PROBERT

STEPHEN JONES

HOROR U VSECH SVATYCH

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 3


Copyright © 2017 by Stephen Jones and John Llewellyn Probert

All rights reserved.

Translation © Lucie Horáková, 2017

Cover © Shutterstock

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2017

ISBN tištěné verze 978-80-7505-808-9

ISBN e-knihy 978-80-7505-906-2 (1. zveřejnění, 2017)

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 4


Vyprávěl mi o stvořeních, jež dřímají pod zemí,

jež v temnotě sbírají moudrost a sílu, ale nikdo je nesmí

v jejich půlnočním rozjímání rušiti. Avšak, pravil, přijde čas,

kdy je jejich pán povolá a mrtví povstanou

a budou choditi po zemi.

James Boswell: Život Samuela Johnsona (1791)

[Tato část byla z oficiální verze vyňata.]

Lasciate ogni speranza, voi ch’entrate.

(Kdo vchází mnou, nechť naděje se zhostí!)

Dante Alighieri: Božská komedie (1308– 1320)

A budete čelit Moři temnoty

a všemu, co v něm možno nalézti.

Kniha Eibon

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 5


LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 6


PONDĚLÍ, 17. ŘÍJNA 1994, 20:02

DOKOPÁNO JEST.

Stroje už samozřejmě přestaly pracovat, protože se snesla těžká opona noci, její tíživá, nebezpečně temná tkanina panovala nad zemí bláta a zrádných jam. Dělníci odešli domů a nechali na staveništi ztichlé bagry a rypadla. Ty spící velikány z kovu a skla temnota proměnila v mechanická monstra z horečnatých snů. Za denního světla oslňovaly jasnými barvami, které teď neonové pouliční lampy proměnily ve stíny nočních můr. Jasně žlutá rypadla byla jako spálený infikovaný okr a tem - ně zelený kompresor se proměnil v odpornou čerň vlhké sněti. Dokonce i temně rudé buldozery vypadaly žlučovitě a choře.

Zábrany, které dělníci před odchodem postavili, odradily všechny vetřelce kromě těch nejzarputilejších, a teď, za chladného říjnového večera těsně po osmé večer, se ze staveniště stala tichá říše divů, obraz zmrzlých strojů, které čekají, až je slunce prvním ruměncem podzimního úsvitu probudí.

Hromady načervenalé zeminy posypané drobnými kamín - ky, nakupené ještě výš než okolní stroje, se leskly stejnou zamrzlou vláhou nasbíranou na hranatých vozidlech, které

l

w

y

7

JEDNA

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 7


zeminu vyrývaly ven. V dálce trpělivě čekaly zapečetěné pytle cementu a úhledně naskládané komínky cihel, které měly přijít na řadu až o něco později, až se vykopou základy supermarketu, nalije beton a začne samotná výstavba.

Večerní nebe, prostoupené neony a zadušené mrakem, vypadalo jako krví nasáklá vata a pod ním se mezi cedulemi s nápisem ZÁKAZ VSTUPU prodíraly dvě drobné postavy. Jakmile se dostaly přímo na staveniště, rozeběhly se k  nedalekému bagru a přikrčily se za jeho zabahněnými pásy. Pokus schovat se byl zbytečný. Kromě toho, že kolem nebyl nikdo, kdo by je mohl vidět, svou výškou sotva převyšovaly řady kovových zubů, po kterých se stroj pohyboval.

V ledovém vzduchu se jejich dech měnil v páru a nervózní výpary se mísily s  mlhou, která právě začala stoupat ze zmrzlého bláta na zemi.

„Říkal jsem ti, že se dovnitř dostanem.“ Jason byl z těch dvou o coul vyšší a o měsíc starší.

„Je kurevská zima,“ zaúpěl jeho společník Mark. „Co žes to tady dneska v noci chtěl?“

„Co asi, zejtra to tady všechno zalijou betonem, ty pablbe. Pak už nebudem mít šanci nic najít,“ zavrčel Jason a obrátil oči v sloup.

Mark si rozmrzele povzdechl. „Ani nevím, co tady vlastně máme hledat.“

Jason plácnul kamaráda po hlavě. „To ve škole vůbec neposloucháš?“

„Ty neposloucháš,“ ozvala se odpověď. „Máš moc práce očumovat, jestli slečně Goldstropový nepolezou tangáče.“

„To jenom když je má zrovna na sobě,“ zahihňal se Jason. „A vůbec, o matiku nejde. O děják.“

d

8

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 8


„Se starou Carstairsovou?“ Starší a méně atraktivní část ženského učitelského sboru si zdvořilost nevysloužila. „Proč bych měl do prdele poslouchat ty její kecy?“

„Protože pak bys věděl, že tady míval dům H. G. Wells,“ zadupal dramaticky Jason. Půda pod nohama byla měkčí, než očekával, a málem uklouzl.

„Kdo to je?“

Jasonovi vyletěl z  úst obláček páry, protože tentokrát si povzdechl on.

„Pamatuješ si na ten film, co nám pouštěla minulej tejden?“

„Kterej? Ten o tom, jak tě staveniště můžou zabít?“

„Ne, ten byl tejden předtím, ty pitomče. Jak si můžeš tyhlety dva splíst? Já mluvím o tom z dějáku, ne o tom, co nám pouštěli v aule.“

Na chvíli bylo ticho, protože Mark přemýšlel. „Aha,“ řekl nakonec. „Už vím. Ta stará mrcha říkala, že nemůže uvěřit, že je nám třináct, a ještě jsme to neviděli. Bylo to o tom týpkovi, co různě cestoval, ale vlastně se přitom ani nepohnul?“

Jasonův stín povzbudivě přikývl. „Protože místo toho cestoval časem. A na konci byly ty příšery.“

„Ty byly zatraceně odporný,“ poznamenal Mark. „Fakt nesnáším hnusáky, co vylízaj ze země a jdou si pro tebe. A cože to tady do háje děláme?“

„Zatím to vypadá na soutěž ‚Mluv jak dlaždič‘.“ Jason se zase zahihňal, a když bylo jasné, že to kamaráda ani v nejmenším nepobavilo, proměnilo se hihňání v nucený hrdelní smích.

V  odpověď se Mark zmohl na pouhé „Chcípni“, takže se místo toho po kamarádovi ohnal, netrefil se a pěstí řízl do buldozerového pásu.

l

9

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 9


To Jasona rozesmálo ještě víc. „A ke všemu má obě ruce levý. Máma se bude divit, kde sis to uhnal.“

Mark si promnul odřené a krvácející kloubky. „Ta dojde domů až pozdě, a to už budu v posteli. Nikdy se nedozví, že jsem tady byl. A vůbec, alespoň nějakou mámu mám.“

To byla rána pod pás a přesně tam se za to Jason pokusil Marka trefit. Druhý kluk se skrčil a pokusil se ránu vrátit, ale Jason byl příliš rychlý, ve tmě ukročil a dal Markovi hlavu do kravaty.

„Vzdáváš se?“ Jason ho sevřel ještě silněji, zatímco se Mark snažil vyloudit zvuk, ze kterého bylo slyšet sotva zachrčení.

„Vzdáváš se?“

Z druhé strany staveniště se ozvalo zmučené zaúpění a oba dva kluci zpozorněli. Jason svého kamaráda pustil a ten zavrávoral o tři kroky dozadu. Jakmile se Mark srovnal, otočil se k odchodu.

„Hej! Kam jdeš?“

Mark zavrtěl hlavou. „Říkals, že to bude bezpečný.“ Ukázal kamsi Jasonovi přes rameno. „Co to sakra bylo?“

Jason se uchechtl. „Jenom kočka. Nebo pes, co našel kočku. Nebuď takovej posera.“

Mark udělal další krok k bráně, stále nejistý. „V životě jsem neslyšel kočku, co by zněla takhle.“

Jason se zasmál. „Ty bydlíš v paneláku, hochu. Jediný kočky, co se tam potulujou, jsou šlapky na cracku.“

„Jako třeba tvoje máma, jo?“

Znovu se ozvalo zaskučení, ale tentokrát snad z větší dálky, tlumené, jako kdyby něco nechtělo, aby bylo slyšet.

„Vidíš?“ Jason si Markova posměšku nevšímal. „Ať je to, co chce, jde to pryč.“

d

10

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 10


„Nebo to někdo pryč táhne.“ Mark se k Jasonovi vrátil. Náznak, že by mohl být posera, ho dovedl přesvědčit, aby sebral odvahu čelit čemukoli, co by mohlo mezi blátem a cihlami číhat. „Pořád jsi mi ještě neřekl, proč jsme tady.“

„Snažil jsem se.“ I přes předchozí ujišťování, že okolo nikdo není, snížil Jason hlas do šepotu. „Carstairsová nám řekla, že za viktoriánských dob tady H. G. Wells napsal spoustu knížek, že jo?“

„Jo.“ Znělo to, jako kdyby Mark neměl ani tucha, ale zatím s kamarádem rád souhlasí.

„A ten dům byl tady, že jo?“

„Jo.“

„Takže by tu mohly bejt cennosti, ne?“

Mark nad tím na chvíli zapřemýšlel. „Jako co?“

Jason to tak podrobně nepromýšlel. „Nevím.“ Pokrčil rameny. „Kusy stroje času?“

„Já myslel, že to bylo vymyšlený.“

„To ale neznamená, že se ho sám nepokoušel sestavit, ne, ty vocase?“

Mark se otřásl. „To je ten úplně nejpitomější důvod, proč chodit ve středu večer ven, co jsem kdy slyšel.“ Ustoupil o další krok. „Jdu zpátky k obchoďáku.“

„Běž si,“ zavolal Jason za jeho mizející postavou. „Akorát to znamená, že když něco najdu, tak si to nechám. A všechny prachy, co za to dostanu.“

Mark se zastavil a otočil se.

„Prachy? Seš si jistej?“

Jason ukázal na úzký výkop a navršenou hlínu. „Je jenom jeden způsob, jak to zjistit.“

Mark se vracel ve vlastních stopách. „Vždyť nic neuvidíme.“

l

11

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 11


Jason rozsvítil baterku, kterou měl schovanou v kapse.

„Tak jo,“ řekl Mark a nastavil hodinky ke světlu, aby viděl, kolik je hodin. „Zůstanu půl hodiny. Pak jdu.“

Během jejich rozhovoru mlha povážlivě zhoustla. Teď pokrývala vlhkou zemi jako mlžný rubáš, lehce se komíhala ve větru, který začal vát, ale pořád ještě se ochotně rozestoupila před chodidly dvou chlapců, kteří ošoupanými podrážkami špinavých tenisek rušili její křehký klid.

Staveniště jako by se s každým krokem proměňovalo. Hluboké výkopy vyhloubené pro základy se staly otevřenými hroby, sloupce cihel monolitickými náhrobními kameny. Stroje teď byly v pozadí, tiší svědci událostí, které se měly odehrát. Třepotavé světlo Jasonovy baterky jen umocňovalo dojem proměněné reality, obzvlášť proto, že neustále blikavě zhasínalo.

„Je to tady jak na zatraceným krchově,“ zašeptal Mark.

„To jsem rád, že v tom nejsem sám.“ Jason potlačil otřesení. „Je to jenom staveniště.“

„Je to tady kurevsky děsivý.“ Mark se zastavil a sehnul se.

„Co je?“

„Zasekla se mi noha. Boří se do bláta. Počkej chvíli.“ Mark se šklebil, když si z  nohy stíral nechutnou lepivou zeminu. „Možná jsem něco našel.“

„Něco zajímavýho?“ Jason posvítil baterkou a Mark zvedal ruce ke světlu.

„Nevím. Po hmatu je to možná náhrdelník?“

Teprve v tu chvíli se jeho natažená, blátem ulepená dlaň dostala do prudkého světla baterky, které ukázalo, co je to zač.

Červi byli různě velicí. Někteří byli tlustí jako Markovy prsty a pomalu se hýbali, plazili se pryč ze světla s téměř línou lhostejností. Jiní byli mnohem menší a zmítali se s  horečnatou

d

12

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 12


urputností, takže tlačili bledší, tučnější larvy chlapci mezi prsty, odkud pak padaly na zem.

Mark si ruku rychle oklepal, aby se jich zbavil, zatímco Jason vydával znechucené zvuky. Jakmile červi zmizeli zpátky na temnou zem, Mark si o svou flaušovou bundu otřel ruku a znovu ji natáhl.

„Rozsviť ještě baterku,“ požádal.

Jason zavrtěl hlavou. „To bylo odporný,“ zhodnotil. „Nehodlám se dívat na další tvoje nechuťárny.“

Mark ho popadl za ruku. „Já to neudělal schválně, ty smra - de, fakt se mi zasekla noha. Teď... mi... posviť.“

Červi zmizeli, ale zůstalo po nich cosi lepkavého. Markovu dlaň pokrývala vrstva tmavě zeleného slizu. V  něm plavaly malé kapky čehosi, co vypadalo jako sražená krev.

Jasonovi se rozšířily zorničky. „Kurva! Oni tě pokousali?“

Mark spolkl vyděšený vzlyk, který jeho kamarád neměl slyšet. „Jsem v pohodě,“ ujistil ho a zuřivě si třel dlaň o měkkou látku. „Necítil jsem, že by mě kousli, takže mě nekousli, ne?“

„Nevím.“ Jason hrál svědomitě roli kamaráda nanic. „Neexistujou nějací červi, co se do tebe zavrtají, a ty nic necítíš, dokud není moc pozdě? Jednou jsem o tom viděl dokument – sežerou ti všechny vnitřnosti, až ti skoro žádný nezbydou. Pak puknou...“

„Vyser si voko.“ Mark se rozhlédl okolo. Nedokázal říct, odkud přišli. „Jdu domů. Hned.“ Vybral si směr a vyrazil.

„No, já ti nepomůžu.“ Jason zasvítil baterkou opačným směrem. „Zůstanu tu, dokud něco nenajdu.“

Mark, s tváří od slz a rukou, ve které mu začínalo pulzo - vat – i kdyby si to jen představoval – se začal proplétat mezi hroby.

l

13

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 13


Nejsou to hroby nejsou to hroby nejsou to hroby opakoval si pořád dokola. Jen výkopy. Vykopaly je ty stroje, co jsme viděli cestou sem.

Jason za ním zasvítil baterkou několika dalšími směry, sice bez úmyslu pomoct mu najít cestu, ale Markovi to pomohlo zahlédnout pěšinu, kterou by mohl dojít až k  plotu ohrazené části.

Vepředu cosi bylo. Mezi ním a dřevěnými prkny, která snad vedla ke svobodě.

Něco se krčilo u země.

Něco se spoustou tlustých, kloubnatých noh, které trčely z těla tak bachratého a černého, že skoro pohltilo světlo z Jasonovy baterky.

„Jasone!“ Ty tři slabiky byly sotva slyšet, protože vyděšený kluk měl v krku směs hlenu a strachu.

Baterka Markovi ještě jednou osvítila cestu.

Ta věc se přiblížila.

Teď už viděl, jak se nohy pohybují, drápou se a ohýbají, jak se ta temnota plíží blíž, na spoustě tichých noh se sune vpřed.

„Do prdele pomoz miiiiiiiii!“

Mark ustoupil o krok vzad a poslední slovo vyrazil jako skřek, protože pod patou ucítil jen vzduch a pozpátku sklouzl do výkopu. Měl pocit, jako by se spousta mrskajících stvoření snažila vysápat zpod jeho těla, a po noze mu začala stékat teplá moč. Do hlavy se mu vřítila vzpomínka na informační film, který jim minulý týden promítali v aule. Tehdy se s Jasonem posmívali nemodernímu oblečení a směšným hercům. Teď dokázal myslet jen na tu část, kde jakési dítě pohřbili zaživa v přesně takovéhle díře.

Přesně takové.

d

14

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 14


„Jasone! Pomoc!“ Z každé strany vbořil dlaně do hnijící zeminy a zoufale se snažil zvednout. Ale výkop mohl být klidně tři metry hluboký a hlína mu zrovna nepomáhala. Místo toho se mu do masa zařezávaly droboučké kusy štěrku, rozdíraly mu kůži a pálily holou tkáň. Představoval si to, nebo opravdu cítil, že se do něj chce něco zavrtat? Vrtí se mu to mezi klouby prstů pěkně ke kosti, aby se to do ní mohlo zahryznout?

Mark zvedl paže a zoufalé prsty zabořil do stěn výkopu. Do obličeje mu vlétla sprška vlhkého, šťavnatého bahna. Zkusil ho utřít, ale jen si tu páchnoucí hmotu rozpatlal po ústech a nosu. Do nosní dírky se mu dostala hrudka čehosi odporného. Smr - dělo to jako jeho morče, které uteklo, když bylo Markovi pět, a zaseklo se za topením. Nikdo nebyl doma, a když se máma vrátila, bylo už morče mrtvé a kvůli vlhkému ovzduší v bytě se začalo rozkládat.

Přesně takhle se Mark právě cítil – uvězněný a jako by se už začal rozkládat. Nedokázal říct, kde končí jeho šátrající ruce a začíná vodový sliz. Otevřel ústa, aby zakřičel, ale než mohl vydat hlásku, zasekla se mu v hrdle jakási vlhká hrouda. Kašlal a prskal a bradu si ušpinil směsí slin a čehosi tuhého. Byla v tom i ta svíjející se stvoření? Chlapce přemohla nevolnost a pozvracel se, natrávené zbytky hamburgeru s hranolky, které snědl před cestou na staveniště, mu jako polotuhá hmota potřísnily bundu. Zakašlal. Páchlo to skoro stejně jako smrdutá zemina. Ale ne úplně. Znovu si otřel ústa a odolal pokušení vyčistit si ruku tak, že si ji utře o chorobnou okolní hlínu. Místo toho si nakonec ještě víc zasvinil flaušovku.

„Jasone!“ Kde byl jeho kamarád? Mark se pokusil vstát, ale země pod nohama, tvořená směsí slizu, bláta a stvoření hla - dovějících po jeho mase, byla příliš kluzká. Když padal, ještě

l

15

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 15


jednou vykřikl a jeho volání bylo postupně zoufalejší a zoufalejší. Křičel tak dlouho, až ochraptěl a vyrážel ze sebe jen chroptění, přesně takové, jaké v jeho představách vydávala ta stvoření schovávající se v  okolní tmě, pokud by byla dost velká. Pokusil se znovu vyšplhat nahoru, ale každý pokus vyškrábat se ven skončil vodopádem drobivého, vlhkého a šťavnatého bláta. Pokud v tom bude pokračovat, tak ho to bahno zasype.

Mark se pokusil polknout, ale zápach toho, co měl v hrdle, byl tak strašlivý, že hrozilo, že bude zase zvracet. Překvapilo ho, že nepláče, ale domyslel si, že slzy by mu byly k ničemu. Už se vzdával naděje, když mu mezi oči zasvítil paprsek světla.

„Tady seš!“

Mark vyjádřil ohromující úlevu z toho, že se jeho kamarád objevil, tím jediným způsobem, který kluk v pubertě zná. „Do prdele, kde jsi kurva byl?“

Stín nakukující do výkopu se tlumeně zasmál. „Hledal jsem tě, ty pitomče. Proč jsi tam sakra padal?“

I když byla taková tma, že nebylo nic vidět, bylo Markovi trapně, že se začervenal. „Uklouzl jsem.“

„Tys uklouzl? Uklouzl, vole? A jak tě odtamtud mám jako dostat?“

To byla dobrá poznámka. I když Jason natáhl ruku, byl mezi ním a jeho kamarádem alespoň metr.

Marek zakřičel nahoru: „Není tam někde žebřík?“

Bylo ticho, zatímco se Jason s nadějí rozhlížel okolo. „Žád - nej nevidím,“ oznámil. Další odmlka, kdy ještě jednou baterkou osvítil staveniště. „Vydrž.“

Zdálo se to jako věčnost, než se Jason objevil. Když přišel, držel něco v druhé ruce. „Našel jsem lano.“

d

16

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 16


„Tak dělej a hoď mi ho!“ Když se teď objevila opravdová šance na vysvobození, změnilo se Markovo zoufalství v netrpělivost.

„Moment! Jestli mě stáhneš dolů, jsme oba v řiti. Půjdu najít něco, k čemu ho přivážu.“

A tak Jason zase zmizel. Mark odolal pokušení na kamaráda zavolat, aby si pospíšil, protože to udělá tak jako tak, ne? Nenechal by Marka tam dole déle, než je nutné. I když mu Mark tuhle dal z legrace do tašky psí hovno? Nebo když měl tu hnusnou poznámku o tom, že nemá mámu, ačkoli věděl, že umřela, když se Jason narodil? Kvůli tomu by ho tady nenechal, že ne?

Že ne?

Mlha, která staveniště zakrývala, se teď plížila ke stěnám výkopu. Postupně se přibližovala zřejmě proto, že se Mark přestal hýbat, ale byl příliš vyčerpaný na to, aby se přinutil ji rozehnat. Zvládal jen sedět a třást se a nechtěné křeče unavených a bolavých svalů se snažily ze všech sil nenechat ho zmrznout, protože bílé cancoury ledově studené vlhkosti se hrnuly přes okraje výkopu a plazily se k němu.

Mark si objal kolena. Přes zablácenou riflovinu cítil svoje zmrzlé prsty. Proboha, Jasone, pohni si k sakru!

Do obličeje mu vletěl had.

Ne, nebyl to had.

Lano.

„Jasone?“ Nad ústím výkopu se objevil obrys hlavy. „Našels, k čemu to přivázat?“

„Lešení,“ ozvala se odpověď. „Měl jsem strach, že sem nedosáhne, ale mělo by to být v pohodě.“

Mark popadl lano oběma rukama. „Stačí to.“ Pořádně se chytil a vytáhl se do stoje. Bláto bylo tak kluzké, že jakmile

l

17

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 17


se pokusil pohnout, nohy mu podklouzly a zase ležel na zádech. Když dopadl na zem, ozvalo se z dálky zařinčení.

„Dávej pozor!“

„Pokouším se!“

Mark znovu zatáhl za provaz, nejdřív se dostal na kolena, pak do dřepu a nakonec se vytáhl úplně.

„Vstávám!“

„Super. Dovedeš vylézt?“

Mark zatáhl za provaz a zkusil položit pravou nohu na stěnu výkopu. Propadl se do půli lýtka. Pokusil se nohu vytáhnout, ale protože musel balancovat jen na levé, byl za chvíli zpátky na zádech.

„Je to moc kluzký! Budeš mě muset vytáhnout!“

„Tak jo.“ Jason stál zase na kraji výkopu. „Stoupni si a uděláme to na tři.“

Trvalo snad hodiny, než se Mark vyškrábal na nohy. Tentokrát se provazu držel ještě pevněji. Pokud jeho máma bude chtít vědět, proč si další týden vytahuje z rukou vlákna, bude si muset vymyslet něco, co nebude znít tak absurdně jako pravda.

„Připravenej!“

„Dobrá, ale budeš mi muset pomoct.“

Mark si nebyl jistý jak, ale připravil se, protože cítil, jak se provaz napjal.

Pak zase povolil.

„Nepomáháš.“ Jason zněl zadýchaně.

„Co chceš, abych dělal?“

„Zkus šplhat, zatímco já tahám.“

„Nemůžu!“ Najednou to celé vypadalo beznadějně. „Už jsem to zkoušel!“

d

18

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 18


„Tak to budeš muset zkusit znovu. Jinak tam budeš trčet celou noc, než se dělníci ráno vrátí.“

Ať už to byl strach z toho, že ho najdou dělníci, nebo čirá hrůza, co by řekla máma, kdyby celou noc nepřišel domů, jakmile se provaz znovu napnul, vrhl se Mark na stěnu výkopu, zabořil obě nohy do drolivého bláta a hrabal se nahoru. Pokaždé, když musel udělat další krok a vytáhl nohu z bláta, se ozvalo zamlaskání a pokaždé se mu do nohavice vloudilo pár dalších kusů bláta a chomáčků droboučkých svíjejících se stvoření. Zavřel oči a šplhal dál. Když je znovu otevřel, byl Jasonův obrys mnohem blíž.

„Tak šup, kámo.“ Vypadalo to, že se druhý kluk z nějakého důvodu dívá za Marka. „Už jenom kousek.“

Mark znovu zatáhl za provaz. Zase se ozval ten řinčivý zvuk, tentokrát blíž. Mark ucítil, jak se mu smekla noha. Ale byl tak blíz - ko! S herkulovským úsilím se vytáhl o dalších pár centimetrů.

A tehdy se všechno pokazilo.

Nejdřív se ozvala rána, která zněla jako ten řinčivý zvuk, ale byla desetkrát silnější. V tu chvíli se lano uvolnilo a Mark znovu pozadu spadl do hrůzné slizké jámy.

Pak na něm přistál Jason.

A pak na nich obou přistálo rozpadlé lešení, ke kterému Jason lano přivázal.

Na chvíli bylo úplné ticho.

„Jasone?“

Do výkopu spadla i baterka. Teď její paprsek osvětloval tělo vyššího, statnějšího chlapce, který zaúpěl.

„Slez ze mě!“

Ale Jason se nepohnul, tedy rozhodně ne bez trochy povzbuzení. Mark zaťal pěst a praštil kamaráda do zad. Když to

l

19

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 19


nepomohlo, natáhl se doprava a popadl trochu smradlavého bahna, od kterého se do té doby držel do nejdál. Chtěl ho Jasonovi rozmazat po obličeji.

Studené světlo baterky ale odhalilo, že místo bahna má v ruce stehenní kost.

Lidskou stehenní kost.

Mark to samozřejmě nevěděl jistě, ale měla přesně tu správnou velikost a tvar, a po tom všem, čím už si ten večer prošel, ho donutila zařvat z plných plic.

To Jasona probudilo.

„Proč tak řveš, sakra?“ zamumlal kluk, odtáhl se od kamaráda a sjel do bláta vedle něj.

Mark popadl baterku a posvítil na kost.

„Kdes to našel?“

Mark, stále ještě neschopný řeči, ukázal na díru, kterou se pokusil v blátu vyhloubit.

„Možná jich tam je víc!“

Jason se předklonil a ruku zabořil hlouběji do hustého bahna. „Jo,“ potvrdil, šmátral kolem a vůbec si nevšímal Markova k smrti vyděšeného pohledu. „Je tu ještě něco, ale je to zaseklý. Pomoz mi.“

Mark zavrtěl hlavou.

„Ty seš úplně k ničemu.“ Jason se teď nakláněl přes Marka a měl v díře obě ruce. „Alespoň mi sem posviť, ať něco vidím.“ Z posledních sil Jason pořádně zatáhl. Předmět se uvolnil, ale byl kluzký, takže mu vypadl, skutálel se do díry a přistál u Markova obličeje.

„No tak,“ popoháněl ho Jason. „Zasviť na to baterkou.“

Když k tomu Mark konečně sesbíral odvahu, zíraly na něj dva prázdné důlky.

d

20

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 20


Tehdy oba kluci zakřičeli.

„Lebka!“ Jason úplně zapomněl, že by měli šeptat. „Ležíme v hrobě se zasranou lebkou!“

Díra, kterou ve stěně výkopu vyhloubil, se najednou propadla a zavalila Markovu ruku dalším bahnem, svíjejícími se červy a kostmi.

A bylo tam ještě něco dalšího.

Něco zabalené v pytlovině.

„Co to je?“ Jason už se pro to natahoval.

„To je mi fuk,“ ucedil Mark, kterému se konečně vrátil hlas a zkoušel se posadit. „Jdu domů.“

Menší chlapec popadl nejbližší kusy lešení a vší silou se do nich opřel. Zabodl je do otevřené jámy trochu nakřivo, takže se nejdřív trochu propadly, ale pak už držely dost na to, aby se vyškrábal na čtyři a zkusil se do nich opřít plnou vahou. Spokojený, že se kovové tyče víc nezaboří, je Mark použil, aby vyšplhal z výkopu.

„To nechceš vědět, co jsme to našli?“ Jason byl pořád dole v  jámě. Odmotával pytlovinu a pod ní se objevilo cosi jako velká hliněná urna.

„Seru na to.“ Mark si zablácenou rukou utřel obličej. „Nadělali jsme takovýho kraválu, že jestli tady zůstaneme, tak nás čapnou.“

V tu chvíli mu temná postava za ním položila těžkou ruku na rameno.

Mark se podíval na uniformu strážného a na baterku, kterou se mu chystal posvítit do obličeje, a došlo mu, že přesně to se právě stalo.

l

21

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 21


BROMLEYSKÝ ZPRAVODAJ, STŘEDA 19. ŘÍJNA 1994

STRACH

V SUPERMARKETU!

DVA CHLAPCI, KTEŘÍ SI V PONDĚLÍ V NOCI HRÁLI

NA STAVENIŠTI, ZAŽILI POŘÁDNÝ ŠOK, KDYŽ PŘI

SVÝCH NEPLECHÁCH VYHRABALI LEBKU A KOSTI

PRASTARÉ MRTVOLY.

Stavební práce pro novou pobočku supermarketu Sainsbury’s musely být pozastaveny, zatímco policie vyšetřuje zločin, který se může datovat až staletí do minulosti. Vrchní inspektor Raymond Partington z metropolitní policie včera svolal tiskovou konferenci a sdělil následující: „Už je potvrzeno, že kostí je jen pár kusů a jsou velmi staré. Ať už tam skončily kvůli jakémukoli zločinu, jedná se spíše o případ pro Britské muzeum než pro místní policejní sbor.“

Mluvčí společnosti Everett Construction řekla: „Staveniště nejsou hřiště a ti chlapci tam neměli co dělat. Není třeba zdůrazňovat, že děláme vše pro to, abychom prověřili naše bezpečnostní opatření a zjistili, jak se tam dostali.“

Oba chlapci byli převezeni do franboroughské nemocnice. Jak oni samotní, tak jejich rodiče nebyli k zastižení pro bližší komentář, ale je známo, že kromě několika říznutí a modřin nebyli chlapci zranění.

Zbořeniště, kde byli chlapci nalezeni, je součástí plánu městské rady modernizovat High Street, a stával na něm i dům slavného spisovatele H. G. Wellse, narozeného roku 1866 a známého svým románem Válka světů. V novém supermarketu vystavěném právě na tomto místě bude i pamětní deska připomínající autorovo rodiště.

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 22


PÁTEK, 21. ŘÍJNA 1994, 13:33

NA PARAPETU BYLO TŘINÁCT MRTVÝCH MUCH.

Bob Chambers to věděl, protože už je dvakrát spočítal. Přemýšlel, že je spočítá potřetí, ale vtom se z baru konečně vrátil kamarád a přinesl dvě pinty tmavého piva. Jakmile je odložil, otevřel ústa. Balíček arašídů, který svíral mezi zuby, dopadl na malý, kulatý stolek z  naleštěného třešňového dřeva a těsně minul obě sklenice.

„Jsem rád, žes mohl přijít, Bobe.“ Druhý muž se posadí, Chambers usrkává z pinty a nechává chuťové buňky, aby si na pivo zvykly. Britské pivo je pro něj po tom, co pil ve Washingto - nu, vždycky trochu šok. „Nemáš tušení, jak moc mi to pomůže.“

„Já jsem ještě neřekl, že ti pomůžu, Malcolme.“ Chambers odložil sklenici. „Ať už je to cokoli, nemůže to být zas tak důležitý, když mi kupuješ jenom pivo a oříšky.“

Malcolm Turner se na něj nervózně usmál. „Britské muzeum má taky napnutý rozpočet, víš. Kdybys byl hostující hodnostář nebo jsme jednali o zapůjčení tří set terakotových bojovníků pro Letní výstavu, možná bych tě vzal do té italské restaurace kousek odtud.“

l

23

DV E

g

t

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 23


„Ale univerzitního kamaráda, kterýho jsi neviděl už léta, toho ne? Takovýho, co má za sebou otravnej sedmihodinovej let, kde byl celou dobu nacpanej v druhý třídě? Já dostanu akorát oříšky?“

Malcolm roztrhl pytlík. „Dáš si?“

Chambers zavrtěl hlavou. „Jedl jsem v letadle.“ Nebyla to pravda, ale mohl počkat.

Bylo zrovna po obědě a hospůdka Princess Louise se vyprazdňovala. Ti, kdo se tu rozhodli poobědvat nebo se jen zastavit na jedno rychlé, zřejmě všichni pracovali v Holbornu, kam se potřebovali vrátit.

Turner si do pravé ruky vysypal pár oříšků, vhodil si je do úst a pomohl jim na cestě hltem z půllitru. Pak se narovnal, pokusil se upravit tím, že si zatahal za pomačkané manšestrové sako a uhladil si těch pár vlasů, které mu ještě po stranách jinak holé hlavy zbývaly. Naklonil se dopředu, jako by to, co se chystal říct, nebylo určeno uším hostů, kteří ještě neodešli.

„Možná bych měl něco, co by mohlo zajímat tvoje... oddělení.“

Chambers přikývl. I když byl daleko od domova, pořád bylo lepší se na veřejnosti o Lize pro ochranu lidí nezmiňovat, stejně jako o konkrétním oddělení, pro které pracoval. Útvar pro vyšetřování Cthulhu řešil případy z celého světa a nepřítel mohl odposlouchávat kdekoli. Od posledního vpádu do Británie už uběhla nějaká chvíle, ale všichni věděli, že vzhledem k nadpřirozené historii tohoto maličkého ostrova je jen otázkou času, než něco nepopsatelného znovu vyvstane.

Podle toho, co Chambersovi jeho přítel řekl po telefonu, ten čas možná nastal právě teď.

d

24

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 24


Turner sáhl do tašky a vytáhl ohmataný výtisk bulváru. Podal ho Chambersovi.

„Místní noviny,“ podotkl Chambers. „Kde jsi k nim přišel?“

„V té části Londýna bydlím,“ odpověděl druhý muž a znovu si lokl piva. „Včera ráno jsem četl noviny v autobuse cestou do práce a všiml jsem si zprávy otištěné na šesté stránce.“

Chambers onu část nalistoval. „Hádám, že nechceš, abych si četl o zavření místní knihovny?“

Turner si odfrkl. „Dole.“ Čekal a Chambers četl. „Myslím, že by ses na ně měl podívat.“

Chambers mu noviny podal zpátky. „Tos po mně chtěl, ať přiletím až sem, abych se podíval na pár starých plesnivých kostí? Já vím, že můj obor je forenzní patologie, ale Britské muzeum má na takové věci určitě vlastního odborníka, ne?“

„Ten je na dovolené.“ Turner vypadal nesvůj. „Natrvalo.“

Chambers zavrtěl hlavou. „Co se stalo?“

„Dostanu se k tomu.“ Turner si znepokojeně poposedl. „Nebylo to příjemné.“

„Ale někdo ho nahradí, ne?“

„Jenže až příští měsíc.“

„A nech mě hádat, místo v laboratoři, co ty kosti zabírají, potřebujete na nějaký jiný velký projekt, se kterým Muzeum zoufale potřebuje pohnout?“

„Tak nějak.“ Turner si znovu usrkl piva. „Opravdu nerad takhle využívám našeho přátelství z univerzity, ale jsem v pre - su, a když někdo řekl, že ty kosti můžou být stovky let staré, tak jsi mě napadl ty.“

Chambers povytáhl obočí. „To mi nezní jako důvod, abych se sem trmácel skoro čtyři tisíce mil, Malcolme.“

l

25

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 25


Turner se naklonil a hlas ztišil téměř do šepotu. „To protože jsem ještě nezmínil to nejzajímavější.“

Chambers si povzdechl, znovu se napil piva a zašklebil se. Příště si řekne o lahev Budweiseru. „No tak do toho, to napětí už se nedá vydržet.“

„Je možné, že ty kosti nějak ovlivňují mysl. Slyšel jsi někdy o něčem takovém?“

„Ne.“ Ale tohle už znělo zajímavěji. „Povídej dál.“

Turner pokrčil rameny. „Moc toho už není. Z kluků, kteří je našli, jsou vynervované trosky. Pořád mluví o slizu a o tom, že je chtějí sežrat nějaké kroutící se potvory. Nutno podotknout, že strážný, co ty kluky našel, se těch kostí taky dotýkal a je v pořádku, stejně jako skoro všichni ostatní, kdo s nimi od té doby přišli do styku. Začal jsem se o to zajímat jen kvůli tomu, co se v úterý v noci stalo doktoru Trentovi...“

„Vašemu forenznímu patologovi?“

Turner přikývl. „Ten už nikdy žádné kosti ani nic podobného zkoumat nebude. Když jsme ho našli, měl vypíchnuté oči a pokoušel se podřezat si hrdlo skalpelem. Ale nejhorší bylo, že pořád dokola křičel, že jeho sebezmrzačení nic nezmění. Že je pořád vidí a cítí, jak za něj tahají.“ Znovu si přihnul piva. „Jak jsem říkal, nic příjemného.“

„Koho tím mohl myslet?“ zeptal se Chambers soustředěně, probudila se v něm zvědavost.

„Nemám nejmenší tušení.“ Druhý muž ztěžka odložil sklenici na stůl. „Když jsme ho našli, bylo mu sotva rozumět.“

„Měl v minulosti nějaké psychické problémy?“

„Popravdě řečeno ano.“ Turner vypadal rozpačitě. „Problémy s depresí a alkoholem. Promiň, je rozhodně možné, že jsem tě sem přivedl kvůli falešné stopě, ale říkal jsem si, že bych měl být opatrný.“

d

26

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 13:59 Stránka 26


„Udělal jsi správnou věc.“ I kdyby se ukázalo, že jsou ty kosti neškodné, Chambers byl za přítelovu opatrnost vděčný. Kdyby bylo víc lidí jako Malcolm Turner, celému tomu problému se šoggotem v chilském Muzeu antropologie v Santiagu by se dalo vyhnout.

Chvíli bylo ticho a oba muži se zabývali svými pivy. Nakonec Turner zvedl oči.

„Nechal jsem všechno zapečetit. Zatím to tutláme a upřím - ně řečeno nikdo nechce, aby se to nějak rozpitvávalo. Kosti se našly pod domem, kde žil H. G. Wells, a kvůli tomu zůstaly na krku Britskému muzeu. Což znamená, že zůstaly na krku mně. A já potřebuju tvou pomoc. V ideálním případě bych chtěl, aby sis ty příšernosti odvezl s sebou, i když vím, že to by mohlo být obtížné.“

Chambers přikývl. Možná by to také bylo správné řešení. Ale stejně, teď je tady a jestli má Britské muzeum vlastní laboratoř...

„Zavolám na svůj Útvar ve Washingtonu a zjistím, jak chtějí, abych postupoval, a pak se ti ozvu. Pravděpodobně po tom, co se trochu prospím.“

Malcolm Turner se viditelně uvolnil. „Díky, Bobe. Já věděl, že se na tebe můžu spolehnout. Takže nebude vadit, když řeknu té novinářce, že v pondělí už pro ni budeš něco mít?“

Chambers položil pintu. „Jaké novinářce?“

Turner se nenechal vyvést z rovnováhy. „Té, co o tom bude psát, samozřejmě. Chtěla, abych jí dal vědět, až budeme mít víc informací.“ Vcucnul další oříšek a udělal u toho takový zvuk, až byl Chambers rád, že se neobtěžoval s obědem. „Nemáš ani tušení, jak se mi uleví, až se jí zbavím.“

„Já s žádnou zatracenou novinářkou mluvit nechci, Malcolme.“ Chambers se zvedl k odchodu, i když polovina tmavé l

27

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 27


tekutiny v jeho sklenici byla netknutá. „S takovými už jsem se v mém oboru potýkal dost na to, abych věděl, že se od nich mám držet dál.“

To už Turner zareagoval. Ve vteřině vyskočil na nohy a nasadil prosebný výraz.

„Musíš jí jen říct, cos objevil. Jen jedna dvě věty do článku. Jestli ti to nějak pomůže, tak jí zavolám a řeknu jí, že máš moc práce a nemáš na ni víc než pět minut.“

Chambers zavrtěl hlavou. „To u novinářů vůbec nepomáhá. Setřást je může být těžší než...“ snažil se vymyslet něco, co nebylo spojené s hrůznostmi z jiných světů, se kterými bojoval posledních pět let, ale nepovedlo se. Už tu práci dělal příliš dlouho. „... spousta věcí. Řekni té své novinářce, že na ni mám maximálně minutu.“

„Dvě minuty?“

„Tak dobře, dvě.“

„V tom případě,“ Turner jedním hltem vypil zbytek piva a natáhl k příteli ruku, „platí. Nebude to tak zlé, uvidíš.“

Chambers si nebyl tak jistý. Kosti, které mohly zhoršovat mentální poruchy? Pohřbené pod domem muže, který psal o cestování v čase a mimozemské invazi?

Ne, jistý si tedy rozhodně nebyl.

d

28

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 28


NEDĚLE, 23. ŘÍJNA 1994, 14:17

MÍSTNOST BYLA OSLNIVĚ BÍLÁ.

Když Bob Chambers vstoupil dovnitř, zaútočila na něj tak ostrá záře, že si chvíli přál, aby si s sebou přinesl sluneční brýle. Když se jeho oči přizpůsobily, uviděl tři pracovní stoly paprskovitě rozestavěné od vchodu, který představoval vrchol oblouku. I stoly byly bílé a nad každým bylo jako přídavný zdroj světla stropní osvětlení. Na protější zdi vedly dveře s těžkou klikou do komory, kde se zřejmě nacházelo všechno vybavení, které by mohl při ohledání potřebovat.

To, co měl v úmyslu ohledávat, leželo na prostředním stole.

Během své kariéry si Chambers zvykl na puch smrti ve všech jeho variantách, od nedávno zemřelých přirozenou smrtí až po uhořelou oběť odhozenou do řeky a vytaženou o několik týdnů později. Avšak od té doby, co se přidal k Útvaru pro vyšetřování Cthulhu, už viděl smrti mnohem bizarnější, než kdy pokládal za možné.

Kosti, které ležely na stole před ním, však měly svůj vlastní zápach.

Zaznamenal ho hned při vstupu, pach nejen půdy a hrobu, ale něčeho dalšího. Jakousi rafinovanou těžkou sladkou vůni,

l

29

TRI

r

v

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 29


která se mu dostala do krku, až se z ní rozkašlal. Těžko věřit, že pár kousků dávno mrtvých kostí mohlo být tak cítit, ale přinejmenším to vysvětlovalo nepřítomnost dalších lidí v místnosti. Stejně jako lebka, dlouhá kost a pár dalších úlomků, i hliněná urna, kterou chlapci našli, čekala v  laboratoři na Chambersovo prozkoumání.

„Kdyby ses chtěl taky podívat,“ podotkl Malcolm Turner.

„O urnách nic nevím.“ Chambers se nehodlal nechat do ničeho vmanipulovat. „Až budu volat do Washingtonu, zeptám se, jestli sem chtějí poslat někoho, kdo by se na to podíval.“

„Jak chceš,“ ozvalo se. „Jen to tady nech se vším ostatním, až skončíš.“

Chambers si sundal sako a pověsil ho na háček u dveří. Marcia Andersonová, psychiatrička Útvaru, ho po telefonu ujistila, že i přes to, co Malcolm tvrdil, není pravděpodobné, že by Chamberse nějak ovlivnilo cokoli, co z té jámy vytáhli.

„Citlivý dospělý a dvě snadno ovlivnitelné děti?“ Zřejmě to na ni neudělalo dojem. „Je známo, že i z  toho nejslabšího cthulhuského vlivu takoví jedinci zešílí. Proto najímáme pouze lidi se stabilní psychikou.“

„Takže je možné, že ty kosti mají nějaký zhoubný vliv?“

„Možné to je.“ Pořád nezněla nijak znepokojeně. „Ale podle toho, co jsi mi řekl, a protože většina lidí, která s kostmi přišla do styku, nebyla ovlivněná, řekla bych, že pravděpodobnost je nižší než padesát procent.“

I přesto se rozhodl použít rukavice.

Vytáhl si pár světle modrých latexových rukavic z lepenkové krabice, která jich byla plná, a pak krabici vrátil zpátky do držáku nad umyvadlem. Ten měl tak naleštěnou chromovanou obrubu, že to vypadalo, jako by ho ještě nikdy nikdo nepoužil.

d

30

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 30


Vytáhl ze saka diktafon a zapnul ho. Jasným a hlasitým tónem, který si pro tento účel vyhradil, nadiktoval datum, své jméno a referenční číslo, které jeho oddělení mohlo pro případ použít, a pak přístroj zase vypnul.

Potom se pokusil zvednout lebku.

Bylo to těžší, než očekával, a za nic na světě nemohl pochopit proč. Hnědá kost s očními důlky plnými zeminy, rozštípnutou nosní dutinou a se stopami špinavě zelené plísně, byla jen lebka, stejně jako spousta dalších, které ohledával. Ano, byla mnohem starší, ale v tom by neměl být žádný rozdíl.

Ale přesto na ní bylo cosi... nedobrého. Cosi, kvůli čemu se mu klepala ruka, když se pro lebku natahoval, kvůli čemu ho štípaly oči a udělal se mu knedlík v krku. Ve chvíli, kdy už se špičkami prstů téměř dotýkal ohlazeného povrchu, se málem pozvracel.

Odtáhl ruku a nevolnost přešla.

Když to zkusil znovu, vrátila se.

Chambers zavrtěl hlavou a zamrkal. To je směšné! Byl to jen starý a pravděpodobně chorobou napadený kus kosti. Během své kariéry už se vypořádal s horšími. Možná, že tu reakci způsobovala nějaká část materiálu z očních důlků?

Tak zkusíme jinou kost, pomyslel si a natáhl se pro kus, který vypadal jako vrchní část stehenní kosti.

Stalo se to samé. Vlastně to tentokrát bylo ještě horší.

Směšné, pomyslel si. Možná, že někdo ty kosti hloupě namočil do příliš silné konzervační tekutiny a kvůli tomu se mu točila hlava. Pokud to tak bylo, musí jednat rychle, jinak mu nezbude žádná tkáň, kterou by mohl zkoumat.

Zaťal zuby a oběma rukama znovu sáhl po lebce. Tentokrát se mu ji povedlo zvednout ze stolu.

l

31

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 31


Bylo těžké dát dohromady, co se stalo pak. I později, když o tom několik hodin přemýšlel. Pocit nevolnosti se vrátil silněji než kdy předtím a zaútočil na jeho smysly i mozek jako beranidlo. Ale stalo se i cosi dalšího, ještě děsivějšího a mnohem hrůzostrašnějšího.

Zrak mu zakryl oblak zákeřné temnoty, ochromila ho silná hluchota. Měl pocit, že padá dozadu, i když si byl jistý, že se nehýbe. Tahle postupná a metodická ablace smyslů ustala, až když nebyl schopen cítit vůbec nic.

Pak přišla zjevení.

Byla mnohem horší než cokoli, co do té doby zažil. Z černoty se po něm sápaly beztvaré stvůry, z pravé očnice, kam právě položil prst, vylézaly tenoučké prsty a za nimi hubená beztvará ruka, která byla tak abnormálně ohebná, že se začal děsit stvoření, jemuž patřila.

Výjev před očima se mu změnil ve vzdálený kostel na vrcholu opuštěného kopce, jediný prvek na suché, větrem ošlehané pláni, kde se Chambers najednou nacházel. Nebe nad ním bylo rudé jako proud krve prýštící z tepny. Pak měl před sebou muže na kříži. Ne, nebyl to kříž, jen jeho obraz namalovaný na kamenné stěně, ke které byl onen muž přibitý v příšerné parodii na ukřižování, obě ruce i nohy probodnuté kovovými bodci zaraženými do drolící se malty. Něco se tomu muži omotalo okolo těla – ne plaz, protože z bledého těla onoho mrtvého stvoření vyrůstaly jen zárodky nohou podobných ploutvím. Snad tedy něco staršího? Něco z dob, kdy se evoluce ještě rozhodovala, jakou cestou se vydá?

Další výjevy – kozlí hlava se sedmi očima rozmístěnýma do tvaru kříže, kde se v každé smaragdově zelené duhovce zračilo hrůzné a tajuplné vědění, to všechno ještě zhrůzněné tím, že

d

32

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 32


hlava vyrůstala z  anatomicky dokonalého těla mladé ženy. Stvoření pozvedlo ruce dlaněmi vzhůru. Z každé vyletěla holubice a rozletěla se k Chambersovi, takže viděl jejich kalné složené oči a klapající hmyzí kusadla.

Pak najednou padal, všechny hrůzy, které viděl, nechal za sebou, prolétal kolem obrazů, stěn, kamenů, kolem samotného času. Všechno se před ním ztrácelo. Všechno, co kdy znal, každý, koho kdy potkal, koho miloval. Na ničem z toho už nezáleželo. Na nikom z nich ve skutečnosti nezáleželo.

Důležité bylo jedině to, co leží na dně jámy.

Teď už to viděl, přicházelo mu to vstříc. Pláň šedého prachu, který bledě světélkuje. Beztvará krajina neslibující nic než očistec bez konce, věčné vězení, kde není třeba mříží, protože nic než ono vězení není, není kam utéct, jen do nekonečné nicoty všeho, co ho obklopovalo.

Přistál překvapivě jemně, a když se zvedal, opět se mu zjevila žena s kozlí hlavou. Tentokrát měla ruce se špinavými špičatými drápy a svírala v nich urnu, o které Chambers Turnerovi řekl, že s ní nechce mít co do činění.

Podala mu ji.

Chambers o krok ustoupil, ale ta stejná žena stála za ním, nalevo, napravo, všude, kam se podíval. Nekonečně mnoho krásných, mladých dívek, každá s hlavou stvůry, ho pobízelo, aby od nich převzal jejich břemeno.

Zavřel oči a pokoušel se je odstrčit. Smysly se mu zase vrátily, takže vnímal, jak mají ženy hebkou pokožku, a cítil jejich zkažený dech. Když se prsty dotkl jejich drápů, cítil, jak se mu drolí pod rukama a nehty odpadají jako shnilá kůra stromu.

Jedna urna spadla na zem a rozvířila tím bledý prach okolo.

l

33

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 33


Pak spadla další a další, vířily vyschlou zeminu, až se z ní vytvořil tak hustý mrak, že když Chambers znovu otevřel oči, neviděl ani ty zástupy těl, které se na něj tlačily.

Urny padaly pořád dál, dopadaly jedna na druhou, a když se z  nich obsah sypal ven, znělo to, jako když se lámou suché kosti. Oblak, který Chamberse obklopoval, byl už tak hustý, že nebylo vidět, co se v urnách skrývá, a Chambers to ani vidět nechtěl. Teprve až se prach začal usazovat a hliněné střepy uren se nakupily dost vysoko, si Chambers uvědomil, že v nich měl být on sám. Pozoroval, jak se skládají dohromady, spojují se, aby vytvořily místnost, ve které bude navždy uvězněný.

Chambers znovu natáhl ruce, začal bušit do nově vytvořených hliněných stěn, mlátil do nich pěstmi, až konečně začaly praskat. Otvory teď viděl pouze temnotu, a přece věděl, že v ní se skrývá to nejstrašlivější. Najednou se k němu něco začalo řítit. Byla to krev, celý zpěněný oceán plný krve a v něm každá hrůznost, které se kdy bál, a každá hanebnost, kterou kdy spáchal, všechno dohromady v  jedné mocné, zdrcující vlně zoufalství, utrpení a děsu. Zatímco ho tekutina pohlcovala, zaplavovala a topila, mohl jen řvát, ale když otevřel ústa, zaplnila je šarlatová vlna. „Jste v pořádku?“

Chambers ležel na podlaze, ale díky bohu, že to byla podla - ha. Pěkně pevná podlaha, na níž nebylo ani stopy po démonech, stvůrách ani ničem jiném, co by v  normálním, racionálním světě nemělo existovat. Zalapal po dechu a rozhlédl se okolo. Byl zpátky v laboratoři Britského muzea. Ne že by se z ní snad přemístil jinam, samozřejmě.

d

rtzui

34

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 34


Postavil se na nohy. Nebylo to tak snadné, jak očekával, a musel se opřít o člověka, který ho v této poněkud trapné situaci našel.

„Jsem v pořádku,“ řekl. Rozhodně tak ale nezněl. Otočil se, aby se podíval, o koho se to vlastně opírá. „A vy...?“

Zahlédl vlídnou tvář rámovanou zrzavými vlasy, které ženě sahaly těsně nad ramena. Zelené oči měla naplněné starostí.

Ne, nikoli zelené – smaragdové.

Chambers zavrtěl hlavou a pokusil se vymazat si z hlavy obraz kozlí dívky.

„... a já si o vás zrovna dělám starosti,“ odpověděla dívka. „Čekala jsem venku a pak jsem uslyšela ránu. Vešla jsem dovnitř, vy jste ležel na podlaze a mumlal jakési nesmysly.“

„Nesmysly?“ Chambers si ji znepokojeně prohlížel. Co asi slyšela?

Když viděla, že je Chambers v pořádku, její výraz se uvolnil a usmála se. „Nebojte se, ničemu jsem nerozuměla. Vlastně to ani nebyla slova. Já si dělala starosti, že máte záchvat, a neměla jsem tušení, co dělat.“

Chambers se opřel o lavičku a ze všech sil se pokusil úsměv opětovat. „Takže nejste doktorka?“

„Kriste, ne.“ Nabídla mu pěstěnou ruku, která se vůbec nepodobala drápům z jeho vidiny. „Karen Shepworthová. Píšu pro Britské listy o těch kostech, co se našly pod domem H. G. Wellse.“

Chambers sebou nechtěně trhl a pak jí lehce potřásl rukou. „Jste reportérka?“

„Dávám přednost označení ‚investigativní žurnalistka‘,“ řekla a prohrabovala se hnědou koženou taškou, kterou měla pověšenou na rameni. „Někde tady mám vizitku...“

l

35

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 35


Chambersovi to došlo.

„Vy píšete o...“

„... o kostech nalezených na tom staveništi, ano,“ dokončila za něj větu a věnovala mu úsměv, který neopětoval. „Proč bych se jinak v neděli potloukala v útrobách Britského muzea?“

„To je otázka.“ Už se začínal cítit lépe. „Je mi líto, slečno Shepworthová, ale ještě jsem neměl příležitost začít.“

Trvala na tom, aby ji oslovoval Karen, a nabídla mu, jestli by si nemohli tykat. „Ale vidím, že už jsi začal pracovat na té urně, co ti kluci s kostmi vykopali.“

Chambers netušil, o čem to mluví, ani proč má na tváři takový uličnický úsměv. Pak sledoval její pohled na lavici, kde ležela lebka, polovina stehenní kosti a další úlomky kostí.

Ale žádná hliněná urna.

Protože byla na podlaze.

Na kusy.

„Do prdele!“ Jeho první reakcí byla vina. Musel tu urnu shodit, když omdlel. Hodlal to připsat důsledkům konzervační tekutiny, ostrého světla a pásmové nemoci. Ale ani to Malcolmovi jako omluva stačit nebude.

„Hádám, že jsi ji teda rozbít nechtěl?“

Chambers už klečel na kolenou a sbíral střepy. Ani si nepamatuju, že bych ji rozbil, chystal se odpovědět, a pak si to rozmyslel. Cokoli, co v přítomnosti téhle dívky řekne, může být zítra v novinách.

„Je křehčí, než vypadala,“ zamumlal, když pokládal střepy zpátky na lavici.

Obsah urny byl stále na podlaze.

V tu chvíli si ho všiml poprvé a přemýšlel, jestli není až příliš choulostivý, aby ho zvedal svýma netrénovanýma rukama.

d

36

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 36


Na zemi ležely tři svitky, které vypadaly jako pergamen, každý převázaný temně rudým provázkem se zlatými skvrnkami. Také vypadaly až příliš zachovalé na to, jak dlouho měly ležet pod zemí.

„Ty svitky zvedat nebudeš?“

Nechystal se k tomu, ale teď už se z toho nebude moct vyvléknout. „Hádám, že ty jsou spíš pro Malcolma a jeho tým.“ Zvedl každý zvlášť a opatrně je položil na stůl.

„Mohli bychom se na ně podívat.“ Hned vytáhla nůžtičky na nehty a chystala se na nejbližší svitek.

„Myslím, že bychom to měli nechat odborníkům,“ poznamenal, ale k ničemu to nebylo.

„Jejda,“ zachichotala se, když přestřihla provázek. „Asi se přetrhl, když spadl na zem.“

Svitek, skoro jako by její počínání schvaloval, se rozevřel a odhalil listinu tak nádhernou, že jim oběma vzala dech.

„Vypadá to jako stránka ze středověké bible,“ řekl Chambers a prohlížel si zdobné, nádherně propracované písmo se složitě malovanou iniciálou. Použité barvy by nemohly být jasnější, ani kdyby je písař použil teprve včera.

„Je to jako umělecké dílo,“ zašeptala Karen a natáhla se po listině.

Chambers její ruku odstrčil. „Radši na to nesahej,“ poradil jí. „Kromě toho, že v těchhle starých barvivech a inkoustech můžou být jedovaté látky, tak taky existuje možnost, že je to něco drahocenného.“

Chvíli trvalo, než to vstřebala. „Drahocenného? Podle čeho to poznáš?“

Chambers mávl rukou ke zbytku exemplářů. „Pohřbili to s tím chudákem, ať už to byl kdokoli, a dokonce i základní ohle

l

37

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 37


dání naznačuje, že ty kosti byly pohřbené velice dlouho, možná stovky let.“

Karen to zřejmě zaujalo. Vytáhla svůj diktafon a než pokračovala, zapnula ho. „Jak to víš?“

Chamberse její přítomnost znervózňovala, a tak bez přemýšlení popadl lebku. Tentokrát na něj nijak neúčinkovala. Žádná závrať, nic. Zakašlal, aby zakryl úlevu, a pokračoval. „Některé znaky jsou jasné, jiné už méně. Samotná kost má takovou hustotu, které dosáhne jen tehdy, když se minerály v mezibuněčné hmotě – vápník a fosforečnan – s dešťovou vodou vyplaví do půdy. Díky tomu je pak kost porézní. Čím je kost starší, tím je její tkáň lehčí a poréznější. A tahle lebka je opravdu lehoučká.“

Zvedl ji na světlo. „Když se podíváš pořádně, uvidíš na povrchu spoustu tenoučkých linek.“ Karen přišla blíž. „Nejlíp je to vidět na lebeční klenbě – tady nahoře. Vidíš to?“ Karen přikývla. „No, tak ty vytvořili živočichové, kteří žijí v hlíně – červi, brouci a tak různě –, když po lebce lezli. Jde o to, že aby se kost takhle opotřebovala, chce to čas.“

Karen přistrčila diktafon blíž. „Jak dlouho?“

Chambers pokrčil rameny. „Těžko říct, ale mluvíme spíš o staletích než o dekádách.“ Zvedl stehenní kost. „Tady ty linky vidíš taky, což nám pomůže potvrdit, že je to pravděpodobně součást stejného těla, ke kterému patří i lebka.“

„Chtěl bys ještě něco dodat?“

Chambers stehenní kost odložil. „V současné chvíli ne.“

„Dobrá.“ Karen se usmála a vypnula diktafon. „Ještě poslední otázka a slibuju, že odpověď bude mimo záznam.“

Chambers nehodlal polevit v ostražitosti. „Prosím.“

„Co jsi proboha dělal na té podlaze, když jsem přišla?“

d

38

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 38


„Jo tohleto? To protože když jsem se přiblížil k té lebce, tak...“ Zmlkl. Právě se těch kostí dotýkal a nijak ho neovlivňovaly. Nedávalo to smysl, stejně jako všechno ostatní, co se toho odpoledne stalo. Byl si jistý jedině tím, že tahle reportérka nesmí vytušit, jak je zrovna rozrušený. „Prostě smůla,“ řekl se stydlivým úsměvem. „Udělal jsem krok dozadu a uklouzl jsem. Slibuješ, že to nikomu neřekneš?“

Vrhla na něj zářivý úsměv, který jí zřejmě obstaral už nejedno vodítko. „Slibuju. Tohle tajemství je u mě v  bezpečí.“ Otočila se k otevřenému pergamenu. „Ale co kdybys na oplátku neřekl Malcolmu Turnerovi nic o tom, že jsem otevřela tenhle svitek?“

„Dobrá,“ souhlasil Chambers. „Ale to je o něco větší laskavost, nemyslíš?“

„Tvrdý vyjednavač. To se mi líbí.“ Uklidila diktafon. „Tak dobře – mám u tebe maličký dloužek.“ Teď vytáhla kapesní fotoaparát. „Jdi kousek dál, prosím.“

Chambers se chystal protestovat, ale ve chvíli, kdy otevřel ústa, zazářil blesk a pergamen byl navždy vypálený do negativu.

„Říkala jsem si, že to radši udělám, než mě zastavíš,“ poznamenala a schovala fotoaparát z dohledu. „Chtěl bys vědět, co to všechno znamená?“

Chambers musel uznat, že ho to zajímalo. „Ale jak bys...?“

„Říkal jsi, že by ten pergamen mohl být klidně stovky let starý, že?“ Chambers přikývl. „Jeden můj učitel na Oxfordu býval odborník na středověkou angličtinu. Jestli tam pořád ještě učí, třeba by byl ochotný to pro mě přeložit. Garantuju, že to bude rychlejší, než kdyby to měli překládat tady. A bude o tom mlčet. Za určitou cenu.“

l

39

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 39


Chambers nechtěl vědět, jaká ta cena může být.

„Ale zajímá tě to, ne?“

Chambers přikývl. Cthulhu tým ve Washingtonu by se možná rád podíval jako první, ale nemůže promeškat příležitost, aby se na to podíval odborník z Oxfordu.

„Dobrá, v tom případě uděláme výměnu. Ty mi poskytneš informace, které zjistíš z těch starých kostí, a já ti řeknu, co jsem dostala z toho učitele. Můžeme to probrat příští týden na večeři. Platí?“

Teprve když odešla, si Chambers uvědomil, že si možná domluvil rande.

d

40

s

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 40


ČTVRTEK, 27. ŘÍJNA 1994, 6:30

ZNOVU SE MU ZDÁL SEN.

Kostel byl tentokrát blíž a krvavě rudé nebe bylo temnější. Nepršelo, ale zatuchlý vlhký pach naznačoval, že krajinu brzy začne bičovat prudká bouře.

Natáhl se a dotkl se země. Prach byl tak jemný, že měl od něj bílé prsty, takže hned věděl, že to není prach, ale popel z nějaké kataklyzmatické katastrofy, která se tu prohnala a vše zpustošila.

Byl obklopený těly.

Přemýšlel, jestli se dívá na bojiště, ale pokud tomu tak bylo, tak se tu onen konflikt odehrál už dávno. Těla se rozkládala, byla vysušená a obalená popelem, ve kterém ležela.

Pak se těla začala hýbat.

Neviditelné síly Chamberse přikovaly na místě a nedokázal nic víc než jen pozorovat, jak se zvedá armáda nemrtvých. Cáry seschlých svalů visely z kostí, které by se bez nich neměly být schopné pohybovat, a přece to dokázaly. Drolivé kyčelní a ramenní klouby byly v tak příšerném stavu, že by neunesly váhu ani pírka, a přece držely, když se stvůry rozhlížely kolem a pozorovaly okolí prázdnými očnicemi.

l

41

CTYRI

s

b

LOVECRAFT_sazba 08/09/17 14:00 Stránka 41


Stál ve středu oceánu nově povstalých nemrtvých, kteří byli zatím zmatení a neměli jasný cíl. Čekal, že se budou nemotorně a nahodile šourat různými směry, ale to se nestalo.

Místo toho se všichni otočili a podívali se na něj.

I když ze všech nemrtvých



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist