načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Lovec králíků - Lars Kepler

Lovec králíků

Elektronická kniha: Lovec králíků
Autor:

Šestý díl série o komisaři Joonu Linnovi.   Mistr thrilleru Lars Kepler je zpět s novým strhujícím příběhem o komisaři Joonu Linnovi. Joona Linna sedí už dva roky ve ... (celý popis)


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 527
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Šestý díl série o komisaři Joonu Linnovi.   Mistr thrilleru Lars Kepler je zpět s novým strhujícím příběhem o komisaři Joonu Linnovi. Joona Linna sedí už dva roky ve vězení s vysokou ostrahou. Nyní ho však odvezli na tajnou schůzku. Po vraždě švédského ministra zahraničí totiž policie potřebuje, aby jí pomohl vypátrat a zastavit pachatele, který nejspíš plánuje další vraždy v politických kruzích. Policie pracuje s verzí teroristického pozadí případu, Joona však tuší, že oběti, kterých bude brzy přibývat, spojuje cosi jiného… On i Saga Bauerová musejí pracovat v utajení a proti rozkazům svých nadřízených, aby vraha zastavili dřív, než bude příliš pozdě. Hříčka osudu nečekaně postaví do centra dění populárního kuchaře Rexe Müllera. Ten má v úmyslu poprvé se postarat o svého syna Sammyho, kterého dosud zanedbával. Avšak místo tří týdnu poklidného soužití je čeká děsivý boj o život. Až se z vašeho telefonu ozve dětský hlas odříkávající básničku o deseti malých králících, dejte se na útěk, protože právě tu před smrtí slyšely všechny oběti Lovce králíku. ----- Lovec králíku je opravdu neskutečně napínavý. Je tak dobrý, že je prakticky nemožné odložit ho dřív než po přečtení všech 520 stran. A právě to z něj dělá prozatím vůbec nejlepší Keplerův román. Udržet konstantní napětí na tolika stránkách je mimořádný úspěch. –Fadrelandsvennen Lars Kepler je tak schopný vypravěč, že jsem mu úplně podlehl: startuje plnou rychlostí, a jak pomstychtivý Lovec králíku získává před hlavními postavami náskok, tempo se ještě zrychluje. -Dagens Nyheter Lars Kepler je mistr nečekaných zvratů, tok vyprávění plyne, intenzita se stupňuje až k bodu varu a Kepler nás nutí věřit ve všechny protagonisty. - Tronder-Avisa   Lars Kepler je pseudonym, za nímž se skrývá manželská dvojice Alexandra Coelho Ahndorilová (nar. 1966) a Alexander Ahndoril (nar. 1967). Společně vydali pět bestsellerových krimi románu s hlavní postavou komisaře Joony Linny, Lovec králíku je šestý, nejnovější díl. Stejně jako Svědkyně ohně, Písečný muž a Stalker se ve Švédsku stal nejprodávanějším románem roku. Všech knih série se doposud prodalo devět milionů výtisku, jen v České republice více než čtvrt milionu. Román Hypnotizér se dočkal filmového zpracování v režii Lasseho Hallströma. Prvních pět dílů vyšlo také jako audioknihy v interpretaci Pavla Rímského. Mimo sérii byl v češtině vydán mysteriózní thriller Playground (2015; česky Host 2016).

Související tituly dle názvu:
Lovec králíků Lovec králíků
Kepler Lars
Cena: 310 Kč
Lovec králíků Lovec králíků
Kepler Lars
Cena: 212 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

lars kepler je pseudonym, za nímž se

skrývá manželská dvojice Alexandra Coelho

Ahndorilová (nar. 1966) a AlexanderAhn

doril (nar. 1967). Společně vydali pětbest

sellerových krimi románů s hlavní postavou

komisaře Joony Linny, Lovec králíků je šestý,

nejnovější díl. Stejně jako Svědkyně ohně,

Písečný muž a Stalker se ve Švédsku stalnejpro

dávanějším románem roku. Všech knih série

se doposud prodalo devět milionů výtisků,

jen v České republice více než čtvrt milionu.

Román Hypnotizér se dočkal fi lmovéhozpra

cování v režii Lasseho Hallströma. Prvních pět

dílů vyšlo také jako audioknihy v interpretaci

Pavla Rímského. Mimo sérii byl v češtině

vydán mysteriózní thriller Playground (2015;

česky Host 2016).

V sérii s komisařem Joonou Linnou

v češtině vyšlo:

Hypnotizér (2010)

Paganiniho smlouva (2011)

Svědkyně ohně (2012)

Písečný muž (2013)

Stalker (2015)

Lovec králíků je opravdu neskutečně napínavý. Je tak dobrý,

že je prakticky nemožné odložit ho dřív než po přečtení

všech 520 stran. A právě to z něj dělá prozatím vůbecnej

lepší Keplerův román. Udržet konstantní napětí na tolika

stránkách je mimořádný úspěch.

fædrelandsvennen

Lars Kepler je tak schopný vypravěč, že jsem mu úplně

podlehl: startuje plnou rychlostí, a jak pomstychtivý Lovec

králíků získává před hlavními postavami náskok, tempo se

ještě zrychluje.

dagens nyheter

Lars Kepler je mistr nečekaných zvratů, tok řeči plyne,

intenzita se stupňuje až k bodu varu a Kepler nás nutí věřit

ve všechny protagonisty.

trønder-avisa

¤¥¦§ 978-80-7577-060-8

Cena 369 Kč

lars keplerlovec králíků

mistr thrilleru lars kepler je

zpět s novým strhujícím příběhem

o komisaři joonovi linnovi

Joona Linna sedí už dva roky ve vězení

s vysokou ostrahou. Nyní ho však odvezli

na tajnou schůzku. Po vraždě švédského

ministra zahraničí totiž policie potřebuje,

aby jí pomohl vypátrat a zastavit pachatele,

který nejspíš plánuje další vraždyv po

litických kruzích. Policie pracuje s verzí

teroristického pozadí případu, Joona však

tuší, že oběti, kterých bude brzy přibývat,

spojuje cosi jiného... On i Saga Bauerová

musejí pracovat v utajení a proti rozkazům

svých nadřízených, aby vraha zastavili dřív,

než bude příliš pozdě.

Hříčka osudu nečekaně postaví docen

tra dění populárního kuchaře Rexe Müllera.

Ten má v úmyslu poprvé se postarato své

ho syna Sammyho, kterého dosudzane

dbával. Avšak místo tří týdnů poklidného

soužití je čeká děsivý boj o přežití.

Až se z vašeho telefonu ozve dětský hlas

odříkávající básničku o deseti malýchkrálí

cích, dejte se na útěk, protože právě tu před

smrtí slyšely všechny oběti Lovce králíků.

lars

kepler

lovec

králíků

1

pátek 26. srpna

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24


lars kepler


lovec králíků


lars kepler


brno 2017

lovec králíků


Kaninjägaren

Copyright © Lars Kepler, 2016

Published by agreement with Salomonsson Agency

Translation © Karolína Kloučková, 2017

Cover photo © Love Lannér

Cover design © Hummingbirds

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2017

(elektronické vydání)

isbn 978-80-7577-087-5 (Formát PDF)

isbn 978-80-7577-088-2 (Formát ePub)

isbn 978-80-7577-089-9 (Formát MobiPocket)


7

Je brzy ráno a klidná hladina zátoky se blyští jako leštěná ocel.

Všechny luxusní vily stojí zahalené v noční mlze a svitzahrad

ních luceren proniká větvemi a vysokými ploty.

Po cestě podél pobřeží kráčí opilý muž s láhví vína v ruce.

Zastaví se u bílého domu s velkými okny s výhledem nazá

toku. Velmi opatrně odloží láhev doprostřed cesty, překročí

příkop, přeleze železný plot a vstoupí do zahrady.

Vrávoravě pokračuje přes trávník, kymácivě se zastavía roz

hlédne se po velkých oknech, ve kterých se odrážejí světla

z verandy, a po temných obrysech nábytku za nimi.

Pokračuje k domu, mávnutím pozdraví půlmetrovéhopor

celánového trpaslíka, obejde zábradlí, vyklopýtá na verandu,

upadne na jedno koleno, ale zase se postaví.

Voda v bazénu se leskne jako světlemodrá skleněná tabule.

Muž se nejistě postaví na okraj, rozepne si poklopeca za

čne do vody močit. Pak se dokolébá k modrému zahradnímu

nábytku a pomočí křesla s polštářky i kulatý stůl.

V chladném vzduchu jde z moči pára.

Muž si zapne kalhoty a podívá se za bílým králíkem, který

přehopsá po trávníku a nakonec zmizí pod keřem.

S úsměvem se vrací zpátky k domu, mine dveře naveran

du, opře se o zábradlí, sejde na trávník, zastaví se a ohlédne.

Jeho zamlžený mozek se pokouší pochopit, co právě viděl.

Jako by na něj pohlédl kdosi oblečený v černéma s podiv

ným tvarem obličeje.

Buď někdo stojí uvnitř temného domu, nebo je venku

a po zoruje ho v odrazu v okně.



9

1

pátek 26. srpna

Z šedivé oblohy se pomalu snášejí drobné dešťové kapky.

Matné světlo z okolních domů dosahuje do výšky třicetime

trů nad střechy. Je bezvětří a ozářené kapky tvoří nad celým

Djursholmem mlhavou kupoli.

Přímo u Germánské zátoky stojí mohutná vila.

Uvnitř právě kráčí, opatrně jako zvíře, po lakovanýchpar

ketách a dál po perském koberci mladá žena.

Jmenuje se Sofia Stefanssonová.

Napjatě vnímá každý detail.

Na područce pohovky leží černý dálkový ovládač. Někdo

ho omotal průhlednou lepicí páskou, aby kryt baterie držel

na místě. Na stole jsou patrné stopy od skleniček. Mezi chlupy

velkého koberce se zachytila stará náplast.

Podlaha pod Sofií tiše praská, jako by se za ní někdo plížil.

Na podpatcích a svalnatých lýtkách má cákance odvlhké

ho chodníku. Nohy má ještě pořád silné, ačkoli s fotbalem

skončila už před dvěma lety.

Sofia v ruce svírá lahvičku se slzným plynem, aby ji muž,

který tu na ni čeká, neviděl. V duchu si opakuje, že si tuto

situaci zvolila sama, že má všechno pod kontrolou a že tady

chce být.

Muž, který jí přišel otevřít, stojí u okna a sleduje jichlad

ným pohledem.

Sofia má obličej s mladistvě zakulacenými tvářemia syme

trickými rysy. Je oblečená v modrých šatech na ramínkas řa

dou knoflíčků na hrudi. Drobný přívěsek ve tvaru srdíčka se

jí na řetízku chvěje v jamce nad výstřihem šatů přesně v rytmu

zrychleného tepu.

Ví, že se ještě může omluvit, říct, že se necítí dobře a  že

musí zase odjet. Nejspíš by ho to rozladilo, ale smířil by se s tím.


10

Muž stojící u křesla na ni pohlédne se smutným hladem

v očích a Sofia v břiše pocítí novou vlnu strachu.

Najednou má pocit, jako by se s ním už někdy v minulosti

setkala, možná je to některý z vysokých šéfů, který se okolo

ní mihl v jednom z dřívějších zaměstnání, nebo snad otec

dávného spolužáka.

Sofia se zastaví kousek od něho, usměje se a  uvědomí si,

jak jí rychle bije srdce. Než bude mít možnost cokoli vyčíst

z jeho hlasu a pohybů, hodlá si ponechat odstup.

Na jeho ruce, svírající opěradlo křesla, nejsou patrné žádné

známky násilného chování, nehty má upravené a ošoupaný

snubní prsten svědčí o mnohaletém manželství.

„Pěkný dům,“ řekne Sofia a odhrne si z tváře uvolněnýpra

men vlasů.

„Díky,“ odpoví muž a pustí křeslo.

Bude mu nanejvýš padesát, ale pohybuje se s tíživoupo

chmurností jako starý člověk ve svém starém domově.

„Přijela jste taxíkem?“ zeptá se a ztěžka polkne.

„Ano,“ odpoví Sofia.

Znovu se rozhostí ticho, kyvadlové hodiny v sousedním

pokoji odbijí dva zvučné a jasné údery.

Z lilie ve váze se neslyšně sesype oranžovočervený pyl.

Sofia už dávno přišla na to, že ji vzrušují situace sezvlášt

ním sexuálním podtextem. Byla ráda středem pozornosti,

užívala si pocit vyvolenosti, ale ještě nikdy se do nikohodo

opravdy nezamilovala.

„Neviděli jsme se už někdy?“ zeptá se muže.

„To bych si určitě pamatoval,“ odpoví muž neradostně.

Prošedivělé plavé vlasy má sčesané dozadu. Lhostejnýobli

čej se mu trochu leskne a přes čelo se táhne hluboká vráska.

„Sbíráte umění?“ zeptá se Sofia a  kývne směrem ke stěně.

„Umění mě zajímá,“ odpoví muž.

Hledí na ni světlýma očima zpoza kostěných obroučekbrý

lí. Sofia se odvrátí, nenápadně zastrčí slzný sprej do kabelky

a pak přistoupí k velkému obrazu ve zlatém rámu.


11

Muž ji následuje, zastaví se trochu moc blízko u  ní a dý

chá nosem. Když zvedne pravou ruku, aby na obraz ukázal,

Sofia sebou trhne.

„Devatenácté století... Carl Gustaf Hellqvist,“ vysvětluje jí.

„Zemřel mladý, měl těžký život plný bolesti a  elektrošoků...

ale byl to vynikající umělec.“

„Fascinující,“ odpoví Sofia tiše.

„Taky si myslím,“ řekne muž a vykročí směrem do jídelny.

Sofia ho následuje s děsivým pocitem, že se právě nechává

vlákat do pasti. Jako by se otvor za ní zvolna a ospale zavíral,

jako by se ozubená kola otáčela a úniková cesta se centimetr

po centimetru zužovala.

Rozlehlý pokoj s řadou členěných oken s výhledem na

zá toku je vybavený jednobarevnými pohovkami a lesklými

skříněmi.

Na kraji oválného jídelního stolu stojí dvě skleničkyčer

veného vína.

„Dáte si skleničku vína?“ zeptá se muž a obrátí se k ní.

„Raději bílé, jestli můžu,“ odpoví Sofia ze strachu, aby se

ji nepokusil omámit.

„Šampaňské?“ navrhne on, aniž z ní spustí oči.

„Ano, díky.“

„Samozřejmě že si dáme šampaňské,“ přitaká muž.

Když člověk přijde k někomu úplně cizímu domů,podvě

domě se krčí, protože každá místnost může představovat past,

každý předmět může posloužit jako zbraň.

Sofia dává přednost hotelovým pokojům, protože tam

je větší šance, že by ji někdo zaslechl, kdyby volalao po

moc.

Následuje ho do kuchyně a vtom zaslechne zvláštnívysoko

frekvenční tón. Nedokáže přijít na to, odkud vychází. Zdá

se, že muž si ničeho nevšiml, ale Sofia se zastaví a obrátípo

hled k temným oknům. Právě se chystá něco říct, když vtom

se ozve zvuk, jako když kostka ledu dopadne do skleničky.

„Jste si jistý, že doma nikdo není?“ zeptá se.


12

Pomyslí si, že kdyby se něco dělo, může rychle skopnout

boty a utíkat k domovním dveřím. Nejspíš je mnohemmršt

nější než on, a když poběží rovnou a kabát nechá viset navě

šáku, bude z domu rychle venku.

Zůstane stát ve dveřích do kuchyně. Muž zatím vytáhne

z chladničky láhev šampaňského značky Bollinger. Otevře

ji, naplní dvě vysoké úzké skleničky, počká, až pěna klesne,

a obě skleničky dolije. Potom k ní přistoupí.


13

2

Sofia ochutná víno, vnímá, jak se jí jeho chuť šíří v ústech,

a naslouchá tichému praskání bublinek ve skleničce. Něco ji

znovu přiměje pohlédnout na řadu kuchyňských oken. Asi

nějaké zvíře, pomyslí si. Venku je tma. V odraze vidí kuchyň

s jasnými obrysy a mužova záda, hladkou pracovní plochu,

stojan s noži a mísu citronů.

Muž znovu zvedne sklenku ke rtům, napije se a lehceroz

třesenou rukou jí pokyne.

„Rozepni si trochu šaty,“ řekne tiše.

Sofia vyprázdní skleničku, všimne si otisku rtěnky naokra

ji a odloží ji na stůl. Potom jemně vyprostí první knoflíček

z drobné dírky.

„Máš podprsenku,“ řekne muž.

„Ano,“ odpoví ona a rozepne si další knoflík.

„Jakou velikost?“

„75 C.“

Muž stojí na místě a s úsměvem ji pozoruje. Sofia sezačí

ná potit.

„Jaké máš kalhotky?“

„Světle modré, hedvábné.“

„Můžu se podívat?“

Sofia zaváhá a muž si toho všimne.

„Omlouvám se,“ řekne okamžitě. „Jdu na to moc rychle?

Je to tak?“

„Jenom bychom měli nejdřív vyřídit finanční záležitosti,“

řekne Sofia a snaží se, aby to znělo přirozeně a rozhodně.

„Chápu,“ odpoví muž odměřeně.

„Jenom je lepší začít...“

„Dostaneš zaplaceno,“ přeruší ji s lehkým náznakemroz

čilení v hlase.

Když je Sofia se svými stálými zákazníky, všechno jevět

šinou jednoduché, někdy dokonce příjemné, ale z nových


14

zákazníků je pokaždé nervózní. Pomyslí na všechno, co by se

mohlo stát, vzpomíná na to, co už zažila, na jistého otce dvou

dětí v Täby, který ji kousl do krku a zamkl v garáži.

Má inzerát na Růžových stránkách a na Stockholmskeholky.se.

Téměř všichni, kteří ji osloví, jsou dokonale neseriózní.Větši

nou používají vulgarity, slibují skvělý sex a vyhrožují násilím

a potrestáním.

Než si Sofia s  někým začne opravdu psát, dá na svou in

tuici. Tento dopis byl dobře napsaný, zcela konkrétnía ne

uráž livý. Muž si říkal Wille, měl skryté telefonní číslo a bydlel

na dobré adrese.

Ve třetím mailu jí sdělil, co by s ní rád dělal a kolik jeocho

ten zaplatit.

Viděla v tom jasné varování.

Když se to zdá příliš dobré, něco není v pořádku. Výherní

losy po světě jen tak nekolují, a i kdyby náhodou ano, je lepší

přijít o skvělý obchod než riskovat.

A přesto je teď tady.

Muž se vrátí a podá jí obálku. Sofia peníze rychle přepočítá

a schová je do kabelky.

„Je to dost na to, abys ukázala kalhotky?“ zeptá se muž.

Sofia se usměje, jako by to byla samozřejmost, a oběma

rukama si lehce začne vytahovat šaty od kolen nahoru. Lem

se s tichým praskáním zachycuje o silonky. Sofia se zastaví

a pohlédne na něj.

Nesetkají se pohledem, muž jí jenom zírá mezi nohy a ona

váhavě zvedne šaty až k pasu. Pod lesklými světlými silonkami

se jako perleť třpytí hedvábné kalhotky.

„Jsi vyholená?“ zeptá se muž trochu chraptivě.

„Používám vosk.“

„Úplně?“

„Ano.“

„To musí bolet,“ opáčí muž zaujatě.

„Dá se na to zvyknout,“ přikývne Sofia.

„Tak je to v životě se spoustou věcí,“ zašeptá Wille.


15

Sofia spustí šaty zase dolů, a když si je urovnává nasteh

nech, zároveň si otře pot z dlaní.

Přestože dostala peníze, znovu začíná být nervózní.

Možná je to tou vysokou částkou.

Zaplatil jí pětkrát víc než kterýkoli zákazník před ním.

V mailu tvrdil, že platí dobře za diskrétnost a za své zvláštní

přání, ale i tak to bylo moc.

Když jí napsal, co chce dělat, měla pocit, že to nezní nijak

zvlášť nebezpečně.

Znala muže s  vystrašeným pohledem, který si oblékal

spod ní prádlo své matky a chtěl, aby ho kopala do rozkroku.

Zaplatil jí za to, aby ho pomočila, až bude ležet napodla

ze a plakat bolestí, ale nedokázala to. Jenom si vzala peníze

a utekla pryč.

„Každého vzrušuje něco jiného,“ řekne Wille s rozpačitým

úsměvem. „Nedá se to vynutit... a proto se za to musízapla

tit. Chci říct, že je mi jasné, že to, co budeš dělat, se tinebu

de líbit.“

„Je to různé, ale když je muž ohleduplný, můžu si to užít,“

zalže Sofia.

Ve svém inzerátu Sofia samozřejmě slibuje naprostou

dis krét nost, ale přece jenom dodržuje určitá bezpečnostní

opatření. Má doma diář, do kterého si zapisuje jménoa ad

resu osoby, s níž se má setkat, aby ji v případě zmizení mohli

vystopovat.

A navíc Willeho už jako zákazníka měla Tamara, těsněpřed

tím, než přestala pracovat v eskort servisu, provdala sea pře

stěhovala se do Göteborgu. Sofia ví, že kdyby Wille Tamaře

ublížil, nechala by na fóru pracovníků v erotických službách

varování.

„Jen bych ti nerad připadal nechutný a odporný,“ řekne

muž a přistoupí k ní o krok blíž. „Jsi neuvěřitelně krásnáa mla

dá... a já vím, jak sám vypadám. Když jsem byl ve tvém věku,

taky jsem vypadal dobře, ale...“

„Vypadáš dobře,“ ujistí ho Sofia.


16

Vzpomene si přitom, kolikrát už slyšela, že prostitutky

musí být jako psychologové, ale muži, s nimiž se setkala,vět

šinou neříkali vůbec nic osobního.

„Půjdeme nahoru do ložnice?“ zeptá se lehkým tónem muž,

který si říká Wille.


17

3

Sofia ho následuje po širokých schodech do horního patra

a chce se jí čurat. Měkký koberec je na každém schodupři

chycený tenkou měděnou tyčí. Na nablýskaném zábradlí se

odráží světlo velkého lustru.

Sofia měla od začátku v plánu přijímat jenom exkluzivní

zákazníky, takové, kteří jí zaplatí vysokou částku za celou noc

nebo potřebují společnost na cestu nebo večírek.

Za celé tři roky, po které si tímto způsobem přivydělává,

měla takových zákazníků asi dvacet, ale většina ostatních chce

jenom vykouřit, než se po práci vrátí domů k rodině.

Velké světlé ložnici vévodí mohutná manželská postel

s krásným šedým hedvábným prostěradlem.

Na nočním stolku na straně manželky leží román od Leny

Anderssonové a dóza drahého krému na ruce. Wille má na

nočním stolku iPad s otisky prstů na černé lesklé ploše.

Muž ukáže na černé kožené řemeny, které připravilu sloup

ků v rozích postele. Sofia vidí, že nejsou právě nové,v zá

hybech jsou trochu rozpraskané a začíná se z nich odlupovat

barva.

Pokoj se dvakrát zachvěje a jako by se s cuknutím roztočil.

Sofia na muže pohlédne, ale ten se tváří, jako by nic nepostřehl.

V koutcích úst má zubní pastu nebo zbytek tablety proti

pálení žáhy.

Ze schodů se ozve zapraskání, a než se muž obrátí k Sofii,

pohlédne směrem do chodby.

„Musím mít jistotu, že až budu chtít, tak mě odpoutáš,“

vysvětluje, zatímco si rozepíná košili. „Musím ti věřit, že se

mě nepokusíš okrást nebo jednoduše nezmizíš, když už jsi

dostala peníze.“

„Samozřejmě,“ odpoví ona.

Hrudník má porostlý světlými chloupky a je znát, že se

snaží zatahovat břicho, když se na něho dívá.


18

Sofia si pomyslí, že až bude připoutaný, musí ho požádat,

aby si mohla odskočit do koupelny. Je přímo vedle ložnice,

pootevřenými dveřmi je uvnitř vidět zrcadlo a v jeho odraze

sprcha na stěně se zlatou mozaikou.

„Chci, abys mě připoutala a dala sis přitom hezky načas.

Nemám rád násilí ani nátlak,“ zdůrazní.

Sofia přikývne a zuje si boty. Když se napřímí, znovu pocítí

lehkou závrať. Než si zvedne šaty k pasu, krátce se mu podívá

do očí. Látka praská statickou elektřinou. Zasune si palce za

vrchní okraj silonek a stáhne je dolů. Svíravý pocit okoloste

hen zmizí a tenoučká látka se jí shrne na lýtkách.

„Možná bys chtěla být radši spoutaná ty?“ navrhne muž

a usměje se svému zvláštnímu nápadu.

„Ne, díky,“ odpoví ona a začne si rozepínat šaty.

„Je to docela pohodlné,“ zavtipkuje muž a lehce zatahá za

jeden z řemenů.

„Takové věci nedělám,“ odpoví Sofia zdvořile.

„Nikdy jsem to obráceně nevyzkoušel... Když to uděláš,

dám ti dvakrát tolik.“ Muž se zasměje, jako by ho ta myšlenka

překvapila a pobavila.

Nabízí jí víc peněz, než kolik si vydělá za dva měsíce. Ale

nechat se spoutat je příliš nebezpečné.

„Co ty na to?“ usmívá se Wille.

„Ne,“ odpoví Sofia a cítí úlevu i lítost.

„Dobře,“ řekne muž a pustí řemen.

Přezka zazvoní o sloupek v čele postele.

„Chceš, abych se svlékla úplně?“

„Počkej chvilku,“ odpoví a prohlíží si ji podivně pátravým

pohledem.

„Nevadí, když si na chvilku odskočím do koupelny?“

„Moment,“ odpoví Wille a zní to, jako by se snažilzklid

nit dech.

Sofia pocítí zvláštní chlad na rtech. Když zvedne ruku, aby

se dotkla úst, Wille se široce usměje.


19

Dojde k ní, pevně ji chytí za bradu a plivne jí přímo do

obličeje.

„Co to děláš?“ zeptá se Sofia s novým návalem závrati.

Náhle se jí podlomí nohy a ona dosedne na podlahu tak

tvrdě, až se kousne do jazyka. Klesne na bok, ústa se jí plní

krví a vidí, že se Wille postavil nad ni a rozepíná si poklopec

manšestrových kalhot.

Nemá sílu ani popolézt stranou. Položí tvář na podlahu

a v prachu pod postelí vidí mrtvou mouchu. Srdce jí buší tak

divoce, až jí z toho duní v uších. Musel ji nějak omámit.

„Nedělej to,“ zasípá a zavře oči.

Než Sofia ztratí vědomí, pochopí, že ji ten muž možná

zabije, že tento okamžik je možná její poslední.


20

4

Sofia se s kašláním probudí ze zlého snu, ve kterém seprá

vě topila, a hned si uvědomí, kde je. Je připoutaná v posteli

u  muže, který si říká Wille. Leží na zádech, znehybněná na

pjatými řemeny. Spoutal ji tak pevně, že má svaly na rukou

i nohou natažené, v zápěstích cítí palčivou bolest a prsty má

ledově chladné.

V ústech má sucho, jazyk už přestal krvácet, ale má hootek

lý a bolavý.

Nohy má roztažené tak, že se jí šaty vyhrnuly až do pasu.

To nemůže být pravda, pomyslí si.

Počítal s každou její reakcí a už dopředu přimíchal došam

paňského něco omamného.

Z vedlejšího pokoje Sofia slyší nějaký hlas, zní to jakoob

chodní rozhovor, jako by mluvil šéf.

Pokusí se zvednout hlavu a podívat se z okna, aby viděla,

jestli je ještě noc, nebo už ráno, ale nejde to, bolest v pažích

je příliš silná.

Právě když přemýšlí o tom, že netuší, jak dlouho už tu

takhle leží, Wille se vrátí do ložnice.

Strach naplní Sofii srdce jako prudký jed. Cítí, jak se jí

zmocňuje panika, stahuje jí hrdlo a zrychluje tep.

Stalo se to, co se nemělo stát.

Pokouší se zklidnit, myslí na to, že musí začít rozhovor,

musí mu vysvětlit, že si vybral nesprávnou dívku, ale když ji

hned pustí, nebude z toho dělat problém.

V duchu sama sobě slíbí, že s touto prací hned skončí, už

to dělá příliš dlouho a vydělané peníze stejně vyhazuje za

zbytečnosti.

Muž na ni hledí stejně hladově jako předtím. Sofia sesna

ží zachovat klidný výraz a  myslí na to, že už od začátku vě

děla, že na té situaci není něco v pořádku. Ale místo aby se

na místě otočila a  odešla, tentokrát na svou intuici nedala.


21

Udělala katastrofální chybu a zachovala se jako nějakázou

falá feťačka.

„Řekla jsem, že tohle nechci,“ řekne vážně.

„Ano,“ odpoví Wille protáhle a bloudí očima po jejím těle.

„Znám děvčata, kterým se to takhle líbí, můžu ti na ně dát

kontakt, když budeš chtít.“

Muž mlčí a jenom těžce dýchá nosem. Pak se postaví před

postel mezi její nohy. Sofia se začne potit po celém tělea v du

chu se připravuje na agresivitu a bolest.

„Tohle je přepadení, je ti to jasné?“

Wille dál mlčí, jenom si upraví brýle na nose a zaujatě ji

pozoruje.

„Pociťuju to jako nepříjemné a ponižující,“ spustí znovu

Sofia, ale když se jí zlomí hlas, odmlčí se.

Snaží se zklidnit dech, nesmí působit vystrašeně, nesmí

začít prosit. Co by teď udělala Tamara? Vidí před seboupiho

vatý obličej své kamarádky, trochu opovržlivý úsměv, tvrdost

jejího pohledu.

„Mám údaje o tobě doma v diáři,“ řekne a pohlédne mu

do očí.

„Jaké údaje?“ opáčí muž lhostejně.

„Tvoje jméno, které je určitě smyšlené, ale mám tam i tvou

adresu, mail a čas naší schůzky...“

„Tak teď o tom vím,“ přikývne Wille.

Když si klekne na postel a začne lézt směrem k ní, matrace

se rozhoupe. Muž se zastaví mezi jejími stehny, chytnekalhot

ky a trhne. Švy zapraskají, ale nepovolí. Zabolí ji rameno, jako

by se mělo vykloubit.

Muž zabere znovu, oběma rukama. Kalhotky se jí palčivě

zaříznou do boků, ale lemované pružné švy drží.

Wille si něco sám pro sebe zašeptá a vstane z postele.

Matrace se znovu zhoupne a Sofii se sevřou stehennísva

ly v křeči.

Tělem jí probleskne vzpomínka na fotbalové tréninky,vy

baví se jí pocit křeče vystřelující do lýtka, když se pokoušela


22

vydloubat hrudky sešlapané trávy, které se jí vytvořily mezi

špunty na kopačkách.

Rudé rozpálené obličeje spoluhráček. Klapající podlaha

v šatně, pach potu, mastí a deodorantů.

Jak se to mohlo stát? Jak mohla skončit tady?

Sofia se přemáhá, aby se nerozplakala, má pocit, že když

dá najevo, jak moc se bojí, bude s ní konec.

Muž se vrátí s nůžkami na nehty, na obou stranáchkalhot

ky rozstřihne a vytáhne je.

„Spousta holek si na bondáž potrpí. Myslím...“

„Já nechci holky, které si na to potrpí,“ přeruší ji Wille

a hodí kalhotky vedle ní na postel.

„Myslím tím, že znám holky, kterým se líbí být spoutané,“

řekne ona.

„Nemělas sem chodit,“ konstatuje stroze Wille.

Sofia už se nedokáže ovládnout a rozpláče se. Strach ji nutí

napřímit záda tak, až zatáhne za řemeny, rozedře si kůži a po

pravé paži jí začnou stékat drobné čúrky potu.

„Nedělej to,“ prosí vzlykavě.

Muž si sundá košili, hodí ji na podlahu, trochu si stáhne

kalhoty a na napůl ztopořený penis si nasadí kondom.

Klekne si na postel, a když jí do úst nacpe rozstřiženékal

hotky, Sofia z jeho prstů cítí pach gumy. Zvedne se jí žaludek

a skoro se pozvrací. Jazyk má úplně suchý a po tvářích jí stékají

slzy. Muž ji chytí přes látku šatů za prso a těžce na ni dolehne.

Sofia se strachy pomočí, cítí pod sebou teplou tekutinu.

Když se do ní Wille pokusí proniknout, Sofia sebou rychle

trhne do strany a narazí do něho bokem.

Kapka potu z jeho nosu jí dopadne na čelo.

Jednou rukou jí teď sevře krk, pohlédne na ni lesklýma

očima a položí se na ni. Sofia pod jeho vahou klesne hluboko

do matrace a stehna se jí bolestivě ještě víc roztáhnou. Zápěstí

má v jednom ohni a sloupky v rozích postele zapraskají.

Bojuje, aby se mohla nadechnout, hází hlavou do stran

a nosem se jí podaří nasát trochu vzduchu.


23

Muž jí stiskne hrdlo ještě silněji a Sofii se dělají mžitky před

očima. Místnost potemní a ona zároveň cítí, jak se do ní snaží

proniknout. Bojuje, aby se mu vykroutila, ale nedaří se jí to,

nakonec k tomu dojde. Nesmí zůstat ve svém těle, musímys

let na něco jiného, na chladné večery na velkém trávníku,pře

rývaný dech, páru před ústy a ticho dole u jezera a u staré

bolstanäské školy.

Trenér ukazuje na míč, pískne a rozhostí se ticho.

Stisk okolo krku povoluje, Sofia vykašle kalhotky z úst,na

saje vzduch, zamrká a zaslechne mechanickou melodii.

Muž si znovu klekne, Sofia má celý obličej rozpálený

a prud ce dýchá.

Dole u dveří někdo zvoní.

Wille ji chytí za bradu, hrubě jí otevře ústa a znovu jído

vnitř nacpe kalhotky. Sofia nemůže polknout, zvedá se jíža

ludek a snaží se dýchat nosem.

Ozve se další zazvonění.

Muž na ni plivne, vstane z postele, zapne si kalhotya ces

tou sebere ze země košili.

Jakmile zmizí ve dveřích, Sofia trhne pravou rukou, jak

nejsilněji dokáže, na následky a bolest přitom nemyslí.

Bolí to strašlivě, ale podaří se jí vyprostit ruku z řemene.

Jenom díky kalhotkám v ústech hlasitě nevykřikne.

V hlavě jí duní, má pocit, že musí každou chvíli omdlít,

a celé tělo se jí bolestí roztřese. Možná má zlomený palec,

možná si v něm přetrhla vaz, kůži si rozedřela jako děravou

rukavici. Uvolní si ústa a po paži jí teče krev.

Když se hystericky pokouší uvolnit řemen na levé ruce,hla

sitě zaskučí. Prsty jí sklouzávají, ale nakonec dokáže přezku

uvolnit. Rychle vytáhne ruku, posadí se a  uvolní si řemeny

na nohou.

Postaví se na nejistých nohou, poraněnou ruku si tiskne

k břichu a vykročí po tlustém koberci. Hlava se jí točíboles

tí a šokem, nohy má znecitlivělé a vlhké a studené šaty jí visí

přes zadek.


24

Opatrně vyjde z ložnice a plíží se chodbou, kudy muž před

chvílí odešel.

Sofia se zarazí dřív, než stačí dojít ke schodům. Zdolasly

ší jiný hlas a uvažuje, jestli má začít křičet o pomoc. Neníro

zumět, co druhý muž říká. Opatrně jde blíž. Na zábradlí visí

oblečení z čistírny. Přes igelitový obal je vidět několik stejných

bílých košil.

Opatrně si odkašle, aby mohla začít křičet, když vtom jí

dojde, co se v přízemí děje.

Druhý muž není uvnitř v domě, jeho hlas se ozývá pouze

z domácího telefonu. Je to poslíček, který stojí u brány. Wille

znovu opakuje, že bude muset přijít jindy, zavěsí a  vykročí

zpátky ke schodům.

Sofia zavrávorá, ale udrží rovnováhu. V nohou ji štípe

a pálí, jak do nich zase začíná proudit krev.

Couvne, podlaha pod ní zapraská a ona na konci chodby

zahlédne další větší místnost s malovanými portréty na zdech.

Chce tam doběhnout, otevřít okno a zavolat o pomoc, ale

uvědomí si, že už by to nestihla.


25

5

Sofia se rychle pohybuje podél zdi, mine schody a dojdek úz

kým dveřím do šatny. Stiskne kliku.

Je zamčeno.

Opatrně kliku pustí a zároveň ve všech přívěscích velkého

křišťálového lustru vidí, jak muž stoupá po schodech.

Za chvíli bude nahoře.

Vrátí se k zábradlí nad schodištěm a schoulí se na podlaze,

skrytá za košilemi z čistírny. Jestli se muž podívá přímo jejím

směrem, uvidí ji, ale pokud jenom projde okolo, získá Sofia

několik vteřin náskok.

Ruka ji tolik bolí, až se celá třese, a krk má oteklý. Potřebuje

si odkašlat, napít se.

Schody vržou, muž kráčí ztěžka a unaveně, So fia ho vidí

mezi sloupky a opatrně uhýbá dozadu.

Wille vystoupí na poslední schod, opře se rukouo zábra

dlí a pokračuje chodbou dál. Kráčí k ložnici, aniž na podlaze

postřehne kapky krve.

Sofia opatrně vstane a sleduje jeho záda a opálený krk,do

kud muž nezmizí ve dveřích ložnice.

Neslyšně obejde zábradlí a rozběhne se dolů ze schodů.

Je jí jasné, že se otočil, že už vyrazil za ní.

Domem se teď rozléhají dvoje dunivé kroky.

Zraněnou ruku si chrání druhou dlaní, pevně v ní svírá své

krvavé, bolavé prsty.

Myslí jenom na to, že musí z domu pryč. Proběhne velkou

halou a za sebou slyší Willeho těžké kroky.

„Na tohle nemám čas,“ křičí za ní.

Sofia tiše utíká po úzkém koberci ke vchodovým dveřím.

Zakopne o několik párů bot, ale udrží se na nohou.

Vedle dveří svítí displej poplašného zařízení.

Prsty má tak mokré od krve, že jí klika vyklouzne z ruky.

Otře se do šatů a  zkusí to znovu, ale dveře se neotevřou.


26

Znovu stiskne kliku, strčí do dveří ramenem, ale je zamčeno.

Vyděšeně se rozhlíží po klíčích a zároveň se snaží znovustisk

nout kliku. Musí to vzdát a rozběhne se zpátky otevřenými

dvoukřídlými dveřmi do salonu.

Ve vedlejší místnosti něco hlučně dopadne na podlahu,

ozve se řinčení kovu na parketách.

Sofia utíká pryč od velkých oken, sklo se černě leskne, její

vlastní odraz vypadá jenom jako silueta na pozadí světlé stěny.

Zaslechne ho přicházet z opačné strany, couvne a schová

se za jedním z křídel dveří.

„Všechny dveře jsou zamčené,“ řekne Wille silným hlasem,

když vstoupí do salonu.

Sofia zadržuje dech, srdce jí v hrudi bije na poplach,dve

ře tiše vrznou. Muž se zastaví v otevřených dveřích. Vidí ho

škvírou u pantů, má pootevřená ústa a zpocené tváře.

Nohy se jí znovu začínají třást.

Sofia postoupí o krok dál, zastaví se a naslouchá. Snaží se

být úplně potichu, ale její vyděšený dech je stejně příliš hlasitý.

„Ta hra už mě začíná unavovat,“ řekne muž a projde kolem

ní dál.

Slyší, jak ji Wille hledá, otevírá dveře a zase je zavírá. Volá,

že s ní chce jenom mluvit.

Ozve se šoupání nějakého nábytku a  potom všechno

ztichne.

Sofia naslouchá, slyší svůj vlastní dech, tikání nástěnných

hodin, tichoučké praskání parket, ale jinak nic.

Jenom zoufalé ticho, jako hluboko pod zemí.

Ještě chvilku počká, snaží se zaslechnout plíživé kroky, ví,

že to může být past. Ale nakonec svou skrýš stejně opustí,pro

tože to může být její jediná příležitost.

Plíží se salonem. Všechno je tiché, jakoby ponořené dosto

letého spánku. Kusy drahého nábytku a jejich dvojníciv ok

nech. Ona sama ve světle křišťálového lustru.

Sofia dojde k jedné ze židlí okolo naleštěného stolu,po

kusí se ji zvednout, ale zjistí, že je příliš těžká. Místo toho


27

ji zdravou rukou dotáhne za opěradlo k velkému oknuve

doucímu na terasu a  zasténá bolestí, když se pokusí použít

i poraněnou ruku. Potom oběma rukama sevře opěradlo, dva

kroky popoběhne, celá se natočí a s výkřikem udeří těžkou

židlí do okna.

Židle narazí do skla a spadne nazpátek do místnosti,roz

bitá vnitřní tabule se roztříští a střepy se vysypou na parkety.

Velké kusy skla se sesunou dolů a zůstanou opřenéo neporu

šené vnější tabule.

Domem se rozezní ohlušující houkání sirény.

Sofia znovu popadne židli, nevšímá si střepů pod bosýma

nohama, a právě když se chystá znovu udeřit do okna, spatří

Willeho, jak se z haly blíží k ní.

Pustí židli, přejde přímo do velké kuchyně a  očimapře

létne bílou prkennou podlahu a nerezové pracovní plochy.

Muž ji klidným krokem následuje.

Hlavou jí probleskne vzpomínka na to, jaké to bylo, když ji

někdo v dětství honil při hře: pocit bezmoci, když člověk cítí,

že pronásledovatel je tak blízko, takže už není šance uniknout.

Sofia se opře o kuchyňskou linku a omylem shodí napod

lahu brýle a jakýsi zvláštní náramek.

Neví, co má dělat, pohlédne k  zavřeným dveřím na tera

su, pokračuje šikmo doprostřed kuchyně k ostrůvku sedvě

ma nablýskanými hrnci, roztřesenýma rukama otvírá zásuvky,

lapá po dechu a upře oči na řadu nožů.

Muž vstoupí do kuchyně a ona vytáhne jeden z nožů,obrá

tí se k němu a ucouvne. Wille na ni zírá a oběma rukama svírá

pohrabáč od kachlových kamen, špinavý od popela.

Rozechvěle na něj namíří špičku široké čepele a v tu chvíli

si uvědomí, že nemá nejmenší šanci.

On ji tím pohrabáčem zabije.

Siréna bez ustání houká, chodidla pořezaná od střepů ji

pálí a poraněnou ruku už téměř necítí.

„Nech mě, prosím,“ sípá a ustupuje stále dozadu. „Vrátíme

se do postele, slibuju, bude to v pořádku.“


28

Zvedne nůž, odloží ho na ocelovou plochu a pokusí se

o úsměv.

„Stejně tě praštím,“ řekne muž.

„To přece není nutné,“ žadoní Sofia a cítí, jak ztrácíkontro

lu nad svým obličejem.

„Pořádně tě praštím,“ opakuje Wille a zvedne nástroj přes

ra meno.

„Prosím, udělám, co budeš chtít, já...“

„Je to tvoje chyba,“ přeruší ji a zničehonic pohrabáč upustí.

Ten těžce dopadne na podlahu, zarachotí a zůstane ležet.

Popel z jeho trojité špice se zavíří v malém obláčku.

Muž se překvapeně usměje a podívá se na krvavý kruh,

který se mu náhle objevil na hrudi.

„Co to sakra je,“ zašeptá a jednou rukou zašátrá, aby se

mohl opřít, ale nedosáhne na kuchyňskou linku a zavrávorá.

Na bílé košili se objeví další krvavá skvrna. Rudé rány mu

rozkvétají na těle jako stigmata.

Muž si přitiskne ruku na hruď, začne klopýtat směrem do

jídelny, ale zastaví se a pohlédne na krvavou dlaň. Vypadá

vystrašeně jako malý chlapec, a než dopadne na obě kolena,

pokusí se něco říct.

Krev se řine na podlahu před ním.

Siréna nepřestává nesnesitelně pulzovat.

V odraze lesklého hrnce na těstoviny vystupuje celáku

chyň jako zaoblený panoramatický obraz.

Proti světlým záclonám na okně vidí Sofia mužes podiv

ným tvarem hlavy.

Stojí rozkročený a oběma rukama svírá pistoli.

Celý obličej kromě úst a očí a má skrytý v kukle. Podéljed

né tváře mu visí prameny vlasů nebo nějaké tuhé látkové cáry.

Wille si znovu přitiskne dlaň na hruď, ale krev mu protéká

mezi prsty a po ruce dolů k lokti.

Sofia se nejistě otočí a pohlédne přímo na muže svírajícího

zbraň. Ten nepřestal na Willeho mířit, ale jednou rukou pustil

pistoli a rychle sbírá ze země dvě prázdné nábojnice.


29

Rozběhne se a Sofii mine, jako by vůbec neexistovala,vy

sokou vojenskou botou odkopne pohrabáč, chytí Willeho za

vlasy, zvrátí mu hlavu dozadu a přitiskne mu hlaveňk pravé

mu oku.

Tohle je poprava, pomyslí si Sofia a jako ve snu se pohybuje

směrem k salonu, opírá se přitom bokem o kuchyňskoulin

ku a rukou přejíždí po jejím okraji. Projde okolo obou mužů,

s mrazením v zádech se pokusí rozběhnout, ale uklouzne po

krvi. Nohy jí podjedou, na okamžik se ocitne ve vzduchu

a potom zády a hlavou dopadne na podlahu.

Všechno zčerná. Potom oči zase otevře.

Vidí, že muž ještě pořád nevystřelil, hlaveň pistole stále

měkce spočívá na Willeho zavřeném oku.

V týle jí tepe a brní.

Nedaří se jí zaostřit, jako by se jí zorné pole ohýbalo. To, co

předtím vypadalo jako široký kožený pásek u mužovy tváře,

teď najednou připomíná vlhké peří a špinavé vlasy.

Sofia, na kterou jde závrať, zavře oči a pak přes vysoké tóny

sirény zaslechne hlasy.

„Počkej, počkej,“ naléhá Wille a zrychleně dýchá. „Myslíš

si, že víš všechno, ale tak to není.“

„Vím, že Ratjen otevřel dveře a teď vás...“

„Kdo je Ratjen?“ skočí mu sípavě do řeči Wille.

„A teď vás všechny pohltí peklo,“ dokončí větumaskova

ný muž.

Nastane ticho a Sofia znovu otevře oči. V domě jako by se

usídlila zvláštní ochablost. Maskovaný muž pohlédne naho

diny a cosi Willemu zašeptá.

Wille neodpoví, ale zdá se, že rozumí. Z břicha se mu

stá le valí krev, stéká mu do rozkroku a na zemi tvoří velkou

kaluž.

Sofia si všimne, že jeho brýle leží na podlaze jenom kousek

od ní u okopaného soklu kuchyňské linky a ještě blížk před

mětu, který předtím považovala za náramek.

Teď vidí, že slouží ke spuštění alarmu v případě nouze.


30

Vypadá jako malá kovová dózička se dvěma tlačítky,při

pevněná na náramku od hodinek.

Maskovaný muž nehybně stojí a pozoruje svou oběť.

Sofia opatrně natáhne ruku do strany, zvedne poplašnéza

řízení, přitiskne je k tělu, aby ho skryla, ale několikrátzmáčk

ne obě tlačítka.

Nic se neděje.

Muž pustí Willeho vlasy, ale hlaveň pistole dál drží na

jeho pravém oku. Ještě chvilku počká a potom stiskne spoušť.

Ozve se klapnutí závěru zbraně. Willeho hlava se zhoupne

dozadu a z lebky vystříkne krev. Kousky lebeční kosti a šedé

tkáně se rozprsknou po kuchyňské podlaze, doletí až dojí

delny a pokryjí opěradla židlí, stůl a mísu ovoce.

Sofia cítí na rtech teplé kapky a pak zahlédne nábojnici, jak

se zvonivě kutálí po podlaze.

Ve vzduchu se vznáší oblak prachových plynů, mrtvé tělo

dopadá na zem jako pytel mokrých hadrů a zůstává bezhnu

tí ležet.

Maskovaný muž se skloní, aby sebral prázdnou nábojnici.

Hodinky mu sklouznou až ke hřbetu ruky.

Postaví se rozkročmo nad mrtvým tělem, nakloní se nad

ně, přiloží pistoli hlavní k druhému oku a zakroutí hlavou,

aby si z obličeje odhrnul visící vlhké cáry. Potom znovustisk

ne spoušť.


31

6

První vyzvánění zabezpečeného služebního telefonupronik

ne do snu o potoce protékajícím hustou vegetací.V následu

jící vteřině se Saga Bauerová probudí a vstane z postele, aniž

postřehne, že shodila deku na zem.

Chvátá jen v kalhotkách ke skříni se zbraněmi a zároveň

vytáčí číslo, které se musela naučit nazpaměť. Na jejívyrýso

vané nohy a holá záda dopadá škvírami mezi žaluziemi světlo

pouliční lampy.

Rychle odemkne tlusté železné dveře a nasloucháinstruk

cím z telefonu. Vytáhne černou tašku, hodí do ní Glock 21

v pouzdře a pět náhradních zásobníků.

Saga Bauerová pracuje jako operativní komisařkašvéd

ské bezpečnostní policie a vypracovala se k protiteroristické

jednotce.

Specifický signál, který ji probudil, znamená, že bylvy

hlášen kód Platina.

Saga proběhne halou, vyslechne si poslední instrukce,

ukon čí hovor a vhodí telefon do tašky.

Spěchá to.

Na holé tělo si natáhne koženou kombinézu, na zádech

a na hrudi cítí chladnou kůži, na bosé nohy si obuje vysoké

boty a z police vytáhne helmu, těžkou neprůstřelnou vestu

a rukavice.

Opustí byt, aniž by ztrácela čas zamykáním, a seběhne ze

schodů k domovním dveřím. Vytáhne si zip až k bradě,na

sadí helmu a rychle pod ni zastrká několik pramenů plavých

vlasů.

Na Tavastské ulici stojí špinavý Triumph Speed Triples po

mačkaným výfukem, poškrábanými padáky a podřenýmstar

térem. Saga k němu doběhne, odemkne visací zámek a nechá

ho i se silným řetězem spadnout na asfalt. Nasedne, nastartuje

a vyrazí do nočního města, jak nejrychleji to jde.


32

Obloha nad osvětleným městem je šedá a plná zářivých

dešťových kapek.

Saga jede bez ohledu na provoz, bez povšimnutí míjístop

ky, pořádně sešlápne plyn a na ulici Bastugatan předjede

taxík.

Motor jí vibruje mezi koleny a stehny a jeho řev proniká

helmou jako tlumený zvuk pod vodou.

Komisařka Saga Bauerová je vysoká metr sedmdesát a tělo

má svalnaté jako baletka. Dlouho patřila k  nejlepším boxer

kám v  Evropě, ale před několika lety se závodním sportem

skončila.

Je jí devětadvacet a pořád je neuvěřitelně krásná, možná

krásnější než kdy dřív. Má světlou pleť, štíhlý krk a jasněmod

ré oči.

Většina lidí, kteří se s ní setkají poprvé, pocítí až lehkou

závrať, jako by se v nich cosi roztříštilo.

Zanechává za sebou touhu, pocit nešťastné lásky.

Kolegové už si na její krásu zvykli, jako si člověk zvykne

na krásu vlastní sestry.

Ona sama na svůj vzhled příliš často nemyslí a  vůbec ne

vnímá, že se muži i ženy v její blízkosti usmívají a rudnou

jim tváře.

Máloco ji dovede tak naštvat, jako když jí někdo řekne,

že připomíná vílu nebo některou z disneyovských prince

zen.

Vítr vznese před motorkou do výšky igelitový sáček a Sagu

jeho pohyb vytrhne ze zamyšlení.

Když dorazí na nábřeží Söder Mälarstrand, zabočí prudce

doprava, stupačkou zavadí o asfalt, ale udrží rovnováhu,na

jede na Centrální most a znovu zrychlí.

Vyhlášení kódu Platina naostro ještě nezažila. Na škále

výstrah signalizujících stav ohrožení země je tento poplach

u bezpečnostní policie na nejvyšší příčce. Saga ví, že právě teď

má tento zásah přednost přede všemi ostatními policejními

akcemi v celém Švédsku.


33

Když mine Staré Město a ostrůvek Riddarholmen s jeho

věžemi a úzkými uličkami, připadá si, jako by letěla uvnitř

temné lampy.

Saga je na takové situace vycvičená a ví, že se od ní zatěch

to okolností očekává samostatné jednání, v případě nutnosti

bez ohledu na platné zákony.

Tuší před sebou smutné cihlové budovy Karolínskéne

mocnice a najede na dálnici E4. Vytočí tříválcovoudevítistov

ku na maximum, dostane se na rychlost dvě stě dvacetkilo

metrů za hodinu, mine kruhový objezd Roslagstull a odbočí

doleva směrem k univerzitě.

Chladný vzduch ji uklidňuje, v duchu si procházíinforma

ce, které dostala, a sestavuje první operativní plán.

Saga sjede z dálnice a po ulici Vendevägen projíždí čtvrtí

Djursholm, plnou svěží zeleně a luxusních vil. Na dlážděných

příjezdových cestách stojí auta pokrytá kapkami ranní rosy.

Mezi keři a ovocnými stromy proniká tyrkysový svit z bazénů.

Nestihne zpomalit před kruhovým objezdem a prudceod

bočí doprava. Svaly zareagují ještě dřív, než mozekzaregis

truje zaparkované auto, a Saga strhne řídítka na stranu. Téměř

se převrhne, ale na poslední chvíli vahou těla vyrovná sílu

pohybu. Zadní kolo klouže po asfaltu, a než Saga zase zcela

získá kontrolu nad řízením, narazí do velkého plastovéhood

padkového koše. Znovu přidá rychlost.

Srdce jí divoce buší.

Těsně za zatáčkou a  ve skrytu vysokého živého plotu ně

kdo zaparkoval stříbrný jaguar. Ale její motorka má nízké

těžiště a reaguje extrémně rychle.

Což Sagu zřejmě zachránilo.

V mírné zatáčce mezi skvostnými vilami Saga zahlédneně

kolik velkých jachet. Naklápí motorku ostře k levému boku,

ale jakmile vyjede na rovnou ulici vedoucí podél vodya par

kem dál, ještě zrychlí.


34

7

Když se Saga přiblíží k dané adrese, zpomalí, měkce sjede

doprava na úzkou příjezdovou cestu a zastaví.

Klíčky nechá spadnout do trávy u cesty, vedle nich odloží

helmu a za chůze si natáhne neprůstřelnou vestu a připevní

si pouzdro s pistolí.

Od okamžiku, kdy ji telefon probudil, uplynulo třináct

minut.

Z domu se stále ozývá kvílení sirény.

Na okamžik zatouží, aby tu s ní byl komisař Joona Linna.

Na všech velkých případech zatím pracovala po jeho boku.

Lepšího policistu nikdy nepotkala. A málokterý tohooběto

val tolik jako on.

Jednou ho zradila, udělala přesně tu jedinou věc, kterou

dělat neměla, ale mezitím všechno napravila a teď ví jistě, že

jí odpustil.

On sám tvrdil, že jí nikdy neměl co odpouštět.

Od té doby, co je Joona ve vězení, spolu nejsou v kontaktu.

Ráda by se s ním setkala, ale uvědomuje si, že ho musí nechat,

aby si vybudoval nový život. Ve vězení ho jistě stojí hodněúsi

lí, aby přesvědčil ostatní trestance, že je jedním z nich.

Teď byl vyhlášen kód Platina a Saga Bauerová je sama.

Nikdo jiný od bezpečnostní policie zatím nedorazil.

Saga přeleze plot, doběhne ke vchodu do vily, zasune

do zámku paklíč a potom tenkou špičku odemykací pistole.

Několikrát stiskne spoušť, posune hrot v klíčové dírce o něco

výš, až nakonec stavítka povolí. Zámek se s dutým cvaknutím

odemkne.

Saga položí nářadí na zem, vytáhne svůj glock, odjistí ho

a otevře dveře. Jekot sirény přehlušuje všechno ostatní.

Saga zkontroluje vstupní prostor a velkou halu, potom se

rychle vrátí k centrále alarmu vedle vchodových dveřía vyťu

ká kód, který zná nazpaměť.


35

V domě se rozhostí ticho, tíživé a osudové.

S napřaženou zvednutou zbraní a prstem na spouštipo

kračuje přes halu, mine schody do patra a vejde do velkého

salonu, zajistí pravou stranu a prostor za otevřenými dveřmi

a přikrčeně postupuje dál.

Jedno z velkých oken v místnosti je rozbité.

Saga projde okolo něho, blíží se k otevřeným dveřím do

kuchyně a v mnoha skleněných plochách vidí svůj vlastní

zdvojený odraz.

Krev a úlomky lebeční kosti vystříkly z kuchyně napodla

hu k sedací soupravě a nízkému konferenčnímu stolku.

Saga otáčí hlavní pistole okolo sebe, opatrně pokračuje

vpřed a vidí čím dál větší část kuchyně. Bílé skříňkya nerezo

vé pracovní plochy.

Zastaví se a naslouchá.

Zaslechne opatrné ťukání, jako by někdo úplně tiše seděl

a klepal nehtem do stolu.

Saga namíří pistoli do dveří kuchyně, neslyšně ukročístra

nou a spatří muže ležícího na zádech na podlaze.

Má prostřelené břicho a obě oči.

Z týlu hlavy nezbylo nic.

Pod tělem se utvořila temná kaluž.

Ruce má rozhozené do stran, jako by se opaloval.

Saga zvedne zbraň tím směrem, odkud patrně vyšlyvýstře

ly, a pátrá pohledem po kuchyni.

Záclona na dveřích vedoucích na verandu se pohybuje

a vítr ji vzdouvá dovnitř do místnosti. Kroužky na garnýži

o sebe tiše ťukají.

Krev z prvního výstřelu do hlavy vystříkla daleko popod

laze a  někdo ji přešel bosýma nohama. Stopy vedou přímo

k ní.

Saga se rychle otočí, se zbraní v natažených rukou pátrá po

místnosti a vykročí zpátky k dvoukřídlým dveřím do salonu.

Když koutkem oka zahlédne, jak někdo vylézá z úkrytu za

pohovkou, zachvěje se.


36

Stačí se akorát otočit, když se osoba postaví. Je to žena

v modrých šatech. Udělá nejistý krok a Saga jí zamíří na hruď.

„Ruce za hlavu,“ vykřikne Saga. „Na kolena, na kolena!“

Saga na ženu nepřestává mířit a rozeběhne se k ní.

„Prosím...“ zašeptá žena a upustí na zem spouštěč alarmu.

Stihne jenom ukázat prázdné ruce. Ve stejné chvíli ji Saga

kopne ze strany těsně pod koleno takovou silou, že se ženě

podlomí obě nohy a ona prudce dopadne na podlahu.Nej

dřív bokem, potom tváří a spánkem.

Saga se na ni vrhne, udeří ji do levé ledviny, přitisknepis

toli k týlu, drží ženu pravým kolenem u země a rozhlíží se

po místnosti.

„Je v domě ještě někdo?“

„Jenom ten, co střílel. Vešel do kuchyně,“ odpoví ženaa za

lapá po dechu. „Vystřelil a šel...“

„Ticho,“ přeruší ji Saga.

Saga ji rychle otočí na břicho a ruce jí stočí dozadu. Žena

všechno snáší s nepříjemnou poddajností. Saga jí spoutápo

raněné ruce lepicí páskou, rychle vstane, vrátí se do kuchyně

a projde kolem mrtvého muže.

Záclona se dál vzdouvá ve větru.

Pokračuje rovně dál, překročí pohrabáč zašpiněný odpo

pela, zkontroluje kuchyň nalevo, obejde ostrůvek a zamíří ke

dveřím na verandu.

Ve skleněné tabuli je kulatý otvor vyříznutý diamantovou

pilou a dveře jsou otevřené. Dovnitř proudí večerní vzduch

a rozeznívá kroužky na garnýži. Saga vyjde na terasu a namíří

pistolí dolů mezi záhony.

Voda je klidná, noc tichá.

Osoba, která se takovýmto způsobem vkrade do domu

a vykoná dokonalou popravu, na místě činu určitě nezůstane.

Saga se vrátí k ženě, omotá jí lepicí páskou i nohy a jedním

kolenem si jí klekne na záda.

„Teď potřebuju, abyste mi odpověděla na pár otázek,“řek

ne tiše.


37

„Já s tím nemám nic společného, byla jsem tady náhodou,

nic jsem neviděla,“ zašeptá žena.

Než vstane, stáhne Saga ženě šaty přes holý zadek. Zachví

li zastaví před domem pět esúvéček a dovnitř se nahrnemnož

ství lidí od bezpečnostní policie.

„Kolik bylo pachatelů?“

„Jenom jeden, viděla jsem jenom jednoho.“

„Dokážete ho popsat?“

„Nevím, měl na obličeji masku, nic jsem neviděla. Mělčer

né oblečení, rukavice... Stalo se to tak rychle, myslela jsem, že

zabije i mě, myslela jsem...“

„Dobře, počkejte,“ přeruší ji Saga.

Dojde k mrtvému tělu. Kulatý obličej je do té míryzacho

valý, že není problém muže poznat. Saga vytáhne služební

telefon, poodejde stranou a  zavolá šéfovi bezpečnostní poli

cie. Je noc, ale nepochybně už čekal, až telefon zazvoní, takže

hovor přijal okamžitě.

„Ministr zahraničí je mrtvý,“ oznámí.


38

8

O osm minut později už se zahrada i dům hemží členyzvlášt

ní jednotky bezpečnostní policie, která má interní přezdívku

Electrolux. Vtip, podle kterého přezdívka vznikla, si však už

nikdo nepamatuje.

Za poslední dva roky bezpečnostní policie podstatně

zvý šila ochranná opatření v okolí nejvyšších státních činitelů.

Všichni dostali osobní strážce a moderní zařízení k ohlášení

stavu nouze. Je možné jím signalizovat různé stupně ohrožení,

ale tím, že žena stiskla obě tlačítka zároveň na dobu delší než

tři vteřiny, spustila vyhlášení kódu Platina.

Místo činu je uzavřené, rozsáhlá oblast okolo Stockholmu

přísně střežená a na silnicích jsou uzavírky.

Do domu vstoupí Janus Mickelsen a potřese si se Sagou

rukou. Přebírá velení operace v domě a Saga ho v rychlosti

informuje o  situaci. Janus se svými světle zrzavými delší

mi vlasy a  strništěm na tvářích připomíná květinové dítě.

Tento trochu ošoupaný hippie styl mu propůjčuje určitý

šarm, ale Saga ví, že než se dostal k bezpečnostní policii,

byl vojákem z povolání a sloužil na moři u somálskéhopo

břeží.

Jednoho agenta umístí Janus ke dveřím, i když je jasné,

že tentokrát nebude možné sepisovat obvyklý seznam všech

osob, které na místo činu vstoupí. Tentokrát nebudeexis

tovat žádná dokumentace o tom, kdo se v domě po vraždě

vyskytoval. V případě vyhlášení kódu Platina nesmí býtpoz

ději žádným způsobem dohledatelné, kdo byl informován

nebo se o událostech dozvěděl, a kdo naopak nikoli.

Dva policisté přistoupí rovnou k mladé ženě, která leží na

boku se spoutanýma rukama i  nohama. Oči má zarudlé od

pláče a řasenka jí stekla ke spánkům.

Jeden z mužů vedle ní poklekne a vytáhne ketaminovou

injekci. Ženu to tak vyděsí, až se celá roztřese, ale druhý muž


39

ji pevně chytí a píchne jí injekci do krku, přímo do horní

duté žíly.

Žena zrudne ve tvářích, zakloní hlavu, propne celé tělo

a potom ochabne.

Saga sleduje, jak jí přeříznou pásky na rukou a nohou, na

ústa a nos nasadí kyslíkovou masku, položí ženu do pytle

na mrtvoly a zatáhnou zip. Nehybné tělo odnesou dododáv

ky a posléze ženu odvezou do Káznice.

Další čtyři týmy se mezitím pustily do ohledání místa

činu nejmodernějšími metodami a vše pečlivědokumentu

jí. S maxi mální efektivitou sbírají otisky prstů a bot, mapují

krvavé stopy, průstřely a úhly dopadu střel, shromažďujíbio

logické stopy, textilní vlákna, vlasy, tělesné tekutiny, úlomky

kostí, částečky mozkové tkáně, střepy a třísky.

„Ministrova žena je s dětmi na cestě domů,“ řekne Janus.

„Letadlo přistane na letišti Arlanda v osm patnáct. Do té doby

tu musí být čisto.“

Veškeré informace musejí získat hned teď, protože další

příležitost už mít nebudou.



Lars Kepler

LARS KEPLER


Alexander 20. 1. 1967 a Alexandra 2. 3. 1966

Lars Kepler je pseudonym švédské autorské dvojice manželů Alexandra Ahndorila a Alexandry Coehlo Ahndorilové.

Oba dva jsou jako jednotlivci známí vydávaní spisovatelé. Když se rozhodli se spojit své tvůrčí síly a vytvořit společné dílo, nechtěli, aby ho si čtenáři dávali do souvislostí s jejich předchozí individuální prací. Identita Larse Keplera ale byla odhlalena brzy po vydání prvního románu.
Jedná se o temné (a místy poměrně násilné a kruté) detektivní příběhy, jejichž společným jmenovatelem je neohrožený stockholmský šéfinspektor Jonna Linna. První část (dosud pentalogie) pod názvem Hypnotizér (Hypnotisören) vyšla poprvé v roce 2009 a stala se bestsellerem. Román se prodává ve 40 zemích světa a v roce 2012 se dočkal filmové adaptace.
Následují příběhy Paganiniho smlouva (Paganinikontraktet, 2010), Svědkyně ohně (Eldvittnet, 2011) a Písečný muž (Sandmannen, 2012). Závěrem posledně jmenovaného románu odchází dosud nezastavitelný Joona Lina, jehož pohnutý osobní osud se prolíná všemi knihami, zdánlivě ze scény. Ale již po dvou letech se vrací v díle Stalker (Stalker, 2014) a pouští se do nových dobrodružství.
Série je dostupná ve 20 zemích a po celém světě se prodalo 5 milionů knih, z toho téměř polovina v domácím Švédsku.

Pseudonym Lars Kepler - jméno Lars vzdává úctu velikánovi a průkopníkovi severské krimi Stiegu Larssonovi a Kepler poukazuje na astronoma a matematika Johanna Keplera (1571 - 1630).




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist