E-kniha: Lokální ošetřování ran a defektů na kůži – Irena Pejznochová

Ing. Bc. Irena Pejznochová

LOKÁLNÍ OŠETŘOVÁNÍ RAN A DEFEKTŮ NA KŮŽI

Recenzent:

MUDr. Jozef Keller

© Grada Publishing, a.s., 2010

Autory fotografi í jsou:

Kazuistika 1 a 3 – Věra Vokáčová

Kazuistika 2 – Pavla Fričová

Kazuistika 4 – MUDr. Jozef Keller

Kazuistika 5 – Mgr. Romana Lebedinská

Cover Photo © fotobanka allphoto, 2010

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 4129. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková

Sazba a zlom Karel Mikula

Počet stran 80

1. vydání, Praha 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými znám

kami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků,

což není zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich for

mách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů.

Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro naklada

telství žádné právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným

způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhla

su nakladatelství.

ISBN 978 -80 -247-2682-3

ISBN 978-80-247-7302-5 (elektronická verze ve formátu PDF)

© Grada Publishing, a.s. 2012

(tištěná verze)

5

Obsah 1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7 2 Rána . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8

2.1 Rozdělení ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

2.2 Příčiny vzniku rány. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 3 Hojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

3.1 Fáze hojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

3.1.1 Fáze čisticí, exsudativní, erudační, zánětlivá . . . . . 11

3.1.2 Fáze granulační, proliferativní . . . . . . . . . . . . . 11

3.1.3 Fáze epitelizační, vyzrávání, tvorba jizvy . . . . . . . 12

3.2 Faktory ovlivňující proces hojení ran. . . . . . . . . . . . . . 12

3.3 Edémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 4 Infekce ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

4.1 Příznaky infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

4.2 Predisponující faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

4.3 Původci infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

4.4 Druhy infekcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

4.5 Prevence a ošetřování ranných infekcí . . . . . . . . . . . . . 18 5 Systémová terapie ulcerací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

5.1 Ulcus cruris venosum (vřed na bérci žilního původu) . . . . 20

5.2 Ulcus cruris arteriosum (vřed na bérci tepenného původu) . 21

5.3 Diabetická ulcerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

5.4 Dekubity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

5.5 Ostatní ulcerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 6 Ošetřování a léčba ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

6.1 Fyzikální komprese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

6.2 Ošetřování ulcerací (defektů kůže) . . . . . . . . . . . . . . . 38 7 Imobilizační syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 8 Kompetence sestry při ošetřování ulcerací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 9 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 10 Kazuistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Kazuistika 1. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Kazuistika 2. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

Kazuistika 3. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Kazuistika 4. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

Kazuistika 5. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 11 Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

Příloha č. 1. Návrh pracovního postupu –

Lokální ošetřování chronických defektů a ran . . . . 67

Příloha č. 2. Hodnocení rizika výskytu dekubitů

podle Nortonové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

1Úvod

1 Úvod O hojení ran bylo již řečeno a napsáno hodně, přesto však praxe ukazuje, že nemáme ještě dostatek informací a praktických zkušeností k tomu, abychom mohli s naprostou samozřejmostí vždy a za každých okolností sáhnout po optimální metodě ošetřování. Někdy nám v tom brání právě nedostatek zkušeností, jindy složitá komunikace s ošetřujícím lékařem nebo nevole revizního lékaře k povolení úhrady. Často se však objevuje problém v nedostatečné komunikaci se samotným pacientem nebo jeho rodinou.

Edukace je velmi složitý proces předávání informací a učení pacienta chápat své problémy a chtít je řešit. Je založený na obrovské trpělivosti a schopnosti předávat informace srozumitelnou formou. A navíc pokud pacient nebo rodina nechce spolupracovat, je proces edukace o to těžší.

Dalším problémem, který se jeví jako velmi závažný při léčbě ran, je vzrůstající věk a komplikující onemocnění našich pacientů a klientů.

Demografi cká křivka je neúprosná, a tak musíme počítat s tím, že budeme ošetřovat stále více starých lidí, u kterých je samotný buněčný proces hojení protrahovaný a komplikovaný zdravotním nebo psychickým stavem a také sociálním zázemím.

Cílem této publikace je popsat základní a obecně platné postupy při lokálním ošetřování defektů kůže se zaměřením na ošetřovatelskou praxi. Celý proces ošetřování je veden z pohledu sestry, ale nikdy nesmíme zapomínat na komplexní léčbu a holistický přístup k pacientovi. Sestra má významnou pozici v léčbě již tím, že je s pacientem v přímém a dlouhodobém kontaktu, a má tedy možnost vypozorovat a vysledovat mnoho souvislostí a informací, na základě kterých lékař může lépe a efektivněji nastavit způsob léčby.

Doufám, že můj odvážný krok k napsání této příručky vám přinese užitečné rady a informace pro běžnou každo denní praxi.

Ing. Bc. Irena Pejznochová

8

Lokální ošetřování ran a defektů na kůži2

2 Rána Defi nice Otevřená rána (kožní defekt) znamená jakékoliv narušení celistvosti kožního krytu. 2 . 1 R o z d ě l e n í r a n Podle mechanizmu vzniku

Mechanické: ■

řezné –

tržné –

zhmožděné –

tržně zhmožděné –

bodné –

penetrující –

sečné –

kousnutím –

střelné –

tlakové –

Chemické (louhy, kyseliny) ■

Termické (popáleniny, opařeniny, omrzliny) ■

Aktinické (radiační záření) ■

Podle hloubky

Povrchové ■

Hluboké ■

Podle délky léčby

Akutní – primárně se hojící rány, které vzniknou ve zdravé tkáni. ■

Chronické – nehojící se déle než 6–8 týdnů. ■

Vznikají především v trofi cky změněných tkáních nejčastěji žilní

ho nebo tepenného původu, na místech lokálně působících faktorů – tlakem nebo zářením, nedostatečným prokrvením. Následně vznikají ulcerace jako defekty kůže.

2Rána

Ulcerace dolních končetin jsou poměrně častou komplikací onemocnění cév dolních končetin postihující až 2 % populace. Nejčastěji se vyskytují ulcus cruris venosum, tedy žilní etiologie – u 73 %. Dále arteriální rány dané postižením ischemií v 8 %, diabetické ve 3 %, poúrazové ve 2 % a tzv. jiné ve 14 %. Z celkového množství postižených trpí 25 % otevřenými ulceracemi. 2.2 Příčiny vzniku rány Externí mechanizmy

Trau ma ■

Infekce ■

Patologický tlak ■

Vysoká nebo příliš nízká teplota ■

Radiační léčba ■

Dermatitidy ■ Interní mechanizmy

Poruchy funkce žilního systému ■

Poruchy funkce tepenného systému ■

Poruchy funkce lymfatického systému ■

Onemocnění krvetvorby ■

Metabolické poruchy ■

Autoimunitní onemocnění ■

Neuropatie ■

atd. ■

Lokální ošetřování ran a defektů na kůži3

3 Hojení Hojení ran je přirozeným obranným systémem pohybu a dělení buněk, který organizmus spouští okamžitě při vzniku jakékoliv rány na těle. U zdravého jedince je tento obranný mechanizmus natolik silný, že dokáže zvládnout všechny akutní rány a hojení probíhá per primam. Pokud dojde ke komplikacím rány např. infekcí, tak u mladého a zdravého jedince za mírného přispění dojde také ke zhojení v relativně krátkém časovém úseku.

Pokud se však stejná situace objeví u jedince, který je celkově ve zhoršeném zdravotním stavu kvůli chronickým onemocněním, je starší 65 let, má zhoršený nutriční stav a sníženou schopnost sebepéče, je jasné, že léčení defektů ve formě ulcerací bude složité a dlouhodobé.

Hojení rány je kontinuální proces, v němž se jednotlivé fáze vzájemně prolínají a na sebe navazují. 3.1 Fáze hojení Hojení ran je přirozenou buněčnou reakcí organizmu na porušení celistvosti kožního krytu. Buněčné pochody se spouští okamžitě ve chvíli, kdy dojde k porušení integrity tkáně.

Hojení ran může probíhat v zásadě buď per primam intentionem, nebo per secundam intentionem. Hojení per primam intentionem probíhá nejčastěji u chirurgických zákroků, kdy je malá destrukce tkáně, a tyto defekty se uzavírají stehy nebo svorkami Samozřejmě také za předpokladu, že organizmus je relativně mladý a zdravý.

V opačném případě přirozené systémy hojení selhávají a rána nemá tendenci k hojení. Navíc pokud přispěje lokální infekce nebo celkové zhoršení stavu pacienta, rána se stává chronickou a ve svém hojení stagnuje.

Hojení per secundam se týká ran s tkáňovým defi citem, který se musí doplnit novotvorbou. Proces tvorby tkáně je zdlouhavý a výsledkem je nápadná jizva.

Jako chronický defekt pak označujeme sekundárně se hojící ránu. Proces hojení je provázen destrukcí i tvorbou granulační tkáně a trvá déle než 6 týdnů. Při procesu hojení se mohou negativně uplatnit místní a celkové faktory.

3Hojení

Fáze hojení

■ Čisticí fáze (hemostáza, zvládnutí infekce a nekrotizace tkáně)

Granulační fáze (výstavba nového tkaniva) ■

Epitelizační fáze (tvorba nového epitelu – kůže) ■

Jednotlivé fáze na sebe nejen plynule navazují, ale mohou se i vzájemně překrývat. 3.1.1 Fáze čisticí, exsudativní, erudační, zánětlivá Vždy ji popisujeme tím, co se aktuálně v ráně odehrává. Musíme však mít na paměti, že fáze čisticí je vždy fází zásadní, kdy se snažíme co nejrychleji zastavit krvácení a co nejefektivněji ránu vyčistit a tím odstranit lokální příčiny stagnace procesu hojení.

Rána je často infi kovaná, secernující s možným výskytem vlhkých či suchých nekróz, s výraznými povlaky, často je přítomný zápach a lokální bolest. Charakteristika rány Rána chronická, infi kovaná i neinfi kovaná, secernující, povleklá, nekrotická, zapáchající. Cíl lokálního ošetřování Hemostáza, rychlé aktivní čištění rány, podpora proliferace buněk, podpora granulace. 3.1.2 Fáze granulační, proliferativní Dochází k proliferaci (dělení) buněk – vytvoření nových cév za účelem vyplnění defektu granulační tkání. Růstové faktory a cytokiny stimulují migraci a proliferaci buněk. Fibroplasty produkují kolagen, který vyzrává v pevná kolagenní vlákna. Charakteristika rány Rána akutní i chronická, rána primárně vyčištěná s velkou i menší sekrecí.

Lokální ošetřování ran a defektů na kůži3

Cíl lokálního ošetřování Rychlé dočištění rány, zabránění vysychání, podpora a ochrana granulace a následné epitelizace, udržení elasticity plochy a okrajů rány. 3.1.3 Fáze epitelizační, vyzrávání, tvorba jizvy Fáze diferenciace a přestavby, vyzrávání kolagenních vláken. Rána se kontrahuje, granulační tkáň je chudší na vodu a cévy, zpevňuje se a přeměňuje v jizevnatou tkáň. Charakteristika rány Chronická neinfi kovaná, vyčištěná rána s postupující epitelizací. Cíl lokálního ošetřování Podpora a ochrana epitelizace, zlepšení elasticity okrajů rány, zmírnění jizvy. 3.2 Faktory ovlivňující proces hojení ran Proces hojení je přirozeným obranným buněčným procesem, který organizmus spouští ve chvíli, kdy se objeví jakákoliv rána. V případě chronické rány, která se dlouhodobě nehojí, negativně ovlivňují tento proces vnitřní a vnější faktory. Vnitřní faktory

Vaskularizace – dobré krevní zásobení podporuje hojení. Hojení ■

se prodlužuje při nedostatečném krevním zásobení, které zabez

pečuje výživu.

Imunodefi cit – snížená imunita v souvislosti s infekcí, DM ■

Radioterapie ■

Stav výživy – podvýživa – se špatným nutričním stavem se hojení ■

prodlužuje

Obezita – tukové tkanivo omezuje krevní zásobení, okraje rány ■

nepřiléhají k sobě a hrozí dehiscence rány

Léky – imunosupresiva zhoršují hojení, protizánětlivé léky zakrý- ■

vají symptomy infekce

Kouření ■

3Hojení

Stres klade velké nároky na organizmus a nepříznivě ovlivňuje ■

hojení

Nedostatek bílkovin, vitaminů, Fe, Ca, Zn, stopových prvků ■ Vnější fa k tor y

Trauma – poškození celistvosti kožního krytu v důsledku pora- ■

nění

Infekce – kontaminace pacientem nebo personálem, nedodržování ■

hygienických zásad a režimu U starých a nemocných lidí komplikují proces hojení

Cévní změny – ateroskleróza, atrofi e kožních kapilár ■

Snížená funkce jater – zhoršuje se syntéza krevních faktorů srá- ■

žení

Změny v imunitním systému – zhoršuje se tvorba protilátek k za- ■

bránění infekce

Nedostatky v nutrici – mohou snížit počet erytrocytů a leukocytů ■

a tím bránit uvolňování kyslíku, který je potřebný k syntéze kola

genu a vytváření nových epitelových buněk

Z místních faktorů musíme zhodnotit stav rány, zejména mechanizmus poškození, charakter okrajů defektu, jeho lokalizaci i spodinu, množství exsudátu a bakteriální fl óru. Mimo těchto činitelů ovlivňuje negativně hojení chronické rány také přítomnost nekrotické tkáně, lokálně nízké pH a nedostatek růstových faktorů.

Z celkových faktorů se jedná zejména o věk postiženého, protože stárnutí zpomaluje proces hojení. Geriatričtí pacienti rovněž trpí polymorbiditou, poruchou imunity, diabetem a cévními chorobami. Nedostatečná výživa u této skupiny osob má také negativní vliv na hojení. Do této kategorie musíme zařadit i pacienty s nádorovými či infekčními procesy. Malnutrice oslabuje imunitní systém, podobně jako rozsáhlé termické trauma nebo cytostatická léčba. Rozhodující prvky, které určují kvalitu hojení, jsou lékařská a ošetřovatelská péče. Správně zvolený postup ať už operační nebo konzer vativní, dodržování aseptických postupů a zásad sterility, užití správné antibiotické terapie nebo lokální antisepse je předpokladem úspěchu.

Pokud na ráně lpí nekróza, je nezbytné ji odstranit, abychom zabránili možnému šíření mikroorganizmů do okolí a vzniku sepse. Nekrotickou tkáň lze odstranit pomocí exkochleační lžičky nebo

Lokální ošetřování ran a defektů na kůži3

tupým koncem pinzety. Hovoříme o chirurgickém debridementu rány. Kromě této metody lze použít chemickou nekrektomii (např. kyselinou benzoovou 40 %), její předností jsou malé krevní ztráty a selektivní odloučení mrtvé tkáně. Indikuje se zejména u geriatrických nemocných a v určitých lokalitách (dorsum ruky nebo nohy). Další technikou je instrumentační nekrektomie. Může být tangenciální (ostré seřezávání nekróz nožem k dosažení vitální spodiny) nebo fasciální, kdy se odstraňuje postižená tkáň přímo z fascie. Každá metoda má svoje přednosti a omezení. Metodu vždy volí lékař individuálně každému pacientovi. Sestra pokračuje přesnou a efektivní lokální ošetřovatelskou péčí o ránu.

Chronické rány jsou provázeny nejen místní, ale i celkovou odezvou organizmu, kterou označujeme jako „nemoc z chronické rány“. Chronická rána startuje kaskádu patofyziologických změn, které mohou vést až k zániku jedince. 3.3 Edémy Otok je jednou z nejčastějších komplikací při onemocnění žilního a lymfatického systému. Vzniká nahromaděním nezánětlivé tekutiny v podkoží nebo v tělních dutinách, ale i v orgánech (v intersticiu – mimo cévy a buňky). Základním mechanizmem vzniku je retence sodíku a vody v těle. Kůže je v místě nezánětlivého otoku napjatá, lesklá, bledá, zjišťujeme ho palpačně, kdy při tlaku prstu na otok vytlačíme důlek – jamkový otok.

Tekutina se hromadí podle zákona gravitace: kolem kotníků, bérce, stehna (kardiální otoky), u ležícího pacienta v křížové a bederní oblasti nebo v oblasti stehen (edematózní prosáknutí), často otok postihuje také pohlavní ústrojí a obličej. Typy otoků dle příčiny

Hydrops – nahromadění tkáňového moku v tělních dutinách ■

Anasarka – celkové prosáknutí ■

Hydrocefalus – zmnožení tekutiny v mozkových komorách ■

Hydronefróza – zmnožení tekutiny v ledvinách ■

Hydrotorax – nezánětlivá tekutina v hrudní dutině, „voda na pli- ■

cích“

3Hojení

■ Hydroperikard – nezánětlivá tekutina v dutině perikardu, osrdeč

níku

Ascites – nahromadění čiré nezánětlivé tekutiny v dutině břišní ■

Hydrarthros – otok v kloubech ■

Lymfedém – mízní otok, při poruše odtoku lymfy ■ Mechanizmy vzniku otoku Ke vzniku otoku dochází v důsledku kardiální či renální insufi cience, hepatálního selhání, žilní insufi cience, lymfedému, traumatického edému, anafylaxe, z endokrinních příčin (elefantiáza) atd.

Pokud hovoříme o otoku jako následku chronické žilní insufi cience nebo žilní trombózy, je otok klinicky diagnostikován v oblasti dolních končetin, v okolí metatarzu s proximální lokalizací.

V tkáni končetiny vzniklý edém se později mění ve sklerózu tkání až induraci. Kůže je napjatá, lesklá, tvrdá a později pigmentovaná. I po nepatrném traumatu vzniká bércový vřed.

+

16

Lokální ošetřování ran a defektů na kůži4

4 Infekce ran Ranné infekce, které postihují a komplikují léčbu defektů, jsou způsobovány různými druhy mikroorganizmů, které pronikají do rány, rozmnožují se v nich a přitom produkují toxiny.

Každá infekce se může rozšířit a vést až k život ohrožující sepsi. 4.1 Příznaky infekce Příznaky ranné infekce, popsané již v 1. st. n. l. římským lékařem Arnem Corneliem Celsem jako rubor (zarudnutí), tumor (otok), calor (teplo), dolor (bolest), nám dodnes slouží jako vodítko k rozpoznání infekce. Tyto signály jsou výrazem obrany imunitního systému proti vnikajícím mik roorganizmům. Obecnými příznaky jsou teplota, zimnice, leukocytóza a zduření regionálních lymfatických uzlin nebo až porucha funkce.

Rozpoznání počínající ranné infekce je mnohdy obtížné, ale čím dříve se stanoví diagnóza, tím lepší jsou vyhlídky na její zvládnutí. Již první příznaky je třeba brát vážně. 4.2 Predisponující faktory Tento komplexní proces je ovlivňován mnoha faktory. Význam pro progresi infekce má druh, virulence a množství choroboplodných zárodků v ráně. Důležitou roli hraje rychlost formování lokálních obranných mechanizmů a zda jsou tyto mechanizmy účinné. To ovšem závisí na celkovém stavu organizmu. Zesláblý organizmus, malnutrice, poruchy metabolizmu, pokročilé stáří, snížená imunita apod. mají za následek příznivější podmínky pro rozmnožování choroboplodných zárodků. 4.3 Původci infekce Původci infekce mohou být viry, plísně, bakterie a paraziti. V převážné většině případů jsou původci právě bakterie. Jsou to jednobuněčné organizmy a mnohé z nich produkují toxiny. Jestliže bakterie potřebuje

4Infekce ran

k životu kyslík, je označována za aerobní, pokud však kyslík nepotřebuje, popisujeme ji jako anaerobní.

Bakterie mohou být vysoce patogenní již v okamžiku vniknutí do rány. V tom případě již organizmu nezbývá mnoho času k aktivaci vlastních obranných mechanizmů, a pak infekce vyvolané těmito bakteriemi mohou být životu nebezpečné. Jsou však také bakterie, které se vyskytují v organizmu i za normálních podmínek a tělu nijak neškodí, ale ve chvíli, kdy se dostanou například do rány, vyvolají akutní infekci. Typickým příkladem může být přemístění bakterie Escherichia coli ze střevní fl ór y do rány. Velmi obávaným druhem bakterií je např. Staphylococcus aureus, kdy ve 30 % přenašečem je člověk a zdrojem je sliznice nosní. Manifestace infekce Každá rána, i tzv. aseptická operační rána, je osídlena choroboplodnými zárodky. Přítomnost bakterií v ráně ještě neznamená zákonitě vznik infekce, ale považujeme ji za kontaminovanou. Často jsou vlastní obranné mechanizmy schopny se s tímto osídlením vypořádat. Ale ve chvíli, kdy bakterie proniknou hlouběji do rány, kde se pomnoží, svými toxiny poškodí tkáň a vyvolají zánětlivou reakci, hovoříme již o přítomnosti ranné infekce. Množení bakterií probíhá vždy dělením. Inkubační doba je obecně 8–10 hodin, kdy se bakterie přizpůsobují novému prostředí. Po této době začne počet bakterií narůstat. Při odběru materiálu na bakteriologii je pro spolehlivý výsledek důležitá správná technika provedení odběru. Stěr odebíráme nejlépe z hloubky a z okrajů rány, protože v těchto lokalizacích dochází k největší koncentraci bakterií. Nebezpečí vzniku infekcí Obecně můžeme říci, že akutní rána je mnohem náchylnější ke vzniku infekce. S postupnou mobilizací obranných mechanizmů se riziko snižuje, takže rána s dobře vaskularizovaným granulátem může infekci lépe odolávat. Také starší chronické rány jsou proti infekcím odolnější, ale jejich hojivé schopnosti jsou výrazně omezeny. Pamatujte si

Každé zhoršení a porucha prokrvení oblasti rány riziko infekce ■

zvyšuje.

Lokální ošetřování ran a defektů na kůži4

Nekrotická tkáň není prokrvovaná, a tudíž představuje ideální živ- ■

nou půdu pro bakterie.

Nebezpečný je také sekret hromadící se v hlubokých ranách a cho- ■

botech.

Negativní efekt vytvoření ideálního prostředí pro pomnožení může ■

být zesílen použitím nevhodného obvazu s nedostatečnou savostí

a propustností pro vodní páry.

Cizí tělesa v ráně mohou způsobovat lokální snížení obranyschop- ■

nosti a také výraznou ischemii tkáně. 4.4 Druhy infekcí Již podle vzhledu a zápachu exsudátu může i sestra odvodit převažujícího původce infekce. Přítomnost stafylokoků v ráně je vykazována smetanově žlutým hnisem často bez zápachu. Streptokoky v ráně se projevují řídkým, žlutošedým hnisem. Pseudomonas zase modrozelenavým, nasládle páchnoucím hnisem, přítomnost Escherichia coli je charakterizována nahnědlým hnisem páchnoucím po fekáliích. 4.5 Prevence a ošetřování ranných infekcí

Prevence: ■ důkladná ochrana před osídlením choroboplodnými zá

rodky, důkladné dodržování základů antisepse a asepse.

Ošetřování: ■ redukce stávajícího osídlení rány, eliminace vniklých

bakterií. Antiseptika Obezřetný přístup vyžaduje použití lokálních antiseptických substancí. Jejich účinnost je většinou velmi omezená a jejich vedlejší účinky mohou zpomalit proces hojení. Pro názornější ukázku připomeňme cytotoxicitu vůči granulocytům, lymfocytům a makrofágům. Nezanedbatelná je i možnost alergizace, rozvoj rezistence choroboplodných zárodků vůči účinné látce, bolestivost v místě a v neposlední řadě i možná změna barvy v ráně. Matoucí efekt snižuje možnost posouzení zhoršení stavu rány.

4Infekce ran

Např. 3 % roztok peroxidu vodíku má prokazatelný buněčně toxický potenciál. Podobně je to i u fyziolologického roztoku – NaCl. Je třeba zvážit jejich užitek a riziko zejména při dlouhodobém používání.

Optimální se jeví využití Ringerova roztoku, který navíc zásobuje buňky elektrolyty, jako je sodík, draslík a vápník. Podle nejnovějších poznatků tyto prvky podporují proliferaci buněk a tím i celý proces hojení. Antibiotika Použití antibiotik je podobné jako výše zmíněná antiseptika. I zde je nutno pečlivě zvážit topické používání. Pokud je v ráně přítomen hnis nebo nekróza, vytváří se tím difuzní bariéra a účinné látky pronikají jen s obtížemi do vlastního průběhu infekce v postižených tkáních. Tím se navíc zvyšuje nebezpečí rezistence choroboplodných zárodků.

Lokální ošetřování ran a defektů na kůži5

5 Systémová terapie ulcerací Systémová farmakoterapie u bércových vředů na dolních končetinách může být prospěšná jako pomocná při standardní kompresivní terapii. Vždy se však řídí striktním dodržováním ordinací lékaře. Lékař však také musí spoléhat na informace od sester, které jsou v přímém kontaktu s pacientem.

Nebylo prokázáno, že systémová antibiotika zlepšují rychlost hojení bércových vředů a jejich použití by mělo být vyhrazeno na vředy s klinicky zřejmou celulitidou.

Je velmi složité odlišit infekci od kontaktní dermatitidy u oteklé a zarudlé nohy. Chirurgická léčba Chirurgická léčba např. bércových vředů může být směřována k modifi kaci příčiny žilní hypertenze nebo k léčbě vředu samotného pomocí štěpu.

V některých případech bylo úspěšně použito radikální excize lůžka vředu, fi briotických suprafasciálních tkání a rovněž pokrytí defektu velkých měkkých tkání volnou kapsou, např. u dekubitů. 5.1 Ulcus cruris venosum (vřed na bérci žilního původu) Defi nice Bércový vřed lze defi novat jako následek poruchy odtoku krve v hlubokém žilním systému – tedy následek žilní insufi cience různé etiologie nebo postižení hlubokou žilní trombózou.

Vřed vyvolaný rozsáhlou poruchou odtoku žilní krve v hlubokém venózním systému vzniká v důsledku lokální tkáňové hypoxie v závislosti na stagnaci odkysličené žilní krve jak v hlubokém, tak i povrchovém žilním systému. Následuje žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Klinický obraz Ulcerace bývají povrchovější s větším plošným rozsahem, zejména v posttrombotickém terénu. Samotná ulcerace vzniká převážně na základě drobného traumatu, které sám pacient podcení, a vřed není