načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Lobbing v moderních demokraciích - Karel B. Müller; Šárka Laboutková; Petr Vymětal

Lobbing v moderních demokraciích

Elektronická kniha: Lobbing v moderních demokraciích
Autor: Karel B. Müller; Šárka Laboutková; Petr Vymětal

Monografie se snaží osvětlit roli lobbingu, jenž patří k legitimním technikám určeným k prosazování vlastních zájmů v moderních demokraciích. Vysvětlení pojmu lobbing, regulování ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2010
Počet stran: 256
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: Šárka Laboutková, Petr Vymětal
Skupina třídění: Politologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010
ISBN: 978-80-247-3165-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Monografie se snaží osvětlit roli lobbingu, jenž patří k legitimním technikám určeným k prosazování vlastních zájmů v moderních demokraciích. Vysvětlení pojmu lobbing, regulování lobbingu v ČR a v ostatních zemích Evropské unie. Typy, formy a funkce zájmových skupin. Působení zájmových skupin v liberální společnosti. Práce je vhodnou pomůckou pro odbornou i laickou veřejnost.

Popis nakladatele

Ačkoli je lobbing veřejností nazírán jako něco podezřelého, jedná se o běžnou součást fungování liberálních demokracií, která přináší celé společnosti jak řadu výhod, tak i potenciálních problémů. Velmi úzce je spojen s problematikou reprezentace zájmů, se zájmovými skupinami a fungováním občanské společnosti. Kniha Lobbing v moderních demokraciích osvětluje roli lobbingu jako jedné z možných legitimních a legálních technik prosazování vlivu v moderních demokraciích. Zabývá se popisem lobbistické praxe ve vybraných kontextech. Publikace je určena zejména studentům humanitních a sociálně vědních oborů, odborným pracovníkům, pracovníkům veřejné správy, lidem zaměstnaným ve veřejném, firemním i neziskovém sektoru.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Karel B. Müller; Šárka Laboutková; Petr Vymětal - další tituly autora:
Politická sociologie Politická sociologie
Lobbing v moderních demokraciích Lobbing v moderních demokraciích
Politická sociologie -- politika a identita v proměnách modernity Politická sociologie
Češi, občanská společnost a evropské výzvy Češi, občanská společnost a evropské výzvy
 (e-book)
Češi, občanská společnost a evropské výzvy Češi, občanská společnost a evropské výzvy
Dobré vládnutí ve veřejném nezájmu Dobré vládnutí ve veřejném nezájmu
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Podoba předkládané publikace není výlučným dílem autorů. Za pomoc při zdokonalování textu

a při eliminaci jeho nedostatků bychom chtěli poděkovat především recenzentům knihy Janě

Reschové a Pavolu Fričovi. Za inspirativní připomínky vděčíme také Vlaďce Dvořákové, Karlu

Müllerovi st. a Luďku Rychetníkovi. Vítanou pomoc při nalézání vhodných českých ekvivalentů

obtížně přeložitelných anglických právních pojmů poskytl Radim Seltenreich. Cenná byla také

setkání s Davidem Vondračkou z české Transparency International. Za nedocenitelnou materiální

pomoc pak vděčíme především Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze,

která podpořila přípravu publikace prostředky ze svého výzkumného záměru Governance v kon

textu globalizované ekonomiky a společnosti (MSM6138439909).

doc. PhDr. Karel B. Müller, Ph.D. (ed.)

Ing. Šárka Laboutková, Ph.D.

Bc. et Ing. Petr Vymětal

LOBBING V MODERNÍCH DEMOKRACIÍCH

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 4218. publikaci

Odpovědná redaktorka PhDr. Iva Krejčová, Ph.D.

Sazba a zlom Vojtěch Kočí

Návrh a realizace obálky Vojtěch Kočí

Počet stran 256

Vydání 1., 2010

Recenzenti:

doc. JUDr. Jana Reschová, CSc. (Právnická fakulta, Univerzita Karlova)

doc. PhDr. Pavol Frič, CSc. (Centrum pro sociální a ekonomické strategie, Univerzita Karlova)

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2010

ISBN 978-80-247-3165-0

Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s.

Obsah

Úvodní slovo editora: Proč lobbing aneb Výzvy svobody v procesu

demokratizace a evropeizace 7

Karel B. Müller

1. Co je lobbing? Vymezení, tradice, diskurz a praktiky lobbingu 17 Petr Vymětal 1.1 Vymezení pojmů 17 1.2 Historie lobbingu 22 1.3 Lobbing a korupce – dvě strany téže mince, nebo dvě zcela jiné měny? 29 1.4 Teoretické modely rozhodování a lobbing – racionální volba a teorie her 32 1.5 Zdroje, funkce, strategie a techniky lobbingu 37

2. Jak a proč lobbing regulovat? 53 Petr Vymětal 2.1 Co by regulace lobbingu měla řešit? 55 2.1.1 Jak lobbování právně vymezit? 56 2.1.2 Jak právně vymezit adresáty a aktéry lobbingu? 57 2.1.3 Specifi cké požadavky a omezení související s výkonem lobbingu 64 2.2. Obecné přístupy k regulaci lobbingu 71 2.2.1 Regulace lobbingu pomocí zákona 74 2.2.2 Samoregulace jako způsob regulace lobbingu 79

3. Regulace lobbingu ve vybraných zemích 87

Šárka Laboutková, Petr Vymětal

3.1 Regulace lobbingu v USA 87 3.2 Regulace lobbingu v Kanadě 96 3.3 Regulace lobbingu ve Spojeném království 99 3.4 Regulace lobbingu při institucích Evropské unie 107 3.5 Regulace lobbingu v členských státech EU 115 3.6 Regulace lobbingu v České republice 122 Lobbing v moderních demokraciích

6

4. Typologie, formy a funkce zájmových skupin 127

Šárka Laboutková 4.1 Historický exkurz k působení zájmových skupin 128 4.2 Ekonomické funkce státu a jejich význam pro existenci zájmových skupin 133 4.3 Defi nice zájmových skupin 136 4.4 Typologie zájmových skupin 139 4.5 Zájmové skupiny versus politické strany 142 4.6 Pozitiva a negativa působení zájmových skupin 146

5. Reprezentace zájmů: pluralismus a neokorporativismus 149

Šárka Laboutková 5.1 Pluralismus 150 5.2 Neokorporativismus 155

6. Lobbing a liberální demokracie 159

Karel B. Müller

6.1 O liberalismu aneb Obhajoba konfl iktní společnosti 161 6.2 O demokracii aneb Obhajoba pragmatické utopie 167 6.3 O tradici racionalistické a empirické demokracie aneb Jak dál s demokracií

v Evropě? 171 6.4 O liberální demokracii aneb Dilema mezi autoritou práva a většinovou

vůlí 177

7. Lobbing a občanská společnost 183

Karel B. Müller

7.1 Perspektiva utopického realismu 185 7.2 Občanská společnost jako hlídací pes demokracie (ochranná funkce) 189 7.3 Občanská společnost jako sféra občanské kompetence

(participační funkce) 193 7.4 V čem tkví autorita práva aneb O legitimizační funkci občanské

společnosti 197 7.5 Musíme společnost konstruovat nebo prostě existuje?

(integrační funkce) 202 7.6 Jak pěstovat občanskou společnost? 206 ...jak dál? (Místo závěru) 213

Karel B. Müller

Zdroje 219 Dokumenty 219 Literatura 229 Internetové stránky 243 Věcný rejstřík 245 Jmenný rejstřík 254

Seznam boxů, schémat a tabulek 256


7

Úvodní slovo editora:

Proč lobbing aneb Vý

zvy svobody v procesu

demokratizace a evro

peizace

Karel B. Müller Proces obnovy a budování demokracie po roce 1989 vytvořil nový prostor pro vznik a svobodné působení zájmových skupin. Nově nabytá svoboda slova i sdružování vytváří přirozené prostředí pro růst zájmové a názorové plurality, a tím i konfl iktnosti. V průběhu komunistického období byly sociální konfl ikty autoritářsky tlumeny a vytlačovány z veřejné sféry. Po sametové revoluci však dochází na jedné straně k erupci dříve potlačovaných skupinových i individuálních zájmů, hodnot a životních orientací, na druhé straně rychle se proměňující politické, ekonomické a sociální podmínky vedou ke vzniku konfl iktů nových. Zatímco v průběhu komunistického období došlo ke kolonizaci veřejné sféry komunistickou stranou, a tedy k faktické destrukci veřejné sféry a občanské společnosti, po roce 1989 se objevují možnosti svobodně artikulovat, reprezentovat a prosazovat své zájmy a názory v nově se konstituující veřejné sféře.

Jedním z hlavních motivů liberální demokracie je uznání konfl iktu jako

přirozené součásti svobodné společnosti. Svobodná a otevřená společnost nemůže bez konfl iktů existovat a pluralita zájmových skupin je jejím nutným předpokladem i východiskem. Můžeme dokonce argumentovat spolu s mnohými sociálními vědci i tezí, že konfl ikt je nejen nevyhnutelným, ale také žádoucím jevem, neboť je příležitostí k veřejnému učení, refl exi a růstu lidského porozumění. Defi cit komunistického systému spočíval především v absentující veřejné sféře, která by umožnila artikulaci a reprezentaci politických konfl iktů. Artikulace a zviditelňování konfl iktů ve veřejné sféře může přispívat k rovnováze nebo alespoň ke zvládání napětí ve vztazích mezi jednotlivci i skupinami, stejně jako může pacifi kovat nespokojenost občanů a posilovat vztahy důvěry a loajality vůči státu. Může však také vést k pravému Lobbing v moderních demokraciích

8

opaku, tedy k vyhrocování konfl iktů, k růstu nespokojenosti a nedůvěry jak

vůči spoluobčanům, tak vůči státním institucím. Absence veřejné sféry však

žádnou z těchto možností nedává, nýbrž nutně posiluje růst společenského

napětí. Etablování lobbingu jakožto legitimní formy zájmového zprostřed

kovávání a prosazování je nedílnou součástí konstituování (či rehabilitace)

veřejné sféry, bez níž nemůže žádná demokracie fungovat. Robustní veřejná

sféra je nejspolehlivější zárukou demokracie.

Lobbing je zcela nový fenomén, který vstoupil do naší politické reality

až v průběhu 90. let a který se s menšími či většími problémy zabydluje ve

všech postkomunistických zemích, ale nejen v nich. Avšak i dvacet let po

pádu komunismus přijímá veřejnost fenomén lobbingu s nemalými rozpaky

a neporozuměním. Samotný pojem byl od počátku 90. let (a často stále

je) používán ve značně pejorativním smyslu. Lobbování, píše se v české

Všeobecné encyklopedii Diderot (vydání z roku 1999), představuje „způsob

ovlivňování, získávání a korumpování poslanců, aby v parlamentu obha

jovali určité zájmy“. Jak ukazují mnohé průzkumy veřejného mínění, i dnes

převládá názor, že lobbování je něco nelegitimního. I když se situace pomalu

mění, skutečnost v ČR je taková, že se profesionální lobbisté často skrývají

za jiná povolání. Převládá snaha zájmových skupin své vztahy s politiky či

úředníky spíše skrýt a prosazování zájmů je často prováděno neeticky, místo

toho, aby se zájmové skupiny snažily svůj vliv na stát či politický systém

(v demokraciích zcela přirozený a nutný) učinit transparentní a srozumitelný.

Negativní přijímání lobbingu ze strany veřejnosti tak paradoxně přispívá k bu

jení neprůhledného klientelismu a korupce. Průvodním jevem zmiňovaných

obtíží je i skutečnost, že samotná ortografi cká podoba pojmenování tohoto

jevu není v českém jazykovém prostředí ustálena. V naší práci se přidržíme

expertního stanoviska Ústavu pro jazyk český AV ČR, který doporučuje

užívat pojmové tvary lobbing, lobbování, lobbista a lobby.

1

Když hovoříme o lobbingu jako o zcela novém fenoménu, je to proto, že

lobbing představuje takové pojetí zájmového prosazování, které je třeba

jasně odlišit od korupčních praktik, v ideálním případě také od klientelis

tických vazeb, ačkoliv, jak poznamenává McFarlend (1984: 116), někdy je

obtížné zřetelně odlišit lobbing a přátelství. Takové rozlišení je však pro nás

zcela zásadní. Ačkoli pojem lobbing může mít, a to především v evropských

kontinentálních demokraciích, nejednoznačný obsah (Graziano, 2001), bez

jasného odlišení lobbingu a korupce se neobejdeme. Autoři následujícího

textu proto jednoznačně odmítají tvrzení, že lobbing není ničím novým, 1 Více viz Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR, http://prirucka.ujc.cas.cz/?

id=742&dotaz=lobbing, [cit. 2009 -07 -01].


Úvodní slovo editora

9

že jakýsi lobbing vždy existoval a existovat bude, či že se jedná o pouhý módní projev anglické lingvistické dominance. Podobná tvrzení implicitně předpokládají vymezení lobbingu jakožto zákulisního, netransparentního či nekalého ovlivňování politických procesů, pokud jej přímo neztotožňují s korupcí. Samozřejmě v takovém případě by opravdu nešlo o nic nového. Jak podotýká Bourdieu (2002), při zkoumání sociální reality bychom se měli vyvarovat dvou unáhlených závěrů: za prvé považovat sociální vzorce chování za neměnné a trvalé jevy (nic nového pod sluncem), či za druhé přisuzovat jim zcela revoluční a originální povahu (něco nevídaného). S lobbingem je to zrovna tak. Ovlivňování procesů politického rozhodování zástupci zájmových skupin je pochopitelně věc prastará. Lobbing v liberální demokracii však refl ektuje a vychází vstříc zcela novým politickým, právním a morálním podmínkám i požadavkům moderních společností.

Pokud bychom však jasně neodlišili lobbing a korupci, potom nám nezbude než sociálně -vědní výzkum politických procesů omezit na pouhé popisování korupčních, klientelistických či jiných vazeb, nebo se naopak omezit na pouhou interpretaci průzkumů veřejného mínění. Tím bychom však z vaničky vylili spolu s vodou i samo dítě. Vycházíme z předpokladu, že nestačí politické vztahy a procesy zkoumat, nýbrž je potřeba se pokoušet je aktivně formovat a kultivovat. Domníváme se dokonce, že každé vědecké zkoumání refl exivně realitu ovlivňuje, ať už si tuto skutečnost výzkumník přizná, či nikoli. Považujeme proto za profesně odpovědnější si v duchu Popperova kritického racionalismu přiznat i připustit zainteresovaný přístup k řešení problémů a spíše se soustředit na odkrývání a vyjasňování často zamlčených předpokladů a východisek. Součástí následujících kapitol bude proto nejen analýza (a návrhy řešení) problémů souvisejících s působením zájmových skupin v rozhodovacích procesech, ale také vyjasňování oněch výchozích teoretických a hodnotových předpokladů, na jejichž pozadí se zkoumané jevy a problémy odehrávají a interpretačně zviditelňují.

Pojem lobbingu, podobně jako většina sociálně -vědních koncepcí a pojmů, je pojmem normativním (preskriptivním) i empirickým (deskriptivním). Toto dilema se projevuje například v tom, že veřejnost v ČR si o lobbování nedělá žádné iluze a zpravidla ho považuje za soubor neetických praktik, zároveň však vyjadřuje s takovým stavem hlubokou nespokojenost a požaduje přísnější regulaci působení aktérů lobbingu. Ani politologie nechce pouze nabízet popisy či interpretace reality, ale chce se také pokoušet o formulaci návrhů na její zlepšování, či lépe řečeno, na redukci jejích nedostatků. Západní politická teorie i praxe k tomu nabízejí bohatou inspiraci.

Teoretické i empirické zkoumání lobbingu a popularizace výsledků takového bádání představuje jak zásadní přínos k teorii demokracie, tak k procesu

Lobbing v moderních demokraciích

10

demokratizace moderních společností. Pro badatelskou i politickou situaci v postkomunistické Evropě to platí dvojnásob. Zkoumání lobbingu tak představuje významný příspěvek ke kultivaci lobbistického prostředí samého. Čím rozvinutější a rozšířenější výzkum lobbingu bude, tím spíše budou ve veřejné sféře dominovat etablované, aktivní a profesionální lobování. Čím kvalifi kovanější a rozsáhlejší lobbing bude probíhat, tím pozitivnější bude jeho vliv na demokracii a občanskou společnost. Jak bude ukázáno níže, paradoxně jedním z největších nebezpečí lobbingu je málo lobbingu. Podobně jako v tržním prostředí také v prostředí lobbingu je posilování kvantity a kvality lobbování nejlepší zárukou redukování jeho negativních důsledků ( Schendelen, 2004: 327–328).

Leitmotivem a zároveň ústředním předpokladem naší publikace je přesvědčení o tom, že snaha o regulaci lobbingu patří ke klíčovým předpokladům rozvoje a stabilizace liberální demokracie. Toto přesvědčení opíráme o řadu argumentů, které budou podrobněji představeny a diskutovány v následujících kapitolách. Pokud bychom však měli učinit stručnou předběžnou rekapitulaci, mohli bychom tyto argumenty vztáhnout ke dvěma rovinám. První rovinou je rovina demokratizace, která se týká především nových postkomunistických demokracií, ale nejen jich. Není náhodné, že právě Polsko, Litva a Maďarsko patří k několika málo evropským zemím, které v nedávné době přijaly právní regulaci lobbingu. Postkomunistické země se vyznačují menší institucionální efektivitou a většina z nich se potýká s problémem slabého (a velkého) státu, nedostatečně rozvinutou občanskou společností a slabými liberálními tradicemi (Müller, Skovajsa, 2009). Jejich politická i právní kultura je nejen negativně ovlivněna několikagenerační zkušeností nesvobody, ale také některými ekonomickými a sociálními důsledky náhlé ekonomické liberalizace, jež negativní dědictví komunismu v jisté míře posilují (Müller, 2008). Nebezpečí kolonizace jak státu, tak veřejné sféry nejsilnějšími ekonomickými zájmy je zde větší než v etablovanějších demokraciích. To je také důvod, proč by se postkomunistické země měly pokoušet kultivovat veřejnou správu a politické procesy pomocí patřičných institucionálních záruk a opatření.

Jedním z největších výdobytků liberální demokracie je diferenciace politického a ekonomického systému, mezi kterými existuje v jistém smyslu přirozená a neodstranitelná přitažlivost. Snaha tuto přitažlivost prakticky i institucionálně narušovat tak, aby nedošlo k jejich vzájemné symbióze, by měla být permanentním úkolem a zájmem všech demokraticky smýšlejících lidí. Tuto přitažlivost je možné nabourávat pomocí institucionalizace (a tedy i „ztransparentňování“) vzájemného rozhraní mezi oběma systémy. Pokud dokážeme lépe identifi kovat a koordinovat vzájemné střetávání ekonomic

Úvodní slovo editora

11

kého a politického prostředí, dokážeme jasněji identifi kovat a konstruovat tyto systémy jako dvě vzájemně oddělené sociální sféry. Regulaci lobbingu proto považujeme za důležitý nástroj formování rozhraní mezi politickým a ekonomickým systémem a za stěžejní podmínku rozvoje a udržitelnosti liberální demokracie.

Druhou rovinou, o kterou opíráme své argumenty o potřebnosti institucionální regulace lobbingu, je rovina globalizace či evropeizace. Jednou z hlavních charakteristik současných ekonomických procesů a vztahů je jejich vyvazování z lokálních kontextů národních států. Jak přesvědčivě ukazuje například Zygmunt Bauman (1999, 2002), oceňovaným výdobytkem globálního kapitálu je možnost utéci od důsledků svého jednání, a tedy také od odpovědnosti. Ačkoli lobbing je fenomén vzešlý z anglosaské tradice demokratického vládnutí, a to jak pokud jde o jeho praktikování, tak pokud jde o jeho institucionální regulaci, potřeba jeho institucionalizace se dnes projevuje také mimo anglosaskou oblast. V důsledku narůstajícího počtu a významu nadnárodních ekonomických aktérů dochází ke stále hlubšímu narušování zavedených formálních i neformálních mechanismů zájmového zprostředkování. Toto narušování se netýká pouze politických systémů s tradicí korporativistického zprostředkování zájmů. Působí také v systémech, které korporativistické nejsou, a kde rovněž dochází k narušování zavedených praktik, sítí a komunit místních ekonomických elit díky narůstajícímu vlivu a fl uktuaci globálních ekonomických aktérů (Heemskerk, Fennema, 2009). Není náhodné, že EU se snaží hrát roli evropského lídra v institucionalizaci lobbingu, neboť je to především ona, která je nositelem jak uvolňování, tak krocení tržních sil, které přesahují rámec národních států.

Rozlišování roviny demokratizace a roviny evropeizace je pochopitelně pouze schematické. Můžeme argumentovat tím, že jde vlastně v mnohých aspektech o konvergentní procesy. Jedním z aspektů této konvergence, který potvrzuje naše přesvědčení o nutnosti institucionální regulace lobbingu, je růst komplexity a složitosti vládnutí vedoucí k posilování významu odborného vědění v rozhodovacích procesech. Přikláníme se k názoru, že lobbing je možné interpretovat jako cenný zdroj expertizy přispívající ke kvalitě politického rozhodování. Domníváme se, že regulace lobbingu může vést ke zprostředkování a posilování tohoto pro demokracii blahodárného trendu. Posilování významu expertizy v rozhodovacích procesech prospívá každé společnosti. Roli expertizy je ovšem třeba chápat (v intencích Weberova rozlišení mezi účelovou a hodnotovou racionalitou) jakožto nezbytnou součást kvalitních demokratických rozhodnutí, nikoli jako nejvyšší politickou autoritu a zdroj jejich legitimity. Tím může být v demokracii pouze kritické veřejné mínění. Součástí rozvoje manipulativních a demonstrativních marke

Lobbing v moderních demokraciích

12

tingových metod v politice, který byl umocněn rozvojem masových médií, je

však také oslabování racionality veřejného diskurzu populismem, nadměrnou

ideologizací a demagogickými zjednodušeními. Kultivace lobbingu jakožto

zdroje expertizy může podle našeho přesvědčení přispívat k neutralizaci

těchto tendencí, a to jak díky působení na veřejné činitele, kteří jsou příjemci

lobbingu, tak díky působení dovnitř zájmových skupin, kde se formují zájmy

a požadavky, jež mají být veřejně obhajovány a prosazovány.

Zdůrazňujeme také předpoklad, že regulace lobbingu nemůže představovat

dokonalé či konečné řešení v nalézání rozhraní mezi ekonomickým a poli

tickým systémem, v potírání korupce, klientelismu a neférových praktik ve

veřejné správě. Při veřejných a politických diskusích často zaznívají názory,

které odmítají konkrétní návrhy na regulaci lobbingu s poukazem na jejich

nedokonalost. Takový přístup považujeme za lichý. Vycházíme z Popperovské

ho přesvědčení o principiální otevřenosti moderních společností, díky které

jsou politické a sociální změny nevyhnutelné. Stejně jako neexistuje ideální

způsob demokratického vládnutí, neexistuje ani dokonalý způsob regulace

lobbingu. V závislosti na kontextuálních podmínkách je potřeba každou regu

laci lobbingu průběžně monitorovat a refl exivně přehodnocovat. Jak ukazuje

zkušenost ze Spojených států, která je v knize podrobně analyzována, ani tu

nejoptimálnější regulaci lobbingu není možné považovat za jednou provždy

defi nitivní řešení. Viděno z této perspektivy, zdá se být důležité, v rozporu

s názorem pravděpodobně většiny historicky zvolených zákonodárců v Česku,

konečně zahájit proces institucionální regulace lobbingu a jeho postupného

vyhodnocování. Není možné se donekonečna vymlouvat na nedokonalosti

a slabá místa předkládaných návrhů a snít o geniálním řešení, které dokáže

naprosto a jednou provždy s problémy korupce a klientelismu skoncovat.

Takové přesvědčení považujeme za naivní a ve svém důsledku neodpovědné.

Nedomníváme se totiž, že by kdokoli z veřejných činitelů v Česku dokázal

věrohodně zdůvodnit, že míra korupce je na přijatelné úrovni a že propojení

ekonomických a politických elit odpovídá standardu etablovaných demokracií

severozápadní Evropy. Domníváme se pravý opak a výzkumy to potvrzují,

totiž že korupce v Česku je na vysoké úrovni a že míra propojení politických

a ekonomických zájmů je hluboce zakořeněná. Důsledky tohoto neblahého

stavu jsou nevyčíslitelné a dotýkají se doslova každého. Tento trend je jasně

zřetelný minimálně od existence tzv. opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS

v letech 1998–2002 a jeho kořeny sahají k privatizačním procesům z počátku

90. let. Česko bývá politology označováno za příklad kartelového stranického

modelu, v němž mají politické strany tendenci spolupracovat při exploataci

veřejných zdrojů, jež využívají k zajištění vlastní existence a k udržení moci.

Strany se tak stávají uzavřenou politicko -ekonomickou kartelovou struktu

Úvodní slovo editora

13

rou, jež se pokouší kolonizovat úseky státní moci a parazitovat na jejích veřejných zdrojích (např. Candole, 2009; Katz, Mair, 2009; Klíma, 2001). Nejzhoubnějším důsledkem takového stavu je kromě zkorumpovaného a neefektivního vládnutí také systematické podkopávání blahodárného vlivu opozice, která je doslova živou vodou liberalismu a bez níž nemůže žádná demokracie fungovat, jak si ukážeme v 6. kapitole.

Ojediněle se ozývají také hlasy, že by bylo potřeba lobbing prostě zakázat. Takový požadavek je možné odmítnout s tím, že prosazování zájmů by mohla zakázat pouze vláda tyranie, která by však nebyla ničím jiným než „konečným“ vítězstvím jedné dominantní lobby (Schendelen, 2004: 317). Snahu etablovat terminologii i praktiky lobbingu považujeme za zásadní příspěvek k procesu demokratizace a pěstování občanské společnosti. Snaha nalézat a zavádět novou terminologii je odrazem snahy nalézat a zavádět nové způsoby veřejného rozhodování, které budou otevřenější, transparentnější, přístupnější veřejné kontrole, férovější i efektivnější zároveň. Kvalita veřejného rozhodování napříč západními zeměmi, pokud jde o zmiňovaná kritéria, se výrazně liší a ačkoli sociální a historické předpoklady každé společnosti jsou specifi cké, porovnávání a posuzování jednotlivých přístupů ke kultivaci veřejného rozhodování patří k základním teoretickým i praktickým zdrojům kultivace liberálních demokracií.

Kulturně -civilizační bariéry, na které přijímání lobbingu v českém prostředí naráží, jsou podmíněny specifi ckou politickou kulturou a nedostatečnou zkušeností s demokratickou politikou. Jeden z hlavních defi citů politické kultury v Česku spočívá v převládajícím centralisticko -byrokratickém pojetí politiky. Toto pojetí tenduje k chápání politických procesů jakožto hledání správného řešení. Pojetí politiky jako cesty za poznáním, které má v evropském myšlení dlouhou tradici, jež sahá minimálně k Platonovi, předpokládá rousseauovské pojetí veřejného zájmu (obecného blaha) jako apriorně zjistitelné a objektivní kategorie. Toto pojetí, které navazuje na jednu z tradic evropského osvícenství, se vyznačuje mělkostí liberálních tradic a dřímajícím sklonem k autoritářství.

Ačkoli občanské předpoklady postkomunistických zemí nepatří k nejpříznivějším, ze zkušenosti víme, že kulturně-adaptační změny mohou probíhat různými tempy a že politická vůle institucionálně refl ektovat a řešit nové výzvy svobodného sociálního vývoje může umocňovat rychlost, kvalitu i mohutnost změn. Dvacet let po pádu komunismu ve střední Evropě snad nikdo nepochybuje o tom, že pěstování občanské společnosti, jež by byla srovnatelně dynamická a odolná jako občanské společnosti v etablovanějších demokraciích severozápadní Evropy a USA, je úkolem nejméně na tři generace. Stejně tak dnes nepochybujeme o tom, že mají -li postkomunistické

Lobbing v moderních demokraciích

14

společnosti dosáhnout kvality demokracie srovnatelné se severozápadním průměrem (alespoň) za oněch šedesát let, nestačí sedět s rukama v klíně, nýbrž je třeba iniciovat, implementovat a průběžně přehodnocovat řadu institucionálních změn a opatření. Tlak na kulturně adaptační změny „ zdola“ je samozřejmě také důležitý.

Představení a posouzení některých z těchto opatření a politik je jedním z hlavních cílů naší práce. Kniha se snaží oslovit nejen odbornou, ale také laickou veřejnost. V prvé řadě je určena studentům a badatelům sociálních věd (především politologie, sociologie a ekonomie), právních i správních disciplín a humanitních studií, dále také představitelům veřejné správy, zájmových skupin a organizací v nejširším slova smyslu; tedy nejen lobbistům samým, ale také představitelům ziskových i neziskových organizací, sociálních hnutí, profesních komor, médií, politických stran, nadnárodních organizací a mnohých dalších. Také laické veřejnosti chce publikace nabídnout možnost poučenějšího nahlédnutí pod pokličku (veřejnosti ne vždy srozumitelných) politických kvasů a možnost produktivnějšího porozumění předpokladům, možnostem a formám veřejného rozhodování v moderních demokraciích. Autoři neskromně doufají, že právě laickému čtenáři kniha nabídne příležitost ke kultivaci liberálních hodnot a orientací, občanské kompetence a jejích dovedností. Struktura celého textu vyplývá z výše navrženého cíle této publikace: seznámit motivované a částečně poučené čtenáře s fenoménem lobbingu v jeho praktické, empirické i teoretické rovině. Výklad proto postupuje od výkladu konkrétních tradic, modelů, forem a regulací lobbingu přes interpretaci organizačních tradic, struktur a forem působení zájmových skupin v rozhodovacích procesech, až po seznámení se s komplexním politickým a normativním kontextem liberální demokracie.

Kniha je dělena do tří tematických celků. První celek (1., 2. a 3. kapitola), jehož autorem je Petr Vymětal (3. kapitola spolu s Šárkou Laboutkovou) představuje pestrost tradic, přístupů i teoretických modelů ve vymezování a interpretaci lobbingu i individuálních aktérů lobbingu (tedy lobbistů). Kromě toho seznamuje čtenáře s konkrétními strategiemi a technikami lobbování. Dále se věnuje komparaci obecných přístupů k regulaci lobbingu i podrobnější analýze regulace lobbingu ve vybraných politických a právních systémech. Druhý celek (4. a 5. kapitola), jehož autorem je Šárka Laboutková, se věnuje typům, formám a funkcím zájmových skupin, které jsou skutečným podhoubím lobbistických aktivit. Dále se zaměřuje na analýzu zavedených tradic a mechanismů zájmového zprostředkování (neokorporativismus, pluralismus) a jejich předpokladů i důsledků pro působení zájmových skupin v rozhodovacích procesech. Třetí celek (6. a 7. kapitola), jejímž autorem je Karel B. Müller, je věnován širšímu teoretickému i praktickému kontextu působení

Úvodní slovo editora

15

zájmových skupin v liberální společnosti. Pozornost je věnována rozboru pestrých tradic demokratického vládnutí na Západě, jejich předpokladům i důsledkům pro rozvoj a působení zájmových skupin. Dále je představen základní normativní rámec občanské společnosti jakožto interpretační nástroj pro porozumění a posuzování významu zájmových skupin a zájmového sdružování v kontextu měnících se podmínek moderních společností. Je více než zřejmé, že různé kapitoly uplatňují různé metody zkoumání i různá metodologická východiska. Vzhledem ke svému charakteru kombinuje naše práce četné teoretické i empirické přístupy (na mikro -, mezo - i makroúrovni), jakými jsou analýza a komparace právních rámců, předpisů a dokumentů, analýza a komparace organizačních struktur, historická analýza a komparace, užívání typologií, modelových konceptů, fenomenologických interpretací, kazuistik a dalších.

Je vcelku pochopitelné, že stejně jako lobbing sám, také výzkum lobbingu patří v českém prostředí k relativně novým tématům. Jedinými monografi emi z pera českých autorů, které jsme zaznamenali, jsou dvě brožury Institutu pro politickou a ekonomickou kulturu (IPEK, 2004) a anglicky psaná, stručná, avšak hutná práce Jiřího Schneidera Lobbying and Interests Representation z roku 2007. Problematika lobbingu se pochopitelně bezprostředně dotýká výzkumu organizovaných zájmů a zájmových skupin, který má v českém prostředí přece jenom delší tradici. Z prací renomovaných autorů by bylo možné zmínit práce Lubomíra Brokla (1997, 2002), studii Petra Fialy (1999) a Jany Reschové (2002) nebo novější práce Zdenky Mansfeldové a Aleše Kroupy (2006, 2008). Zaznamenali jsme také několik stručných, avšak nosných popularizačních článků Parlamentního zpravodaje, které se otázce zájmových skupin potažmo lobbingu věnují (Fiala, 1997; Kotlas, 2001; Linek, 2001). Také autoři této publikace v minulosti vyprodukovali skromný počet odborných studií i popularizačních článků přímo či nepřímo se vztahujících k tématu lobbingu (Laboutková, Žák, 1996; Laboutková, 2009; Müller, 1998, 2004, 2005; Vymětal, 2003, 2006).

Pokud jde o zahraniční výzkum, množství studií zabývajících se lobbingem je nepřeberné, z významnějších novějších prací, se kterými jsme pracovali, je to především Graziano (2001) a do češtiny přeložený Schendelen (2004). Institucionalizace výzkumu lobbingu má také v Česku své první vlašťovky. Na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze doposud vedl kurz zabývající se lobbingem a zájmovými skupinami Petr Kotlas. Na Vysoké škole ekonomické v Praze, na které působí dva z autorů této publikace, otevírá v roce 2010 Katedra politologie předmět zabývající se lobbingem, který vyučuje Petr Vymětal. Téma lobbingu se již nějakou dobu těší pozornosti studentů magisterských

+


Lobbing v moderních demokraciích

16

a doktorandských programů na VŠE, FSV UK, PF ZU, ale i jinde, a ve vysoko

školských knihovnách existuje relativně početná sbírka studentských prací

zabývající se lobbingem z různých úhlů pohledů. Problematice lobbingu se

také více či méně systematicky věnovaly či věnují mnohé tuzemské think

-tanky, mezi kterými vyniká především Transparency International. Všechny

výše zmiňované zdroje a tituly, ale i mnohé další, byly v různé intenzitě

využívány při našem výzkum a zpracování této publikace.


17

1. Co je lobbing? Vyme

zení, tradice, diskurz

a praktiky lobbingu

Petr Vymětal I když je lobbing velmi často užívaným pojmem, diskuse se nevedou pouze nad tím, zda je možné, jak a proč vůbec lobbistické aktivity regulovat, ale také nad otázkami, co je (a co není) lobbing, kdo je (a kdo není) lobbista, jakou roli lobbing v demokracii má či by mít mohl a měl. Následující kapitola se bude zamýšlet nad otázkami vymezení tohoto pojmu a jeho různými významy, pojednáme stručně o historii, strategiích a praktikách. Lobbing jakožto legální a legitimní formu zájmového zprostředkování a ovlivňování jasně odlišíme od korupce.

1.1 Vymezení pojmů

V důsledku různých politických tradic, právních úprav a rozmanitých lobbistických praktik neexistuje nějaké obecně platné vymezení či defi nice lobbingu. Samotný pojem lobby pochází z angličtiny a je používán v těchto pěti základních významech:  vstupní hala,  veřejný prostor poblíž hlavního jednacího sálu zákonodárců,  skupina osob zabývajících se ovlivňováním zákonodárců nebo jiných

veřejných činitelů ve specifi cké záležitosti,

 snaha ovlivnit veřejné činitele za účelem vyjádření souhlasu či nesouhlasu

s konkrétním opatřením či návrhem,

 snaha ovlivnit úředníka tak, aby jednal určitým způsobem (Barnhart, 1988). Etymologický základ pojmu je možné najít v latině i v němčině v polovině 16. století ve slovech laubia, lobia či louba, jež označovaly zastřešený prů



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist