Kniha: Literatura v kostce pro SŠ - Jiřina Beinstein Lockerová; Marie Sochrová; Pavel Kantorek; Milada Housková

Literatura v kostce pro SŠ 69 August Strindberg (1849 –1912) – švédský prozaik, básník a dramatik; realismus i prvky naturalismu, v poezii novoromantismu, symbolismu a impresionismu • Červený pokoj – román s autobiografickými prvky; prostředí stockholmské bohémy; věrohodný obraz morální zkaženosti • Syn služky – 4dílný autobiografický román – o dětství v rozvrácené rodině Selma Lagerlöfová (1858–1940) – švédská prozaička, nositelka Nobelovy ceny (1909) • Gösta Berling – románová sága o zběhlém knězi, bouřliváku, bohémovi a básníku; cyklus romantických a snových příběhů s motivy švédské lidové slovesnosti 7. USA – obraz země ztvárnili většinou regionální autoři, novináři Mark Twain [márk tvejn] (1835–1910), vl. jm. Samuel Langhorne Clemens [semjuel lenghórn klemenz] – tiskař, novinář, humoristický povídkář, romanopisec • Dobrodružství Toma Sawyera [sojera] a Dobrodružství Huckleberryho Finna [heklberyho]– romány s dětskými postavami; vzpomínková próza (zážitky z dětství) + dobrodružná próza; kritický, humoristický a satirický pohled na soudobou Ameriku (problém lidské svobody a rovnosti); drsný humor, hořká ironie; prvky hovorového jazyka ČESKÁ LITERATURA 2. POL. 19. STOL. rozkvět kultury po pádu Bachova absolutismu 1862 otevřeno Prozatímní divadlo (1864 uveden k Shakespearovu výročí cyklus jeho her) 1868 položen základní kámen k stavbě Národního divadla (sbírky pod heslem Národ sobě) 1881 poprvé otevřeno (Smetanova Libuše) pak požár, nové sbírky  1883 definitivně otevřeno opět Smetanovou Libuší architekt Josef Zítek (novorenesanční stavba), po požáru Josef Schulz; malíři Mikoláš Aleš (lunety má vlast), František Ženíšek (foyer), Vojtěch Hynais (opona), Václav Brožík, Julius Mařák, sochaři Josef Václav Myslbek (alegorie Hudby), Bohuslav Schnirch (múzy na atice, bronzová triga – trojspřeží nad průčelím) aj.; herci Fr. Ferdinand Šamberk, Jindřich Mošna, Otýlie Sklenářová aj. I. Poezie 1. Generace májovců – 60. léta 19. stol. sympatie k Máchovi (buřičství, prožitek rozporu mezi ideálem a skutečností)  almanach Máj 1858 (sborník, ročenka), redaktor Josef Barák; mladá literární generace: J. Neruda, V. Hálek, A. Heyduk, R. Mayer, V. Šolc, K. Světlá, jejich vrstevníci: J. Arbes, G. Pfleger-Moravský; ze starší generace přispěli do almanachu K. Sabina (buřič, revolucionář), B. Němcová (úsilí o realismus) a K. J. Erben (lidovost) program: – úsilí o rozvoj občanské demokratické společnosti, o sociální rovnost – lidovost a sdělnost literatury – zájem o současnost – požadavek pravdy (realistické principy), požadavek umělecké svobody – snaha povznést českou literaturu na světovou úroveň („dohánění Evropy“), spojit světovost s českostí – rozvoj povídky a románu, v lyrice reflexivnost, blízkost písni v milostné lyrice, základy moderní rodinné poezie Jan Neruda (1834 –1891) – novinář (redaktor Národních listů), kritik (zvl. divadelní), básník, prozaik a fejetonista, dramatik *Praha, Malá Strana a) poezie – 6 básnických sbírek: • Hřbitovní kvítí – pesimismus, skepse (vliv národní atmosféry – Bachův absolutismus i osobní situace – chudoba a nešťastná láska), písně soucitu, sociální kritika, ironie (odlišnost od prvotiny Hálkovy) • Knihy veršů – trojdílný soubor: Kniha veršů epických – epika se sociální tematikou, zvl. sociální balady (např. Dědova mísa nebo Před fortnou milosrdných – starcův monolog k vnukovi – o chudobě vedoucí k bezcitnosti) Kniha veršů lyrických a smíšených – lyrika rodinná – cyklus Otci, Matičce, a milostná – Anně; rozdílnost autorova vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah) Kniha veršů časových a příležitých – verše vlastenecké a bilanční, např. Vším jsem byl rád – zamyšlení nad životem (zklamání i vítězství)  jasnější životní nálada – viz refrén “...a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“ • Písně kosmické – o vztahu člověka a kosmu; vliv vědeckého a technického pokroku; zlidštění vesmíru, obraz jeho velikosti a nekonečnosti, víra ve schopnosti člověka a lidského rozumu (A mluví člověk), oslava mateřské lásky jako vesmírného principu (Také to Slunce ohnivé), výzva do boje proti malosti, víra v sílu národa (Vzhůru již hlavu, národe) • Balady a romance – vrchol lidovosti (viz motto: Volím slovo prosté, / chci tu báji vypravovat / z úst jak lidu roste); oba útvary osobitě záměrně přetvářeny  básně dějové nebo úvahové; opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy), humorné nebo žertovné ladění náměty: – biblické a legendární (většina) – s humornou nebo sociální pointou; prostředí české vesnice, např. Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová – národní – láska k lidu a české zemi (Balada česká), pokus o charakteristiku českého člověka a národa – paralela s vínem (Romance o Karlu IV.), obraz radostné nálady (Romance o jaře 1848) – tragické lidské osudy (Balada dětská – smrt v podobě hravého dítěte, Balada horská – naivní víra dítěte, že bylinami lze zacelit Kristovy rány) – balady staršího typu (Romance helgolandská, Balada stará – stará – vina a trest) • Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika; 4 oddíly (Jarní, Letní, Podzimní, Zimní) – proměny přírody paralelou k běhu lidského života, údělu člověka; tón lidové poezie • Zpěvy páteční (vydány posmrtně Vrchlickým) – národní a vlastenecká lyrika; víra v slavnou budoucnost národa (báseň Jen dál – výzva k činům – viz refrén), sepětí básníka a národa (báseň Láska, Moje barva červená a bílá), forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich, moře = lidstvo) b) próza – téma města: vypravěčské umění, mistrovství charakterizační a popisné • Povídky malostranské – soubor 13 próz, obraz zdánlivě idylické rodné Malé Strany z dob Nerudova mládí (mezilidské vztahy, sociální rozpory, lidské tragédie), tón vážný i humorný; autobiografické prvky (Svatováclavská mše, Jak to přišlo aj.), detailní kresba typických (i podivínských) postav (Doktor Kazisvět, Hastrman), chudiny a žebráků (Přivedla žebráka na mizinu), drobných živnostníků (Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku); převaha ich-formy; autor se často jako vypravěč ztotožňuje s některou postavou (Jan Hovora ve Večerních šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě); forma – povídka, novela, dopis, deník, zápisník; pravdivost, bez idealizace, někdy ironie; tzv. drobnokresba (záběr na jednotlivé postavy) Realismus a naturalismus ∪ ∧ Nerudovy sociální balady se od Erbenových klasických balad odlišují všedností (× mýtus), obrazem městské chudoby, sociálními motivy (× nadpřirozené síly), vina, trest a pokání je záležitost rozumu zapamatuj si Nerudův přínos: – po Máchovi opět velikán – spojil světovost s češstvím, osobní postoj s národním – tvůrce sociální balady – lyrika intimní, rodinná, přírodní, vlastenecká, úvahová – vynikající fejetonista – novátor prózy – umění vypravěčské, charakterizační a popisné; lidovost – zájem o městské prostředí – realistický obraz, bez idealizace; ironie a satira – jazyk – srozumitelný, přístupný; funkce charakterizační a popisná tahák