Kniha: Literatura v kostce pro SŠ - Marie Sochrová

Literatura v kostce pro SŠ

69

August Strindberg (1849 –1912) – švédský prozaik, básník a dramatik; realismus i prvky naturalis

mu, v poezii novoromantismu, symbolismu a impresionismu

•

Červený pokoj – román s autobiografickými prvky; prostředí stockholmské bohémy; věrohodný

obraz morální zkaženosti

•

Syn služky – 4dílný autobiografický román – o dětství v rozvrácené rodině

Selma Lagerlöfová (1858–1940) – švédská prozaička, nositelka Nobelovy ceny (1909)

•

Gösta Berling – románová sága o zběhlém knězi, bouřliváku, bohémovi a básníku; cyklus romantických a snových

příběhů s motivy švédské lidové slovesnosti

7. USA – obraz země ztvárnili většinou regionální autoři, novináři

Mark Twain [márk tvejn] (1835–1910), vl. jm. Samuel Langhorne Clemens [semjuel lenghórn klemenz] – tiskař, novi

nář, humoristický povídkář, romanopisec

•

Dobrodružství Toma Sawyera [sojera] a Dobrodružství Huckleberryho Finna [heklberyho]– romány s dětskými

postavami; vzpomínková próza (zážitky z dětství) + dobrodružná próza; kritický, humoristický a satirický pohled na

soudobou Ameriku (problém lidské svobody a rovnosti); drsný humor, hořká ironie; prvky hovorového jazyka

ČESKÁ LITERATURA 2. POL. 19. STOL.

rozkvět kultury po pádu Bachova absolutismu

1862 otevřeno Prozatímní divadlo (1864 uveden k Shakespearovu výročí cyklus jeho her)

1868 položen základní kámen k stavbě Národního divadla (sbírky pod heslem Národ sobě)

1881 poprvé otevřeno (Smetanova Libuše) pak požár, nové sbírky  1883 definitivně otevřeno opět Smetanovou Libuší

architekt Josef Zítek (novorenesanční stavba), po požáru Josef Schulz; malíři Mikoláš Aleš (lunety má vlast), František Ženíšek

(foyer), Vojtěch Hynais (opona), Václav Brožík, Julius Mařák, sochaři Josef Václav Myslbek (alegorie Hudby), Bohuslav Schnirch

(múzy na atice, bronzová triga – trojspřeží nad průčelím) aj.; herci Fr. Ferdinand Šamberk, Jindřich Mošna, Otýlie Sklenářová aj.

I. Poezie

1. Generace májovců – 60. léta 19. stol.

sympatie k Máchovi (buřičství, prožitek rozporu mezi ideálem a skutečností)  almanach Máj 1858 (sborník, ročenka),

redaktor Josef Barák; mladá literární generace: J. Neruda, V. Hálek, A. Heyduk, R. Mayer, V. Šolc, K. Světlá, jejich vrstevníci:

J. Arbes, G. Pfleger-Moravský; ze starší generace přispěli do almanachu K. Sabina (buřič, revolucionář), B. Němcová (úsilí

o realismus) a K. J. Erben (lidovost)

program:

– úsilí o rozvoj občanské demokratické společnosti, o sociální rovnost

– lidovost a sdělnost literatury

– zájem o současnost

– požadavek pravdy (realistické principy), požadavek umělecké svobody

– snaha povznést českou literaturu na světovou úroveň („dohánění Evropy“), spojit světovost s českostí

– rozvoj povídky a románu, v lyrice reflexivnost, blízkost písni v milostné lyrice, základy moderní rodinné poezie

Jan Neruda (1834 –1891) – novinář (redaktor Národních listů), kritik (zvl. divadelní), básník, prozaik

a fejetonista, dramatik *Praha, Malá Strana

a) poezie – 6 básnických sbírek:

•

Hřbitovní kvítí – pesimismus, skepse (vliv národní atmosféry – Bachův absolutismus i osobní situa

ce – chudoba a nešťastná láska), písně soucitu, sociální kritika, ironie (odlišnost od prvotiny Hálkovy)

•

Knihy veršů – trojdílný soubor:

Kniha veršů epických – epika se sociální tematikou, zvl. sociální balady (např. Dědova mísa nebo Před fortnou milo

srdných – starcův monolog k vnukovi – o chudobě vedoucí k bezcitnosti)

Kniha veršů lyrických a smíšených – lyrika rodinná – cyklus Otci, Matičce, a milostná – Anně; rozdílnost autorova

vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah)

Kniha veršů časových a příležitých – verše vlastenecké a bilanční, např. Vším jsem byl rád – zamyšlení nad životem

(zklamání i vítězství)  jasnější životní nálada – viz refrén “...a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“

•

Písně kosmické – o vztahu člověka a kosmu; vliv vědeckého a technického pokroku; zlidštění vesmíru, obraz jeho

velikosti a nekonečnosti, víra ve schopnosti člověka a lidského rozumu (A mluví člověk), oslava mateřské lásky jako

vesmírného principu (Také to Slunce ohnivé), výzva do boje proti malosti, víra v sílu národa (Vzhůru již hlavu, národe)

•

Balady a romance – vrchol lidovosti (viz motto:

Volím slovo prosté, / chci tu báji vypravovat / z úst jak

lidu roste); oba útvary osobitě záměrně přetvářeny 

básně dějové nebo úvahové; opouští tradiční nadpři

rozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské

vztahy), humorné nebo žertovné ladění

náměty:

– biblické a legendární (většina) – s humornou nebo

sociální pointou; prostředí české vesnice, např. Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová

– národní – láska k lidu a české zemi (Balada česká), pokus o charakteristiku českého člověka a národa – paralela

s vínem (Romance o Karlu IV.), obraz radostné nálady (Romance o jaře 1848)

– tragické lidské osudy (Balada dětská – smrt v podobě hravého dítěte, Balada horská – naivní víra dítěte, že bylinami

lze zacelit Kristovy rány)

– balady staršího typu (Romance helgolandská, Balada stará – stará – vina a trest)

•

Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika; 4 oddíly (Jarní, Letní, Podzimní, Zimní) – proměny přírody paralelou k bě

hu lidského života, údělu člověka; tón lidové poezie

•

Zpěvy páteční (vydány posmrtně Vrchlickým) – národní a vlastenecká lyrika; víra v slavnou budoucnost národa

(báseň Jen dál – výzva k činům – viz refrén), sepětí básníka a národa (báseň Láska, Moje barva červená a bílá), forma –

žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich, moře = lidstvo)

b) próza – téma města: vypravěčské umění, mistrovství

charakterizační a popisné

•

Povídky malostranské – soubor 13 próz, obraz

zdánlivě idylické rodné Malé Strany z dob Nerudova

mládí (mezilidské vztahy, sociální rozpory, lidské tra

gédie), tón vážný i humorný; autobiografické prvky

(Svatováclavská mše, Jak to přišlo aj.), detailní kresba

typických (i podivínských) postav (Doktor Kazisvět,

Hastrman), chudiny a žebráků (Přivedla žebráka

na mizinu), drobných živnostníků (Jak si pan Vorel

nakouřil pěnovku); převaha ich-formy; autor se často

jako vypravěč ztotožňuje s některou postavou (Jan

Hovora ve Večerních šplechtech, student Krumlovský

ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě);

forma – povídka, novela, dopis, deník, zápisník; prav

divost, bez idealizace, někdy ironie; tzv. drobnokresba

(záběr na jednotlivé postavy)

Realismus a naturalismus

∪

∧

Nerudovy sociální balady se od Erbenových

klasických balad odlišují všedností (× mýtus), obrazem

městské chudoby, sociálními motivy (× nadpřirozené

síly), vina, trest a pokání je záležitost rozumu

zapamatuj si

Nerudův přínos:

– po Máchovi opět velikán – spojil světovost

s češstvím, osobní postoj s národním

– tvůrce sociální balady

– lyrika intimní, rodinná, přírodní, vlastenecká,

úvahová

– vynikající fejetonista

– novátor prózy – umění vypravěčské, charakterizační

a popisné; lidovost

– zájem o městské prostředí

– realistický obraz, bez idealizace; ironie a satira

– jazyk – srozumitelný, přístupný;

funkce charakterizační

a popisná

tahák