načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Literatura v kostce pro SŠ - Pavel Kantorek; Marie Sochrová; Milada Housková; Jiřina Lockerová

Literatura v kostce pro SŠ

Elektronická kniha: Literatura v kostce pro SŠ
Autor: ; ; ;

- Neváhejte a pořiďte si učebnici, která přehledně shrnuje veškeré učivo světové a české literatury probírané na středních školách. Nejoblíbenější doplňková učebnice ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9% 88%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 176
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace, portréty
Vydání: 2. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Fragment, 2008
ISBN: 978-80-253-0652-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Přehled středoškolského učiva české a světové literatury od počátku písemnictví po současnost. Učebnice zachycuje také vývoj literárních směrů a skupin, uvádí hodnocení významných děl a autorů a stručně i vývoj literární kritiky a literární vědy. V úvodu jednotlivých kapitol je vždy charakteristika společensko-historických událostí pro pochopení podmínek a širších souvislostí, v jejichž rámci se literatura vyvíjela. Cílem je utřídění, přehlednost a snadná orientace. Studium je usnadněno také díky novému grafickému řešení publikace, přehlednému a barevně členěnému textu. Výhodou učebnice je forma sešitového záznamu, který nahrazuje úmorné a časově náročné podrobné školní zápisy studentů.

Popis nakladatele

Neváhejte a pořiďte si učebnici, která přehledně shrnuje veškeré učivo světové a české literatury probírané na středních školách. Nejoblíbenější doplňková učebnice literatury připraví každého studenta nejen k maturitní zkoušce, ale i k přijímacím zkouškám na vysokou školu.

(pro střední školy)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavel Kantorek; Marie Sochrová; Milada Housková; Jiřina Lockerová - další tituly autora:
Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ Čítanka IV. k Literatuře v kostce pro SŠ
Dějepis II. v kostce pro SŠ Dějepis II. v kostce pro SŠ
Literatura v kostce pro SŠ Literatura v kostce pro SŠ
Léčivé mandaly archandělů Léčivé mandaly archandělů
Český jazyk v kostce pro SŠ Český jazyk v kostce pro SŠ
Léčivé mandaly andělů Léčivé mandaly andělů
Cesta ke grálu - Meditační karty + CD Cesta ke grálu
Školní pravidla českého pravopisu Školní pravidla českého pravopisu
Mandaly pro děti i dospělé Mandaly pro děti i dospělé
 (e-book)
CITÁTY a paradoxy CITÁTY a paradoxy
 (e-book)
Žoužel a jiné povídky Žoužel a jiné povídky
 (e-book)
Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ
 (e-book)
Čítanka II. k Literatuře v kostce pro SŠ Čítanka II. k Literatuře v kostce pro SŠ
Naše vtipná historie Naše vtipná historie
Křížovky a zábava s vtipy Pavla Kantorka Křížovky a zábava s vtipy Pavla Kantorka
 
K elektronické knize "Literatura v kostce pro SŠ" doporučujeme také:
 (e-book)
Technické kreslení Technické kreslení
 (e-book)
Čítanka II. k Literatuře v kostce pro SŠ Čítanka II. k Literatuře v kostce pro SŠ
 (e-book)
Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Literatura v kostce

pro sŠ

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Další e-knihy v edici

Český jazyk v kostce pro sŠ – e-kniha

Čítanka i. k Literatuře v kostce pro sŠ – e-kniha

Čítanka ii. k Literatuře v kostce pro sŠ – e-kniha

Čítanka iii. k Literatuře v kostce pro sŠ – e-kniha

Čítanka iv. k Literatuře v kostce pro sŠ – e-kniha

Marie sochrová

Literatura v kostce pro sŠ – e-kniha

Copyright © Fragment, 2010

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


hlavní kapitola

charakteristika

doby

poznámka, vysvětlivka,

zajímavost atd.

Přehledné gra cké zpracování pomáhá ke snadné orientaci a zapamatování učiva.

podkapitola

vybraná díla

stručný rozbor vybraného díla přínos nebo

význam osobnosti

portrét osobnosti

zajímavost poznámka odkaz zapamatuj si vysvětlivka přečti si pikantnost tahák


3

obsah obsah Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 ZákLady teorie Literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 vÝvoJ Literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Počátky slovesného umění. Ústní lidová slovesnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 starověká Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Orientální literatury. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Antická literatura – řecká a římská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 středověká Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Orientální literatury. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Literatura předkolumbovské ameriky – indiánská. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Evropské literatury středověku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Počátky písemnictví v českých zemích. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 renesance a huManisMus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Evropská renesance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Humanismus v Čechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

baroko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Evropské baroko. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Česká pobělohorská literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

kLasicisMus, osvícenství a preroMantisMus (sentiMentaLisMus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

roMantisMus v světové Literatuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

České národní obroZení a Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

reaLisMus a naturaLisMus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Realismus v světové literatuře. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Česká literatura 2. pol. 19. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

Literatura konce 19. a poČátku 20. stoLetí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

Moderní světová literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

Česká literární moderna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Česká literatura na přelomu 19. a 20. stol.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

Literatura 1. poL. 20. stoLetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

Světová literatura 1. pol. 20. stol. – poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

Česká literatura 1. pol. 20. stol. – poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

Světová literatura 1. pol. 20. stol. – próza a drama. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108

Česká literatura 1. pol. 20. stol. – próza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .117

České drama 1. pol. 20. stol.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .127

Česká literární věda a kritika přelomu století a 1. pol. 20. stol.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130

Literatura 2. poL. 20. stoLetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .131

Světová literatura 2. pol. 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .131

Česká literatura 2. pol. 20. stol. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .142

Česká poezie 2. pol. 20. stol.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .143

Česká próza 2. pol. 20. stol.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .151

České drama 2. pol. 20. stol.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .161

Literární věda a kritika 2. pol. 20. stol.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .166

reJstřík JMen autorů a náZvů anonyMních děL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .168

reJstřík ZákLadních Literárních poJMů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .175

Literatura v kostce pro sŠ

4

Učebnice Literatura v kostce podává kompletní přehled středoškolského učiva české literatury v souvislosti s vývojovými tendencemi světové literatury od počátku po současnost, zachycuje vývoj literárních směrů a skupin, uvádí hodnocení významných děl a autorů i stručně vývoj literární kritiky a literární vědy. V úvodu kapitol je vždy charakteristika společensko-historických událostí pro pochopení podmínek a širších souvislostí, v nichž se literatura vyvíjela.

Náročnost a rozsah textu odpovídá katalogu cílových požadavků k společné části maturitní zkoušky i požadavkům pro přijímací zkoušky na vysoké školy.

Cílem je utřídění, přehlednost, systemizace poznatků a snadná orientace v literatuře. Získávání vědomostí je usnadněno i díky novému grafickému řešení publikace, přehlednému a barevně členěnému textu. Vzhledem k značnému množství hodnotných literárních děl budou některé údaje nad rámec učebních požadavků sloužit třeba jen k základní orientaci studentů, aby informace byly ucelené. Není tedy třeba, aby studenti nebo čtenáři zvládli vše, co učebnice poskytuje, ale vybrali si podle vlastního uvážení a potřeby.

Výhodou publikace je forma konspektu či sešitového záznamu, který nahrazuje úmorné a časově náročné, podrobné školní zápisy studentů. Tím šetří čas pro konkrétní tvůrčí práci s literárním textem ve vyučovací hodině, pro četbu a poznávání i interpretaci literárních děl nebo ukázek v Čítankách i., ii., iii. a iv. k Literatuře v kostce.

Doplňkem příručky jsou pojmy teorie literatury, přehled literárních druhů a žánrů, výklad o struktuře literárního díla. Obrazový materiál, poznámkový aparát, odkazy a rejstříky (jmenný a věcný) orientaci v textu urychlí a usnadní.

Publikace je tedy užitečnou pomůckou  pro běžnou školní výuku literatury jako zdroj vědomostí a zajímavostí a jako východisko k literárním interpretacím  pro souhrnné opakování probrané látky 

pro přípravu k společné i školní části maturity

pro přípravu k přijímací zkoušce na vysoké školy humanitního zaměření.

Mohou ji však využít i všichni čtenáři a zájemci o svět literatury.

Rozsáhlejší vědomosti lze získat v publikaci téže autorky koMpLetní přehLed české a světové Literatury.

Hodně úspěchů při studiu přeje autorka a redakce

Úvod


5

ZákLady teorie Literatury podstata Literatury Jako souČásti uMění umělecké dílo = forma mezilidské komunikace (vztah mezi umělcem a vnímatelem) a součást kultury estetické ztvárnění skutečnosti (nejen kopie), ozvláštnění uměleckými prostředky  vyjádření vztahu člověka ke skutečnosti + vliv na jeho

smysly, rozum, city, podnět pro fantazii a rozumovou

úvahu  důraz na originalitu

cíl – kultivace osobnosti prostřednictvím prožitků emocionálních, smyslových a racionálních Literatura, písemnictví (z lat. littera = písmeno, litterae = písemné záznamy) = veškeré písemné záznamy, zvláště společensky významné •

umělecká (krásná, beletrie), zaměřená na estetický zážitek, např. román, povídka, báseň, divadelní hra ð k pobavení,

rozptýlení, úvahám o životě; skutečnost zachycena komplexně pomocí jazykových znaků a uměleckých obrazů •

odborná (vědecká – nauková a populárněnaučná), zaměřená na poznání, poučení, např. publikace technické, přírodo

vědné, učebnice, encyklopedie; obsahuje ověřitelné poznatky ð věcnost a fakta •

administrativní (jednací), zaměřená na styk mezi institucemi a veřejností, např. vyhlášky, žádosti, zprávy, dotazníky,

předpisy, nebo právní dokumenty, např. zákony, usnesení, ústava apod. •

publicistická (zvl. v novinách a časopisech), zaměřená nejen na informace, ale i subjektivní hodnocení ð vede

k zamyšlení, tříbení názorů, např. reportáž, zpravodajství •

náboženská (liturgická) obsahuje těžko ověřitelné poznatky ð víra v existenci bytosti ovlivňující jednání a život,

např. modlitební texty Výrazový prostředek literárního díla = jazyk, jeho neomezené možnosti zvukové, grafické, lexikální, gramatické, kompoziční; má nejen funkci komunikativní a sdělenou (informace), ale i funkci zvláštní, estetickou (poutavé, neotřelé jazykové prostředky, působící nově) vÝZnaM, funkce uMěLecké Literatury  estetická funkce = základní funkce krásné literatury; tlumočí určité pojetí krásy, vzbuzuje pocit krásy  citový vliv = smyslové obohacení  informativní funkce = vzdělávací, poznávací, rozvoj schopnosti myšlení a

vyjadřování (dominantní je v odborné litera

tuře)  formativní funkce = výchovná, pomáhá vytvářet morální a est

etické hodnoty = zpětné působení literatury na život

(dominantní je v publicistice)  společenská funkce = upozorňuje na závažné společenské problémy, zachycuje mezilidské vztahy, varuje před nebez

pečím apod.  zábavná funkce, oddychová – poskytuje pobavení, uvolnění, zklidnění vnitřní ČLenění uMěLecké Literatury •

ústní lidová slovesnost – vznikla dříve než psaná literatura, např. písně, pohádky, pověsti, přísloví, hádanky •

umělá literatura – písemné texty konkrétních autorů (próza, poezie, dramata) Základy teorie literatury

estetika (z řec. aisthétika = smyslově vnímané) –

filozofická disciplína o krásnu jako základu umění

vysvětlivka


Literatura v kostce pro sŠ

Základy teorie literatury

6

Základy teorie literatury

podle vztahu k určitému společenství •

světová literatura – umělecky nejhodnotnější díla národních literatur •

národní literatura – díla jednoho národního společenství; kritériem není jazyk, kterým jsou psána, ale příslušnost

autora k určitému národu •

regionální literatura – díla autorů pocházejících z určité oblasti, regionu, nebo tam působících Literatura jako zábavná četba •

humoristická – v popředí komické situace, např. Zdeněk Jirotka, Saturnin •

dobrodružná – s dramatickým dějem, napětím, např. Alexandre Dumas st., Tři mušketýři, Daniel Defoe, Robinson Crusoe •

detektivní – základní motiv zločinu, vraždy s řešením záhady, např. A. C. Doyle, Ed McBain aj. •

horor – hrůzostrašné příběhy, vyvolávající strach; tajemné prostředí, magické chvíle, např. R. L. Stevenson, Podivný

případ doktora Jekylla a pana Hyda, Stephen King aj. •

fantasy literatura – druh fantastické literatury; nadpřirozené jevy, pomyslné světy, bájná a pohádková atmosféra, např.

John Ronald Reuel Tolkien •

utopie – druh fantastické literatury, obraz ideální spravedlivé společnosti, např. Thomaso Campanella, Sluneční stát •

science-fiction (sci-fi, vědeckofantastická literatura) – příběhy zobrazují dosud nepoznanou realitu, fiktivní budoucnost

ð stinné stránky technického pokroku a varování, např. Ray Bradbury, Arthur C. Clarke věda o Literatuře  literární teorie – o podstatě literatury, o obecných zákonitostech vzniku literárního díla, o jeho struktuře, literárních

druzích, žánrech, útvarech, o uměleckých prostředcích  literární historie – o

vývoji a proměnách literatury, o významu děl, o tvorbě jednotlivých autorů

 literární kritika = analýza + hodnocení a

informace, výklady a rozbory děl

próZa a poeZie próza (z la t. prōsa ōrātiō = řeč „stále postupující“, tj. nedělená do veršů, řeč nevázaná)  v

popředí je syntaktické členění promluvy, logická stavba vět, obvyklá intonace, gramatická pravidla; připomíná přiro

zenou formu běžné řeči  základní stavební jednotka = věta zapisovaná do řádek; typické pro vyprávění nebo v

dramatu, pro vypravěče a posta

vy; text členěn do odstavců, kapitol  prózu nelze ztotožňovat s

epikou (epika může být prozaická i veršovaná)

poezie (z řec. poiésis = tvorba, básnictví tzv. řeč „vázaná)  v

popředí je rytmickomelodické členění promluvy a zvláštní grafické uspořádání textu

 psána ve verších, které se sdružují do slok (strof ) forMáLní vÝstavba verŠe verš •

základní stavební jednotka (zvuková, rytmická, významová i syntaktická), jeden řádek básně •

obvykle shodný s větou (syntaktickou jednotkou) •

přesah, enjambement [ánžámbmán] – věta přesahuje do následujícího verše, např. Někde v noci mezi topoly / zvoní

zvonky, křupe koní klus. (Hora) •

verš pravidelný (tradiční, vázaný) – výraznost textu způsobena rytmem, příp. rýmem ð pravidelnost, opakování důra

zů (přízvučných a nepřízvučných nebo dlouhých a krátkých slabik) •

verš volný – má minimum prvků metrického impulsu, odlišuje se graficky – rozdílná délka veršů, rýmy bývají nepravi

delné, někdy verš nerýmovaný i bez interpunkce •

verš bezrozměrný (asylabický) – o nestejném počtu slabik (asymetričnost), blíží se próze; např. v Dalimilově kronice sloka (strofa) = skupina veršů, celek spjatý rytmicky, rýmově, zpravidla i obsahově; ze strof vzniká báseň × báseň stichická – verše bez strofického členění, tj. v nepřetržitém sledu refrén = opakování verše (veršů) na konci sloky Některé ustálené strofické útvary: •

sonet (znělka) – 14veršová lyrická báseň (4+4+3+3);

1. kvartet je teze, myšlenka, 2. kvartet antiteze nebo

variace, rozvíjení myšlenky, dvě terceta = syntéza,

pointa; častý rýmový vzorec abba, abba, cac, ede

nebo variace u tercet •

balada francouzská (villonská) – lyrická skladba

s třemi strofami (7 – 12 veršů), závěrečným

posláním (4 – 6 veršů) a vždy opakovaným

posledním veršem (refrén);

autoři:

F. Villon, J. Vrchlický, V. Nezval aj. Z dalších západoevropských forem: balata, tercína, rondó, madrigal, rondel, rispet, ritornel, sestina aj. rytMus metrum = zcela pravidelný, ideální rytmus, zobecněné schéma, rytmický vzorec rytmus = konkrétní, reálné naplnění metra; vzniká pravidelným opakováním týchž či podobných zvukových prvků v rámci verše (veršů) stopa = nejmenší rytmická jednotka vázaného verše; skládá se z dob těžkých (teze), v češtině slabik přízvučných, a lehkých (arze), v češtině slabik nepřízvučných druhy stop sestupné: trochej (dvojslabičná), 1 doba těžká, 1 doba lehká — ∪ Velké, širé, rodné lány (Sládek) | — ∪ | — ∪ | — ∪ | — ∪ | daktyl (trojslabičná), 1 doba těžká, 2 doby lehké — ∪ ∪ Stříhali dohola malého chlapečka (Kainar) | — ∪ ∪ | — ∪ ∪ | — ∪ ∪ | — ∪ ∪ | daktylostrochejský verš (střídání daktylské a trochejské stopy) Letní ty noci zářivá (Neruda) | — ∪ ∪ | — ∪ | — ∪ ∪ | vzestupná: jamb (dvojslabičná), 1 doba lehká, 1 doba těžká ∪ — Byl pozdní večer, první máj (Mácha) | ∪ — | ∪ — | ∪ — | ∪ — |

z franc. refrain = opakování

z it. sonetto = jemný zvuk, malá skladba

vysvětlivka

Viz např. L. Pavera, F. Všetička, Lexikon

literárních pojmů, Olomouc 2002

odkaz

Značky:

— slabika dlouhá (u časomíry), slabika přízvučná

∪ slabika krátká (u časomíry), slabika nepřízvučná

zapamatuj si


Literatura v kostce pro sŠ

Základy teorie literatury

8

proZodické (versifikaČní) systéMy prozódie = součást versologie, zkoumá zvukové vlastnosti verše, zvl. rytmus 1) sylabický systém (slabičný) – rytmus založen na shodném počtu slabik ve verši, např. v staročeské lyrice, české lidové

písni apod., např. Slyšte, staří, i vy, děti, / co já vám chci pověděti. Legenda o sv. Prokopu 2) tónický systém (přízvučný) – rytmus založen na shodném nebo pravidelně proměnlivém počtu těžkých dob (pří

zvučných slabik) ve verši (bez ohledu na počet nepřízvučných slabik), např. v poezii starogermánské, v ruské hrdinské

epice, v Čelakovského Ohlasu písní ruských 3) sylabotónický systém (slabičně-přízvučný) – rytmus založen na pravidelném počtu slabik a na pravidelném střídá

ní přízvučných a nepřízvučných slabik; převažuje v české poezii 4) Časoměrný systém – rytmus založen na pravidelném střídání dlouhých a krátkých slabik, např. v antické literatuře

(homérský epos), v Předzpěvu Kollárovy Slávy dcery

mora (lat. doba) = základní doba, délka krátké slabiky; dlouhá slabika je vyslovována na dvě tyto doby Nejznámější typy časoměrného verše: hexametr – 6stopý verš z daktylů a spondejů pentametr – 5stopý verš vznikl zkrácením hexametru; 2 daktyly a třetí neúplná stopa; uprostřed verše – rozluka (diereze); spojením hexametru s pentametrem vzniká elegické distichon (dvojverší), např. Aj, zde leží zem ta, před okem mým slzy ronícím, |— ∪ ∪ |— — | — ∪ ∪ | — — |— ∪ ∪ | — — | někdy kolébka, nyní národu mého rakev... | — ∪ ∪ | — ∪ ∪ | — ∧ | — ∪ ∪ | — ∪ ∪ | — ∧ |

(Kollár)

Jiné typy ustálených veršů: alexandrin = 12 – 13slabičný jambický verš se závaznou rozlukou po šesté slabice; v rytířském eposu Alexandreis, ve fr. chanson de geste, ve fr. klasicistní poezii blankvers = 5stopý jambický verš bez rýmů a strof, např. v dramatech Shakespearových rÝM = zvuková shoda na konci veršů (kromě shodných samohlásek aspoň jedna souhláska – lány – strany) na rozdíl od asonance = souznění – zvuková shoda jen koncové samohlásky – parohy – do vody rýmová schémata: 1) rým sdružený – rýmují se sousedící verše a a b b c c...

Naše životy jsou truchlivé jak pláč / jednou k večeru šel z herny mladý hráč / venku sněžilo nad monstrancemi barů / vzduch

byl vlhký neboť chýlilo se k jaru (Nezval) 2) rým obkročný – rýmuje se první verš se čtvrtým a druhý se třetím a b b a

Co z nás Slávů bude o sto roků? / Cože bude z celé Evropy? / Slávský život na vzor potopy / rozšíří svých všudy meze kroků.

(Kollár)

3) rým střídavý – rýmují se dva liché a dva sudé verše a b a b

Dvacet lůžek stojí v síni, / na nich dvacet nemocných, / na tvářích horečné jíní / a na rukou padlý sníh. (Wolker)

Krátká slabika = slabika s krátkou samohláskou

Dlouhá slabika:

přirozeně – s dlouhou samohláskou nebo

dvojhláskou

polohou – po samohlásce následují dvě souhlásky

vysvětlivka

Z řec. prosódia = nauka o rytmu; syllabé = slabika;

tónos = přízvuk, protažení

vysvětlivka


9

4) rým přerývaný – rýmují se jen některé verše a b c b

Konečně vyběhla z brány / ta dívka medodechá, / já vidím, jak letí jí šatičky, / jak do mého objetí spěchá. (Neruda) 5) rým postupný – rýmují se vzdálenější verše a b c a b c

Lunou omítla jsi nahé zdi, / vesnice spí, jenom ticho vane / a korunou lip na náš práh / teskně zašuměla souhvězdí /

jak rubáše navždy odkládané / mrtvými, kteří dnes vejdou v prach. (Hrubín) 6) rým tirádový – rýmuje se několik následujících veršů jedním rýmem nebo verše celé básně a a a a

Slípka opustí můj hřád / Koně začnou v stáji ržát / Kamna hřát / Stuhy vlát (Nezval) Literární druhy a žánry epika – o skutečnosti vypravuje ð dějovost, příběh rozvíjen vypravěčem a postavami Lyrika – zachycuje skutečnost v jedinečném okamžiku + stav nitra mluvčího (dojmy, city, nálady autora = lyrický subjekt) ð nedějovost; převaha verše (výjimečně lyrická próza); jazyk ozvláštněn obrazovými prostředky (figury, tropy), význam rytmu, rýmu, intonace; lyrika duchovní, milostná, intimní, přírodní, sociální, politická, reflexivní (úvahová) aj. drama – skutečnost, příběh se předvádí na jevišti – převaha přímých promluv postav (dialog, monolog) + scénické a režijní poznámky; výstavba děje: v antice závazná jednota místa, času a děje (Aristotelés, později klasicisté), v novější době pětistupňové schéma: expozice (úvod, výchozí situace), kolize (zápletka, konflikt postav), krize (vyvrcholení, růst napětí), peripetie (obrat v ději), katastrofa (rozuzlení, vyřešení konfliktu – původně jen tragické, v antice zásah boha – deus ex machina, pak i šťastné – happy end) části hry: dějství (jednání, akty – začínají a končí pohybem opony) – často 3, 5 nebo jednoaktovky, dále výstupy (změna počtu postav na scéně), obrazy (změna místa děje, scény) epické žánrové forMy 1) Malá epika, např.  anekdota – humorný minipříběh s

nečekanou pointou;

šíří se ústně ð zesměšnění nějakého jevu, osoby  bajka – krátký alegorický příběh (veršem i

prózou);

zvířata nebo zosobněné věci jednají jako lidé; cíl didaktický (mravní ponaučení), např. Ezop, La Fontaine, Krylov  hádanka – zašifrovaná sdělení; určena k

zábavě, k rozluštění

2) střední epika, např.  mýtus, báje – pokus o

výklad řádu světa, o historii bohů, o vzniku člověka, o přírodních jevech; mytologie – soubor

mýtů určitého společenství, národa  legenda (z

lat. „co má být čteno“) – o životě, skutcích, zázracích a mučednické smrti církevních světců (veršem i prózou),

např. Legenda o sv. Prokopu; tzv. život – autentické vyprávění o životě světce, např. staroslověnský Život Konstantinův  evangelium – životopisný žánr, o

Ježíšově životě, působení, umučení a zmrtvýchvstání; evangelisté Marek, Matouš,

Lukáš, Jan  apokryf – původně biblické texty církví neuznané za pravé a

nezařazené do bible; dnes literární text zpracovávající

známý motiv, ale nově, často i parodicky, např. Karel Čapek, Kniha apokryfů  pověst – vyprávění lidového původu, má konkrétní, pravdivé historické jádro (událost se váže k

určité osobě, místu,

stavbě) + fantazie; např. místní, historická, heraldická aj.  pohádka – žánr lidové slovesnosti, děj nepravděpodobný, nereálný; hrdina překonává překážky; zásahy nadpřiroze

ných bytostí, dobro vítězí nad zlem

Z řec. epikós = dějový, výpravný, lyrikós = lyrový,

lyrika melé = lyrou doprovázené verše, dráma = čin,

jednání, skutek

vysvětlivka


Literatura v kostce pro sŠ

Základy teorie literatury

10

 bohatýrský zpěv (bylina) – událost, čin ruského bohatýra (napravuje křivdy, např. bohatýr Muromec) a hrdinský

junácký zpěv, zvl. jihoslovanský (např. o kralevici Markovi)  povídka – kratší příběh s poutavou zápletkou, jednoduchý děj (umění zkratky, charakteristiky a popisu, paradoxu)  novela – příběh soustředěný na jednu událost, epizodu, bez vedlejších dějových linií; neměnné charaktery postav;

sevřený děj, překvapivý závěr  romaneto – žánrová varianta novely, novela s

tajemstvím, zdánlivě nadpřirozené jevy logicky vysvětleny (Jakub Arbes)

3) velká epika, např.  epos – rozsáhlé chronologické vypravování (obvykle veršem), obšírné popisy, jedna nebo několik ústředních postav,

např. epos hrdinský (homérský), rytířský (dvorský), historický, duchovní, zvířecí aj.  román – rozsáhlý příběh psaný prózou, hlavní a

vedlejší dějové linie, epizody, mnoho postav (vyvíjejí se); do děje vstu

puje vypravěč  kronika – chronologický záznam historických událostí (veršem i prózou), většinou bez hodnocení a souvislostí; letopi

sy (anály) zaznamenávají události podle letopočtu Lyrické žánrové forMy  píseň (popěvek) – prostá, zpěvná báseň (lidová nebo umělá), spojená s hudbou, např. píseň milostná, dětská (ukolébav­

ka), vojenská, pracovní, pijácká, v pololidové tvorbě píseň kramářská (jarmareční)  óda – oslavná báseň zaměřená na obecná témata (láska, vlast, příroda aj.), patos  elegie (žalozpěv) – vyjadřuje smutek  epitaf – nápis na hrob; krátce o

životě zesnulého, vzkaz živým

 satira – báseň s kritickým postojem ke skutečnosti; výsměch, ironie  epigram – krátká, satiricky útočná báseň s ostrou pointou; o negativních společenských jevech; původně nápis na

hrobě, pomníku nebo dárku ð oslavný verš  pásmo (zone) – polytematická báseň, volné přiřazování

(asociace) představ a obrazů, sled pocitů, dojmů; mno

hovýznamovost, mnohopohledovost; zdánlivě narušena

logická stavba básně ð dynamický obraz společnosti Lyrickoepické žánrové forMy na pomezí lyriky a epiky (děj + lyrické prvky)  balada – vážná veršovaná skladba, pochmurný děj,

tragický závěr; marný zápas člověka s přírodními nebo

společenskými silami; rychlý dramatický spád, sevřenost,

úsečnost výpovědi, dialogy  romance – skladba optimistického rázu, často s

milost

nou tematikou a radostnou atmosférou, opak balady –

smírné pojetí konfliktu; původně španělská píseň, opěvující hrdinské ctnosti bojovníků s Maury  poema (básnická povídka) – rozsáhlá báseň s

dějem jen naznačeným, v popředí city, dojmy, nálady a úvahy autora,

události ze života jednotlivce draMatické žánrové forMy  tragédie – hra s vážným dějem, nerovný zápas hlavního hrdiny ð neúspěch, smrt (podléhá přesile nepřítele), ale mo

rální vítězství

Vznik pásma spojen s tvorbou Guillauma Apollinaira

zapamatuj si

Původně žánr lidové slovesnosti (Osiřelo dítě)

i psané literatury (K. J. Erben)

Balada klasická fantastická (člověk × nadpřirozená

bytost) × etická (s mravním zákonem) × sociální

(nositel tragičnosti = společenská situace, nespravedlnost, křivda)

Balada lidová (anonymní autor) × umělá (jméno autora známe)

zapamatuj si


11

 komedie (veselohra) – komický obraz zápasu s nedostatky (pojetí satirické nebo humoristické)  činohra (drama v užším slova smyslu) – novodobý útvar s prvky komedie i tragédie, v popředí charakter hrdinů; tema

tická pestrost, vážné spory mezi postavami, společenské problémy + autorovo pojetí, psychologická kresba postav žánrové forMy Literatury faktu a pubLicistiky  umělecká reportáž – původně informace + hodnocení s působivými jazykovými prostředky; očité svědectví autora,

subjektivita, autentičnost, pravdivost  fejeton – kratší publicisticko-umělecký úvahový útvar (smíšený styl), časově zajímavý námět, poutavost a vtipnost

zpracování; tištěn na dolní části novinové stránky – pod čarou (např. J. Neruda, K. Čapek aj.)  esej – pojednává originálním způsobem o zajímavých otázkách literárních, kulturních, filozofických, společenských;

subjektivnost autora (osobní pojetí), otevřenost, poznávací účel + bohatství jazyka; zakladatel eseje Michel de Mon­

taigne, z českých esejistů F. X. Šalda, K. Čapek aj. struktura Literárního díLa má 3 složky: jazykovou, tematickou a kompoziční vrstva jazykově stylistická sdělná a estetická funkce jazyka, individuální styl autora 1) Útvary jazyka: základní zdroj pro beletrii = spisovný

jazyk, vedle toho i nespisovné jazykové prostředky:

obecná čeština, nářečí (dialekt), slang, argot, zvl. v pří

mé řeči postav 2) stylové rozvrstvení slovní zásoby: vedle slov stylově neutrálních mají estetickou funkci i slova stylově zabarvená

(příznaková), např. neologismy, archaismy, historismy, poetismy aj. 3) textové slohové postupy: vyprávěcí, popisný, charakterizační, výkladový, úvahový 4) syntaktické prostředky: různé druhy vět, vyjadřování slovesné, jmenné, neobvyklý slovosled (inverze), souřadnost

a podřadnost 5) Zvukové prostředky:

 rytmus, rým, asonance, viz str. 7, 8

 eufonie (libozvuk) – příjemné uspořádání zvuků v

projevu, estetická působivost × záměrná kakofonie (nelibozvuč

nost)

 zvukosled (onomatopoie) = napodobení zvuku slovy, např. řinčí řetězů hřmot (Mácha), zvoní, zvoní zrady zvon (Halas);

zvukomalebná citoslovce: na chalupu: klop, klop, klop! (Erben)

 paronomázie = nahromadění slov odvozených od téhož kmene, např. rejděte rejdivý rej (V+W); Slavme slavně slávu

Slávů slavných (Kollár)

6) Grafické prostředky:

 estetické působení jazyka v psané podobě: verš, strofa, typy písma, interpunkce

 básně – obrazy (kaligramy) – Apollinaire

 akrostich = báseň, v

níž začáteční nebo koncová písmena (slabiky) dávají (svisle) slovo (větu), nejčastěji jméno

člověka, jemuž je báseň věnována

7) pojmenování obrazná – tropy

 epiteton (básnický přívlastek) – blíže určuje, popisuje, přibližuje zobrazovanou skutečnost vyjádřenou podstat

ným jménem; epiteton constans (stálé) – označuje vlastnost očekávanou, opakovanou u téhož jména: hloupý

Honza, širé pole, rychlonohý Achilleus (Homér); epiteton ornans (zdobné) – vyjadřuje citové, subjektivní hodnocení:

růžový večer (Mácha), stříbrný vítr (Šrámek), něžná záře (Neumann)

Viz Český jazyk v kostce, kapitoly

Útvary národního jazyka,

Stylové rozvrstvení jazykových a syntaktických prostředků,

Slohové postupy a útvary

odkaz


Literatura v kostce pro sŠ

Základy teorie literatury

12

 přirovnání (příměr) = pojmenování upozorňující na vzájemnou podobu věcí, jevů; přirovnávají se vlastnosti (bílý

jako sníh)

spojovací výrazy: jak, jako, jakoby, než (rychlejší než já), ani (nemá soli, ani co by se za nehet vešlo), co (slzy co perly);

přirovnání 2. pádem (rychlejší tebe), 7. pádem (myšlenka se pírkem chvěla – Neruda)  metafora = zkoncentrované přirovnání, přenesení významu ze slova výchozího na cílové na základě podobnosti

– klasická metafora – vodotrysk noci (Nezval), v mrazivé chýši tam ptáčata zbyla = děti (Bezruč), úl hvězd (Hrubín)

– personifikace (zosobnění) – lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty: stromy šeptaly, Vánoce klepou

na dveře

– synestézie (smíšení počitků) – přenesení význa

mu na základě záměny smyslových vjemů:

sladká slova, cítit hudbu, namalovat verš

 metonymie = přenesení významu na základě věcné

souvislosti, např. vypít sklenici vody, poslouchat

Beethovena, Hrad reagoval okamžitě = prezident  synekdocha = druh metonymie, přenesení významu na základě záměny části a

celku (souvislost kvantitativní),

např. co se ty ruce napracovaly, nepřekročí práh domu  oxymóron = spojení dvou významově rozporných tvrzení (výrazy se jakoby logicky vylučují, odporují si), např.

v tomto světle se zatmívám (Bridel), zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk (Mácha) nebo v titulech děl: Molièrův Zdravý

nemocný, Baudelairovy Květy zla aj.  alegorie (jinotaj) = obrazné vyjádření dějů, pojmů, založené na utajené paralelnosti (skrytý smysl ð něco nemůže

nebo nesmí být vyjádřeno přímo), např. svět jako středověké město v Komenského Labyrintu  symbol = znak, který zastupuje obecný pojem; mnohoznačnost, např. kříž – symbol křesťanství, kominík – symbol štěstí  kontrast (protiklad) = záměrné spojení protikladných slov a

myšlenek; vyhrocený paralelismus, např. Na tváři lehký

smích, / hluboký v srdci žal (Mácha)  hyperbola (nadsázka) = zveličení jevu, situace ð růst expresivity textu: Stokrát jsem tě prosila, na kolena klesla (Erben)  litotes = opak hyperboly, zjemnění výrazu, vyjádření kladu dvěma zápory, popření opačného významu: ...mne ona

nemá nerada (Villon)  eufemismus = užití mírnějšího slova k označení nepříjemné představy, např. i opisem: Až bude růst nade mnou tráva

(Bezruč)  dysfemismus = vyjádření směřující k zápornému hodnocení: den vraždí noc a noc zas vraždí den (Shakespeare)  perifráze = rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků

...vzpomínal ... na dvoumetrový svatební koláč, / z něhož by už brzy rád ochutnal (Holan)  ironie = záměrné užití slova v opačném smyslu, jeden z prvků komična: oslí uši právě dobře ke koruně sluší (K. Havlíček

Borovský); zesílená ironie = sarkasmus (kombinace humoru a kritiky): ...a tak dostal Halfar místo (= hrob sebevraha)

(Bezruč)

8) figury – opakování nebo přesuny výrazových prostředků ð zdůraznění

a) zvukové (opakování slov, slabik, hlásek)

 aliterace (náslovný rým) = opakování stejné hlásky na začátku sousedních slov (vět): Plyne peníz po penízku (středově

ká žákovská poezie)  anafora = opakování slova (slov) na začátku veršů (vět), slok ð pro důraz, východisko pro gradaci: Na břehu řeky

Svratky kvete rozrazil / na břehu řeky Svratky roste nízká tráva (Nezval)  epifora = opakování téhož slova (slov) na konci veršů (vět) ð zdůraznění, rytmizace: Co to máš na té tkaničce, / na

krku na té tkaničce? (Erben)  epanastrofa (palilogie) = opakování téhož slova (slov) na konci předešlého verše (věty) a na začátku následují

cího verše (věty) ð zpomalování děje, zesílení detailu: Střela ta se zaryla v bílá ňadra, / v bílá ňadra prvního Tatařína

(Čelakovský)

A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek...

(Rimbaud, báseň Samohlásky)

přečti si


 epizeuxis – opakování téhož slova (slov) v jednom verši (větě) ð zvýšení zvukové působivosti, akcentace významu

slova, např. Utichly továrny, utichly ulice (Wolker); Tam žádný – žádný – žádný cíl (Mácha)

b) syntaktické (týkající se spojovacích výrazů)

 asyndeton = vynechání spojovacích výrazů ð zhuštěné sdělení: Dělník je smrtelný, práce je živá (Wolker) – chybí ale  polysyndeton – užití více spojovacích výrazů: Je tráva vysoká a laskavá a vlahá (Neumann)

c) slovosledné a syntaktickovýznamové (odchylky od pravidelného slovosledu a opakování slovosledných nebo syn

taktických schémat)  inverze = změna pořádku slov ð zdůraznění příznakového místa (zvl. v

próze), funkce rytmická nebo rýmová

(v poezii): Čas nový nové chce mít činy (Neruda)  anastrofa = druh inverze, obrácení slovosledu dvouslovného spojení: Noc šeredná se po předměstí sráží (Zahradníček)  paralelismus – bohatě rozvinutý příměr; přirovnávané jevy položeny volně vedle sebe, např. Eržika ptáček, Eržika

rybka... (Olbracht)  antiteze = rozvedené přirovnání protikladem

výchozí motiv: Vzav se tu odněkud kůň vyjíždí,

jeho popření: on nevyjíždí

přirovnání, nový obraz: on větrem letí (Čelakovský) – tj. jako vítr  gradace (stupňování) = uspořádání slov podle jejich významu a účinku

směrem vzestupným = klimax ...kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější (Nezval)

směrem sestupným = antiklimax Rozmarný zlatník listy vytepal / ze zlata, bronzu, ze zamžené mědi (Toman)

d) eliptické (vypouštění slov, částí vět z textu)

 elipsa (výpustka) – vynechání části textu, kterou lze domyslet z

kontextu

Malá, hnědá, tváře divé / pod plachetkou osoba; / o berličce, hnáty křivé, / hlas – vichřice podoba (Erben)  apoziopeze – nedokončená výpověď, ukončena pomlčkou nebo trojtečkou

Vysoký křik, / unášený steskem, bolestí, výčitkou: / „Co já jsem všechno... a proč?“ (Mikulášek)

e) myšlenkové, řečnické a hodnotící (vyjadřují citové zaujetí mluvčího, oživují text)

 apostrofa = básnické oslovení neživého objektu

Čechy krásné, Čechy mé, / obraze rámu prastarého (Hrubín)  řečnická otázka – nevyžaduje odpověď

...smí si vzít sirotek do klínu drva, / co pravíš, Maryčko Magdónova? (Bezruč)  pleonasmus – nadbytečné hromadění slov souznačných ð k zpomalení výpovědi nebo k zvýraznění skutečnosti

Po modrém blankytu bělavé páry hynou (Mácha)  tautologie – rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy

Nevesely, truchlivy / jsou ty kraje vodní, / v poloutmě a polousvětle / mine tu den po dni (Erben)

vrstva tematická a myšlenková

1) téma = osobitě, zajímavě zpracovaný námět, souhrn jednotlivých motivů

2) Motiv – nejmenší tematický prvek

3) děj = vše, co se odehrává v díle (typický pro epiku a drama); děj hlavní a vedlejší (odbočky)

4) Čas: chronologický – autor dodržuje časovou posloupnost

retrospektivní – návraty zpět, do minulosti

reálný čas lze zkracovat (zrychlené tempo) nebo zpomalovat (retardovat) pomocí detailů, odboček, úvah

5) postava – aktér; postava hlavní a vedlejší, kladná a záporná

uvedena popisem a charakteristikou (přímo, nepřímo,

srovnáním) titulní postava – často uvedena v titulu (Vančura, Pekař

Jan Marhoul)

Vedle lidí mohou v díle jednat zvířata (Ferda mravenec),

věci (cínový vojáček),

abstraktní jevy a pojmy (dobro, zlo, pýcha),

nadpřirozené bytosti (drak, víla)

zajímavost


Literatura v kostce pro sŠ

Základy teorie literatury

14

literární typ – postava shrnující vlastnosti určité skupiny lidí týchž zkušeností, společenského postavení, charakteru

(typ žárlivce – Othello, lakomce – Harpagon)

6) vypravěč = mluvčí epického (někdy i dramatického) díla; obvykle se ztotožňuje s autorem, někdy s některou z postav

lyrický subjekt = mluvčí básnického díla

7) stylistické vypravěčské postupy

a) řečové pásmo vypravěče = promluvy vypravěče (většinou řeč autora) ð užití minulého času; řečové pásmo posta

vy (postav) = vlastní promluvy postavy ð užití přímé řeči

b) vyprávěcí způsoby: er-forma – objektivní vypravěč (vypráví se v 3. osobě), ich-forma – subjektivní vypravěč

(vypráví se v 1. osobě), osobní ladění

c) druhy řeči – vycházejí z počtu rozmlouvajících osob:

monolog (hovor jedné osoby), dialog (hovor dvou i více osob)

d) formy řeči

 přímá řeč – autorem doslovně citovaná řeč postav; uvozena uvozovací větou, označena uvozovkami; hovorová

řeč, obecná čeština i nářečí

„Nastane doba plesů, pánové, noste fraky.“ (Hrabal)

 nepřímá řeč – reprodukce něčí výpovědi; promluva vypravěče uvedena hlavní větou, postavy promlouvají

větou vedlejší (předmětnou)

Myslel, že se už nedočká.

 nevlastní přímá řeč – projev postavy vnímán skrze autora; shodná gramatická struktura s

přímou řečí, ale

graficky neoznačenou (bez uvozovek) ð k vyjádření vnitřního monologu

Hordubal se dívá na ten rozžhavený kousek železa. Něco ti přinesu, Polano, něco do domácnosti. (K. Čapek)

 polopřímá řeč – postava promlouvá nepřímo, jakoby z odstupu, promluva není doslovný citát, projev uveden

vypravěčem ð gramaticky v 3. osobě, bez uvozovek

Ne, nemusí se bát, nejde služebně, slyšel jen, že má Eržika... nějaké kožešiny... (Olbracht)

 smíšená řeč – kombinace různých forem řeči

8) prostředí = vnější svět, v kterém se rozvíjí děj a který

obklopuje postavy

9) titul = nadpis díla, první informace; má funkci umělec

kou, estetickou, pojmenovávací

10) autor = tvůrce

– anonym (dílo neznámého autora)

– pseudonym – krycí jméno autora, pod nímž zveřej

ňuje své dílo z různých důvodů, např. Egon Bondy =

Zbyněk Fišer, Karolína Světlá = Johanka Rottová

– autorské šifry – např. Nerudovy fejetony v novinách

označovány ∆

vrstva kompoziční

= způsob řazení a spojení témat, uspořádání obsahových a jazykových složek ve vyšší celek

prostředky kompoziční výstavby

v próze: vnitřní členění – věta, odstavec, kapitola

– cyklus – soubor samostatných děl, vyšší celek s týmž záměrem autora, např. Páralova černá a bílá pentalogie

– montáž – celek vzniká sestavováním částí jiných celků; technika střihu, často kombinace literárních žánrů (Čapek,

Válka s Mloky)

v poezii:

– báseň – nejmenší textový celek poezie; členění do strof

incipit – vstupní věta textu, první informace, titul

totožný se začátkem díla (z lat. – začíná se)

dedikace – v čele knihy, věnování

motto – před začátkem vlastního textu díla; citát nebo výrok –

určuje charakter následujícího textu, např. Volím slovo prosté, / chci

tu báji vypravovat / z úst jak lidu roste (Neruda, k Baladám a romancím)

zapamatuj si


15

– básnická skladba – rozsáhlejší báseň s pevným lyrickoepickým základem (Hrubín, Romance pro křídlovku) – básnická sbírka – soubor básní jednoho autora (Neruda, Balady a romance)

v dramatu: výstup, dějství – viz str. 9

kompoziční schémata – založena na dějovém napětí a časových vazbách

kompozice

 chronologická – kopíruje časovou posloupnost děje (jak se ve skutečnosti odehrál), např. pohádka, pověst, deník

kronikářská – dodržen časový sled událostí, ale bez příčinného sepětí, např. A. a V. Mrštíkové, Rok na vsi

deník – osobní záznamy pozorovaných a prožívaných událostí pořizované v krátkých intervalech, např. Jan Zábrana,

Celý život

 retrospektivní (zpětná) – postup prostřednictvím vzpomínky nazpět, od konce, od důsledku k

příčinám, např.

v detektivce  rámcová (prstencová) – dílo má více ucelených příběhů vložených do příběhu hlavního, který je jakoby rámuje,

např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio, Dekameron  paralelní (prolínavá) – souběžně několik dějových linií, které se propojují, např. v

historických románech

 řetězová – sled samostatných příhod spjatých jednou postavou, např. Jirásek, F. L. Věk  „in medias res“ (k

jádru věci) – autor při vyprávění vtáhne čtenáře přímo doprostřed děje (bez úvodu); porušení

logického časového sledu událostí (začátek se čtenář obvykle dozví až retrospektivně)

Literatura v kostce pro sŠ

16

vÝvoJ Literatury poČátky sLovesného uMění neJst arŠí sLovesné proJevy (od pravěku) – před vynalezením písma Závislost pravěkého člověka na přírodě, bezmocnost, strach z nevysvětlitelných jevů, tajemna a smrti ð snaha naklonit si démony a nadpřirozené síly, prosba o ochranu, o úspěšný lov a úrodu, o uzdravení z nemoci Magické (kouzelné) obřady – podnět: poznání síly, moci a krásy slova (obraznost, fantazie, opakování slov, veršované pokřiky), pravidelný rytmus,

zpěvavý způsob projevu; obřady často spojeny s výtvarnou činností (scény z lovu, kresby zvěře se zásahy šípů, pak

drobné sošky zvěře z kamene, kostí, dřeva) a jednotvárným pohybem (tanec) – formy: magické průpovědi (pro úspěšný lov, bohatou úrodu, šťastnou lásku ap.), zaklínadla, zaříkadla (proti nemoci,

nebezpečí, nepříteli), pranostiky (zkušenosti o počasí ð zemědělské práce), přísloví (obecné mravní zásady, návod

k jednání), pořekadla (poznatky o životě, o člověku), lyrické písně (ukolébavky, svatební písně ap.), obřadní cykly – vý

roční (rovnodennost, slunovrat), rodinné (narození, smrt) mýty (báje): příběhy z dávné, nedoložené minulosti, odrážejí představy lidí o světě (fantastický výklad jevů), příběhy o bo

zích, např. mýty starověké, předkolumbovských národů Ameriky, náboženské aj.) Ústní Lidová sLovesnost – jedna z nejdůležitějších součástí lidové kultury (folkloru) tvorba lidu – vyjadřuje lidový názor na život, optimismus, touhu po svobodě, odpor k útisku znaky: ústní tradice (z generace na generaci) anonymita autora (neznáme jeho jméno) kolektivnost (majetek celého národa, lidstva) variabilita (neustálený text, postupné změny od vypravěče k vypravěči), dána časově (přes generace), místně (odlišnost v regionech, různých zemích) slovesné útvary: pohádky, pověsti, písně, přísloví, pořekadla, báchorky, anekdoty, jihoslovanské hrdinské zpěvy, ruské byliny, dětská slovesnost – říkadla, rozpočítadla; zvyková obřadní slavnost (při pálení čarodějnic, vynášení Morany, o Vánocích), rodinné obřady (svatba, křtiny, pohřeb ð svatební písně, ukolébavky, pohřební pláče – plankty), lidové hry, loutkové hry, kramářské (jarmareční) písně (= městský folklor) •

zájem o lidovou slovesnost a sběratelství: v období preromantismu, romantismu, u nás v obrození (zdroj a pramen,

inspirace pro obrozenecké spisovatele) •

sběratelé a zapisovatelé výtvorů naší lidové slovesnosti:

F. L. Čelakovský (slovanské písně, přísloví), K. J. Erben (slovanské pohádky, české národní písně a říkadla), B. Němcová

(české a slovenské pohádky), J. Š. Baar (chodské písně a pohádky), J. J. Langer (české obyčeje, písně, svatební písně),

J. V. Kamarýt (české duchovní písně), B. M. Kulda (moravské pohádky, pověsti, obyčeje), F. Sušil, F. Bartoš, L. Janáček

(moravské písně), J. Kollár a P. J. Šafařík (slovenské písně), J. Š. Kubín (podkrkonošské a kladské pohádky), K. Plicka (české

a slovenské písně, říkadla), J. Horák (české pohádky), A. Sedláček (pověsti), V. Cibula (pražské pověsti), M. Bureš (písně

z Vysočiny) aj. •

adaptace lidových pohádek (převyprávění) – např.

Václav Říha, Josef Štefan Kubín, Vojtěch Martínek, František

Hrubín (Špalíček pohádek, Pohádky z tisíce a jedné noci)

vývoj literatury

Čítanka I. k Literatuře v kostce, oddíly

Nejstarší slovesné projevy a Ústní lidová

slovesnost; Kompletní přehled české

a světové literatury

přečti si

světoznámí pohádkáři:

Německo – bratři Jacob a Wilhelm Grimmové

Dánsko – Hans Christian Andersen

Francie – Charles Perrault

zapamatuj si


17

Moderní autorské (nefolklorní) pohádky: Karel Čapek (Devatero pohádek), Vladislav Vančura (Kubula a Kuba Kubikula), František Hrubín (Kuřátko a obilí), Jiří Wolker (O kominíkovi), Jan Werich (Fimfárum) aj. •

vliv folkloru na tvorbu autorskou (zdroj, pramen), F. L. Čelakovský (Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých), K. J. Erben

(Kytice z pověstí národních) písMo slouží k záznamu lidských myšlenek obrázkové písmo piktografické – znázorňuje sdělení obrazově (zjednodušené realistické obrázky lidí, zvířat, předmětů) znakové – kresby zjednodušeny do schematických a symbolických tvarů, např. klínové písmo (kolem r. 2700 př. n. l. v Mezopotámii); znaky ryté trojhranným rákosovým rydlem do hliněných destiček (Sumerové, Akkadové, Peršané, Chetité) hieroglyfy (kon. 4. tis. př. n. l. v starověkém Egyptě) – zjednodušené písmo: hieratické, posvátné, kněžské (z kon. 3. tis. př. n. l.) a démotické, lidové (ze 7. st. př. n. l.); nápisy tesány do kamene nebo psány na papyrusové svitky třtinovým perem a inkoustem z dozrávajících ořechů fonetické písmo Jednotlivé znaky znamenaly konkrétní zvuky (ne symboly) ð lze vyjádřit i abstraktní pojmy; možnost využití hláskové abecedy slabičné – jednotlivé znaky představovaly slabiky (Chetité, Peršané aj.) hláskové (zpočátku souhláskové) – féničané kol. r. 1300 př. n. l. (22 písmen abecedy) ð větev aramejská: převzato Araby ð písmo arabské převzato Židy (úprava v čtvercové písmo) ð písmo hebrejské ð větev řecká: Řekové doplnili znaky pro samohlásky ð první úplné hláskové písmo na světě; obrátili směr psaní na levopravý (9. st. př. n. l.) z řeckého písma vyšly 2 hlavní vývojové větve písma: východní (slovanská) – hlaholice, cyrilice, azbuka západní – latinka (6. st. př. n. l. – vývoj prostřednictvím Etrusků v starověkém Římě); převzata evropskými národy, přizpůsobena zavedením diakritických znamének (čárka, háček, kroužek aj.)



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist