načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Lidové stavby v Evropě - Jiří Langer

  > > > > > Lidové stavby v Evropě  

Elektronická kniha: Lidové stavby v Evropě
Autor:

Na našem trhu ojedinělá publikace seznámí čtenáře se souvislostmi vzniku lidové architektury u nás i v sousedních a dalších zemích Evropy. Na základě historického a etnologického ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  382
+
-
Doporučená cena:  450 Kč
15%
naše sleva
12,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 304
Rozměr: 25 cm
Úprava: 16 stran barev. obr. příl. : ilustrace , plány
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2072-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Na našem trhu ojedinělá publikace seznámí čtenáře se souvislostmi vzniku lidové architektury u nás i v sousedních a dalších zemích Evropy. Na základě historického a etnologického studia řeší vznik a rozvoj místní architektury obydlí od jejich základních forem po vrcholné v různých podmínkách přírodních a sociálních. Vysvětluje vliv tradic, které v určitých časových obdobích vytvářely stylově jednotné oblasti. Pozornost věnuje také historickým proměnám funkcí staveb a nároků jejich uživatelů. Kniha rovněž vysvětluje pojem lidové architektury a její vztahy k architektuře slohové. Text je provázen názornými nákresy konstrukčních principů a fotografiemi architektonických celků.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Langer - další tituly autora:
Dřevěné kostely a zvonice v Evropě I.+II. Dřevěné kostely a zvonice v Evropě I.+II.
Kuča, Karel; Langer, Jiří
Cena: 889 Kč
Devět bran, Talmud Devět bran, Talmud
Langer, Jiří
Cena: 350 Kč
Hledání druhé Země Hledání druhé Země
Langer, Jiří
Cena: 238 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






���������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������
���������������������������������������������������������������
���������������������������������� ����������������
����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������������������������
�������������������������������������������������������������������������������������
������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� �����������
���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� �������������
����������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������
������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ���������
������������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������
����������������������������������
���������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������
���������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������������������������������������
�������������������������������������������������������������������������������������
������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� �����������
���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� �������������
����������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������������
��������������������������������������������������������������������������������
����������������������������������������������������������������������������
������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ���������
������������������������������������������������������������������������������������
�����������������������������������������������������





Lidová architektura
v Evropě





Lidové stavby v Evrop ě
Jiří Langer
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, Praha 7
obchod@grada.cz, www.grada.cz
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
jako svou 4102. publikaci
Odpovědná redaktorka Jitka Hrubá
Sazba Vladimír Velička
Fotografi e na obálce z archivu autora
Počet stran 320
První vydání, Praha 2010
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.
© Grada Publishing, a.s., 2010
Cover Design © Eva Hradiláková, 2010
Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
ISBN 978-80-247-2072-2





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
5
Obsah
Předmluva ............................................................................................................. 7
Úvod ...................................................................................................................... 9
1 Skok od pravěku do moderní doby ......................................................................13
1.1 Střešní stavby ..............................................................................................15
1.2 Dědictví antického stavitelství ................................................................. 27
1.3 Autochtonní stavitelství zaalpské Evropy ..................................................31
1.3.1 Hrázděné stavby .............................................................................. 42
1.3.2 Roubené stavby ...............................................................................57
1.3.3 Hliněné stavby ..................................................................................91
2 Inovační procesy ................................................................................................. 94
2.1. Prvotní (raněstředověké) inovacevycházející z mediteránní oblasti ....... 94
2.1.1 Západní cesta inovací ........................................................... 95
2.1.2 Východní cesta inovací ....................................................... 100
2.2 Druhotné inovace ..................................................................................... 104
2.2.1 Demografi cké inovace
(důsledky kolonizací vnějších a vnitřních) .................................. 104
2.2.2 Sociální inovace (podle stratifi kace a závislosti
na správních/tržních centrech a regulacích) ................................121
2.2.3 Důsledky inovací v příbuzenské a nepříbuzenské
struktuře domácnosti a bydlení .................................................... 139






6
2.3 Krajina a urbanismus;geneze forem sídel a dvorů ..................................151
2.3.1 Tranzitní cesty ................................................................................151
2.3.2 Rolnické osady ...............................................................................154
2.3.3 Městské inovace, kulturní progres a regres ..................................172
3 Geografi cké rozložení hlavních znaků
venkovské architektury v Evropě .......................................................................177
3.1 Kdy a kde se zastavil čas. Nerovnoměrnost vzestupu nároků
na bydlení, od kdy a proč se tradovalydo nedávna dochované
formy domu ...............................................................................................180
3.2 Geografi cký výskyt znaků lidové architektury .........................................182
3.3 Zvláštnosti Evropy ve vztahu k jiným kontinentům ............................... 286
4 Ochrana kulturního dědictví ............................................................................. 288
Soupis použité literatury ...................................................................................291
Rejstřík .............................................................................................................. 298





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
7
Předmluva
Lidové stavby dokládají kulturní souvislosti mezi národy Evropy. V minulosti se
zdůrazňovaly odlišnosti jen některých znaků jejich architektury a ty se přisuzovaly určitým
regionům. Proto se mnozí badatelé zabývali otázkami geografi ckého a etnického šíření
civilizace a zdůrazňovali vlivy tzv. vyspělejších národů na obyvatelstvo s menšími nároky
na kulturu bydlení. Do konce 20. stol. se stupňovala náročnost na vícehlediskové
analýzy. Výzkumy se ale omezovaly na jednotlivé státy a jejich regiony, pouze v karpatských
zemích došlo v poslední třetině 20. stol. ke spolupráci etnologů. Nabízím čtenářům
vědomí historicky podmíněných souvislostí jako východisko mezioborového a
mezinárodního výzkumu na ploše celého kontinentu.
V r. 2005 vyšla moje kniha Evropská muzea v přírodě, která se nejvíce uplatnila mezi
učiteli a studenty etnologie. To mne přimělo k vytvoření knihy, která mnohem lépe splní
dnešní nároky na informace o venkovském stavitelství celé Evropy.
Děkuji všem, kteří mi pomohli porozumět genetickým řetězcům forem obydlí v
jednotlivých částech kontinentu. Poradců byla dlouhá řada, někteří z nich mě uváděli do
problémů kulturních souvislostí a pomáhali mi, abych se dostal k nejkvalitnějším
pramenům. Na předních místech mezi nimi byli Heino Wessel Hansen a Liese Andersen
z Dánska, Christopher Zeuner z Anglie, Kersti Jobs Björklöf ze Švédska, Leon Paiken
z Estonska, Olga Sevan z Ruska, Jurij Hoško a Pavlo Fedaka z Ukrajiny. Profesor
brněnské univerzity Václav Frolec mě v r. 1964 přizval a odborně nasměroval k dlouholeté
spolupráci na mezinárodních výzkumech lidové kultury karpatských zemí a přilehlých
balkánských oblastí. Byly doposud jedinými v Evropě, které postihly tak velké území
kontinentu. Po Frolcově úmrtí v r. 1992 jsem pokračoval na celkové syntéze lidového
domu ve spolupráci s balkanistkou Helenou Bočkovou, která mne obohatila o poznání
balkánské problematiky. Můj obdiv patří Paulu Oliverovi z oxfordské univerzity,
který dokázal koncipovat a zajistit účast četných kolegů na vytvoření encyklopedie lidové
architektury světa. Za inspirativní impulzy děkuji etnoložce a antropoložce Soně
Švecové, neboť mě přivedla k pochopení významu existenčních postojů člověka v procesu
tvorby jeho obydlí. Velký dík patří mé manželce Jaroslavě, na mnohých cestách mě





P ředmluva
8
doprovázela, se vzácným pochopením snášela moji dlouholetou pracovní izolaci a
jazykovou korekturou přispěla k lepší čtivosti následujících textů.
Grafi cké ukázky staveb jsem soustředil do katalogu v pojednání o geografi ckém
výskytu znaků lidové architektury a odkazy na ně uvádím v textu na konci odstavců
zkratkou K s pořadovým číslem. V legendě ke katalogu jsou objasněny některé pojmy
používané v textu. Tam jsou také vysvětleny zkratky názvů místností schematických kreseb
zařazených do textu.
Ke svým fotografi ím připojuji několik, které mi poskytli přátelé a jejich jména
vděčně uvádím v popiskách.
Tento stručný náčrt geneze tradiční architektury jsem napsal proto, abych podnítil
zájem o širší mezinárodní pohledy na lidovou kulturu, než tomu bylo doposud. Budu
šťasten, jestliže si kniha najde své kritiky a pokračovatele.
Autor





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
9
Úvod
Název lidové stavitelství se používá nejčastěji pro stavby, k jakým se nehlásí žádný autor.
Dává se tím najevo, že nemají osobnost tvůrce, že nepatří ke skutečné architektuře. Ta
se podle běžné encyklopedické klasifi kace považuje za druh výtvarného umění. A přece
se obdivujeme kráse tvarů a hmot některých venkovských staveb, i když je nevytvořil
školený architekt. Jsou to stavby, které mají vnitřní řád úměrný k životu člověka, který je
vytvářel podle svých funkčních nároků a ekonomických možností. Nároky dědil od
předků a vylepšoval poznáváním materiálů a nových konstrukcí. Možnosti obvykle záležely
na přírodních a hospodářských podmínkách okolního prostředí a na píli tvůrce. Pokud
navazoval na kulturní dědictví ověřené mnohagenerační tradicí, vytvářel také
architekturu, jejíchž autorů bychom se nedopočítali. Právě o produktech stavebních tradic se
dozvíte v této knize, a proto nebudu činit rozdíl mezi obsahem názvů lidová architektura
a lidové stavitelství.
Název lidová architektura není zcela přesný. Obvykle si představujeme, že označuje
staré venkovské stavby, které se lišily od architektury slohové, městské, průmyslové a jim
podobné. Takové pojetí vychází ze skutečnosti, že ve střední a východní Evropě býval
způsob života privilegovaných vrstev obyvatelstva (šlechty, duchovenstva a měšťanstva)
jiný, než vrstev neprivilegovaných. Ve venkovských a městských sídlech tedy existovala
dvojí kultura ovlivňující zařízení, vzhled obydlí a hospodářských staveb dvora. Cítíme,
že architektura lidová přežila věky a že její prvky dědila jedna generace od druhé. Proto
ji čeští a slovenští etnografové nazývají lidová tradiční architektura. Jiné představy mají
v západní Evropě, kde naše pojetí lidové architektury vřazují do pojmu architektura
původní, vernakulární (vernacular architecture, z latinského vernāculus = ryze domácí,
vlastní). Ten obsahuje všechny stavby, jejichž forma geneticky souvisí s funkčně
prvotními konstrukcemi (patří mezi ně i mosty, mnohé městské domy, správní budovy,
školy, hostince, výrobní, skladovací a podobné objekty), a to snad kromě zámků šlechty
a městských paláců, klášterů a honosnějších chrámů, na kterých se výrazně projevovaly
historické umělecké slohy.





Úvod
10
Cestujeme-li jižní Evropou, pak bez hlubšího studia nedokážeme odlišit architekturu
vrstev neprivilegovaných od privilegovaných, neboli podle našich představ lidovou od
nelidové. I když i na tamním venkově žily rodiny chudobné i velmi bohaté, všichni dědili
stavební principy od antických základů architektury kamenné. Byly tam jiné sociální
a rodinné struktury, jiné nároky na funkce domu a jiné možnosti jak je uspokojovat, než
v Evropě střední. Celkový kulturní vývoj v prvním tisíciletí překonal starší elementární
formy obydlí stavěné z přírodních materiálů. Postoupil na takové kulturní stadium, na
jaké se města, kláštery a šlechtická sídla ležící na západ a sever od Alp dostala až ve
vrcholném středověku, ale většina vesnického obyvatelstva však až ve 20. stol. Právě
tradice antické kultury kultivovaly západní a později i střední Evropu svým vyspělým zděným
stavitelstvím. Tam se vžila představa, že lidové jsou jen stavby z domácích a snadno
dostupných materiálů: ze dřeva nebo z hlíny; „nelidové stavby“ vyžadovaly dražší materiál
a odborné řemeslníky, kteří zdili paláce z kamene a cihel.
Zavítáme-li do Skandinávie, jen obtížně budeme rozlišovat, které z dřevěných domů
patřily šlechtě a které sedlákům. I privilegované vrstvy žily v dřevěných domech a
podobně tomu bylo v severním Rusku, i když v jiných sociálních strukturách. Pro
architekturu, o jaké budu pojednávat v této knize, nenajdeme jednotící defi nici. Víme ale,
že stavby samotné – pramen našeho zkoumání – jsou bohatou databankou informací
o způsobu života našich předků. Informace jsou zakódované v hmotné podobě. Nebrání
mi to ale v tom, abych vám přiblížil jejich funkce, formy, geneze řetězců historických
proměn a vzájemné vztahy tradic bez ohledu na hranice států či společenských vrstev
jejich uživatelů.
Chceme-li lépe porozumět jednotlivým formám architektury, zkoumáme genezi
jejích projevů, tedy řetězce děděné tradice, které nemusejí odpovídat představám o vývoji
od jednoduchých forem k dokonalejším. Takový vývoj bývá přerušený válkami,
neúrodou, hospodářskými krizemi, mimořádným utlačováním poddaných nebo etnických a
jiných menšin. Postižení museli začínat znovu od elementárních forem, někdy na
předcházející etapu vývoje navázali, ale většinou pokračovali jiným směrem, podle jiných
vzorů, s jinými nároky. Jejich sociální postavení a možnosti jeho vylepšení závisely na
proměnách mnoha hospodářských podmínek. Ovšem ne vždy se tito lidé odvažovali
experimentovat, lpěli na zkušenostech předků, výsledkem bylo tradování architektonické
formy, které nemuselo přinášet kvalitativní postup. Neznamenalo to ani prosté
opakování, to nové společenské podmínky buď nedovolovaly, nebo umožňovaly či vnucovaly
inovace. Tradování je tedy syntéza starých a nových detailů v opakované koncepci. Vývoj





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
11
můžeme sledovat dlouhodobě, a to zejména v konstrukci. Ta se obvykle nezapomíná, její
inovace spočívají v umu budovatelů, v jejich odvaze učit se na dokonalejších stavbách
v odlišném prostředí, méně také v jejich sociálních možnostech.
U mnohých staveb je problematické určovat tzv. původnost. Musíme si nejprve
uvědomit, zda chceme zjistit, kdy konkrétní objekt postavili, kdy a jak ho přestavovali
a jinak upravovali (k tomu nám slouží především historické písemné prameny), nebo
nás zajímá původ jeho architektury. Zvláště mnohé středověké dřevěné kostely vznikaly
mnohem dříve, než byl použit jejich dnešní stavební materiál. Ten bývalo třeba
vyměňovat, jakmile se zhoršily jeho fyzikální vlastnosti, např. hnilobou. Dendrodatování
použitého dřeva nás ubezpečí o tom, že stavba nemůže být mladší, ale současně musíme
jinými metodami zjišťovat, zda by nemohla být starší. V přeneseném smyslu to platí
také o architektuře méně náročných staveb, u kterých se tradovala starší a méně pracná
konstrukce mnohem delší dobu. Například sloupové či rámové kůlny a stodoly
nacházíme ve střední Evropě běžně ještě dnes, ale na obydlí se taková konstrukce nepoužívá
už od vrcholného středověku. Historická analýza fyzikálních, konstrukčních,
architektonických a funkčních vlastností staveb a jejich neustálé srovnávání na co největším území
jsou hlavními metodami poznání té velmi relativní původnosti.
Někteří starší kolegové zjišťovali, jak účelně byly tvary staveb odvozeny z jejich
funkcí. Mechanicky se pak vytvářela teorie prosazující, že tvar vychází vždy z funkce. V
architektuře se zdůrazňovalo, že jsou v našich horách strmější spády střech proto, že tam
bývá více sněhu. Jenomže to na prvý pohled neplatí o Alpách, ani o Skandinávii nebo
severním Rusku, kde jsou spády nejmenší a sněhu je nejvíce. Rovněž vytápění obytných
místností je ve Skandinávii méně intenzivní a zimní spaní ve stavbách bez topeniště
rozšířenější, než ve střední Evropě apod. Blíže pravdě byl znalec švédských a fi nských
dřevěných kostelů Erik Lundberg s přesvědčením, že architektuře dává formu kvalita dřeva.
Platí to o funkčním omezení tenkými a krátkými kmeny severské přírody, ale neplatí to
o bohatém výběru dřeva střední Evropy a jinde.
Etnické teorie 19. stol. vyvolaly dobové nacionalistické ideologie a ve druhé třetině
20. stol. byly v podstatě překonány. Dlouho však přetrvával názor, podle kterého
jazykový původ názvu odpovídá etnickému původu příslušného jevu. Názvosloví se však
nevyvíjelo izolovaně, ale podle zcela jiných pravidel se určité názvy z různých jazyků
přejímaly nebo udržovaly. Jako každá ze starších teorií i tato přispěla k prohloubení
terénních výzkumů, zejména rozlišovacích prvků tvarosloví a k vytváření jejich
typologií. Ze všech pokusů souhrnně uspořádat a vyložit shody a rozdíly v prvcích lidové





Úvod
12
architektury vyplynula zkušenost, že pouze konkrétními doklady doložená teorie platí,
a to pouze pro oblasti a společenská prostředí, ze kterých její doklady pocházejí. Měli
bychom upřednostňovat konkrétní analýzy a příklady před plošnými dedukcemi a
rozlišovat názory podložené prameny od hypotéz, které je třeba teprve ověřovat.
Lidovou architekturu zkoumali především etnologové. V 19. stol. v ní nacházeli
etnické prvky a ve 20. stol. si všímali rozlišování nejprve jejích regionálních a později
sociálních znaků. Někteří se začali zajímat o názory historiků umění a architektů, od 60. let
také o výzkumy archeologů středověku. Funkce obydlí zaujala historické demografy
a sociální antropology. Vyřešit mnohé problémy umožnil rozvoj budování evropských
muzeí v přírodě, která prováděla podrobnější analýzy staveb, a také
dendrochronologické datování dřeva a další metody. Historický přístup ke zkoumání popřel některé starší
názory na etnickou a regionální omezenost, širší geografi cké pohledy teprve ukázaly
rozšíření a genetické souvislosti mnohých prvků architektury, konstrukce, funkčního
využití staveb a jejich částí. Rozšíření zorného úhlu se týkalo také druhu staveb.
Zprvu se předpokládalo, že nositelem národní kultury jsou pouze vesnické selské vrstvy
obyvatelstva. V průběhu 20. stol. se náš zájem rozšířil na vrstvy řemeslnické, dělnické
a v současnosti není omezen způsobem obživy obyvatel. Představy posledních dvou
generací o historickém konci tvorby tradiční lidové architektury se měnily a hranice
jejího zániku se stále posouvala. Tradiční životní styl, jehož součástí lidová architektura
byla, ve většině zemí Evropy zanikl. Přežívají jenom její změněné funkce a stylové prvky,
které mohou obohacovat dnešní společnost. Nemůžeme ale říci, že bychom o předmětu
našeho zkoumání věděli vše potřebné. Mění se geografi cká šíře záběru studia, nároky
na mezioborové výzkumy a na úroveň technického zpracování dat. Potrvá ještě několik
generací, než bude možné naše téma uzavřít.
Nesporné je, že lidová architektura patří k významným součástem kulturního
dědictví každé země a Evropy jako celku. Její zkoumání dnes umožňuje zhodnotit přínos
jednotlivých národů a poznání genetických souvislostí na celém jejím území. K tomu
chci přispět touto knihou.





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
13
Skok od pravěku do moderní doby
1.1 Střešní stavby
Skotský etnolog, profesor edinburghské univerzity Alexander Fenton, v r. 1964 navštívil
ostrov Lewis (v souostroví Vnější Hebridy) a kolem silnice vedoucí nedaleko
severozápadního pobřeží našel osadu Arnol, kterou znal ze starších cestopisů. Skládala se
jak z domů zděných s okny a komíny (běžných v celém Skotsku), tak z velkého počtu
rolnických obydlí, která na první pohled připomínala nálezy z počátků trvalého
osídlení krajiny člověkem. Jejich existence v Arnol byla archeologicky doložena z poloviny
10. stol. (ve starší etapě archeologové nacházeli ve Skotsku a v Irsku stavby kruhové).
Fenton o existenci podélných střešních staveb věděl z knih 18. a začátku 19. stol. (A. C.
Miller, R. Heron, A. Mitchell, D. Wordsworth aj.), ale osobní poznání života v nich na
něho silně zapůsobilo. Podélný, na koncích zaoblený půdorys (kolem 15–20 m × 3,5–
–4 m) s mírně zahloubenou hliněnou podlahou vymezovaly nízké (kolem 120–130 cm)
kamenné valy široké asi 1,5–1,8 m. Z vnitřní strany v nich (nebo s krátkou patou na
nich) byly upevněny nůžkovité (někde zakřivené) krokve spojené hambálkem. Jejich
překřížení neslo hřebenovou vaznici, na kterou se zavěšovaly větve tvořící hustou mříž
pro uložení drnů. Na nich ležela silná vrstva svazků travin (včetně rákosu), případně
Dům z ostrova Lewis, Hebridy; M-Kingussie, GB
1





Skok od prav ěku do moderní doby
14
vřesu nebo jiného rostlinného materiálu. Krytina byla pevně stažena provazovou sítí,
aby mohla vzdorovat atlantickým vichrům. Uvnitř se člověk cítil jako v zahloubeném
zemním obydlí, pohyboval se v šeru a v předklonu. Lehkými nízkými příčkami byla
oddělena část pro ustájení dobytka na jednom konci, ve středu na zemi leželo ohniště se
zavěšeným kotlem, kouř odcházel otvorem ve střeše nad ním a stěnovou příčku tvořila
bedněná skříň pro spaní. Zaváděla se až v 18. stol., dříve spávali na vřesové či
kapradinové vrstvě. Na druhém konci za rámovou proplétanou příčkou měli komoru s nářadím
a potravinami.
Rozmanitost kombinací různých přístaveb a interiérových změn ukazuje, jak se
uplatňovaly nároky na pohodlnější bydlení. Komorová část se proměňovala na obytný
prostor s několika lůžkovými skříněmi a za přepážkou jen připravovali pokrmy a stolovali.
K takovému domu se připojovala jedna nebo dvě další podobné stavby se samostatnými
střechami, avšak kratší. Sloužily většinou pro skladování a jiné stodolové funkce. V
připojené kamenné ohradě stohovali slámu a traviny pro krmení. Ve 20. stol. měly některé
domy deskové stropy, obložení stěn, olejová svítidla, nebo dokonce zavedenou elektřinu,
kredenc, nízké kultivované skříně, ale ženy připravovaly pokrmy stále na ohništi při zemi.
V době Fentonovy návštěvy vesnice Arnol se v takových obydlích ještě bydlelo. Většinou
v nich žili nájemci půdy (bývalí poddaní) a rybáři. Některé bohatší usedlosti měly již
vybudované malé zděné domy a jejich rodiny používaly obojí typ staveb. Ve stejné době
muzejníci zachytili další etapu vývoje podobného sídla v jihozápadním Skotsku, nedaleko
města Glasgow, u zálivu Loch Fyne, v Auchindrain. Zpřístupnili návštěvníkům osadu, ve
které ze starých kamenných staveb zůstaly jen stěnové valy. Od poloviny 19. stol.
hospodáři stavěli podstatně náročnější zděné stavby a ty středověké opouštěli.
Bývalý ředitel skotského Highland Folk Museum/Am Fasgadh v Kingussie etnolog Ross
Noble zkoumal střešní stavby ve Skotské vysočině. V tamnější řídké síti dálkových silnic
vznikaly po morové epidemii v polovině 14. stol. malé vesnice s kultivovanými zděnými domy
obchodníků a řemeslníků zajišťujících cestovní služby a vlastnících okolní krajinu. Pronajímali
půdu rolníkům (neúrodná pole se obhospodařovala v pětiletých cyklech), kteří si poblíž
stavěli malé osady (zvané anglicky township). Jejich obydlí měla podobný půdorys jako v Arnol
s vnitřním členěním na komorovou, obytnou a chlévní část, se stejným otopným a obytným
zařízením. Lišila se jen tím, že jejich stěnové kamenné valy byly nižší a podstatně užší, zcela
obloženy drnem. V nich stály upevněny páry zakřivených sloupů nahoře spojených, nebo
nůžkovitě překřížených. Nesly hřebenovou vaznici a na ní upevněné husté větvové krokve
tvořily podklad velkých střešních ploch. Do nich se v silných vrstvách zaplétaly svazky
jaLIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
15
novce, kapradí, vřesu či rákosu, které rostly poblíž. Byla to již vyspělá konstrukce anglicky
nazývaná cruck, francouzsky courbo. Dokázala překlenout 6,5 až 9,5 m a sestavit tak široký
prostor. Dvojice sloupů ve výšce kolem 1,6 až 5 m přepažoval trám zvaný spona (tie beam),
k němu byly připevněny proutěné příčky oddělující tři prostory. Na spony dvou středových
párů zakřivených sloupů se kladl trámek sloužící k zavěšení kotle, konvice nebo kovaného
kruhovitého roštu na grilování nad ohništěm. Pro únik dýmu byl dřevem a hlínou upraven
Rolnická osada ve Skotské vysočině; M-Newtonmore, GB
Ohniště ve střešním domě, Skotsko; M-Newtonmore, GB
LI LIDODOVÉVÉ S STAT VBBY V EVROROPĚ





Skok od prav ěku do moderní doby
16
otvor u střešního hřebenu. Stodoly, kovárna, mlýn s vertikální hřídelí stály samostatně, stejně
jako opodál malé jednoprostorové chýše bezzemků. Ross Nobel v 60. letech 20. stol. poznal
bydlení rodiny ve střešním domě Skotské vysočiny a po r. 1991 takovou osadu zrekonstruoval
v nové části muzea v nedalekém Newtonmore.
Podobné konstrukce jsou známé i z ostatních skotských ostrovů a z Faerských
ostrovů náležejících Dánsku. Tam byly domy pravděpodobně od poloviny 19. stol.
kultivované ponecháním chlévní části kamenné a přistavěním dvojdílné části obytné s rámovou
konstrukcí a krbem. Dánský etnolog Axel Steensberg prezentoval shodnou stavbu s
kamennými hebridskými bez komína. Měla dva prostory, pocházela ze Skærum v
severním Jutsku, 15 km západně od přístavního města Frederikshavn. Poslední obyvatelé ji
opustili r. 1909. Podobné domy v chudobném kraji Vendsyssel bývaly běžné snad jen do
18. stol. Od domu z Arnol se lišily pouze malými okny. Uvedené typy obydlí se
podobají archeology předpokládaným a zcela zaniklým vikingským domům, které se v raném
středověku mohly stát jejich vzorem.
Lomený oblouk ze zakřivených sloupů jako základ konstrukce pro střechu je známý
z dodnes používaných i nedávno zaniklých staveb (datovaných od 14. do 19. stol.) ze
dvou třetin Anglie, na celém západě a jihovýchodě země a také z Walesu, kromě jeho
jihozápadního pobřeží. Britský badatel T. J. Smith zjistil, že tato konstrukce se nachází
v místech s toponymy keltsko-britského původu, tudíž se formovala již před anglo-saským
osídlením v 5.–6. stol. (snad nejstarší archeologický nález v anglickém Latimer,
Buckinghamshire, pochází z přelomu 4. a 5. stol.). V 11. a 12. stol. se vytvořily klasické formy této
konstrukce s přeměnou kůlů na sloupy (prvním písemným svědectvím je údaj ve velšském
zákoníku z 12. stol.. Největší výhodou konstrukce bylo překlenutí širšího prostoru, než
tehdy dokázali s konstrukcí kůlovou s jednoduchými krovy. U větších staveb museli
prostor členit vnitřní řadou kůlů a dvěma střechami vedle sebe. Ve 13. stol. nabýval
význaDům ze skotské vysočiny a ostrovů, GB
1) příčný řez, 2) střední a východní Vysočina, 3) jihozápadní ostrovy
1)2) 3)





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
17
mu rám okapových vaznic. K nim se
připojovaly nízké lehké rámové stěny
velmi jednoduše vložené mezi
okapovou vaznici a vaznici pat každé řady
sloupů. To postupně vedlo k vytváření
hrázděných stěn podpírajících konce
sponového trámu nesoucího okapovou
vaznici střechy. Později se lomeného
oblouku používalo jako nástavby nad
rovnými sloupy umožňujícími stavbu
vícelodní haly, a to nejen u stodol, ale
i u kostelů. Jedny z nejstarších
střešních zakřivených konstrukcí se
dochovaly na velkých stodolách (ze 14. stol.
např. v Leigh, Worcestershire), zvláště
v severnějších oblastech, na domech ze
stejného období více v jižní a
středozápadní části země a také ve Walesu. Tato
Stodola, Leigh, Worcestershire, 14. stol.; GB
Obytná kuchyně domu z Boarhunt, 14. stol.;
M-Singleton, GB





Skok od prav ěku do moderní doby
18
forma stavby se považovala za
náročnější než prosté rámy hrázdění. Používala
se i na architektonicky komplikovaných
domech. Zakřivené sloupy totiž
mohly překlenout širší prostor než tehdejší
konstrukce sedlových střech uložených
na palisádových, rámových nebo
hrázděných stěnách. V dalším vývoji stěny
získaly větší prestiž pro svoje mnohotvárné
možnosti. Zakřivené dubové trámy se
však používaly dále na mnohé vzpěry,
spony, hambálky a jiné prvky staveb.
V severozápadní Evropě dokonce
vznikla tradice záměrného pěstování dubů
s patřičně ohýbanými větvemi během
mladé etapy růstu, dřevo sloužilo až
druhé nebo třetí generaci. Tradice staveb se
zakřivenými sloupy je známá také z
francouzské Normandie, Bretaně a kraje
Limousin, z Nizozemí a fríského pobřeží
Severního moře, z německého Poruří
(např. v raněstředověké lokalitě Westick
u města Kamen na východě aglomerace
Obytná kuchyně domu z Llangynhafal z r. 1508;
M-St. Fagans, GB
Skelet domu z Bayleaf, 15. stol.; M-Singleton, GB
*





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
19
Dortmundu), také například na stodolách ze západorumunského pohoří Meseş. Zřejmě
o jejím skutečném historickém rozšíření víme ještě málo.
Za vrcholnou formu architektury vycházející z konstrukce zakřivených sloupů je
považován dům z Bayleaf přenesený do jihoanglického Weald and Downland muzea
v přírodě v Singletonu. V letech 1405–1430 postavili jeho halu s hrázděným rámem
zpevněným oblouky ze zakřivených vzpěr. Ty překlenovaly prostor nejen příčně mezi
třemi dvojicemi stěnových sloupů, ale také podélně v obou okapových stěnách, ve
kterých byly velké mřížové otvory. Vznikla tak hala otevřená do krovu s ohništěm ve středu
na zemi a se širokým vstupním prostorem z příčné průchodní síně. Ta byla stejně úzká
jako lomený portál hlavního vchodu. Z ní se vcházelo také do dvou prostorů přízemních
komor a schody z jedné z nich vedly do patrové obytné komory. Vaznicový krov pod
hambálky podélně propojovala vaznice stojící na polosochách. V r. 1540 k hale
připojili patrovou obytnou komoru. Vznikl klasický trojdílný typ charakteristický nejen pro
selská obydlí. Používali ho i pro šlechtické rezidence. Jejich stavby, které bychom v
Čechách nazvali zámky, mají také vysokou halu s krbem uprostřed jedné ze štítových stran
mezi dvěma patrovými částmi místností pro rodinný život a jeho obsluhu. Oba konce se
v některých případech dále rozvíjely o příčná křídla a členily, trojdílný systém s halou
Hrázděný dům z Bayleaf, 1405, W. Sussex; M-Singleton, GB





Skok od prav ěku do moderní doby
20
uprostřed zůstal však zachován až do
doby šíření viktoriánského slohu v
architektuře 19. stol.
Opravdová zemní obydlí se ještě
v polovině 20. stol. používala na
několika místech ostrova Island. Z
mnohých lokalit uveďme usedlost Jónssonů
v Núpstađur na jižním pobřeží, kterou
v r. 1961 prozkoumal etnolog Gísli
Gestsson. V ní jsou stavby
jednoprostorové, vyhloubené ve svahu nejméně
1,5 m pod povrchem. Stěny ve výkopu
zpevňují kameny na dolním konci
nahromaděné do šířky a obložené drnem. Krovy mají hřebenovou vaznici ležící na
polosoše nebo v kleštinách, o ni se opírají štípané části kmenů z nízkých dřevin. Střecha
je pokrytá buď plochými kaneny, nebo březovou kůrou, na ni se vrství drn a celek tak
splývá s okolním terénem. Je to elementární způsob konstrukce, ze kterého vycházely
snad všechny známé střešní systémy. V 19. stol. tam dvě rodiny užívaly 7 obytných
staGordes, Provence, F; Foto: Z. Syrová
Tréjout, Brettagne, F; Foto: T. Hlavá ček





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
21
veb, kapli, 5 chlévů, 2 ovčíny pro ovce s rodícími se jehňaty, 3 seníky, kovárnu se
sušírnou, kurníky a patřilo jim 650 km
2
okolní horské a skalnaté krajiny. V r. 1891 na místě
tří obydlí postavili patrový zděný dům. Většina objektů stála ve dvou řadách nad sebou
těsně vedle sebe, takže měly společné kamenné stěny široké 1,5–2 m. Některé sousední
prostory byly propojeny úzkými dveřmi, jen prostřední měl vchod zvenčí. Pouze do
významnějších místností se vstupovalo dveřmi zasazenými v rámu deskové stěny, ostatní
prostory měly jen mezi kameny nizoučké dveře (vysoké kolem 1,2 m). V obývaných
zemnicích stěny obkládali deskami, při nich na kamenech ležely lavice a u zadní stěny
bylo ohniště s průduchem pro dým ve střeše. Visely tam také kožené vaky s tulením
tukem používaným na svícení. Pro skladování potravin využívali samostatné menší stavby.
Nejstarší písemný záznam o usedlosti pochází z r. 1200.
V průběhu 20. stol. etnologové středních a východních částí Evropy
zdokumentovali zemní a polozemní stavby ve sprašových oblastech kolem velkých řek: středního
a dolního toku Dunaje, Tisy, Oltu, Siretu, Prutu, Dněstru, Již. Bugu, Dněpru a dalších.
Commana, Bretagne, F; Foto: T. Hlaváček





Skok od prav ěku do moderní doby
22
Lidé v nich žili donedávna a mnozí dosahovali náročného interiérového komfortu. Byly
to také střešní typy staveb, protože jejich prostor byl vyhlouben pod úrovní terénu
nahrazujícího stěny. Ke stavbě postačila řada středových kůlů ( soch) upevněných v zemi
a majících vidlicovitě tvarovaný horní konec. Do rozsochy se vkládala hřebenová
vaznice (slemeno), která nesla krokve opřené o okolní terén. Do nich se zaplétaly větve, proutí
a tuto konstrukci pokrývali drnem, v 19. stol. i rákosem nebo orobincem. Takový dům
splýval s okolním terénem a v krajině ho prozrazoval jen dým z ohniště. Předpokládáme,
že zemní obydlí i na Balkáně ve vrcholném středověku zanikala, ale novověký postup
osmanské armády znevolňováním a odvlékáním obyvatel vyvolal útěky rodin ze
zemědělských nížin do hor, do severnějších oblastí, anebo do příbřežních pustin a v tamních
osadách přibyly další zemní stavby. Více než 200 let trvala tato doba útěků z ohrožených
oblastí a zajisté přispěla k tomu, že se i moji kolegové mohli přesvědčit, jak se v zemních
obydlích žilo. Do zemnice se vstupovalo svažitou síní (prostor izoloval teplotní rozdíly
podobně jako šíje vinařských sklepů) a místnosti byly řazeny za sebou se středovou
jizbou (s ohništěm v rohu na hliněném podstavci) a komorou na konci, nebo dvě komory
situovali vedle jizby kolmo k přístupové linii. Komín odváděl dým těsně nad střechu.
V náročnějších komunitách rumunského Podunají se k jizbě kolmo připojovaly světnice
s kamny, za nimi mohly být další komory. Na bulharské straně měli pece vyhloubené ve
Commana, Bretagne, F; Foto: T. Hlaváček





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
23
stěnách a před jejich ústí postavený komín vedoucí mezi trávu u hřebene střechy.
Severně od města Pleven v bulharském pravobřeží Dunaje byly zemnice nejrozsáhlejší, měly
jednostranná a dokonce ještě pravoúhle zalomená křídla. Stěny byly obložené deskami
(někde ověšené koberci). Výhodou byla relativně stálá teplota půdy, snadná
opravitelnost a adaptabilita stavby s možností prostorového rozšíření a v neposlední řadě také
nesnadná zjistitelnost polohy takových osad. Lidé se v nich skrývali jak před nájezdnými
vojenskými skupinami, tak před osmanskými výběrčími daní. V moderní době jejich
obyvatelé dokázali uplatňovat stejné nároky na bydlení, jaké měli vesničané v
nadzemních domech.
Podobné podmínky jako v zemnicích bychom ve 20. stol. našli také v obydlích
jeskynních nebo vyhloubených ve skalách. Například v Čechách to byla obydlí v měkkém
tufu nebo pískovci Semilska, Jičínska, Mělnicka, okolí České Lípy, Děčína, na Slovensku
v okolí Levic (v Brhlovciach jsou muzejně využity), Štúrova a Zvolena, v maďarském
pohoří Bükk, ve východní Haliči, v severním Bulharsku a severním Srbsku, Německu,
Francii a zejména ve Španělsku. Obydlí v jeskyních u Hontianských Tesárov v r. 1924 popsal
Andrej Kmeť. Na okraji centrální jeskyně byly tesáním upraveny malé místnosti. Ve
vinohradnických oblastech bývalo běžné, že se sklepy vysekávaly v relativně měkkém skalním
podloží. Obydlí ve skalách na Slovensku u Levic a u Štúrova nebo u Mělníka v Čechách
byla vytesána v pravoúhlých tvarech podélně při skalní stěně, aby mohla mít okna.
Pouze sklepy nebo skladovací komory byly v hloubi skály. Někde tesali místnosti nad sebou
Commana, Bretagne, F; Foto: T. Hlaváček





Skok od prav ěku do moderní doby
24
spojené vnějším schodištěm. V jižním Španělsku vyzdívali portálové stěny kolem vchodu.
Zařízení takových obydlí, podobně jako u zemnic, nebylo horší než v okolních vesnicích.
Například v Gaudixe (Sierra Nevada) nebo Cuevas de Almanzora (Andalucia) je zavedena
elektřina a obyvatelé používají současné spotřebiče včetně televizorů.
V mediteránních sídlech se výjimečně nacházejí i pozůstatky malých kruhových
staveb s kuželovou střechou, charakteristických pro sezonní pastevecká obydlí známá
z Balkánu a z Francie. Zcela zvláštní jsou kamenné domy města Alberobello v
jihoitalské Apulii (dochovalo se jich 1 470). Mají 4–5prostorový čtvercový, anebo úzký podélný
půdorys. Nad jednotlivými místnostmi se stěny plynule sbíhají do kamenné kupolovité
klenby (jejich ploché kameny mají funkci střešní krytiny), takže vnější vzhled domu
působí kruhovitě. Uvnitř jsou vysoké prostory a pod nimi sklepy s nízkou valenou klenbou.
Jsou bez krovu, v konstrukci se dřevo nevyskytuje. Taková obydlí tam lidé stavěli až do
60. let 20. stol. Téměř stejná najdeme ojediněle v jihofrancouzské provincii Provence
na jižních svazích pohoří Plateau de Vaucluse (u Gordes) a na jihozápadě středu země
Commana, Bretagne, F; Foto: T. Hlavá ček





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
25
v pohoří Périgord provincie Dordogne (osada Breuil nad vsí Allas u Les Eyzies).
Kromě kuželovitých staveb na nízké, zaobleně čtvercové podezdívce u Gordes stojí také
obdélné kamenné stavby sarkofágového tvaru s vysokými valenými klenbami. Kruhový
půdorys a snadno zhotovitená konstrukce se považuje za pozůstatek předhistorických
období a předantických kultur, místy se dochovaly na velkém území od Sýrie po Island.
Tehdy lidé v průběhu svého života snadněji měnili polohu svých sídel. Kruhový princip
patří kulturám jiného typu, než známe z evropských dějin, a dědil se jen tam, kde stále
přežívaly jeho funkce extenzivního pastevectví, jako zrnko vytrhnuté ze stavební tradice
dávno nahrazené náročnějšími formami (např. pohoří Balkán, středojižní Francie,
Baskicko a Galicia v severním Španělsku aj.). Kruhové tvary opevněných vojenských táborů
(např. Irsko, Dánsko, Švédsko) a rybářských obydlí (např. Irsko, nebo skotské ostrovy
Shetlandy a Orkneye) zanikaly již ve středověku, protože nevyhovovaly novým
nárokům šířícím se ze středomořské oblasti. V době posledního vrcholu římské civilizace ve
4. stol. se zaalpská Evropa teprve probouzela z pravěkého způsobu života. Hospodář-
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
9)
10)
Názvy dvorů (šrafovaná je obytná část);
1) jednostranný, 2) dvojstranný, 3) trojstranný, 4) čtyřstranný, 5) hromadný, 6) jednotný, 7) dvojboký,
8) trojboký, 9) čtyřboký, 10) kombinovaný





Skok od prav ěku do moderní doby
26
sky, sociálně a etnicky rozvrstvená a centralisticky organizovaná antická společnost
produkovala mnohem větší škálu kulturních forem, než pozdější západoevropský feudální
středověk.
K:I-1
Z užívání nejjednodušších forem obydlí vyplývá, že jejich všeobecné rozšíření v méně
společensky rozvrstvených osadách předhistorického období se ve složitěji
strukturovaných pospolitostech středověku a raného novověku stávalo znakem méně náročného
sociálního prostředí, chudoby či dočasného provizoria. Například v 17. stol. plném válek
a v 18. stol., kdy populaci pustošily epidemie moru a později cholery, bylo mnoho
obyvatel Evropy vyhnáno do nejjednodušších forem způsobu života. V některých horských
oblastech se jim původně vnímané provizorium stalo defi nitivem, neboť několik
následujících generací už nedokázalo své nároky na bydlení realizovat. Díváme-li se na genezi
stavební kultury jako na vývoj k funkčně náročnějším formám, pak nálezy
elementárních obydlí svědčí o kulturním ústupu obyvatel příslušných regionů.





LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
27
1.2 Dědictví antického stavitelství
Antická stavební kultura položila trvalé základy sídlům jižní Evropy v době pozdní
římské a byzantské říše a svými nároky silně poznačila i římské kolonie v Evropě. Těmito
nároky bylo používání nespalného materiálu (kamene, cihel a střešní krytiny z pálené
hlíny) nepodléhajícího zkáze stárnutím, nevhodnými klimatickými podmínkami a také
požáry. Římané v koloniích používali jen způsoby stavění, které měli vžité ze své domácí
tradice a pro které nacházeli vhodné materiálové zdroje. Kvalita náročnějšího způsobu
života a bydlení přicházela do jižní Evropy z Přední Asie a během 1. tisíciletí
sjednocovala kulturu celé mediteránní oblasti. Její prvky pak pronikaly za severní hranice římské
říše dvěma proudy. Západní procházel, jak již bylo naznačeno, dnešní východní Francií
po Lotrinsko a částečně také po horní okraj severního Porýní. Až v raném a vrcholném
středověku se odtamtud šířil dále do městské sítě severní a střední Evropy. V
západoevropské silně rozvrstvené společnosti inovace proudily shora po sociálním žebříčku,
a to především mezi privilegovanými vrstvami. Tím se prohlubovaly rozdíly mezi
kulturou svázanou s uměleckými slohy a tzv. lidovou. Východní proudění mediteránních
prvků začínalo dříve, působilo plošně a od pozdního středověku až do 19. stol. bylo
brzděno osmanskými válkami a následně osmanskou okupací mnoha zemí po jižní úpatí
severního pásma Karpat. Tyto nepříznivé jevy stíraly kvalitu šířených hodnot a vytvářely
mnoho kompromisů, avšak přinášely prvotní civilizační inovace obydlí a sídel do světa
barbarů žijících ve středu, západě a severu kontinentu. Připomeňme si hned na začátku,
jak západo-východní členění charakterizoval přední znalec kultury evropského raného
středověku, francouzský historik Jacques Le Goff : Pro byzantince a muslimy by začlenění
do římského světa bylo úpadkem, poklesem na nižší stupeň civilizace. Pro pohany bylo
přistoupení ke křesťanství naopak povýšením. (Le Goff , Jacques, 1991)
Mediteránní nároky spočívaly v členění domového prostoru. Do 11.–13. stol. se tam
vyvinula nejdokonalejší forma obydlí v tehdejší Evropě a vyhovovala způsobu života až
do 20. stol. Ústřední místností byla prostorná kuchyňová síň v přízemí. Měla krbové
ohniště pod širokým komínem. Připravovaly se zde pokrmy a také stolovalo. V okolních
komorách skladovali životní potřeby a spávalo tam i případné služebnictvo. Sklepní
suterén sloužil na uložení vína, v horském svahovitém terénu míval samostatný vjezd z ulice.
Obvykle v patře byly hlavní obytné prostory určené ke spaní představitele rodiny s
manželkou, k přijímání či ubytování hostů a k obchodním jednáním. Ostatní členové velké





Skok od prav ěku do moderní doby
28
rozšířené rodiny spali v několika obytných komorách v nejvyšším podlaží. Z takového
modelu pochází vertikální vnímání architektury, jaké my, Středoevropané, považujeme
za nároky městské. Prostředí obytného domu Jihoevropané spojovali s rekreační funkcí
zahrady s ovocnými stromy a studnou poblíž hlavního vjezdu do dvora, nebo kašnou
v atriovém dvoře s vysokou zelení, či jen uprostřed sídla na společném obecním
pozemku. Chránili si uzavřenou intimitu rodinného života a prostorově ji oddělovali od
společenských a obchodních kontaktů s vnějším světem.
Charakteristickým znakem mediteránních obydlí byly otevřené nadkryté prostory
terasy či pavlače. Byly považované za stejně kvalitní jako uzavřené místnosti a velmi
často je celodenně využívali k přijímání hostů, rodinnému stolování, k letnímu spaní
a dennímu odpočinku, případně i k jednoduchým pracovním činnostem. Byzantská říše
v raném středověku dosáhla nejvyššího stadia v komfortu bydlení. Atriové domy s
kašnou a zelení ve dvorové zahradě, velké otevřené a na sloupech nadkryté prostory
přinášely příjemný stín a intimitu rodinných kontaktů zámožných vrstev obyvatelstva. Odrazilo
se to i v lidových tradicích stavitelství Balkánu a části Karpat a jejich kotlin. Střechy tam
nekončily tak blízko stěn jako v západní Evropě, lidé užívali otevřené nadkryté terasy
nebo alespoň náspy, oddělovali prostory pro přípravu a konzumaci pokrmů od místností
pro spaní, nespojovali pod jednou střechou obydlí s ustájením dobytka apod.
V jižní Evropě mívali zcela odděleně dvůr hospodářský s druhým vjezdem. V něm
chovali dobytek, skladovali krmivo, zřizovali dílny, ubytovávali čeleď. V mnohých
mediteránních oblastech se formovala i venkovská sídla urbanizovaná podle vzoru měst
bez hospodářských dvorů. Ty se vytvářely rozptýleně v krajině mezi polnostmi, sady
a vinicemi příslušného vlastníka pozemků (antické vily). Byly zde lisovny vína se sklepy
k jeho uložení, moštovny ovoce a sklepy pro jeho skladování. Z hospodářských dvorů
vycházela stáda dobytka na horské pastviny v pravidelných cyklech extenzivního
vypásání jak řídkých lesů a nejvýše položených travnatých ploch, tak nížinných polí po sklizni
a před hlavní vegetační sezonou. Na genezi zděného stavitelství v mediteránní oblasti
jistě mělo vliv velkoplošné odlesnění krajiny v důsledku rozsáhlého pastevectví ovcí a koz,
a to stejně jako v kolébce evropského zemědělství v Přední Asii. Dřevěné stavby zcela
vymizely ve druhé polovině 1. tisíciletí. Snad ani před tím nepatřily k velmi rozšířeným
a pro život rodiny významným. U staveb kamenných se užívání dřeva omezilo na
krovy, stropy a na truhlářské práce mezi obvodovými stěnami uvnitř v domě. Zděné stěny
umožnily důsledné oddělení střechy položené na nich jako samostatný konstrukční
celek. Právě tam vznikal vaznicový typ krovu, v západní a střední Evropě rozšířený na
větLIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě
29
ších zděných stavbách. Zpočátku vycházel ze starších zkušeností s použitím polosochy
nebo nůžkovitého principu pro nesení hřebenové vaznice a jen postupně byl u větších
staveb zpevňován ondřejskými kříži. Vždy ležel na antickém vodorovném kladí, které se
stalo jeho konstrukční základnou. Rané formy takových krovů znázornily reliéfy kachlů
nalezených v římské pevnosti Carnuntum (2.–4. stol.) na rakouském břehu nedaleko
soutoku Moravy a Dunaje.
Antická sídelní tradice nám dochovala sídla se stavbami ze 6.–7. století rozprostřená
převážně na svazích hornatin a hor. Archeologové zjistili, že zemědělské obce měly na
vrcholech kopců opevněné tržní osady s pevností, kostelem a jedno nebo
dvojprostorovými stavbami, s cisternou se zásobou vody a se sýpkami. Tam se obyvatelé uchylovali
v případech vojenského ohrožení a později tato místa trvale osídlovali (refugium,
podobné řešení je známo i z jiných horských oblastí Evropy). V 9. stol. převážila poloha
na vrcholech kopců. Právě tam bylo možné využívat svahovitosti k rozvoji staveb do
patra, tím se redukoval půdorys dvora i celého sídla, dalo se lépe opevnit. Domy v
urbanizovaných vsích, městech i ve venkovských vilách měly obvykle čtvercový (nebo téměř
čtvercový) půdorys. Byl individuálně členěný na více místností. V Albánii, Metochii,
Makedonii a v některých italských městech (např. Bologna, Mantova aj.) přežila věžová
obydlí využívaná k ochraně obyvatel a jejich majetku v období četných lokálních válek.
Nejznámějším je severoitalské město San Gimignano v Toskánsku s největším počtem
dochovaných obytných věží ze 13. stol. Z původních 72 se jich tam dnes tyčí 14. Výšinná
soustředěná sídla a rozptýlené vily se staly krajinotvornými prvky nejvýrazněji ve střední
Itálii (kraje Toscana, Umbria, Abruzzo, Molise, Campania) a v jihovýchodní Francii
(kraj Provence).
K:I-2,6;F-10,11,13;PRT-8;ESP-9
Schematická interpretace krovů znázorněných na kachlích nalezených v římské pevnosti Carnuntum
u Vídně (podle R. Meringera a V. Frolce)





Skok od prav ěku do moderní doby
30
Specifi kum strukturovaného bydlení několika rodinných příbuzenských společenství
v mediteránní oblasti lze sice sledovat až od pozdního středověku, ale je známé, že
podle Justiniánova kodexu z r. 534 byl za majetek zodpovědný otec rodiny až do smrti.
Musel živit i rodiny svých synů, které proto žily v jeho domě. Někdy v něm zůstávaly
i po otcově smrti. Po období morových epidemií v 5.–8. stol. a výrazném úbytku obyvatel
v celé Evropě v 8.–10. stol. nastal velký populační rozmach. V západní a jižní Evropě
se zaváděním trojpolního hospodaření ustálila poloha venkovských sídel a zlepšovala
se kvalita obživy. Probíhala velká rolnická kolonizace dosud nevyužívané krajiny a
zakládala se další města. Tento proces ve střední Evropě vrcholil v klimaticky příznivém
13. stol. Počet Evropanů kolem r. 1340 se odhaduje na 73,5 milionů. Následný pokles
po katastrofálních morových epidemiích (v letech


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist