načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Lidové stavby v Evropě - Jiří Langer

Lidové stavby v Evropě
-6%
sleva

Elektronická kniha: Lidové stavby v Evropě
Autor:

Na našem trhu ojedinělá publikace seznámí čtenáře se souvislostmi vzniku lidové architektury u nás i v sousedních a dalších zemích Evropy. Na základě historického a etnologického ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  450 Kč 423
+
-
14,1
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 304
Rozměr: 25 cm
Úprava: 16 stran barev. obr. příl. : ilustrace , plány
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2072-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Na našem trhu ojedinělá publikace seznámí čtenáře se souvislostmi vzniku lidové architektury u nás i v sousedních a dalších zemích Evropy. Na základě historického a etnologického studia řeší vznik a rozvoj místní architektury obydlí od jejich základních forem po vrcholné v různých podmínkách přírodních a sociálních. Vysvětluje vliv tradic, které v určitých časových obdobích vytvářely stylově jednotné oblasti. Pozornost věnuje také historickým proměnám funkcí staveb a nároků jejich uživatelů. Kniha rovněž vysvětluje pojem lidové architektury a její vztahy k architektuře slohové. Text je provázen názornými nákresy konstrukčních principů a fotografiemi architektonických celků.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Langer - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ���������������������������������� ���������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ ����������������������������������������������������� ���������������������������������� ��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ ����������������������������������������������������� Lidová architektura v Evropě Lidové stavby v Evrop ě Jiří Langer Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 4102. publikaci Odpovědná redaktorka Jitka Hrubá Sazba Vladimír Velička Fotografi e na obálce z archivu autora Počet stran 320 První vydání, Praha 2010 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Design © Eva Hradiláková, 2010 Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-2072-2 LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 5 Obsah Předmluva ............................................................................................................. 7 Úvod ...................................................................................................................... 9 1 Skok od pravěku do moderní doby ......................................................................13 1.1 Střešní stavby ..............................................................................................15 1.2 Dědictví antického stavitelství ................................................................. 27 1.3 Autochtonní stavitelství zaalpské Evropy ..................................................31 1.3.1 Hrázděné stavby .............................................................................. 42 1.3.2 Roubené stavby ...............................................................................57 1.3.3 Hliněné stavby ..................................................................................91 2 Inovační procesy ................................................................................................. 94 2.1. Prvotní (raněstředověké) inovacevycházející z mediteránní oblasti ....... 94 2.1.1 Západní cesta inovací ........................................................... 95 2.1.2 Východní cesta inovací ....................................................... 100 2.2 Druhotné inovace ..................................................................................... 104 2.2.1 Demografi cké inovace (důsledky kolonizací vnějších a vnitřních) .................................. 104 2.2.2 Sociální inovace (podle stratifi kace a závislosti na správních/tržních centrech a regulacích) ................................121 2.2.3 Důsledky inovací v příbuzenské a nepříbuzenské struktuře domácnosti a bydlení .................................................... 139 6 2.3 Krajina a urbanismus;geneze forem sídel a dvorů ..................................151 2.3.1 Tranzitní cesty ................................................................................151 2.3.2 Rolnické osady ...............................................................................154 2.3.3 Městské inovace, kulturní progres a regres ..................................172 3 Geografi cké rozložení hlavních znaků venkovské architektury v Evropě .......................................................................177 3.1 Kdy a kde se zastavil čas. Nerovnoměrnost vzestupu nároků na bydlení, od kdy a proč se tradovalydo nedávna dochované formy domu ...............................................................................................180 3.2 Geografi cký výskyt znaků lidové architektury .........................................182 3.3 Zvláštnosti Evropy ve vztahu k jiným kontinentům ............................... 286 4 Ochrana kulturního dědictví ............................................................................. 288 Soupis použité literatury ...................................................................................291 Rejstřík .............................................................................................................. 298 LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 7 Předmluva Lidové stavby dokládají kulturní souvislosti mezi národy Evropy. V minulosti se zdůrazňovaly odlišnosti jen některých znaků jejich architektury a ty se přisuzovaly určitým regionům. Proto se mnozí badatelé zabývali otázkami geografi ckého a etnického šíření civilizace a zdůrazňovali vlivy tzv. vyspělejších národů na obyvatelstvo s menšími nároky na kulturu bydlení. Do konce 20. stol. se stupňovala náročnost na vícehlediskové analýzy. Výzkumy se ale omezovaly na jednotlivé státy a jejich regiony, pouze v karpatských zemích došlo v poslední třetině 20. stol. ke spolupráci etnologů. Nabízím čtenářům vědomí historicky podmíněných souvislostí jako východisko mezioborového a mezinárodního výzkumu na ploše celého kontinentu. V r. 2005 vyšla moje kniha Evropská muzea v přírodě, která se nejvíce uplatnila mezi učiteli a studenty etnologie. To mne přimělo k vytvoření knihy, která mnohem lépe splní dnešní nároky na informace o venkovském stavitelství celé Evropy. Děkuji všem, kteří mi pomohli porozumět genetickým řetězcům forem obydlí v jednotlivých částech kontinentu. Poradců byla dlouhá řada, někteří z nich mě uváděli do problémů kulturních souvislostí a pomáhali mi, abych se dostal k nejkvalitnějším pramenům. Na předních místech mezi nimi byli Heino Wessel Hansen a Liese Andersen z Dánska, Christopher Zeuner z Anglie, Kersti Jobs Björklöf ze Švédska, Leon Paiken z Estonska, Olga Sevan z Ruska, Jurij Hoško a Pavlo Fedaka z Ukrajiny. Profesor brněnské univerzity Václav Frolec mě v r. 1964 přizval a odborně nasměroval k dlouholeté spolupráci na mezinárodních výzkumech lidové kultury karpatských zemí a přilehlých balkánských oblastí. Byly doposud jedinými v Evropě, které postihly tak velké území kontinentu. Po Frolcově úmrtí v r. 1992 jsem pokračoval na celkové syntéze lidového domu ve spolupráci s balkanistkou Helenou Bočkovou, která mne obohatila o poznání balkánské problematiky. Můj obdiv patří Paulu Oliverovi z oxfordské univerzity, který dokázal koncipovat a zajistit účast četných kolegů na vytvoření encyklopedie lidové architektury světa. Za inspirativní impulzy děkuji etnoložce a antropoložce Soně Švecové, neboť mě přivedla k pochopení významu existenčních postojů člověka v procesu tvorby jeho obydlí. Velký dík patří mé manželce Jaroslavě, na mnohých cestách mě P ředmluva 8 doprovázela, se vzácným pochopením snášela moji dlouholetou pracovní izolaci a jazykovou korekturou přispěla k lepší čtivosti následujících textů. Grafi cké ukázky staveb jsem soustředil do katalogu v pojednání o geografi ckém výskytu znaků lidové architektury a odkazy na ně uvádím v textu na konci odstavců zkratkou K s pořadovým číslem. V legendě ke katalogu jsou objasněny některé pojmy používané v textu. Tam jsou také vysvětleny zkratky názvů místností schematických kreseb zařazených do textu. Ke svým fotografi ím připojuji několik, které mi poskytli přátelé a jejich jména vděčně uvádím v popiskách. Tento stručný náčrt geneze tradiční architektury jsem napsal proto, abych podnítil zájem o širší mezinárodní pohledy na lidovou kulturu, než tomu bylo doposud. Budu šťasten, jestliže si kniha najde své kritiky a pokračovatele. Autor LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 9 Úvod Název lidové stavitelství se používá nejčastěji pro stavby, k jakým se nehlásí žádný autor. Dává se tím najevo, že nemají osobnost tvůrce, že nepatří ke skutečné architektuře. Ta se podle běžné encyklopedické klasifi kace považuje za druh výtvarného umění. A přece se obdivujeme kráse tvarů a hmot některých venkovských staveb, i když je nevytvořil školený architekt. Jsou to stavby, které mají vnitřní řád úměrný k životu člověka, který je vytvářel podle svých funkčních nároků a ekonomických možností. Nároky dědil od předků a vylepšoval poznáváním materiálů a nových konstrukcí. Možnosti obvykle záležely na přírodních a hospodářských podmínkách okolního prostředí a na píli tvůrce. Pokud navazoval na kulturní dědictví ověřené mnohagenerační tradicí, vytvářel také architekturu, jejíchž autorů bychom se nedopočítali. Právě o produktech stavebních tradic se dozvíte v této knize, a proto nebudu činit rozdíl mezi obsahem názvů lidová architektura a lidové stavitelství. Název lidová architektura není zcela přesný. Obvykle si představujeme, že označuje staré venkovské stavby, které se lišily od architektury slohové, městské, průmyslové a jim podobné. Takové pojetí vychází ze skutečnosti, že ve střední a východní Evropě býval způsob života privilegovaných vrstev obyvatelstva (šlechty, duchovenstva a měšťanstva) jiný, než vrstev neprivilegovaných. Ve venkovských a městských sídlech tedy existovala dvojí kultura ovlivňující zařízení, vzhled obydlí a hospodářských staveb dvora. Cítíme, že architektura lidová přežila věky a že její prvky dědila jedna generace od druhé. Proto ji čeští a slovenští etnografové nazývají lidová tradiční architektura. Jiné představy mají v západní Evropě, kde naše pojetí lidové architektury vřazují do pojmu architektura původní, vernakulární (vernacular architecture, z latinského vernāculus = ryze domácí, vlastní). Ten obsahuje všechny stavby, jejichž forma geneticky souvisí s funkčně prvotními konstrukcemi (patří mezi ně i mosty, mnohé městské domy, správní budovy, školy, hostince, výrobní, skladovací a podobné objekty), a to snad kromě zámků šlechty a městských paláců, klášterů a honosnějších chrámů, na kterých se výrazně projevovaly historické umělecké slohy. Úvod 10 Cestujeme-li jižní Evropou, pak bez hlubšího studia nedokážeme odlišit architekturu vrstev neprivilegovaných od privilegovaných, neboli podle našich představ lidovou od nelidové. I když i na tamním venkově žily rodiny chudobné i velmi bohaté, všichni dědili stavební principy od antických základů architektury kamenné. Byly tam jiné sociální a rodinné struktury, jiné nároky na funkce domu a jiné možnosti jak je uspokojovat, než v Evropě střední. Celkový kulturní vývoj v prvním tisíciletí překonal starší elementární formy obydlí stavěné z přírodních materiálů. Postoupil na takové kulturní stadium, na jaké se města, kláštery a šlechtická sídla ležící na západ a sever od Alp dostala až ve vrcholném středověku, ale většina vesnického obyvatelstva však až ve 20. stol. Právě tradice antické kultury kultivovaly západní a později i střední Evropu svým vyspělým zděným stavitelstvím. Tam se vžila představa, že lidové jsou jen stavby z domácích a snadno dostupných materiálů: ze dřeva nebo z hlíny; „nelidové stavby“ vyžadovaly dražší materiál a odborné řemeslníky, kteří zdili paláce z kamene a cihel. Zavítáme-li do Skandinávie, jen obtížně budeme rozlišovat, které z dřevěných domů patřily šlechtě a které sedlákům. I privilegované vrstvy žily v dřevěných domech a podobně tomu bylo v severním Rusku, i když v jiných sociálních strukturách. Pro architekturu, o jaké budu pojednávat v této knize, nenajdeme jednotící defi nici. Víme ale, že stavby samotné – pramen našeho zkoumání – jsou bohatou databankou informací o způsobu života našich předků. Informace jsou zakódované v hmotné podobě. Nebrání mi to ale v tom, abych vám přiblížil jejich funkce, formy, geneze řetězců historických proměn a vzájemné vztahy tradic bez ohledu na hranice států či společenských vrstev jejich uživatelů. Chceme-li lépe porozumět jednotlivým formám architektury, zkoumáme genezi jejích projevů, tedy řetězce děděné tradice, které nemusejí odpovídat představám o vývoji od jednoduchých forem k dokonalejším. Takový vývoj bývá přerušený válkami, neúrodou, hospodářskými krizemi, mimořádným utlačováním poddaných nebo etnických a jiných menšin. Postižení museli začínat znovu od elementárních forem, někdy na předcházející etapu vývoje navázali, ale většinou pokračovali jiným směrem, podle jiných vzorů, s jinými nároky. Jejich sociální postavení a možnosti jeho vylepšení závisely na proměnách mnoha hospodářských podmínek. Ovšem ne vždy se tito lidé odvažovali experimentovat, lpěli na zkušenostech předků, výsledkem bylo tradování architektonické formy, které nemuselo přinášet kvalitativní postup. Neznamenalo to ani prosté opakování, to nové společenské podmínky buď nedovolovaly, nebo umožňovaly či vnucovaly inovace. Tradování je tedy syntéza starých a nových detailů v opakované koncepci. Vývoj LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 11 můžeme sledovat dlouhodobě, a to zejména v konstrukci. Ta se obvykle nezapomíná, její inovace spočívají v umu budovatelů, v jejich odvaze učit se na dokonalejších stavbách v odlišném prostředí, méně také v jejich sociálních možnostech. U mnohých staveb je problematické určovat tzv. původnost. Musíme si nejprve uvědomit, zda chceme zjistit, kdy konkrétní objekt postavili, kdy a jak ho přestavovali a jinak upravovali (k tomu nám slouží především historické písemné prameny), nebo nás zajímá původ jeho architektury. Zvláště mnohé středověké dřevěné kostely vznikaly mnohem dříve, než byl použit jejich dnešní stavební materiál. Ten bývalo třeba vyměňovat, jakmile se zhoršily jeho fyzikální vlastnosti, např. hnilobou. Dendrodatování použitého dřeva nás ubezpečí o tom, že stavba nemůže být mladší, ale současně musíme jinými metodami zjišťovat, zda by nemohla být starší. V přeneseném smyslu to platí také o architektuře méně náročných staveb, u kterých se tradovala starší a méně pracná konstrukce mnohem delší dobu. Například sloupové či rámové kůlny a stodoly nacházíme ve střední Evropě běžně ještě dnes, ale na obydlí se taková konstrukce nepoužívá už od vrcholného středověku. Historická analýza fyzikálních, konstrukčních, architektonických a funkčních vlastností staveb a jejich neustálé srovnávání na co největším území jsou hlavními metodami poznání té velmi relativní původnosti. Někteří starší kolegové zjišťovali, jak účelně byly tvary staveb odvozeny z jejich funkcí. Mechanicky se pak vytvářela teorie prosazující, že tvar vychází vždy z funkce. V architektuře se zdůrazňovalo, že jsou v našich horách strmější spády střech proto, že tam bývá více sněhu. Jenomže to na prvý pohled neplatí o Alpách, ani o Skandinávii nebo severním Rusku, kde jsou spády nejmenší a sněhu je nejvíce. Rovněž vytápění obytných místností je ve Skandinávii méně intenzivní a zimní spaní ve stavbách bez topeniště rozšířenější, než ve střední Evropě apod. Blíže pravdě byl znalec švédských a fi nských dřevěných kostelů Erik Lundberg s přesvědčením, že architektuře dává formu kvalita dřeva. Platí to o funkčním omezení tenkými a krátkými kmeny severské přírody, ale neplatí to o bohatém výběru dřeva střední Evropy a jinde. Etnické teorie 19. stol. vyvolaly dobové nacionalistické ideologie a ve druhé třetině 20. stol. byly v podstatě překonány. Dlouho však přetrvával názor, podle kterého jazykový původ názvu odpovídá etnickému původu příslušného jevu. Názvosloví se však nevyvíjelo izolovaně, ale podle zcela jiných pravidel se určité názvy z různých jazyků přejímaly nebo udržovaly. Jako každá ze starších teorií i tato přispěla k prohloubení terénních výzkumů, zejména rozlišovacích prvků tvarosloví a k vytváření jejich typologií. Ze všech pokusů souhrnně uspořádat a vyložit shody a rozdíly v prvcích lidové Úvod 12 architektury vyplynula zkušenost, že pouze konkrétními doklady doložená teorie platí, a to pouze pro oblasti a společenská prostředí, ze kterých její doklady pocházejí. Měli bychom upřednostňovat konkrétní analýzy a příklady před plošnými dedukcemi a rozlišovat názory podložené prameny od hypotéz, které je třeba teprve ověřovat. Lidovou architekturu zkoumali především etnologové. V 19. stol. v ní nacházeli etnické prvky a ve 20. stol. si všímali rozlišování nejprve jejích regionálních a později sociálních znaků. Někteří se začali zajímat o názory historiků umění a architektů, od 60. let také o výzkumy archeologů středověku. Funkce obydlí zaujala historické demografy a sociální antropology. Vyřešit mnohé problémy umožnil rozvoj budování evropských muzeí v přírodě, která prováděla podrobnější analýzy staveb, a také dendrochronologické datování dřeva a další metody. Historický přístup ke zkoumání popřel některé starší názory na etnickou a regionální omezenost, širší geografi cké pohledy teprve ukázaly rozšíření a genetické souvislosti mnohých prvků architektury, konstrukce, funkčního využití staveb a jejich částí. Rozšíření zorného úhlu se týkalo také druhu staveb. Zprvu se předpokládalo, že nositelem národní kultury jsou pouze vesnické selské vrstvy obyvatelstva. V průběhu 20. stol. se náš zájem rozšířil na vrstvy řemeslnické, dělnické a v současnosti není omezen způsobem obživy obyvatel. Představy posledních dvou generací o historickém konci tvorby tradiční lidové architektury se měnily a hranice jejího zániku se stále posouvala. Tradiční životní styl, jehož součástí lidová architektura byla, ve většině zemí Evropy zanikl. Přežívají jenom její změněné funkce a stylové prvky, které mohou obohacovat dnešní společnost. Nemůžeme ale říci, že bychom o předmětu našeho zkoumání věděli vše potřebné. Mění se geografi cká šíře záběru studia, nároky na mezioborové výzkumy a na úroveň technického zpracování dat. Potrvá ještě několik generací, než bude možné naše téma uzavřít. Nesporné je, že lidová architektura patří k významným součástem kulturního dědictví každé země a Evropy jako celku. Její zkoumání dnes umožňuje zhodnotit přínos jednotlivých národů a poznání genetických souvislostí na celém jejím území. K tomu chci přispět touto knihou. LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 13 Skok od pravěku do moderní doby 1.1 Střešní stavby Skotský etnolog, profesor edinburghské univerzity Alexander Fenton, v r. 1964 navštívil ostrov Lewis (v souostroví Vnější Hebridy) a kolem silnice vedoucí nedaleko severozápadního pobřeží našel osadu Arnol, kterou znal ze starších cestopisů. Skládala se jak z domů zděných s okny a komíny (běžných v celém Skotsku), tak z velkého počtu rolnických obydlí, která na první pohled připomínala nálezy z počátků trvalého osídlení krajiny člověkem. Jejich existence v Arnol byla archeologicky doložena z poloviny 10. stol. (ve starší etapě archeologové nacházeli ve Skotsku a v Irsku stavby kruhové). Fenton o existenci podélných střešních staveb věděl z knih 18. a začátku 19. stol. (A. C. Miller, R. Heron, A. Mitchell, D. Wordsworth aj.), ale osobní poznání života v nich na něho silně zapůsobilo. Podélný, na koncích zaoblený půdorys (kolem 15–20 m × 3,5– –4 m) s mírně zahloubenou hliněnou podlahou vymezovaly nízké (kolem 120–130 cm) kamenné valy široké asi 1,5–1,8 m. Z vnitřní strany v nich (nebo s krátkou patou na nich) byly upevněny nůžkovité (někde zakřivené) krokve spojené hambálkem. Jejich překřížení neslo hřebenovou vaznici, na kterou se zavěšovaly větve tvořící hustou mříž pro uložení drnů. Na nich ležela silná vrstva svazků travin (včetně rákosu), případně Dům z ostrova Lewis, Hebridy; M-Kingussie, GB 1 Skok od prav ěku do moderní doby 14 vřesu nebo jiného rostlinného materiálu. Krytina byla pevně stažena provazovou sítí, aby mohla vzdorovat atlantickým vichrům. Uvnitř se člověk cítil jako v zahloubeném zemním obydlí, pohyboval se v šeru a v předklonu. Lehkými nízkými příčkami byla oddělena část pro ustájení dobytka na jednom konci, ve středu na zemi leželo ohniště se zavěšeným kotlem, kouř odcházel otvorem ve střeše nad ním a stěnovou příčku tvořila bedněná skříň pro spaní. Zaváděla se až v 18. stol., dříve spávali na vřesové či kapradinové vrstvě. Na druhém konci za rámovou proplétanou příčkou měli komoru s nářadím a potravinami. Rozmanitost kombinací různých přístaveb a interiérových změn ukazuje, jak se uplatňovaly nároky na pohodlnější bydlení. Komorová část se proměňovala na obytný prostor s několika lůžkovými skříněmi a za přepážkou jen připravovali pokrmy a stolovali. K takovému domu se připojovala jedna nebo dvě další podobné stavby se samostatnými střechami, avšak kratší. Sloužily většinou pro skladování a jiné stodolové funkce. V připojené kamenné ohradě stohovali slámu a traviny pro krmení. Ve 20. stol. měly některé domy deskové stropy, obložení stěn, olejová svítidla, nebo dokonce zavedenou elektřinu, kredenc, nízké kultivované skříně, ale ženy připravovaly pokrmy stále na ohništi při zemi. V době Fentonovy návštěvy vesnice Arnol se v takových obydlích ještě bydlelo. Většinou v nich žili nájemci půdy (bývalí poddaní) a rybáři. Některé bohatší usedlosti měly již vybudované malé zděné domy a jejich rodiny používaly obojí typ staveb. Ve stejné době muzejníci zachytili další etapu vývoje podobného sídla v jihozápadním Skotsku, nedaleko města Glasgow, u zálivu Loch Fyne, v Auchindrain. Zpřístupnili návštěvníkům osadu, ve které ze starých kamenných staveb zůstaly jen stěnové valy. Od poloviny 19. stol. hospodáři stavěli podstatně náročnější zděné stavby a ty středověké opouštěli. Bývalý ředitel skotského Highland Folk Museum/Am Fasgadh v Kingussie etnolog Ross Noble zkoumal střešní stavby ve Skotské vysočině. V tamnější řídké síti dálkových silnic vznikaly po morové epidemii v polovině 14. stol. malé vesnice s kultivovanými zděnými domy obchodníků a řemeslníků zajišťujících cestovní služby a vlastnících okolní krajinu. Pronajímali půdu rolníkům (neúrodná pole se obhospodařovala v pětiletých cyklech), kteří si poblíž stavěli malé osady (zvané anglicky township). Jejich obydlí měla podobný půdorys jako v Arnol s vnitřním členěním na komorovou, obytnou a chlévní část, se stejným otopným a obytným zařízením. Lišila se jen tím, že jejich stěnové kamenné valy byly nižší a podstatně užší, zcela obloženy drnem. V nich stály upevněny páry zakřivených sloupů nahoře spojených, nebo nůžkovitě překřížených. Nesly hřebenovou vaznici a na ní upevněné husté větvové krokve tvořily podklad velkých střešních ploch. Do nich se v silných vrstvách zaplétaly svazky jaLIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 15 novce, kapradí, vřesu či rákosu, které rostly poblíž. Byla to již vyspělá konstrukce anglicky nazývaná cruck, francouzsky courbo. Dokázala překlenout 6,5 až 9,5 m a sestavit tak široký prostor. Dvojice sloupů ve výšce kolem 1,6 až 5 m přepažoval trám zvaný spona (tie beam), k němu byly připevněny proutěné příčky oddělující tři prostory. Na spony dvou středových párů zakřivených sloupů se kladl trámek sloužící k zavěšení kotle, konvice nebo kovaného kruhovitého roštu na grilování nad ohništěm. Pro únik dýmu byl dřevem a hlínou upraven Rolnická osada ve Skotské vysočině; M-Newtonmore, GB Ohniště ve střešním domě, Skotsko; M-Newtonmore, GB LI LIDODOVÉVÉ S STAT VBBY V EVROROPĚ Skok od prav ěku do moderní doby 16 otvor u střešního hřebenu. Stodoly, kovárna, mlýn s vertikální hřídelí stály samostatně, stejně jako opodál malé jednoprostorové chýše bezzemků. Ross Nobel v 60. letech 20. stol. poznal bydlení rodiny ve střešním domě Skotské vysočiny a po r. 1991 takovou osadu zrekonstruoval v nové části muzea v nedalekém Newtonmore. Podobné konstrukce jsou známé i z ostatních skotských ostrovů a z Faerských ostrovů náležejících Dánsku. Tam byly domy pravděpodobně od poloviny 19. stol. kultivované ponecháním chlévní části kamenné a přistavěním dvojdílné části obytné s rámovou konstrukcí a krbem. Dánský etnolog Axel Steensberg prezentoval shodnou stavbu s kamennými hebridskými bez komína. Měla dva prostory, pocházela ze Skærum v severním Jutsku, 15 km západně od přístavního města Frederikshavn. Poslední obyvatelé ji opustili r. 1909. Podobné domy v chudobném kraji Vendsyssel bývaly běžné snad jen do 18. stol. Od domu z Arnol se lišily pouze malými okny. Uvedené typy obydlí se podobají archeology předpokládaným a zcela zaniklým vikingským domům, které se v raném středověku mohly stát jejich vzorem. Lomený oblouk ze zakřivených sloupů jako základ konstrukce pro střechu je známý z dodnes používaných i nedávno zaniklých staveb (datovaných od 14. do 19. stol.) ze dvou třetin Anglie, na celém západě a jihovýchodě země a také z Walesu, kromě jeho jihozápadního pobřeží. Britský badatel T. J. Smith zjistil, že tato konstrukce se nachází v místech s toponymy keltsko-britského původu, tudíž se formovala již před anglo-saským osídlením v 5.–6. stol. (snad nejstarší archeologický nález v anglickém Latimer, Buckinghamshire, pochází z přelomu 4. a 5. stol.). V 11. a 12. stol. se vytvořily klasické formy této konstrukce s přeměnou kůlů na sloupy (prvním písemným svědectvím je údaj ve velšském zákoníku z 12. stol.. Největší výhodou konstrukce bylo překlenutí širšího prostoru, než tehdy dokázali s konstrukcí kůlovou s jednoduchými krovy. U větších staveb museli prostor členit vnitřní řadou kůlů a dvěma střechami vedle sebe. Ve 13. stol. nabýval význaDům ze skotské vysočiny a ostrovů, GB 1) příčný řez, 2) střední a východní Vysočina, 3) jihozápadní ostrovy 1)2) 3) LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 17 mu rám okapových vaznic. K nim se připojovaly nízké lehké rámové stěny velmi jednoduše vložené mezi okapovou vaznici a vaznici pat každé řady sloupů. To postupně vedlo k vytváření hrázděných stěn podpírajících konce sponového trámu nesoucího okapovou vaznici střechy. Později se lomeného oblouku používalo jako nástavby nad rovnými sloupy umožňujícími stavbu vícelodní haly, a to nejen u stodol, ale i u kostelů. Jedny z nejstarších střešních zakřivených konstrukcí se dochovaly na velkých stodolách (ze 14. stol. např. v Leigh, Worcestershire), zvláště v severnějších oblastech, na domech ze stejného období více v jižní a středozápadní části země a také ve Walesu. Tato Stodola, Leigh, Worcestershire, 14. stol.; GB Obytná kuchyně domu z Boarhunt, 14. stol.; M-Singleton, GB Skok od prav ěku do moderní doby 18 forma stavby se považovala za náročnější než prosté rámy hrázdění. Používala se i na architektonicky komplikovaných domech. Zakřivené sloupy totiž mohly překlenout širší prostor než tehdejší konstrukce sedlových střech uložených na palisádových, rámových nebo hrázděných stěnách. V dalším vývoji stěny získaly větší prestiž pro svoje mnohotvárné možnosti. Zakřivené dubové trámy se však používaly dále na mnohé vzpěry, spony, hambálky a jiné prvky staveb. V severozápadní Evropě dokonce vznikla tradice záměrného pěstování dubů s patřičně ohýbanými větvemi během mladé etapy růstu, dřevo sloužilo až druhé nebo třetí generaci. Tradice staveb se zakřivenými sloupy je známá také z francouzské Normandie, Bretaně a kraje Limousin, z Nizozemí a fríského pobřeží Severního moře, z německého Poruří (např. v raněstředověké lokalitě Westick u města Kamen na východě aglomerace Obytná kuchyně domu z Llangynhafal z r. 1508; M-St. Fagans, GB Skelet domu z Bayleaf, 15. stol.; M-Singleton, GB * LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 19 Dortmundu), také například na stodolách ze západorumunského pohoří Meseş. Zřejmě o jejím skutečném historickém rozšíření víme ještě málo. Za vrcholnou formu architektury vycházející z konstrukce zakřivených sloupů je považován dům z Bayleaf přenesený do jihoanglického Weald and Downland muzea v přírodě v Singletonu. V letech 1405–1430 postavili jeho halu s hrázděným rámem zpevněným oblouky ze zakřivených vzpěr. Ty překlenovaly prostor nejen příčně mezi třemi dvojicemi stěnových sloupů, ale také podélně v obou okapových stěnách, ve kterých byly velké mřížové otvory. Vznikla tak hala otevřená do krovu s ohništěm ve středu na zemi a se širokým vstupním prostorem z příčné průchodní síně. Ta byla stejně úzká jako lomený portál hlavního vchodu. Z ní se vcházelo také do dvou prostorů přízemních komor a schody z jedné z nich vedly do patrové obytné komory. Vaznicový krov pod hambálky podélně propojovala vaznice stojící na polosochách. V r. 1540 k hale připojili patrovou obytnou komoru. Vznikl klasický trojdílný typ charakteristický nejen pro selská obydlí. Používali ho i pro šlechtické rezidence. Jejich stavby, které bychom v Čechách nazvali zámky, mají také vysokou halu s krbem uprostřed jedné ze štítových stran mezi dvěma patrovými částmi místností pro rodinný život a jeho obsluhu. Oba konce se v některých případech dále rozvíjely o příčná křídla a členily, trojdílný systém s halou Hrázděný dům z Bayleaf, 1405, W. Sussex; M-Singleton, GB Skok od prav ěku do moderní doby 20 uprostřed zůstal však zachován až do doby šíření viktoriánského slohu v architektuře 19. stol. Opravdová zemní obydlí se ještě v polovině 20. stol. používala na několika místech ostrova Island. Z mnohých lokalit uveďme usedlost Jónssonů v Núpstađur na jižním pobřeží, kterou v r. 1961 prozkoumal etnolog Gísli Gestsson. V ní jsou stavby jednoprostorové, vyhloubené ve svahu nejméně 1,5 m pod povrchem. Stěny ve výkopu zpevňují kameny na dolním konci nahromaděné do šířky a obložené drnem. Krovy mají hřebenovou vaznici ležící na polosoše nebo v kleštinách, o ni se opírají štípané části kmenů z nízkých dřevin. Střecha je pokrytá buď plochými kaneny, nebo březovou kůrou, na ni se vrství drn a celek tak splývá s okolním terénem. Je to elementární způsob konstrukce, ze kterého vycházely snad všechny známé střešní systémy. V 19. stol. tam dvě rodiny užívaly 7 obytných staGordes, Provence, F; Foto: Z. Syrová Tréjout, Brettagne, F; Foto: T. Hlavá ček LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 21 veb, kapli, 5 chlévů, 2 ovčíny pro ovce s rodícími se jehňaty, 3 seníky, kovárnu se sušírnou, kurníky a patřilo jim 650 km 2 okolní horské a skalnaté krajiny. V r. 1891 na místě tří obydlí postavili patrový zděný dům. Většina objektů stála ve dvou řadách nad sebou těsně vedle sebe, takže měly společné kamenné stěny široké 1,5–2 m. Některé sousední prostory byly propojeny úzkými dveřmi, jen prostřední měl vchod zvenčí. Pouze do významnějších místností se vstupovalo dveřmi zasazenými v rámu deskové stěny, ostatní prostory měly jen mezi kameny nizoučké dveře (vysoké kolem 1,2 m). V obývaných zemnicích stěny obkládali deskami, při nich na kamenech ležely lavice a u zadní stěny bylo ohniště s průduchem pro dým ve střeše. Visely tam také kožené vaky s tulením tukem používaným na svícení. Pro skladování potravin využívali samostatné menší stavby. Nejstarší písemný záznam o usedlosti pochází z r. 1200. V průběhu 20. stol. etnologové středních a východních částí Evropy zdokumentovali zemní a polozemní stavby ve sprašových oblastech kolem velkých řek: středního a dolního toku Dunaje, Tisy, Oltu, Siretu, Prutu, Dněstru, Již. Bugu, Dněpru a dalších. Commana, Bretagne, F; Foto: T. Hlaváček Skok od prav ěku do moderní doby 22 Lidé v nich žili donedávna a mnozí dosahovali náročného interiérového komfortu. Byly to také střešní typy staveb, protože jejich prostor byl vyhlouben pod úrovní terénu nahrazujícího stěny. Ke stavbě postačila řada středových kůlů ( soch) upevněných v zemi a majících vidlicovitě tvarovaný horní konec. Do rozsochy se vkládala hřebenová vaznice (slemeno), která nesla krokve opřené o okolní terén. Do nich se zaplétaly větve, proutí a tuto konstrukci pokrývali drnem, v 19. stol. i rákosem nebo orobincem. Takový dům splýval s okolním terénem a v krajině ho prozrazoval jen dým z ohniště. Předpokládáme, že zemní obydlí i na Balkáně ve vrcholném středověku zanikala, ale novověký postup osmanské armády znevolňováním a odvlékáním obyvatel vyvolal útěky rodin ze zemědělských nížin do hor, do severnějších oblastí, anebo do příbřežních pustin a v tamních osadách přibyly další zemní stavby. Více než 200 let trvala tato doba útěků z ohrožených oblastí a zajisté přispěla k tomu, že se i moji kolegové mohli přesvědčit, jak se v zemních obydlích žilo. Do zemnice se vstupovalo svažitou síní (prostor izoloval teplotní rozdíly podobně jako šíje vinařských sklepů) a místnosti byly řazeny za sebou se středovou jizbou (s ohništěm v rohu na hliněném podstavci) a komorou na konci, nebo dvě komory situovali vedle jizby kolmo k přístupové linii. Komín odváděl dým těsně nad střechu. V náročnějších komunitách rumunského Podunají se k jizbě kolmo připojovaly světnice s kamny, za nimi mohly být další komory. Na bulharské straně měli pece vyhloubené ve Commana, Bretagne, F; Foto: T. Hlaváček LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 23 stěnách a před jejich ústí postavený komín vedoucí mezi trávu u hřebene střechy. Severně od města Pleven v bulharském pravobřeží Dunaje byly zemnice nejrozsáhlejší, měly jednostranná a dokonce ještě pravoúhle zalomená křídla. Stěny byly obložené deskami (někde ověšené koberci). Výhodou byla relativně stálá teplota půdy, snadná opravitelnost a adaptabilita stavby s možností prostorového rozšíření a v neposlední řadě také nesnadná zjistitelnost polohy takových osad. Lidé se v nich skrývali jak před nájezdnými vojenskými skupinami, tak před osmanskými výběrčími daní. V moderní době jejich obyvatelé dokázali uplatňovat stejné nároky na bydlení, jaké měli vesničané v nadzemních domech. Podobné podmínky jako v zemnicích bychom ve 20. stol. našli také v obydlích jeskynních nebo vyhloubených ve skalách. Například v Čechách to byla obydlí v měkkém tufu nebo pískovci Semilska, Jičínska, Mělnicka, okolí České Lípy, Děčína, na Slovensku v okolí Levic (v Brhlovciach jsou muzejně využity), Štúrova a Zvolena, v maďarském pohoří Bükk, ve východní Haliči, v severním Bulharsku a severním Srbsku, Německu, Francii a zejména ve Španělsku. Obydlí v jeskyních u Hontianských Tesárov v r. 1924 popsal Andrej Kmeť. Na okraji centrální jeskyně byly tesáním upraveny malé místnosti. Ve vinohradnických oblastech bývalo běžné, že se sklepy vysekávaly v relativně měkkém skalním podloží. Obydlí ve skalách na Slovensku u Levic a u Štúrova nebo u Mělníka v Čechách byla vytesána v pravoúhlých tvarech podélně při skalní stěně, aby mohla mít okna. Pouze sklepy nebo skladovací komory byly v hloubi skály. Někde tesali místnosti nad sebou Commana, Bretagne, F; Foto: T. Hlaváček Skok od prav ěku do moderní doby 24 spojené vnějším schodištěm. V jižním Španělsku vyzdívali portálové stěny kolem vchodu. Zařízení takových obydlí, podobně jako u zemnic, nebylo horší než v okolních vesnicích. Například v Gaudixe (Sierra Nevada) nebo Cuevas de Almanzora (Andalucia) je zavedena elektřina a obyvatelé používají současné spotřebiče včetně televizorů. V mediteránních sídlech se výjimečně nacházejí i pozůstatky malých kruhových staveb s kuželovou střechou, charakteristických pro sezonní pastevecká obydlí známá z Balkánu a z Francie. Zcela zvláštní jsou kamenné domy města Alberobello v jihoitalské Apulii (dochovalo se jich 1 470). Mají 4–5prostorový čtvercový, anebo úzký podélný půdorys. Nad jednotlivými místnostmi se stěny plynule sbíhají do kamenné kupolovité klenby (jejich ploché kameny mají funkci střešní krytiny), takže vnější vzhled domu působí kruhovitě. Uvnitř jsou vysoké prostory a pod nimi sklepy s nízkou valenou klenbou. Jsou bez krovu, v konstrukci se dřevo nevyskytuje. Taková obydlí tam lidé stavěli až do 60. let 20. stol. Téměř stejná najdeme ojediněle v jihofrancouzské provincii Provence na jižních svazích pohoří Plateau de Vaucluse (u Gordes) a na jihozápadě středu země Commana, Bretagne, F; Foto: T. Hlavá ček LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 25 v pohoří Périgord provincie Dordogne (osada Breuil nad vsí Allas u Les Eyzies). Kromě kuželovitých staveb na nízké, zaobleně čtvercové podezdívce u Gordes stojí také obdélné kamenné stavby sarkofágového tvaru s vysokými valenými klenbami. Kruhový půdorys a snadno zhotovitená konstrukce se považuje za pozůstatek předhistorických období a předantických kultur, místy se dochovaly na velkém území od Sýrie po Island. Tehdy lidé v průběhu svého života snadněji měnili polohu svých sídel. Kruhový princip patří kulturám jiného typu, než známe z evropských dějin, a dědil se jen tam, kde stále přežívaly jeho funkce extenzivního pastevectví, jako zrnko vytrhnuté ze stavební tradice dávno nahrazené náročnějšími formami (např. pohoří Balkán, středojižní Francie, Baskicko a Galicia v severním Španělsku aj.). Kruhové tvary opevněných vojenských táborů (např. Irsko, Dánsko, Švédsko) a rybářských obydlí (např. Irsko, nebo skotské ostrovy Shetlandy a Orkneye) zanikaly již ve středověku, protože nevyhovovaly novým nárokům šířícím se ze středomořské oblasti. V době posledního vrcholu římské civilizace ve 4. stol. se zaalpská Evropa teprve probouzela z pravěkého způsobu života. Hospodář- 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) Názvy dvorů (šrafovaná je obytná část); 1) jednostranný, 2) dvojstranný, 3) trojstranný, 4) čtyřstranný, 5) hromadný, 6) jednotný, 7) dvojboký, 8) trojboký, 9) čtyřboký, 10) kombinovaný Skok od prav ěku do moderní doby 26 sky, sociálně a etnicky rozvrstvená a centralisticky organizovaná antická společnost produkovala mnohem větší škálu kulturních forem, než pozdější západoevropský feudální středověk. K:I-1 Z užívání nejjednodušších forem obydlí vyplývá, že jejich všeobecné rozšíření v méně společensky rozvrstvených osadách předhistorického období se ve složitěji strukturovaných pospolitostech středověku a raného novověku stávalo znakem méně náročného sociálního prostředí, chudoby či dočasného provizoria. Například v 17. stol. plném válek a v 18. stol., kdy populaci pustošily epidemie moru a později cholery, bylo mnoho obyvatel Evropy vyhnáno do nejjednodušších forem způsobu života. V některých horských oblastech se jim původně vnímané provizorium stalo defi nitivem, neboť několik následujících generací už nedokázalo své nároky na bydlení realizovat. Díváme-li se na genezi stavební kultury jako na vývoj k funkčně náročnějším formám, pak nálezy elementárních obydlí svědčí o kulturním ústupu obyvatel příslušných regionů. LIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 27 1.2 Dědictví antického stavitelství Antická stavební kultura položila trvalé základy sídlům jižní Evropy v době pozdní římské a byzantské říše a svými nároky silně poznačila i římské kolonie v Evropě. Těmito nároky bylo používání nespalného materiálu (kamene, cihel a střešní krytiny z pálené hlíny) nepodléhajícího zkáze stárnutím, nevhodnými klimatickými podmínkami a také požáry. Římané v koloniích používali jen způsoby stavění, které měli vžité ze své domácí tradice a pro které nacházeli vhodné materiálové zdroje. Kvalita náročnějšího způsobu života a bydlení přicházela do jižní Evropy z Přední Asie a během 1. tisíciletí sjednocovala kulturu celé mediteránní oblasti. Její prvky pak pronikaly za severní hranice římské říše dvěma proudy. Západní procházel, jak již bylo naznačeno, dnešní východní Francií po Lotrinsko a částečně také po horní okraj severního Porýní. Až v raném a vrcholném středověku se odtamtud šířil dále do městské sítě severní a střední Evropy. V západoevropské silně rozvrstvené společnosti inovace proudily shora po sociálním žebříčku, a to především mezi privilegovanými vrstvami. Tím se prohlubovaly rozdíly mezi kulturou svázanou s uměleckými slohy a tzv. lidovou. Východní proudění mediteránních prvků začínalo dříve, působilo plošně a od pozdního středověku až do 19. stol. bylo brzděno osmanskými válkami a následně osmanskou okupací mnoha zemí po jižní úpatí severního pásma Karpat. Tyto nepříznivé jevy stíraly kvalitu šířených hodnot a vytvářely mnoho kompromisů, avšak přinášely prvotní civilizační inovace obydlí a sídel do světa barbarů žijících ve středu, západě a severu kontinentu. Připomeňme si hned na začátku, jak západo-východní členění charakterizoval přední znalec kultury evropského raného středověku, francouzský historik Jacques Le Goff : Pro byzantince a muslimy by začlenění do římského světa bylo úpadkem, poklesem na nižší stupeň civilizace. Pro pohany bylo přistoupení ke křesťanství naopak povýšením. (Le Goff , Jacques, 1991) Mediteránní nároky spočívaly v členění domového prostoru. Do 11.–13. stol. se tam vyvinula nejdokonalejší forma obydlí v tehdejší Evropě a vyhovovala způsobu života až do 20. stol. Ústřední místností byla prostorná kuchyňová síň v přízemí. Měla krbové ohniště pod širokým komínem. Připravovaly se zde pokrmy a také stolovalo. V okolních komorách skladovali životní potřeby a spávalo tam i případné služebnictvo. Sklepní suterén sloužil na uložení vína, v horském svahovitém terénu míval samostatný vjezd z ulice. Obvykle v patře byly hlavní obytné prostory určené ke spaní představitele rodiny s manželkou, k přijímání či ubytování hostů a k obchodním jednáním. Ostatní členové velké Skok od prav ěku do moderní doby 28 rozšířené rodiny spali v několika obytných komorách v nejvyšším podlaží. Z takového modelu pochází vertikální vnímání architektury, jaké my, Středoevropané, považujeme za nároky městské. Prostředí obytného domu Jihoevropané spojovali s rekreační funkcí zahrady s ovocnými stromy a studnou poblíž hlavního vjezdu do dvora, nebo kašnou v atriovém dvoře s vysokou zelení, či jen uprostřed sídla na společném obecním pozemku. Chránili si uzavřenou intimitu rodinného života a prostorově ji oddělovali od společenských a obchodních kontaktů s vnějším světem. Charakteristickým znakem mediteránních obydlí byly otevřené nadkryté prostory terasy či pavlače. Byly považované za stejně kvalitní jako uzavřené místnosti a velmi často je celodenně využívali k přijímání hostů, rodinnému stolování, k letnímu spaní a dennímu odpočinku, případně i k jednoduchým pracovním činnostem. Byzantská říše v raném středověku dosáhla nejvyššího stadia v komfortu bydlení. Atriové domy s kašnou a zelení ve dvorové zahradě, velké otevřené a na sloupech nadkryté prostory přinášely příjemný stín a intimitu rodinných kontaktů zámožných vrstev obyvatelstva. Odrazilo se to i v lidových tradicích stavitelství Balkánu a části Karpat a jejich kotlin. Střechy tam nekončily tak blízko stěn jako v západní Evropě, lidé užívali otevřené nadkryté terasy nebo alespoň náspy, oddělovali prostory pro přípravu a konzumaci pokrmů od místností pro spaní, nespojovali pod jednou střechou obydlí s ustájením dobytka apod. V jižní Evropě mívali zcela odděleně dvůr hospodářský s druhým vjezdem. V něm chovali dobytek, skladovali krmivo, zřizovali dílny, ubytovávali čeleď. V mnohých mediteránních oblastech se formovala i venkovská sídla urbanizovaná podle vzoru měst bez hospodářských dvorů. Ty se vytvářely rozptýleně v krajině mezi polnostmi, sady a vinicemi příslušného vlastníka pozemků (antické vily). Byly zde lisovny vína se sklepy k jeho uložení, moštovny ovoce a sklepy pro jeho skladování. Z hospodářských dvorů vycházela stáda dobytka na horské pastviny v pravidelných cyklech extenzivního vypásání jak řídkých lesů a nejvýše položených travnatých ploch, tak nížinných polí po sklizni a před hlavní vegetační sezonou. Na genezi zděného stavitelství v mediteránní oblasti jistě mělo vliv velkoplošné odlesnění krajiny v důsledku rozsáhlého pastevectví ovcí a koz, a to stejně jako v kolébce evropského zemědělství v Přední Asii. Dřevěné stavby zcela vymizely ve druhé polovině 1. tisíciletí. Snad ani před tím nepatřily k velmi rozšířeným a pro život rodiny významným. U staveb kamenných se užívání dřeva omezilo na krovy, stropy a na truhlářské práce mezi obvodovými stěnami uvnitř v domě. Zděné stěny umožnily důsledné oddělení střechy položené na nich jako samostatný konstrukční celek. Právě tam vznikal vaznicový typ krovu, v západní a střední Evropě rozšířený na větLIDOVÉ STAVBY V EVROP Ě 29 ších zděných stavbách. Zpočátku vycházel ze starších zkušeností s použitím polosochy nebo nůžkovitého principu pro nesení hřebenové vaznice a jen postupně byl u větších staveb zpevňován ondřejskými kříži. Vždy ležel na antickém vodorovném kladí, které se stalo jeho konstrukční základnou. Rané formy takových krovů znázornily reliéfy kachlů nalezených v římské pevnosti Carnuntum (2.–4. stol.) na rakouském břehu nedaleko soutoku Moravy a Dunaje. Antická sídelní tradice nám dochovala sídla se stavbami ze 6.–7. století rozprostřená převážně na svazích hornatin a hor. Archeologové zjistili, že zemědělské obce měly na vrcholech kopců opevněné tržní osady s pevností, kostelem a jedno nebo dvojprostorovými stavbami, s cisternou se zásobou vody a se sýpkami. Tam se obyvatelé uchylovali v případech vojenského ohrožení a později tato místa trvale osídlovali (refugium, podobné řešení je známo i z jiných horských oblastí Evropy). V 9. stol. převážila poloha na vrcholech kopců. Právě tam bylo možné využívat svahovitosti k rozvoji staveb do patra, tím se redukoval půdorys dvora i celého sídla, dalo se lépe opevnit. Domy v urbanizovaných vsích, městech i ve venkovských vilách měly obvykle čtvercový (nebo téměř čtvercový) půdorys. Byl individuálně členěný na více místností. V Albánii, Metochii, Makedonii a v některých italských městech (např. Bologna, Mantova aj.) přežila věžová obydlí využívaná k ochraně obyvatel a jejich majetku v období četných lokálních válek. Nejznámějším je severoitalské město San Gimignano v Toskánsku s největším počtem dochovaných obytných věží ze 13. stol. Z původních 72 se jich tam dnes tyčí 14. Výšinná soustředěná sídla a rozptýlené vily se staly krajinotvornými prvky nejvýrazněji ve střední Itálii (kraje Toscana, Umbria, Abruzzo, Molise, Campania) a v jihovýchodní Francii (kraj Provence). K:I-2,6;F-10,11,13;PRT-8;ESP-9 Schematická interpretace krovů znázorněných na kachlích nalezených v římské pevnosti Carnuntum u Vídně (podle R. Meringera a V. Frolce) Skok od prav ěku do moderní doby 30 Specifi kum strukturovaného bydlení několika rodinných příbuzenských společenství v mediteránní oblasti lze sice sledovat až od pozdního středověku, ale je známé, že podle Justiniánova kodexu z r. 534 byl za majetek zodpovědný otec rodiny až do smrti. Musel živit i rodiny svých synů, které proto žily v jeho domě. Někdy v něm zůstávaly i po otcově smrti. Po období morových epidemií v 5.–8. stol. a výrazném úbytku obyvatel v celé Evropě v 8.–10. stol. nastal velký populační rozmach. V západní a jižní Evropě se zaváděním trojpolního hospodaření ustálila poloha venkovských sídel a zlepšovala se kvalita obživy. Probíhala velká rolnická kolonizace dosud nevyužívané krajiny a zakládala se další města. Tento proces ve střední Evropě vrcholil v klimaticky příznivém 13. stol. Počet Evropanů kolem r. 1340 se odhaduje na 73,5 milionů. Následný pokles po katastrofálních morových epidemiích (v letech


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist