načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Lidové stavby v Evropě - Jiří Langer

Lidové stavby v Evropě

Elektronická kniha: Lidové stavby v Evropě
Autor:

Na našem trhu ojedinělá publikace seznámí čtenáře se souvislostmi vzniku lidové architektury u nás i v sousedních a dalších zemích Evropy. Na základě historického a etnologického ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  450
+
-
15
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 304
Rozměr: 25 cm
Úprava: 16 stran barev. obr. příl. : ilustrace , plány
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2072-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Monografie shrnuje poznatky o lidovém stavitelství Evropy. Na základě historického a etnologického studia řeší vznik a rozvoj místní architektury obydlí od jejich základních forem po vrcholné v různých podmínkách přírodních a sociálních. Vysvětluje vliv tradic, které v určitých časových obdobích vytvářely stylově jednotné oblasti. Pozornost věnuje také historickým proměnám funkcí staveb a nároků jejich uživatelů. Kniha rovněž vysvětluje pojem lidové architektury a její vztahy k architektuře slohové. Text je provázen názornými nákresy konstrukčních principů a fotografiemi architektonických celků.

Popis nakladatele

Na našem trhu ojedinělá publikace seznámí čtenáře se souvislostmi vzniku lidové architektury u nás i v sousedních a dalších zemích Evropy. Na základě historického a etnologického studia řeší vznik a rozvoj místní architektury obydlí od jejich základních forem po vrcholné v různých podmínkách přírodních a sociálních. Vysvětluje vliv tradic, které v určitých časových obdobích vytvářely stylově jednotné oblasti. Pozornost věnuje také historickým proměnám funkcí staveb a nároků jejich uživatelů. Kniha rovněž vysvětluje pojem lidové architektury a její vztahy k architektuře slohové. Text je provázen názornými nákresy konstrukčních principů a fotografiemi architektonických celků.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Langer - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Lidová architektura

v Evropě


Lidové stavby v Evropě

Jiří Langer

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 4102. publikaci

Odpovědná redaktorka Jitka Hrubá

Sazba Vladimír Velička

Fotografi e na obálce z archivu autora

Počet stran 320

První vydání, Praha 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

© Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Design © Eva Hradiláková, 2010

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-2072-2


LIDOVÉ STAVBY V EVROPĚ

5

Obsah

Předmluva ............................................................................................................. 7

Úvod ...................................................................................................................... 9

1 Skok od pravěku do moderní doby ......................................................................13

1.1 Střešní stavby ..............................................................................................15

1.2 Dědictví antického stavitelství ................................................................. 27

1.3 Autochtonní stavitelství zaalpské Evropy ..................................................31

1.3.1 Hrázděné stavby .............................................................................. 42

1.3.2 Roubené stavby ...............................................................................57

1.3.3 Hliněné stavby ..................................................................................91

2 Inovační procesy ................................................................................................. 94

2.1. Prvotní (raněstředověké) inovacevycházející z mediteránní oblasti ....... 94

2.1.1 Západní cesta inovací ........................................................... 95

2.1.2 Východní cesta inovací ....................................................... 100

2.2 Druhotné inovace ..................................................................................... 104

2.2.1 Demografi cké inovace

(důsledky kolonizací vnějších a vnitřních) .................................. 104

2.2.2 Sociální inovace (podle stratifi kace a závislosti

na správních/tržních centrech a regulacích) ................................121

2.2.3 Důsledky inovací v příbuzenské a nepříbuzenské

struktuře domácnosti a bydlení .................................................... 139


6

2.3 Krajina a urbanismus;geneze forem sídel a dvorů ..................................151

2.3.1 Tranzitní cesty ................................................................................151

2.3.2 Rolnické osady ...............................................................................154

2.3.3 Městské inovace, kulturní progres a regres ..................................172

3 Geografi cké rozložení hlavních znaků

venkovské architektury v Evropě .......................................................................177

3.1 Kdy a kde se zastavil čas. Nerovnoměrnost vzestupu nároků

na bydlení, od kdy a proč se tradovalydo nedávna dochované formy domu ...............................................................................................180

3.2 Geografi cký výskyt znaků lidové architektury .........................................182

3.3 Zvláštnosti Evropy ve vztahu k jiným kontinentům ............................... 286

4 Ochrana kulturního dědictví ............................................................................. 288

Soupis použité literatury ...................................................................................291

Rejstřík .............................................................................................................. 298

LIDOVÉ STAVBY V EVROPĚ

7

Předmluva

Lidové stavby dokládají kulturní souvislosti mezi národy Evropy. V minulosti se zdůrazňovaly odlišnosti jen některých znaků jejich architektury a ty se přisuzovaly určitým

regionům. Proto se mnozí badatelé zabývali otázkami geografi ckého a etnického šíření

civilizace a zdůrazňovali vlivy tzv. vyspělejších národů na obyvatelstvo s menšími nároky

na kulturu bydlení. Do konce 20. stol. se stupňovala náročnost na vícehlediskovéanalýzy. Výzkumy se ale omezovaly na jednotlivé státy a jejich regiony, pouze v karpatských

zemích došlo v poslední třetině 20. stol. ke spolupráci etnologů. Nabízím čtenářům

vědomí historicky podmíněných souvislostí jako východisko mezioborového amezinárodního výzkumu na ploše celého kontinentu.

V r. 2005 vyšla moje kniha Evropská muzea v přírodě, která se nejvíce uplatnila mezi učiteli a studenty etnologie. To mne přimělo k vytvoření knihy, která mnohem lépe splní dnešní nároky na informace o venkovském stavitelství celé Evropy.

Děkuji všem, kteří mi pomohli porozumět genetickým řetězcům forem obydlí vjednotlivých částech kontinentu. Poradců byla dlouhá řada, někteří z nich mě uváděli do problémů kulturních souvislostí a pomáhali mi, abych se dostal k nejkvalitnějšímpramenům. Na předních místech mezi nimi byli Heino Wessel Hansen a Liese Andersen z Dánska, Christopher Zeuner z Anglie, Kersti Jobs Björklöf ze Švédska, Leon Paiken z Estonska, Olga Sevan z Ruska, Jurij Hoško a Pavlo Fedaka z Ukrajiny. Profesor brněnské univerzity Václav Frolec mě v r. 1964 přizval a odborně nasměroval k dlouholeté spolupráci na mezinárodních výzkumech lidové kultury karpatských zemí a přilehlých balkánských oblastí. Byly doposud jedinými v Evropě, které postihly tak velké území kontinentu. Po Frolcově úmrtí v r. 1992 jsem pokračoval na celkové syntéze lidového domu ve spolupráci s balkanistkou Helenou Bočkovou, která mne obohatila o poznání balkánské problematiky. Můj obdiv patří Paulu Oliverovi z oxfordské univerzity, který dokázal koncipovat a zajistit účast četných kolegů na vytvoření encyklopedie lidové architektury světa. Za inspirativní impulzy děkuji etnoložce a antropoložce Soně Švecové, neboť mě přivedla k pochopení významu existenčních postojů člověka v procesu tvorby jeho obydlí. Velký dík patří mé manželce Jaroslavě, na mnohých cestách mě Předmluva

8

doprovázela, se vzácným pochopením snášela moji dlouholetou pracovní izolaci ajazykovou korekturou přispěla k lepší čtivosti následujících textů.

Grafi cké ukázky staveb jsem soustředil do katalogu v pojednání o geografi ckémvýskytu znaků lidové architektury a odkazy na ně uvádím v textu na konci odstavcůzkratkou K s pořadovým číslem. V legendě ke katalogu jsou objasněny některé pojmypoužívané v textu. Tam jsou také vysvětleny zkratky názvů místností schematických kreseb zařazených do textu.

Ke svým fotografi ím připojuji několik, které mi poskytli přátelé a jejich jménavděčně uvádím v popiskách.

Tento stručný náčrt geneze tradiční architektury jsem napsal proto, abych podnítil zájem o širší mezinárodní pohledy na lidovou kulturu, než tomu bylo doposud. Budu šťasten, jestliže si kniha najde své kritiky a pokračovatele.

Autor


LIDOVÉ STAVBY V EVROPĚ

9

Úvod

Název lidové stavitelství se používá nejčastěji pro stavby, k jakým se nehlásí žádný autor.

Dává se tím najevo, že nemají osobnost tvůrce, že nepatří ke skutečné architektuře. Ta

se podle běžné encyklopedické klasifi kace považuje za druh výtvarného umění. A přece

se obdivujeme kráse tvarů a hmot některých venkovských staveb, i když je nevytvořil

školený architekt. Jsou to stavby, které mají vnitřní řád úměrný k životu člověka, který je

vytvářel podle svých funkčních nároků a ekonomických možností. Nároky dědil odpředků a vylepšoval poznáváním materiálů a nových konstrukcí. Možnosti obvykle záležely

na přírodních a hospodářských podmínkách okolního prostředí a na píli tvůrce. Pokud

navazoval na kulturní dědictví ověřené mnohagenerační tradicí, vytvářel takéarchitekturu, jejíchž autorů bychom se nedopočítali. Právě o produktech stavebních tradic se

dozvíte v této knize, a proto nebudu činit rozdíl mezi obsahem názvů lidová architektura

a lidové stavitelství.

Název lidová architektura není zcela přesný. Obvykle si představujeme, že označuje

staré venkovské stavby, které se lišily od architektury slohové, městské, průmyslové a jim

podobné. Takové pojetí vychází ze skutečnosti, že ve střední a východní Evropě býval

způsob života privilegovaných vrstev obyvatelstva (šlechty, duchovenstva a měšťanstva)

jiný, než vrstev neprivilegovaných. Ve venkovských a městských sídlech tedy existovala

dvojí kultura ovlivňující zařízení, vzhled obydlí a hospodářských staveb dvora. Cítíme,

že architektura lidová přežila věky a že její prvky dědila jedna generace od druhé. Proto

ji čeští a slovenští etnografové nazývají lidová tradiční architektura. Jiné představy mají

v západní Evropě, kde naše pojetí lidové architektury vřazují do pojmu architektura

původní, vernakulární (vernacular architecture, z latinského vernāculus = ryze domácí,

vlastní). Ten obsahuje všechny stavby, jejichž forma geneticky souvisí s funkčněprvotními konstrukcemi (patří mezi ně i mosty, mnohé městské domy, správní budovy,školy, hostince, výrobní, skladovací a podobné objekty), a to snad kromě zámků šlechty

a městských paláců, klášterů a honosnějších chrámů, na kterých se výrazně projevovaly

historické umělecké slohy.


Úvod

10

Cestujeme-li jižní Evropou, pak bez hlubšího studia nedokážeme odlišit architekturu

vrstev neprivilegovaných od privilegovaných, neboli podle našich představ lidovou od

nelidové. I když i na tamním venkově žily rodiny chudobné i velmi bohaté, všichni dědili

stavební principy od antických základů architektury kamenné. Byly tam jiné sociální

a rodinné struktury, jiné nároky na funkce domu a jiné možnosti jak je uspokojovat, než

v Evropě střední. Celkový kulturní vývoj v prvním tisíciletí překonal starší elementární

formy obydlí stavěné z přírodních materiálů. Postoupil na takové kulturní stadium, na

jaké se města, kláštery a šlechtická sídla ležící na západ a sever od Alp dostala až vevrcholném středověku, ale většina vesnického obyvatelstva však až ve 20. stol. Právětradice antické kultury kultivovaly západní a později i střední Evropu svým vyspělým zděným

stavitelstvím. Tam se vžila představa, že lidové jsou jen stavby z domácích a snadnodostupných materiálů: ze dřeva nebo z hlíny; „nelidové stavby“ vyžadovaly dražší materiál

a odborné řemeslníky, kteří zdili paláce z kamene a cihel.

Zavítáme-li do Skandinávie, jen obtížně budeme rozlišovat, které z dřevěných domů patřily šlechtě a které sedlákům. I privilegované vrstvy žily v dřevěných domech apodobně tomu bylo v severním Rusku, i když v jiných sociálních strukturách. Proarchitekturu, o jaké budu pojednávat v této knize, nenajdeme jednotící defi nici. Víme ale, že stavby samotné – pramen našeho zkoumání – jsou bohatou databankou informací o způsobu života našich předků. Informace jsou zakódované v hmotné podobě. Nebrání mi to ale v tom, abych vám přiblížil jejich funkce, formy, geneze řetězců historických proměn a vzájemné vztahy tradic bez ohledu na hranice států či společenských vrstev jejich uživatelů.

Chceme-li lépe porozumět jednotlivým formám architektury, zkoumáme genezijejích projevů, tedy řetězce děděné tradice, které nemusejí odpovídat představám o vývoji od jednoduchých forem k dokonalejším. Takový vývoj bývá přerušený válkami,neúrodou, hospodářskými krizemi, mimořádným utlačováním poddaných nebo etnických ajiných menšin. Postižení museli začínat znovu od elementárních forem, někdy napředcházející etapu vývoje navázali, ale většinou pokračovali jiným směrem, podle jiných vzorů, s jinými nároky. Jejich sociální postavení a možnosti jeho vylepšení závisely na proměnách mnoha hospodářských podmínek. Ovšem ne vždy se tito lidé odvažovaliexerimentovat, lpěli na zkušenostech předků, výsledkem bylo tradování architektonické formy, které nemuselo přinášet kvalitativní postup. Neznamenalo to ani prostéopakování, to nové společenské podmínky buď nedovolovaly, nebo umožňovaly či vnucovaly inovace. Tradování je tedy syntéza starých a nových detailů v opakované koncepci. Vývoj

LIDOVÉ STAVBY V EVROPĚ

11

můžeme sledovat dlouhodobě, a to zejména v konstrukci. Ta se obvykle nezapomíná, její

inovace spočívají v umu budovatelů, v jejich odvaze učit se na dokonalejších stavbách

v odlišném prostředí, méně také v jejich sociálních možnostech.

U mnohých staveb je problematické určovat tzv. původnost. Musíme si nejprve uvědomit, zda chceme zjistit, kdy konkrétní objekt postavili, kdy a jak ho přestavovali a jinak upravovali (k tomu nám slouží především historické písemné prameny), nebo nás zajímá původ jeho architektury. Zvláště mnohé středověké dřevěné kostely vznikaly mnohem dříve, než byl použit jejich dnešní stavební materiál. Ten bývalo třebavyměňovat, jakmile se zhoršily jeho fyzikální vlastnosti, např. hnilobou. Dendrodatovánípoužitého dřeva nás ubezpečí o tom, že stavba nemůže být mladší, ale současně musíme jinými metodami zjišťovat, zda by nemohla být starší. V přeneseném smyslu to platí také o architektuře méně náročných staveb, u kterých se tradovala starší a méně pracná konstrukce mnohem delší dobu. Například sloupové či rámové kůlny a stodolynacházíme ve střední Evropě běžně ještě dnes, ale na obydlí se taková konstrukce nepoužívá už od vrcholného středověku. Historická analýza fyzikálních, konstrukčních,architektonických a funkčních vlastností staveb a jejich neustálé srovnávání na co největším území jsou hlavními metodami poznání té velmi relativní původnosti.

Někteří starší kolegové zjišťovali, jak účelně byly tvary staveb odvozeny z jejichfunkcí. Mechanicky se pak vytvářela teorie prosazující, že tvar vychází vždy z funkce. Varchitektuře se zdůrazňovalo, že jsou v našich horách strmější spády střech proto, že tam bývá více sněhu. Jenomže to na prvý pohled neplatí o Alpách, ani o Skandinávii nebo severním Rusku, kde jsou spády nejmenší a sněhu je nejvíce. Rovněž vytápění obytných místností je ve Skandinávii méně intenzivní a zimní spaní ve stavbách bez topeništěrozšířenější, než ve střední Evropě apod. Blíže pravdě byl znalec švédských a fi nskýchdřevěných kostelů Erik Lundberg s přesvědčením, že architektuře dává formu kvalita dřeva. Platí to o funkčním omezení tenkými a krátkými kmeny severské přírody, ale neplatí to o bohatém výběru dřeva střední Evropy a jinde.

Etnické teorie 19. stol. vyvolaly dobové nacionalistické ideologie a ve druhé třetině 20. stol. byly v podstatě překonány. Dlouho však přetrvával názor, podle kteréhojazykový původ názvu odpovídá etnickému původu příslušného jevu. Názvosloví se však nevyvíjelo izolovaně, ale podle zcela jiných pravidel se určité názvy z různých jazyků přejímaly nebo udržovaly. Jako každá ze starších teorií i tato přispěla k prohloubení terénních výzkumů, zejména rozlišovacích prvků tvarosloví a k vytváření jejich typologií. Ze všech pokusů souhrnně uspořádat a vyložit shody a rozdíly v prvcích lidové Úvod

12

architektury vyplynula zkušenost, že pouze konkrétními doklady doložená teorie platí,

a to pouze pro oblasti a společenská prostředí, ze kterých její doklady pocházejí. Měli

bychom upřednostňovat konkrétní analýzy a příklady před plošnými dedukcemi arozlišovat názory podložené prameny od hypotéz, které je třeba teprve ověřovat.

Lidovou architekturu zkoumali především etnologové. V 19. stol. v ní nacházelietnické prvky a ve 20. stol. si všímali rozlišování nejprve jejích regionálních a pozdějisociálních znaků. Někteří se začali zajímat o názory historiků umění a architektů, od 60. let také o výzkumy archeologů středověku. Funkce obydlí zaujala historické demografy a sociální antropology. Vyřešit mnohé problémy umožnil rozvoj budování evropských muzeí v přírodě, která prováděla podrobnější analýzy staveb, a takédendrochronologické datování dřeva a další metody. Historický přístup ke zkoumání popřel některé starší názory na etnickou a regionální omezenost, širší geografi cké pohledy teprve ukázaly rozšíření a genetické souvislosti mnohých prvků architektury, konstrukce, funkčního využití staveb a jejich částí. Rozšíření zorného úhlu se týkalo také druhu staveb. Zprvu se předpokládalo, že nositelem národní kultury jsou pouze vesnické selské vrstvy obyvatelstva. V průběhu 20. stol. se náš zájem rozšířil na vrstvy řemeslnické, dělnické a v současnosti není omezen způsobem obživy obyvatel. Představy posledních dvou generací o historickém konci tvorby tradiční lidové architektury se měnily a hranice jejího zániku se stále posouvala. Tradiční životní styl, jehož součástí lidová architektura byla, ve většině zemí Evropy zanikl. Přežívají jenom její změněné funkce a stylové prvky, které mohou obohacovat dnešní společnost. Nemůžeme ale říci, že bychom o předmětu našeho zkoumání věděli vše potřebné. Mění se geografi cká šíře záběru studia, nároky na mezioborové výzkumy a na úroveň technického zpracování dat. Potrvá ještě několik generací, než bude možné naše téma uzavřít.

Nesporné je, že lidová architektura patří k významným součástem kulturního dědictví každé země a Evropy jako celku. Její zkoumání dnes umožňuje zhodnotit přínos jednotlivých národů a poznání genetických souvislostí na celém jejím území. K tomu chci přispět touto knihou.

LIDOVÉ STAVBY V EVROPĚ

13

Skok od pravěku do moderní doby

1.1 Střešní stavby

Skotský etnolog, profesor edinburghské univerzity Alexander Fenton, v r. 1964 navštívil

ostrov Lewis (v souostroví Vnější Hebridy) a kolem silnice vedoucí nedaleko severo

západního pobřeží našel osadu Arnol, kterou znal ze starších cestopisů. Skládala se

jak z domů zděných s okny a komíny (běžných v celém Skotsku), tak z velkého počtu

rolnických obydlí, která na první pohled připomínala nálezy z počátků trvaléhoosídle

ní krajiny člověkem. Jejich existence v Arnol byla archeologicky doložena z poloviny

10. stol. (ve starší etapě archeologové nacházeli ve Skotsku a v Irsku stavby kruhové).

Fenton o existenci podélných střešních staveb věděl z knih 18. a začátku 19. stol. (A. C.

Miller, R. Heron, A. Mitchell, D. Wordsworth aj.), ale osobní poznání života v nich na

něho silně zapůsobilo. Podélný, na koncích zaoblený půdorys (kolem 15–20 m × 3,5–

–4 m) s mírně zahloubenou hliněnou podlahou vymezovaly nízké (kolem 120–130 cm)

kamenné valy široké asi 1,5–1,8 m. Z vnitřní strany v nich (nebo s krátkou patou na

nich) byly upevněny nůžkovité (někde zakřivené) krokve spojené hambálkem. Jejich

překřížení neslo hřebenovou vaznici, na kterou se zavěšovaly větve tvořící hustou mříž

pro uložení drnů. Na nich ležela silná vrstva svazků travin (včetně rákosu), případně

Dům z ostrova Lewis, Hebridy; M-Kingussie, GB

1 Skok od pravěku do moderní doby

14

vřesu nebo jiného rostlinného materiálu. Krytina byla pevně stažena provazovou sítí,

aby mohla vzdorovat atlantickým vichrům. Uvnitř se člověk cítil jako v zahloubeném

zemním obydlí, pohyboval se v šeru a v předklonu. Lehkými nízkými příčkami byla

oddělena část pro ustájení dobytka na jednom konci, ve středu na zemi leželo ohniště se

zavěšeným kotlem, kouř odcházel otvorem ve střeše nad ním a stěnovou příčku tvořila

bedněná skříň pro spaní. Zaváděla se až v 18. stol., dříve spávali na vřesové čikapradinové vrstvě. Na druhém konci za rámovou proplétanou příčkou měli komoru s nářadím

a potravinami.

Rozmanitost kombinací různých přístaveb a interiérových změn ukazuje, jak seuplatňovaly nároky na pohodlnější bydlení. Komorová část se proměňovala na obytný prostor s několika lůžkovými skříněmi a za přepážkou jen připravovali pokrmy a stolovali.

K takovému domu se připojovala jedna nebo dvě další podobné stavby se samostatnými

střechami, avšak kratší. Sloužily většinou pro skladování a jiné stodolové funkce. Vpřiojené kamenné ohradě stohovali slámu a traviny pro krmení. Ve 20. stol. měly některé

domy deskové stropy, obložení stěn, olejová svítidla, nebo dokonce zavedenou elektřinu,

kredenc, nízké kultivované skříně, ale ženy připravovaly pokrmy stále na ohništi při zemi.

V době Fentonovy návštěvy vesnice Arnol se v takových obydlích ještě bydlelo. Většinou

v nich žili nájemci půdy (bývalí poddaní) a rybáři. Některé bohatší usedlosti měly již

vybudované malé zděné domy a jejich rodiny používaly obojí typ staveb. Ve stejné době

muzejníci zachytili další etapu vývoje podobného sídla v jihozápadním Skotsku, nedaleko

města Glasgow, u zálivu Loch Fyne, v Auchindrain. Zpřístupnili návštěvníkům osadu, ve

které ze starých kamenných staveb zůstaly jen stěnové valy. Od poloviny 19. stol.hospodáři stavěli podstatně náročnější zděné stavby a ty středověké opouštěli.

Bývalý ředitel skotského Highland Folk Museum/Am Fasgadh v Kingussie etnolog Ross

Noble zkoumal střešní stavby ve Skotské vysočině. V tamnější řídké síti dálkových silnicvznikaly po morové epidemii v polovině 14. stol. malé vesnice s kultivovanými zděnými domyobchodníků a řemeslníků zajišťujících cestovní služby a vlastnících okolní krajinu. Pronajímali

půdu rolníkům (neúrodná pole se obhospodařovala v pětiletých cyklech), kteří si poblížstavěli malé osady (zvané anglicky township). Jejich obydlí měla podobný půdorys jako v Arnol

s vnitřním členěním na komorovou, obytnou a chlévní část, se stejným otopným a obytným

zařízením. Lišila se jen tím, že jejich stěnové kamenné valy byly nižší a podstatně užší, zcela

obloženy drnem. V nich stály upevněny páry zakřivených sloupů nahoře spojených, nebo

nůžkovitě překřížených. Nesly hřebenovou vaznici a na ní upevněné husté větvové krokve

tvořily podklad velkých střešních ploch. Do nich se v silných vrstvách zaplétaly svazky jaLIDOVÉ STAVBY V EVROPĚ

15

novce, kapradí, vřesu či rákosu, které rostly poblíž. Byla to již vyspělá konstrukce anglicky

nazývaná cruck, francouzsky courbo. Dokázala překlenout 6,5 až 9,5 m a sestavit tak široký prostor. Dvojice sloupů ve výšce kolem 1,6 až 5 m přepažoval trám zvaný spona (tie beam), k němu byly připevněny proutěné příčky oddělující tři prostory. Na spony dvou středových párů zakřivených sloupů se kladl trámek sloužící k zavěšení kotle, konvice nebo kovaného kruhovitého roštu na grilování nad ohništěm. Pro únik dýmu byl dřevem a hlínou upraven

Rolnická osada ve Skotské vysočině; M-Newtonmore, GB

Ohniště ve střešním domě, Skotsko; M-Newtonmore, GB

LILIDODOVÉVÉ S STAT VBBY V EVROROPĚ

+


Skok od pravěku do moderní doby

16

otvor u střešního hřebenu. Stodoly, kovárna, mlýn s vertikální hřídelí stály samostatně, stejně

jako opodál malé jednoprostorové chýše bezzemků. Ross Nobel v 60. letech 20. stol. poznal

bydlení rodiny ve střešním domě Skotské vysočiny a po r. 1991 takovou osadu zrekonstruoval

v nové části muzea v nedalekém Newtonmore.

Podobné konstrukce jsou známé i z ostatních skotských ostrovů a z Faerskýchostrovů náležejících Dánsku. Tam byly domy pravděpodobně od poloviny 19. stol.kultivované ponecháním chlévní části kamenné a přistavěním dvojdílné části obytné s rámovou konstrukcí a krbem. Dánský etnolog Axel Steensberg prezentoval shodnou stavbu skamennými hebridskými bez komína. Měla dva prostory, pocházela ze Skærum v severním Jutsku, 15 km západně od přístavního města Frederikshavn. Poslední obyvatelé ji opustili r. 1909. Podobné domy v chudobném kraji Vendsyssel bývaly běžné snad jen do 18. stol. Od domu z Arnol se lišily pouze malými okny. Uvedené typy obydlí sepodobají archeology předpokládaným a zcela zaniklým vikingským domům, které se v raném středověku mohly stát jejich vzorem.

Lomený oblouk ze zakřivených sloupů jako základ konstrukce pro střechu je známý z dodnes používaných i nedávno zaniklých staveb (datovaných od 14. do 19. stol.) ze dvou třetin Anglie, na celém západě a jihovýchodě země a také z Walesu, kromě jeho jihozápadního pobřeží. Britský badatel T. J. Smith zjistil, že tato konstrukce se nachází v místech s toponymy keltsko-britského původu, tudíž se formovala již před anglo-saským osídlením v 5.–6. stol. (snad nejstarší archeologický nález v anglickém Latimer, Buckinghamshire, pochází z přelomu 4. a 5. stol.). V 11. a 12. stol. se vytvořily klasické formy této konstrukce s přeměnou kůlů na sloupy (prvním písemným svědectvím je údaj ve velšském zákoníku z 12. stol.. Největší výhodou konstrukce bylo překlenutí širšího prostoru, než tehdy dokázali s konstrukcí kůlovou s jednoduchými krovy. U větších staveb museliprostor členit vnitřní řadou kůlů a dvěma střechami vedle sebe. Ve 13. stol. nabývalvýznaDům ze skotské vysočiny a ostrovů, GB 1) příčný řez, 2) střední a východní Vysočina, 3) jihozápadní ostrovy

1) 2) 3)


LIDOVÉ STAVBY V EVROPĚ

17

mu rám okapových vaznic. K nim se

připojovaly nízké lehké rámové stěny

velmi jednoduše vložené mezi okapo

vou vaznici a vaznici pat každé řady

sloupů. To postupně vedlo k vytváření

hrázděných stěn podpírajících konce

sponového trámu nesoucího okapovou

vaznici střechy. Později se lomeného

oblouku používalo jako nástavby nad

rovnými sloupy umožňujícími stavbu

vícelodní haly, a to nejen u stodol, ale

i u kostelů. Jedny z nejstarších střeš

ních zakřivených konstrukcí sedocho

valy na velkých stodolách (ze 14. stol.

např. v Leigh, Worcestershire), zvláště

v severnějších oblastech, na domech ze

stejného období více v jižní astředozá

padní části země a také ve Walesu. Tato

Stodola, Leigh, Worcestershire, 14. stol.; GB

Obytná kuchyně domu z Boarhunt, 14. stol.;

M-Singleton, GB


Skok od pravěku do moderní doby

18

forma stavby se považovala zanáročnější než prosté rámy hrázdění. Používala

se i na architektonicky komplikovaných

domech. Zakřivené sloupy totiž mohly překlenout širší prostor než tehdejší

konstrukce sedlových střech uložených

na palisádových, rámových nebohrázděných stěnách. V dalším vývoji stěnyzískaly větší prestiž pro svoje mnohotvárné

možnosti. Zakřivené dubové trámy se

však používaly dále na mnohé vzpěry,

spony, hambálky a jiné prvky staveb.

V severozápadní Evropě dokoncevznikla tradice záměrného pěstování dubů

s patřičně ohýbanými větvemi během

mladé etapy růstu, dřevo sloužilo aždruhé nebo třetí generaci. Tradice staveb se

zakřivenými sloupy je známá také zfrancouzské Normandie, Bretaně a kraje Limousin, z Nizozemí a fríského pobřeží

Severního moře, z německého Poruří

(např. v raněstředověké lokalitě Westick

u města Kamen na východě aglomerace Obytná kuchyně domu z Llangynhafal z r. 1508; M-St. Fagans, GB Skelet domu z Bayleaf, 15. stol.; M-Singleton, GB

LIDOVÉ STAVBY V EVROPĚ

19

Dortmundu), také například na stodolách ze západorumunského pohoří Meseş. Zřejmě

o jejím skutečném historickém rozšíření víme ještě málo.

Za vrcholnou formu architektury vycházející z konstrukce zakřivených sloupů je

považován dům z Bayleaf přenesený do jihoanglického Weald and Downland muzea

v přírodě v Singletonu. V letech 1405–1430 postavili jeho halu s hrázděným rámem

zpevněným oblouky ze zakřivených vzpěr. Ty překlenovaly prostor nejen příčně mezi

třemi dvojicemi stěnových sloupů, ale také podélně v obou okapových stěnách, vekte

rých byly velké mřížové otvory. Vznikla tak hala otevřená do krovu s ohništěm ve středu

na zemi a se širokým vstupním prostorem z příčné průchodní síně. Ta byla stejně úzká

jako lomený portál hlavního vchodu. Z ní se vcházelo také do dvou prostorů přízemních

komor a schody z jedné z nich vedly do patrové obytné komory. Vaznicový krov pod

hambálky podélně propojovala vaznice stojící na polosochách. V r. 1540 k halepřipo

jili patrovou obytnou komoru. Vznikl klasický trojdílný typ charakteristický nejen pro

selská obydlí. Používali ho i pro šlechtické rezidence. Jejich stavby, které bychom vČe

chách nazvali zámky, mají také vysokou halu s krbem uprostřed jedné ze štítových stran

mezi dvěma patrovými částmi místností pro rodinný život a jeho obsluhu. Oba konce se

v některých případech dále rozvíjely o příčná křídla a členily, trojdílný systém s halou

Hrázděný dům z Bayleaf, 1405, W. Sussex; M-Singleton, GB



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist