Kniha: Lidová tvorba – Petr Herynek

- 65 -

4.4.4 Kalebasy čili lagenárie

Lagenárie nebo také divenice pochází z  tropů

Asie, ale pěstuje se ve všech teplejších zemích.

Patří, tak jako tykev, do skupiny tykvovitých rost

lin. Na rozdíl od tykví, které kvetou žlutě, má kvě

ty bílé a plody nejrůznějších tvarů, včetně hado

vitých, až dvoumetrových. Zprvu jsou zelené, za

mlada jedlé a chutné, později světle hnědé.

Lagenárie má široké použití. V  tropech a  sub

tropech se plody využívají jako šálky na čaj maté,

láhve, misky a  dózy, hudební nástroje, vázy

a v neposlední řadě jako hračky pro děti. Dají se

pomalovat, rýt a řezat.

Určitě stojí za pěstování. Vysadíme je na slunné stanoviště na zahrádce nebo do bedýnky na balkó

ně. Po usušení už jen popustíme uzdu své fantazii a budeme tvořit. Když vyřízneme otvor do vhod

né baňaté lagenárie a na stopku ji zavěsíme na strom, máme krásné hnízdo pro ptáky. Z podlouhlé

lagenárie vytvoříme hada a z té, která má vztyčený krk s rozšířeným koncem, bude kobra. Do seříz

nutého plodu můžeme umístit malý betlémek. Možností je neskutečně mnoho.

Pokud nemáme vhodný prostor k  pěstování, poohlédneme se v  květinářstvích a  prodejnách se

suchými květy.

- 66 -

4.5 Ozdoby ze semen

Z tvrdého  papíru si vystřihneme obrys zvířát

ka a  ten polepujeme různými semeny. K  lepení

používáme disperzní lepidlo. Jde to dobře a po

měrně rychle.

4.6 Kytice z křížal

Zajímavým a  hezkým dárkem je jednoduchá

kytice z křížal. Usušené jablečné křížaly se často

stáčí do tvaru květu. Ty nejhezčí a  nejdelší sta

čí natočit do růžiček, stáhnout tenkým prováz

kem a  navázat na špejli. Pak je složíme do jed

noduché kytice. Z křížal lze kromě kytic vytvářet

i krásné anděly a originální křížalové betlémy. 4.7 Aranžování na různé plody a větve Na našich dovolených, ale i v prodejnách květin se setkáváme s různými exotickými suchými plody, semeny i bizarně pokroucenými větvemi. To vše se hodí k aranžování. Oboustranná aranžmá můžeme zavěsit do prostoru, jednostranná na stěnu. Působivá jsou aranžmá na ošatkách, vyplétaných kruzích z proutí, slámy nebo pedigu. Bizarně pokroucené větve má více dřevin. Ty dají celému aranžmá určitý rámec. Můžeme je dát do vázy samostatně anebo použít jako součást aranžmá. Napříkad tmavá trnková větev vynikne před světlým pozadím, zvlášť když je plodná. Trnkové plody na větvích bez vody uschnou, ale neopadají a větev sama o sobě je nádherná bez jakýchkoli přízdob. Jednoduchá větev se dá ve vánočním čase ozdobit klebetami, což jsou kousky slámy navlečené na nit prostřídané s  drobnými čtverečky nebo kolečky látky (řetězy). Ty se vyrábějí pro vánoční a  velikonoční dekorace, ale i  pro výrobu „líta“ na Smrtnou neděli, jako sou

- 74 -

4.14 Mák a makovice

Mák byl jedním z prastarých symbolů plodnosti.

Proto se novomanželům v  den svatby podáva

ly pokrmy obsahující semena máku. Potomstvo

bylo zárukou zachování rodu a  tím i  prosperity

hospodářství. S tím byly spojeny odvěké rituály

a rostliny, které měly hojnost semen, se chovaly

ve velké vážnosti, některé byly dokonce uctívá

ny jako posvátné. 4.14.1 Z máku a makovic se rodí panenky Makové panenky jsou stále ve velké oblibě. Dělají se na postavení, pověšení na stromeček nebo k zapíchnutí jako ozdoby. 4.14.2 V makovici vyrůstá betlém Tvůrci miniatur dělají do makovic nebo rozloupnutých oříšků betlémky ze šustí, vizovického pečiva nebo i moduritu.

- 79 -

4.17.4 Koule ze šišek

Pro zhotovení koule ze šišek budeme potřebovat kouličku z  aranžovací hmoty, nebo si ji vytva

rujeme ze slámy či mechu. Pak potřebujeme dostatečné množství šišek, drát k navazování, stuhu

k uvázání koule a nůžky na drát.

V prvé řadě si kouli upevníme na stuhu. Navážeme si šišky na nastříhané kousky drátu tak, že drát

vložíme mezi šupiny šišek a  zatočíme. Přesahující konce pak zapíchneme do koule. Vždy je lepší,

aby konce byly nestejně dlouhé a šikmo sestřižené. Šišky zapichujeme jednu vedle druhé, až po

kryjeme celý povrch koule. Na malé kouličky použijeme šištičky olše, na větší borovice kosodřeviny

nebo borovice lesní apod. Kouli zavěsíme.

4.17.5 Šišky sypané solí

Když si chtěly děti ozdobit vánoční stromeček hezkými šiškami, namočily je krátce do vody a po

sypaly moukou nebo hrubou solí. Byla to krátkodobá dekorace,

protože při dotyku mouka a sůl opadávaly. Ty zvlášť hezké a velké

zlatily, stříbřily. Zahradníci je postřikovali roztaveným parafínem,

aby byly „zasněžené“.

4.17.6 Šupiny ze šišek

Prvorepublikoví zahradníci vyráběli k Vánocům betlémy s přemí

rou chvojí, svícny s girlandami z listů brusinek nebo lesní zvonič

ky a chaloupky, jejichž stříška byla pokryta šupinami smrkových

nebo borových šišek. Šišky k lidovému tvoření stále patří a těší se

velké oblibě.

Již samotná větev s  borovými nebo smrkovými šiškami je velmi

dekorativní a  uplatní se i  v  moderním interiéru. Právě tak jsou

zajímavé velké šišky borovic, smrků nebo jiných jehličnanů jako

dekorační předměty.

- 81 -

ných travin za šupiny šišek. Zvlášť působivé jsou traviny s dlouhými

osinami. Šišku zpravidla věšíme na tenkou nit nebo na silon špič

kou nahoru na lustr nebo garnýž. Výhodou prostorového zavěšení

je, že se celé aranžmá i při mírném pohybu vzduchu otáčí. Může

me ji, pokud má šiška rovnou bázi, také pouze položit na vybrané

místo.

Šišku můžeme zavěsit i špičkou dolů. Bázi šišky navrtáme a za

lepíme do otvoru špejli, drátěné očko nebo hřebík, za který ji

zavěsíme. Na hřebík nasuneme kostičku aranžovací hmoty a šiš

ku zavěsíme na tenký silon. Do aranžovací hmoty, kterou jsme

k  šišce přilepili tavicí pistolí, zapichujeme větvičky jehličnanů,

cesmíny, jmelí a suchých květin. Vytvoříme tak originální vánoč

ní aranžmá.

4.18 Narodila se zrůdička

Zahrádkáři se často setkávají s  tím, že se jim podaří vypěstovat zeleninu a  ovoce v  netradičních

podobách. Probíhají dokonce výstavy a  soutěže, kde se soutěží o  to, komu se podařilo vypěsto

vat větší kuriozitu. Díky originálním tvarům takových výpěstků vznikají nové možnosti, jak s nimi

tvůrčím způsobem pracovat. Oblíbeným způsobem je jejich usušení a následné použití například

v podzimním aranžmá.

- 98 -

Současné pálení čarodějnic je připomínkou středověkých inkvizičních procesů. To dnešní má mnoh

dy až masopustní charakter. Mnozí účastníci, včetně dětí, se převlékají do rozličných masek. Staví se

a zapalují velké vatry a na jejich vrchol se umístí oblečená figurína.

6.3.2 Udělejte si svou čarodějnici

Figurína se trochu podobá Moraně, která se vynáší, zapaluje a pouští po vodě na Smrtnou neděli.

Pro zhotovení čarodějnice budeme potřebovat násadu od koštěte a jednu kratší hůl nebo rovnou

větev, vázací drát, slámu, seno nebo mech, nějaké hadry, provaz.

Kratší hůl připevníme asi ve dvou třetinách na dlouhou tyč nebo násadu od koštěte do tvaru kříže.

Hlavu uděláme ze slámy nebo mechu, obalíme ji bílou látkou a napíchneme na horní část tyče. Fi

gurínu oblečeme, obličej namalujeme. Hotovou figurínu pak spálíme na hranici.

6.3.3 Košťata z janovce

Pravá košťata pro čarodějnice jsou z  janovce

metlatého, který má magickou moc. Janovci se

přezdívá „zelené zlato“, protože má zelené pru

ty a zlatožluté květy. Výrobce košťat v Pavlíkově

začal vedle březových košťat vyrábět i  úhledná

košťata také z janovce. Nazval je „renofika“.

Koště můžete i přizdobit. Stačí k tomu papír, kous

ky hadříčků, peříčka (to, co doma najdete). Vše stačí

přilepit tavicí pistolí. Je to rychlá a nenáročná práce.

Čarodějnice zpravidla doprovázely černé kočky.

Ty byly spojovány také s  ďáblem. Od čtrnáctého

století, a snad ještě dříve, byla černá kočka spojo

vána s neodvratným neštěstím a smůlou. Když ně

komu přeběhla černá kočka přes cestu, jeho neštěstí bylo zpečetěno. Lidé se raději vrátili domů nebo

místo setkání obloukem obešli. Proto byly černé kočky neustále lidmi pronásledovány a někdy hubeny.

Tato pověra se mezi lidmi zakořenila tak hluboko ,

že i dnes si někteří lidé při setkání s černou kočkou

třikrát odplivnou, aby je nestihlo neštěstí.

Na prvorepublikových mikulášských a vánočních

trzích se zase prodávali čerti na gumičce, podob

ně jako pouťové balónky. Skládali se ze sádrové,

rudě omalované hlavičky na gumičce a dřevěné

ho špalíčku, který byl obalen černou kožešinou.

Proto si majitelé černých koček své miláčky od za

čátku listopadu bedlivě střežili, aby se nikam ne

zaběhly a neskončily v nesprávných rukou – a je

jich kožešina na čertíkách na gumičce, po kterých

toužilo nejedno dítě.

Naproti tomu tříbarevná kočka přinášela do domu

štěstí a zdraví. Podobné to bylo i s myšmi. Lidé je

hubili všemi prostředky, ale když se v nalezeném

hnízdě objevila bílá myška, naopak ji opatrovali.

V meziokenních prostorech nebo v místnosti pro

ni stavěli oblíbené kolotoče a prolézačky a krmili

ji, protože měla přinést do rodiny zdraví, pohodu

a štěstí.