načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Lidová architektura -- 2., přepracované vydání - Václav Frolec Josef Vařeka

Lidová architektura -- 2., přepracované vydání

Elektronická kniha: Lidová architektura -- 2., přepracované vydání
Autor:

Druhé, přepracované vydání základní slovníkové encyklopedie, které podává vyčerpávající a systematicky utříděný pohled na české a slovenské lidové stavitelství. Autoři ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 428
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-6884-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Druhé, přepracované vydání základní slovníkové encyklopedie, které podává vyčerpávající a systematicky utříděný pohled na české a slovenské lidové stavitelství. Autoři zachytili sumu technických, etnografických a uměleckohistorických vědomostí o lidové architektuře. Kniha vychází ze původního titulu, je aktualizována, doplněna o nová hesla, obrazový materiál a současnou literaturu tak, aby zachycovala stav oboru na počátku 21. století.

Související tituly dle názvu:
Lidová architektura Lidová architektura
Frolec Václav, Vařeka Josef
Cena: 467 Kč
Akutní kardiologie Akutní kardiologie
Kettner Jiří, Kautzner Josef
Cena: 656 Kč
Oční lékařství Oční lékařství
Kuchynka Pavel, kolektiv
Cena: 1869 Kč
Farmakoterapie kardiovaskulárních onemocnění Farmakoterapie kardiovaskulárních onemocnění
Špinar Jindřich, Vítovec Jiří, kolektiv a, Špinarová Lenka
Cena: 421 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Josef Vařeka, Václav Frolec

Lidová architektura

Encyklopedie

druhé, přepracované vydání

připravil Josef Vařeka

Kresby Josef V. Scheybal

Grada Publishing

Lid


mluva

Děkujeme společnostem D U R A N G O, s.r.o, PROFIL PRIEVIDZA, s.r.o., Dietrich’s A G a FORTNASTAV, s.r.o. za podporu při vydání knihy.

PhDr. Josef Vařeka, DrSc., Prof. PhDr. Václav Frolec, DrSc.

Lidová architektura

Encyklopedie

druhé, přepracované vydání připravil Josef Vařeka

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 2878. publikaci

Recenzoval PhDr. Jiří Langer, CSc.

Kresby PhDr. Josef V. Scheybal

Technické vazby dřev a plány obcí Ing. arch. Jaroslav Vajdiš

Mapy Ing. arch. Karel Kuča

Odpovědný redaktor Vladimír Mikeš

Fotografie na obálce Ludvík Baran

Fotografie v knize Ludvík Baran, Václav Frolec, Jiří Langer, Josef Vařeka, Etnologický ústav Akademie věd ČR,

Městské muzeum v Sadské, Národní zemědělské muzeum v Praze, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě,

Státní ústav památkové péče (dnes Národní památkový ústav)

Grafická úprava a sazba Grafické studio Hozák

Skeny perokreseb Roman Karpaš

Počet stran 428

Druhé, přepracované vydání,

v nakladatelství Grada Publishing, a.s., první vydání, Praha 2007

Vytiskl EKON, družstvo

Srázná 17, Jihlava

© Grada Publishing, a.s., 2007, © Josef Vařeka, Václav Frolec, Josef V. Scheybal

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2007

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-1204-8


Druhé, zcela přepracované vydání encyklopedie

Lidová architektura předkládá komplexní sumu poznatků o všech složkách tradiční architektury včetně

hospodářských, společenských, technických a sakrálních staveb a objektů, o institucích a badatelích,

výzkumu a jeho teoreticko-metodologickýchvýchodiscích, památkové ochraně a vesnických i maloměstských sídelních formách v abecedním sledu

hesel. Jednotlivé jevy lidové architektury českých

zemí a Slovenska jsou sledovány diachronně, tedy ve

všech vývojových fázích, a interpretovány vestředoevropském, resp. evropském kontextu. Z bohaté

škály forem evropské vesnické architektury jsou vencyklopedii pojednány základní typy a nejzajímavější

ukázky tradiční stavební kultury. Vedle konvenčních

hesel byla do encyklopedie zařazena také hesla zaměřená na vesnická sídla, urbanismus, prostorové

rozložení domů v obci podle socioprofesní skladby

obyvatel a na odraz této sociální skladby vestavební a interiérové kultuře domu, na otázky vztahu

dům/sídlo–krajina atp. Encyklopedie současně prezentuje syntézu metod a badatelských výsledkůdisciplín, podílejících se na výzkumu lidového stavitelství: architektury (stavebně-historické průzkumy,

konfrontace vesnické architektury s městskou),etnologie (etnokartografické výzkumy, interiér, bydlení,

obyčeje spojené se stavbou domu a s domem),kulturní historie (interpretace písemných a obrazových

pramenů), středověké archeologie (analýza archeologického materiálu, etnologické paralely), dějin

umění (výzdoba domu, konfrontace vesnické architektury s architekturou slohovou), dialektologie (lidová terminologie domu), sociologie (pozorování

a systemizace sociálních jevů v oblasti bydlení),

ochrany památek, muzeologie (muzea v přírodě),sídelní geografie (typologie sídel a plužiny). Druhévydání encyklopedie je doplněno a v plném rozsahu

mapuje badatelské výsledky výzkumů lidových staveb v období od roku 1980, kdy byl rukopis odevzdán

do tisku k 1. vydání (vyšlo ve Státním technickémnakladatelství v Praze r. 1983), do roku 2006. K zařazení

nových poznatků bylo zapotřebí pro 2. vydáníencyklopedie vypracovat nebo upravit téměř 200 hesel

(zvláště biografických) a mnoho dalších heseldoplnit o nejnovější literaturu. Fotografická příloha byla

sestavena z nových černobílých, ale i barevných

snímků. Přepracování encyklopedie se pro předčasné úmrtí iniciátora tohoto projektu prof. Václava

Frolce (†1992) ujal Dr. Josef Vařeka.

Tento náročný úkol jsem mohl splnit díkyspolehlivému zázemí, které mně vytvořil Etnologický ústav

Akademie věd ČR spolu s Grantovou agenturou

Akademie věd ČR udělením grantů č. A 0058501,

A 0058803/98 a A 9058201 v letech 1995–2003.

Mimořádnými díky jsem také zavázán četnýmkolegyním a kolegům, kteří mně ochotně poskytovali

nezbytné informace hlavně biografického charakteru. Jmenovitě musím vzpomenout PhDr. Jiřího

Langera, který knihu pečlivě lektoroval. Zvláště

vděčný jsem své ženě PhDr. Aleně Plessingerové,

CSc., která mé rukopisy trpělivě lektorovala a od

okamžiku mého onemocnění převzala na sebevšechny povinnosti i péči, abych mohl nerušeněpokračovat ve své práci.

Praha, Vánoce 2006

Josef Vařeka

Struktura encyklopedie

Slovníková hesla, řazená abecedně, jsou rozlišena na

základní a odkazová. Pro základní hesla autoři volili

většinou spisovné výrazy, pro hesla odkazová také

nářeční názvy, s uvedením oblasti jejich zjištění;

málo frekventované dialektologické výrazy jsou někdy včleněny do textu jednotlivých hesel. Odkazová

hesla slouží jednak k propojení textu, jednak zamezují opakování údajů, popř. základní hesla doplňují.

Odkazník (*) se klade před každý pojem, který másamostatné heslo. U základních a některých doplňkových hesel je připojena hlavní literatura k danéproblematice. Pro úspornost textu je použito zkratek,

a to jak ustálených, tak specifických, jejichž seznam

je zařazen před hlavní část knihy s hesly. Kencykloedii je v závěru připojen jmenný rejstřík a místní

rejstřík. Řadu hesel doplňují kresby, plány, mapy

a také fotografie v barevné a černobílé přílozeumístěné v závěru publikace. V místopisném určenílokalit jsou pro zpřesnění uvedeny okresy, přestože byly

tyto územně správní jednotky reformou veřejné

správy zrušeny.

Lidová architektura / předmluva 5

Předmluva


AH Archaeologia historica

AMU Akademie múzických umění

AMG Asociace českých a moravských

muzeí a galerií

AR Archeologické rozhledy

bojkov. bojkovsky, bojkovský

býv. bývalý

ČAVU Česká akademie věd a umění

ČE Československá etnografie

čes. český

ČL Český lid

ČMMZ Časopis Moravského musea

zemského (od r. 1949 – Časopis

Moravského muzea)

ČNM Časopis Národního muzea

ČNS Česká národopisná společnost

čp. číslo popisné

čs. československý

ČSlM Časopis Slezského muzea

ČVMSO Časopis Vlasteneckého musejního

spolku v Olomouci

ČVUT České vysoké učení technické

v Praze

disert. disertační

DJV Deutsches Jahrbuch für

Volkskunde

dol. dolní

EE Ethnologia Europaea

EEC Ethnologia Europae Centralis

EMU Ethnologische Mitteilungen aus

Ungarn

EP Etnografia Polska

ES Ethnologia Slavica

EÚ AV ČR Etnologický ústav Akademie věd

České republiky

FA Fakulta architektury

FAMU Filmová fakulta Akademie

múzických umění

FF filosofická fakulta

FF MU Filosofická fakulta Masarykovy

univerzity v Brně

FF UK Filosofická fakulta Univerzity

Karlovy v Praze

FF ZČU Filosofická fakulta Západočeské

univerzity v Plzni

franc. francouzsky, francouzský,

francouzština

hist. historický

hosp. hospodářsky, hospodářský

hucul. huculsky, huculský

chorv. chorvatsky, chorvatský

CHKO Chráněná krajinná oblast

IEIM Izvestija na Etnografskija institut

i muzej BAN Sofia

ital. italsky, italský, italština

j.č. jednotné číslo

již. jižně, jižní

JM Jižní Morava

jv. jihovýchodně, jihovýchodní

jz. jihozápad, jihozápadní

kap. kapitola

KHKM Kwartalnik Historii Kultury

Materialnej

lat. latina, latinsky, latinský

lid. lidově, lidový

luh. Zálesí luhačovické Zálesí

maď. maďarsky, maďarský, maďarština

MK ministerstvo kultury

MKKKB Mezinárodní komise pro studium

lidové kultury v Karpatech

a na Balkáně

množ.č. množné číslo

mor. moravský

mor. slov. moravskoslovensky,

moravskoslovenský

MSD Múzeum slovenskej dediny

Martin

MU Masarykova univerzita v Brně

6 seznam zkratek / Lidová architektura

Seznam zkratek


MVP Muzejní a vlastivědná práce

NA Národopisné aktuality

nář. nářečí, nářečně, nářeční

něm. němčina, německy, německý

nesp. nespisovně, nespisovný

n. l. našeho letopočtu

NM Národní muzeum

NPÚ Národní památkový ústav, dříve

Státní ústav památkové péče

NR Národopisná revue

NS Národopisný sborník

NSČ Národopisná společnost

československá

NTM Národní technické muzeum

v Praze

NÚLK Národní ústav lidové kultury ve

Strážnici

NÚ SAV Národopisný ústav Slovenskej

akadémie vied, dnes Ústav

etnólogie SAV

NV Naše Valašsko

NVČ Národopisný věstník

českoslovanský

(od r. 1966 československý)

NZM Národní zemědělské muzeum

v Praze

o. okres

odb. odborný

OP Ochrana přírody

Opav. Slezsko Opavské Slezsko

ÖZV Österreichische Zeitschrift für

Volkskunde

PA Památky archeologické

PaP Památky a příroda (1976–1991)

PM Pamiatky a múzeá

poč. počátek, počátkem

PP Památková péče (1962–1975)

PÚSČ Památkový ústav středních Čech,

dnes Národní památkový ústav,

územní odborné pracoviště

středních Čech v Praze

r. rok, roku

resp. respektive

RJV Rheinisches Jahrbuch für

Volkskunde

rkp. rukopis

RWZV Rheinisch-westfälische

Zeitschrift

RZ Radostná země

řec. řecky, řečtina

s. a. sine anno (bez vročení)

SA Selský archiv

SASl Slovo a slovesnost

SAV Slovenská akademie věd

SE Sovetskaja etnografija

sev. severně, severní

SHR severočeský hnědouhelný revír

SKVMO Sborník Krajského vlastivědného

muzea Olomouc – vědy

společenské

slez. slezsky, slezský

slov. slovensky, slovenský, slovenština

SlS Slezský sborník

SN Slovenský národopis

SNM Slovenské národné múzeum

SNMP-A Sborník Národního muzea v Praze,

řada A – Historie

SNS Slovenská národopisná

spoločnosť

SOA Státní oblastní archiv

SOkA Státní okresní archiv

SPFFBU E Sborník prací filozofické fakulty

brněnské univerzity, řada E

– Archeologicko-klasická

SPFFBU F7 Sborník prací filozofické fakulty

brněnské univerzity, řada F

– uměnovědná

srb.chorv. srbochorvatsky, srbochorvatština

stol. století

střed. střední

SÚPP Státní ústav památkové péče, dnes

Národní památkový ústav

sv. severovýchodně, severovýchodní

sz. severozápadně, severozápadní

t.č. toho času

Těšín. Slezsko Těšínské Slezsko

TM Technické muzeum v Brně

ÚEF ČSAV Ústav pro etnografii a folkloristiku

Československé akademie věd,

dnes Etnologický ústav AV ČR

UJAK Univerzita Komenského

v Bratislavě

Lidová architektura / seznam zkratek 7


UJEP Univerzita Jana Evangelisty

Purkyně v Ústí nad Labem

UK Univerzita Karlova

ukr. ukrajinsky

ÚLUV Ústřední lidové umělecké výroby

UPJŠ Univerzita Pavla Jozefa Šafárika

UŘ Umění a řemesla

v. viz. (v textu)

VČsZM Věstník Československéhozemědělského muzea (do r. 1938)

VČZM Věstník Českého zemědělského

muzea (od r. 1941)

VNSČ Věstník Národopisné společnosti

československé při ČSAV

VPČZM Vědecké práce Československého

zemědělského muzea

VPS Vznik a počátky Slovanů

VPZM Vědecké práce zemědělského

muzea

VSV Vlastivědný sborník Vysočiny –

vědy společenské

VŠT Vysoká škola technická

VUT Vysoké učení technické v Brně

VVM Vlastivědný věstník moravský

vyd. vydání

vých. východně, východní

VZM Věstník Zemědělského muzea

(v letech 1939–1940)

WS Wörter und Sachen

WZV Wiener Zeitschrift für Volkskunde

záp. západně, západní

zast. zastaralý výraz

ZČU Západočeská univerzita v Plzni

ZöV Zeitschrift für österreichische

Volkskunde

ZPP Zprávy památkové péče

(1937–1961, od r. 1992)

ZSČN Zprávy Společnostičeskoslovenských národopisců při ČSAV

ZSNM Zborník Slovenského národného

múzea

ŽSS Život starých Slovanů 8 seznam zkratek / Lidová architektura


Adámek Karel Václav (1868–1946) JUDr., kulturní

historik, autor významné monografie Lid na Hlinecku (Praha 1900) a důležitých statí o statku vJeníkově u Hlinska (ČL 1, 1892) a o záklopách jako

křestních listech čes. lid. staveb (ČL 3, 1894; ČL 5,

1896) VA

alpský dům, souborné označení pro lid. dům

v alpské oblasti. Z hlediska stavebního materiálu

jde převážně o vyspělou roubenou, rámovou akamennou architekturu, ojediněle v podhůří polohrázděnou. V jednotlivých regionech má svézvláštnosti. Na území ČR zasahuje okrajově v oblasti

Šumavy (Volary a okolí). Považuje se zasamostatný domový typ F–VA

Lit.: Furrer, B.: Beiträge zur Hausgeschichte des 13. und 14.Jahrhunderts in der Innerschweiz (Geschitsfreund 141, 1988);

Geramb, V.v.: Die Rauchstuben im Lande Salzburg (Salzburg

1950); Gschwend, M.: Swiss Farmhouses (Bern 1988); Weiss, R.:

Häuser und Landschaften der Schwiez (Erlenbach-Zürich-Stuttgart 1959); Pohler, A.: Vorarlberger Bauernhöfe (Wort und Welt

Verlag, Thaur/Tirol 1993); Pöttler, V. H.: Alte Volksarchitetur(Verlag Styria, Graz-Wien-Köln 1975); Sedej, I. – Šarf, F.: Kmečka hiša

na Slovenskom alpskom ozemlju (Ljubljana 1970)

„apoštolé" (odb. výraz), čtyři stejně tlustédubové vzpěry nesoucí trámový rámec (* „sedlo"),obeínající střední sloup („tatík", „otec") * větrného

mlýna beraního typu; nahoře a. podpírají střední

sloup a dole jsou pomocí zářezů („pracny")zapuštěny do základu dubového kříže (* „podešve") pod

úhlem 45

o

VA

Lit.: Vařeka, J.: Větrné mlýny na Moravě a ve Slezsku (Uherské

Hradiště 1982, 2. vyd.)

Archeologický skanzen v Modré u Velehradu,

archeoskanzen, 21 replik postavených v l. 2003–04

na ploše 1,5 ha podle archeologických nálezů zvelkomoravských lokalit. Skanzen představuje velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví

z 9. století; nachází se na jižním okraji obce Modrá.

Objekty jsou soustředěny v areálu sídlištně-hosodářském, mocenském, řemeslnickém, církevním

(základy raně středověkého kostela sv. Jana,opodál jeho hypotetická rekonstrukce z r. 2000); vstup

do skanzenu je doplněn opevňovacími prvky,

v zázemí pódium a provozní objekty. Konstrukce

replik korespondují s konstrukčními prvkyuplatňovanými v lid. stavitelství VA

Lit.: Galuška, L.: Archeologický skanzen v Modré u Velehradu –

velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví (současný

stav) (AH 30, 2005)

architektura, stavitelské umění, které vytváří

díla, jejichž hmotou, opracováním, tvarem, prostorem, barvou a světlem má být dosaženo nejen

požadovaného praktického účelu, nýbrž iuměleckého odrazu ideové náplně společenského světa.

V užším smyslu znamená a. i každou jednotlivou

stavbu jevící architektonický záměr.

Pro Jana Baucha je a. prostorovým ztvárněním

všech ideových proudů té které doby, základním

a určujícím faktorem pro všechna odvětví prostorového umění, pomníkem humanismu.

Současné trendy v a.: zakotvení obytného prostoru v řádu přírody (genius loci), soulad mezi

stavbou a geologickou skladbou terénu, mezirytmem krajiny a rozměry, tvary a proporcemi a.,

výstavba ekologických a nízkoenergetickýchdomů, přírodní stavební materiály. v. LIDOVÁARCHITEKTURA F–VA

Lit.: Barucki, T.: Architektura szwecji (ARKADY, Warszawa 1989);

Bauch, J.: Barvy století (SNTL, Praha 1963); Blažíček, O. J.:Slovník památkové péče (Praha 1962); Syrový, B.: Architektura (Praha

1973)

architráv (z řec. archi = první, horní; lat. trabs =

kláda, břevno), v antickém i pozdějším stavitelství

vodorovný článek spočívající přímo na sloupech

nebo pilířích. V lid. architektuře se vyskytuje uzděných * lodžií a má funkci dekorativní F

Lidová architektura / architráv 9

a


archivolta (ital., z řec. archi = přední a ital. volta

= oblouk), vnitřní a vnější článkování oblouku,

* záklenku. U lid. architektury se vyskytuje vtypické podobě u * žudra na jv. Moravě a jz. Slovensku

a také u vjezdových * bran, * portálů a jinde F

arkáda (z franc.), oblouk nesený svislými podpěrami (* sloupy nebo * pilíři). V lid. architektuře se

a. vyskytuje u * podsíní, * lodžií a * zápraží F

arkádové náspí v. ARKÁDOVÉ ZÁPRAŽÍ

arkádové zápraží (arkádové náspí, * lodžie),otevřená nebo zčásti uzavřená chodba s řadou stejně

velkých oblouků spočívajících na * sloupech nebo

* pilířích. Vede po celé délce dvorové části budovy

nebo jen podél hosp. části rolnické usedlosti. Častý

prvek u lid. zděné architektury (Haná, již. Morava,

již. Slovensko aj.). V literatuře se pro a.z. používá

nepřesně i termínu * loubí F

Lit.: Polonec, A.: Stĺpové podstenia obytných domov na južnom

Slovensku (ZSNM 65, Etnografia 12,1971)

arkýř (z lat. arcere = hradit, opevňovat), uzavřená

část budovy vyložená před její průčelí na konzolách nebo podporách, umožňující výhled do stran

podél * průčelí. Nejčastěji se vyskytuje u gotických

a renesančních staveb v městském prostředí. Bývá

také častým prvkem městské a vesnické architektury z období národního obrození v balkánských

zemích F

armatura v. VÝZTUŽ

asymetrická střecha, vyznačuje se nestejnědlouhými spády střešních ploch nebo jejich rozdílným

sklonem; v lid. architektuře je častá např. naChebsku u domů, které mají na nádvorní stěněvytvořeno patro, zatímco zadní okapová stěna je přízemní.

Vyskytuje se rovněž v Podkrušnohoří a ve zvláštní

formě (napojení přízemních přístěnků u patrových

domů) v sev. Čechách a jinde F–VA

asymetrický půdorys, vnitřní členění obydlí,jehož charakteristickým znakem je situování vstupní

síně na okraj domu; za ní následují (v příčné nebo

podélné ose) * jizba a * komora/* světnice. V čes.

zemích se jako obecnější a typická formanevysky>10 archivolta / Lidová architektura

archivolta ; Nová Lhota,

o. Hodonín

Arkádové zápraží: a) Palonín, o. Šumperk; b) Chrlice, o Brno-venkov


tuje (výjimečně kolem Českého Těšína). Je doložen

na Oravě, Horehroní, slov. Zamaguří, kam zřejmě

pronikl z polského území, kde má početnější zastoupení F

Lit.: Frolec, V.: Kulturní vztahy v lidovém stavitelství v Karpatech

(SN 16, 1968); Matlachowski, W.: Budownictwo ludowe na Podhalu (Kraków 1892)

asymetrický štít, * štít, jehož vrcholová část jde

mimo kolmou osu procházející středem štítové

(užší) stěny stavby. U lid. architektury se vyskytuje

dosti často (západní a severní Čechy aj.) F

atika, zídka nad průčelní * římsou domu při okraji

střechy, na kterou zakrývá pohled; opticky zvyšuje

průčelí. V 19. stol. proniká vlivem slohové architektury do zděného stavitelství městeček a větších

vesnic (např. v již. a vých. Čechách – Stráž nad

Nežárkou, Ponědrážka, o. Jindřichův Hradec;Dašice, Komárov, Sezemice, o. Pardubice) VA

atypická stavba, budova vymykající sepůdorysným členěním i celkovým stavebním řešenímustálené tradici vesnických stavebních objektů. Takový

charakter mají např. obydlí vzniklá úpravou hosp.

staveb (samostatně stojících * komor, * lisoven,

* sušáren, * pazderen apod.) F

Ausobský Antonín (1885–1957) Ing. arch. dr.,profesor architektonické tvorby, teorie a vývojearchitektury na ČVUT, zakladatel archivu lid.architektury na býv. Vysoké škole architektury a pozemního

stavitelství při ČVUT (dnes FA ČVUT) a autoručebního textu pro vysoké školy Základy tvarosloví

české lidové architektury (SNDL Praha, 1954) VA

azbestocementová břidlice, novější druh

poměrně lehké ohnivzdorné krytiny, průmyslově

vyráběné. Připevňuje se převážně na bednění

pozinkovanými hřeby, mezi sebou se spojuje sponami; desky a.b. se překrývají o 5 až 7 cm. Hřebeny

a nároží se kryjí azbestocementovými * hřebenáči.

Používala se po celém území našeho státu F

Lidová architektura / azbestocementová břidlice 11

Asymetrická střecha: a) schéma; b) Olešnice čp. 36, o. Semily;

c) Frýdštejn, o. Jablonec nad Nisou (býv. kovárna, datace 1835)


12 Lidová architektura

Atika: a) Opatovice, o. České Budějovice; b) Skalsko, o. MladáBo

leslav; c) Stráž nad Nežárkou (Malé náměstí čp. 40), o. Jindřichův

Hradec; d) Ponědrážka čp. 32 (obydlí z r. 1889, špýchar 1811), o.

Jindřichův Hradec


baba (nář., záp. Čechy), 1. hůl, s jejíž pomocí se

hadrem ucpával * sopouch; 2. hadr k ucpáníkouřového otvoru (Chodsko) F

bába (nář.), 1. kamenný, hrubě tesaný kříž u cesty,

plnící funkci mezníku; 2. * komín k uzení masa

(Nymbursko) F

báci, batina (nář., např. Podkrkonoší, Příbramsko,

jz. Čechy) v. NEPÁLENÁ CIHLA

bačkora (nář., vých. Čechy) v. NEPÁLENÁ CIHLA

bačov (nář., Slovensko), roubená, méně častokamenná stavba dvojdílná o * jizbě s otevřeným

* ohništěm bez pece a rozlehlém chlévu, kterým se

vstupuje do jizby a který v prostoru přilehlém kjizbě zastupuje * síň. Každá jiná půdorysná forma b.

je dokladem jeho funkční změny, tj. buď přestavby

b. v trvalé obydlí, nebo poklesu původně trvalého

obydlí na b. V hist. pramenech jsou b. doloženy k r.

1673 pod názvem „chaloupky“. Zemědělsky významné byly b. na katastrálním území obce Pap

radno (o. Považská Bystrica), kde se používalyještě v padesátých letech 20. stol., a to podobně jako

v Suché Hoře a Hladovce na Oravě („sopy“,„kraviarky“), v Litmanové na Spiši („majdan“) aj. (ve

stavebně nejrozvinutější podobě na Horehroní

v Telgártu, Šumiaci aj.). Sloužily k „bačování“,které definujeme jako zvláštní formu pastvy a ustájení

dobytka spojenou s hospodařením mimo vlastní

usedlost. Přes často značnou vzdálenost odmateřské usedlosti v údolní obci zůstal b. integrálnísoučástí hosp. jednotky ve vesnici, pro kterou byl

význačnou ekonomickou složkou. Bačovalo se od

května do října a na bačování se podíleli jenněkteří členové rodiny (velkorodiny), kteří byli vpravidelném kontaktu s mateřskou usedlostí. Některý b.

vlastnilo několik hospodářů společně.

B. v širším slova smyslu je každá sezónní hosp.

jednotka zakládaná k pastvě i hospodaření podle

místních ekonomických a přírodních podmínek

v * extravilánu vesnice především v považskokysucké oblasti a na přilehlé moravské straně Javorníků, kde je znám v různých stavebníchvariantách i pod jinými jmény („bačovisko“, * „cholvark“,

„letník“, * „letovisko“, „stánisko“ apod.) VA

Lit.: Bednárik, R.: K štúdiu cholvarkov na Kysuciach (ZSNM 57,

Etnografia 4, 1963); Plessingerová, A.: Bačování na papradských

kopanicích (ČL 38, 1951); Plessingerová, A. – Vařeka, J.: Letní

stavby a jejich využití v oblasti slovenských Javorníků (ZSNM 67,

Etnografia 14, 1973); Plessingerová, A. – Vařeka, J.: Vztah mezi

formou rodiny a obydlím. Doklady z oblasti slovenskýchJavorníků (SN 27, 1979); Štika, J.: Salašnické ustájování dobytka akošárování na moravsko-slovenském pomezí (ČL 45, 1958)

bačovská koliba, salašnícka koliba, valaská

koliba (Slovensko), sezónní obydlí pro baču avalachy (pastýře) na ovčí * salaši F

Bahenský, František (1976) PhDr., PhD., obor:historie a etnologie (FF UK), vědecký tajemník EÚ AV,

přednáší etnologii (včetně lid. architektury) na FF

ZČU v Plzni. Zpracoval skalní obydlí v ČR (ČL 89,

2002) a pro Etnografický atlas Čech, Moravy aSlezska (EÚ AV, eds. od r. 2004 B. F. a Woitsch Jiří)sestavil mapu skalních obydlí a současně se podílí na

mapování a počítačovém zpracování dalších jevů

lid. architektury. V rámci stacionárního výzkumusibiřských Chantů zpracoval jejich obydlí včetnězpůsobu bydlení VA

bakovačka (nář., sev. Čechy) v. NEPÁLENÁ CIHLA

Baláš Emanuel (1914–1966) PhDr., vystudoval

srovnávací vědu náboženskou a národopis na UK.

Od r. 1947 vedoucí národopisného odděleníStátního fotoměřičského ústavu v Praze, které v r. 1948

přikročilo k realizaci výzkumu lid. kultury v Čechách

se zvláštním zřetelem k lid. architektuře. V r. 1950

byl pověřen vedením referátu lid. architektury ve

Státním památkovém úřadě v Praze, kdeorganizoval soustavný výzkum lid. architektury vpohraničních oblastech čes. zemí. Od této doby se B. začíná

Lidová architektura / Baláš 13

b


systematicky věnovat studiu lid. stavitelství. V této

činnosti pokračoval i v Kabinetu pro národopis

(později Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV,

dnes Etnologický ústav Akademie věd ČR /EÚ AV/),

kam přešel v r. 1953 a kde působil až do své smrti.

Hlavní pozornost věnoval * polygonálním stodolám, * hrázděné konstrukci a * skalním obydlím (ČL

41,1954; 51, 1964; 52, 1965; ČE 9, 1961; Československá vlastivěda 3. Lidová kultura, Praha 1968 aj.).

Předčasná smrt znemožnila B.E. zpracovat celýrozsáhlý a velmi hodnotný materiál z terénníchvýzkumů; je uložen v EÚ AV ČR v Praze, odd.Dokumentační sbírky a archivní fondy, osobní fond

EMANUEL BALÁŠ F–VA

Lit.: Mišurec, Z.: PhDr. Emanuel Baláš, Život a dílo (tisky ÚEF,

Praha 1970); Vařeka, J.: Emanuel Baláš /1914–1966/ (NA 3, 1966)

balkón, přístupná, před nosnou konstrukci stavby

vystupující nebo na ni zavěšená plošina, ohrazená

zábradlím a sloužící hosp., obytným neboreprezentačním účelům. Do městeček a větších vesnic českých zemí proniká pod vlivem slohové architektury

v 19. stol. V lid. prostředí je např. častým prvkem

domů v balkánských zemích. V našem vesnickém

stavitelství se objevuje u zděných staveb sz. odPrahy (Ruzyně, Třebíz) a jinde F

balustráda (z řeč.), zábradlí složené ze sloupků či

z kuželek (balustrů) F

baňa (nář., moravsko-slovenské pomezí) v.KABŘINEC

banka, baňka (nář., vých. Morava, záp. Slovensko) v. KABŘINEC, MAKOVICE

bankál v. OKNO

Banské múzeum v prírode, jeho výstavba zahájena v r. 1966 v Banské Štiavnici. Podnět kzaložení vzešel od Banského múzea Dionýza Štúra

(dnes Slovenské banské múzeum) v BanskéŠtiavnici. Zaměřuje se na záchranu důlních technických

a architektonických památek. Skládá se zpovrchové a podzemní expozice. Na povrchu jsou v prostředí starých důlních objektů soustředěna a instalována povrchová důlní a hutnická zařízení,

v podzemí tvořeném starými důlními díly ze 17. až

19. stol. jsou vystavena zařízení a nástrojepoužívané při podzemních razicích a dobývacích pracích. Cílem je postupně dokumentovat vývoj důlní

techniky od 16. stol. do současnosti, a to ze všech

hornických oblastí na Slovensku. Počítá se spřevezením objektů typických obydlí horníků, které

mají být vybaveny původními interiéry; budoudokumentovat životní úroveň jednotlivých vrstev

hornického obyvatelstva na Slovensku v různých

hist. obdobích F

Lit.: Novák, J.: Banské múzeum v prírode v Banskej Štiavnici

(ZSNM 68, Etnografia 15, 1974) ; Langer, J.: Evropská muzea

v přírodě (Baset, Praha 2005)

barák (z franc.), výraz v češtině doložený od 18.

stol.; 1. dočasná dřevěná stavba pro hromadné

ubytování; 2. vesnický domek bez polí nebo smalou výměrou; 3. * dělnické obydlí v průmyslových

oblastech; 4. sešlé stavení; 5. expresivně důmvůbec; 6. dřevěná * podsíň před vchodem do domu

(Českomoravská vrchovina); 7. (nář., vých. Čechy)

* palanda ve chlévě pod stropem, lože; 8. (nář., vých.

Čechy) malý prostor pro nemocné, oddělený od

zbývající části * světnice bedněním, kterénedosahovalo stropu F–VA

Baran Ludvík (1920) PhDr., Dr.h.c., DrSc.,vystudoval etnografii a antropologii na UK, kameru adokumentaristiku na FAMU; v r. 1977 jmenován

profesorem Filmové a televizní fakulty AMU vPraze. Věnuje pozornost kulturním přežitkům (disert.

práce z r. 1948), výtvarným projevům v lid. architektuře (Barva v umění, kultuře a společnosti,Praha 1978; Audiovizuální prostředky, technika,

tvorba, využití, Praha 1978). Napsal příspěvky odokumentaci lid. staveb (ČL 4, 1949; 39, 1952) a je

autorem bohaté fotodokumentace vesnické architektury F–VA

baraniarka (nář., sev. Slovensko); 1. * košárová

ohrada pro stádo beranů; 2. přenosná * koliba pro

pastýře beranů F

14 balkón / Lidová architektura


barevnost lidové architektury, je dánapředevším přírodním materiálem, konstrukcí stavby

(* hrázdění), ale i záměrnou výzdobou, která dosáhla největšího rozkvětu v 18. a v 19. stol. K nej

jedno-dušším barevným projevům patří přetírání

spár mezi trámy roubené stěny hliněným kalem

nebo vápnem ředěným pro natírání štětkou,natírání * dveří (na zeleno, na hnědo, na žluto), rámů

* oken (na hnědo, na bílo, na žluto, na modro, na

červeno, na zeleno) a bílení obvodu vnějšíchdveřních a okenních otvorů až 20 cm širokým pásem;

v Podkrkonoší, v podhůří Orlických hor, na Plzeňsku

a místy na Slovensku hospodyně přidávaly dováenné směsi barevné hlinky a líčily spáry na žluto,

na zeleno, na modro ap. Stěny roubených domů

v Čičmanech jsou proslulé bohatou ornamentální

výzdobou, kterou ženy každoročně obnovují vápnem. Jednoduchá výzdoba vápnem, zvláště kolem

oken a na nároží, se udržela i v jiných oblastech

Karpat, jako např. ve valašských vesnicích podJavorníky; byla známa i místy v Čechách, např. na

Hořicku, kde se drobnou kresbou bílých geometrických vzorů zkrášlovala * zhlaví nárožníchtrámů. Na Těšínsku a sz. Slovensku se na spodních

plochách vypuštěných trámů roubené stěnyzachovaly polychromované výzdobné prvky z konce 19.

stol. V poslední fázi se místy ujalo bílení celýchroubených domů (na Pardubicku a jinde sevystupující plochy natíraly žlutou hlinkou) zředěným

vápnem, do něhož se někdy přidávalo pro docílení

působivější běloby i trochu šmolky. Tento způsob

ochrany dřevěných stěn (často s hliněnouomazávkou) je charakteristický v horských kotlinách apodhůří slovenských Karpat. * Podezdívky se bílily,

* podrovnávky se líčily šedě či černě (barva byla

připravena přidáním sazí do vápenného roztoku),

v různých odstínech modré barvy, tmavočerveně

ap. (Slovácko). Na Pardubicku i jinde se používala

zelená barva nejen na podezdívky, ale také k vyznačení pásů kolem oken a dveří, a dokonce i uvnitř

obílené * světnice byly kolem dokola vysokézelené nátěry, které vroubily i horní část stěn pod

* stropem až 50 cm širokou stuhou; tato zelenáplocha tu byla postříkána červenou a modrou barvou

tak hustě, že celek činil fialový dojem. Strop býval

po zavedení sporáku obílený, v Polabí také kropený

(na bílém či žlutém základě modře ap.); v patrových

komorách se ojediněle dochovaly malované stropy

z 18./19.stol. Dveře do * komory se v zámožnějších

usedlostech natíraly ve dvou i více barvách (nazeleném základě bílá pole, na žlutém základě červená

a zelená pole – Pardubicko), dveře do světnice,

popř. i do komory se podobně jako * okenicemalovaly obdobnými rostlinnými nebo geometrickými

vzory jako nábytek (Polabí).

V některých krajích, např. na Mělnicku, Hořicku, ve

vých. Čechách, ale také u zámožnějších gazdů

v Karpatech se na * lomenici bíle vybarvovalykrycí lišty nebo se celá lomenice bílila a lišty senatíraly tmavohnědě, červeně, černě i jinak, někde se

dokonce tečkovaly (zjištěno na Poličsku ve vých.

Čechách). Zvlášť bohatě se polychromií zdobila

* okřídlí v sv. a ve vých. Čechách koncem 18. a v 1.

polovině 19. stol. (Jičínsko, Chrudimsko, Zlínsko

aj.), kde rostlinný ornament přecházel na horní část

obílené lomenice nebo jen na její prostřední prkna

(ve vých. Čechách byly oblíbeny žluté, červené

a černé ornamenty na bílém podkladě, častými

kombinacemi barev byly také bílá, popř. žlutá ačervená nebo červená, modrá a bílá anebo červená

a černá ap.); malované lomenice byly známy i na

Šumavě a později místy na Valašsku na chalupách

zámožnějších majitelů. Barevná výzdoba seuplatnila nejprve na * záklopech * kabřinců ve vých.

polovině Čech, na Moravě i na Slovensku(rostlinný a geometrický ornament, nápisy, letopočet, ale

vyskytl se i figurální motiv – panenka na zaniklém

domu na Poličsku z r. 1723 – popsán T. *Novákovou). Černá barva k napsání nápisu bylapřipravena ze sazí, jež se rozmíchaly v mléce a vodě a k nimž

se přidalo trochu mouky rozdělané v kořalce;červená písmena se psala rudkou, žlutohnědáštětečkem nasyceným okrem. Z tesařských mistrů vynikl

na Chrudimsku v 90. letech 18. stol. v malování

okřídlí, štítů a kabřinců např. Josef Matras.

Na hrázděných domech kontrastují světlé plochy

s trámovou kostrou natřenou černě, tmavohnědě,

žlutě, ale také červeně, zeleně nebo modře.Největších barevných efektů dosáhlo chebské * hrázdění

na přelomu 18. a 19. stol. za působení tesařských

mistrů Fischerů, kdy se barevně odlišovalo i *přelátování trámů ve štítě, a dokonce hlavičkydřevěLidová architektura / barevnost lidové architektury 15

+


ných hřebů v jejich středu. Kromě toho se barevně

zdobil * roubený věnec u průčelních stěn.

Také zděné stavby se bílily a místy se záhy začaly

přidávat do jarních nátěrů omítek barevné hlinky,

ale tak, aby budovu zbarvovaly do světlých tónů

(na Hané se cihlové domy mnohde neomítaly,takže vyhlížejí tmavočerveně). Zvlášť bohatou barevnou výzdobou vynikaly * blatské statky; podle

vyprávění devadesátiletého výměnkáře, které v r.

1956 zachytil v Záluží u Vlastiboře L. * Štěpánek,vyhlížela náves jako dílo barevné výtvarnosti, neboť

každá část plastické výzdoby měla svoji barvu (na

červeném závěsu byl modrý zvoneček se žlutýmsrdíčkem nebo zelený věneček, každá cihla klenby

nad okny a dveřmi byla jiné barvy, to vševystupovalo z béžového podkladu omítky). Pozdějihospodyně neměly na výzdobu fasád už tolik času a dnes

jsou tyto domy obíleny, výzdoba je bílá (takéopačně – základ bílý, výzdoba béžová, žlutá aj.). V sev.

Čechách se červenou, bílou a zelenou barvoupolychromovaly kamenné portály dveří a ostění oken.

Proslavená je výzdoba stěn hliněného domu pestrobarevnou malbou, která hlavně na Slováckuvyrůstala nejpozději od poč. 19. stol. pod dovednýma

rukama maléreček na bílých pásech kolem oken,

dveří, na * žudrech, kolem čísla domu a poddomovými * římsami.

V sev. Čechách byly domy z ochranných důvodů asi

od poloviny 19. stol. pobíjeny různobarevnoubřidlicí šupinovitě skládanou do různých ornamentů,

a to v barvě šedé až bílé, tmavošedé až černé. Také

prkenný plášť dřevěných domů v sev. Čechách

bývá natřen různými barvami (šedá, tmavozelená,

žlutá aj.).

K b.l.a. přispívá i krytina (od žluté přes tmavošedou

až černou po červenou) a přírodní okolí stavby. V.

též NÁSTĚNNÁ MALBA VA

Lit.: Hanuš, J. – Rosůlek, Fr.: Lidopis. Pardubicko, Holicko, Přeloučsko 2, část 1 (Pardubice 1905); Haroková, E.:Polychromované výzdobné prvky na domě č. 21 v Bystřici n. O. z konce 19. stol

(NA 16,1979); Melniková-Papoušková, N.: Lidová malířskávýzdoba zdí, podlah a oken. Tvořivost českého lidu v tradiční umělecké

výrobě – sborník (Praha 1953); Pražák, V.: K problematice malby

srubových domů v Čičmanech. Ĺudové staviteĺstvo a bývanie na

Slovensku – sborník (Bratislava 1963); Reinfuss, R.: Malowane

zręby chałup wiejskich (Polska sztuka ludowa 3,1949); Šolta, A.:

Lomenice chalup na Chrudimsku (Chrudim 1894); Štěpánek, L.:

Barevný půvab našich chalup (Knihovna Květy 38,1979);Nováková, T.: Na Librově gruntě (Praha 1956)

barvírna, výrobní stavba nebo místnost barvířů někdy spojená s prostorem pro mandlování

(v. MANDL). Bývá zpravidla pod jednou střechou

s obytným domem. Domy barvířů měly vysokou

a širokou střechu s rozlehlou půdou, na níž se zaneříznivého počasí sušilo barvené a potištěnéplátno. Střecha přečnívala na průčelní a nádvorní

straně o 100 až 140 cm a pod tímto převisem byly

upevněny žebřiny a * bidla, kde se sušilorozpracované plátno a modrotisky. Dodnes pracují nebo

donedávna pracovaly některé b.zejména na jv.Moravě (Strážnice) a na Slovensku (Bánovce nadBebravou, Martin, Púchov, Levice, Želiezovce, Stará

Ľubovňa aj.) F

Lit.: Československá vlastivěda 3. Lidová kultura (Praha 1968);

Vydra, J.: Minulost lidové výroby a její organizace na Slovensku

(Věci a lidé 2, 1949–50)

bašta, 1. obydlí baštýře (rybářského zřízenceošetřujícího a hájícího přidělené rybníky v rybničném

obvodu) v již. Čechách; 2. srub na výpusti velkého

rybníka; 3. přístřeší pro ovce (* pajta) na horské

pastvině u * salaše na vých. Moravě F

batina (nář., Příbramsko), * nepálená cihla(rozměry: 29 x 10 x 15 cm; 25 x 14 x 15 cm) VA

bedňanka (nář., Slovensko), jáma na brambory

s dřevěnou stříškou F

Bednárik Rudolf (1903–1975) PhDr., doktor hist.

věd, profesor národopisu na UJAK. Vystudovaldějepis, zeměpis a národopis na UJAK v Bratislavě

(1923–1928). V r. 1930 se stal kustodemnárodopisných sbírek Slovenského národného múzea vMartině, od r. 1941 působil jako odborný referent

národopisného odboru Matice slovenské vMartině. Odtud v r. 1950 přešel na katedru etnografie

a folkloristiky UJAK v Bratislavě. V jeho rozsáhlém

vědeckém díle zaujímá zvláštní postavení lid.stavi>16 barvírna / Lidová architektura


telství – Hmotná kultúra slovenského ľudu,Slovenská vlastiveda 2 (Bratislava 1943); Ľudovéstaviteľstvo na Kysuciach (Bratislava 1967) F

Lit.: Mruškovič, Š.: K sedemdesiatke univ. prof. dr. RudolfaBednárika, DrSc. (ZSNM 67, Etnografia 14, 1973); Potonec, A: Univerzitný profesor Dr. Rudolf Bednárik, DrSc., zomrel (ZSNM 71,

Etnografia 18, 1977)

bedněná stavba v. BEDNĚNÍ

bednění, ochranný kryt z prken, stavební technika,

pobíjení trámové (zvláště rámové) konstrukceprkny. Uplatňuje se hlavně na menších stavbách (*kolnách, * dřevnících, chlívcích, přístavcích). Bedněné

stěny však mají i * větrné mlýny a * stodoly. NaAšsku a Chebsku jsou stodoly s bedněnými stěnami

doloženy už z 1. poloviny 18. stol. Často se bednily

i * štíty, * pavlače aj. VA

Lit.: Vařeka, J.: Lidové stavby v ašském výběžku (ČL 52, 1965)

bedno (nář., vých. Morava), půlkruhová * záklopa

* kabřince u roubených domů. V některých krajích

(sv. a vých. Čechy, záp. Morava, vých. Morava aj.)

se b. zdobila barevným rostlinným nebo geometrickým ornamentem. Býval na nich také letopočet,

iniciály a nápisy biblického obsahu F

bedro (nář., již. Čechy) v. LOMENICE. V záp. Čechách

také „hlaviny“, „peření“ nebo * „svisle“ VA

běhoun, 1. v. VAZÁK (ve slov. nář. behúň), okrajový

sloupek * vrat, na němž se vrata otáčejí), 2. horní

kámen mlýnského složení VA

behule (nář., Slovensko) v. VRATA

bechyňské háky (lid. esovky), zvláštní druh

střešních tašek; keramická krytina ručně vyráběná

od poč. 19. stol. do 2. světové války v paarovskécihelně v Bechyni. V profilu má hák tvar ležatého

S a upevňuje se zaháknutím. Užívalo se jich na

stavbách v Bechyni a nejbližším okolí VA

bejk (nář., již. Čechy) v. NEPÁLENÁ CIHLA

bělidlo (vých. a sv. Čechy kotlina, kotlisko,záhřivka, zápařka), drobná roubená/zděná stavba s inventářem na bílení lněného plátna a příze; součástí

b. byly travnaté plochy u vodních zdrojů (většinou

rozvedených do několika paralelních stružek) zvané

běliska nebo pláteniska; běliči k nim přistavovali

přenosné hlídací boudy. Přední znalec venkovských

technických památek L. * Štěpán k vybavení selského b. (ještě byla b. řemeslná a manufakturní)

počítá jednu až dvě máčecí kádě a kotel naohřívání vody. Kouř a pára unikaly spárami * srubu nebo

otvorem ve hřebenu * valbové střechy, chráněným

mírně nadsazenou sedlovou stříškou (jezdcem).

Plátna k bílení se nakladla do kádě s výpustnýmčeem a lila se na ně horká voda přes plachetku zv.

záhřevka s dřevěným popelem. V kádi byl doležlábek, aby se louhový roztok po vytažení čepu vyustil zpět do kotle; tento proces se opakoval

nejméně desetkrát. Bílení pak pokračovalo nalouce poléváním vodou a slunečním vysoušením.

B. je možno si prohlédnout v muzeu v příroděVysočina VA

Lit.: Štěpán, L. – Vařeka, J.: Klíč od domova. Lidové stavby

východních Čech (Kruh, Hradec Králové 1991); Urbánek, R.:

Dřevo, hlína, opuka. Lidové stavitelství na Vysokomýtsku(Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, 2004)

Beneš Josef (1917–2005) PhDr., CSc., absolvent

národopisu a filozofie na UK, muzeolog, od r. 1956

odb. pracovník odboru muzeí MK býv. ČSR. Autor

soupisu lid. staveb v býv. okrese Uherský Brod (ČL

40, 1953) a několika příspěvků věnovaných otázkám ochrany a významu lid. staveb (Věstník NSČ

1960, č. 1; Monumentorum tutela – Ochrana pamiatok 9 1976), muzejním expozicím lid. bydlení

(ZSNM 56, Etnografia 3, 1962) a problémům muzeí

v přírodě (ČL 48, 1961; PP 23, 1963; Osvětovápráce 18, 1964; 19, 1965; ČL 56, 1969; Múzeum 16,

1971; samostatně: Národopisná muzea v přírodě

jako naléhavý problém naší společnosti, Olomouc

1967). Při soupisu pořídil na 170 kreseb lidových

staveb VA

Beneš Karel (1881–1941) prof., malíř a kreslíř lid.

stavení a našeho venkova (Náchodsko, Hlinecko,

Lidová architektura / Beneš 17


záp. Morava, Slovensko). Jeho práce jsou uloženy

v některých muzeích vých. Čech (Chrudim) a v *národopisném odd. NM VA

beraní větrný mlýn v. VĚTRNÝ MLÝN

Berková Jana (1963) Mgr., vystudovala historii

a etnologii na FF UK a je vedoucí odd. péče ospecifické druhy památek v NPÚ, územním odborném

pracovišti středních Čech. Zaměřuje se naprůzkumy památek lid. architektury ve středních Čechách

(polygonální stodoly na Voticku, domy v obci

Saky čp. 2, Mašov čp. 10, Vrátno čp. 28 – Památky

středních Čech 7/3; 13/1, 14/1; 17/2; roubený dům

v Přibyšicích – ZPP 59, 1999). V l. 1997–2001inventarizační průzkumy a soupis lid. architektury vregionu VA

besídka, 1.lehká dřevěná stavba v zahradě – altán,

slouží k posezení, letnímu příležitostnémustolování nebo k odpočinku, druhotně i k ukládánízednického nářadí; 2. (nář., Čechy) polouzavřená nebo

uzavřená část * zápraží před vstupem do domu;

3. (nář., Čechy) * pavlač u zvýšených domů (v záp.

Čechách se vyskytovaly více u chalupnických než

u velkých stavení, a to tam, kde byl * dvůr k ulici

otevřen, neohrazen); 4. (nář., Orlické hory, okolí

Nového Města na Moravě) prkenná * budka před

vstupními * dveřmi do * síně VA

betlém (nář., jv. Morava), postel s dřevěným příklopem na čelech, kladou se na něj peřiny F

bidlo, 1. dlouhá dřevěná tyč; 2. žerď vodorovně

zavěšená pod stropem u * topeniště (nebo jinde),

sloužící k sušení a zavěšování prádla a oděvů.

Nejčastěji bývá umístěna ve * světnici (* jizbě),

v * komoře a na půdě; 3. (nář., sv. Morava) trám

procházející napříč středem jizby asi 80 cm pod

stropem F

bílení stěn, úprava stavby hašeným vápnem.

Bílilo se pravidelně jednou až dvakrát v roce(nejčastěji na Velikonoce, před poutí nebo před posvícením) a příležitostně (před svatbou). Obecně

se uplatňovalo na vnitřních stěnách domu. Uzděných staveb se bílily celé plochy zdí, uneomítnutých kamenných a * roubených objektů často jen

některá místa (spáry mezi trámy, konce zkřížených

trámů na rozích * srubu, prostor kolem oken

a dveří) F

bláto (nář., jihočeská Blata), rašelina. Ve forměvyíchaných rašelinových cihel – borků sloužila kotou v lid. domech na jihočeských Blatech VA

blatský dům, místní dobová forma * jihočeského

zděného domu vytvořená na Blatech (* bláto) kolem

poloviny 19. stol. nadanými zednickými mistry, jako

Fr.* Šochem, M.* Patákem, Š. Brenerem (podlevzoru neznámého autora z plástovické oblasti pracoval

v Malých Chrášťanech asi až do r. 1900) a dalšími.

Vyniká bohatou * štukovou výzdobou * průčelístatku a * špýcharu, jmenovitě jejich * štítu, ale také

* bran spojujících obytné stavení se špýcharem.

Vedle štukového dekoru, v minulosti barevnětónovaného, přispívá k výstavnosti štítu i bohatétvarování jeho obvodu, které se také uplatnilo u bran

v jejich štítové nástavbě.

V již. Čechách se rozlišují předevšímsoběslavskoveselská Blata (do jejich širší oblasti se z architektonického hlediska zahrnují např. Borkovice,

Bošilec, Debrník, Hodětín, Hodonice, Horusice,

Chotýčany, Mazelov, Nedvědice, Neplachov,Rybova Lhota, Sviny, Ševětín, Vitín, Zálší aj.) sestavebně nejzajímavějšími vesnicemi Klečaty, Komárov,

Svinky, Vlastiboř a Záluží u Vlastiboře, které leží na

obvodě rozsáhlých rašelinišť a býv. močálu, ahlubocká (též zbudovská) Blata (Čejkovice, ČeskáLhota, Češnovice, Číčenice, Dasný, Dehtáře, Dívčice,

Dobčice, Dříteň, Dubenec, Hrdějovice, Kočín,Lipanovice, Munice, Mydlovary, Nákří, Novosedly,

Olešník, Purkarec, Radošovice, Strýčice, Velice,Záblatí, Záblatíčko, Záboří, Zahájí, Žabovřesky), kde

se dochovaly význačné urbanistické soubory isolitéry hlavně v Bavorovicích, Holašovicích, Malých

Chrášťanech, Opatovicích, Pištíně, Plástovicích,

Zbudově.

Ve výzdobě blatských štítů se odráží rukopis dovedných zednických mistrů, z něhož je možnovysledovat okruh působnosti jednotlivých zednických part.

B.d.má proto řadu místních forem. Rozdíl mezi obě- 18 beraní větrný mlýn / Lidová architektura


ma základními oblastmi se jeví ve způsobu výzdoby

(dekoraci štítu na hlubockých Blatech charakterizuje

* voluta, pro soběslavsko-veselská Blata jepříznačný rozdrobený dekor) a ve větším podílu zachovaných kamenných staveb na hlubockých Blatech,

které byly stavební vlnou 19. stol. jen upraveny.

V obou blatských oblastech se v lid. stavitelství

uplatnila transformace prvků ze slohové barokní

a klasicistní architektury do vesnické a jejich vlastní

zpracování, doplněné výzdobnými motivy z lid.prostředí. Charakter celé dekorace, komponované do

vlysu nebo volně rozvržené do plochy, je měkký

a stálým bílením se profilace zaobluje a dálezměkčuje. V. také JIHOČESKÝ DŮM VA

Lit.: Fryšová, E.: Jihočeská Blata (Praha 1913); Štěpánek, L.:

Neznámý autor lidových staveb plástovické oblasti (ČL 53,

1966); Vařeka, J.: Pohlednice z jihočeských Blat (Můj dům 6, č.

10, Praha 1998); Wirth, Z.: Architektura blatského domu (Umění

17, 1949)

blizniak (slov.) v. DVOJDŮM

bloková stavba, nečleněná stavba se zdůrazněním jednolitosti hmoty. Charakter b.s. mají hlavně

hliněné domy na jv. Moravě a již. Slovensku F

blot (nář., Slezsko) v. SPORÁK

bobrovka, krytinová taška z pálené hlíny, plochá,

hladká nebo rýhovaná, obvykle formátu 17,5 x

38 cm. Název podle segmentového ukončení vetvaru bobřího ocasu. Krytina z b. se na okrajích *střechy spojuje * maltou F

Bočková Helena (1952), PhDr., absolventkaetnografie na MU, studium na sofijské univerzitě,pracovala v muzeích v Jihlavě a Pelhřimově, v EÚ AVČR

v Brně. Zabývala se lidovou architekturou Vysočiny

a jako první (1977) použila metodu etnologické

interpretace stavebních plánů archivních fondů

Lidová architektura / Bočková 19

Blatský dům; Záluží u Vlastiboře čp. 8, o. Tábor


v porovnání s terénní dokumentací jedné vesnice

v rozmezí několika generací 1879–1938 (NA 20,

1983; Vlastivědná sborník Vysočiny 9, 1994). Seznámila se v terénu s lidovou architekturou vBulharsku, Makedonii a Dalmácii, čehož využila pro

balkánskou část syntézy lidového domu v Karpatech a na Balkáně (s J. * Langerem: Dům vKarpatech a přilehlých oblastech balkánských, Rožnov p.

R. 1999; EEC 5, 2001; Česká etnologie 2000 –sborník, Praha 2002) a objasnění funkce sezonníchstaveb na Balkáně (EEC 7, 2005). Věnuje se funkci

staveb a sídel při tvorbě kulturní krajiny na jižníMoravě (Lidové stavitelství na jihovýchodní Moravě,

In: Katalog Muzea vesnice jihovýchodní Moravy.

Strážnice 2006) VA

boisko, bojisko (nář., goralské na sev. Slovensku

a ukr., vých. Slovensko), zastřešený prostor mezi

roubenou obytnou částí a srubem chléva uprostřed

domu, plnící funkci * mlatu * stodoly, výjimečně i

* síně. Vyskytuje se u domu goralského a ukr.obyvatelstva na sev. Slovensku. Místy na Slovensku též

ve významu * mlat F

boki (nář., Slovensko) v. PŘÍSTODOLEK

borház (nář., z maď., vých. Slovensko) v. VINNÁ

BÚDA

bosáž v. RUSTIKA

Botík Ján (1938) doc. PhDr., DrSc., absolventnárodopisu na UJAK, v l. 1967–88 pracovník, později

vedoucí oddělení etnografie Národopisného ústavu SAV v Bratislavě; v r. 1988 odchází do SNM –nejrve nakrátko do Martina, odkud se opět vrátil do

slovenské metropole, přednáší na UniverzitěKonštantína filozofa v Nitre. Zabývá se základním výzkumem lid. obydlí se zřetelem na rodinné formy,

organizaci bydlení a srovnávací hlediska. Jeautorem studií o obydlí rozšířených rodin v Hontě (SN

17, 1969), o sociálních aspektech lid. stavitelství

v Karpatech (Ľudové staviteľstvo v karpatskejoblasti – sborník, Bratislava 1974), o velkorodinném

zemnicovém obydlí v bulharské Božurici (Actaethnologica slovaca 1 – sborník, Bratislava 1974),

o modifikaci atributu lid. obydlí v prostředí etnických enkláv aj. F–VA

Lit.: Langer, J.: Ján Botík šedesátníkem (EEC 4, 1999)

bouda, 1. jednoduchý, obvykle přenosný dřevěný

přístřešek pro hlídače sadu, pro dřevorubce nebo

pro uhlíře. V Čechách (např. na Černokostelecku,

Podbrdsku, v Polabí, na Šumavě) ji tvořily jen dva

páry zkřížených tyčí nahoře spojených tyčí vodorovnou; tato konstrukce se obkládala slámou,stromovou kůrou, drnem ap.; 2. dřevěný deskový úkryt

ustáleného tvaru pro psa (i z kamene); 3. horská

usedlost v Krkonoších. Letní b. vysoko v horách,

budované od 17. a 18. stol. k sezónnímu ustájení

dobytka, jako útulek před nepohodou pro pastýře,

hutníky a dřevorubce, se časem měnily v trvalá

obydlí. Od 2. poloviny 19. stol. poskytovali horalé

ubytování turistům. Na přelomu 19. a 20. stol. se b.

stala synonymem pro horské hotelové zařízení

v Krkonoších; 4. (nář., vých. Čechy) krytá, prkny

bedněná chodba podél bočních stěn domu; 5.přenosná skládací jarmareční b. VA

Lit.: Hoser, J. K.: Das Riesengebirge und seine Bewohner (Prag

1841); Moravec, B.: Uhlíři v českých lesích (ČL 7, 1898);

Patrčka, M. S.: O krkonošských horách (Přítel mládeže 1, 1923)

boudka (nář., záp. Morava), spodní část kachlových

* kamen používaná k sušení topiva a uložení kuchyňských pomůcek (Třebíčsko, Velkomeziříčsko) F

boží muka, drobná stavba ve tvaru * sloupu, *pilíře apod., někdy se stříškou, s * výklenkem naobraz, reliéf nebo sošku, na vrcholu často opatřená

křížkem, stojící volně v krajině, na rozcestí nebo na

veřejném prostranství uvnitř obce. Zprávy o b.m.

se objevují od 14. stol. Dodnes se dochovalo poměrně hodně raně novověkých b.m. (hlavně ze 16.

stol.). Jedny z nejstarších b.m. stojí v Jiníně (o.

Strakonice) „Na žalosti“ (kamenná, 248 cm vysoká,

s vročením 1482), v poli na katastru Telče(sloupová b.m. z r. 1485), Odrovic (o. Brno-venkov, 1521)

a obce Sítiny u Mariánských Lázní (datování 1609).

Původ b.m. byl spojován se slovanskou liturgií

a s tzv. cyrilometodějskými kříži, s pravěkými po>20 boisko, bojisko / Lidová architektura


hřebišti a jinými uměle vykonstruovanýmihypotézami. K rozšíření b.m. došlo z řady důvodů (napamátku šťastných a nešťastných událostí, jako projev

díků za odvrácení neštěstí, epidemií, za uzdravení,

k uctění mrtvých, k usmíření sporu o majetkovou

držbu mezi sousedy a vrchností, k vymezeníhranice pozemku, jako pokuta za spáchaný přečin). Významnou úlohu měla b.m. jako orientační ukazatel

na rozcestí. B.m. byla budována ze dřeva, z kamene

nebo z cihel. Z typologického hlediska rozeznáváme

několik skupin, jejichž základním rozlišovacímznakem je půdorys a celkové tvarování stavby. Některá

b.m. tvoří už přechod k architektuře * kapličky.Pozoruhodné doklady b.m.se dochovaly zejména v již.

Čechách a na již. Moravě F–VA

Lit. Bečák, J. R.: Lidové umění na Hané (Velký Týnec 1941); Brož,

J.: Jihočeská boží muka (NVČ 17, 1924); Král, A. B.: Zapomínaná

architektura (Sborník Okresního vlastivědného muzea v Blansku

2, 1970); Král, A. B.: Boží muka v jižní části brněnského okresu.

Typologie a chronologie (Jižní Morava 6, 1970; Květ, R.:Znamení na cestě (in: Staré stezky. Soubor rozšířených abstrakt z 2.pracovního setkání. Památkový ústav v Brně 25. 4. 1996);Matuszková, J.: Soupis památkově chráněných božích muk v okreseBřeclav (RegioM. Kulturně-vlastivědná revue okresu Břeclav 96–97,

1997); Spirhanzl-Duriš, J.: Drobné lidové stavby na Sedlecku

(VČZM 13, 1940)

boží požehnání, 1. obrázek nebo textzarámovaný a zavěšený nad vstupem do * světnice; 2.předměty (peníze, podkova, svěcená voda, poutnímedaile, křížek apod.) ukládané p



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist