načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Lidé v nahotě - Andrej Astvacaturov

Lidé v nahotě
-15%
sleva

Kniha: Lidé v nahotě
Autor:

Toto není pornografie! Toto je literatura! Ne, kniha Lidé v nahotě nevypráví o nudistech, jak by se mohlo na první pohled zdát. Svérázně napsaný, autobiografický román Andreje ... (celý popis)
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  269 Kč 229
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-03-02
Počet stran: 224
Rozměr: 120 x 185 mm
Úprava: 267 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Olga Pavlova
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-11
ISBN: 9788025905050
EAN: 9788025905050
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor prožil dětství a teenagerská léta v době "pozdního brežněvismu" v Leningradě, v intelektuálské rodině. Dospíval ovlivněn leningradskou undergroundovou scénou a liberálním smýšlením a v neposlední řadě i svým židovským původem. Rozpomíná se na dětství na lenigradských dvorcích s kamarády různého stupně chuligánství, kteří k zoufalsví rodičů každý jinak formovali "brýlatého intelektuála", na základní školu, kde vládly protivné soudružky učitelky, nesmyslná nařížení, pionýrské kádrování a sovětská ideologie, kdy správné razítko bylo důležitější než univerzitní diplom, na roky univerzitního studia i práce v novém, postsovětském Rusku... Krátké, vzájemně volně provázané historky jsou kaleidoskopické, intelektuálské, ironické a zejména sebeironické, a to směrem nejen k sobě samému, ale i k společenskému vývoji posledních let, ke společnosti "nových Rusů" se stále stejnými myšlenkovými schématy, stejným chováním a nevzdělaností... Zajímavý vhled do ruské společnosti. Kaleidoskop vzpomínek na dětství a dospívání intelektuála v Leningradě v éře sovětského "pozdního brežněvismu" a na následující nelehké roky vývoje společnosti i autora samotného v "novém Rusku".

Popis nakladatele

Toto není pornografie! Toto je literatura! Ne, kniha Lidé v nahotě nevypráví o nudistech, jak by se mohlo na první pohled zdát. Svérázně napsaný, autobiografický román Andreje Astvacaturova svým stylem připomíná prózu Sergeje Dovlatova. S velkou mírou ironie popisuje život ,,obrýleného intelektuála“, který je unavený nevzdělaností nejen mezi svými známými, ale i mezi vysokoškolskými studenty a vyučujícími. Proti tomuto jevu používá jediný lék – humor a ironii, jimiž naplňuje každou stránku knihy. Děj se odehrává především v 90. letech 20. století, v ,,nejkulturnějším“ městě Ruska, v Petrohradě. Vypravěč ve svých vzpomínkách znovu prožívá zážitky ze školy a undergroundových shromáždění, není to ale jen slepá a sladká nostalgie, Astvacaturov dokáže být zpětně hodně kritický a kousavý. ANDREJ ASTVACATUROV (* 1969) se narodil v tehdejším Leningradu, do rodiny intelektuálů. Jeho dědeček Viktor Žirmunskij byl zakladatel ruské komparatistiky. Dnes je Astvacaturov v Rusku známý především jako autor knih Lidé v nahotě (2009, c. 2016), Skunskamera (2010) a Podzim v kapsách (2015). Je také filolog a odborník na angloamerickou literaturu, vydal několik vědeckých publikací, například o T. S. Eliotovi a Henry Millerovi. Působí na katedře zahraniční literatury na Petrohradské státní univerzitě.

Předmětná hesla
Astvacaturov, Andrej Aleksejevič, 1969-
* 20.-21. století
Ruští spisovatelé -- 20.-21. století
Román
Světová beletrie
Humor ostatní
Kniha je zařazena v kategoriích
Andrej Astvacaturov - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

131

mOSkvA: vyDAvAtElStví

„Tohle není próza, Astvacaturove,“ řekla mi vyfukujíc kouř

jedna neohrabaná dáma od literatury, „jsou to jen ohryzky

z úryvků.“ Nebo řekla „úryvky z ohryzků“, už si tonepamatuji. Každopádně to znělo velmi jiskrně. „Tohle,“pokračovala, „nikdo neotiskne. Natož naše vydavatelství.“

Seděl jsem v  měkkém křesle, přistaveném stranou k obrovskému redaktorskému stolu, těžkopádnémua nečekanému symbolu nostalgie po sovětském období, kterýobklopovala záplava drobných, ale početných projevů ultramoderní designérské fantazie. Takový interiér najdete pouzev moskevském vydavatelství, celkem úspěšném na současnémtrhu a zároveň odkazujícím na slavnou epochu velkého stylu, velkých spisovatelů, velkých problémů a velkých knih.

„Drahoušku,“ pokračovala dáma, „neumíte vystavět příběh, plácáte pořád páté přes deváté, vyprávíte nějaké nesmysly, opakujete se, šťouráte se v nepotřebnýchdrobnostech, omluvte mě, jako brouk v lejnu.“

„Za to mohou máma s tátou,“ začal jsem seospravedlňovat. „Když jsem byl ještě malý...“

„Co s tím má společného vaše máma s tátou? Co s tím má společného vaše dětství?! Čtenáři se o  vaše dětství vůbec nezajímají!“ v  nakřáplém hlasu dámy od literatury se objevil nádech podrážděnosti. „Neumíte pracovat s  lidským materiálem! Chápete to?“

„Proč neumím?“ urazil jsem se.

„No to nevím proč,“ odpověděla dáma. „Pochopte,“ její hlas se zklidnil, „pochopte, Andrjušo... Můžu vám takhle říkat? Je to pro vaše dobro. Dnes, když je vše tak složité a  komplikované, komplikované a  složité, neusmívejte se, prosím, rozhlédněte se kolem, pro spisovatele je tím nejdůležitějším člověk, postava. Lidé, můj drahý příteli, jsou spojeni sotva znatelnými nitěmi, a  spisovatel,“ zde se dotkla špičkou cigarety okraje popelníku, „musí jít, pohybovat se, plout jako loď na vlnách časoprostoru, musíuvažovat příběhově. Přečtete si naše autory... moskevské autory. Hledejte se. A  až potom přijďte k  nám. Nadání přece máte... Něco vymyslete. Zkrátka a dobře, do toho.“

„Děkuji,“ odpověděl jsem. „Pokusím se.“

„Pokuste se!“ kývla s úsměvem dáma a znovu ťuklacigaretou o popelník. „Když se vám něco podaří, spojte ses mými sekretářkami.“

Dáma se majestátně zvedla, čímž mi dala najevo, žeaudience je u konce, a já se spěšně, snad příliš spěšně odporoučel.

Tentýž večer jsem nastoupil do vlaku směr Petrohrad a následující ráno už přednášel další skupině ospalýchstudentů. Všechno v mém životě zůstalo beze změny:narychlo zrekonstruované, dusné posluchárny, špinavý byt, hotovky na stojáka v tom stejném levném bufetu, nepotřebné vědecké studie, příspěvky na konferencích, tlačenice vevagonech metra. Ale myšlenka na nový příběh, na člověka, na postavu, mě začala neodbytně pronásledovat. Pustil jsem se do čtení moskevských autorů, současných, těch, u kterých mi poradili hledat inspiraci. mOSkvA: mOSkvANÉ Zdá se, že dáma od literatury měla pravdu. Všichnimoskevští spisovatelé zřejmě rozuměli tomu, co je člověk, a skutečně na rozdíl ode mě pluli na vlnách časoprostoru. Nejen pluli, ale rovnou svištěli s  nataženými plachtami. Příběhy a  lyrické zjevy doslova chrlili jako z  rohu hojnosti. Naši petrohradští spisovatelé, ti, co jsem znal, se jim jak vidno nemohli rovnat vynalézavostí, byli více zdrženliví, jako by něco zatajovali. A  čtenář je přece jako vyšetřovatel, nebo dokonce jako žena, což je v podstatě totéž. Nemá rád, když se před ním něco zatajuje. Proto dává přednost moskevským spisovatelům, kteří netají nic. Jejich knihy se kupují. Samotné autory vozí kolem dokola a všude je ukazují. Jsou bohatí, dobře se oblékají, voní drahým parfémem a  mají úspěch u žen.

Zdá se mi, že je to atmosférou jejich města. Moskva se roztahuje bez ladu a  skladu. Jako někdo velmi šlechetný a dobrý, kdo se celý rozdal a shodil drahý kožich z  ramene: tu, prý, drazí sousedi, všechno je pro vás, používejte to, je to vaše. Hodil jsem vám sem tu hromadu, a proberte se tím, berte, co je libo! Když se vám něco nelíbí, ozvěte se! Nestyďte se! Přinesu vám něco jiného, novějšího, zajímavějšího!

Moskva je vždy připravena vás překvapit.

Jako v  dětství. Probudíš se v  den svých narozenin jako první. A  v  pokoji na stole, vedle tvé postele, leží spousta dárků. A slunce vesele vykukuje skrz záclony. A večer navíc přijde návštěva a  zase budou dárky, blahopřání a  sváteční stůl s různými dobrůtkami. S Moskvou je to podobné.Procházíš se po bulváru, všimneš si nějaké budovy. Chceš jít blíž, lépe si ji prohlédnout. Ulice navíc vede přímo k ní. Jdeš po ní, a najednou někam odbočuje. Jdeš pořád dál a dojdeš k  nějakému kasinu. A  tvá budova je rázem ta tam, k  ní se teď, jak se ukázalo, dostaneš nejdřív za hodinu a půl a navíc ještě musíš třikrát přestoupit.

I  když na druhou stranu Moskvané tyto svobody vůbec neocení, ten klam všech těch očekávaní, která jim daruje rodné město. Jsou na to zvyklí a  ničemu se nediví. Když jsem se poprvé v  rozumném věku ocitl v  Moskvě a  šel se projít po Tverské ulici, okamžitě jsem si uvědomil, že jsem jediný, kdo se tam poflakuje. Moskvané na rozdíl odvzácných hostů hlavního města nechytají lelky a jen takzbůhdarma necivějí. Vůbec se nediví tomu, že se ulice, po kterých chodí, pořád klikatí, dělají smyčky, vedou nahoru a hned zase dolů. Nejsou všeteční, ale líní také ne.

A  Moskva, za to bych dal ruku do ohně, není spokojená se svými starousedlíky. Jako mladá slečna nesneselhostejnost. Jako sůl potřebuje, aby ji milovali. A když nemilovali, tak aspoň nenáviděli, nejlépe vášnivě, až na samou hranici lidských citů. A Moskvané jí to dát nemohou.Milují Moskvu ze setrvačnosti. Jako kafrající starý manželzaneprázdněný prací a rybařením miluje svou manželkusilou zvyku.

135

Moskvanům se omrzela jejich moskevská práce, moskev

ské noviny, shon hlavního města, hluk a  ruch. Stále častěji

se pokoušejí vymanit z moskevského života, aspoň nachví

li. Zajet si do Petrohradu, projít se podél Něvy, posedětv di

vadle mezi inteligentními, zdrženlivými lidmi. A tak Moskva

pustne, prosebně drčí její orloj a třpytí se noční reklamy.Ne

má kam dát energii mohutných budov, ulic, rvoucích se na

všechny strany, magistrál metra, prostupujících starodávné

zemské vrstvy. Nastavuje měšťanům dlaně velkých náměs

tí, očekává, že na nich budou tančit děvčata, a pohledem na

ně se potěší dobráčtí starci s  válečným vyznamenáním, ale

místo toho od nich Moskva dostává pouze ubohou almuž

nu z nedopalků odhozených mimo koš. A zde se objevuje...



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist