načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Liberální ekonomie -- Kořeny euroamerické civilizace - Tomáš Ježek

Liberální ekonomie -- Kořeny euroamerické civilizace

Elektronická kniha: Liberální ekonomie -- Kořeny euroamerické civilizace
Autor:

Kniha je reprezentativním sborníkem statí sedmi významných představitelů liberálně ekonomického myšlení. Nejedná se o ekonomii v úzkém smyslu slova. Pořadatel sborníku Tomáš Ježek ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PROSTOR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 263
Rozměr: 20 cm
Vydání: Vyd. 2.
Spolupracovali: autoři Gerhard W. Ditz ... et al.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-726-0303-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jednotlivé stati napsali Milton Friedman, Gerhard Ditz, Fridrich August von Hayek, Ludwig M. Lachmann, Michael Novak, Herbert A. Simon a Fritz Machlup. Stati se zabývají nejen ekonomickými tématy, ale také demokracií nebo liberalismem. Sborník statí nejvýznamnějších angloamerických ekonomů je koncipován jako příspěvek k dějinám liberálního myšlení.

Popis nakladatele

Kniha je reprezentativním sborníkem statí sedmi významných představitelů liberálně ekonomického myšlení. Nejedná se o ekonomii v úzkém smyslu slova. Pořadatel sborníku Tomáš Ježek orientoval výběr textů na hledání kořenů a na utváření evropské, respektive euroamerické civilizace. Důraz klade na význam hodnot (světonázoru), v jejichž horizontu se ekonomický život odehrává. Významnou roli ve vybraných úvahách hrají pojmy demokracie, svobody, práva ad. Autory lze charakterizovat jako konzervativně orientované, nicméně škála názorů zůstává relativně široká – od ortodoxně liberálních ekonomů až po Michaela Novaka, který chápe Ameriku jako „třetí cestu“ mezi individualismem a kolektivismem.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Tomáš Ježek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


3

Liberální ekonomie

Kořeny euroamerické civilizace

PROSTOR


4


5

Liberální

ekonomie

Kořeny euroamerické civilizace

vybral a přeložil Tomáš Ježek

PROSTOR | PRaha | 2014


6

Copyright © The American Economics Review, 1945;

Friedrich A. von Hayek, 1967;

August M. Kelley Publishers, 1970;

Herbert A. Simon, 1979;

Kyklos, 1980;

American Enterprise Institute, 1981;

The Public Interest, 1982

© PROSTOR, 2014

Selection and translation © Tomáš Ježek, 1990

Preface © Tomáš Ježek, 1990

ISBN 978-80-7260-303-9

Nakladatel děkuje za laskavou podporu při vydání této knihy

Advokátní kanceláři Jansta, Kostka, spol. s r. o.

A D V O K Á T N Í K A N C E L Á Ř

A D V O K Á T N Í K A N C E L Á Ř


7

OBSAH

Předmluva překladatele // 9

Gerhard W. Ditz

Protestantská etika

a tržní hospodářství // 11

Friedrich A. von Hayek

Principy liberálního 

společenského řádu // 57

Friedrich A. von Hayek

Výsledky lidského jednání, 

nikoli  však  lidského záměru // 85

Fritz Machlup

Liberalismus a volba svobod // 101

Ludwig M. Lachmann

Metodologický individualismus 

a tržní hospodářství // 141

Milton Friedman

Tržní  mechanismy a centrální 

ekonomické plánování // 161


8

Friedrich A. von Hayek

Využívání informací ve  společnosti // 177

Michael Novak

Zprostředkující struktury: 

jedinec a komunity v Americe // 195

Herbert A. Simon

Co  je  průmyslová demokracie? // 213

Friedrich A. von Hayek

Intelektuálové a socialismus // 235

O autorech // 260


9

Předmluva překladatele

Tento sborník překladů je i kusem mé osobní historie.

Překlady vznikaly od konce sedmdesátých let. Nikdy jsem

je nekoncipoval jako budoucí knihu, přesto jsou však

tak těsně spojeny, že je nyní stačí jen seřadit a předložit

čtenářům. Všechny jsou svědectvím hledání pravdy ospo

lečnosti svobodných lidí. Přeji si, aby jejich četba přinesla

každému tolik potěšení, kolik jsem ho zažil já při práci na

překladu.

Snad by bylo užitečné říci několik slov o motivech, které

mě vedly k tomu, abych s překládáním začal. Byl to sílící

pocit osobní odpovědnosti za mladé lidi, kteří vstupovali

do ekonomické vědy s pocitem ztraceného školního ča

su, a potřeby zbavit je závaží falešného vzdělání. Byla to

i bojovná nálada Dona Quijota postavit hráz nesmyslným

lžím, nudě a ošklivosti, které se na nás vyřinuly z kanálů

etablovaného společenskovědního výzkumu a pak ode

všech dalších socialistických intelektuálů, kteří, vyškoleni

v různých vumlech, plodili k nerozeznání stejné hlouposti

v nekonečných debatách o zdokonalování centrálníhoříze

ní – na všech těch skličujících, zakouřených poradách, na

nástěnkách továren, úřadů a vojenských útvarů. Ti všichni

ničili myšlení lidí všudypřítomnými hesly, útočili nabez

branné ze skleněné obrazovky televize a vytvářeli onuzou

fale smutnou atmosféru socialistického duchovního života.

Bylo mi jasné, že je třeba se postavit i velmi nebezpečnému

trendu sedmdesátých let, kdy primitivismus, agresivita

a nenávistnost obsažené v marxismu-leninismu si začaly

vypůjčovat vědecký lesk moderní západní ekonomie. Kolik

mladých lidí vstupujících tehdy do ekonomické vědy seda

lo nachytat na „rudou neoklasiku“, plnou prvních derivací

a dvojitých integrálů!


10

Překlady jsou výsledkem usilovného hledání čistých

pramenů myšlení o společnosti, z nichž by bylo možné

spolehlivě napájet naše vlastní přemýšlení o věcech, které

nás bezprostředně trápí. Jakkoli se může někdy zdát, že

pochopení třeba protestantské tržní etiky nebometodologický individualismus nám příliš nepomohou sezápornou daní z obratu nebo s dotacemi do zemědělství, jsem

přesvědčen, že bez hlubokého porozumění kořenům naší

civilizace a bez toho, že přijmeme za svůj způsob myšlení,

který se zde vyvinul, nemáme nejmenší naději naspolečenský rozkvet. Naše hospodářství se jinak nikdy nestane

tím, čím býti má, tj. oblastí, v níž si obstaráváme materiální

prostředky pro ideální cíle, a bude vždy znovu a znovudegenerovat v samoúčelnou výrobu pro výrobu nebospotřebu pro spotřebu.

Přestože jsem se vždy pokoušel vyslovovat vlastnízkušenost, zároveň jsem vždy zjišťoval, že nemám žádné právo

mluvit o věcech, které byly již skvěle řečeny způsobem,

který je pro někoho vychovaného a vyrostlého v našem

domácím prostředí zcela nedostižný. Jediné, co můžeme

nyní všichni dělat, je pokořit se a trpělivě zvládat bohaté

prameny světového myšlení v naději, že někdy v dalekém

budoucnu se někomu z nás možná podaří přilepit něco

malého ke kouli, kterou teoretickým ekonomům zanechal

Adam Smith a na kterou pak od té doby začali postupně

nabalovat nové poznatky další velikáni. Smith založilekonomii jako morální vědu. Řekl bych, že také jako liberální

učení, ale raději to neřeknu. Přívlastek liberální je totiž

velmi ošidný. Vzbuzuje dojem, že je ještě nějaká jináekonomie než liberální. Když je člověk takový, jakého ho Bůh

stvořil, pak musí jednat svobodně, to jest na vlastníodpovědnost. A nauka o hospodaření společenství takovýchto

lidí nemůže být jiná než liberální. Všechny ostatní nauky

jsou jen více nebo méně skrytým útokem na onen lidský

prazáklad.

Tomáš Ježek, 1990


11

Gerhard W. Ditz

Protestantská etika  a tržní hospodářství

(G. W. Ditz, „The Protestant Ethic and the Market Economy“,

v: Kyklos. International Review for Social Sciences, 1980,

roč. 33, č. 4, str. 623–657.)

1. Dvě proměnné

Při vymezení pojmu etika se opírám o Maxe Webera.

V souladu s jeho modelem považuji etiku za nezávisle

proměnnou, jež je z dlouhodobého hlediska odvozena

od Kalvínovy metafyziky spasení. Individuální akolek

tivní ekonomické chování, které je etickými normami

strukturováno a institucionalizováno, považuji zazávis

le proměnnou. Od Webera také přebírám ideálnítypi

zaci, resp. úmyslné zvýraznění významnějšíchproměn

ných, aby bylo možné lépe vyjádřit hypotézy o příčinné

závislosti.

Ve svém určení pojmu ekonomika připojuji dalšísy

nonyma k zaběhnuté, i když opotřebované dichotomii

hojnost versus vzácnost: nadměrně rozvinutý versus

nedostatečně rozvinutý, na spotřebu orientovaný versus

na výrobu orientovaný. Tato volba byla určena důrazem

samotného Webera, že na ekonomiku je třeba nahlížet

jako na systém tržních vztahů.


12

2. Od politické ekonomie k ekonomii

Dokud byla vláda ve středověku předmětem apoštolského následnictví papeže nebo Bohem určeného krále,

ekonomické, stejně jako duchovní bohatství narůstalo ve sféře vladaře. Podnikatelé, obchodníci a dělníci

dostávali mzdu. Zisky připadaly představitelům božské moci. S příchodem Kalvína panují božští vladaři

a vrchnost už jen formálně. Duchovní a materiální vývoj

lidstva byl naplánován na začátku stvoření. Obyčejným

smrtelníkům však plány vyjeveny nebyly. Etickéodůvodnění tvorby bohatství už není nadále odvozováno od

Bohem určeného vladaře. Individuální tvůrce bohatství

musí svůj ekonomický pokrok od nynějška posuzovat

sám a od toho pak musí odvozovat sám i svépravděpodobné postavení v božském programu spasení. Kalvín

postřehl implicitní paralelu mezi výkonností v soutěži

a božským nevyzpytatelným rozhodnutím spasit jenom

nemnohé. Jedním z historických důsledků této vírybylo, že američtí puritáni přestali uznávat morálnípovinnost platit daně anglickému králi. Tento přebytekpoužili k vybudování nejmocnějšího hospodářství v historii.

Od té doby je ekonomie něco jiného než politika.Individuální snaha o zisk, soukromé podnikání a neomezená

soutěž se staly morálními činnostmi. Nová ekonomická

filozofie, kodifikovaná moralisty, jako byl Adam Smith,

odrážela kalvínskou metafyziku, i když bylaprezentována jako pozitivní věda. Protože se božský plán jevil

lidskému chápání jako neurčitý, muselo být individuální

jednání motivováno vlastním zájmem. I pád světa se

děje podle božského plánu. Víra v nekonečnoudobrotivost neviditelné ruky napovídala, že agregátní výsledky

sobecky zaměřených individuálních jednání přinesou

maximální prospěch největšímu možnému počtu lidí. Důraz měl být kladen na „možnost“ v souladu steologickým předpokladem, že jenom nemnozí budou spaseni. (Tuto ekonomickou prognózu potvrdila historickyamerická společnost.)

Obecněji, i když to zde nelze zcela dokázat: Moderní

ekonomický vývoj koreluje s přijetím a prosazováním

kalvínské etiky. Efektivnost a účinnost kalvínského(nebo amerického) kapitalismu uznali dokonce i tinejzásadovější odpůrci kapitalismu. Komunisté od Marxe až

po současné sovětské mluvčí připouštějí, že se výsledky

kapitalistů ukazují jako lepší. Tato svědectví jsou však

zpravidla doprovázena nepříznivými prognózami budoucnosti kapitalismu. Takové prognózy nejsou nutně

v rozporu s míněním dřívějších ekonomů, kteří na rozdíl

od moderních nepředpokládali nevyhnutelný pokrok

nebo neomezenou hojnost. Všímali si opatrnějšíorientace v kalvinismu s jeho příslibem spasení jenom pro

nemnohé, s jeho doktrínou o predestinaci lidskéhoosudu, jenž není určován člověkem, s pozemskýmkrálovstvím jako sférou, kde se rozhodne. Moderníliberálové* i klasičtí marxisté jsou se svou vírou v hospodářství

hojnosti a neomezený pokrok v rozporu s kalvínskou

metafyzikou a v tomto směru se navracejí kestředověkému optimismu s jeho jistotou všeobecného spasení.

3. Hybný moment produktivity

Vzácnost je klíčovou koncepcí ekonomie, odráží kalvínský

pesimismus. Ekonomická teorie vychází z předpokladu * Jde zřejmě o americké chápání termínu liberál, tj. levičák. (Pozn. překl.) o relativních vzácnostech a končí dosažením relativních

nadbytků, kapitálem v marxistickém smyslu. Je zvláštní,

že jednotlivci a společnosti, věříce na vzácnost, produkují

ohromné nadbytky, zatímco ti, kteří popírají vzácnost, se

přes ni nemohou dostat. Zdá se, že toto je problémsoučasných nerozvinutých společností. Dřívější ekonomové,

kteří se zaměřovali na přírodní zdroje jako na nezávisle

proměnnou ekonomického rozvoje, si zřejmě nevšimli,

že Švýcarsko mělo jen „bílé uhlí“. Adam Smith sezaměřoval na dělbu práce, ačkoli již existovala vnejprimitivnějších hospodářstvích. Dělba práce pak byla aplikována

v Sovětském svazu s problematickými výsledky. Zdá se,

že samotné využívání přírodních zdrojů a specializace

vedou k růstu produktivity jen tehdy, jsou-li dodržovány

normy práce a akumulace bohatství. Nic z tohoneukládala středověká etika. Práce byla trestem Božím za lidský

hřích. Byla pokutou, nikoli posvátným závazkem, nijak se

netýkala přetrvání života.

Posvátnou hodnotou se racionální práce stala vněkterých středověkých řádech, kde „ora et labora“*tvořilo základ disciplíny, která byla dobrovolně přijímána

nemnoha „povolanými“ a „vyvolenými“. Kalvínprohlásil racionální pracovní úsilí zaměřené na tvorbubohatství za hlavní posvátný závazek pro ty, kteří se cítí být

povoláni a chtějí být vyvolenými. Ve středověké kultuře

byl pracovní úspěch jen jedním z mnoha náboženských

povolání. Duchovní rozjímání, péče o druhé, dokonce

žebrota, vyvolávající dobročinnost jiných, bylainstitucionalizovaná povolání. Tato povolání s kalvinismem

skončila. Středověkého žebráka dali do dílny. Meditace

z povolání byla odsouzena. Pouze stav zaměstnanosti,

tj. zjevné angažovanosti v produktivní činnosti, může * „Modli se a pracuj.“ (Pozn. překl.)

být příslibem možné milosti. Zahálka, požitkářství,hazardní hry, samoúčelné rekreace zaručovaly upadnutí

v nemilost. Poprvé v moderních dějinách byli nečinní

lidé uvězněni jako povaleči. Rodičům se ukládalo posílat

děti do práce nebo do školy, aby se tam pro práci cvičily.

Obojí mělo morální prioritu před rodinným životem.

Jakákoliv činnost nebo nečinnost, která se racionálně

nevztahovala k materiálnímu pokroku, byla morálně

podezřelá.

4. Sklon k úsporám

Pracovní výcvik a specializace vedly k růstuproduktivity. Jsou-li přebytky zpět investovány, následuje další

specializace a růst produktivity. K zajištění přebytku

musí být maximalizován rozdíl mezi vstupy a výstupy,

musí být podporována výroba a omezována spotřeba.

V předkalvínských a pokalvínských společnostech se

spotřeba omezovala nedostatkem nebo vnějšímdonucením. Středověcí králové, církev a šlechta stanovovali

disponibilní důchod svých poddaných. Podobné vnější

donucení se praktikuje v komunistických zemích. Vkalvínském pojetí se volba mezi spotřebou a úsporamistávala etickou záležitostí. Kdo se chce kvalifikovat prospasení, kdo by chtěl být jako svatý, musí se podobně jako

středověký mnich sám upsat pozemskému asketismu.

Zaslíbení chudobě však ani ve středověkém klášteře,

ani v puritánském společenství nebránilo produktivitě.

Jak středověcí, tak puritánští duchovní věděli dávno

před Freudem, že civilizační pokrok spočívá na principu

sublimace slasti. Od těch, kteří se obávali, že by mohli

být, nalézajíce se v nemilosti, eventuálně pominuti,

a usilovali o ujištění, vyžadoval kalvinismus asketismus


16

skoro jako v klášteře. Novými ctnostmi se stala šetrnost,

spořivost, střídmost, odříkání smyslových požitků azá

žitků včetně estetických. I sex byl legitimní výlučně ve

své rozmnožovací funkci jako kompromis mezidualis

tickým předpisem kanonického práva pro laiky a kněží.

Souhrnně vzato, poprvé v dějinách se staly dvě hlavní

výrobní zásady, tj. maximalizace výroby a minimalizace

spotřeby, prvky téže etické matice. Na rozdíl odstředo

věké nebo komunistické kultury nebyly tyto normyvy

tvořeny jen pro určité jednotlivce nebo skupiny.Hypo

teticky patří kdokoli k tomuto světu, z něhož Bůh vybral

jen nemnohé ke spasení, aniž by zjevil počet a složení

těch, jež vyvolil. Svět, ze kterého Bůh volil, nemážád

ná známá omezení co do biologického nebo sociálního

původu, nadání nebo specializace v zaměstnání. Nikdo

nemohl být vyvolen mimo tento proces, nicméně každý

musí jednat tak, jako by byl skutečně vyvolen. Neboť

smrtelným hříchem bylo protivit se Bohu svýmchová

ním, které by bylo v rozporu s primárním Božímroz

hodnutím o vyvolení. Kdokoliv nejen mohl, nýbrž musel

předpokládat svou potenciální svatost a v tomto smyslu

optimalizovat svou činnost jako výrobce i spotřebitel.

Čím více vyniká jeho výkon v rámci příslušné skupiny,

tím vyšší je pravděpodobnost, že bude přece vyvolen.

Nová etika tedy vykonávala rovnoměrný tlak k efektivní

výrobě a účinné spotřebě, podporou produktivity zá

roveň maximalizovala úspory a potenciální kapitál pro

investice.

5. Riziko při investování

Spoření bez investování by buď oddalovalo spotřebu,

nebo by vedlo k zahálčivému využívání volného času


17

namísto výdělečného podnikání. Ani v jednom z obou

případů by z úspory nevznikl kapitál. Aby z úspor bylkaitál, musí se spořící stát investorem, tj. musí riskovat.

Psychologicky a ekonomicky jsou spoření a investování

opačnými póly. Ve středověké společnosti bohatíokázale utráceli a chudí spořili z nutnosti. Spoření nebylo

o nic více ctností než žebrota nectností. Neexistoval

žádný finanční podnět ke spoření, protože požadovat

úrok bylo tabuizováno. Investování, tj. použití úsporjako prostředku k dosažení zisku, morálka bránila. Pouze

duchovně nepochybní a nepochybně mocní aristokraté

– duchem i majetkem – mohli požadovat úrok a mít

zisk. Jejich kapitálovým zdrojem však nebylydobrovolné úspory, nýbrž daně a násilné vyvlastnění. Tyto zdroje

byly malé a eticky problematické.

Kalvinismus vytvořil historicky jedinečnou konstelaci

spasení, která postavila spoření eticky výše nežutrácení, investování výše než spoření. Přednost spoření před

utrácením byla předepsána asketickými normami.Převzetí rizika spadalo pod imperativ hospodárnosti.Akumulace úspor neurčených ke spotřebě již psychologicky

vybavuje k investování. Hladovění smyslů živí instinkt

získávat. Ekonomická moc jako výsledek efektivních

investic pak kompenzuje odříkání ve spotřebě. Odříkání

ve spotřebě plodí neúnavnost ne nepodobnouneúnavnosti profesionálního hráče, avšak nová etika ostřeodlišuje hazardní hru od investování. Kalvínova teologie

dala pozitivní podnět k riskování, protože riziko spadá

vjedno s duchovní neurčeností. Katolické přijímánísvátostí zaručovalo spasení. Luteránům zaručovala jejich

osobní víra, že se stanou Boží nádobou. Pro kalvinisty,

i když byla volba předurčena, zůstávalo spasení ukaždého jednotlivce předmětem nejistoty, ze které nebylo úniku. Začíná-li každý pouhou možností spasení, může

18

svou pravděpodobnost spasení zvýšit neustálým vy

hledáváním a efektivním využíváním příležitostí, které

nechali druzí uniknout. Pátrat po riskantním podniku,

realizovat šance, získávat, kde ostatní ztratili, tím vším

věřící progresivně zvyšuje svou subjektivnípravděpo

dobnost spasení, i když nikdy nedosáhne jistoty spasení.

V rámci racionální struktury kalvínského přesvědčení

dostává finanční riziko poprvé v dějinách atributduchov

ního imperativu. Ve středověké Evropě bylo zapůjčování

peněz a investiční bankovnictví svěřeno opovrhovaným

menšinám, které tato povolání vykonávaly, aby se vůbec

uživily. Urození dobrodinci těchto finančních lichvářů je

na oplátku za finanční expertízy ochraňovali před zlobou

dlužníků a bankrotářů. Národy jako Švýcaři, Holanďané

a Skotové rozvinuly přijetím kalvinismu svůj vlastní

finanční talent. Ze Švýcarů se stali světoví bankéři.

Všechny původní britské banky, včetně Bank of England,

založili Skotové. „Být škot“ se stalo domáckým výrazem

s podobným nádechem pohany jako ve středověku být

žid. Opovrhované zaměstnání obyvatel středověkého

ghetta se stalo v Americe zaměstnáním pro elitu. Banky

a navazující finanční instituce se přestěhovaly zežidov

ských uliček na Wall Street. I když se záštita finančního

rizika přesunula od středověkých urozených spekulantů

k neproniknutelnému a nevypočitatelnému kalvínské

mu Bohu, náhoda a prohra v profesionálním riskování

zůstaly stejné. Ukázalo se jako nepravděpodobné, že by

akademické nebo profesionální expertízy nějakpozitiv

ně ovlivnily výsledky investování. Ztráty z investic lorda

Keynese a záznamy průmyslových vzájemných fondů

jsou toho dokladem. V investování, podobně jako vkal

vínském spasení, jsou mnozí povolaní, ale jen málovy

volených. Pokušení uniknout riziku se nyní stalo něčím

nemorálním, což ještě více znesnadnilo toto nové elitní povolání. Finanční riziko pro kandidáty svatosti bylo naprogramováno do jejich pozemského života. Pokoušet se mu vyhnout znamenalo prohrát na celé čáře.

6. Kalkulující orientace

I když investování může být stejně iracionální jako hra

v karty, nová etika na ně pohlížela jako na činnostvrcholně racionální a prokalkulovanou. Etika odvozená

z teologie formuluje svoje normy z obrazu svého Boha.

Pro kalvinisty to byl obraz racionální a kalkulující, asi

ne úplně nepodobný nadlidskému počítači, kterýmatematicky analyzuje pozemské a posmrtné šance.Kandidát spasení se snažil vyrovnat stylu svého stvořitele.

Skládat osobní účty bylo kardinálním pravidlem. Hlavní

starostí byla starost o vlastní životní výkonnost. Řídit

a hodnotit tuto výkonnost pomocí kalkulovatelných cílů

bylo předepsanou technikou. Současná výkonnost měla

připadnout na účet minulé výkonnosti a měla být stouto minulou výkonností a s budoucími cíli srovnávána.

Měla se vyrovnat úspěchu v dosahování naděje naspasení u ostatních lidí v daném oboru, odvětví, povolání,

společenství. Základní pravidlo bylo matematické:mnozí jsou povoláni, jen nemnozí vyvoleni. Jak vduchovním, tak ve světském myšlení podněcoval kalvinismus

kvantitativní uvažování. To kontrastovalo s magickým

myšlením středověkého věřícího. Magické procesy se

více hodí do pastorálně zemědělských hospodářství, kde

výroba závisí spíše na organických a sezónních silách.

Průmyslové a obchodní činnosti vyžadují racionální cíle

a kalkulované strategie. Zpracovatelský průmysl aobchod jsou činnosti městské a pod střechou, stranou od přírody. Výsledky těchto zaměstnání jsou předvídatelné,

stanovitelné předem, plánovatelné. Efektivnost aúčinnost v těchto zaměstnáních vyžaduje kalkulaci vstupů

a výstupů, poptávky a nabídky, nákladů, cen a zisků.

Etika stimulovala kvantitativní a praktické uvažování

v podnikání, ve vědě a v ostatních oborech.Matematické uvažování se už nezaměřovalo na metafyzické

spekulace o počtu andělů, kteří mohou tančit na špičce

jehly. Matematika byla od nynějška aplikovánaempiricky s cílem kvantitativně racionalizovat praktické oblasti

života a obživy. Zvládnutí aritmetiky se stalo základním

požadavkem na všeobecné vzdělání. Kvantitativníznalosti se staly obsahem povolání; písaři se stali účetními,

přibyli mechanici, inženýři. Nová kalkulující orientace

transformovala spekulativní filozofii politické ekonomie

v pozitivní vědu ekonomii a ekonometrii jakoinženýrskou disciplínu. Celý průmysl, a podnikání vůbec tak

byly progresivně racionalizovány a kvantifikovány.

Nové mentální procesy šly ruku v ruce se změnami

v lidských vztazích. Osobní interakce mezi výrobci

a spotřebiteli, manažery a dělníky, prodavači akupujícími založily cestu k masové produkci a masovému

marketingu. Aby totiž mohl být nový systém rozumově

uchopitelný a zvládnutelný, musel býtkvantifikovatelný. Ve všech vztazích, mezi člověkem a strojem,kontrolorem a dělníkem, poptávkou a nabídkou, vstupem

a výstupem, hotovostí a úvěrem, prostředkem a cílem,

zásobami a oběhem, se začaly progresivně uplatňovat

matematické systémy.

7. Posvátnost získávání: zisk jako znak povolanosti

Podle marxismu byla božská práva králů nahrazena za

kapitalismu božskými právy vlastnictví. Nová etika to


21

potvrzovala. S příchodem kalvinismu klíče k tomuto

nebo onomu světu už neměli papežové ani králové.

Nová smlouva o spasení už nevyžadovala prostředníky.

Namísto aristokratů se jak skutečně, tak duchovně stali

novou elitou vlastníci a ti, kteří řídí proces tvorby zisku.

Centry moci a prestiže nových měst už nebyly zámky

a katedrály, nýbrž továrny, obchody a banky, které

z nejvyšších poschodí řídil jejich majitel. Ekonomické

vlastnictví, které poskytovalo zaměstnání ostatním,stále umocňovalo svou sílu. Bylo nyní posilováno novou

proměnnou, která spojovala duchovní a ekonomickou

vzácnost, bohatství stvořené člověkem se spasením.

Pro středověkého moralistu bylo vlastnictvíospravedlnitelné, sloužilo-li uspokojení fyziologických potřeb

a jako ochrana proti lidskému násilnictví. Soukromé

vlastnictví bylo legitimní jen podmíněně, jen proto, že

lidská hříšnost udělala z eticky vyšší rajské zahrady něco

neproveditelného. Rozšíření vlastnických práv o tvorbu zisku odsoudil Tomáš Akvinský stejně ostře jako

později Marx. Oba moralisté hodnotili vlastnictví jako

prohřešek proti druhému přikázání. Kalvín se navrátil

k prvnímu přikázání.*Pro Kalvína byla vlastnická práva

morálně ospravedlněna ne proto, že z nich plynulamajiteli a lidem na něm závislým obživa, nýbrž proto, že

přinášela zisk nepřítomnému Bohu, majiteli toho všeho.

Vlastník, partner, akcionář, investor byli v prvé řadě

a především hospodáři Páně. Fyzické a právní řízeníbyly pouhé nástroje. Maximalizace zisku byl prvořadý cíl,

posvěcený základní smlouvou mezi Bohem a jeho sluhy,

usilujícími o svatost.

Nová etika minimalizovala zákonná a společenská

* Druhé přikázání: Miluj bližního svého. První přikázání: Miluj Boha.

(Pozn. překl.)


22

omezení vlastnických práv, tak hojná v nekalvínských

kulturách. Odosobněná, kalkulovatelná maximalizace

zisku se nyní stala základem ekonomického systému.

Idea neosobní, nefyzické korporace poskytovalaoptimál

ní právní strukturu. Vlastnických práv bylo možné seny

ní vzdát, bylo možné je směnit, prodat, rozdělit pomocí

symbolických kousků papíru, podáním ruky,přikývnu

tím. Odosobnění, klíčová vlastnost korporativníhovlast

nictví, je zakořeněno v kalvínské metafyzice, ve které je

jedině významný vztah mezi Bohem a jeho hospodářem.

V poměru k tomu jsou vzájemné lidské vztahysekundár

ní. Být odcizený svému materiálnímu a společenskému

prostředí, což je Marxovo nejdrtivější obviněníkapitalis

mu, je pro kalvinisty ctností. Odosobnění lidskýchvzta

hů zajišťovalo větší ekonomickou pružnost. Ekonomické

statky tak mohly být maximálně manipulovány, fyzicky,

právně, aritmeticky. Výsledkem toho všeho bylekono

mický systém, jemuž se svou efektivností nevyrovná

žádný v předkalvínské ani pokalvínské společnosti.

Hodnocení protestantské etiky se zpravidlaomezova

lo na tvorbu zisku a bohatství, jinými slovy na etickou

racionalizaci vlastního hmotného zájmu. Takovéinter

pretace přehlížejí, že tyto materiální zájmy jsoupodří

zeny mnohem základnějšímu pojmu „povolání“. Pojem

povolání se teologicky vyvíjel a v nové etice znamenal

oddanost každému úkolu pro úkol sám, bez dalšíchmo

tivů. Povolání se tedy rovná morálnímu závazku, který

je plněn ve vlastním životním zaměstnání bez ohledu na

jeho specializaci. Pilnost švýcarských hodinářů,uscho

vatelská oddanost švýcarských bankéřů, věrnost švý

carských žoldnéřů, sloužících cizím papežům a králům,

pocházejí ze stejné kulturní žíly jako maximalizace zisku

švýcarských podnikatelů. Všechny ekonomické činnosti

tak spadají pod stejný etický příkaz.


23

Kalvinismus tak přidal k instinktu získávat, který je

starý jako člověk sám, ideální, respektive utopickou

dimenzi. Když se vlastnictví a ekonomická moc spojily

s metafyzicky chápanou povinností „povolání“, získal

ekonomický systém dynamiku vlastní modernímukapi

talismu. Tato dynamika je mnohem mocnější, než když

ekonomické zájmy odrážejí pouhou chtivost a lakotu,

existující samozřejmě ve všech kulturách. Tam, kde je

metafyzicky projektovaná autorita nahrazena autoritou

politickou, jako v komunismu, efektivnost a účinnost

ekonomiky je mnohem nižší. Ať jsou pojmy jakohospo

dář Páně, povolání a skládání účtů jakkoli neskutečné,

metafyzické, ukázaly se silnější než strach, loajalita nebo

identifikace s králi, diktátory, rodinami a přáteli, šéfy

a odbory, kmeny a společenskými třídami. Aby Sověti

zajistili ekonomickou efektivnost, i třebas na mnohem

nižší úrovni než kapitalismus, museli pravděpodobnost

nebeského zatracení nahradit jistotou pozemskéhoza

tracení, a uvrhli tak lidi do horšího nevolnictví, než jaké

existovalo ve středověké Evropě včetně carského Ruska.

8. Od nákladů práce k ziskům

Pro lidi před kalvínstvím byla práce Božím trestem.

V rajské zahradě nebyla ani práce, ani nedostatek.

Na vrcholu vládl Freudův princip slasti. Ani v nebi se

nepracovalo. Pro ty, kteří se do nebe nemohli dostat,

byly pekelné tresty neporovnatelně tvrdší než pozemská

práce. Ačkoliv práce byla nákladem, resp. mělazápor

nou užitečnost, pohlíželo se na ni ve středověku jako

na hezký trest. Kající se hříšník pracuje s radostí, ale

ne z donucení. Mít k vlastní práci masochistický poměr

bylo stejně špatné jako být sadistický k práci druhých.


24

Pracovní nadšení je jevem pokalvínské doby.Marxis

tické pojetí práce představuje návrat k předkalvínským

postojům. Marxismus je středověk, ale bez slitování. Pro

Marxe je práce původcem ekonomické hodnoty, ale také

příčinou vykořisťování lidí. Práce tu není pro obecnělid

skou hříšnost, nýbrž pro hříšnost (vykořisťování)kapi

talistů. Jakmile se kapitalismus odstraní, vykořisťování,

vzácnost práce, hřích zmizí, a rajská zahrada,socialis

mus, bude opět otevřena. Než k tomu ale dojde,marxi

stická dvojznačnost v pojímání práce v komunistických

zemích pokračuje. Socialistická práce je ctí, a přitom

vynikající pracovníci tvoří privilegovanou třídu. Práce je

v komunistických zemích opět nedobrovolná. V dosud

nebývalém měřítku se dokonce používá otrocké práce

trestanců, politických úchylkářů a nonkonformistůvše

ho druhu. Fakt, že vzácnost a kapitalistickyvykořisťo

vaná práce musely být nahrazeny souostrovím Gulag,

dokumentuje zásadní mezeru v marxistické teorii.

Kalvínský postoj se liší jak od středověku, tak odmar

xistů. Je morálně neutrální, pokud nepřináší zisk. Tvrdě

pracující hospodář číslo dvě, který vyždímal dosti hrubě

zisk z vinice, aby se mu pokryly náklady vlastní práce,

patří pekelným ohňům stejně spravedlivě jako hos

podář číslo jedna. Ten podle socialistických principů,

resp. principů rajské zahrady, uspokojoval své životní

potřeby z kapitálu. Až hospodář číslo tři, kterýmaxi

malizuje zisk, dochází spasení. Pro kalvinismus je tedy

vše, co zvyšuje zisk, dobré, a vše, co ho snižuje, špatné.

Dřít v potu tváře nevede ke spasení ani na tomto, ani na

onom světě. Jen je-li práce efektivní, vede-li ke snížení

nákladů, tj. zvyšuje-li zisk, získává etický souhlas.


25

9. Etika a obchod

Uzpůsobenost kalvinismu pro práci, výrobu a zisky je

téměř všeobecně známa. Jeho uzpůsobenost pro obchod

je už známa mnohem méně. Předkalvínská apokalvínská etika se obdobně zaměřovaly na výrobu a spotřebu. Zprostředkující ekonomické činnosti se pouze braly na vědomí. Marx, podobně jako Tomáš Akvinský,neuznával, že obchod zvyšuje ekonomickou hodnotu. Ve středověké společnosti měl obchodník nízký a pochybný status, byl první na ráně v čase hospodářských krizí jako terč rozezleného davu. V komunistických režimech jsou obchodníci po převratu „převychováváni“ nebo jsou z nich řadoví mravenci. Kalvinismus naopak odňalvýrobě i spotřebě znak etické nadřazenosti. Anispotřebitelův hlad, ani výrobcův pot nemají etický význam.Nejvyšším cílem je duchovní dychtivost po spasení s nadějí naplňovanou maximalizací zisku. Místem zaměstnání se v nové etice stával čím dál tím více obchod.Kalvinismus přispěl k jeho novému statusu ze své zvláštní směsi kosmického optimismu a pesimismu. Přestože Bůh je nanejvýše spravedlivý, většina lidí má být zatracena, a nikdo proti tomu nic nezmůže. Tato misantropická pozice poskytla manipulativnímu obchodníkovi, inzerentovi a prodávajícímu nový morální prostor pro jejich zaměstnání. Obchodníci přinášeli, upomínajíce naposlání bílého muže, požehnání moderního průmyslunejširším masám, naučili je efektivněji spotřebovávat a tím i efektivněji vyrábět. Podobně jako kalvínský kazatel a vychovatel, také obchodník pomáhá snaze spotřebitele dostat se výše a nalézt lepší cestu. Obchodníkovosdělení, které bylo původně jen obyčejnou informací, se nyní mění v napomenutí. Balení, sloužící původně k pouhé ochraně zboží, nyní inspiruje. Nový obchodní žargon „pozor na spotřebitele“, „tvrdě při prodeji“, „nalož, co to unese“ vyjadřuje kalvínské myšlení a filozofii Adama Smithe v tom smyslu, že ekonomický zájem zaměřený na sebe sama naplňuje plán neviditelné ruky.

Ideový vliv nezůstal jednostranný. S rostoucíkonkurencí muselo být první přikázání (maximalizace zisku)

doplněno druhým přikázáním (vcítit se dospotřebitele). Společenská etika se stala ideologickou doménou

obchodníků. Výrobce se zaměřuje na materiální vstupy

a strojní procesy. Dvornost k cizincům, aby se z nich

stali zákazníci, jejich manipulace až do bodu jejich

uspokojení a vytrvalá loajalita, to je hájemstvíobchodníkovo. Kalvinismus také pomohl tržní ideologii tím, že

rozvolnil starou vnitroskupinovou etiku příbuzenství

a sídelní komunity. Nové náboženství sjednocovalo lidi

podle vyznání a výkonnosti, bez ohledu na jejichbiologický, geografický a sociální původ. A v témže duchu

obchod proťal tradiční hranice mezi tvůrcem auživatelem, interní výrobou a externím prodejem, mezi firmou

a trhem. Všichni se takříkajíc srovnali pod společným

jmenovatelem ekonomické hodnoty.

Je tu také společenská dynamika. Obchodníkovacesta, stejně jako cesta puritánského poutníka, nemákonce. Cíl je stále v dohledu, ale nikdy na dosah. Na rozdíl

od výroby není obchod nikdy ukončený nebo ustálený,

permanentní nebo zajištěný, důvěrně známý nebopředvídatelný. Kalvinismus podpořil obchod také tím, že

nově definoval pojem vlastnictví. V předkalvínské době

měli pouze výrobci a spotřebitelé morální právo na

vlastnictví a majetek. Spotřebitel ho odvozoval od svého

práva na život a výrobce od svého práva tvořit.Koncepce hospodáře sňala důraz jak ze spotřeby, tak z tvoření.

Nová morálka kladla důraz na tržní hodnotu, kterou

mohl kdokoliv a kdekoli zvyšovat. Obchodní cestující,

majitel obchodního domu, majitel krámu, dopravce,

burzovní makléř nebo bankéř fyzicky netvoří. Přidávají

však užitek a tím zvyšují hodnotu výrobku. Jako tvůrci

hodnoty získávají tito zprostředkovatelé svěřenecká

práva bez ohledu na vlastnictví výrobků. Obchodník

na sebe bere jako příslovečný hospodář riziko za zboží,

které ještě nebylo vyrobeno, za transakce napříč časem,

prostorem a sférami politických vlivů. Tvoří hodnoty,

které jsou neuchopitelné, ale kalkulovatelné,neskutečné, ale legální, neosobní, ale svěřené.

10. Nové elity

Kalvinismus změnil vztah mezi bohatstvím, mocí astatusem. Ve středověké společnosti byly pozemské šance

pro různé lidi odlišné od kolébky až do hrobu.Rozdělení lidí na kasty se považovalo za Bohem určené. Až po

smrti se mohli boháči ze zámku a žebrák od vrat setkat

jako rovný s rovným v nebi. Pro Kalvína byl přísně

a neodvolatelně strukturovaný až život po smrti. Jenom

nemnohým bylo dáno dostat se do nebe. Předurčenost

k vzestupu však zůstala každému skryta, odrážela se

mu jen jako pravděpodobnost v pozemských životních

příležitostech. Byla naznačena výkonností úspěšného

muže, který slepě, ale s důvěrou sledoval své Bohem

předurčené povolání. Nová etika pobízela každéhověřícího, aby šel výše ve vzdělání, v zaměstnání,ekonomicky, aby spoléhal na vlastní síly a věřil v Boží spolupráci.

Ne ustálá snaha dostat se nahoru se stala kardinální

ctností. Jen velmi vzácně vybavil Bůh někoho pronikavými charismatickými vlastnostmi. Ale i pak musel

tento člověk demonstrovat své charisma v konkurenci

s ostatními charismatiky a toto charisma museli uznat


28

lidé z jeho společenských kruhů, kongregace, komunity,

podílníci, voliči. Ve středověkém chápání měly nebe

a země protikladný status. Lidé s Boží přízní byličas

to pronásledovaní mučedníci. Chudákovi se dostávalo

zvláštního požehnání. Knězi a řeholníci se měli zaslíbit

pozemské chudobě. Vládla představa, že Pán se navrátí

jako žebrák. S příchodem kalvinismu jsou kandidáty

svatosti úspěšní podnikatelé, kapitáni průmyslu, vo

lení političtí vůdci v nových demokraciích, osvědčení

znalci a uznávaní tvůrci veřejného mínění. Kalvinismus

měl podobně jako středověká společnost pyramidovou

třídní strukturu, avšak třídy byly otevřené a pomíjivé.

Syn nemusel následovat otce. Nízký národnostní nebo

sociální původ nebyl nepřekonatelnou překážkou.So

ciální struktura zůstala pyramidová, odrážela princip

vzácnosti. Mnozí byli povoláni, ale jen nemnozí vyvoleni

ve vzdělání, v podnikání, v politice. V rámci pyramidové

struktury existoval pohyb dolů i nahoru. Týkalo se to

jednotlivců, národnostních a profesních skupin i celých

národů. Na rozdíl od středověkého systému bylo málo

důležité, kde člověk začal. Pro jeho pozemský iposmrt

ný život bylo významné, kam se dostal. Ne jakýkoliv

společenský vzestup byl však považován za posvěcený;

vnější úspěch měl být doprovázen vnitřním smyslem

pro spravedlnost a čest, což muselo být společensky

uznáno. Úspěšný podnikatel měl být také dobrýmobča

nem, vnitřně i navenek morálním člověkem.

Ve středověké společnosti setrvával kandidát svatosti

buď uzavřen v klášteře, nebo žil mimo něj v nějakém

poníženém postavení. Pozemský úspěch byl duchov

ně podezřelý. V kalvinismu náboženské řády zmizely

a stejně tak zmizel i rozdíl mezi pozemskou a duchovní

svatostí. Nábožná společenství trvala v určitémsmy

slu dál, avšak asketismus zesvětštěl. Bohatý nesměl


29

spotřebovat své peníze, musel je investovat nebověnovat na dobročinnost. Amerika se stala zemí nadací.

Předvádět bohatství bylo stejně nemorální jakopředvádět chudobu. Puritánská společnost zakazovala dostat

se do extrémního ekonomického postavení a stavět ho

na odiv. Bohatý i chudý byli v Americe k nerozeznání,

vypadali oba stejně, jako lidé docela slušnéhopostavení. Jejich způsob oblékání, stravování a mluvení byl

mnišsky střídmý. V hmotném projevu a ideologicky se

Američané stali národem střední třídy par excellence.

To se projevovalo v politických, pracovních i obecně

společenských vztazích. Na rozdíl od nekalvínských

společností se nedoporučovalo používat titulůoznačujících status. Všichni členové společenství včetně vůdců

byli bratři a sestry, neexistovali žádní pozemští„otcové“. Používání křestního jména pokračuje až dodneška

dokonce i ve formálních organizacích, existuje nechuť

k privilegiím za zásluhy.

Ve středověké kultuře stály systémy pozemských

a nebeských statusů proti sobě jako odlišné aopačné; chudý byl požehnaný a bylo snazší, aby velbloud prošel uchem jehly... S příchodem kalvinismu se staly oba systémy paralelními, předpokládalo se, že mohou eventuálně splynout. Středověký systém byl stabilní a odolný vůči změně. Jestliže změna nastala, ať vpolitice, náboženství nebo ekonomické struktuře, měla revoluční formu. V kontrastu k tomu byla v kalvínských společnostech nestabilita zabudována v jednotlivcích i ve společenských skupinách. Samotný princip změny byl institucionalizován a eticky potvrzen. Na jednotlivce i kolektivity, kteří se nikdy neměnili, se pohlíželo jako na zaostalé, nekřesťanské, neamerické. Změny v ekonomické a politické struktuře si však revoluční dimenze podržely. Kalvínské kultury ve srovnání s katolickými

30

měly tendenci k většímu liberalismu, abychom použili

moderní termín. Méně často plodily radikální hnutí,

avšak častěji prožívaly chronickou nestabilitu.

11. Nové demokracie

Pod vlivem kalvinismu byly aristokracie nahrazeny

meritokraciemi, tj. vládou těch, kteří se zasloužili.No

ví vůdcové ve vládě, podnikání, církvi a profesích byli

demokraticky voleni. Voliči potvrzovali vnitřněorien

tované předurčení svých vůdců. Hlas lidu začal splývat

s hlasem Božím; charisma se stalo rutinní záležitostí.

Efektivní komplementarita božské a lidové volbyvyža

duje příznivé okolnosti. Charismatická autorita jemno

hem nejistější než autorita tradiční. I když si tolibera

lismus neuvědomuje, demokracie západního střihu byla

jen zřídkakdy efektivní v neprotestantskýchspolečnos

tech. Běžný úsudek o individuálních zásluhách může být

velmi dobře mylný. Minulé zásluhy jen vzácně poskytují

záruku budoucího výkonu. Ti, kteří vynášejí rozsudek,

musejí být souzenému nadřazeni, avšak systémnadřa

zenosti má v liberální demokracii tendenci se rozpadat.

Charismatické nároky jsou každopádně problematické;

ten, kdo takový nárok vznáší, může upřímně pociťovat,

že byl povolán, a jeho stoupenci mohou sdílet jeho pocit

povolání, a přesto jsou zklamáni. Takové problémy jsou

viditelné, jen když se duchovně pojatá kulturasekula

rizuje. Protestantské společnosti vyvinuly organizační

nástroje, které učinily demokracii efektivní; oddělení

zákonodárné a výkonné politické moci, konfederace

suverénních států, soutěžící politické strany,reprezen

tativní struktury v podnikání, odborech, vzdělávacích

a náboženských institucích.

Tržní systém rozšiřuje demokracii na ekonomické

vztahy. Trhy decentralizují ekonomickou moc. Peněžní

transakce jsou ekvivalentem hlasování. Maximalizace

spotřebitelova uspokojení je potvrzením demokracie.

Moderní kapitalismus byl demokratičtější nežkterýkoli předchozí systém a doposud je demokratičtější než

systémy, které po něm následovaly. Tržní hospodářství

rovněž demokratizovalo řád v povoláních. Atributypřiisované povoláním v tradičních hierarchiích ztratily na

významu vstupem peněžních hodnot. Začalo být méně

důležité, jak si kdo vydělává na živobytí, důležitější bylo,

kolik kdo vydělává. Nešlo už tolik o to, kdo věc vyrobil,

jako spíše o to, kdo za ni zaplatil. Strojní technologie,

masová výroba, masový trh se současně odosobnily

a demokratizovaly. Záleželo méně na tom, zda jeužitečnost vnitřně přítomna v samotném fyzickém produktu

nebo v čase a v místě transakce nebo v informaci ovzestupu osoby. Objem celkové užitečnosti produktu je identifikován s peněžní hodnotou.

Nový důraz na peníze modifikoval tradiční systém

statusů povolání. Už neexistovala méněcenná povolání,

nýbrž jen povolání méně placená. Dveře k povoláním

byly otevřené. Jiná diskriminace práce než podlekvalifikace začala být méně častá. Specializace povolání a jeho

technická složitost si vyžadovaly předem orientované

vzdělání. To také demokratizovalo strukturu povolání.

Důraz na peníze demokratizoval společenské třídy.

Důchod se stal hlavní determinantou statusu. Morální

posvěcení peněžní hodnoty zvýšilo sociální mobilitu.

K nespokojenosti marxistů je snazší změnit finanční

status než biologický a sociální původ. Sociálnímobilita implikuje pohyb nahoru i dolů. Dokud je na dosah

stále širšího okruhu spotřebitelů stále širší sortiment

zboží rostoucí kvality, je vytvořen minimálně dojem


32

společenského vzestupu lidí. Peníze se stávají hlavním

prostředkem společenské odměny za individuální zásluhy. Ekonomická demokracie posiluje demokratické

atributy ostatních částí společenského systému. Kdo má

více peněz, osvojuje si vyšší spotřební styl, stěhuje se do

prestižních čtvrtí, poskytuje lepší vzdělání svým dětem,

angažuje se v politických a oddechových činnostech,

které mu otevírají další kanály společenského vzestupu.

Jsou-li svoboda, rovnost a bratrství akceptovanýmiatributy moderních demokracií, pak nová etika každopádně

vyzdvihla první dva.

12. Řešení organizovaného konfliktu

Srovnáme-li kalvínské společnosti s jejich předchůdci

a následovníky, ukazuje se u nich tendence vyhýbat se revolucím a válkám. Jejich kultury zdůrazňujíindividualismus, antitradicionalismus, nonkonformismus. Kalvínské sekty odpíraly loajalitu zavedeným vládám a církvím, vojenské službě a veřejnému vzdělání. Když narazily na útlak, stáhly se a odešly jinam. Velká část současného západního pacifismu má svůj původ vkalvínských sektách.

Moderní tržní hospodářství osvědčuje protiválečnou

a protirevoluční tendenci. Jeho ekonomická filozofie

je individualistická, staví se proti zasahování státu

a proti celospolečenskému plánování. Odtahuje se od

politických pletek; všechna iniciativa se ponechává

jednotlivcům jednajícím na vlastní účet. Celkovévýsledky redukují vzácnosti, čímž se řeší problém frustrace

a agresivity. „Laissez faire“ neodstraňuje chudobu nebo

nedostatek, ani je nevyrovnává. Ti, kteří zůstávají chudí,

mají tendenci být individuálně i kolektivně slabší i přes


33

své ekonomické příležitosti. Zpravidla však nejsoumilitantní nebo revoluční, každopádně nepodněcují ani

revoluce, ani války. V moderním hospodářství zisky

nahrazují moc.

Povolání, která vznikají a vzkvétají v tržnímhospodářství – podnikatelé, manažeři, obchodníci, burziáni,

bankéři – nejsou militaristická, a dokonce ani politicky

agresivní. Tato povolání prosperují v míru a politickém

klidu. Užitek z trhu nevyžaduje fyzické vlastnictví nebo

kontrolu. Vyžaduje však právní a morální systém, který

trh podporuje a chrání. Totéž platí i pro individuální

chování. Političtí revolucionáři a profesionálníodbojníci se normálně nerekrutují z kalvínského prostředí ani

z tržních povolání. Individuální svoboda a ekonomické

příležitosti snižují sklon k militantnímu chování. Když

přesto dojde k revoluci nebo k válce, jsou tyto kultury

méně pohotové k účinné obraně. Na represivní policejní

akce, protirevoluční strategie, na efektivní mobilizaci

k odražení vojenského útoku nejsou kalvínské kultury

stavěné. Jejich ekonomiky nejsou vymezeny hranicemi

vlastního státu. Nejsou připraveny na centrální řízení,

které je v době národního ohrožení nezbytné. Jejichpolitické klima je antiautoritativní, a tím i méně schopné

prosadit národní vůli silou. Jejich policie nebývábudována v celostátním měřítku a nemívá centralizovanévedení. Jejich ozbrojené síly jsou organizovány často jako

dobrovolná vojenská služba.

13. Marxismus, kalvinismus a masový trh

Podle Marxe je neodstranitelnou vadou kapitalismu

jeho neschopnost uspokojit potřeby mas. Tvorba kaitálu vyžaduje podle něho vykořisťování. Z nutnosti


34

vykořisťování vyplývají mzdy na hranici životníhominima. Takové mzdy minimalizují disponibilní důchod

a tím brání rozvoji trhu. Početní vzrůst dělnické třídy

a odpovídající pokles počtu kapitalistů tento trendještě zesiluje. Zaškrcování kupní síly mas je tedy vnitřní

vlastností kapitalismu a rozvoj marketingu nicnezmůže. Marxovo stanovisko k funkci trhu bylo negativní

a k tržním povoláním opovržlivé. Některé tradiční rysy

kalvínské etiky se vztahují ke koncepci marketingu

rovněž negativně; asketismus a šetrnost jsou v rozporu

s ideologií marketingu.

Byly tu však opačně působící rysy. I když měla výroba

etickou přednost, nemohla se rozvíjet při statickéspotřebě. S kalvinismem a jeho důrazem na kalkulovatelné

uvažování přišla i podpora dynamické spotřebě. Princip

nejistoty a předpoklad paralelnosti hmotného aduchovního výkonu podpořily spotřebu. Etika podněcovalakaždého, aby dokázal sobě i ostatním, že je na mate riálním i duchovním vzestupu. Finanční úspěch a úspěch vzaměstnání je racionální, ale ne nutně viditelný důkaz. Rostoucí standard a životní styl jsou vidět. Formule o spasení, původně obrácená k jednotlivci, bylamodifikována společenskými hledisky. Církev a obce začaly samy na sebe pohlížet jako na kolektivity potenciálně svatých. Jejich nároky na kolektivní charisma mohly být nyní demonstrovány vyšším životním standardem obce. Už jejich středověcí předchůdci, klášterní řády,poněkud modifikovali své zaslíbení chudobě. Kalvinismus však měl z chudoby hrůzu.

Puritáni vyřešili tyto nejednoznačnosti tím, že se

vystříhali jak nápadné spotřeby bohatých, tak nápadné

nespotřeby chudých. Idealizovali střídmý, ale ctihodný

životní styl střední třídy, o němž se předpokládalo, že se

bude postupem času zlepšovat. Americký masový trh se


35

dal na cestu vzestupu, orientoval se na střední třídu. Na

výrobky, které se nalézaly mimo finanční a ideový dosah

vedoucí vrstvy skupiny, v níž se určitý člověk pohyboval,

se nepomýšlelo, avšak luxus jedné generace se stalnezbytností pro generaci následující. Životnímu způsobu

nižší třídy se každý vyhýbal důsledněji než životnímu

způsobu vyšší třídy. Kalvinismus měl hrůzu z pohybu

směrem dolů. O lidi pod hranicí chudoby pečovali jejich

spoluvěřící, později daňoví poplatníci. Nový trhstředních tříd smířil konfliktní požadavky elitářstvímeritokracie a rovnostářství. Obchodní dům nabízí v suterénu

laciné zboží pro nemajetné zákazníky nebo zákazníky

skromné ze zásady, ale nabízí také drahé zboží podle

poslední módní linie. Většinu potřeb je možné uspokojit

buď úsporným, nebo luxusním způsobem. Úspornémodely kupují také ti, kteří si chtějí zachovat obraz vlastní

skromnosti, i když by si mohli dovolit více. V luxusním

stylu nakupují rovněž lidé, kteří si to nemohou dovolit,

ale chtějí dokázat, že jsou na vzestupu. Vznik cílově se

chovající a vlastní situaci si uvědomující střední třídy

nedává za pravdu Marxově námitce o nevyhnutelné

polarizaci životní úrovně a ideologie. Americká dělnická

třída nebyla proletarizovaná ani ekonomicky, aniideologicky. Přitažlivost dosažitelného životního standardu

střední třídy pro většinu pracujících a vyhlídka na další

vzestup pro jejich děti daleko převážily lákadla revoluce

a politické moci. Marxova věštba, že smyslemsocialistické výroby bude uspokojení spotřebitele, a ne zisk, je

mnohem blíže pravdě v Americe než v kterékoli části

komunistického světa.


36

14. Manipulace spotřebitelem

Zpočátku byl prodej pouhým prodloužením výroby;ho

tový výrobek byl zabalen, označen, roztříděn, skladován

a odeslán. Byly to fyzické operace podobné operacím při

výrobě. S pokrokem strojní technologie se manipulace

s výrobkem jak při výrobě, tak při prodeji omezovala.

S rostoucí hojností spotřebních statků získal prodej

novou manipulativní dimenzi určenou k transformaci

nekupujících v kupující. Tento proces vyžadoval vyjít

vstříc potřebám spotřebitele nevyužitými výrobními

možnostmi, odhalit průzkumem trhu fyzické a ideové

vlastnosti nového výrobku, rozvržení poptávky po něm,

jeho žádoucí balení a způsob prodeje. Ve fázi výzkumu

a testování je manipulace spotřebitelem ještěminimál

ní, což lze snad přirovnat k vyšetřování pacienta vme

dicíně. Manipulace člověkem ve smyslu přimět někoho,

aby jednal podle cizí vůle, se však nakonec mocněprosa

zuje. V rozvinutém hospodářství je velice málo běžných

potřeb, jejichž uspokojení by čekalo, až se na trhu určitý

výrobek objeví. I když průzkum trhu odhalí takovou

poptávku, manipulace spotřebitelem je nezbytná, aby

byly zajištěny úspory z rozsahu výroby, standardizace

výrobku a efektivní distribuce.

Manipulace se provádí v rámci koncepce podpory

prodeje, která zahrnuje strategie reklamy, osobního

prodeje, tvorby cen, balení a další. Náklady na podporu

prodeje často převyšují skutečné náklady na výrobu.

Záměr manipulovat se jen zřídkakdy dává najevo.Zá

jmy kupujících na maximálním uspokojení z výrobku

a na minimálních nákladech se potenciálně rozcházejí

se zájmy výrobce na maximálních ziscích. Adam Smith

tvrdil, že takové rozpory jsou v souhrnu výhodné pro

obě strany a pro celé národní hospodářství. Tuto větu


37

napadali jak předkapitalističtí merkantilisté, takpokaitalističtí socialisté. Merkantilisté tvrdili, že král acírkev musejí na obchodníka dohlížet, aby byly zajištěny

politické a církevní domény. Marxisté tvrdí, žekapitalisté a jejich obchodníci nedělají nikdy nic ve prospěch

dělnické třídy. Obě strany považovaly kapitalismus za

nemravný a dlouhodobě neefektivní. Kalvínskýprotiargument předpokládá odevzdanost ekonomických aktérů

Božímu všehomíru, který je manipulován ve prospěch

věřícího. Pochopení kalvinismu pro manipulativní trh

je odvozeno od teologické perspektivy, která postuluje

absolutní manipulativní moc Boha.

Manipulativní implikace kalvinismu mají rodovou

povahu. Rané puritánské komunity žily v manipulované

vojenské disciplíně podobající se středověkýmklášterním řádům, jako starozákonní lid. Rodiče měli morální

právo manipulovat své děti, kazatelé své farníky, učitelé

své žáky, političtí vůdcové své voliče, předáci svédělníky, prodavači své kupující. V pozdějším kontextuvyřešil kalvinismus tradičně podřadný status obchodníků.

Středověký obchodník stál v podřízeném a úslužném

postavení k boháči, který tehdy pro něho samojediný představoval celý spotřebitelský trh. V současných

společnostech minimálně ovlivněných kalvinismemobchodník stále prosí, vemlouvá se a lichotí potenciálnímu

kupci. V Americe vede, řídí, předvádí, vychovává amanipuluje.

Tržní manipulace dostala další etickou podporu od

kalvínské představy, že vlastní hmotný pokrok ahmotný pokrok druhých je morálně žádoucí. Protože každý

a všechno patří do Božího světa, je zdokonalování tohoto

světa součástí mravního imperativu. Pojem hospodáře

završuje morální přitakání sobeckému jednání při koupi

a prodeji. I když kalvinismus pohlížel na uspokojování smyslových žádostí jako na něco duchovněproblematického, přesto poskytoval získávání materiálních statků větší morální podporu než středověká církev. Vzískávání materiálních statků viděl puritán Boží odměnu za individuální píli a efektivní hospodaření. Středověký Bůh se dal věřícímu smyslově poznat prostřednictvím svátostí a zázraků. Kalvinisté by takové magicképrůniky nepřijali, viděli uznání toho, že jednotlivec nebo obec obstáli ve víře a jednali v souladu s Božím plánem,

v materiálním pokroku.

Zdokonalování materiálních podmínek života bylo

rovněž podpořeno větou, že rozumné a umírněnéužívání Božích darů činí člověka schopným k efektivnější

práci a výrobě. Manipulativní trh nalezl rovněž podporu

ve strachu puritánů z bídy a nečinnosti. Vý



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist