načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Lezeme a šplháme -- 68 her a cvičení - Jiří Baláš; Barbora Strejcová; Ladislav Vomáčko

Lezeme a šplháme -- 68 her a cvičení

Elektronická kniha: Lezeme a šplháme
Autor: Jiří Baláš; Barbora Strejcová; Ladislav Vomáčko
Podnázev: 68 her a cvičení

Příručka zejména pro instruktory, učitele tělesné výchovy a lezce samotné nabízí 68 her a cvičení pro oživení lezeckých hodin. Sportovní lezení představuje jako činnost ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  90
+
-
3
boky za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 113
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2272-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka zejména pro instruktory, učitele tělesné výchovy a lezce samotné nabízí 68 her a cvičení pro oživení lezeckých hodin. Sportovní lezení představuje jako činnost podporující pozitivní vztah dětí a mládeže k pohybu. Šplhání a lezení bylo již od dávné minulosti součástí běžných lidských úkonů a též řady povolání (pokrývači, tesaři, kominíci apod.). Proto autoři hned v úvodu knihy upozorňují na systematické využívání lezeckých aktivit od středověku až po dnešní dobu. Na tyto tradice navazují příznivci sportovního a volného lezení, kteří tuto poměrně novou "disciplínu" provozují se stanovenými pravidly jak v přírodě, tak i na umělých stěnách. Jejím smyslem je vertikální pohyb s minimálním možným rizikem rozvíjející především svalovou vytrvalost a sílu horních končetin. Další kapitoly přinášejí základní informace o nářadí a stěnách, vybavení pro lezecké hry a cvičení, správné lezecké technice, struktuře lezecké hodiny atd. Největší část publikace tvoří popis her a cvičení rozdělených podle stupně obtížnosti, počtu účastníků a doby trvání.

Popis nakladatele

Pro všechny zájemce toužící po spontánních aktivitách představuje lezení na umělé stěně skvělou příležitost k formování fyzické i psychické kondice. Instruktorům lezení, učitelům a sportovcům, které uchvátil vertikální pohyb, publikace ukáže, jak pomocí 68 různých her a cvičení atraktivně obměňovat výuku lezení. Nabídne také nepřeberné množství nápadů pro rozvoj lezecké techniky a fyzické kondice. Kniha bude jistě zdrojem inspirace pro širokou lezeckou veřejnost i pro outdoorové specialisty. (68 her a cvičení na stěně a na nářadí)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Baláš; Barbora Strejcová; Ladislav Vomáčko - další tituly autora:
 (e-book)
Lezení na umělých stěnách -- druhé, doplněné vydání Lezení na umělých stěnách
 (e-book)
Fyziologické aspekty výkonu ve sportovním lezení Fyziologické aspekty výkonu ve sportovním lezení
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Český horolezecký svaz doporučuje tuto publikaci pro vedení výuky sportovního

lezení dětí a mládeže na umělých horolezeckých stěnách.


Jiří Baláš, Barbora Strejcová, Ladislav Vomáčko

Lezeme a šplháme

68 her a cvičení

Vydala Grada Publishing, a. s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel. +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 3241. publikaci

Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová

Sazba Grafické studio Hozák

Návrh a grafická úprava obálky Grafické studio Hozák

Fotografie Miroslav Šneberger

Ilustrace Lenka Šeligová

Počet stran 116

První vydání, Praha 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

ISBN 978-80-247-2272-6

ISBN 978-80-247-6072-8

© Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)


5

Obsah

Úvod ................................................................................................................................. 7

Používané pojmy ................................................................................................................8

Tradice využívání lezeckých aktivit .................................................................... 9

Lezení a šplhání jako součást výchovy a tělesné přípravy

od středověku až po současnost ...................................................................... 9

Rozvoj sportovního lezení a umělých stěn ............................................................ 16

Přínosy a dopady lezeckých aktivit .................................................................. 18

Umělé lezecké prostředí ........................................................................................ 20

Charakteristika umělých stěn pro hry a cvičení ..................................................... 20

Stavba, normy a kontrola stěny ............................................................................. 21

Lezecké chyty ........................................................................................................ 23

Tělocvičné nářadí .................................................................................................. 24

Vybavení pro lezecké hry a cvičení ................................................................... 28

Lezecké úvazky ..................................................................................................... 28

Jisticí pomůcky ...................................................................................................... 29

Lezečky ................................................................................................................. 30

Lezecká technika ...................................................................................................... 32

Základy lezeckého pohybu .................................................................................... 32

Statická fáze ................................................................................................... 32

Dynamická fáze .............................................................................................. 34

Úchopy .................................................................................................................. 36

Lezení dětí .................................................................................................................. 37 Struktura lezecké hodiny ...................................................................................... 39

Rozcvičení ............................................................................................................. 39

Hlavní část ............................................................................................................. 41

Docvičení ............................................................................................................... 42

Bezpečnost při lezeckých hrách a cvičeních ......................................................... 42

Lezení na bouldrovací stěně a na nářadí ....................................................... 42

Lezení s lanem ............................................................................................... 43

Kvalifi kace k vedení programů lezení na umělých stěnách ................................... 43

Lezecké hry a cvičení .............................................................................................. 44

Lezecká stěna........................................................................................................ 46

Hry a cvičení na lezecké stěně pro nejmenší ................................................. 46

Hry a cvičení na lezecké stěně nejen pro děti ................................................ 61

Hry a cvičení na žebřinách .................................................................................... 83

Hry a cvičení na žebříku, tyči a laně ...................................................................... 92

Kolmý žebřík ................................................................................................... 92

Šikmý žebřík ................................................................................................... 95

Šplhací tyč .................................................................................................... 101

Lano .............................................................................................................. 107

Závěrem ....................................................................................................................... 109

Seznam her a cvičení .............................................................................................110

Použitá literatura .....................................................................................................112

O autorech ..................................................................................................................116

7

Úvod

Motto

Když viděl, že školáci mají tu a tam času nazbyt a nevědí, čím jej trávit, bylo mu jich líto; a jed

noho dne vzal z veliké skály, která se nazývá Passelourdin, veliký balvan, mající asi po 12 sázích

do čtverce a 12 pídí tloušťky, a položil jej hezky pohodlně na čtyři sloupy uprostřed pole, aby ti

školáci, až nebudou mít nic jiného na práci, trávili čas tím, že by vylézali na ten kámen.

Rabelais

Dostáváte do rukou publikaci, která je výsledkem našeho mnohaletého zaměření. Věnovali

jsme se intenzivně výuce lezeckých aktivit na základních, středních a vysokých školách,

v lezeckých kurzech a zabývali se tréninkem dětí i dospělých. Sbíráním a zkoušením cvičení

a her na stěně i na nářadí vznikl sborník lezeckých aktivit, které mohou být podnětné pro

práci se skupinou dětí či dospělých.

Čerpáme z českých tradic, ale rovněž z mnoha zahraničních kontaktů, zvláště francouzských,

anglických, německých, rakouských, amerických a belgických. Naší snahou je upozornit na

historické odkazy využívání lezeckých aktivit a uvést na správnou míru názory zařazující spor

tovní lezení mezi mladá sportovní odvětví. Zastavujeme se u teorií, které odůvodňují oblíbe

nost a užitečnost lezeckých aktivit.

Lezení považujeme za atraktivní činnost, která má potenciál zaujmout mládež i dospělé,

vytvořit u nich pozitivní vztah k pohybu a konkurovat tak pasivním formám zábavy. Lezení

patří do kategorie sportů a pohybových aktivit, kde se mohou setkávat staří i mladí ke spo

lečném trávení volného času a ke sdílení společných prožitků.

Zmiňujeme některé pozitivní i negativní stránky pravidelného lezení. Uvědomujeme si, že

není samospasitelné. Jsme zastánci všestranného pohybového rozvoje jedince a lezení sta

víme do základního pohybového fondu člověka mezi ostatní aktivity jako běhání, skákání,

udržování rovnováhy, házení či zvedání břemen.

Během počátečních let naší pedagogické praxe jsme se mnohokrát setkávali s momenty

nedostatku tvůrčí inspirace. Hledali jsme nové činnosti k oživení lezecké hodiny, zamýšleli se

nad vhodností používaných cvičení nebo nad smyslem pohybu ve výšce. Naše zkušenosti jsme

se pokusili uspořádat v souhrnné publikaci. Předkládaná kniha je určena všem zájemcům

o vertikální pohyb, zejména instruktorům lezení, učitelům tělesné výchovy a lezcům toužícím

po zpestření lezeckých tréninků. Věříme, že bude inspirací pro zajímavé a zábavné hodiny.

LEZEME A ŠPLHÁME

8

Používané pojmy

Vzhledem k nepřesnostem v používání lezecké terminologie předkládáme výklad některých

pojmů.

Lezení a šplhání

Pojem lezení pochází z všeslovanského „nalézti“. Dnes ho spojujeme s pohybem těla ve

visu nebo v podporu. Lezení vzhůru nazýváme vylézání, lezení dolů slézání. Je-li v kontaktu

s podložkou kromě paží a nohou také trup, mluvíme o plazení. Šplhání chápeme jako pohyb

vzhůru po něčem svislém pomocí rukou i nohou. Pojmy lezení a šplhání se částečně pře

krývají. Šplháme nebo lezeme po žebříku, po laně, po stromech. Pro pohyb po lezecké

stěně, na skalách nebo na překážkách se ujal pojem lezení. Vzhledem k charakteru pohybu

považujeme šplhání za součást nadřazeného pojmu lezení.

Ručkování a stoupání

Ručkování je pohyb většinou ve vodorovném směru jen pomocí paží. Stoupání je pohyb

pomocí dolních končetin. Pohyb nahoru se nazývá vystupování a pohyb dolů sestupování.

Vis, svis, shyb

Při visech spočíváme na chytech nebo na nářadí částmi paží, zpravidla rukama nebo částmi

nohou, případně současně částmi paží i nohou. Visy jsou pohyby celého těla, při nichž půso

bíme na nářadí (chyty) tahem zdola. Jsou-li při visech za ruce paže napjaté, mluvíme o svisu,

jsou-li paže pokrčené, hovoříme o shybu.

Sportovní lezení

Je podskupinou lezeckých aktivit s danými pravidly, která je provozována na umělých stě

nách nebo v přírodních terénech. V těchto aktivitách je minimalizována míra objektivního

rizika. Smyslem je pohyb jako takový. Pravidla zahrnují styl a klasifikaci přelezu, místní dopo

ručení a restrikce. K disciplínám sportovního lezení patří lezení zajištěných cest na skalách,

lezení na umělé stěně, bouldering, případně i sportovní lezení v ledu.

Bouldering

Bouldering chápeme jako formu sportovního lezení, ve které lezec překonává lezecký pro

blém (bouldr) různé obtížnosti. Výška lezení nepřesahuje zpravidla hranici pro bezpečný

doskok na zem (cca do tří metrů). Bouldering zaznamenal v posledních letech největší ná

růst pozornosti. Stal se samostatnou soutěžní i nesoutěžní disciplínou.

TRADICE VYUŽÍVÁNÍ LEZECKÝCH AKTIVIT

9

Tradice využívání

lezeckých aktivit

Lezení a šplhání je odnepaměti součástí běžných lidských činností. Člověk nacházel na stro

mech potravu a úkryt před predátory, využíval stromů k uskutečnění lovu. Některé primitivní

kmeny mají dosud svá obydlí v korunách stromů, jelikož jim vyšší poloha poskytuje bezpečný

úkryt před zvěří a vodou. Šplh jako forma cvičení je doložena už ve starém Egyptě. Římský

lékař Mercurialis prosazoval k udržení tělesné kondice různé šplhací konstrukce a lana. Exis

tují doklady o tom, že lezení na různé sloupy bylo oblíbenou disciplínou středověkých oslav.

Lezení a šplhání se objevovalo a objevuje v řadě zaměstnání: lešenáři, pokrývači, tesaři,

kominíci, námořníci, výškoví pracovníci... V následující kapitole bychom chtěli upozornit na

systematické využívání lezeckých aktivit od středověku až po dnešní dobu.

Lezení a šplhání jako součást

výchovy a tělesné přípravy

od středověku až po současnost

Středověk se vyznačoval přesunem moci do zabezpečených sídel, tj. do opevněných hradů

a měst. Válečná tažení si tehdy žádala specialisty na dobývání hradů a překonávání opevnění,

tzv. žebříkáře. Jeden královský žebříkář společně s mistrem tesařem, mistrem kameníkem

a polním kurátem byli povoláni Antoinem de Ville v roce 1492 na zabezpečení prvovýstupu na

nedostupnou Mont Aiguille. Výstup je mnohými považován za počátek horolezectví, případně

expedičního lezení, neboť realizovaná cesta se musela zajistit lany a žebříky. Tato hora je i pro

dnešní horolezce výzvou a výstup jen dokazuje přítomnost lezecké přípravy v soudobé spo

lečnosti. Výjimečnost tohoto podniku zmiňuje ve své knize Gargantua a Pantagruel i Francois Rabelais (1483–1553). Tento humanista a kritik scholastického školského systému podal v knize obrů nový náhled na výchovu mládeže. Pojímá výchovu v její celistvosti a orientuje ji účelově na potřeby ideálního renesančního člověka. Tělesná zdatnost je pro něj nezbytnou součástí přípravy a tělesná cvičení měla být vybírána z co nejširší palety možných cviků, kde lezení má své specifické místo. Gargantua se věnoval jízdě na koni, lámání kopí, cvičení se

LEZEME A ŠPLHÁME

10

sekyrou a jiným cvikům potřebným k válce, běhal, skákal, zápasil, hrál s míčem, honil jeleny,

plaval, potápěl se. Když vylezl z vody, stoupal rázně do vrchu a také řízně sestupoval, šplhal na

stromy jako kočka, skákal z jednoho na druhý jako veverka... Uvazovali mu na nějak vysokou

věž lano visící na zem, on po něm vyšplhával oběma rukama, pak se spouštěl dolů tak rázně

a tak jistě, že byste nemohli lépe po louce hezky rovné (Rabelais, 1962).

Systematický přístup k zařazení tělesné přípravy do výchovy mládeže můžeme zaznamenat

v období osvícenství. Přispěl k tomu zvláště J. J. Rousseau (1712–1778), který svými myš

lenkami ovlivnil další generace pedagogů. Ve svém díle Emil čili o výchově staví potřebu

přirozeného pohybu na přední místo při výchově dítěte. Zmiňuje přirozená cvičení, která jsou

nutná ke „kultivaci“ inteligence dítěte. Emil běhá bos, překonává přírodní překážky, šplhá

přes zdi, cvičí rovnováhu, hraje různé hry.

Rousseauův požadavek lásky a úcty k člověku a k dítěti zvlášť se stal mottem pro výchovný

systém filantropismu, jehož zakladatelem byl Johann Bernhard Basedow (1729–1790).

Basedow byl pověřen vedením výchovného ústavu v Dessavě, jehož náplní bylo vychová

vat po všech stránkách vzdělané občany. Výuka vycházela z přirozených potřeb člověka,

z potřeb školy a z potřeb praktického života. Tělesným cvičením se žáci oddávali 2 až 3

hodiny denně (Kössl, Štumbauer, Waic, 1999). Vedle rytířských umění zařadil další prvky

směřující k fyzickému rozvoji žáků. Ti si osvojovali pohybové činnosti s cílem získat obratnost

nezbytnou v případě ohrožení života: lezení po skalách a spouštění se po laně dolů, házení

a uhýbání před padajícími tělesy, přecházení přes tenký led a přes úzké lávky, plavání, ves

lování... (Olivová, 1979).

Učitelé z dessavského Philantropina (Simon, Du Troit, Camp, Salzmann) vytvořili postupně

nový způsob tělesné přípravy, který se opíral o pět elementárních tělesných aktivit: běhání,

různé druhy skoků, šplh, nošení břemen a cviky rovnováhy. Teoreticky i prakticky však nejvíce

rozvinul filantropistické myšlenky Johann Christian Gutsmuths (1759–1839). Ve své knize

Gymnastik für die Jugend popsal své pojetí tělesných cvičení. Lezení a šplhání zařazuje mezi

základní tělesná cvičení a věnuje jim patřičnou pozornost. Vyzdvihuje lezení jako komplexní

prostředek k rozvoji silových schopností, jeho přínos k utužování psychických vlastností a rov

něž jeho využitelnost v mimořádných situacích.

Gerhard Ulrich Anton Vieth (1763–1836) pojal druhou část svých Leibesübungen (1930) jako

encyklopedii cvičení, která vedou ke kultivaci a zdokonalování lidského těla. Ze svého díla vyřa

dil manuální práci a cvičení rozdělil na pasivní (sezení, ležení, chůze) a aktivní (cvičení smyslů

a údů). Jednu kapitolu spadající do aktivních cvičeních věnuje lezení a zvláštní kapitolu houpání

se na lanu Übungen im Schwungseile. Rozlišuje tzv. lehké a obtížné lezení. Do lehkého lezení

zařazuje jakékoli stoupání a šplhání na žebříku. Zdůrazňuje jeho praktické využití při kritických

situacích a vyzdvihuje provazový žebřík, na kterém by se měli naučit lézt muži, ženy i děti. Do

obtížného lezení patří šplh na laně. Poukazuje na silovou náročnost tohoto cvičení. Dále se

TRADICE VYUŽÍVÁNÍ LEZECKÝCH AKTIVIT

11

zmiňuje o oblíbenosti lezení chlapců na stromy a o vlivu tohoto cvičení na rozvoj síly paží. Švýcarský pedagog Johann Heinrich Pestalozzi (1746–1827) se v knize O tělesném vzdělávání (1807) snažil přesvědčit rodiče, aby dětem nezakazovali běhání, skákání, lezení, hry, nošení břemen a zápas. Tato cvičení totiž činí mládež silnější, odvážnější a zdravější. Gymnastiku, tj. veškerá tělesná cvičení, klade na přední místo ve výchově. Blahodárný vliv lezení spatřuje v potlačování bázlivosti a závratí. K získání jistoty pohybu doporučuje zpočátku žebříky, pak lezení po stromech, kamenných zdech i skutečných skalách. Dále doporučuje rodičům, aby co nejdříve vodili děti na věže, vrcholky hor, na okraje strží, na úzké lávky přes řeky a potoky. Na Pestalozziho a Gutsmutse navázali Němci Karl Friedrich Friesen (1785–1814), Friedrich Ludwig Jahn (1778–1852) a Ernst Wilhelm Bernhard Eiselen (1792–1846). Jejich pohnutky k tělesným cvičením byly ryze nacionální a militaristické, zvláště u Jahna. Umožnili však pěstování tělesných aktivit širokým masám a především mládeži. Základ cvičení tvořila cvičení vhodná pro hromadný výcvik: chůze, běh, skoky, šplhání, házení, tahání a posunování, zvedání, nošení a zápas (Olivová, 1979). Významnou úlohu hrálo cvičení na speciálním nářadí – bradla, kruhy, hrazda, kolovadla, žebříky. Právě s tímto nářadím je dnes spojován nářaďový tělocvik. Četná byla ovšem i ostatní tělocvičná zařízení. Objevilo se speciální nářadí šplhové „Klimmel“ (vysukovadlo). Obr. 1 Lezecká konstrukce podle Gutsmuthse z roku 1817 (Gasch, 1920)

Obr. 2 Jahnovo vysukovadlo

„Klimmel“ (Gasch, 1920)

LEZEME A ŠPLHÁME

12

Velmi známé jsou různé šplhací konstrukce – „Einbaum“, „Zweibaum“, „Dreibaum“

a „Vierbaum“. Nejvyšší byl tzv. Einbaum, který dosahoval výšky kolem 13 metrů. Ten se kom

binoval s ostatními a celý komplex pak vytvářel jakýsi gymnasticko-lezecký areál. Takový

areál vytvořil Jahn například ve slavném Hasenheide v Berlíně, kde organizoval veřejná cvi

čení pro mládež. Cvičení na nářadí mělo sloužit především ke zlepšení tělesné zdatnosti.

Vylézt ovšem na takový „Einbaum“ vyžadovalo i nutnou dávku odvahy.

Během zákazu turnerských cvičení působil ve Švýcarsku Adolf Spiess (1810–1858), který se

mohl podrobněji seznámit s Pestalozziho dílem. Spojil tradiční švýcarskou gymnastiku s tur

nerskými prvky a vytvořil nové pojetí školní tělesné výchovy, ve které se objevilo i hromadné

cvičení na šplhacích nářadích. Známá jsou jeho šikmá šplhadla (obr. 4).

Pestalozziho gymnastika se uplatnila rovněž ve Španělsku. Na obr. 5 je šplhací nářadí „Octa

gon“ Francesca Amorose y Ondeana (1770–1846), které se využívalo k výcviku. Amoros

spojoval přirozená cvičení se cvičením na nářadí a vymýšlel nové konstrukce, např. lešení

pro šplh, hrazdy podél celé stěny apod. (Kössl et al., 1999). Na Amorosovo dílo navázal

Hébert.

Obr. 3a „Einbaum“ (Gasch, 1920) Obr. 3b „Zweibaum“ (Gasch, 1920)

TRADICE VYUŽÍVÁNÍ LEZECKÝCH AKTIVIT

13

Obr. 5 Amorosův Octagon (Gasch, 1920)

Obr. 4 Spiessova šikmá šplhadla pro větší počet cvičenců (Gasch, 1920)

LEZEME A ŠPLHÁME

14

Georges Hébert (1875–1957) je označován za zakladatele tělovýchovného systému označovaného „méthode naturelle“ neboli přirozená metoda. Na základě poznatků Mareyho francouzské fyziologické školy, která představovala jakýsi první pokus o vědecký přístup k tělesným cvičením, spolupráce s Déménym a svých pozorování vypracovává své pojetí tělesné přípravy. Zpočátku se zaměřuje pouze na tělesná cvičení pro námořníky. Postupem doby si však uvědomuje důležitost tělesné přípravy a rozšiřuje svou metodu na děti a ženy. Zavrhl umělé cviky, prosazoval ve své práci především účelová cvičení. Razil pojem utilitární (užitkové) gymnastiky. Proto doporučoval jen užitečné a pro život nepostradatelné cviky: běh, skok, šplh, zvedání, házení, úpoly a plavání. Ve své práci Zákoník síly (1923) se pokusil vypracovat jakési hodnocení tělesné zdatnosti podle norem. Normy základních pohybových aktivit jsou uvedeny v přehledných tabulkách pro různý věk a pohlaví. K lezeckým aktivitám, či k aktivitám lezení blízkým, vypracoval standardy pro šplh na laně, výdrž ve svisu na hrazdě a shyby (viz tabulka). Požadované výkony ve šplhu a ve svisu pro muže od 18 let podle Héberta (1923)

Hodnota výkonu

Šplh na laně

bez přírazu (m)

Šplh na laně

libovolně 10 m (s)

Výdrž

ve svisu (s)

Shyby (počet)

Výkon nedostatečný 2,5–4,5 25–21 60–160 1–5

Hranice otužilosti

nižšího stupně

5 20 180 6

Výkony střední 6–7 19–18 240–300 7–8

Výkony vyšší 8–9 17–16 360–420 9–10

Výkony výjimečné 10–15 15–12,5 480–780 11–16

Výkony na hranici

lidských možností

16–18 12–10,2 840–960 17–21

Pro nás jsou uvedené normy zajímavé, neboť i pro dnešní aktivní část populace se jeví výkony střední jako těžko dosažitelná meta. Hranici otužilosti nižšího stupně, kterou Hébert považoval za užitečnou, by pravděpodobně velká část dnešní populace rovněž nesplnila. Situace v českých zemích První, kdo zařadil šplhání a lezení mezi nezbytná a pro rozvoj organismu důležitá cvičení, byl spoluzakladatel Sokola dr. Miroslav Tyrš. Šplhání zařazuje do cvičení na nářadí. Ve svém díle Základové tělocviku (1887) popisuje šplhové nářadí a způsoby šplhu na laně, tyči a stožáru. Pod vlivem francouzské přirozené metody začal propagovat v Sokole přirozené šplhání Augustin Očenášek. První samostatnou publikaci o šplhání na nářadí uveřejnil František Kožíšek s přiléhavým názvem Šplhání (1921). Autor se zabýval především

TRADICE VYUŽÍVÁNÍ LEZECKÝCH AKTIVIT

15

různými technikami šplhu na lanech a tyčích a podal podrobný terminologický popis. Jedná se o vyčerpávající soubor cvičení ve šplhu. Inspirativní je pro lezecké aktivity i publikace Vodorovný žebřík (Kožíšek, 1922). Z odborníků v oblasti tělesné výchovy se šplhem pravděpodobně nejvíce zabýval František Smotlacha, první jmenovaný docent tělesné výchovy v českých zemích. Podstatná část jeho prací se věnuje lezení a šplhání, zvláště dvě publikace zevrubněji – Záliby člověka ve stoupání, šplhu a visu. Jejich vývoj a význam (1927) a Biologické základy záliby člověka ve šplhu a visu (1930). Smotlacha se zabývá podstatou zálib ve šplhu a visu. Snaží se nalézt pojítko mezi šplháním a lidskými atavismy. Hovoří dokonce o instinktech výškových, šplhových, a visových. Ve svých dílech prezentuje rozsáhlá měření k doložení svých závěrů. Z praktického hlediska považuje jednoduché výkony šplhu, stoupání a visu za důležitý prostředek tělesné výchovy přispívající v tělocviku mládeže k získání četných důležitých vlastností pro tělesnou a pohybovou zdatnost člověka, takže se tyto cviky jeví pro výchovu mládeže nezbytnými (1930). Smotlacha ovšem upozorňuje na nebezpečí jednostrannosti nářaďového tělocviku, kde se většina cvičení ve šplhu a visu odehrává a podporuje ostatní tělesné aktivity. Na sokolské tradice využívání lezení a šplhání navázal Bohumil Kos. Ve své publikaci Lezeníšplhání (1960) shrnul lezecké aktivity na nářadí a věnoval se částečně i jejich přínosu. Podle Kose je lezení činnost pro život potřebná a účelná. Vede k osvojování četných dovedností, ke zvýšení obratnosti, odvahy a sebedůvěry. Spolu s různými způsoby ručkování ve visech smíšených i prostých je lezení přechodem ke šplhání a průpravou pro zdolávání rozmanitých překážek a překážkových drah. O šplhání se vyjadřuje jako o velmi prospěšném cvičení, kterým cvičenci získávají pro život důležité návyky, rozvíjejí sílu a houževnatost. S Milošem Zapletalem pak sepsali knihu Cvičení v přírodě (1971), kde je představeno šplhání a lezení v přírodních podmínkách. Autoři tak navazují na Hébertovo přirozené pojetí šplhu. Na historické tradici přirozených cvičení a nářaďového tělocviku staví Neuman a kol. (1999) své pojetí lezení na překážkových drahách a umělé stěně a zařazuje lezecké aktivity do hlubších kontextů. Autoři nepojímají lezení jen jako prostředek ke zlepšení tělesné zdatnosti, ale především jako pedagogický nástroj uplatnitelný ve výchově.

Obr. 6 Přirozené lezení u Kose

a Zapletala (1971)

+


LEZEME A ŠPLHÁME

16

Rozvoj sportovního lezení

a umělých stěn

V úvodu práce jsme uvedli, že sportovní nebo také volné lezení chápeme jako aktivitu

se stanovenými pravidly, která se odehrává v přírodních terénech i na umělých stě

nách, jejímž smyslem je lezecký pohyb jako takový s minimalizací objektivního rizika

nebezpečí. Mnoho autorů spojuje sportovní lezení s horolezectvím a považuje ho za

disciplínu nadřazeného horolezectví. Horolezci bezpochyby přispěli k rozvoji sportov

ního lezení, ale uzurpovat si nároky na jeho zastřešení by znamenalo popřít dlouhou

historii rozvoje lezeckých aktivit. Za počátek sportovního lezení je často považováno

období 70. a 80. let 20. století. Je to období zajišťování skal fixním jištěním a vzniku

soutěžního lezení. Ikonou této doby jsou jména jako Glowacz, Destivellová, Edlinger,

Hillová, bratři Ménestrelové, Moffat, Moon aj. Nespadá však bouldering pod naše pojetí

sportovního lezení? Lezení po balvanech je dokumentováno již na konci 19. století ve

Fontainebleau u Paříže a v Lake District v Anglii. Americký gymnasta John Gill defino

val již v 50. letech 20. století hlavní zásady boulderingu a prosadil ho jako nezávislou

lezeckou disciplínu. Soutěžení v lezení na rychlost v Sovětském svazu po druhé světové

válce má blíže k sportovnímu pojetí lezení než k horolezectví.

Rovněž lezení na umělých stěnách je datováno dříve než do často uváděných 80. let

20. století. S předchůdci lezeckých stěn se můžeme setkat v armádní přípravě na pře

lomu 18. a 19. století (obr. 7). V roce 1937 byla vybudována Schurmannova skála s umě

lými chyty v Camp Long, nedaleko Seattlu v USA. S další doloženou stěnou se setkáme

Obr. 7 Lezecká příprava v neznámé armádě kolem roku 1800 (Tyrš, 1887 – obrazová příloha)


TRADICE VYUŽÍVÁNÍ LEZECKÝCH AKTIVIT

17

v Paříži v období Vichiho protektorátu počátkem čtyřicátých let 20. století, kterou vybu

dovali pařížští lezci. Těm bylo zabráněno lezení v nedalekém Fontainebleau. V padesá

tých a šedesátých letech se objevovaly další stěny především k pedagogickým účelům.

Jmenujme stěnu v anglickém Leedsu nebo v ruském Sverdlovsku (dnes Jekatěrinburg).

Rozmach lezeckých stěn nastává v osmdesátých a devadesátých letech s rozvojem sou

těžního lezení. První soutěže světové úrovně na umělé stěně se konaly v Grenoblu roku

1987. Od následujícího roku se spustil každoroční světový pohár v lezení na obtížnost

a na rychlost. V roce 1998 se oficiálně připojil bouldering. Zimní lezci si prosadili soutěže

v ledovém lezení a drytoolingu (mixovém lezení, kde led a skála jsou nahrazeny klasic

kými a dřevěnými chyty, používají se speciálně upravené cepíny).

Lezení ve své nesoutěžní podobě se otevřelo rovněž zájemcům z řad široké veřejnosti a školní

mládeži. Některé národní horolezecké svazy si uvědomily proud dalšího vývoje a uznaly

sportovní lezení jako disciplínu nezávislou na horolezectví. To se objevilo ve změně struk

tury školení horolezeckých a lezeckých instruktorů, ale třeba i ve změně názvu samotného

svazu. Francouzský svaz horských sportů FFM (Fédération francaise de la montagne) se

přejmenoval na Francouzský svaz horských sportů a sportovního lezení FFME (Fédération

francaise de la montagne et de l’escalade). V lednu 2007 ukončila svou činnost komise pro

soutěžní lezení ICC v rámci UIAA a byla vytvořena mezinárodní federace sportovního lezení

IFSC. Mnoho zemí již zařadilo sportovní lezení do osnov školní tělesné výchovy.

V Českých zemích pedagogické fakulty poměrně rychle zareagovaly na nový trend a koncem

devadesátých let přišly s nabídkou instruktorů lezení na umělé stěně. Dnes není pochyb

o domestikaci sportovního lezení v české kotlině. Během posledních patnácti let vznikly

desítky lezeckých stěn na základních školách, ve sportovních centrech a jako součásti

záchranářských trenažérů. Lezení proniklo do reklam, populárně naučných periodik i odbor

ných studií. Čeští sportovní lezci slaví úspěchy na mezinárodní scéně. Řada českých firem

vyrábějících lezecké vybavení se prosadila v celosvětovém měřítku. Odborná veřejnost se

pravidelně setkává na konferencích a seminářích.


LEZEME A ŠPLHÁME

18

Přínosy a dopady lezeckých

aktivit

Ve jmenovaných tělovýchovných směrech se lezecké aktivity využívaly jako utilitární cvičení,

které může pomoci v krizových situacích. Lezeckým aktivitám se přičítalo zvyšování tělesné

zdatnosti i psychické odolnosti cvičenců. Značný počet odborných studií o problematice

lezení se objevil relativně nedávno s rozvojem specializace – sportovního lezení. Výkon

nostní lezci nám pomáhají odhalovat, jaké jsou vztahy mezi pravidelným lezením a tělesnou

výkonností, případně tělesným složením. Účelové programy lezení s dětmi a specifickými

skupinami poodkrývají i výchovné stránky těchto aktivit.

Po tělesné stránce lezením rozvíjíme především svalovou vytrvalost horních končetin a čás

tečně svalovou sílu horních končetin. Výkonnostní lezci mají vysokou relativní úroveň síly

stisku ruky, vydrží déle ve shybu na hrazdě a provedou více shybů než populace bez pra

videlné pohybové aktivity. Při pravidelném lezení lze očekávat i rozvoj statické rovnováhy,

mezisvalové koordinace a příznivý vliv na tělesné složení ve smyslu redukce tělesného

tuku a zlepšení předpokladů pro svalovou práci. Jsou známé práce z oblasti fyzioterapie

o pozitivním vlivu lezení při rekonvalescenci úrazů hlezenního a kolenního kloubu a při léčbě

recidivujících onemocnění páteře. Terapeuticky hodnotným je u lezení shledáván nejedno

stranný pohyb vyžadující koordinovanou aktivitu horních i dolních končetin a svalů trupu,

dále vědomá kontrola a plánování pohybu a nároky na stabilizační funkce organismu.

Z psychosociálního hlediska uvádí lezení do chodu základní vlastnosti jedince, které hrají

důležitou roli pro jeho afektivní a mentální rovnováhu: strach z pádu a jeho následků, zod

povědnost za vlastní rozhodnutí během lezeckého postupu, sny a touhy vyniknout nad

ostatními. Vede k uvědomělému chování a pocitu zodpovědnosti v rámci lanové dvojice

nebo skupiny. O pedagogickém využití lezeckých aktivit detailně pojednává Neuman a kol.

(1999). Autor řadí lezení mezi prožitkové aktivity, které jsou výchovně využitelné. Výchovné

aspekty jsou chápány v těchto souvislostech: konfrontace účastníků se silnými prožitky

v aktivitách s určitým stupněm rizika a dobrodružství, překonávání individuálních hranic po

tělesné i duševní stránce, sebepoznání, pomoc při nalézání místa ve světě, získávání důvěry

v sebe i v ostatní, možnost získávání společných prožitků ve skupině, návod na aktivní trá

vení volného času. Výchovné přínosy lezení jsou očekávány při dlouhodobé a soustavné

práci se skupinou. Je vhodné v tomto ohledu upozornit na aplikování lezení v rozvojových

programech různých agentur, které nabízejí rychlé adrenalinové zábavy s „prokázaným“ roz




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist