načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Levhart - Kateřina Krištůfková; Jo Nesbo

Kniha: Levhart
Autor: ;

8. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Norským hlavním městem otřásl nález dvou ženských těl i způsob jejich smrti. Obě totiž utonuly ve vlastní krvi. Oddělení vražd čelí ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
pravděpodobně doručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  399 Kč
15%
naše sleva
11,3
bo za nákup

hodnoceni - 78%hodnoceni - 78%hodnoceni - 78%hodnoceni - 78%hodnoceni - 78% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 722
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 722 stran 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Panserhjerte
Spolupracovali: z norského originálu ... přeložila Kateřina Krištůvková
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788074731105
EAN: 9788074731105
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2013 - Překladová beletrie pro dospělé".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

8. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Norským hlavním městem otřásl nález dvou ženských těl i způsob jejich smrti. Obě totiž utonuly ve vlastní krvi. Oddělení vražd čelí záhadě – bodné rány ve tvářích obětí jsou četné, pravidelné, a navíc byly vedeny zevnitř úst. Jaká vražedná zbraň je mohla způsobit? Mladá kriminalistka Kaja Solnessová je vyslána do Hongkongu, aby odsud přivedla zpátky do Osla jediného člověka, který může takový případ vyřešit. Jenže Harry Hole se v milionovém městě skrývá nejen před věřiteli, ale zvláště před vzpomínkami a přízraky z minulých případů a nemá sebemenší zájem se do vlasti vrátit. Kaja se musí uchýlit k citovému vydírání. Vyšetřování pak Harryho zavádí nejen na zasněžené opuštěné pláně v norských horách, nýbrž i do horké Afriky na úpatí sopky. A jde v něm o život. Vrah je silný, chytrý a bezskrupulózní a v souboji s ním bude muset Harry obětovat víc, než čekal.

Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Levhart" mají také často zájem o tyto tituly:
Písečný muž -- Sandmannen Písečný muž
Kepler, Lars
Cena: 296 Kč
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonasson, Jonas
Cena: 279 Kč
Švábi Švábi
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 313 Kč
Zdeněk Svěrák – PO STRNIŠTI BOS Zdeněk Svěrák – PO STRNIŠTI BOS
Svěrák, Zdeněk
Cena: 194 Kč
Netopýr Netopýr
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 313 Kč
A hory odpověděly A hory odpověděly
Hosseini, Khaled
Cena: 354 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JO NESBØ
levhart





Copyright © Jo Nesbø 2009
Published by agreement with Salomonsson Agency
Translation © Kateřina Krištůfková 2013
ISBN 978-80-7473-110-5
This translation has been published with the financial
support of NORLA.





73
Kapitola 10 Upomínky
Ve tři hodiny v noci se Harry přestal pokoušet o spánek
a vstal.
Roztočil kohoutek v kuchyni a strčil pod něj
sklenici, držel ji tam tak dlouho, až voda přetekla přes okraj
a chladivě mu stékala po zápěstí. Čelist ho bolela.
Pohled upíral na dvě fotografie připíchnuté nad
kuchyňskou linkou.
Jedna z nich byla ošklivě zpřehýbaná a byla na ní
Ráchel ve světle modrých letních šatech. Jenže
nebylo léto, listí za ní mělo podzimní barvy. Černé vlasy
jí spadaly na odhalená ramena. Vypadalo to, jako by
pohledem hledala někoho za objektivem, možná
fotografa. Pořídil ten snímek sám? Zvláštní, že si nedokáže
vzpomenout.
Na druhé fotografii byl Oleg. Takhle ho zachytil
Harry loni v zimě fotoaparátem v mobilu ve sportovní
hale Valle Hovin během rychlobruslařského tréninku.
Tehdy to byl stále ještě drobný chlapec, ovšem jestli
pokračuje dál v tréninku, bude brzy červenou
kombinézu dobře vyplňovat. Co teď asi dělá? Kde je?
Dokázala jim Ráchel vytvořit tam, kde jsou, bezpečnější
domov, než jaký měli v Oslu? Objevili se v jejich životech
noví lidé? Jestliže je Oleg unavený nebo se přestává





74
soustředit, stává se i nadále, že mluví o Harrym jako
o tátovi?
Harry zavřel kohoutek. Cítil, jak mu na kolena tlačí
dvířka spodní skříňky. Zevnitř šeptal jeho jméno Jim
Beam.
Harry si oblékl kalhoty a tričko, došel do obývacího
pokoje a pustil si Kind of Blue od Milese Davise. Byl to
originál, ten, na kterém neprovedli kompenzaci toho,
že nahrávací zařízení ve studiu běželo nepatrně
pomaleji, takže celá deska byla takřka nepozorovatelným
posunem skutečnosti.
Chvíli poslouchal, než zvýšil hlasitost tak, aby
hudba přehlušila šepot z kuchyně. Zavřel oči.
Kripos. Bellman.
Nikdy to jméno neslyšel. Samozřejmě by mohl
zavolat Hagenovi a vyptat se ho, jenže na to neměl sílu.
Protože tušil, co by to asi tak obnášelo. Nejlepší bude
nechat to být.
Proposlouchal se k poslednímu kousku, Flamenco
Sketches, a v ten okamžik to vzdal. Vstal a vykročil
z obýváku směrem do kuchyně. V chodbě se otočil
doleva, nazul si kanady značky Dr. Martens a vyšel
ven.
Složku našel pod děravým igelitovým pytlem. Celou
její přední stranu pokrývalo cosi, co se podobalo
zaschlé hráškové polévce.
Usadil se do zeleného ušáku a pustil se do čtení.
Třásl se přitom zimou.
První žena se jmenovala Borgny Stem-Myhreová,
33 let, původem z Levangeru. Svobodná, bezdětná,
bydlela ve čtvrti Sagene v Oslu. Pracovala jako stylistka,
měla široký okruh známých, zvláště mezi kadeřníky,
fotografy a lidmi z módních časopisů. Často
navštěvovala různé restaurace ve městě a ne vždycky to byly ty,
které momentálně letěly. Kromě toho měla ráda příro-





75
du a s oblibou chodila od jedné turistické chaty ke
druhé, jak pěšky, tak na běžkách.
„Nikdy v sobě úplně nepotlačila dívku z
Levangeru,“ stálo v celkovém souhrnu výslechů jejích kolegů.
Harry předpokládal, že se tak vyjádřili ti kolegové,
kterým připadalo, že jim se podařilo potlačit v sobě rodné
maloměsto.
„Všichni jsme ji měli rádi, patřila v téhle branži k
několika málo lidem, kteří byli upřímní.“
„Je to nepochopitelné, není nám jasné, kdo by ji
mohl chtít připravit o život.“
„Byla příliš hodná. A toho dříve nebo později využili
všichni muži, do nichž se zamilovala. Stávala se jejich
hračkou. Jednoduše řečeno mířila prostě příliš vysoko.“
Harry si prohlédl její fotografii. Tu jedinou ve
složce, na níž byla ještě naživu. Blondýna, možná přírodní.
Celkově roztomilá, žádná očividná kráska, ale stylově
oblečená do vojenské bundy a rastafariánské čepice.
Stylová a hodná až hloupá, jde to k sobě?
Toho večera navštívila restauraci Mono, kde se
konala pravidelná měsíční oslavná prezentace a „čtení
ukázky“ z módního časopisu Sheness. To bylo mezi sedmou
a osmou. Později sdělila jedné kolegyni, s níž se
přátelila, že půjde domů, aby se mohla připravit na zítřejší
focení, pro které si fotograf vyžádal outfit ve stylu
„setkání jungle s punkem à la osmdesátá léta“.
Ostatní předpokládali, že došla na nejbližší
stanoviště taxíků, avšak žádný taxikář, který se v příslušné
době vyskytoval poblíž (seznamy údajů z firem
Norgestaxi a Oslo Taxi přiloženy) nepoznal fotografii
Borgny Stem-Myhreové ani nikoho nevezl do čtvrti
Sagene. Zkrátka a stručně ji po jejím odchodu z restaurace
Mono nikdo neviděl. Až do chvíle, kdy dva polští
zedníci přišli do práce, zjistili, že visací zámek na
železných dveřích podzemního krytu je přeštípnutý, a vešli





76
dovnitř. Borgny ležela zcela oblečená uprostřed míst -
nosti ve zkroucené pozici.
Harry si prohlédl snímek. Stejná vojenská bunda.
Obličej vypadal jako natřený na bílo. Blesk vrhal ostré
stíny na zdi sklepa. Focení. Stylová.
Soudní patolog konstatoval, že Borgny
Stem-Myhreová zemřela někdy mezi dvaadvacátou a
třiadvacátou hodinou. V její krvi byly nalezeny stopy
ketanominu, silného anestetika, které účinkuje rychle
i v případě aplikace do svalu. Přímou příčinou smrti
však bylo utonutí způsobené krví vytékající z ran v
ústech. A právě tady začínala nejvíce zneklidňující část
zprávy. Soudní patolog našel v ženiných ústech
dvacet čtyři bodných ran, které byly symetricky rozdělené
a – s výjimkou těch, jež neprovrtaly obličej – také
naprosto stejně hluboké, sedm centimetrů. Kriminalisté
však netušili, jaká zbraň nebo nástroj je mohly
způsobit. Zkrátka a prostě nikdy nic podobného
neviděli. Technické stopy nula nula nic, žádné otisky prstů,
žádné stopy DNA, dokonce ani otisk bot nebo holin,
protože betonová podlaha byla den předtím očištěna,
aby se sem mohlo položit potrubí pro vytápění a
podlaha. V hlášení Kima Erika Lokkera, kriminalistického
technika, který musel na technické nastoupit potom,
co Harry u policie skončil, byly vyfotografovány dva
šedočerné kamínky nalezené na podlaze, které
nepocházely ze štěrku v okolí místa činu. Lokker poukázal
na to, že v holinách s hrubým vzorem podrážky se
často pevně zachycují kamínky, které pak vypadávají při
chůzi po pevnějším povrchu, jako například po
takovéto betonové podlaze. A že tyto kameny jsou natolik
neobvyklé, že kdyby se ve vyšetřování později
vynořily znovu, například byly objeveny na nějaké štěrkové
cestě, daly by se porovnat. K sepsanému a
datovanému hlášení byl připojen dodatek informující o tom,





77
že z vnitřní strany dvou stoliček v ústech oběti byly
zjištěny drobné stopy železa a coltanu.
Harry už tušil, jaké bude pokračování. Zalistoval
dál.
Jméno druhé dívky znělo Charlotte Lollesová. Otec
Francouz, matka Norka. Bydlela na Lambeseteru v
Oslu. Bylo jí dvacet devět let. Vzděláním právnička.
Žila sama, měla však přítele: jistého Erika Fokkestada,
který byl z řad podezřelých ihned vyloučen, neboť
se účastnil geologického semináře v Yellowstonském
národním parku v americkém Wyomingu. Charlotte
měla letět s ním, ale nakonec dala přednost soudnímu
sporu o značný movitý majetek, na němž právě
pracovala.
Kolegové ji naposledy viděli v kanceláři v úterý
večer kolem desáté. Pravděpodobně vůbec nedošla
domů, aktovka s dokumenty ze soudního případu byla
nalezena vedle mrtvoly za vrakem automobilu v cípu
lesa v údolí Maridalen. Obě strany v onom soudním
případu byly z okruhu podezřelých vyloučeny. Podle
ohledací zprávy byly pod Charlottinými nehty
nalezeny zbytky laku z karoserie automobilu a také rzi, což
odpovídalo hlášení z místa činu, které popisovalo
stopy po škrabání okolo zámku na víku zavazadlového
prostoru, jež se zřejmě snažila otevřít. Bližší
prozkoumání zámku ostatně ukázalo, že byl nejméně jednou
odemknut paklíčem. Sotva ho však odemkla Charlotte
Lollesová. Harry si představoval, že musela být
přivázaná k něčemu, co se nacházelo v zavazadlovém
prostoru, že právě proto se snažila ho otevřít. Něco, co si
potom vrah odnesl. Jenže co? Jak? A proč?
Protokol z výslechu jedné kolegyně z advokátní
kanceláře: „Charlotte byla ambiciózní dívka, pracovala
vždycky do pozdních hodin. Ačkoli s jakou
efektivitou, to nevím. Vždycky byla veselá, nicméně ne tak





78
extrovertní, jak by její úsměvy a její jižanský vzhled
mohly napovídat. Prostě si hlídala soukromí.
Například zřídka mluvila o svém příteli. Ale šéfové ji měli
rádi.“
Harry si představil, jak ona kolegyně předkládá
Charlotte jedno intimní odhalení o svém vlastním
příteli za druhým a přitom se jí na oplátku dostává pouze
úsměvu. Jeho kriminalistický mozek pracoval, jako by
byl zapnutý na autopilota – možná Charlotte nestála
o členství v tomhle ulepeném sesterstvu, možná měla
co skrývat. Možná...
Harry se zahleděl na fotografie. Poněkud tvrdé, ale
hezké rysy. Tmavé oči, podobají se očím... Krucinál!
Semkl víčka. Znovu oči otevřel. Nalistoval zprávu
soudního patologa. Klouzal pohledem po papíře a přitom
četl.
Musel se znovu podívat, zda nahoře stojí
Charlottino jméno, aby se ubezpečil, že nečte podruhé zprávu
o Borgny. Anestetikum. Čtyřiadvacet bodných ran v
ústech. Utonutí. Žádné jiné stopy vnějšího násilí, žádné
známky znásilnění. Jediný rozdíl představoval časový
údaj stanovující úmrtí na dobu mezi třiadvacátou
hodinou a půlnocí. A také k této zprávě byl připojen
dodatek, že na jednom zubu oběti byly nalezeny stopy
železa a coltanu. Pravděpodobně proto, že na technickém
později usoudili, že by to mohlo mít určitý význam pro
vyšetřování vzhledem k tomu, že tyto stopy byly
nalezeny u obou obětí. Coltan. Nebyl z této suroviny
vyroben Schwarzeneggerův robotický Terminátor?
Harry zjistil, že je už naprosto bdělý, že sedí na
krajíčku židle. Cítil chvění, napětí. A nevolnost. Jako když
si dá prvního panáka, toho, z něhož se mu obrátí
žaludek, toho, jehož jeho tělo zoufale odmítá. A brzy začne
žadonit o dalšího. A ještě dalšího. Dokud ho to nezničí
a všechny kolem něj také. Jako tohle. Harry vstal tak





79
zprudka, až se mu zatočila hlava, popadl složku, věděl,
že je příliš tlustá, ale přesto ji dokázal rozervat ve dví.
Posbíral kusy papírů a donesl je zpátky do
popelnice. Vhodil je tam tak, aby sklouzly po stěně kontejneru,
a nadzdvihl igelitové pytle, aby dopadly až dolů, až na
dno. Popeláři snad přijedou zítra nebo pozítří.
Vrátil se do bytu a posadil se na židli.
Když noc za okny dostala šedý nádech, zaslechl první
zvuky probouzejícího se města. Přes pravidelné
brumlání začínající ranní dopravní špičky na ulici Pilestredet
však slyšel i vzdálené stoupající a klesající houkání
sirény policejního vozu. Mohlo se stát cokoli. Zaslechl, jak
se rozječela ještě další siréna. Cokoli. A další. To není
cokoli.
Pevná linka začala zvonit.
Harry zvedl sluchátko.
„Tady je Hagen. Právě jsme obdrželi oznáme...“
Harry zavěsil.
Telefon začal vyzvánět znovu. Harry vyhlédl z okna.
Nezatelefonoval Ses. Proč ne? Protože se nechtěl své
mladší sestře – svému nejhorlivějšímu, naprosto
bezvýhradnému obdivovateli – ukázat? Jí, která trpěla tím,
co sama nazývala „náznakem Downova syndromu“, ale
která si dokázala se životem poradit mnohem lépe než
on sám. Byla jediným člověkem, jehož si nemohl
dovolit zklamat.
Telefon přestal zvonit. A spustil znovu.
Harry škubl sluchátkem. „Ne, šéfe. Odpověď zní ne,
já pracovat nechci.“
Na druhém konci se na vteřinu rozhostilo ticho.
Potom se ozval cizí hlas:
„Tady je firma Oslo Energi. Pan Hole?“
Harry v duchu zaklel. „Ano?“
„Nezaplatil jste faktury, které jsme vám poslali, ani
jste nereagoval na upomínky a varování o odpojení.





80
Volám vám proto, abych vás informoval, že od dnešní
půlnoci vám bude ukončena dodávka elektrické ener -
gie do bytu v Sofiině ulici číslo pět.“
Harry neodpověděl.
„Obnovení dodávky je možné poté, co bude na náš
účet připsána dlužná částka.“
„A ta dělá kolik?“
„S úroky, náklady na zaslání upomínek a s
poplatkem za ukončení dodávky to je čtrnáct tisíc čtyři sta
šedesát tři korun.“
Odmlka.
„Haló?“
„Jsem tady. Já teď tolik peněz nemám.“
„Dlužná částka bude postoupena k soudnímu
vymáhání. Do té doby doufejme, že nenastanou mrazy.
Viďte?“
„Viďte,“ zopakoval Harry a zavěsil.
Sirény venku dál stoupaly a klesaly.
Harry si šel lehnout. Ležel čtvrt hodiny se
zavřenýma očima, pak to vzdal, znovu se oblékl, opustil byt
a vydal se tramvají do Říšské nemocnice.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist