načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Letmé vzpomínky, života pramínky - Jana Štromajerová

  > > > > Letmé vzpomínky, života pramínky  

Elektronická kniha: Letmé vzpomínky, života pramínky
Autor:

Více než 170 autorských básní Jany Štromajerové v jedné sbírce. Sbírka je protkána různými náladami, různými tématy i různými místy, s básněmi psanými různým stylem a s ...


Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: KKnihy.cz
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788088061816
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Více než 170 autorských básní Jany Štromajerové v jedné sbírce. Sbírka je protkána různými náladami, různými tématy i různými místy, s básněmi psanými různým stylem a s různou dobou vzniku. Celá sbírka je dělena do čtyř základních kapitol: Všehochuť, Láska, Dojmy přírody a Věnované.

Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky







Letmé vzpomínky, života pramínky
Jana Štromajerová
červenec 2016; 31.publikace vydavatelství
Vydavatel: Pavel Kohout (www.kknihy.cz)

ISBN:
epub: ISBN 978-80-88061-79-3
mobi: ISBN 978-80-88061-80-9
pdf: ISBN 978-80-88061-81-6













Tak za čínám...

Tohle bude fabulace
nejsem žádný asketa
knížku básní bez legrace
pošlu hravě do sv ěta

Vždyť jsem kníže, žádný gazda
inspirován řekou Nil
z kůži čky pak bude vazba
daruje ji krokodýl

Úspěch nemá knížka básní
koncem mi to zavání
heparin a nápoj cappy
rigor mortis zabrání



































LÁSKA ............................................. ................................................. 95
DOJMY PŘÍRODY .......................................................................... 148
VĚNOVANÉ .................................................................................... 172
O AUTORCE ................................................................................... 184
TIRÁŽ .............................................................................................. 187






VŠEHOCHU Ť

Bláznivá

Třpytivé hv ězdy mezi mraky
jejich hrátky jsou jen samý smích
a já se s nimi směju taky
když přece ráda jsem jednou z nich

Mraky se v kapkách spouští k zemi
nebo se vznáší jak bílý sníh
a s nimi taky dobře je mi
když přece ráda jsem jednou z nich

Slyším zas ten tvůj posm ěšný smích
prý se ti to vůbec nezdá
nikdy že nemůžu kapkou být
a vůbec už žádná hv ězda

Chci být však též i mořskou vlnou
přece to bude krása všech krás
my blázni s duší lásky plnou...
Tvá škoda že nejsi jeden z nás









Díky za úsm ěvy

co je hezky prožité, to se vrací...

Každé ráno - díky
za kukačky, za slavíky
též si najít chvilku
na malou násobilku
sedmkrát v týdnu usmátí
když pětkrát se mi navrátí
je to dost, pro radost

Každým ránem
být svým pánem
slunce, nebo mraky
kolibříci, straky
mít se vždy proč smáti
i za rok se to vrátí









Protiklad

Zeptáš se m ě dnes, jak je mi...
Prožívám peklo na zemi
bolesti mnohé ze všech stran
na všechno je tu člov ěk sám

Pálí mě bída Afriky
podvody, války, intriky
nemoci, vybíjení zvěř e
krutosti, zprávy o nevěř e
bezohlednost a nevíra
právo co jiným odpírá
bída a mamon v jednom pytli
to jsme to tady teda chytli!


Ptám se vztekle
jsme už v pekle?

Zeptáš se zítra, jak je mi...
Prožívám tu ráj na zemi
úsměvy, radost ze všech stran
přátele kolem sebe mám
hřeje m ě krása kraj ů všech
přírody tajuplný dech
nádhera hor a jižních mo ří
láska co v srdcích čistých ho ří
poezie a moudrost knih
pocity štěstí, d ětský smích

Ptám se tak jak se mnozí ptají
žijeme v pekle, nebo v ráji

... a co bude potom?







Jsem básník

Já jsem básník a kdo je víc
však nevynese mi to nic
nemám už ani na víno
kde jsi, má krásná blondýno?

Planého nechávám sn ění
mít zlato, vše se změní
být tvůj rytí ř, to chci p řec
bagrem zkouším zbořit klec

Teď jsem jak vzteklý teriér
zadělávám si na malér
začíná být hned patrné
jak mám své tělo chatrné


Čéšku jsem si pochroumal
a kdejaký můj sval
zradily ve mně básníka
trochu pak v skrytu naříkám

Na čas si ch ůzí t ěžkou
vyrážím s koloběžkou
skromně pak píšu básn ě dál
o tom co život dal a vzal









T ěším se... až se vrátíš

Chybí mi tvůj prstoklad
co stíny v barvy mění
je jak bystrý vodopád
mám v duši jeho znění

Ať je to či není milé
mé Já ti jistě nechybí
však krajině jen černobílé
dnes bez tebe se nelíbí

Chybí tu tvé barvy jasné
co rozeznají rub i líc
nad nimi má duše žasne
já toužím mít jich stále víc








Stalo se

Po p ůlnoci -
zčernaly stromy a tvé
stopy ve sněhu

Uhodilo -
a na věky už bije
melodie lži









Kouzelný obrázek

Obrázek krásn ě h řejivý
na stěně v pokoji mám
nikomu vůbec nevadí
že chybí ozdobný rám

Je to kytice ve váze
pastelkou malovaná
je to má zeleň v oáze
a z lásky darovaná

Je to kouzelný obrázek
když jej malují děti
a mají plno otázek...

Já jen proč čas tak letí!









P řátel ům

Všechna přátelství zdánliv ě ztracená
tví lidé v zásuvce času schovaní
zůstala po nich jen slabá ozv ěna
s nadějí na v řelé ruky podání

Neříkat jen stále sl ůvka bezcenná...
Kolik jich ti otevřít dve ře sp ěchá
ochotně pak z blízka i z dáli zdraví
když život na pospas bídě t ě nechá

To jsou přátelé up římní a praví
pro život poklad a velká útěcha
přemýšlím, na n ě vzpomínám
kolik jich člov ěk asi má?








Ztráty a nálezy

Ze sn ů se člov ěk probudí
vše jinak, než se zdálo
svět bez iluzí zastudí
všeho je moc, či málo

Tak náhle bloudíš bez cíle
smutek se zvolna snáší
a tváří se tak zavile
že zůstane, t ě straší

Do samoty se ponoříš
kde zní Tvá píseň tichá
teď všechny city odložíš
cítíš jen zem jak dýchá

Po proudu řeky pustíš žal
své nálezy a ztráty
necháš je někde opodál
vnímáš jen vůni máty








Čarod ějnice

Mého kamaráda tchýn ě
ve velkém pěstuje dýn ě
že je potom prodá lehce
nikdo je však letos nechce
je to velmi nemilé
když jsou dýně nahnilé
vůbec jí to trapné není
v čarod ějnici se m ění

Sežene si někde kárku
a už veze první várku
na sousední zahradu
vysype tu hromadu

V půlno ční tm ě u h řbitova
zahoukala náhle sova
kostlivce tam vidí tchýně
v mdlobách padá mezi dýně

Ráno soused ze dveří
vlastním očím nev ěř í
v rohu jeho zahrady
leze ženská z hromady

Končím horor - pohádku
vezu odpad na skládku








Zm ěny

Se sluncem na líci
mává nám kyticí
pak mizí do dáli
a bůh ví kam

Odvát čas nevadí
letní žár nahradí
podzimem vonící
a snící chrám

Vášeň když utichá
jiskřičku rozdmýchá
láska je stálicí
a přeje nám

V barvičkách podzimu
těšení na zimu
jen když tu človí čku
zas nejsi sám








Bárka se houpá

... místo delfín ů žraloci

Na vratké bárce pluje svět
pochybné vezeme zboží
břeh už je v dálce na dohled
však nutí nás vesla složit

Než nám rozkvete víry květ
hladinu odpadky střeží
stočíme bárku radši zp ět
doplujem za cílem stěží

Namísto přátelských delfín ů
ohrožují nás žraloci
daně si platíme za špínu
neumíme si pomoci

Tající ledy snad pročistí koryta
nejenom moří, nejen všech řek
voda je po kraji už všude rozlita
brzy ji nezvládne chatrný břeh








Sama

Sama si bloudívá v kvetoucím čase
ptává se stromů a vlahého vání

Ještě je lásku dát komu, jí zdá se
když v odlesku řeky už nemá stání

Ve vlasech skrývá šedavé pramínky
vyzouvá boty a chutnává rána

Zbytečné tesknit pro zašlé vzpomínky
lučního kvítí si natrhá sama









Na koni

V holých konturách v ětví ticho nad hlavou
v zetlelém listí podzimních vlání
nejisté mé kroky vzpomínkami kráčí
zasněný kraj se v oparu ztrácí

Vidím koně, hnědáka se zlatou h řívou
dotykem sametu hlavu sklání
netrpěliv ě frká, kopyty tan čí
ta vůně dávna se náhle vrací

Zve do sedla, nohu v třmenu, jsem naho ře
hřejivý dotek k ůže, vzruch dechu
klušeme si lesem, pak cvalem k oboře
pod námi vůně mokrého mechu...

Nechávám se nésti chviličkami št ěstí







Kuka čky volání

Tam v lesích nad strání
kukačky volání
dětstvím ti zavoní...

Už jsi zas na koni
bez uzdy bez sedla
volností posedlá...

Bylo to na chvilku
uvážeš kobylku
poklidíš světnici
s úsměvem na líci
pohladíš své děti...

Jak nám ten čas letí








Kv ětiny do rozbité vázy nedávej

Zatnuté zuby, přiv řené o či
strach s námi, člov ěč e
na špatnou točí
na levé straně, na samé hran ě
spánkem pryč neute če

Otevři o či, zatni své p ěsti
do boje odvahu měj
vem střípky št ěstí
do prázdné dlaně a odhodlan ě
se v samotě své sm ěj...

Květiny do rozbité vázy nedávej








Mezi řádky

Báseň do nostalgie lad ěná
lavička podzimem opušt ěná
krajina halí se do ztracena...

Mezi řádky si člov ěk vzpomíná
na lásky trpké, i ty co hladí
jak potůč ek t řpytiv ě si pádí

život utíká, ztrácí se mládí
mezi kamením si poskakuje
zpomaluje se, pak utišuje
s řekou až k mo řím dalekým si pluje
v té slané spoustě kapek zaniká
od nikud zase plyne do nikam

Mezitím cit radostí a slastí
mnohokrát i pády do propastí
člov ěk si vzpomene tak, mezi řádky...

A životu nic nevracel by zpátky!








Tma se slavíky

Za číná koncert veliký
já ve tmě slyším slavíky...
Nejdříve jen tak nesm ěle
pípnou jen zlehka
tu a tam pak jásot
a já už lezu z postele
a jen naslouchám...

Těch variant a tón ů všech
plnou hlavu mám
přestávám p řemýšlet
a ohromující koncert
právě za číná...








Cesta

Zpívám si tu dneska
písn ě tuláka
prošlapaná cesta
už mě neláká

Popadnu svůj ranec
a do ruky hůl
s kytarou dám tanec
na měsíc či p ůl

Vezmu já to hopem
přes les od m ěsta
prolezu pak plotem
cesta necesta

Někdo se snad p řidá
kdo má času dost
svoje písně hledá
jen tak pro radost

Když se slunce sklání
za obzorem ztrácí
naše lásky vlání
kytary hlas vrací








Po špi čkách couvá

Ještě je tady
den po dni stárne
sama spoutaná
potajmu vládne

Sladce se tváří
předstírá n ěhu
příšt ě t ě zradí
přívalem sn ěhu

Ohraná píseň
nevinně bílá
po špičkách couvá
je v ní však síla

Nevzdá se lehce
dělá že d římá
odejít nechce
královna Zima








Volám sláva jaru

Jist ě se mi nezdá
zahnaná je v koutě
dlouho byla hvězda
už se veze v poutech

Nikdo na ni nedá
po svých ledech klouže
paní zima bledá
promění se v louže

Zní už trylky jara
zelená se klube
v duchu volám sláva
teplo zase bude!








Svléknutá

Na čas si svlékla bílý šat
odložila ho do zahrad

město se dusí bezbarv ě
v záplavě aut a popelnic
palčáky visí na hradb ě
děti a sá ňky, nikde nic

Kroky se stáčí k p ěšinám
kde holé stromy uhlídám

dík za každičké zákoutí
kde keře oku lahodí
tam špína tolik nermoutí
kmen teplou kůrou pohladí

Ve měst ě zima nahatá
courá se celá od bláta

kol cesty čer ň je havraní
ztratila snad klíč sn ěhový
slzy v sněženky prom ění
po jaru všichni hladoví








Za čas se vrátí

bezděč né p řiplouvání dobrých prožitk ů

Vzpomínek, citů p řiplouvání
v jásavý den i v dešti mžení
stříb řité ráno v okouzlení...

Prožitků krásných navracení
neděje se nikdy na p řání
minulý čas se v dnešní zm ění
v paprscích letmých ulpívání
pak černé mraky pry č odhání

Krásu co byla, s touto snoubí
cestičky nad vodou udrží
pták zase stejnou píseň zpívá
večer se smutek už nevloudí








U Labe

Temná je řeka
stoupá z ní chlad
dívá se na mne
já ji mám rád

Leskne se řeka
odplouvá lehce
a mně se od ní
odejít nechce

Nemohu s řekou
do dáli plout
drží mě tady
ještě pár pout








Oceán

Oceán šeptá usínajícím
v tichu plném lásky a zázrak ů
smutků skrytých pod hladinou touhy
ve vlnách sil i bezmoci žití

Ve vodách bezbřehých pak zn ějící
mohutný chorál stoupá do mraků
zaklíná zoufalý pláč nebohých
slzy se v kapky úsměvů m ění

Kolébaná v síti rytmů snících
v polibcích náhle ztišených živlů
noc roztavená svitem oblohy
pod hladinou se slzami mizí








Mám ráda
jak se v ěci m ění

Město mn ě známé jen na dálku
nechuť jsem k n ěmu vždy m ěla
to pro tu vzpomínku na válku...

Pak okouzlilo mě však zcela

K těm nablýskaným ulicím
zdobeným stínem stromů
moc ráda se tam navracím

Je to jak cesta domů

A tak mě práv ě napadá
proč zrovna tady, v Berlín ě?
Není to žádná záhada...

Zde chovám vnučku na klín ě









       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.