načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Letec a živly - Antoine de Saint-Exupéry; Jan Hísek

Kniha: Letec a živly
Autor: ;

První české knižní vydání téměř neznámé Exupéryhp povídky líčící souboj člověka s cyklonem. Ilustrace Jan Hísek.
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  118
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  148 Kč
20%
naše sleva
3,9
bo za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Rok vydání: 201502
Počet stran: 47
Rozměr: 157,0x124,0x12,0 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 2.
Název originálu: Pilote et les puissances naturelles
Spolupracovali: ilustrace Jan Hísek
z francouzského originálu ... přeložila Věra Dvořáková
Hmotnost: 0,125kg
Jazyk: česky
Vazba: Pevná s přebalem matná
ISBN: 978-80-7429-510-2
EAN: 9788074295102
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

První české knižní vydání téměř neznámé Exupéryhp povídky líčící souboj člověka s cyklonem. Ilustrace Jan Hísek.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Antoine de Saint-Exupéry; Jan Hísek - další tituly autora:
Noční jezdec / Night Rider Noční jezdec / Night Rider
Hísek, Jan; Nedoma, Petr; Urban, Otto M.
Cena: 525 Kč
Labyrinty světa Labyrinty světa
Cílek, Václav; Hísek, Jan; Dekune, Iku; Sís, Petr; Forman, Matěj; Valoušek, Chrudoš; Čech, Pavel; Prachatická, Markéta; Velíšek, Martin; Votruba, Jiří; Miklínová, Galina; Fučíková, Renáta; Kukovičová, Michaela
Cena: 245 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Antoine de Saint-Exupéry
LETEC A ŽIVLY
Vyšehrad 2015





Translation © Věra Dvořáková, 2015
Illustrations © Jan Hísek, 2015
ISBN 978-80-7429-510-2





( 18 )
O následujících dvou minutách nedokážu nic říci.
Ve vzpomínce se mi vynořuje jen pár základních
myšlenek, jen náznaky úvah, prosté poznatky.
Nemohu z nich udělat drama, protože se žádné
nekonalo. Mohu je jen srovnat do jakési chrono -
logické řady.
Především jsem se už nepohyboval kupředu.
Zabočil jsem předtím vpravo, abych vyrovnal náhlou
odchylku, a potom začala krajina pozvolna
znehybňovat, až nadobro ustrnula.
Zůstal jsem trčet ve vzduchu. Má křídla se přestala
zakusovat do kresby zemského povrchu. Země se
zhoupla, pootočila, ale na místě: motor už jen
rachotivě proklouzával jako při strženém převodu.
Zároveň se mě zmocnil nesmyslný pocit, jako bych
se stal terčem. Všechny ty hřebeny, špice, štíty, jež
rozrývaly vítr a vystřelovaly ke mně jeho poryvy,
mi připadaly jako na mne namířená děla. Proto ve
mně také začala zrát myšlenka, že obětuji výšku
a vyhledám ochranu horského úbočí v některém





( 19 )
údolí. K zemi mě to stejně strhávalo, ať jsem chtěl
či ne.
Necítil jsem v tu chvíli, kdy mě polapily první
vlny cyklonu, o němž jsem se po dvaceti minu -
tách přesvědčil, že dosahuje u země fantastické
rychlosti dvou set čtyřiceti kilometrů v hodině,
nic tragického. Když zavřu oči, když zapomenu
na letadlo a let a snažím se vyjádřit jen svůj prostý
vnitřní zážitek, pak to bylo něco jako potíž
nosiče s plnou náručí balíků, který dělá co může, aby
mu nesklouzly, zachytí jeden, shodí tím prudkým
pohybem druhý, a jak je tak po krk v nesmyslném
počínání, náhle zjistí, že má chuť náruč rozevřít
a celou tu kupu pustit na zem. Nějaká
představa nebezpečí mě vůbec nepronásledovala. Naše
představy podléhají jakémusi zákonu nejkratšího
spojení. Událost, kterou prožíváme, se nám
zhustí v symbol, představující její nejrychlejší zkratku:
byl jsem nosič nádobí, který uklouzl na podlaze
a jeho hora porcelánu se mu zřítila.





( 20 )
Teď jsem uvězněný v jednom údolí. Nijak jsem si
nepomohl, naopak jsem na tom hůř. Nápory větru
nikdy nikoho nezabily, to je pravda. Všichni víme,
že když se řekne „přibitý větrem k zemi“, je to jen
novinářský obrat. Jak by se mohl vítr zarýt do
země? Dnes jsem však v tomhle svém údolí ztratil
ze tří čtvrtin kontrolu nad strojem. A ten skalní
ostroh tam přede mnou se kymácí zprava doleva,
rázem vyšplhá k nebi, vteřinu se tyčí nade mnou
a vzápětí mizí pod obzorem.
Obzor... žádný už vlastně není. Jako bych se ocitl
v kulisách divadla, kde se vrší jedna dekorace na
druhou. Kolmé, šikmé, vodorovné, hotová změť
linií. Na sto příčných údolí mě svou perspekti -
vou mate. Než si stačím uvědomit polohu, nový
náraz mě otočí o pětačtyřicet stupňů nebo
zcela čelem vzad. A musím se z těch trosek znovu
vymotávat. Rodí se ve mně dvě myšlenky. Tou
první je objev: teprve dnes je mi jasné, proč došlo
v horách k některým leteckým neštěstím, i když










( 23 )
nebyla mlha. Piloti si v tom krajinném reji na vte -
řinu spletli šikmé svahy s horizontální rovinou.
Druhou myšlenkou je fixní představa: dostat se
k moři. Moře je ploché. Na moře nenarazím.
Zabočím. Tedy pokud se dá v tom tanci,
neurčitě směřujícím do údolí obrácených k východu,
o zabočení mluvit. Stále však nic patetického.
Zápasím s chaosem, vyčerpávám se bojem proti
chaosu, snahou postavit znovu gigantický domek
z karet, který se mi stále znovu hroutí. Když se
jedna ze stěn mého vězení proti mně zvedne jako
obrovská vlna, pocítím nanejvýš jen závan
pudového strachu. Nanejvýš se mi jen trochu sevře
srdce, když letím mezi poryvy oživlých štítů, jež mi
podrážejí nohy. Když vybuchují jako
neviditelné prachárny. Pokud v té směsici pocitů vůbec
dokážu něco jasně rozeznat, pak je to pocit úcty.
Mám k té horské špici úctu. Mám úctu k tomu
nabroušenému hřebeni. Úctu k tomu dómu. Úctu
k tomu příčnému údolí, jež ústí do mého a  vyvolá





( 24 )
bůhvíjakou smršť, až se jeho příval větru smísí
s tím, který už mě unáší.
Zjišťuji, že vlastně nezápolím s větrem, ale přímo
s tím hřebenem, přímo s tím ostrým hřbetem, s tou
skálou. Ano, s tou skálou se rvu, i když je kus ode
mne. Skrytou hrou svalů, neviditelných
chapadel, je to ona sama, kdo mi klade odpor. Vpravo
před sebou rozeznávám Salamanský štít, dokonalý
kužel, o němž vím, že strmí nad mořem. Konečně
moře, únik! Ale nejdřív musím projít větrem toho
štítu. Jeho „padákem“, jak tomu říkáme.
Salamanský štít je obr... Mám k Salamanskému štítu úctu.
Vteřina oddechu... dvě vteřiny... Něco se chystá,
připravuje, osnuje. A vzápětí jen žasnu. Nestačím
otvírat oči. Celé letadlo jako by se náhle
rozechvělo a rostlo, mohutnělo. Jakési rozkošacení je
zvedlo rovnou z místa do výšky pěti set metrů. Po
čtyřicet minut jsem nebyl s to vystoupit nad šedesát,
a pojednou jsem výš než moji nepřátelé. Letoun
se otřásá jako vroucí kotel. Objevil se širý oceán.





( 45 )
SLOVO O AUTOROVI
Francouzský spisovatel a letec Antoine de Saint -
-Exupéry (1900–1944) věřil v sílu člověka
překonat sám sebe. Letadlo mu bylo jedním
z prostředků k sebepřekonání a smysl života viděl ve službě
nadosobnímu cíli.
V Cap Juby, na území španělské Sahary, kde byl
v r. 1927 ustanoven velitelem letištní stanice, psal
po nocích svou první knihu Kurýr na jih (1928).
V r. 1928 se začalo létat i v noci a hrdinství
pilotů inspirovalo Saint-Exupéryho k napsání knihy
Noční let (1931). V letech 1929–1931 byl ředitelem
provozu Aeroposta Argentina v Buenos Aires.
Nespokojil se však s řízením provozu, ale létal
v těch nejtvrdších podmínkách. Vzdušné proudy
v Patagonii vymršťovaly letadla do výšky,
přesahující možnosti tehdejších letadel. Jeden takový
dramatický let líčí Saint-Exupéry ve vypravování Letec
a živly (1929). Po likvidaci francouzské společnosti





( 46 )
v r. 1931 se Saint-Exupéry vrátil do Francie. Jeho
dva pokusy o vytrvalostní let skončily havárie -
mi. V r. 1935 havaroval v Libyjské poušti. Při letu
New York – Ohňová země havaroval v Guatemale
a utrpěl těžká zranění. Za rekonvalescence
pracoval na knize Země lidí (1939), v níž je řada příběhů
především ze života letců. V knize Válečný pilot
(1942) popsal svůj otřesný zážitek, který prožil za
druhé světové války za svého průzkumného letu
jako válečný pilot. Po kapitulaci Francie odjel do
USA a průběžně pracoval na Citadele, souboru
úvah o životě a smrti. Vyšla nedokončená po jeho
smrti (1948). V r. 1943 vyšel jeho Dopis
rukojmímu, obsahující úvahy vyvolané jeho odchodem
do USA. V témže roce vyšel poetický příběh Malý
princ, který je oslavou přátelství a zodpovědnosti.
V r. 1943 se mu podařilo začlenit se do americké
armády a odjel s ní do Alžírska. Výjimečně dostal
povolení k několika průzkumným letům, ačkoliv
již daleko překročil věkovou hranici pro piloty.





( 47 )
Ale z posledního letu – již devátého nad Francií
východně od Lyonu – se 31. července 1944 nevrátil.
Podle některých zpráv byl sestřelen německou stí -
hačkou při návratu na základnu na Korsice
a zahynul ve Středozemním moři.
Zdeňka Stavinohová





Antoine de Saint-Exupéry
LETEC A ŽIVLY
Z francouzského originálu Le pilote et
les  puissances naturelles přeložila Věra
Dvořáko vá. Slovo o  autorovi napsala
Zdeňka Stavinohová. Ilustrace Jan Hísek.
Typo grafie Zdeněk Ziegler. Vydalo
nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., roku 2015
jako svou 1313. publikaci. Odpovědná
redaktorka Radka Fialová. Vydání druhé.
Stran 48. Vytiskla Tìšínská tiskárna, a. s.
Doporučená cena 148 Kč
Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.
Praha 3, Víta Nejedlého 15
e-mail: info@ivysehrad.cz
www.ivysehrad.cz
ISBN 978-80-7429-510-2






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist