
sleva
Kniha:
Lešení
Autor:
Mario Benedetti
pravděpodobně doručíme do Vánoc

Nakladatelství: | » Runa |
Médium / forma: | Tištěná kniha |
Rok vydání: | 2015 |
Počet stran: | 268 |
Rozměr: | 210x130 |
Vydání: | První vydání |
Spolupracovali: | ze španělského originálu Andamios ... přeložil Jan Machej |
Skupina třídění: | Španělská próza |
Jazyk: | česky |
Vazba: | brožovaná |
Novinka týdne: | 2015-08 |
EAN: | 9788087792094 |
I když autor sám prožil několik let svého života vyhoštěn v emigraci, nejde tentokrát, jak říká, o autobiografii, ale o "fiktivní skládanku utkanou z přeměn různých příběhů, z nichž téměř všechny jsou vypůjčené nebo smyšlené a jen několik je mých". Avšak stejně jako autor, i jeho hrdina exulant Javier Montes se po svém návratu setkává se zemí, k níž jej stále pojí pouto důvěrnosti, se zemí, kterou choval v svém nitru, ale která se za roky odloučení změnila. A tak srovnává to, co bylo, s tím, jaká je jeho domovina nyní, a hledá jakési "opěrné sloupy" ve svém osobním životě, čímž si ověřuje, na čem se zakládá jeho stesk. Tak zjišťuje, do jaké míry se země změnila - a že ani on není tím, kým býval... Autor nepředkládá klasicky vystavěný román, nýbrž jakési "lešení" fragmentárně strukturovaného vyprávění sestavené z opěrných bodů a můstků vzpomínek, témat a postav, v němž jsou jednotlivé stavební prvky (reflexe, rozhovory, sny, dopisy...) jen volně poskládané. Každodenní radosti a starosti bývalého exulanta, který se po dvanácti letech nuceně prožitých v jiné zemi vrací do rodného Montevidea (Uruguay). Jeho návrat je zatížen břemenem stesku, naděje, samoty i předsudků.
Co se zachytilo v představě, kterou si o vlastní zemi utváříme? Co uvízlo ve vzpomínce, kterou na ni chováme, když se do ní po dlouhém vyhnanství vracíme? Javier Montes se po dvanácti letech nuceně prožitých v exilu vrací do své rodné Uruguaye. Jeho návrat je zatížen břemenem stesku, předsudků, naděje a samoty. Postupně do sebe splétá jednotlivá lešení, díky nimž si stvoří nový svět, do něhož vkládá veškeré své naděje. Fragmentární struktura vyprávění — jedná se o dílo v neustálém procesu výstavby (stejně tak, jak říká sám autor, je tomu i s demokracií…), v němž jsou jednotlivé stavební prvky (rozhovory, reflexe, sny, básně, dopisy, statě) volně poskládané, umožňuje čtenáři, aby v něm sám nalezl konstrukci dokonale dovršenou: velkolepou stavbu pojednávající o jednom návratu z vyhnanství. Opravdové mistrovské dílo dýchající ironií, sociální kritikou, nostalgií, něhou a vtipem, které autor čtenáři předkládá v jeho pro něj tak typické vytříbené próze