načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Lékařská etika -- 2.vydání - MUDr. Mgr. Josef Kořenek CSc.

Lékařská etika -- 2.vydání

Elektronická kniha: Lékařská etika -- 2.vydání
Autor:

Autor publikace se zabývá velmi důležitou oblastí aplikované etiky: etikou lékařskou. Toto téma je v současné době nanejvýš aktuální a potřeba řešení problémů a otázek, jež se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 240
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4538-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Autor publikace se zabývá velmi důležitou oblastí aplikované etiky: etikou lékařskou. Toto téma je v současné době nanejvýš aktuální a potřeba řešení problémů a otázek, jež se v něm otevírají, je stále naléhavěji pociťována. Jde totiž o otázky, které se přímo či nepřímo dotýkají každého z nás. Intenzivní pokrok v lékařských vědách, sociální vývoj a celospolečenská diskuse, jejímiž tématy se zvláště v poslední době stávají otázky související s počátkem a koncem lidského života (genetická problematika, bioetika, eutanázie...) přinášejí do medicíny nové etické problémy.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON


Josef Kořenek

Lékařská etika



titulní list

ÚPRAVA PODLE OBÁLKY


Josef Kořenek

Lékařská etika

Tato kniha, ani žádná její část, nesmí být kopírována, rozmnožována, ani jinak

šířena bez písemného souhlasu vydavatele.

MUDr. Mgr. Josef Kořenek, CSc.

ext. vysokoškolský učitel LF UP

Recenzovala:

PhDr. Olga Baranová, CSc.

Filosofický ústav AV ČR

© Josef Kořenek, 2004

© TRITON, 2004

Cover © Renata Ryšlavá, 2004

Vydalo Nakladatelství TRITON s.r.o., Vykáňská 5,

100 00 Praha 10, www.triton-books.cz

ISBN 80-7254-538-8


Obsah

Úvodní poznámka ................................................................................11

Úvod do problematiky .........................................................................13

1 Morálka a etika jako předpoklad

lékařského etického přístupu ..........................................................21

1.1 Morálka a etika (terminologické poznámky) .............................................21

1.2 Hodnoty, normy, ideály – součást morálního obrazu

člověka a společnosti ....................................................................................23

1.3 K původu mravních hodnot .........................................................................25

1.4 K původu morálky .........................................................................................26

1.5 Morální kategorie..........................................................................................28

1.6 Struktura morálky..........................................................................................30

1.7 Aplikační formy morálky ...............................................................................31

1.8 Ke vztahu morálky a práva ..........................................................................32

1.9 Ke vztahu etiky a náboženství .....................................................................33

1.10 Ke vztahu morálky, etiky a bioetiky ..........................................................33

1.11 Filozofická východiska etického rozhodování ..........................................34

1.12 Definice etiky ................................................................................................40

1.13 Struktura etiky ..............................................................................................43

2 Lékařská etika ............................................................................................45

2.1 Zdroje lékařské etiky......................................................................................45

2.2 Předmět lékařské etiky..................................................................................49

2.3 Lékařská etika – mravní orientace lékařské praxe ...................................51

2.4 Základní principy lékařské etiky ..................................................................56

2.5 Problematika odpovědnosti v lékařské etice .............................................61

2.6 Etická situace lékaře v rozhodování ...........................................................64

2.7 Etický postoj lékaře vyplývá z jeho morální odpovědnosti......................66

2.8 Etický postoj lékaře neomezuje svobodu jeho osobnosti ........................68

2.9 Svoboda jako výzva k uskutečňování dobra v medicíně .........................69

2.10 Epikie – mravní optimalizace našeho jednání a chování......................70

7


3 Komunikace lékaře s pacientem ..............................................................72

3.1 Práva nemocných...........................................................................................76

3.2 Vztah lékaře a pacienta v kontextu právních norem ...............................77

3.3 Ochrana osobních údajů ve zdravotnictví ................................................84

4 Stručný pohled na problematiku některých lékařských oborů .............85

4.1 Lidská reprodukce a medicína.....................................................................85

4.2 Gynekologie a porodnictví ..........................................................................90

4.3 Pediatrie ..........................................................................................................91

4.4 Anesteziologie................................................................................................92

4.5 Chirurgie .........................................................................................................94

4.6 Psychiatrie ......................................................................................................97

4.7 Praktické lékařství..........................................................................................98

4.8 Psychoterapie...............................................................................................101

4.9 Lékařská genetika .......................................................................................102

4.10 Transplantační medicína .........................................................................104

4.11 Problematika intenzivní medicíny ...........................................................105

4.12 Geriatrie ......................................................................................................110

5 Etika v procesu umírání...........................................................................116

5.1 Eutanazie.......................................................................................................118

5.1.1 Pohled na diskuze o eutanazii v naší republice ...................................123

6 Etika klinického výzkumu ........................................................................127

6.1 Etická komise................................................................................................130

6.2 Lékařská etika a ekonomie.........................................................................131

7 Osobnost lékaře – základní prvek aplikované lékařské etiky .............135

7.1 Úvodní poznámky ........................................................................................135

7.2 Obsahové součásti utváření mravní identity osobnosti ........................138

8 Étos ............................................................................................................141

8.1 Etymologické významy a definice..............................................................141

8.2 Étos lékaře ....................................................................................................143

8.3 Kultivace étosu lékaře ................................................................................144

8.4 Komplexní prohloubení étosu lékaře prostřednictvím

lékařských stavovských ctností.................................................................145

8.5 Historický vývoj názorů na základní charakteristiky ctností ................148

8.6 Etika ctností v současnosti.........................................................................150

8.7 Kultivace étosu lékaře prostřednictvím lékařských

stavovských ctností ....................................................................................152

8.7.1 Úloha poznání.......................................................................................152

8.7.2 Úloha vůle .............................................................................................167

8


8.7.3 Lékařské stavovské ctnosti – morální ideál lékařské praxe ...........173

8.8 K étosu lékaře v současnosti......................................................................176

8.8.1 Étos lékaře jako symbol principu soudržnosti obsahu

lékařského poslání v postmoderním světě .......................................183

8.8.1 Étos lékaře jako symbol prožívání osobního postoje ......................184

9. Aktuální závěrečná poznámka .............................................................186

10 Přílohy .....................................................................................................188

10.1 Hippokratova přísaha ..............................................................................188

10.2 Etický kodex České lékařské komory ......................................................189

10.3 Práva pacientů ..........................................................................................193

10.4 Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy ....................196

10.5 Deklarace práv počatého dítěte ............................................................206

10.6 Charta práv dětí v nemocnici .................................................................209

10.7 Etika genetických aspektů v intenzivní medicíně .................................210

10.8 Helsinská deklarace Světové lékařské asociace...................................214

10.9 Deset důvodů, proč jsem proti eutanazii..............................................220

10.10 Terminální odpojování od ventilátoru v intenzivní péči ....................222

10.11 Madridská deklarace schválená Světovou psychiatrickou

asociací v Madridu 25. 8. 1996 ...........................................................232

9



Úvodní poznámka

Můj text není kompendiem lékařské etiky, ale vyrůstá z mnohaletéhodenního kontaktu s nemocnými a ze zkušeností s výukou mediků i z řadypoznatků získaných mnohaletým studiem problematiky lékařské etiky vněkterých lékařských oborech.

Vycházím z orientace na prospěch nemocného, která kotví vodpovědnosti vůči důstojnosti lidské osoby a daru lidského života.

Vedle reflexe každodenní lékařské praxe uvádím ve svém textu takésvědectví nadějné možnosti růstu lékařské osobnosti prostřednictvímzískávání angažovaných mravních návyků – lékařských stavovských ctností. Není lehké psát o těchto pozitivních mravních hodnotách, aby toto svědectví o jejich existenci nevyznívalo jako jen zbožné přání, nebo naopak chladně mentorsky.

Také Hippokratovu přísahu nevidím jako souhrn zastaralých pouček, ale jako trvalou inspirační základnu pro další profesní lékařské kodexy a etická doporučení. Neopomíjím ani další zdroje lékařské etiky.

V připojených aktuálních etických směrnicích a doporučeních chcipřehledně informovat o aktuálních pohledech na dilematické situace lékařské praxe.

Mám nesmírnou úctu k práci svých kolegyň a kolegů, kteří častopřetíženi, a nejednou i vyčerpáni svádějí náročné zápasy s nemocemi námsvěřených pacientů. K tomu se přidávají i nejrůznější komplikující problémy. Tato publikace chce poukázat na možnosti rozvoje a růstu ideálu poslánílékařského povolání, který je podstatnou součástí našeho lékařského étosu.

Příznivé přijetí prvního vydání mi bylo povzbuzením překonatnejrůznější překážky při druhém vydání.

Jsem vděčný za připomínky a rady některých kolegů a přátel. Výraznou pomocí mi byla spolupráce s našimi dětmi MUDr. Mgr. M. Kořenkovou a Mgr. J. Kořenkem.

11


12


Úvod do problematiky

Etika je vědecká disciplína, jejímž objektem je mravnost. Morálka je

představována systémem pravidel a norem, které určují chování ajednání lidí.

Každý obor lidské činnosti má svou morálku, má ji také lékařství. Někdy se mluví i o deontologii. Slovo pochází z řeckého deon – povinnost. Vminulosti byla označována etická učení jako nauky o povinnostech.

Etika je součástí filozofie a jako filozofická disciplína pochází již z dob Aristotelových. Řecký filozof Aristoteles rozlišoval v lidské činnostiteoretickou činnost, kterou nazývá poznáním, a praktickou činnost (jednání atvořivost), kterou nazývá konáním. V etice jde o praktickou činnost, proto lze etiku označit jako praktickou filozofii.

Poznání a chtění jsou základní úkony lidského intelektu a jsou spolu spojeny. Chtění podmiňuje uskutečnění poznání, poznání podmiňujeurčitost chtění. Protože vůle je vždy už konkrétní vůlí, probíhá poznání veznamení určitého zájmu.

V souvislosti s lidským jednáním je významná otázka lidské svobody. Vnější svoboda je svoboda osvobozená od vnějšího nátlaku, vnitřnísvoboda znamená pak odpovědné sebeurčení.

Vnitřní svoboda se může stát skutečností, jestliže se rozum sám od sebe může stát praktickým rozumem, tzn. pokud se nezávisle na empirickýchmotivech libosti a nelibosti prosadí jako dostačující určující důvod vůlejednajícího člověka. A to se děje, pokud rozum stanoví morální zákony.

Aristoteles rozlišuje praktický rozum od teoretického. Praktický rozum řeší otázku „co mám konat?“. V etické oblasti nazýváme tento praktickýrozum svědomím.

Jestliže mluvíme o morálním dobru, morálním zlu nebo o morálním a nemorálním jednání, máme na mysli shodu a neshodu jednání člověka s jeho svědomím a s ohledem na morálku společnosti.

Morálka určuje společensky žádoucí a nežádoucí jednání, a takusměrňuje chování člověka ve společnosti. Jde vlastně o definované přesvědčení, že určité věci jsou správné a jiné věci jsou nesprávné. Je to vlastněschop>13


nost rozeznat dobré od zlého. Jistě v tom velmi pomáhá kultivovanésvědomí rozeznávajícího člověka.

Podle tohoto rozeznávání dobra od zla se vytvářejí mravní vztahy, což jsou postoje jedince k sobě, k druhým lidem, ke společnosti.

Morálka své požadavky určitým způsobem zdůvodňuje, a tak vznikají mravní normy, které jsou určovány jednak svědomím člověka a jednakveřejným míněním. Tím se právě morálka a také profesionální lékařskámorálka liší od práva, které také usměrňuje činnost lidí ve společnosti, ale tím, že nařizuje.

Právní normy jsou ve společnosti jednotné a jsou veřejně definovány. Tyto právní normy poměrně přesně stanoví povinné chování i nepříznivé důsledky spojené s jejich porušením. Řízení, které hodnotí porušení právní zodpovědnosti před vynesením právní sankce, má veřejný charakter, a proti tomuto rozhodnutí jsou možné opravné prostředky.

Lékař se ve své profesionální činnosti musí samozřejmě řídit právními normami. Často se setkáváme s termínem, že lékařský zákrok bylproveden „lege artis“. Musíme si však uvědomit, že termín „lege artis“ = podle pravidel umění, nikoliv zákona, i když prakticky se to chápe jakosynonymum. Často však lékař s právními normami nevystačí, poněvadž se právní normy obvykle podstatně opožďují za praxí moderní medicíny, a proto se musí lékař opírat o etické normy. A protože morálka není tak striktní jako právní normy, zvyšuje se mimořádným způsobem odpovědnost lékaře. Společnost zavazuje lékaře k mnoha právně nesankcionalizovanýmmorálním povinnostem, právě na základě rychlého rozvoje technickýchmožností a lékařské vědy, kdy lékař musí zaujímat postoje k novým, nečekaným etickým problémům.

Morálka se vyvíjí, propracovává své mravní cíle, hodnoty a normy. Každý člověk vnímá morální schéma společnosti, ve které žije. Kromě toho sibuduje své subjektivní mravní schéma a svůj vlastní systém hodnot. Lékař navíc obohacuje tento mravní systém své osobnosti o etické principy, které mají stálou hodnotu a obecnou platnost v kterékoli společnosti, které tradičněregulují postoje a chování lékařů a do určité míry i prestiž, úctu a vážnost, jaké se u veřejnosti těší lékařské povolání. Mezi tyto etické principy patříněkteré charakterové vlastnosti, lidskost, moudrost, obětavost, čestnost,odpovědnost. A také lze zde vzpomenout na etickou motivaci pro lékařskéjednání, smysl pro ochranu pacienta, lásku a sympatie k nemocnému.

14

JOSEF KOŘENEK / LÉKAŘSKÁ ETIKA


Vidíme, že nelze nahlížet na etiku ani na morálku bez společenských aspektů. A zde nesmíme opomenout oblast nazývanou společenskáatmosféra a označovanou též jako veřejné mínění.

Společenská atmosféra, veřejné mínění – mohou být pro něco anebo proti něčemu, něco podporovat či potlačovat. Je to pochopitelné, protože zdraví je velmi cenná hodnota člověka a veřejnost sleduje počínání lékařů a hodnotí je.

Již ve starověku se lékaři řídili etickým kodexem, který představovala Hippokratova přísaha. Jak se vyvíjí vědecké poznání, vyvíjí se i potřeba etické reflexe a praktický výkon lékařského povolání se řídí etickými kodexy definovanými a přijatými lékařskými profesními sdruženími – komorami.

Nesmíme však podléhat časté pojmové záměně či sdružování pojmů, kdy jsou základní pojmy jako etika, morálka, svědomí a právo téměřlibovolně používány. A navíc se často vnímá právní norma jako subjektivnězávaznější než mravní norma. A tak není daleko k nebezpečí, že by etika byla vnímána jen jako jakási luxusní konvence nebo sportovní fair play, a toještě pouze pro některé situace.

Studium lékařské etiky má tedy nejen informovat o problematice oboru, ale také pomáhat probouzet etické vědomí, abychom se dovedli ptát,především co je dobré, a tedy etické pro pacienty, a nepřemýšlet tolik o tom, jak si obratně počínat, abychom se nedostali do kontradikce s právními normami.

Jistě, právní normy jsme povinni dodržovat, ale etické jednání stojí výše než pouhé dodržování platné vyhlášky.

Rozvoj a intenzivní pokroky v lékařských vědách přináší do medicíny a zdravotnictví nové etické problémy. Nelze přirozeně použít všechno, co věda nabídne. Rozhodujícím principem je prospěšnost nemocnémučlověku ve smyslu stále platícího „především neškodit“ – primum non nocere.

Je tedy skutečností, že ve svém poznání pronikla lékařská věda naúroveň molekul a genů. A proto je také jedním z úkolů lékařské etiky, aby se lékař naučil kriticky posuzovat své schopnosti a hranice svého vyšetření. Aby dovedl nemocnému poskytnout vše potřebné v léčbě, i když pacientjistě nemůže posoudit, zda dostal opravdu to, co dostat má. Aby pečlivě zvážil, zda vyšetření a lékařský zákrok přinese nemocnému efekt, nebo ho naopak spíše zatíží či dokonce ohrozí.

Dnešní technicky zdatná medicína vede k určitému odlidštění, a tak je pacient často vnímán přes obrazovky přístrojů. A přes odpovídajícíúčin>15

Úvod do problematiky


nou léčbu se může zapomínat na celkový rozměr a hloubku lidskéexistence vyšetřovaného a ošetřovaného nemocného.

Z toho je vidět, že cílem moderní lékařské etiky není jenom výčetvědomostí, ale také celoživotní výchova k maximální odpovědnosti,lidskosti a životní moudrosti. My lékaři vnímáme jako každý jiný člověk, máme také své běžné lidské chyby. Svou profesi se musíme mnoho let učit, než dosáhneme potřebných vědomostí a dovedností. A musíme se stále snažit potlačovat své sklony k nevhodnému jednání, aby naše lékařskáetika vyrůstala z lidského přístupu a vysoké profesionality.

Medicína je totiž šancí oslovit tento svět, doslova okouzlit tento svět přístupy, které nekonečnou snahou o neokázalý vztah knemocnému ukazují, že lidská vstřícnost a pochopení jsou silou, kterápomáhá vyvádět zklamané lidi, nevěřící v lidskou solidaritu, nejen ztělesných bolestí, ale i z duševního utrpení.

Tato reálná příležitost vyplývá z naší možnosti vstupovat doosobního příběhu nemocného a pomáhat mu ve vzájemné důvěřenacházet nový postoj i ve svízelných fázích jeho života. Péče o zdraví a etické souvislosti Medicínu lidská společnost vnímá tak, že zvládáním nemocí přispívá krozšíření možností člověka. Na jedné straně jsou patrné snahy učinitmedicínu výnosnější cestou tržních mechanismů. Na druhé straně se cítímesnahou trhu ohrožení. Cítíme, že by mohlo dojít k narušení základních hodnot medicíny, které zkoumalo a definovalo mnoho autorů. Uveďme závěrymezinárodního týmu vedeného odborníkem v bioetice D. Callahanem, kde jsou základní cíle medicíny definovány: 1. Prevence chorob a poranění, podpora a udržování zdraví. Je stále více

vnímána realita, že medicína není pouze schopna zachraňovat aošetřovat nemocné, ale prevencí nemocí a podporou zdraví prospívá jak

ohroženým jedincům, tak i klinické medicíně a veřejnému zdravotnictví.

2. Úleva od bolestí a strádání způsobených nemocí. Už v historii medicíny

poznáváme, že poskytovat úlevu od bolestí patří k hlavním úkolůmlékaře. Stejně je tomu i v pokročilém biotechnologickém klimatusoučasného světa, kdy však také zakoušíme zkušenost, že někdy je i tanejdo>16

JOSEF KOŘENEK / LÉKAŘSKÁ ETIKA


konalejší lékařská péče v koncích. Zde si lékaři i zdravotničtí pracovníci

uvědomují existenci vlastních hranic: že celý život nelze ovládatprostřednictvím medicíny. Možnosti medicíny jako oboru jsou právě tak

omezené, jako možnosti lidských bytostí, kterým slouží. 3. Péče o nemocné a jejich uzdravování. Péče o ty, kteří nemohou být

uzdraveni. Péče o nemocné má respektovat celistvost lidské bytosti.

A to i v případech nemocí, které jejich nositele výrazně omezují. 4. Odvrácení předčasné smrti a zajištění klidného umírání. Znamená to,

umožnit mladým lidem zestárnout a starším co nejvhodněji pomáhat,

aby jejich závěr života byl co nejpříjemnější a nejdůstojnější. Současná

medicína neučinila ovšem problém smrti jednodušším. Přístrojové alékové vybavení moderní medicíny přivádí lidskou společnost k nutnosti

vypracovat mravní a lékařská kritéria pro možnost zastavení léčby

u nemocných v terminálním stadiu.

V publikovaném projektu „Cíle medicíny, hledání nových priorit“ jsou

tyto uvedené cíle podrobně vysvětleny. Dále je poukázáno, že východisko

snahy o zlepšení zdravotních systémů začíná u zajištění solidní úrovněprimární a akutní péče. Dále tento projekt obsahuje i úvahy o dalším rozvoji

medicíny. Bez ohledu na geografické hranice a politické bariéry by se

měla medicína snažit dosáhnout následujících hodnot:

1. Medicína by měla být zásadová a sama organizovat

svůj profesionální styl.

Medicína se nevyhne trvalému dialogu s lidskou společností, poněvadž

pro ni pracuje a tvoří. Neměla by se nechat nasměrovat jen do pozicenámezdní společenské vrstvy. Z naslouchání impulzů od lidské společnosti by

měla vytvářet své výzkumné priority, dále prohloubit svůj humánní přístup

k životu a respektovat všechny jeho projevy.

2. Zdrženlivost a rozvážnost medicíny

Tento rozvážný a zdrženlivý postoj přirozeně vyrůstá ze zkušenostimedicíny, že její ovlivňování choroby neučiní člověka nesmrtelným, ale že mu

může rozhodujícím způsobem pomoci prožít náš omezený počet let conejzdravěji.

17

Úvod do problematiky


3. Cenová dostupnost medicíny

Přes rostoucí nákladnost zdravotnické péče nesmí medicína ztratit smysl

trvale udržovat určitou cenovou dostupnost své péče. Akcelerace nových

a dražších diagnostických a léčebných postupů nesmí vést k omezování

základní a cenově dostupné péče pro nemocné.

4. Medicína by měla být sociálně citlivá, spravedlivá a rovnoprávná

Překonat pokušení rostoucí poptávky části veřejnosti k rozvoji drahé péče

dostupné jen některým lze jedině moderními dostupnými přístupy vdiagnostice a léčení pro potřebné nemocné.

Tento paradox – drahá medicína omezenému počtu lidí a kvalitnímedicína i pro sociálně slabší lze zušlechtit etickými přístupy.

Sociálně spravedlivá medicína jistě neodmítá ty, kteří si mohou zaplatit adekvátní tržní cenu, ale především se snaží být dostupná i ostatnímvrstvám lidské společnosti. Tento sociálně spravedlivý přístup medicíny však musí mít větší podporu v oblasti zdravotní politiky u jednotlivých vlád ajejich ekonomik.

Musíme také vytrvale poukazovat na skutečnost, že zdraví lidí jevýznamnou individuální i veřejnou hodnotou a že péče o něj je potřebnou kladnou společenskou povinností každého jedince. Tato osobnízodpovědnost každého člověka je realizována snahou o zdravý životní způsob a o redukci nebo úplné odstranění zvládnutelných rizikových faktorů.

Je tedy vidět, že na zvýšení celkové úrovně zdraví se podílí nejenzdravotnictví, jak snižováním nemocnosti (přidává životu zdraví), taksnižováním počtu předčasných úmrtí (přidává životu léta), tak i ostatní občané posilováním a rozvojem zdraví (přidávají život létům).

Odborní pracovníci ve zdravotnictví mohou svou kvalitní odbornou péčí, uskutečňovanou s humánním akcentem, přispět ke zvýšení účinnosti, hospodárnosti i kvality zdravotnických služeb. K etickým souvislostem v péči o zdraví však také patří, že nelzepřehlížet pocit nespokojenosti se svým povoláním u mladších, ani ustarších lékařů. Příčinou není jen pocit přetíženosti, ale především halasné sliby politiků o možnostech medicíny a především jakési možnosti jejího bezplatného zneužívání. Lékaři se snaží bezesporu pomoci všem, kteřípomoci potřebují, avšak jako marné spatřují své úsilí v prostředí ekonomicky

18

JOSEF KOŘENEK / LÉKAŘSKÁ ETIKA


nezajištěného provozování jak nestátních zdravotnických zařízení, takzařízení i jiného typu. A tuto snahu lékařů, často hraničící s fyzickým ipsychickým vyčerpáním, doprovází nepřátelský postoj médií, která daleko

méně uvádí klady ve zdravotnických zařízeních, ale naopak každouskutečnou, ale bohužel i domnělou chybu zeširoka a často zkresleněpublikují. Média by měla věnovat spíše také pozornost skutečnosti, že lékařům se

podsouvá odpovědnost za řadu věcí, které nemohou ovlivnit.

Lékaři dávají k dispozici své vědomosti získané v pregraduálním ipostgraduálním náročném studiu, dále své zkušenosti, obětavý přístup v době odpočinku jiných a právem očekávají nejen odpovídající mzdu, ale i ochranu před nerozumnými požadavky nemocných a tlakem médií.

Značné pracovní vypětí a oprávněná nespokojenost s výší výdělku patří jistě k podstatným příčinám nespokojenosti lékařů. Dalšími faktory jsou: nesnáze s financováním stále nákladnějších postupů, rostoucíadministrativní zatížení, i tlak veřejnosti, která se domnívá, že medicína můžezvládnout všechno. U lékařů tím vzrůstá emoční zátěž, nezřídka stresovésituace poškozují jejich zdraví, ale také rodinný život.

Nároky na lékaře se stále zvyšují, ale jejich finanční ohodnocenízaostává za jinými vysoce kvalifikovanými profesemi. Tyto rostoucí požadavky nemocných i celé společnosti nejsou kompenzovány satisfakcí ve formě vyššího výdělku. Nízké mzdy jsou zdrojem oprávněných zklamání hlavně u začínajících lékařů a u lékařů pracujících v nejvíce finančněregulovaném nemocničním prostředí.

Celá mimozdravotnická veřejnost si souhlasně notuje jak s politickou scénou, tak i všemocnými médii, že lékařská profese je záslužné poslání, ale konkrétně se k lékařům i zdravotnickým pracovníkům chovánedůstojně, poněvadž politici stále pod vidinou volebních preferencí slibují široké veřejnosti to, co není reálné v péči o nemocné udělat.

Někdy se na politické scéně ozve rozumný hlas, že naše zdravotnictví je na světové úrovni. Ale už nenásleduje snaha ocenit tuto kvalitu lékařské a zdravotnické práce.

Spousta lékařů i sester pracuje obětavě i za podmínek nedostatečného finančního ohodnocení. To ukazuje, že jsou ještě spokojeni se svouprofesí, ale oprávněně nemohou být spokojeni s podmínkami jejího výkonu.

Lékaři se snaží v každodenní praxi stále uplatňovat hlavní etický princip – princip beneficence – jednat v nejlepším zájmu nemocného.

19

Úvod do problematiky


Média by měla zřetelně, opakovaně a skutečně pravdivěinformovat celou naši společnost, že lékaři i sestry se snaží altruistickyposkytovat tu zdravotní péči, kterou mají k dispozici, ale že jedině politici a pak

management rozhodují právě o tom, která péče o nemocného jedostupná, a tedy je k dispozici – aby ji lékař s ostatními zdravotnickými

pracovníky kultivovaně uplatňoval u svých nemocných.

Literatura:

BLAHOŠ, J. Metamorphoses medicinae. Zdravotnictví v České republice 3, 2000,

č. 1–2, s. 2–5.

CALLAHAN, D. (ved. projektu). Cíle medicíny, hledání nových priorit. Praha: MZ

ČR a IPVZ, 1997.

HOLČÍK, J. Východiska řízení zdravotní péče (4. část). Cíle medicíny, péče o zdraví

a zdravotnictví. Vedení lékařské praxe, 1998, č. 1, s. 7–16.

20

JOSEF KOŘENEK / LÉKAŘSKÁ ETIKA


1

Morálka a etika jako předpoklad

lékařského etického přístupu

1.1 Morálka a etika (terminologické poznámky)

Internacionální termíny morálka, morální, jsou odvozeny od latinského

mos, znamenajícího zvyk, obyčej, mrav, řád, pravidlo, zásada.

Morálku vnímáme jako společensky preferované psané i nepsanénormy, které tvoří soubor informací obsahující požadavky na chování člověka.

Morálka označuje morální stav mysli, jedince nebo komunity.

Měřítkem morálky je shoda či neshoda s vlastním svědomím. Proto je morálka individuální kategorie. Základním zdrojem židovsko-křesťanské morálky je „Desatero“. Je to soubor základních etických noremobsažených v knihách Starého zákona. Jejich přestoupení, jako porušení Božího zákona, je hodnoceno jako hřích. Naopak zdokonalené mravní jednání člověka je hodnoceno jako ctnostné.

Je nutné si uvědomit, že morálku nelze jen vyžadovat, ale že pro nimusíme všichni vytvářet prostor nejen vzděláváním a výchovou, ale i svým osobním jednáním podporovat existenci a fungování všeobecné morálky.

I když se morální kodexy v různých zemích a v různých epocháchvýrazně liší, nelze přehlédnout jejich společný základ spočívající v normách a hodnotách, jejichž nedbání by devastovalo život společnosti a základ její existence, tj. důvěry.

V současné společnosti někteří myslitelé tvrdí, že se lze obejít bezmorálky a etiky, ale i nadále žádají od člověka odpovědnost, ale právě bez normy, svědomí, intelektu a svobody vůle.

Mravnost představuje spíše pozitivní kladný morální stav, individuálně prožívanou morálku.

Mravnost je podstatnou stránkou lidské kultury, velkou humanistickou hodnotou, která pozvedá člověka, vzbuzuje a rozvíjí v něm lidskost.

21


Živá empirie lidstva nás přesvědčuje, že mravnost je pro člověkanenahraditelným kompasem, který mu umožňuje účinně se orientovat v osobním

i společenském životě, zaujímat humánní stanoviska k projevůmduchovního života i sociálního bytí společnosti.

Mravnost v nejvšeobecnější humanisticko-etické podobě můžemecharakterizovat jako dobrotu, jako způsobilost konat dobro.

Ve své podstatě je mravnost projevem složitého vnitřního světa člověka, hlubokou duchovní integritou vlastního sebeuvědomění ve spojení svlastním chováním a skutky, se vztahem k jiným lidem a lidské činnosti.

Mravnost je integrující hodnotou a podstatnou součástí regulativního systému lidského života ve vztahu k jiným lidem a ke společnosti.

Měřítkem mravnosti jsou normy, které si nárokují obecnou platnost. Mravní norma syntetizuje duchovní a praktické stránky morálky. Mravní norma reguluje nejen vnější, ale i vnitřní motivační stránku lidskéhochování a mravních vztahů. Mravní norma pomáhá přetvářet vnitřní postoje člověka, jde o kreativní, hluboce subjektivní proces ve vědomí osobnosti. Mravnost je tedy společenská kategorie reprezentovaná společněuznávaným minimálním morálním kodexem, který je prostorem pro rozvojzákladního morálního étosu společnosti.

Morálnost znamená mravní cítění, morální zásady, dodržování arespektování mravních norem.

Moralita pak neznamená morálnost, ale určitý konkrétní morální názor, výrok, sentenci, často se záměrem poučit.

Název etiky jako teorie společensky reflektované morálky a mravnosti se odvozuje od řeckého ethos, znamenajícího zvyk, mrav. Etymologickývýznam slova morálka je shodný s etymologickým významem slova etika.

Název etika a filozofická disciplína, kterou označuje, jsou výtvorem Aristotelovým.

Podle Aristotela je naukou o dobrých charakterových vlastnostech, tj. o lidských ctnostech, a tyto ctnosti se získávají návykem.

Mravní ideál, který je dílem našeho poznání, naší vůle i našeho citu, se tak stává nejvyšší autonomní normou.

22

JOSEF KOŘENEK / LÉKAŘSKÁ ETIKA


1.2 Hodnoty, normy, ideály – součást morálního obrazu

člověka a společnosti

Je známo, že události, situace a vztahy kolem nás neexistují nějaknahodile, ale mají pro nás určitou cenu, význam a hodnotu.

Problematika hodnot, norem i ideálů je diskutována v nejrůznějšíchoblastech lidského života. Každý člověk hledá řád, člověk potřebuje řád. A je jisté, že základní podmínkou tvorby a lidského štěstí je svoboda. Svobodu a determinovanost, bez níž by nebylo řádu, nestavíme však do protikladu, ale spatřujeme v nich dva vzájemně se doplňující póly, v jejichž oscilačním poli bude svobodný člověk svůj řád hledat.

V běžném každodenním životě při kontaktu se svým okolím vidíme, že naše poznání je současně hodnocením. Poznatky jsou doménou intelektu. Hodnotou v nejširším významu slova rozumíme vše, co má pro násnějakou cenu. Hodnotu lze objasnit z nejrůznějších pohledů. Jednak, žehodnoty jsou obsaženy přímo ve věcech, nebo že my sami hodnoty vytváříme. A hodnoty, jako svoboda, řád, život, spolupráce, solidarita, pravda, krása, láska, přátelství, rodina, jaksi existují jako ideální projekty možnostílidského života, a tato jejich existence vyplývá z obecné struktury bytí člověka v přírodě, společnosti a dějinách. A my je pouze odhalujeme, objevujeme, interpretujeme (zkresleně nebo dobře), a tak je na nás, jestli je uznáváme nebo neuznáváme, a existující události a věci kolem nás, v jejichž světle tvoříme, oceňujeme a hodnotíme, a tím vytváříme podle nich svůj osobní model toho, o co chceme usilovat, co naopak chceme ignorovat čipotlačovat, čili model toho, jak chceme žít.

Dobře si uvědomujeme, že hodnoty nemají sílu zákona, k jednání nás tedy nenutí, pouze vyzývají, nabádají a inspirují. Současný svět se svýmrelativismem jako by popíral existenci hodnot. Můžeme sice připustit, že se mění volba hodnot, ale dobře víme, že se nemění hodnoty samy. Naopak trvají i hodnoty, které jsou opomíjeny, záměrně diskreditovány,zapomínány. I pluralitní demokratická společnost, nemá-li se rozpadnout vlivemiracionálních sil, potřebuje stále poukazovat na hodnotový systém.

Spousta správně uvádí, že každá hodnota však nemusí být normou, protože mezi hodnotou a normou je rozdíl svědčící o napětí mezikonkrétním chováním člověka a představou, kterou má o tomto konkrétnímprojevu člověka, a kterou tedy toto reálné chování hodnotí. Norma je tedypřed>23

Morálka a etika jako předpoklad lékařského etického přístupu


stava, kritérium či zákon, který určuje formu projevu. V tomto pojetí je

hodnota kvalitou, která byla realizována.

Jaký je tedy vzájemný vztah mezi poznatkem, normou a hodnotou?Poznatek je konstatování toho, „co je“. Tím se liší od normy, která nevyjadřuje žádný poznatek, ale je imperativem, protože vypovídá o tom, „co být má“. Z hlediska sémantického považujeme proto pojmy poznatek a norma za souřadné,vzájemně se vylučující. Norma není poznatkem, stejně jako poznatek nenínormou. Oba pojmy – poznatek i normu – lze chápat jako druhy hodnot.

Hodnota se mi jeví jako zkoncentrovaná zkušenost a reálná síla vrozvoji lidské společnosti, která reflektuje na jedné straně potřeby člověka a na druhé straně jeho touhy, přání a ideály, kterými člověk přesahujehladinu svých aktuálních potřeb, a tím i horizont své současnosti.

Mravní ideál se mi pak jeví jako základna k překonání dynamickéhonaětí osobních, konkrétních a aktuálních potřeb člověka ve vztahu k jeho duchovní a nadčasové orientaci. Vznik ideálu vidím pak v hodnotícímprocesu – jako osobní normu vznikající na základě životní zkušenosti nebo představy osobní dokonalosti, kterou si lidská bytost vybírá nebo tvoří, se kterou se intelektuálně a emocionálně identifikuje.

Prostřednictvím mravního ideálu realizujeme svá předsevzetí apředstavy v dynamické součinnosti svých intelektuálních volních a emocionálních schopností. Z tohoto pohledu jsou pak poznatky i normy jako druhyhodnot prostředkem k realizaci mravních ideálů.

Mravní ideál se tak stává nejvyšší autonomní normou, která je dílem našeho poznání, naší vůle i našeho citu.

Mravní ideál obecně je nejen výzvou k hledání místa člověka ve světě, ale i možností uchopení naší existence v rozměru plnohodnotného lidství.

Frankl uvádí, že lidská existence se ve své nejhlubší podstatě vyznačuje svým sebepřesahem, „sebetranscendencí“. Tím myslí základníantropologickou skutečnost, že člověk vždy odkazuje mimo sebe na něco dalšího, co už není on sám. A pouze v té míře, v níž člověk takto sám sebe přesahuje, také sám sebe uskutečňuje: ve službě nějaké věci nebo v lásce k jinému člověku. Jinak řečeno: člověk je cele člověkem vlastně jen tam, kde se plně věnuje nějaké věci, kde je plně oddán druhému člověku.

Franklovo pojetí mravního ideálu kontrastuje s – v současnostipřítomnou – redukcionalistickou definicí hodnot, která v hodnotách vidí jenreaktivní výtvory a obranné mechanismy.

24

JOSEF KOŘENEK / LÉKAŘSKÁ ETIKA




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist