načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Léčba kočkou – Olga Krumlovská

Léčba kočkou

Elektronická kniha: Léčba kočkou
Autor: Olga Krumlovská

Vedle úsměvných kočičích historek se čtenář dočká i příběhů velice dojemných a citlivých. O hloubce kočičí duše, o její empatii. Po přečtení knihy možná uvěří tomu, že kočky mají schopnost nahlédnout nejen do světa lidí. Nakladatelská ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  209
+
-
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75% 85%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Fortuna Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 219
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace
Skupina třídění: Chov zvířat. Živočišná výroba
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-754-6219-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Vedle úsměvných kočičích historek se čtenář dočká i příběhů velice dojemných a citlivých. O hloubce kočičí duše, o její empatii. Po přečtení knihy možná uvěří tomu, že kočky mají schopnost nahlédnout nejen do světa lidí.

Popis nakladatele

Když získáte lásku kočky, najdete v ní kamarádku, léčitele a ochránce, který se nelekne žádných překážek.

Ve své nové knížce autorka vypráví o historii zdomácnění koček i o tom, proč si kočka i po své domestikaci uchovává velkou míru nezávislosti a svobody. O tom, jak s námi kočky komunikují hlasem i řečí těla i jak dokáží léčit. Vedle úsměvných kočičích historek se čtenář dočká i příběhů velice dojemných a citlivých. O hloubce kočičí duše, o její empatii. Po přečtení knihy možná uvěří tomu, že kočky mají schopnost nahlédnout nejen do světa lidí…

Kniha jistě udělá radost nejen milovníkům koček, ale také těm, kdo se zajímají o alternativní terapie a přírodní energie.

Předmětná hesla
Kočky
Kočky – terapeutické aspekty
felisterapie
Člověk a zvíře
Chov domácích zvířat
Zařazeno v kategoriích
Olga Krumlovská - další tituly autora:
Horoskopy pre každého na rok 2011 Horoskopy pre každého na rok 2011
Horoskopy 2016 Horoskopy 2016
Horoskopy 2020 Horoskopy 2020
Mystický Egypt Mystický Egypt
Místa, která léčí Místa, která léčí
 
K elektronické knize "Léčba kočkou" doporučujeme také:
 (e-book)
Rudý Zeman Rudý Zeman
 (e-book)
Setkání s tajemnem Setkání s tajemnem
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Léčba kočkou

Vyšlo také v tištěné verzi

Vyrobeno pro společnost Palmknihy - eReading

Olga Krumlovská

Léčba kočkou – e-kniha

Copyright © Fortuna Libri, 2020

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


OLGA KRUMLOVSKÁ

Léčba

kočkou


Copyright © Olga Krumlovská, 2019

Czech edition © Fortuna Libri Publishing, Praha 2019

Vydalo nakladatelství Fortuna Libri Publishing.

www.fortunalibri.cz

Fotografi e © S ergey Peterman/123RF, 2019

Ilustrace © kudryashka/123RF, 2019

Grafi cká úprava a návrh obálky © Daniela Antalovská, 2019

Odpovědný redaktor Ondřej Pfeff er

Veškerá práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozmnožována,

ukládána v jakémkoliv vyhledávacím systému nebo přenášena v jakékoliv for

mě ani elektronickými, mechanickými, kopírovacími, nahrávacími a jinými

prostředky bez předchozího souhlasu vydavatelů.

Tato kniha je fi ktivní dílo. Jména, postavy, zaměstnání, organizace, místa

a události, které vysloveně nespadají do veřejné domény, jsou buď výtvor au

torčiny představivosti, nebo byly použity fi ktivně. Jakákoliv podoba s žijícími

či mrtvými osobami, událostmi a lokalitami je čistě náhodná.

ISBN 978-80-754-6219-0 tištěná kniha

ISBN 978-80-754-6275-6 ePub

ISBN 978-80-754-6276-3 MOBI

ISBN 978-80-754-6277-0 PDF


Když získáte lásku kočky,

najdete v ní kamarádku, léčitele

a ochránce, který se nelekne ani

samotného pekla.

Autorka



7

Úvod:

Bez kočky

nikdy!

Žádné obyčejné kočky nejsou.

Colette

Není většího dárku než kočičí láska.

Charles Dickens

Dětstvím mě provázely dva mocné rody vesnických micek.

Babička ve mlýně měla Mourku, typickou mourovatou ko

čičku, která se dožila neuvěřitelného věku kolem dvaceti

let. Provázela mě tudíž celým dětstvím, jinou si ve mlýně

nepamatuji. Navzdory pomluvám o vzájemné rivalitě psů

a koček byla naše Mourka kamarádkou psa Punti a poslé

ze i jeho nástupce Tarzana. V čase mých plínek dokonce

dojemně fungovala přátelská trojice Punťa, Mourka a ba

biččin vepřík Vašík. Babička si Vašíka jako slabé a přes

početné selátko vypiplala v krabici pod pecí, krmila jej


8

mlíčkem z dětské lahve s dudlíkem, a tam se s oblibou

také vyhřívala Mourka a občas přiběhl i pes. Mezi zvířát

ky zahořelo velké přátelství, které bohužel trvalo jen rok.

Dědeček navzdory zákazu babičky nechal Vašíka porazit,

což babička oplakala a dokonce se chtěla s dědou rozvést.

Mourka s  Puntíkem těžce nesli ztrátu kamaráda, celé

týdny jej všude hledali. Inu láska kvete nejen v každém

věku, ale i mezi různými zvířaty.

Mourka byla nerozlučně spojena s mým dětstvím

a  rodným mlýnem. Když se její čas nachýlil, přivedla

k úžasu všech domů malého kocourka. Bylo to velké pře

kvapení, protože už několik let koťata neměla, byla stařič

ká, a nikdo se tehdy nemohl dopočítat jejího skutečného

věku. Všichni se ale shodli na tom, že jí už musí být přes

dvacet... Před svým odchodem se vzchopila natolik, že

porodila poslední, jediné kotě a přivedla ho do mlýna jako

náhradu za sebe. Už se sotva vlekla. Ještě ten den zmizela

a už se nikdy neobjevila. Odešla zemřít tak, jak to kočky

dělají, tiše do ústraní.

Druhý rod patřil otci, nebo spíše druhým prarodi

čům, kteří žili v malém domku na břehu řeky Ohře. Byl to

mocný rod kocourů Rumcajsů. Byli to také typičtí vesničtí

mourci. Ten, který žil u nás, byl Rumcajs VIII. Zřejmě čís

lováno od tatínkova dětství, kdy se s rodiči v rámci osidlo

vání pohraničí do vísky pod Klínovcem přistěhoval. Rum

cajs VIII. se s námi jako malé koťátko nastěhoval ze mlýna

do loveckého zámečku na samotě a byl by tam nejspíš žil

sám až do konce svých chvil, kdyby nezasáhla náhoda.


9

Ten den, bylo mi třináct, jsem spěchala do školy

na poslední chvíli, jak bylo ostatně mým zvykem, přes

tože to bylo z mého domova do vesničky naší střediskové

pěkný kousek. Byla to cesta pěšinou mezi poli, pak ko

lem lesa, minula jsem rozcestí, u kterého bývala velká

skládka, a pak teprve začínala vesnice, kde stála škola.

I když jsem spěchala, nemohla jsem nezaslechnout ze

skládky zoufalé kočičí mňoukání. Zatahalo mě za uši,

ohlédla jsem se po zvuku, ale čas byl neúprosný. Musela jsem běžet dál, abych nepřišla do školy pozdě. Když jsem

se ale odpoledne vracela už v  klidu stejnou cestou se

svou mladší sestrou domů, bylo to zoufalé kočičí volání

už skomírající. Střídané dlouhou pauzou a pak zase to

srdceryvné kočičí zaúpění — Pomoc! Vykročily jsme se

sestrou po zvuku a doufaly, že kočička vysílením nepře

stane. Kde by mohla být?

Stály jsme uprostřed skládky nepotřebných věcí

a poslouchaly zlověstné ticho. A pak najednou...! Stála

tam stará, zrezivělá kamna s velkou troubou. Když jsme ji

otevřely, leželo v ní malé vyděšené černé kotě. Začervené,

což se dalo čekat, ale také mělo naházený písek a hlínu do

uší. Hned se mi vybavilo několik adeptů z naší školy, kteří

by byli něco takového schopni spáchat. Zubožené kotě jsme vzali domů. Nikdo z nás tehdy netušil, jak nádherná

kočka se z něho jednou vyklube. A co víc? Jak nám bude

vděčná za svou záchranu! Nejmenší radost z kotěte měl

samozřejmě náš Rumcajs. Zámeček bylo jeho teritorium, byl to už statný pětiletý kocour. Báli jsme se, aby malé


10

Čiki, jak jsme kočičku nazvali, neublížil. Čiki ale byla tak

přítulná, že to bylo odzbrojující i pro kocoura. Brzy spolu

jedli z jedné misky, vyspávali v kuchyni na gauči a my

jsme s velkým potěšením sledovali, jak Rumcajs učí Čiki

lovit na poli hraboše.

Čiki se stala mým souputníkem. Nepropásla nikdy,

když jsem se vracela domů, vynořila se na pěšině vždy na

stejném místě a bleskurychle vyšplhala na mé rameno.

Byla tak dokonalá, že věděla i to, kde vystoupím z autobu

su, až pojedu z houslí. Jezdila jsem do nedalekého měs

tečka Klášterce, a  když jsem se vracela, nikdy jsem do

poslední chvíle nevěděla, jestli vystoupím na samotě pod

zříceninou (z bezpečnostních důvodů jsem tam mohla

vystoupit pouze tehdy, když se hrnul ke dveřím někdo,

koho jsem znala), nebo zda pojedu o  stanici dál až do

vsi. Čiki ale věděla vždycky, kde z toho autobusu vylezu.

Když jsem vystoupila v Černýši, čekala v poli za zastávkou,

když jsem jela do Perštejna, čekala na pěšině. Šťastná se

mi usadila na rameni a tvářila se hrdě. Jednou nás tak

potkal otec. Pěšina k  zámečku se vlnila jako had mezi

stromy a často se tam povalovala mlha — po cestě i po

poli. S otcem jsme se potkali v zatáčce. Na ten úlek v jeho

očích nikdy nezapomenu. „K čertu!“ odplivl si. „Kdybych

nevěděl, že jsi moje dcera, tak zahodím peněženku a za

stavím se až v hospodě a budu všem vyprávět, že jsem

potkal čarodějnici!“

V mých šestnácti letech jsme se stěhovali do Ústí

nad Labem. Lovecký zámeček s velkou zahradou a dvorem


11

jsme vyměnili za panelový byt s balkónem. Rumcajs VIII.

už byl po smrti, co ale s Čiki? Jak by se asi trápila zavřená

v bytě? Kočky lpí přece na místě, ne na páníčkovi. To mi

všichni tehdy tvrdili. S těžkým srdcem jsme ji dali sou

sedce, staré a hodné paní. Měla doma koček a psů několik.

Většinou toulavé, kterých se ujala. Čiki k ní občas chodila,

aby oblízla něco dobrého. Však budeme jezdit do rodné

vísky za babičkou často, utěšovali jsme se. A tak se také

stalo. Přijeli jsme už za čtrnáct dní. Hned jsem se sháněla

po Čikince. Jaké bylo ale moje zklamání, když mi sou

sedka řekla, že je Čiki mrtvá. Nemohla jsem tomu uvěřit

a matka to okomentovala slovy: „Určitě ji někdo otrávil!“

Sousedka tvrdila, že Čiki vůbec nejedla, nepila a našli ji

mrtvou na parapetu mého okna jen několik dní po našem

odchodu. Zemřela snad smutkem?

To byla otázka, která mě pronásledovala. Dostala

jsem na ni odpověď až ve svých dvaapadesáti letech. Od

pověděla mi na ni jiná kočka, která provázela mě a mé

děti patnáct let. Jmenovala se Mao a byla mi neuvěřitel

ným pomocníkem s mým těžce postiženým synem i lé

čitelkou v mých zdravotních problémech. V této knize

jí věnuji vlastní kapitolku, protože si ji zaslouží. Díky ní

jsem získala nedocenitelné zkušenosti s kočičí léčivou

terapií. Jak mocné léčitelky kočky jsou zejména tehdy,

když jim pomůžete v nesnázi nebo jim dokonce zachrá

níte život! Když mi úžasná Mao pomohla překonat nebez

pečnou nemoc tak, že jsem na operaci nemusela, dostala

se sama do zdravotních potíží. Tak moc mi dávala, až se


12

u ní rozběhla rakovina. Za to všechno, co pro mě uděla

la, musela dostat šanci. Sehnala jsem peníze na operaci,

byť jsem jich jako matka dvou dětí a samoživitelka měla

poskrovnu. Operace se povedla, kočička se začala lepšit

před očima.

V tu dobu jsem měla známost a přítel mě přesvědčil,

abych zkusila bydlet se svým nemocným synem u něho.

Pracoval ve zdravotnictví, tak to pro mě byla velká pomoc

a podpora. Svůj byt jsem přenechala dceři, která už byla

soběstačná. Co ale s kočičkou Mao? Po operaci? Mohu ji

snad vystavit takovému stresu, že bych jí ve čtrnácti letech

změnila prostředí? To jsem nechtěla riskovat. A tak jsem

ji nechala u dcery.

„Maminko, nevím si rady s Mao!“ zoufale mi volala

dcera každý den. „Všude zvrací, kadí, čurá, rve si chlupy.

Jsem z ní nešťastná.“ Nevěděla jsem, co poradit, nic nepo

máhalo. Byl to snad následek operace, nebo už je tak sta

rá? Seděla jsem bezradně u přítele a přemýšlela. A přítel,

ten, který neměl nikdy doma žádné zvíře, rozhodl. „Třeba

se jí stýská po tobě. Zkus ji vzít k nám.“ Když jsem Mao

nesla do jeho bytu, bála jsem se. Bude u přítele, který není

zvyklý na zvířata, vyvádět tak jako doma? To, co se ale

stalo, mi vzalo dech. Stará a nemocná Mao mi ležela na

klíně a tvářila se šťastně. Spala se mnou v posteli a celou

noc mě objímala packami tak, že přítel kroutil hlavou, že

něco takového v životě neviděl. Žila s námi ještě téměř rok

a byla to ta nejčistotnější kočička, jakou jsem kdy poznala.

Každý den pro mě ale byla špatným svědomím, že jsme tu


13

Čikinku nevzali s sebou, když jsme se stěhovali. Už jsem

věřila staré sousedce, že zemřela smutkem.

A pak, že jsou kočky falešné a nevěrné! Je to pomlu

va a závist těch, kteří kočky nepustí ke svému srdci. Kočky

si totiž vybírají, koho budou milovat, léčit a chránit. Jaké

štěstí, že přišly mezi nás, lidi! Připomeneme si, kdy ta

úžasná chvíle přišla...



15

Magický

vztah

člověka

a zvířete

Kočky jsou zvláštní, tajemné

bytosti. V jejich mysli se odvíjejí

věci, o kterých nemáme tušení.

Walter Scott

I kočky věří na zázraky, ale na

rozdíl od lidí je poznají.

František Poněšický

Nejstarším důkazem vztahu mezi člověkem a zvířetem

jsou dvacet tisíc let staré nástěnné malby v jeskyních, na

nichž naši prapředci vyobrazovali zvířata vždy jako sil

né, nebezpečné a rychlé bytosti, obdařené mnoha téměř

nadpřirozenými vlastnostmi. Všechny tyto malby byly do

určité míry jakousi formou magie. Byla to snaha tato silná

a nebezpečná zvířata ovládnout jejich zobrazením. Poz

ději ta nejnebezpečnější zvířata, kterých se naši předkové


16 báli nejvíce, přebírala roli totemu — ty nejvýznamnější

znaky zvířete se staly duchovní silou jednotlivých kmenů

a dokonce celých národů.

Od totemů k mazlíkům

Naši prapředkové si začali držet zvířata pro potěšení a ra

dost především dětí. A to ještě dlouho před tím, než je

začali využívat k různým jiným účelům. Nejprve došlo

k domestikaci psa, a to již téměř deset tisíc let před na

rozením Krista. Prvními domácími mazlíčky se pravděpodobně stala přítulná a roztomilá vlčata, která byla při

nesena z lovu a původně určena k potravě. Stala se však

mazlíčky dětí — a tak si zachránila život. Mnohdy se pak tato zvířata stala pro svou věrnost, přítulnost a oddanost

miláčky celého kmene. První indiánští domorodci chovali pro své potěšení nejen vlky, ale také medvědy, a dokonce

i bizony. Soužití lidí a jejich domácích mazlíčků se sta

lo neodmyslitelnou součástí života celých generací a ani

dnešní technický svět, moderní uspěchaný život a urči

té ochlazení ve vztazích neodradilo drtivou většinu lidí

od chování domácích zvířat — dá se naopak tvrdit, že si

dnešní člověk právě ve svých domácích mazlíčcích vyna

hrazuje určité odtržení od přírody. Každým rokem totiž počet doma chovaných zvířat rapidně celosvětově vzrůstá.

V mnoha zemích byla některá zvířata považována

za posvátná. Zabít posvátné zvíře bylo často hrdelním


17

zločinem. Ovšem na straně druhé se mnohá tato zvířata

používala při pohřebních obřadech a magických rituálech.

Ve starém Egyptě to byli například ibisové nebo kočky,

v rovníkové Africe takto lidé uctívali prasata, ženy a děti

je opečovávaly a po zabití je srdceryvně oplakaly. Nebylo

výjimkou, že si kněží pro pěstování posvátných zvířat vy

budovali celé farmy. Zajímavé je, že již ve starém Egyptě,

v době přibližně 4000 let před Kristem, byla sbírána zví

řata do jakýchsi „vitrín“, což byla v podstatě taková starově

ká zoologická zahrada. Byly objeveny zápisy dokonce o tak

velké sbírce živých zvířat, že potřebovala 600 ošetřovatelů.

Součástí stravy dravých „miláčků“ se často stávali i zmr

začení či nepohodlní lidé.

Živé indikátory

Člověk si od prvních chvil byl vědom nadpřirozených

schopností zvířat, která obdivoval. Sledoval jejich počíná

ní a naučil se z jejich chování rozpoznávat nejen změny

počasí, ale také blížící se přírodní katastrofy, a dokonce

i nemoci, epidemie či neštěstí hrozící jednotlivci nebo

celému kmeni. Předkové tak například vysledovali, že

včely citlivě reagují na změny v ovzduší, signalizující blí

žící se bouři, dokážou vycítit elektromagnetické výboje,

jež vznikají v bouřkových mracích. A že stěhovaví ptáci

jsou schopni rozeznat pokles tlaku vzduchu, který jim

přináší lepší podmínky k letu. Díky tomuto zvláštnímu


18

barometru, který v sobě stěhovaví ptáci mají, umí skvěle

určit optimální výšku letu. Ptáci jsou také nesmírně cit

liví na nízkofrekvenční zvuky, a právě proto zpívají před

zemětřesením výrazně hlasitěji než běžně.

Díky pozorování živočišné říše se lidé naučili mno

hé; získané informace si předávali z generace na genera

ci, a tím se jejich pohled na zvíře postupně měnil: zvíře

jim nejprve bylo učitelem, později duchem ochráncem

a v některých případech dokonce i bohem. Zvířata se stala

neoddělitelnou součástí lidského života a jejich existence

se samozřejmě promítla také do mýtů a pověstí, které si

lidstvo vytvořilo.

Mají zvířata duši?

„Pátého dne stvořil Bůh mořské tvory a ptáky, šestého dne

zemskou zvěř a nakonec člověka — své vrcholné dílo —,

aby byl jeho obrazem, aby si podrobil Zemi, panoval nade

vším živým, co se na Zemi hýbe...“ Takto stanovuje hie

rarchii živočichů a nadřazenost člověka bible.

Otázkou, zda jsou zvířata inteligentní a mají duši,

se zabývali již staří Řekové. Až do 19. století ale převládal

názor, že zvířata jsou co do intelektu méněcenná a jako

taková si nezasluhují žádné přílišné ohledy a zacházení.

Středověká církev brala za směrodatnou biblickou Gene

sis, která považuje zvířata za boží stvoření, kterým vládne

člověk. Lidé sice na jedné straně věřili, že mají zvířata


19

duši, ale na straně druhé je považovali za tvory hloupé

a nemyslící. Pokud ale zvíře ublížilo člověku, bylo prohlášeno za posedlé ďáblem a jako takové odsouzeno a po

trestáno. Nejkurióznější byl rozsudek smrti, který uvalila

církev v roce 1541 na hejno kobylek, které zdevastovalo

severní Itálii.

Otázka, zda zvířata mají či nemají duši, je pouze

problém západní kultury. Na Východě lidé vždy věřili

a stále věří, že je duše nesmrtelná a může se znovu vtělit

do člověka nebo zvířete. V čínském buddhismu je peklo

určeno k  tomu, aby se zde duším mrtvých přidělovala

nová těla. To, jak se duše znovu narodí, závisí na její karmě, rovnováze ctností a hříchů — tak se ctnostná zvířata mohou narodit jako lidé a naopak hříšný člověk jako zvíře.



21

Kočka

v mytologii

Lidé, kteří nemají rádi kočky,

se v příštím životě narodí jako

myši.

Faith Resmick

Kočka v té podobě, jak ji známe dnes, se příliš od té prapů

vodní, žijící na Zemi již před milióny let, příliš neliší. Po

vedla se totiž dokonale a v podstatě se nepotřebovala dále

vyvíjet. Je to neuvěřitelně přizpůsobivý predátor — je mršt

ná a tichá, přichází a odchází, jak se jí zlíbí, v tomto zvířeti

se spojuje vděk a láska k člověku s nezávislostí a určitou

svobodou, kterou si uchovává. S člověkem začala kočka žít

zřejmě v době, kdy opustil kočovný způsob života, což bylo

přibližně před 10 až 14 tisíci lety. V té době se pastevci sko

tu, sběrači rostlin a sezónní pěstitelé začali usazovat a stá

vali se z nich zemědělci. Kočka se stala zvířetem farmářů,

zatímco pes byl zvíře, které bylo spojeno s  lovci. Proto

je vztah člověka a psa starší — člověk byl nejdříve lovec


22

a teprve potom začal obdělávat půdu. Zdomácnělé kočky byly užitečnými pomocníky člověka, protože chránily jeho

zásoby potravin před hlodavci, ale v Egyptě se postupně

dostaly až do role posvátných zvířat. Mnoho nalezených

egyptských soch znázorňuje kočky, často ozdobené šperky,

a v hrobkách se našly mumie koček.

Byl Egypt první?

Teorií o egyptském původu koček otřásl nález kočičího

hrobu na Kypru. Pohřbená kočka nebyla divoká a podle

dárků v hrobě si jí lidé vážili. Hrob je o více než 2000 let

starší než nejstarší domácí kočky z Egypta!

Zásadním objevem se stalo to, že kočky nezdomác

něly na jednom místě. Nejstarší genetická linie vznikla už

před 10 tisíci lety v oblasti Úrodného půlměsíce, kde lidé poprvé začali pěstovat obilí. Jeho zásoby lákaly hlodavce

a za nimi se stahovali jejich lovci — kočky. Lidé kočičí pomoc vítali, kočky chránili a občas jim přilepšili nějakou potravou navíc, aby se k jejich obydlí vracely. Tak vzniklo

spojenectví kočky a člověka.

Z Asie se zdomácnělé kočky rozšířily do celé Evro

py. Egyptské kočky však byly geneticky odlišné. Egypťané tedy nejspíš zdomácněli kočky nezávisle — začali je cíle

ně chovat a šlechtit před 4500 lety. Krotké a okouzlující

egyptské kočky získávaly rychle na oblibě a začaly dobývat

i Evropu.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.