načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Lean In. Opřete se do toho -- Ženy, práce a vůle uspět - Sheryl Sandbergová

Lean In. Opřete se do toho -- Ženy, práce a vůle uspět

Elektronická kniha: Lean In. Opřete se do toho -- Ženy, práce a vůle uspět
Autor:

Už přes 30 let absolvuje americké vysoké školy více žen než mužů. Ve vedení veřejných i soukromých institucí jsou však ženy v naprosté menšině. V rozhodnutích, která se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.3%hodnoceni - 79.3%hodnoceni - 79.3%hodnoceni - 79.3%hodnoceni - 79.3% 90%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » DOKOŘÁN
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 239
Rozměr: 24 cm
Vydání: 1. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Lean in
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Lýdie Kárníková a Anna Kárníková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-736-3535-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autorka prosazuje rovnoprávnost žen a mužů. Svou knihou se snaží poskytnout ženám podporu k prosazení jejich snů a plánů, aby se přestaly ostýchat, bát a dokázaly se prosadit i ve vedoucích pozicích. Využívá statistické údaje, výsledky výzkumů i vlastní poznatky k vysvětlení genderových předsudků a zažitých stereotypů. Poskytuje konkrétní rady, jak s využitím mentoringu a vyjednávacích technik lépe porozumět sami sobě, překonávat vnitřní zábrany a propojit osobní život a kariérní vzestup. Kniha určená ženám, které chtějí prosadit sebe a své životní cíle usilovněji a sebevědoměji, a mužům, kteří chtějí svým ženám porozumět a podpořit je.

Popis nakladatele

Už přes 30 let absolvuje americké vysoké školy více žen než mužů. Ve vedení veřejných i soukromých institucí jsou však ženy v naprosté menšině. V rozhodnutích, která se dotýkají nás všech, tak nejsou hlasy žen přiměřeně zastoupeny. Kniha Opřete se do toho   zkoumá, proč se ženy navzdory svým akademickým úspěchům nedostávají do vedení klíčových institucí a nabízí přesvědčivá a rozumná řešení, jak mohou plně využít svůj potenciál.
Sheryl Sandbergová je první ženou (COO, tedy provozní ředitelkou) mediálního gigantu Facebook a jednou ze stovky nejvlivnějších lidí na světě podle žebříčku časopisu   Time . Tato kniha je vyústěním jejích snah upozornit na zažité genderové předsudky, které ovlivňují chování žen, a uzavírají tak bludný kruh jejich společenské pozice. Pomocí četných studií a humorných historek z vlastního života vykresluje problematiku žen na trhu práce a nabízí rady, jak z tohoto bludného kruhu vystoupit a vybudovat skutečnou rovnost mezi pohlavími.   Opřete se do toho   je působivým apelem na odbourání společenských předsudků, které ženám svazují ruce v dosahování vysněných cílů.
Kniha vychází v úzké kooperaci se Sheryl Sandbergovou. Autorkou předmluvy českého vydání je ředitelka ING Pojišťovny pro Českou republiku a Slovensko Renata Mrázová.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Sheryl Sandbergová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ž

Ž

OPRETE SE DO TOHO

ŽENY, PRÁCE A VULE USPET

SHERYL SANDBERGOVÁ

Dokořán


Lean In

Opřete se do toho

Ženy, práce a vůle uspět

Sheryl Sandbergová

Copyright © 2013 by Lean In Foundation. All rights reserved.

Translation © Lýdie Kárníková, Anna Kárníková, 2013

Preface © Renata Mrázová, 2013

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozmnožována

a rozšiřována jakýmkoli způsobem bez předchozího písemného svolení nakladatele.

Druhé vydání v českém jazyce (první elektronické).

Z anglického originálu Lean In. Women, Work, and the Will to Lead

přeložila Lýdie Kárníková a Anna Kárníková.

Předmluva Renata Mrázová.

Odpovědný redaktor Zdeněk Kárník.

Redakce Marie Černá.

Sazba, obálka a grafická úprava David Greguš (pdf).

Fotografie na obálce Matt Albiani.

Konverze do elektronické verze Marek Pečenka a David Greguš.

V roce 2013 vydalo nakladatelství Dokořán, Holečkova 9, Praha 5, 150 00,

dokoran@dokoran.cz, www.dokoran.cz.

(603. publikace, 108. elektronická, pdf)

(604. publikace, 109. elektronická, epub)

(605. publikace, 110. elektronická, mobi)

ISBN 978-80-7363-560-2 (pdf)

ISBN 978-80-7363-561-9 (epub)

ISBN 978-80-7363-562-6 (mobi)


OBSAH

Předmluva k českému vydání 7

Úvod – Tahle revoluce je naše 11

Kapitola 1 – Rozdíly v ambicích 21

Kapitola 2 – Posaďte se k jednacímu stolu 37

Kapitola 3 – Úspěch a oblíbenost 49

Kapitola 4 – Je to prolézačka, ne žebřík 63

Kapitola 5 – Jste moje mentorka? 75

Kapitola 6 – Hledejte a říkejte svou pravdu 89

Kapitola 7 – Neodcházejte, dokud nechcete odejít 105

Kapitola 8 – Udělejte ze svého partnera skutečného partnera 117

Kapitola 9 – Mýtus „zvládat všechno“ 135

Kapitola 10 – Pojďme se o tom bavit 153

Kapitola 11 – Vytvořme společně skutečnou rovnost 173

Závěr – Pojďme se bavit dál... 187

Poděkování 189

Poznámky 197

Rejstřík 232


PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ

K

niha, kterou držíte v ruce, je inspirativní a ojedinělá. SherylSandbergová a její životní příběh je pro mě i mnohé další velkýmvzorem. Jsem si jistá, že se jí s knihou Opřete se do toho podaří otevřít

téma předsudků a stereotypů týkajících se ženského úspěchu – téma,které je relevantní pro každou ženu, ať už je jejím životním cílem cokoli.

Při každé přednášce, besedě nebo rozhovoru na téma žen a jejichkariéry si uvědomuji, že základem je sdílet konkrétní zkušenosti. Rychle si totiž uvědomíte, že to, co prožíváte, není nic neobvyklého a neřešitelného.

Téma pracujících žen je ožehavé, protože poukazuje na rozsáhlégenderové předsudky, které na pracovním trhu stále panují. Zažitá společenská očekávání ženám ztěžují najít svou vlastní cestu a umět si stát za svým. Moje „dvoukariérní“ domácnost by nikdy nemohla fungovat, kdybychom já nebo můj manžel měli mentální blok v podobě představy o „dobré mámě“ nebo „normální rodině“. Svět byznysu je stále z velké míry formován muži a lidé s rodinnými závazky stále nejsou normou. Je potřeba toto vnímání postupně měnit a otevírat pracovní prostředí různorodosti životních představ a potřeb. Potom budou totiž více spokojeni všichni zúčastnění.

Když jsem se po druhé mateřské dovolené vracela do ING na místo finanční ředitelky, měla jsem už jasnou představu, jak bych chtělapracovat. Věděla jsem, že chci jeden den pracovat z domova a že jsem ochotná | OPŘETE SE DO TOHO chodit do práce brzy ráno a odcházet dřív, abych se mohla věnovat svým dcerám. Ihned po svém návratu jsem všem tato pravidla oznámila. Všichni kolegové a kolegyně kývali, pánové to vzali velice chápavě. Když jsem to však první den skutečně udělala a procházela v půl páté přes open space domů, viděla jsem, jak se po sobě udiveně dívají. Cítila jsem obrovský tlak. Je samozřejmé, že chcete, aby vás lidé vnímali jako pracovitou a aby bylo jasné, že na to máte a že svou práci děláte dobře. Nakonec si všichni zvykli a dnes z tohoto průlomu těží mnohé maminky i mnozí tatínkové, kteří si svůj pracovní čas zařídili podobně, aby mohli být se svými dětmi.

Pokud chcete být úspěšné, musíte se smířit s tím, že nebudete zapadat do zažitých společenských schémat a že budete vždy svým způsobemvyčnívat. Sama jsem se musela vypořádat s nejrůznějšími předsudky, a to i ve svém nejbližším okolí. Že jsem „krkavčí“ matka, že mi děti vychovává chůva, že nejsem schopna manželovi ani vyžehlit košili. Mnoho žen se v takovém momentu rozhodne podřídit se představám okolí, nechtějí se cítit vyvrženě a zvažují, zda jim za to kariéra vůbec stojí. Je třeba stále hledat a posilovat naši odvahu čelit těmto předsudkům a zařídit si život podle svého vlastního vnitřního pocitu.

Kniha Opřete se do toho klade velký důraz na osvětlení fenoménumentoringu. Mentoring je věc, která mě zásadně ovlivnila a ovlivňuje dodnes. Je to nekonečný životní proces, jakési celoživotní vzdělávání. V žádném bodě života nemůžete říci, že jste hotový člověk. Já jsem mentorku měla a stále mám a sama také mentoruji. Vždycky je dobré mít někoho, kdo vás obohatí.

Na svou poslední metu jsem se dostala i díky podpoře své mentorky, tehdejší ředitelky ING Pojišťovny Australanky Alexis George, která mne do ING přivedla zpět po mé mateřské dovolené jako svou nástupkyni – s vizí, že mne na tuto nejvyšší metu připraví. Výběrové řízení na pozicigenerální ředitelky bylo extrémně náročné, mělo mnoho kol a můj nynější šéf si dlouho nebyl jistý, zda jsem ta pravá. Na první pohled jsme si nepadli zrovna do oka. On na pohovoru očekával někoho, kdo se bude chovat tak, jak by se choval on. Ale seděla před ním žena, která se chovala ipřemýšlela úplně jinak, a jemu trvalo několik setkání, než rozpoznal moje kvality

Předmluva k českému vydání | 9

a uvědomil si výhody, které může společnosti přinést žena ve vedení. Dnes

si dělá legraci z toho, že tehdy uvažoval tak stereotypně. My ženy žijeme

v domnění, že druhá strana sama rozpozná, že jsme nejlepší, protože to

ukazujeme svou dobrou prací a výsledky. To vede k tomu, že si neumíme

o práci říct a čekáme, že nám ji někdo nabídne. Tak to ale nefunguje. To byl

i můj případ. Ve chvíli, kdy jsem si o práci jasně řekla, byla moje. Se svým

současným šéfem jsme pak tyto události hodně probírali. Byla to pro něj

zásadní zkušenost, která mu otevřela oči v otázkách diverzity. Ukázala mu,

že nelze mít na všechny kandidáty stejný metr, nejen na ženy a muže, ale

i na různé národnosti a kultury. Každá mentalita má svá specifika a je třeba

odstranit předsudky a otevřeně hledat ty nejlepší osobnosti. Toto poznání

se dnes snažím zohledňovat nejen při řízení firmy, ale také přímo přináboru nových zaměstnankyň a zaměstnanců, kde zdůrazňuji, aby lidé se svými

předsudky vědomě pracovali a nenechali se jimi řídit. Zdůrazňuji, že si kaž­

dý musí stát za svou jedinečností. Proto je důležité, aby si ženy zachovaly

svou ženskost a své ženské vlastnosti. Nejenže to přispěje k jejich úspěchu,

ale pomůže to i zpětně rozrůznit pracovní a společenské prostředí.

Společenské zařazení žen způsobuje, že se v mužském světě hůřeprosazují. Já sama mám za sebou mnoho situací, ve kterých jsem neměla odvahu se prosadit. Často jsem na poradách raději mlčela s obavou, abych„neplácla“ nějakou hloupost. Stejnou myšlenku pak vzápětí vyřkl můj kolega – a byl za největší hvězdu. A já jsem si vždy říkala, jak jsem hloupá, že jsem mlčela, když mě ta samá myšlenka napadla už před půl hodinou. Musíme se pokusit tyto bariéry odbourávat: samy v sobě, ať už pomocí radmentora nebo mentorky, a zejména ve společnosti – ve výchově, ve školách, v pracovním prostředí a ve veškeré komunikaci. Je to běh na dlouhou trať, ale není to nemožné. Jak říká Sheryl, často stačí začít o těchto otázkách otevřeně mluvit – a první krok máme za sebou.

Jako společnost potřebujeme všechny mozky a všechny životnízkušenosti, které máme – nemůžeme si dovolit některé nevyužít. Proto musíme více vnímat různé potřeby, tolerovat odlišné přístupy a zbavovat se svých myšlenkových stereotypů. Měli bychom umět vnímat skryté předsudky, | OPŘETE SE DO TOHO které vedou dívky už od útlého věku k ostychu, submisivitě a opatrnosti a které je v důsledku odsuzují k podřízené roli a k nechuti vzít svůj život do vlastních rukou, vytyčit si svůj cíl a jít za ním.

Postřehy a rady Sheryl mi velmi připomínají i mou osobní zkušenost. V úvodu knihy Sheryl děkuje svým rodičům, že ji vychovali ve víře, že cokoli je možné. Moji rodiče mě vždy vedli k tomu, že šťastný život znamenápředevším být schopna obhájit si své postoje sama před sebou a zařídit se podle nich. Druhé věnování knihy patří autorčinu manželovi Daveovi za to, že jí to vše umožnil. I kdyby byla žena sebeschopnější a sebebojovnější, bezpodpory partnera nemá šanci dlouhodobě uspět. Žena potřebuje partnera, který se raduje z jejích úspěchů, je na ni pyšný a chápe, že jejich děti jsou i jeho dětmi. Pokud ho nemá, ocitá se mezi dvěma mlýnskými kameny, které nakonecsemelou buď její kariéru, nebo její vztah.

Když se mě lidé ptají, jaká byla moje cesta, musím říct, že vlastně nevím. Naučila jsem se, že když příliš plánujete a soustředíte se pouze na jednu trasu, uniká vám obrovské množství příležitostí, které do tohoto plánu nezapadají. A vy je tak jednoduše nevidíte. Důležité je být otevřený a vnímat, co se kolem vás děje, vidět příležitosti, brát je v potaz a zvažovat. Vždy bylo mým snem být šťastná, a to pro mě znamenalo mít zajímavou práci, kterou budu něco dobrého ovlivňovat, mít velkou šťastnou rodinu a čas na své koníčky. Věřím, že pokud budeme schopny postavit se svým vlastním vnitřním bariérám a zároveň budeme pracovat na změně ve prospěch větší různorodosti, budou z toho těžit nejen ženy, ale celá společnost.

Je mi velkou ctí, že mohu tuto knihu obohatit i o svou zkušenost. Věřím, že Opřete se do toho bude velkým přínosem pro mnohé čtenářky a čtenáře,protože je srozumitelná, inspirativní a otevírá zásadní téma, které se týká nás všech. Přibližuje příběhy žen, které vytvořily prostor pro diskusi. Ukazuje ženám, že mohou s věcmi pohnout samy. Podobných knih není nikdy dost. Budu ráda, když nám všem kniha Sheryl Sandbergové otevře oči a dodá odvahu udělat první krok.

Renata Mrázová, generální ředitelka ING Pojišťovny

v České republice a na Slovensku


ÚVOD

Tahle revoluce je naše

P

oprvé jsem otěhotněla v létě roku 2004. V té době jsem měla na

starosti internetový prodej a provozní skupiny v Googlu. Byla jsem

ve firmě asi tři a půl roku. Nastupovala jsem tehdy za poněkud nejasných podmínek do firmy s několika sty zaměstnanci, která sídlila v chátrající kancelářské budově. Než uplynuly první tři měsíce méhotěhotenství, Google se rozrostl do firmy s tisíci zaměstnanců a přestěhoval se do moderního areálu s mnoha budovami.

Moje těhotenství nebylo jednoduché. Ranní nevolnost typickou pro první

trimestr jsem zažívala každý den. Přibrala jsem skoro 32 kilo. Nohy mi otekly

o dvě celá čísla a staly se podivně tvarovanými věcmi, které jsem mohlavidět, jenom když jsem si je položila na stolek. Jeden obzvlášť „citlivý“ inženýr

v Googlu mi oznámil, že projekt „Velryba“ pojmenovali po mně.

Jednoho dne, po ránu stráveném zíráním do záchodové mísy, jsemmusela pospíchat na důležitou schůzku s klientem. Google se rozrůstal tak

rychle, že se parkování stalo obrovským problémem. Jediné místo, které

jsem to ráno našla, bylo od vchodu do budovy hodně daleko. Běžela jsem

přes parkoviště, což v praxi znamenalo, že jsem se plazila o něco rychleji,

než byl můj obvyklý těhotenský způsob pohybu. Při spěchu se mi dělalo

jenom hůř a hůř, a když jsem dorazila na schůzku, modlila jsem se, aby


12 | OPŘETE SE DO TOHO

prodejní strategie byla to jediné, co mi vyjde z pusy ven. Večer jsem svoje

strasti vyprávěla svému manželovi Daveovi. Řekl mi, že Yahoo, kdetehdy pracoval, vyčlenil pro nastávající matky před každou budovou zvláštní

parkovací místa.

Druhý den jsem vešla – nebo se spíše dokolébala – do kancelářezakladatelů Googlu, Larryho Page a Sergeye Brina. Byla to vlastně jenomrozlehlá místnost s různými udělátky a všemožnými technologickýmivychytávkami všude po podlaze. Sergey seděl v jogínské pozici v rohu.Oznámila jsem mu, že potřebujeme parkovací místa pro těhotné ženy, a to spíše dříve než později. Podíval se na mě a okamžitě souhlasil, s poznámkou, že ho to nikdy předtím nenapadlo.

Dodnes se cítím trapně při pomyšlení, že ani mně samotné vůbecnedošlo, že těhotné ženy potřebují speciální parkovací místa – dokud jsem sama neprožila bolest oteklých nohou. Neměla bych jako jedna z nejvýše postavených žen v Googlu mít tu zodpovědnost a myslet právě na takové věci? Ale stejně jako Sergeye, ani mě to vůbec nenapadlo. Všechny ostatní těhotné ženy musely v tichosti trpět, protože se styděly říci si o zvláštnízacházení. Nebo jim možná chybělo sebevědomí či potřebné postavení, aby si mohly vyřešení problému vyžádat. Stačila jedna těhotná žena ve vedení, aby se poměry změnily. I když vypadala jako velryba.

V USA, Evropě a téměř všude na světě mají dnes ženy mnohem lepší postavení, než jaké měly kdy dříve. Stojíme na ramenou žen, které byly před námi, žen, které musely bojovat za věci, které dnes bereme jako samozřejmé. V roce 1947 nastoupila Anita Summersová, matka Larryho Summerse, mého dlouholetého mentora, jako ekonomka do Standard Oil Company. Když nabídku přijala, její nový šéf jí řekl: „Jsem tak rád, že vás mám. Že jsem získal stejný rozum za menší peníze.“ Reagovala na to s vděkem, skoro potěšeně. Byla pro ni obrovská poklona slyšet, že mástejný rozum jako muž. Chtít stejné finanční ohodnocení by bylo naprosto nemyslitelné.

Při porovnání našich životů se životy žen na mnoha dalších místech světa bychom se měly cítit ještě vděčnější. Stále jsou země, kde jsou ženámupíráTahle revoluce je naše | 13

na základní občanská práva. Na celém světě je asi 4,4 milionu žen chyceno

v pasti sexuálního průmyslu.

1

V zemích, jako je Afghánistán nebo Súdán,

získávají dívky velmi malé nebo vůbec žádné vzdělání, manželé zacházejí

s manželkami jako s majetkem a ženy, které jsou obětí znásilnění, jsou běžně

zavrhovány a pro znesvěcení rodiny vyháněny ze svých domovů. Některé

oběti znásilnění jsou dokonce posílány do vězení pro spáchání „morálního

zločinu“.

2

Od našich sester v těchto zemích už jsme vzdáleny celá staletí.

Ale myšlenka na to, že by mohlo být mnohem hůř, by neměla zastavit naši snahu věci zlepšovat. Když sufražetky pochodovaly ulicemi,představovaly si svět, kde si ženy a muži budou skutečně rovni. O století později se stále snažíme tuto vizi uskutečnit.

Neoddiskutovatelnou pravdou je, že světu stále vládnou muži. Toznamená, že v rozhodování o věcech, které se týkají nás všech, nejsou hlasy žen dostatečně zastoupeny. Ze 195 nezávislých států po celém světě vedou ženy pouze 17 z nich.

3

V parlamentech ženy celosvětově obsadily pouze 20procent křesel.

4

V listopadových volbách roku 2012 získaly ženy rekordní počet křesel v americkém Kongresu. Jejich zastoupení dosáhlo 18 %.

5

V Parlamentu

České republiky tvoří ženy 21 %

6

a v Evropském parlamentu zastupujícelou třetinu.

7

Žádné z těchto čísel se neblíží 50 %.

Procento žen ve vedoucích pozicích je ještě nižší ve světě byznysu. Z pěti set výkonných ředitelů podle žebříčku Fortune 500 jsou pouháčtyři procenta ženského pohlaví.

8

Ve Spojených státech zastávají ženy asi 14 %

řídících pozic a tvoří 17 % ve správních radách. Tento počet se zaposledních deset let sotva pohnul.

9

Propast je ještě větší v případě žen s jinou barvou pleti, které zastávají jenom 4 % vedoucích pozic, 3 % míst v představenstvech a 5 % míst vKongresu.

10

V Evropě ženy obsazují 14 % míst ve firemních představenstvech.

11

V České republice ženy zastávají 15 % míst v představenstvech a 8 % na

vedoucích pozicích.

12

Pokrok stagnuje i v oblasti ohodnocení. V roce 1970 dostávaly ženy 59 centů za každý dolar, který vydělaly jejich mužské protějšky. Do roku | OPŘETE SE DO TOHO 2010 si ženy vyprotestovaly, vybojovaly a vydřely ohodnocení 77 centů za každý dolar, který vydělali muži.

13

Jak ironicky poznamenala aktivistka

Marlo Thomasová na konferenci Equal Pay Day v roce 2011: „Osmnáct

centů za 40 let. Tucet vajec se za tu dobu zdražil desetinásobně.“

14

VEvroě vydělávají ženy v průměru o 16 % méně než jejich mužské protějšky.

15

V České republice ženy pracující na plný úvazek stále vydělávají o 18 %

méně než muži.

16

Tyto deprimující události jsem sledovala z první řady. Studium jsem dokončila v roce 1991 a po několika letech praxe jsem v roce 1995 získala titul MBA. V obou mých nástupních zaměstnáních po absolvování studia byli moji kolegové půl napůl ženy a muži. Většinu manažerských pozic zastávali muži, ale to jsem připisovala na vrub historické diskriminaci žen. Pověstný skleněný strop se začal lámat téměř ve všech odvětvích a já jsem věřila, že je jenom otázka času, kdy ženy mé generace převezmouspravedlivý podíl ve vedoucích rolích. Ale s přibývajícími lety bylo kolem mě čím dál méně kolegyň. Čím dál častěji jsem byla jedinou ženou v místnosti.

Být jedinou ženou vedlo k několika nepříjemným situacím, které však dobře ilustrují poměry na vrcholu firemních struktur. Dva roky poté, co jsem nastoupila do firmy Facebook jako provozní ředitelka, náhle odešel náš finanční ředitel a já jsem musela převzít část jeho agendy a dokončit jednání o financování. Až dosud jsem se zabývala jen provozem, takže pro mě byl proces navyšování kapitálu úplně nový a trochu děsivý. Letěla jsem se svým týmem do New Yorku odprezentovat naši nabídkuinvestorům. Náš první mítink se konal v kanceláři jako ve filmu, s rozlehlým výhledem na Manhattan. Představila jsem naši nabídku a odpověděla na všechny otázky. Potud to bylo dobré. Potom někdo navrhl, že si dáme na chvíli pauzu. Otočila jsem se na ředitele druhé firmy a zeptala se, kde najdu dámskou toaletu. Nepřítomně na mě zíral. Moje otázka honaprosto zarazila. Zeptala jsem se: „Jak dlouho jste v této kanceláři?“ A on řekl: „Bude to rok.“ „Jsem jediná žena, která zde za celý rok dělala nějakounabídku?“ „Zřejmě ano,“ řekl a dodal, „v každém případě jste jediná, která potřebovala jít na toaletu.“

Tahle revoluce je naše | 15

Je to více než dvacet let, co jsem začala pracovat, a za tu dobu se mnoho nezměnilo. Je načase si přiznat, že naše revoluce se poněkud zadrhla.

17

Příslib rovnosti není totéž jako skutečná rovnost.

Skutečný svět rovnosti je ten, kde ženy vedou polovinu našich vlád a firem a muži polovinu našich domácností. Věřím, že by to byl lepší svět. Ekonomické zákony a mnohé studie diverzity nám říkají, že kdybychom byli schopni využít celou zásobu lidských zdrojů a talentů, naše celková výkonnost by se zvýšila. Legendární investor Warren Buffett jednouvelkoryse poznamenal, že jedním z důvodů jeho obrovského úspěchu bylo, že vlastně soupeřil jenom s polovinou populace. Warrenové Buffettové mé generace mohou této výhody pořád velkou měrou využívat. Když se ale závodu zúčastní více lidí, výkony jdou nahoru a úspěch jednotlivce přinese výhody pro celou skupinu.

Den předtím, než Leymah Gboweeová dostala v roce 2011 Nobelovu cenu míru za pomoc při organizaci ženských protestů, které vedly k pádu liberijského diktátora, byla u mě doma na knižním večírku. Oslavovaly jsme vydání její autobiografie Mighty Be Our Powers. Nálada ale bylapochmurná. Jeden z hostů se Leymah zeptal, jak by mohly americké ženy pomoci ženám, které zažily masová znásilnění a hrůzy války v takových zemích, jako je Libérie. Její odpovědí byla čtyři jednoduchá slova: „Více žen u moci.“ Já a Leymah bychom těžko mohly pocházet z rozdílnějších prostředí, a přesto jsme se obě dostaly do stejného bodu. Podmínky všech žen se zlepší, když bude ve vedoucích pozicích více žen a když budoudůrazně a sebevědomě prosazovat potřeby a zájmy celé ženské populace.

18

To nás automaticky přivádí k otázce: jak to udělat? Jak strhnoutbariéry, které brání ženám dostat se do vedení? Ženy čelí v profesním životě mnoha skutečným překážkám včetně přímočarých i skrytých foremsexismu, diskriminace různého druhu nebo sexuálního obtěžování. Velmi málo pracovišť přihlíží k potřebám žen a nabízí třebas péči o děti nebo mateřskou dovolenou, tedy opatření, která jsou nezbytná pro skloubení kariéry s výchovou dětí. Muži také mnohem snáze hledají mentory asponzory, kteří jim poskytují nedocenitelnou pomoc při rozvoji jejich kariéry. | OPŘETE SE DO TOHO Ženy se musí mnohem složitěji a pracněji prosazovat než muži. Problém ale není jenom v našem smýšlení. Zpráva poradenské firmy McKinsey z roku 2011 uvádí, že muži dosahují povýšení na základě svéhopracovního potenciálu, zatímco ženy na základě dosažených úspěchů.

19

Kromě vnějších společenských bariér jsou však ženy omezovány také překážkami, které mají samy v sobě. Držíme se zpátky ve věcech větších i menších, chybí nám potřebné sebevědomí, bojíme se přihlásit astahujeme se zpátky ve chvílích, kdy bychom se do toho měly opřít. Od útlého věku slýcháme, jaké bychom neměly být – že se nemáme příliš vyjadřovat, že nemáme být agresivní, že nemáme být mocnější než muži – a chováme se podle toho. Samy snižujeme svá vlastní očekávání, co všechno bychom mohly od svého života chtít a čeho všeho bychom mohly dosáhnout. Samy se staráme o své domácnosti a přebíráme veškerou péči o děti. Slevujeme ze svých vlastních představ o kariéře, abychom vytvořily v našem životě prostor pro partnera a děti, kteří možná ještě ani neexistují. V porovnání s našimi mužskými protějšky usiluje mnohem méně z nás o vysoké posty. Toto není seznam pochybení, kterých se dopouštějí jiné ženy. Sama jsem udělala každou z uvedených chyb – a stále je někdy dělám.

Odstranění našich vnitřních bloků je podle mě zásadní, pokud chcemezískat více vlivu. Někteří lidé věří, že ženy se dostanou k moci pouze tehdy, když odstraníme vnější překážky. To je známá otázka: co bylo dříve, slepice nebo vejce? Slepice: Ženy budou moci odstranit vnější bariéry, jakmile se dostanou do vedoucích pozic. Vpochodujeme do kanceláří našich nadřízených ařekneme si o to, co potřebujeme, včetně parkovacích míst pro těhotné. Nebo ještě lépe, staneme se samy šéfkami a zajistíme, aby všechny ženy dostaly to, co potřebují. Vejce: Nejprve potřebujeme vnější překážky eliminovat natolik, aby se mohly ženy do těchto pozic vůbec dostat. Obě strany mají samozřejmě pravdu. Raději než se dát do filozofické debaty o tom, co by mělo být první, pojďme bojovat na obou frontách. Povzbuzuji ženy, které se rozhodly jít na to zvnitřku, a zároveň pevně stojím za těmi, které chtějí začít od vejce.

Role vnitřních bloků je málokdy předmětem debat a je velmi často podceňovaná. Celý můj život jsem slýchala o nerovnostech na pracovišti a

Tahle revoluce je naše | 17

o tom, jak moc bude těžké mít zároveň kariéru a rodinu. Málokdy ale

někdo zmínil způsoby, kterými ženy omezují samy sebe. Vnitřní bloky si

zasluhují mnohem více pozornosti – zčásti i proto, že je máme podkontrolou my samy. Překážek, které v sobě máme, se můžeme zbavit už dnes.

Můžeme začít hned teď.

Nikdy jsem si nemyslela, že napíšu knihu. Nejsem vědkyně, novinářka ani socioložka. Mluvila jsem se stovkami žen, naslouchala jejich příběhům o každodenních bojích, sdílela svůj příběh a uvědomovala si, že to, čeho jsme už dosáhly, nemusí stačit a že nám to může znovu uniknout. Řekla jsem si, že se chci k těmto otázkám vyjádřit a mluvit o nich bez obalu. První kapitola této knihy se zabývá výzvami, kterým ženy čelí, každá další se pak zaměřuje na jednotlivé věci, které můžeme začít měnit samy: jak zvyšovat své sebevědomí (druhá kapitola – Posaďte se k jednacímu stolu), jak přimět naše partnery, aby nám doma více pomáhali (osmá kapitola – Udělejte ze svého partnera skutečného partnera), jak přimět samy sebe, abychom se neomezovaly nedosažitelnými požadavky (devátá kapitola – Mýtus „zvládat všechno“). Nepředstírám, že mám na všechny tytohluboce zakořeněné a komplikované otázky dokonalá řešení. Spoléhám se na akademické výzkumy, „tvrdá data“, své vlastní postřehy a ponaučení, která jsem na své cestě posbírala.

Tato kniha nejsou memoáry, ačkoli obsahuje příběhy z mého života. Není to kniha o osobním rozvoji, ačkoli doufám, že vám k němupomůže. Není to příručka, jak řídit svoji kariéru, ačkoli poskytuje rady i v této oblasti. Není to feministický manifest... Dobrá, je to trochu feministický manifest, ale doufám, že bude inspirovat muže ve stejné míře, jako bude inspirovat ženy.

Tato kniha může být čímkoli a píši ji pro každou ženu, která by se ráda dostala na vrchol v čemkoli, čemu se věnuje, nebo která by ráda sledovala své životní cíle důrazněji a sebevědoměji. Měla by oslovit ženy vjakémkoli stadiu jejich kariéry – od těch, které jsou na počátku, až po ty, které zrovna nepracují, ale rády by zase začaly. Píši ji také pro každého muže, který by chtěl porozumět, čemu žena v životě čelí – ať už je to jehokole| OPŘETE SE DO TOHO gyně, manželka či sestra – aby jí mohl něčím přispět a pomohl budovat společnost, která bude skutečně založená na rovnosti.

Tato kniha vysvětluje, proč je třeba, abychom se do toho opřely a byly dostatečně ambiciózní v každé své snaze. A i když jsem přesvědčená, že větší počet žen ve vedoucích pozicích je pro dosažení skutečné rovnosti nutný, nemyslím si, že existuje jedna jediná definice úspěchu neboštěstí. Ne všechny ženy touží po kariéře. Ne všechny ženy chtějí mít děti. Ne všechny ženy chtějí mít obojí. Nikdy jsem netvrdila, že bychom všichni měli mít stejné cíle. Mnoho lidí necítí potřebu dostat se do řídícíchpozic – ne proto, že by nebyli ambiciózní, ale protože si vybrali životní cestu podle svých vlastních přání. Všechny si musíme samy určit nášjedinečný směr života a určit si, které cíle vyhovují našim životům,hodnotám a snům.

Jsem si také plně vědoma toho, že velká většina žen se snaží především vyjít se svými prostředky a postarat se o své rodiny. Některé části tétoknihy budou zajímavé pro ženy, které měly to štěstí, že jim život poskytlmožnost volby, kdy, kde a jak mnoho budou pracovat; jiné části se vztahují k situacím, kterým čelí všechny ženy na všech pracovištích, v každémspolečenství a v každé domácnosti. Jestliže se nám podaří dostat víceženských hlasů do těch nejvyšších rozhodovacích úrovní, rozšíříme sispektrum příležitostí a dosáhneme férového zacházení pro všechny ženy.

Mnoho lidí, zejména některých žen v byznysu, mě varovalo, abych o těchto otázkách radši nemluvila veřejně. Když jsem o nich přestopromluvila, některé mé poznámky rozohnily příslušníky obou pohlaví.Někteří lidé věří, že když se zaměříme na to, co mohou změnit ženy samy – když je budeme přesvědčovat, aby se do toho více opřely – zbavíme tím instituce jejich povinností. Právě to mi vyčítají, několikrát mě dokonce i nařkli, že „obviňuji oběť“. To je ale úplně vedle. Věřím, že více žen ve vedoucích rolích je klíčem k úspěchu. Moji kritici budou zdůrazňovat, že je pro mne mnohem snazší věci měnit, protože mám dobré finančnízázemí, díky kterému si mohu dovolit jakoukoli výpomoc, kterou potřebuji. Mým záměrem je ale nabídnout rady, za které bych byla bývala vděčná

Tahle revoluce je naše | 19

i v dobách, kdy jsem ještě vůbec nevěděla o žádném Googlu aniFacebooku. Rady, které přijdou vhod ženám v jakýchkoli podmínkách.

Podobnou kritiku jsem slýchala v minulosti a vím, že ji budu slýchat i nadále. I přesto doufám, že lidé budou posuzovat mé sdělení podle jeho hodnoty. Této debatě se nemůžeme vyhnout. Problém rovnosti pohlaví se týká nás všech. Všechny tyto změny v naší společnosti už dlouho čekají na své naplnění. Je načase povzbudit více žen, aby mohly snít své sny, a povzbudit muže, aby podpořili ženy v práci i v domácnosti.

Revoluci můžeme znovu nastartovat tím, že ji vezmeme za svou. Naším cílem je svět, ve kterém jsou si muži a ženy rovni. K němu se přiblížíme s pomocí každé další ženy, která se do toho opře.

Rozdíly v ambicích

Co byste dělaly, kdybyste se nebály?

M

oje babička Rosalind Einhornová se narodila přesně odvaapadesát let dříve než já, 28. srpna 1917. Stejně jako mnoho

chudých židovských rodin v newyorských čtvrtích, i oni žili v malém, přeplněném bytě v těsném sousedství s mnoha příbuznými. Její rodiče, tety a strýcové oslovovali malé chlapce křestními jmény, zatímco mé babičce a její sestře všichni říkali „Girlie“.

V době hospodářské krize ji rodiče přiměli přerušit studium na Morriské

střední škole – musela matce pomáhat živit rodinu. Našívala látková kvítka

na spodní prádlo, které pak její matka s titěrným ziskem prodávala.Nikoho v celé rodině by nenapadlo vzít ze školy některého z chlapců. Vzdělání

chlapce bylo vnímáno jako naděje celé rodiny, jak postoupit naekonomickém i společenském žebříčku. Vzdělání dívek bylo oproti tomu vnímáno

jako méně důležité jak z finančního hlediska (nebylo pravděpodobné, že

by dívky přispěly k rodinným příjmům), tak z hlediska kulturního, protože

od chlapců se očekávalo, že budou studovat Tóru, zatímco dívky měly vést

„spořádanou domácnost“. Moje babička měla štěstí. Přimluvila se za ni její

učitelka a prosadila, aby ji rodiče zapsali zpátky do školy. Dokončila taknejen střední školu, ale později i Kalifornskou univerzitu v Berkeley.


22 | OPŘETE SE DO TOHO

Po vysoké škole Girlie prodávala drobné zboží v obchodním doměDavid’s Fifth Avenue. V naší rodině koluje legenda, že když odtamtudodešla, aby se mohla vdát za mého dědečka, museli v obchodním domě jako náhradu zaměstnat čtyři lidi. O několik let později se dědečkův lakýrnický podnik ocitl v problémech a dědeček se zdráhal udělat zásadní kroky na jeho záchranu. Tehdy babička rázně zakročila, potřebné kroky za nějučinila a rodinný podnik zachránila před krachem. Svoji obchodní zdatnost znovu předvedla později, jako čtyřicátnice. Tehdy jí diagnostikovalirakovinu prsu, kterou nejen porazila, ale také se rozhodla podpořit kliniku, která jí v boji s chorobou pomohla – začala z kufru svého auta prodávat levné repliky značkových hodinek. Girlie brzy dosáhla ziskové marže, kterou by jí záviděli i lidé od Applu. Ještě jsem nepotkala člověka, který by měl víc kuráže a rozhodnosti, než měla moje babička. Když Warren Buffett mluví o tom, že mu konkuruje jenom polovina populace, často na ni myslím a říkám si, jak by byl její život jiný, kdyby se byla narodila o půl století později.

Když se babičce narodily děti – moje matka a její dva bratři –zdůrazňovala důležitost vzdělání pro všechny. Má matka studovala na Pensylvánské univerzitě, kde byly smíšené přednášky pro chlapce a děvčata. Kdyžstudium v roce 1965 dokončila s diplomem z francouzské literatury, začala se poohlížet po zaměstnání, které by pro ni jako pro ženu bylo vhodné. Měla na vybranou ze dvou možností: stát se učitelkou neboošetřovatelkou. Vybrala si učení. Nastoupila na doktorandské studium, vdala se a zanedlouho ze školy odešla, protože poprvé otěhotněla, se mnou. Pro mého otce by bylo známkou neschopnosti, kdyby mu jeho manželkamusela pomáhat živit rodinu. Matka se tak stala ženou v domácnosti na plný úvazek, a co se práce týče, pouze vypomáhala jako dobrovolnice. Staletí stará dělba práce fungovala dál.

I když jsem vyrůstala v tradičních hodnotách, měli naši rodiče stejné nároky na mě i na mé dva mladší sourozence, sestru a bratra. Všichni jsme se museli výborně učit, pomáhat doma a organizovaně trávit volný čas. Od nás všech se také očekávalo, že budeme sportovat. Moje sestra i bratr

Rozdíly v ambicích | 23

se stali členy sportovních oddílů, ale já jsem byla to nešikovné dítě bez

jakéhokoli talentu na sport. I přes moje atletické nedostatky jsem ale byla

vychovaná ve víře, že dívky mohou zvládnout totéž co chlapci a že všechny

možnosti uplatnění jsou pro mě otevřené.

Když jsem v roce 1987 nastoupila na vysokou školu, všichni mojispolužáci, tedy dívky i chlapci, se na studium soustředili stejně.Nevzpomínám si, že bych na svou budoucí kariéru nahlížela jinak než moji spolužáci mužského pohlaví, a také si nevybavuji jediný rozhovor na témavyvažování kariéry a rodiny. Já i moji přátelé jsme předpokládali, že budeme mít obojí. Během přednášek, v pracovních pohovorech a dalšíchuniverzitních aktivitách spolu dívky a chlapci soutěžili zcela vyrovnaně, otevřeně a agresivně. Pouhé dvě generace, které dělily můj život od života mébabičky, a šance se zdály být naprosto vyrovnané.

Od mé promoce uběhlo už více než dvacet let a svět se nevyvinul anitrochu tak, jak jsem věřila, že se vyvinout musí. Skoro všichni mí mužštíspolužáci pracují na lukrativních postech. Některé z mých spolužaček pracují na plný nebo poloviční úvazek a stejný počet jich je v domácnosti a občasdobrovolnicky vypomáhá – stejně jako moje matka. To odráží současnou situaci v celé zemi. V porovnání s jejich mužskými protějšky opouštějí vysocekvalifikované ženy ve velkém pracovní trh a zanechávají své kariéry.

1

Tato přesvědčivá

data v důsledku vedou instituce a mentory k tomu, aby investovali více do

mužů, protože ti budou podle statistik v zaměstnání stálejší.

Judith Rodinová, prezidentka Rockefellerovy nadace a první žena, která stála v čele jedné z univerzit prestižní skupiny Ivy League, jednou poznamenala směrem k publiku plnému žen v mém věku: „Mojegenerace tvrdě bojovala za to, abyste dostaly možnost svobodně si vybrat svou vlastní cestu. Možnost volby je podle nás zásadní. Ale nemyslely jsme si, že si tolik z vás zvolí odchod ze zaměstnání.“

2

Co se tedy stalo? Moje generace vyrůstala v éře stoupající rovnosti – trend, o kterém jsme si myslely, že může mít pouze vzestupnou tendenci. Ve zpětném pohledu to bylo naivní a idealistické. Spojit úsilí v profesním a osobním životě se ukázalo jako mnohem náročnější, než jsme sipředsta| OPŘETE SE DO TOHO vovaly. Ve stejných letech, ve kterých jsme musely maximálně investovat do svých kariér, začaly tikat naše biologické hodiny. Naši partneři nám dostatečně nepomáhali ani s domácností, ani s výchovou dětí, takže jsme se ocitly ve dvou hlavních pracovních poměrech. Zaměstnavatelé nebyli dostatečně vstřícní, abychom mohly dostát svým povinnostem v rodině. To jsme nečekaly. Zaskočilo nás to.

Pokud byla moje generace příliš naivní, generace přicházející po nás je zřejmě příliš praktická. My jsme věděly moc málo, zatímco dnes toho mladé ženy vědí až příliš. Dnešní mladé ženy nejsou první generací, která má rovné příležitosti, jsou ale první generací, která ví, že tyto příležitosti se nemusí nutně proměnit v profesní úspěch. Mnoho z dnešních dívek sledovalo své matky při jejich snaze „zvládnout všechno“, stejně jako bylo svědkem jejich následného nutného rozhodnutí, že musí něco obětovat – a to „něco“ byla většinou jejich kariéra.

Není pochyb, že ženy jsou schopny zastávat v zaměstnání vedoucípozice. Ženy stále častěji předhánějí muže ve vzdělání – v USA získávají 57 % bakalářských a 60 % magisterských titulů.

3

Podobný trend je zjevný také

v České republice, kde ženy získávají 62 % ze všech bakalářských titulů.

4

V Evropě dokončilo ve věkové skupině 20–24 let střední vzdělání 82 % žen,

u mužů to bylo jen 77 %.

5

Tato genderová nevyváženost v akademických

úspěších dokonce podnítila úvahy o „konci mužů“.

6

Vlastnosti oceňované

ve školních lavicích – ochota, poslušnost nebo snaha vyhovět – jsou ale jen

málo ceněné na pracovišti.

7

Kariérní postup často závisí na schopnostiriskovat a prosazovat sama sebe – tedy na povahových rysech, od kterých jsou

dívky od malička zrazovány. To může být vysvětlením, proč se akademické

úspěchy dívek dosud nepromítly do počtů žen ve vrcholových pozicích. Při

obsazování nižších příček po ukončení studia jsou ženy v převaze, ale když

postupem času dojde na obsazování vrcholových pozic, mezi kandidátyvýznamně převažují muži.

*

* Tento jev se v angličtině označuje výrazem „děravé potrubí“ (leaking pipeline), neboť

ženy po absolvování studia časem „prosáknou“ ven z kanálu, který pracovní trh zásobuje

kvalifikovanou pracovní sílou. (Pozn. překl.)


Rozdíly v ambicích | 25

Toto vymizení žen z nabídky má více důvodů, ale jedním ze zásadních je propastný rozdíl ve vůdčích ambicích. Samozřejmě, že mnoho žen má stejně velké profesní ambice jako muži. Při hlubším pohledu nám ale čísla jasně naznačují, že od odvětví k odvětví se o vrcholové pozice zajímajípředevším muži. Poradenská společnost McKinsey udělala v roce 2012 průzkum v největších společnostech a zjistila, že o vedoucí pozice usiluje 36 % mužů v porovnání se 17 % žen.

8

Pracovní místa popisovaná termíny „vlivný“,„náročný“ nebo „velká míra odpovědnosti“ jsou lákavější pro muže než pro

ženy.

9

A zatímco je rozdíl v ambicích nejvíce zřetelný na vyšších úrovních,

skrytá dynamika tohoto problému je znatelná na každém stupnikariérního žebříčku. Průzkum mezi vysokoškolskými studenty ukázal, že mnohem

více mužů než žen si dává během prvních tří let po dokončení studia za

cíl „dosáhnout manažerské úrovně“.

10

I mezi vysoce vzdělanými odborníky

mužského a ženského pohlaví se mnohem více mužů než žen považuje za

„ambiciózní“.

11

Existuje naděje, že se věci začnou vyvíjet správným směrem, a to už v příští generaci. Studie výzkumného centra Pew z roku 2012 dokládá, že ve věku 18 až 34 let považuje 66 % mladých žen „úspěch ve vysoce ohodnocené profesi“ za důležitou součást svého života v porovnání s 59 % mladých mužů.

12

Nedávný průzkum v generaci tzv. Millennials (čili

ročníků narození 1985–2000) zjistil, že se ženy popisují jako ambiciózní

stejně často jako muži. Ačkoli se jedná o zlepšení i v rámci tétodemografické skupiny, pořád zůstává mezi pohlavími znatelný rozdíl v ambicích.

V generaci Millennials souhlasí mnohem méně žen než mužů s tvrzením

„Usiluji o vedoucí roli v jakémkoli odvětví, ve kterém pracuji“. Tyto ženy

se také mnohem vzácněji než jejich mužští kolegové označují za „vůdčí

osobnost“, „vizionáře“, „sebevědomé“ a „ochotné riskovat“.

13

Protože muži více usilují o vedoucí role, není žádným překvapením, že jich také více obsazují. Obzvlášť když si uvědomíme všechny překážky, které musí ženy při cestě na vrchol překonat. První náznakyznevýhodňování se začínají objevovat mnohem dříve, než vůbec žena nastoupí dopráce. Autorka Samantha Ettusová a její manžel četli ročenku mateřskéškol>



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist