načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Laskonky - Barbara Nesvadbová

Laskonky
-15%
sleva

Kniha: Laskonky
Autor:

Povídky a fejetony o nepoučitelnosti žen, především když jde o lásku Proč si neustále obouváme boty, které přece vždycky tlačily… Může existovat nevěra, která nezraňuje? Opravdu ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3% 77%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-11-02
Počet stran: 160
Rozměr: 115 x 185 mm
Úprava: 152 stran : barevné ilustrace
Vydání: Vydání první
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-45
ISBN: 9788026707462
EAN: 9788026707462
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další z autorčiných sbírek krátkých textů na bytostně ženská témata. Drobné příběhy, zamyšlení či fejetonistické úvahy na téma milostných vztahů vážných, ale hlavně nevážných, ale i rodinných rolí či postavení ženy, nahlížené z autorčina typického, ostře ženského až feministického úhlu pohledu, rozhodně nezklamou její vděčné čtenářky. Knihu ozvláštňuje originální grafická sazba a ilustrace, jejichž autorem je svérázný výtvarník Pasta Oner.

Popis nakladatele

Povídky a fejetony o nepoučitelnosti žen, především když jde o lásku Proč si neustále obouváme boty, které přece vždycky tlačily… Může existovat nevěra, která nezraňuje? Opravdu lze mít sex bez závazků? A kdy přijde po střídavé péči i střídavá povinnost a role rodičů se konečně vyrovnají? Povídky o nešťastné zamilovanosti a šťastných flirtech. Láskonky jako Laskonky. Krátké texty pro dlouhé večery od Barbary Nesvadbové, doprovázené tvorbou Pasty Onera. Pozval mne na rande nový muž. Cizí pán. Pán, který se mi i líbil a kterého jsem nesbalila pokoutně na ulici cizího města, ani mi nezůstal mezi bývalými "na čekačce“. Seznámili nás přátelé – důvěryhodná cesta, že? Zcela nový zážitek mne tedy cekal. Počítala jsem, kolikátý asi tak. Třeba stodvacátý? To možná trochu přeháním. Trochu… Slíbila jsem svým blízkým i sobe, že s raněním skončím ve čtyřiceti. Abych neobtěžovala okolí. Také jsem slíbila, že ve čtyřiceti si poprvé dopřeji vejce do skla v kavárně Savoy. Že jako přestanu počítat kalorie a muže vymažu. Jenže, nedlouho po kulatých narozeninách mi došlo, že potřebuji odklad. Tak v padesáti? Vždyť i na těch vejcích je přece nejpřitažlivější představa, jak dobrá asi jsou… BARBARA NESVADBOVÁ se narodila 14. ledna 1975 v rodině dvou lékařů. Matka Libuše pracuje jako psychiatr. Otec Josef psal sci-fi. Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a v současné době je šéfredaktorkou Harper’s Bazaar. V roce 1997 vydala svou prvotinu Řízkaři a poté další knihy – Bestiář (film Irena Pavlásková), Život nanečisto, Pohádkář (film Vladimír Michálek), Brusinky, Borůvky, Přítelkyně, Pralinky, Garpíškoviny a Tři maminky a tatínek. Je autorkou námětu a spoluautorkou scénáře k filmům Bestiář a Pohádkář. Založila nadační fond Bazaar Charity, který podporuje mentálně handicapované spoluobčany. Aktivně pracuje pro neziskovou společnost Etincelle, zároveň podporuje Unicef a Helppes. (bad decisions, good memories)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Laskonky" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

DITA

POSLEDNÍ

ROK MÉ

LÁSKY Jak často se maskovala Dita za přání cizích lidí. Nedocházelo jí, že za ně jen schovává ta svoje vlastní.


Laskonky Láskonky

9

edím v bytě, který mi nepatří. Vci

zím? Ne, v cizím jistě ne. Jsem vby

tě, který měl být mým domovem.

Vždyť kolik věcí jsem sem nanosila.

Jen ty židle, ty jsem kupovala

před dvěma měsíci. A čalounění.

S ručně tkanými nápisy Tomáš,Di

ta, Jůlinka. Závěsy. Polštáře. Všechno, co jsempři

nesla, mělo podtext: Napořád. Nastálo. Navždy.

Nešla jsem sem na dobu omezenou. Ani já. Ani

moje dcera. Ba ani moje kočka Laura.

Vždyť jen kolik úsilí mne stálo, aby si tady kóča

Laura zvykla. Moje kočka byla stejný cikán jako já.

Žila po celých Vršovicích. Znala každou zahrádku,

každého kocoura, každou dobrou popelnici. Než

přišel on. Než jsem se zamilovala.

Sedím vzpřímeně jak s pravítkem za zády, jak

tenkrát při výtvarce na základce, aretrospektiv

ně mi jde hlavou poslední rok našehospolečné

ho života. Vzpomínky tancují jak zrychlenézábě

ry filmu. Jak kdyby se mi neotevřel padák a já se

řítila směr matička Země, tak tak, myslím, byvy

padaly poslední chvíle. Jako rychlý teaser. Dobře

sestříhaný.

Počkal, až Julie odešla do školy. Kamarádky ji

vyzvedly. Ještě jsem slyšela veselé překřikování

malých holčiček na schodech, když jsem v peri

ferním vidění zahlédla větší tašku, než se kterou

běžně odchází do kanceláře. Mnohem větší. Ne

varoval mne. Neupozornil. Nedal ulitimátum.Ne

bo aspoň radu. V poklidu vypil svoji ranní porci

matcha. Pyžamo zavěsil v koupelně pod župan.

S


Barbara Nesvadbová

10

Pečlivě ustlal. ,,Na

chvilku odejdu.“ Řekl ve

dveřích. Na chvilku... Větu vy

slovil sotva slyšitelným tónem. Stejně

tak dobře mohl říkat, že venku zase prší.

Nebo že se večer potkáme na dvojku u Itala

na rohu. Lehce mne políbil na temeno. Spíš to

ale byl náznak polibku. Dotek na dálku. Povinný?

Rozlučkový? Láskyplný? Smutný. Mé oči přehlížel.

Nepohlédl do nich. Ani jednou se mi do očí

nepodíval. ,,Už nemůžu.“ Zašeptal jen těžce

u výtahu. A dveře zapadly.

Jeho dveře. Dveře jeho bytu. Kde jsemzů

stala zcela sama.

Chápu ho. Rozumím mu. S mojíurput

ností už nešlo dál koexistovat. Jen co bude

teď? Jak budeme žít dál?

Vstoupil do našeho polorozpadléhomi

nibytu před třemi lety. Už dlouho mi bylo

nápadné, jak vždy po lekci pilates čekává,

až se i já sbalím. Že jezdí na všechnyšumav

ské meditační víkendy, kam se běžněvydáva

jí jen osamělé čtyřicítky těsně po rozvodu.Do

konce i do Portorika se s námi vydal. Tišepozoro

val mého tehdejšího milence, moji maličkou dceru

a nejvíc mne. Snažila jsem se nevidět. Nevnímat

ho. Jeho pronikavý pohled mne ale vyrušoval.

Nic nechtěl. Jen byl. Velmi divný pán, říkala

jsem si. Co ten pregnantní finančníana

lytik hledá mezi mými žáky? Na co

čeká. Rok mu trvalo, nežpři

znal, že na mne.


Laskonky Láskonky

11

Nechtěla jsem

ho zprvu. Příliš pragma

tický se mi zdál. A velmi, velmi

jiný. Měsíce jsme chodili na procház

ky. Nepolíbil mne. Dokonce ani na roz

loučenou. Je divný? Je homosexuál? Jeimpo

tentní? Co ode mne vlastně chce? Ptávala jsem

se všech. Na potkání. Nakonec jsem se zeptala ije

ho. Položila jsem konkrétní otázku. A on velmi

jasně odpověděl. ,,Chci si tě vzít. Miluji tě. Už

dlouho. Chci s tebou utvořit rodinu.“

Měl šedé oči a přes svých právě odži

tých třiačtyřicet let i naivní úsměv milého

chlapce z dobré rodiny. Zamilovala jsem

se. Snad poprvé ve svém životě dosprávné

ho pána.

Dlouho se jen milovali. Bez plánů. Zavřeni

každé volné dopoledne, když Julie byla ve

školce. Chodila do lesní. Kousek od domu.

Bývala tam často a ráda.

Volná dopoledne skýtala Ditě mnoho časune

jen k blízkosti s novým mužem, ale i k vaření.Ko

nečně měla pro koho. Možná právě její kuchyň byla

hlavním důvodem, proč ji tak brzo požádal oru

ku. Nebo ta blízkost? Nebo si ji prostě vybral.

Tomáš nikdy předtím ženatý nebyl. Dita

už dvakrát. První manžel se ztratil

někde v tmavém parku Hlav

ního nádraží.Che


Barbara Nesvadbová

12

micky upravné látky mu byly přednější než její

skvěle propečené kuře s šalvějí a domácí nádiv

kou. Druhý muž jí nechal Julii. Vždy říkala, žehez

čí dárek nedostala. Pochopitelně. Jen hořkost ze

zkušenosti, to jasné zklamání, to nikdy zevzpomí

nek nevymizelo. S Julinčiným tátou žila i ve srubu.

Lozila s ním po skalách. To nenáviděla. Bála se.Po

rodila jeho dítě v jejich dřevěné kuchyni. Protože on

přece nesnášel instituce, kam v jeho vnímáníspada

lo i bezpečí porodnice. Prokousla mu břicho. Ještě

chvilku, když kojila a prskala na všechny příchozí, ať

zmizí z jejího miniteritoria, které si úzkostlivěchrá

nila jak stará, naježená kočka, ještě tu chvilku ji to

leroval. Snad měsíc? Nebo možná spíš jen tři týdny.

Pak zmizel. Definitivně. Nikdy více se neozval. Jisa

mozřejmě nenapadlo ho hledat. Vždyť proč? Kvůliali

mentům? To přeci jen ne. Mrzelo ji, že Julie nemámuž

ský vzor. Archetyp milujícího tatínka. Sama pocházela

ze stabilní rodiny dvou architektů. Táta ji naučilvšech

na domovní znamení. A jasně, nejen ta. Přinesl domů

ty nejlepší knihy. Dojel s ní na každou výstavu, kterou

chtěla vidět. Dokonce ji podržel, i když utekla z vejšky,

když maminka přikládala na vlastní spánky mokréutěr

ky a starosvětsky se křižovala, co že z té holky bude.Od

jela meditovat na Kypr. Dva roky pásla kozy a jedlakořín

ky. Jedla, co našla. Co jí kdo dal.

Když se pak vrátila, tatínek ji jen objal. Zařídil jímís

to na škole, kde učil jeho kamarád z dětství. Jasně, nebyla

hned učitelkou. Ale i jako vychovatelka našla svoje vlastní

místo, které ji bavilo. Těšilo. A které ji od počátku puberty

poprvé smířilo i s maminkou. Opravdu. Její vlastní máma

přestala okatě preferovat mladšího bratra. Dokonce se za


Laskonky Láskonky

13

ní do družiny přišla podívat. A pohladila ji pohla

vě. Po kolika letech? Po deseti? Nejméně. Tolik let

trvalo, než se maminka znovu dotkla jejích vlasů.

Táta jí přinesl i první knihu na překlad.Nevědom

ky objevil její talent. A velkou lásku pro slova.

Tomášovi se nezdál příbytek, kde žila. Možná se

i lehce štítil? Ne, to snad ne. Jen knih, květů avše

obecného nepořádku bylo kol postele na stylového

finančníka příliš. A to ho ještě neseznámila s dcerou,

klaplo jí v hlavě. S dcerou, se kterou večeřívá napar

ketách Tesco žervé. Pro kterou nikdy nevaří. A kte

rá nejenže nepoužívá vidličku, neumí stolovat třikrát

denně, ale jistě ani není schopna, či ochotna, prostě

zvyklá spát ve své vlastní posteli.

Vždyť kdo by to nepochopil, zbyly si spolu samy.

Držely se. Do tří let ji nosila v náručí. Opičí ruce jí zto

ho zůstaly. A pokročilá skolióza. V noci spávaly nade

ce u knihovny. A objímaly se. Každou noc. Julie nebyla

schopna zabavit se bez Dity. A proč by také byla. Vždyť

Dita byla jejím jediným pojítkem. Mostem k okolnímu

světu.

A také jejím jediným rodičem. Jistotou.

Když Tomáš vkročil poprvé do pokoje pozdě večer,

když naplánovala seznámení, když se rozhodla, že zkusí

model středostavovská rodina let osmdesátých, nikdo na

světě nebyl nervóznější. Nikdo neměl větší trému. Nikdo

neměl větší strach.

Dcera byla protivná. Žárlivá. Majetnická.

Tomáš se snažil.

Nejhorší půlrok v roli maminky Ditu čekal. Nejhorší.

Snažila se přibližovat mantinely. Hranice muže, který po


Barbara Nesvadbová

14

užívá perfektně vyžehlený látkový kapesník s monogramem, a pětileté holčičky, která rozsype bonbony na podlahu, aby si vybrala ten nejchutnější. A pak je sní všechny.

Korigovala Julii, co to šlo. V rámci vlastní zamilovanosti

si dokonce vmluvila, že dcera regule potřebuje. Žepotřebuje pravidla. Jako by snad ona sama pět let nevychovávala bez

zákazů.

,,Dítě musí ctít dospěláky. Musí se přizpůsobit. Naučit se, že není

vždycky na světě první.“ Deklamoval Tomáš.

Lesní školku vyměnili za klasickou vršovickou mateřinku. Umaštěné vlasy za cůpky. A Julie se poprvé

učila spát po obědě. Proces to bylpozvolný. A vlastně až dnes dokážeDita s chladnou hlavou zanalyzovat, co

přesně se stalo. Julie ji vyměnila. Po

pláči, vzteku, dohadech a zklamání.

Po prosbách i výčitkách. Ponenávisti, a dokonce i bezhlavém bouchání

pěstičkou, začala Julie Tomáše absolutně adorovat. Pochopila, že on je

ten silnější. Ten hlavní. Muž.

A teď zmizí? Teď odejde? Opustí je?

Asi ano. Možná.

Ne. Určitě. Kdesi uvnitř vlastního těla, ne v srdci, ani

v mozku, ba ani v děloze, ale tam kolem pupíku Dita zcela

jistě cítí, že on už se nevrátí. Že všechno skončilo.

A nebyla to iluze. Vůbec ne. Dita poprvé žila hezkourealitu, kterou si v dětství vysnila. A stejně ji dokázala rozbít.




Bára Nesvadbová

BÁRA NESVADBOVÁ


14. 1. 1975

Bára Nesvadbová, česká spisovatelka a novinářka, vlastním jménem Barbara Nesvadbová. Narodila se 14. 1. 1975 v Praze do rodiny dvou lékařů, psychiatrů. Matka Libuše Nesvadbová se stará o emigranty a etnické menšiny, otec Josef Nesvadba ( ? 2005) byl znám spíše jako spisovatel vědeckofantastické literatury.
Nesvadbová absolvovala Fakultu sociálních věd UK, obory žurnalistika a masová komunikace. Poté pracovala jako šéfredaktorka časopisu Xantypa a Playboy, dnes je šéfredaktorkou českého Harper´s Bazaaru. Již na vysoké škole začala spolupracovat s nakladatelkou Romanou Přidalovou. Do té doby psala jen krátké fejetony, které byly později propojeny jednou postavou a vznikly povídky. Vyšla tak její první kniha Řízkaři, která je o sexu, vztazích a tápání mladé novinářky Karly. Následovaly další knihy - Bestiář a Život nanečisto. Kniha Bestiář pak sloužila jako předloha pro stejnojmenný film, který natočila režisérka Irena Pavlásková.
Do povědomí společnosti se však Bára dostala v roce 2001 sňatkem s bývalým ministrem Karlem Březinou, se kterým má dceru Bibianu. Kvůli obrovskému mediálnímu tlaku a údajně utajenému nemanželskému dítěti Karla Březiny podala Bára po dvou letech žádost o rozvod. V současné době pracuje na knížce pohádek Bibi a čtyři kočky. Můžete ji také slyšet na Rádiu Impuls, kde má svůj pořad Zrcadlo Báry Nesvadbové.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist