načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Láskohledači -- Zrádná vrtkavost srdce – Tereza Barvíková

Láskohledači -- Zrádná vrtkavost srdce

Elektronická kniha: Láskohledači
Autor: Tereza Barvíková
Podnázev: Zrádná vrtkavost srdce

Patnáctiletá studentka Mariana Svatoušková žije obyčejný život do té chvíle, než jí do něj vstoupí roztomilé modré malé stvoření - skřítek láskohledač. Dívka tak pozvolna odhaluje neuvěřitelnou věc, že láskohledači pomáhají dávat dohromady ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Cosmopolis
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 204
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Spolupracovali: ilustrace Kamila Lenertová
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-2482-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Patnáctiletá studentka Mariana Svatoušková žije obyčejný život do té chvíle, než jí do něj vstoupí roztomilé modré malé stvoření - skřítek láskohledač. Dívka tak pozvolna odhaluje neuvěřitelnou věc, že láskohledači pomáhají dávat dohromady spřízněná lidská srdce i lidské osudy. Ovšem jejich protipólem jsou bohužel pohlcovači usilující o pravý opak lásky. A v této chvíli temnota a vysávání všeho dobrého začíná nad láskohledači silně převažovat.

Popis nakladatele

Má v dnešním světě pravá láska šanci na přežití? Lidé se scházejí a rozcházejí, ale kdo je svádí dohromady? Na to nalezne odpověď studentka Mariana, když se u nich v kuchyni objeví skřítek – její láskohledač! Malé modré stvoření, které tvrdí, že se jmenuje Anairam a je Marianin láskohledač. Mariana je zprvu vylekaná, ale postupně si svého nového kamaráda velmi oblíbí a chce se dozvědět o láskohledačích všechno. Jsou to totiž kouzelní tvorové z jiné dimenze, jejichž úkolem je svést spřízněné duše dohromady. Každý člověk má takového svého vlastního skřítka, ale jen málokdo ho může vidět. Co však Mariana dlouho neví, je fakt, že existují také pohlcovači - tvorové, hmota či energie, která vysává štěstí a radost, a také loví láskohledače. Doposud do světa lidí nemohli, ale nyní se všechno mění. Jediné jisté je, že zlo začíná pomalu ovládat svět. Ale co je vlastně zlé a co dobré? (zrádná vrtkavost srdce)

Zařazeno v kategoriích
Tereza Barvíková - další tituly autora:
Něco si přej! Něco si přej!
Přej si znovu! Přej si znovu!
Něco si přej! Něco si přej!
 (e-book)
Něco si přej! Něco si přej!
 (e-book)
Přej si znovu! Přej si znovu!
Láskohledači -- Zrádná vrtkavost srdce Láskohledači
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Má v dnešním světě pravá láska šanci na přežití? Studentka Mariana přemýšlí, proč se lidé stále scházejí a rozcházejí. A kdo je vlastně svádí dohromady? Až se jednoho dne u nich v kuchyni objeví malé modré stvoření, které tvrdí, že se jmenuje Anairam a je Marianin láskohledač! Mariana je zprvu vylekaná, ale postupně si malého skřítka velmi oblíbí a chce se dozvědět o láskohledačích všechno. Jsou to totiž kouzelní tvorové z jiné dimenze, jejichž úkolem je svést spřízněné duše dohromady. Každý člověk má svého vlastního láskohledače, ale jen málokdo ho může vidět. Mariana dlouho netuší, že existují také pohlcovači – tvorové, hmota či energie, která vysává z lidí štěstí i radost. A také loví láskohledače. Doposud do světa lidí nemohli, ale teď se všechno mění a zlo začíná pomalu ovládat svět... Ale co je vlastně zlé a co dobré? Zcela originální příběh o pravé lásce odkrývá pravidla světa láskohledačů a jejich skutečné poslání.

CZ: 199 Kč / SK 9,19 €

ROMANTIKA

YOUNG ADULT

TEREZA BARVÍKOVÁ

GRADA Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

Tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400

E-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

ZRÁDNÁ VRTKAVOST SRDCE

TEREZA BARVÍKOVÁ

© Grada Publishing, a. s.

Text © Tereza Barvíková

Tato kniha je věnována

Michalu Markovi –

mé spřízněné duši.

[ 6 ]

OBSAH

Předmluva .......................... 7

Kapitola 1. První polibek ....................... 9

Kapitola 2. Skřítek v kuchyni ................... 17

Kapitola 3. Zrádná vrtkavost srdce .............. 26

Kapitola 4. Veletrh vysokých škol ............... 46

Kapitola 5. Láskohledač v šatech ................ 57

Kapitola 6. Den díkůvzdání ..................... 81

Kapitola 7. Pohlcovači .......................... 101

Kapitola 8. Neviditelná ......................... 117

Kapitola 9. Volba ............................... 134

Kapitola 10. P(ra)les ............................. 142

Kapitola 11. Svět láskohledačů ................... 162

Kapitola 12. Neklid .............................. 181

Kapitola 13. Konce .............................. 192

[ 7 ]

PŘEDMLUVA

„Co to děláte? Né, to nesmíte!“ křičel modrošedý létající skří­ tek. Nikdo ho ale neposlouchal.

Muž se ženou se hádali dál a  stvoření jako by v  pokoji ani nebylo. Televize vypnutá, rádio nehrálo a ani se z pokojů neozýval dětský pláč. Pouze slova manželů létala obývacím pokojem. Přesto však malou bytost nikdo neslyšel.

Béžové zdi krásného bytu byly posázeny fotografiemi ve zlatých rámech. Nad útulně vyhlížející pohovkou visel obraz táhnoucí se přes čtvrtinu zdi. Obraz poskládaný z tisíce kous ků. To puzzle spolu skládali vážně rádi. Atmo­ sféra houst la a vzduch páchl sírou. Byly ty jiskry skutečné, nebo je viděl jen bezmocný přihlížející?

„Tak si běž!“ vykřikla pobledlá žena a křečovitě si svírala zápěstí.

Skřítek nechápal, co se děje. Vždyť si byli souzeni. Znali se už tak dlouho a vždycky spolu zářili štěstím. Co se najed­ nou stalo? Proč tak znenadání? Vší silou strčil do společné fotografie, která teritoriálně stála na skříňce vedle hudeb­ ního přehrávače a svíček. Sklo se rozletělo na kousíčky, ale oni si toho ani nevšimli.

Žena vzala vázu a  hodila ji po manželovi. Ten si zakryl obličej předloktím, ale předmět ho stejně minul a roztříštil se o  topení. Vtom se nad skřítkem objevila tajemná černá koule, nepopsatelně nehmotná, a  skřítek odvrátil zrak od páru.

„Co tady chcete? Vy byste tady být neměli...,“ začal skří­ tek a chtěl zmizet, ale bylo pozdě.

[ 9 ]

KAPITOLA 1.

PRVNÍ POLIBEK

Mariana stála před brankou, plně odhodlaná vykročit vpřed. Kotníky se jí klepaly a jen čekala, kdy sebou sekne na zem.

„Pojď. Chytám tě,“ vyzýval ji Jakub, v jehož očích se třpy­ tily malé jiskřičky pobavení. Jednu nohu položila nejistě na led a rychle k ní přitáhla i tu druhou. Trochu zaškobrtla, ale udržela rovnováhu. Mezitím kolem prošla desítka lidí. Jakub nabídl ruku a ona ji pevně chytila.

„Tak. A teď už tě nikdy nepustím.“

Snažil se mluvit vážně, ale koutky mu roztomile cukaly. Usmála se na něj, aniž by postřehla, že bruslí. Dokázala to. Nemohla tomu uvěřit. Odtrhla oči od svého přítele a shlédla dolů na brusle. To se však ukázalo jako chyba. Vmžiku seděla na zadku a Jakub jí pomáhal zpět na nohy.

Oba se Marianině nešikovnosti chichotali jako malí a  postupně si ji Jakub přitahoval co nejblíže k  sobě. Jeden pramínek vlasů měla přehozený z levé strany na pravou, vrá­ til ho na správné místo a zadíval se jí přitom hluboce do očí.

„Jsi krásná,“ řekl a  vzápětí si vyměnili nesmělý polibek. V tu chvíli si Mariana uvědomovala víc než kdy jindy jednu důležitou věc – že je zamilovaná.

Před domem se ještě rozloučili a  pak zamířil Jakub na autobusovou zastávku. Mariana se otočila ke dveřím rodin­ ného domu, který holky Svatouškovy podědily po mamin­ čině babičce. Když vešla dovnitř, zula si boty, pověsila pod­ zimní kabát na věšák, brusle odložila do botníku a znovu si přehrávala svůj první opravdový polibek. [ 10 ]

[ 11 ]

Ještě plná dojmů prošla kolem kuchyně a  odploužila se rovnou do obývacího pokoje.

„Nevím, co mám dělat (fňuk),“ ozýval se povědomý za ­ střený hlas. Škvírou mezi dveřmi zahlédla Mariana otylý obličej tety Silvie, jedné z máminých dobrých přítelkyní.

„Kristýno, já už (fňuk) na to (fňuk) nemám nervy,“ vychá­ zelo zpoza  nedovřených dveří pokoje. Mariana se chtěla s tetou pozdravit, ale zrovna ve chvíli, kdy chytala za kliku a začala zdravit („Ahoj te...“), vykročila z obýváku paní Sva­ toušková, Marianina máma, a zavřela za sebou dveře.

„Ahoj, zlatíčko, jak sis užila bruslení?“ začala velmi po ­ hledná paní, jako by se za zavřenými dveřmi nic nedělo.

„To je teta Silvie? Už zase pláče?“ vyzvídala Mariana.

Uslzená k nim chodila Silvie stále častěji. Nikdo, kdo ji znal, nečekal, že by kdy mohla být takhle smutná. Byla to menší oplácaná paní, která se vždy všude objevovala s dob ­ rou náladou. Melírované vlasy, krátké po ramena a sestří­ hané do podkovy, jí ohraničovaly kulatý obličej. Přestože byla trochu naducaná, měla velmi pěkné rysy. Nosila spíše volné oblečení, ale vždy jí to slušelo, protože měla vážně dobrý vkus, který jí Mariana často záviděla. Ráda ji na ­ vštěvovala v  obchodě s  módou, ve kterém pracovala, ale ještě víc měla ráda její krémovou dýňovou polévku a čoko­ ládový dort. Teta Silvie byla skvělá kuchařka a  ještě lepší kamarádka.

Marianina maminka otěhotněla velmi mladá a  hned, když to zjistila, vdala se za Marianina otce. Chvíli spolu plá­ novali budoucnost, ale ještě před narozením holčičky se její otec chopil životní příležitosti a odjel do zahraničí studovat vysokou školu. Ze začátku za nimi jezdil domů pokaždé, kdy mohl. Našel si brigádu a  později jim posílal víc peníze než sám sebe. Když zdárně absolvoval na univerzitě, rozhodl se [ 12 ] v zahraničí zůstat a Kristýna Svatoušková se zase odhodlala a podala žádost o rozvod.

Mezi Marianinými rodiči nepanovala zášť ani nenávist, naopak se při každé otcově návštěvě skvěle bavili. Jen těch návštěv bývá čím dál méně, i když by si Mariana přála opak. Byla však od malička zvyklá žít jen s  maminkou, a  tak jí nic nechybělo. Nebo to aspoň nedávala najevo. Vždy se totiž našlo dost mužských, kteří nabídli pomocnou ruku. Ať už se jednalo o maminčiny bratry Adama a Dominika, či Silviina manžela Karla.

A  právě kvůli Karlovi teď seděla teta Silvie zkroušená vedle v pokoji. Oba se k sobě vždycky chovali hezky. Neměli děti, a tak brali Marianu jako svoji vlastní. Jen to mezi nimi v  poslední době trochu skřípalo, ale proč, to už Marianě nikdo nevysvětlil.

Když se Mariana narodila, nastěhovala se tehdy velmi mladá Kristýna do domu své babičky, který na ni připadl, jakmile zemřela. Dokud babička mohla, starala se o  Ma ­ rianu, zatímco si její maminka dodělávala vysokou školu právnickou. Jakmile si našla práci, babička onemocněla a Kristýna jí její pomoc oplatila. Pečovala o ni až do jejího skonu.

Mariana se nikdy necítila osamělá, protože kolem stále lítalo plno lidí ochotných se o ni starat. Přestože se v kruhu přátel a rodiny vždycky cítila dobře a byla velmi otevřená, v přítomnosti cizích lidí se stáhla do ulity a chovala se odta­ žitě.

„Běž si udělat něco k večeři a ráno si promluvíme, dobře?“ řekla maminka a otočila se ke dveřím do obývacího pokoje. „Já se teď musím vrátit za tetou.“

„Dobře.“ Chtěla tetu vidět, ale vždycky poslechla, co si maminka přála. Odešla tedy do kuchyně, namazala si chleba

[ 13 ]

sýrem a  s  pocitem rozpolcení si ukusovala. Musela stále myslet na utrápenou tetu a  do toho jí v  mysli vyvstávaly šťastné myšlenky na Jakuba.

Ráno vstala brzy, přestože nemusela – byla neděle. Nepřevalovala se dlouze v posteli, jak byla zvyklá, ale ble­ skurychle se převlékla do tepláků přehozených přes židli a  ze skříně vytáhla první triko z  nedbale poskládaného sloupce.

Vyřítila se z  pokoje a  spěchala dolů po schodech. Na jídelním stole na ni čekal talíř plný skotských palačinek, jejího oblíbeného snídaňového pokrmu. Přelétla ho však bez povšimnutí a zastavila se před mámou, která ještě obracela poslední kusy.

„Co se...,“ chtěla začít dialog. Maminka ji však zarazila dřív, než stihla dokončit větu. „Nejdřív si běž vyčistit zuby.“

„No jo,“ povzdychla si otráveně Mariana a rovnou odkrá­ čela do koupelny.

„A  potom se nasnídej!“ křikla za ní ještě paní Svatouš­ ková.

Mariana vykonala ranní hygienu neobvykle rychle a pak se usadila ke stolu s přichystanou snídaní. Naložila si na svůj talířek menší pyramidu palačinek a polila ji javorovým siru­ pem. Vzala do ruky příbor a  zabořila vidličku do nadýcha­ ného komínku.

Po prvním soustu opět spustila: „Co se včera tetě stalo?“

Maminka si sedla naproti Marianě a naložila si pořádnou porci. Navzdory své štíhlé postavě nikdy žádnou dietu nedr­ žela.

„U  Černých to zase není všechno úplně v  pořádku. Ale ono se to zlepší.“

„Vážně, mami?“ pronesla nerudně Mariana. „Ani jsem ji neslyšela odcházet.“ [ 14 ]

„Musela jsem zavolat i tetu Irenu. Odcházely velmi pozdě.“

„Ale proč se strýc Karel s tetou Silvií pořád hádají?“ dorá­ žela na matku nevrle dceruška.

„Tomu bys ještě nerozuměla,“ prohlásila maminka svoji oblíbenou větu, Mariana se tím však nenechala odbýt. „Jak to můžeš vědět? Třeba rozuměla.“

„Zlato, oni jsou dospělí a  určitě si svoje problémy brzy vyřeší sami,“ zakončila paní Svatoušková diskuzi a  v  jejích očích bylo znát, že tomu nevěří o nic víc než Mariana.

Většinou si tyhle dvě říkají všechno, ale když jde o Černé, paní Svatouškové cosi brání mluvit otevřeně. Mariana půso­ bila podrážděně, přestože její máma nic neudělala. V tichosti dojedla jídlo a rozhodla se strávit deštivý den čtením knížky. Večer se ještě měla sejít s Jakubem, svým přítelem. Pozval ji na večeři do jedné místní restaurace. Po poledni Marianu úplně opustil nával úzkosti, způsobený problémy její oblíbené tetičky, a  kolem čtvrté hodiny se začala chystat na rande. Jakub byl vysoký, černovlasý chla­ pec, jehož maminka pocházela z Indie. Seznámili se na balet­ ním vystoupení Jakubovy mladší sestry, na kterém zároveň vystupovala Marianina sestřenice Beáta. Snědý mladík oča­ roval nesmělou dívenku okamžitě. Během představení sledo­ vala víc jeho než svoji sestřenku. Nikdy by se s ním ale neod­ vážila promluvit, nebýt toho, že se jí přichytily šaty za jeho svetr, když kolem sebe procházeli. Jakub se při vyprošťování svrchního oděvu snažil konverzovat, zatímco Mariana se jen ostýchavě usmívala. Nakonec ji pozval na kafe, což nemohla odmítnout, ani kdyby chtěla. Nedokázala ze sebe dostat jediné slovo, jen se stále rozzářeně culila. „Mlčení považuji za souhlas,“ řekl a  dodal: „Sejdeme se tedy zítra v  šest v kavárně Šlehačkový sen.“

[ 15 ]

Na první schůzce mluvil převážně on a  Mariana s  nad­ šením poslouchala. Když se trochu uvolnila a měla pocit, že zná Jakuba lépe, občas něco prohodila také. Jejich vztah se vyvíjel rychle, jedno rande vedlo ke druhému a po pár setká­ ních spolu začali chodit.

Mariana se cítila neskutečně šťastně a  po dlouhé době zavolala otci, aby se mu svěřila s  velkou novinkou. Hovor trval přes půl hodiny, ale od té doby s ním opět nemluvila. Nic jí však nemohlo zkazit dobrou náladu, kterou díky Jaku­ bovi měla. Tedy aspoň ze začátku ne.

+


[ 16 ]

KAPITOLA 2.

SKŘÍTEK V KUCHYNI

„Nezapomeň osolit vodu,“ připomínala paní Svatoušková Marianě do telefonu. „Řekla jsem, abyste mi donesli ty druhé spisy!“ křičela na své asistenty, zatímco si její dcera listovala módním časopisem u kuchyňského stolu.

„Omlouvám se, zlatíčko, ale budu muset končit.“

„To nic...,“ řekla Mariana roztahaně.

„Mám moc práce, takže přijdu pozdě. Mám tě ráda.“ Zavě­ sila dřív, než stačila Mariana dokončit první větu. „... vodu jsem osolila,“ dodala trpce do tútajícího telefonu.

„Tak už máme zase večer jenom pro sebe.“ Otočila se na akvárium s  jedinou zlatou rybičkou. Náhle sebou prudce trhla a vyskočila z barové stoličky. Chvíli se jí zdálo, že se ve skle zaleskl něčí odraz. Otočila hlavou prudce doleva a poté prudce doprava. Znovu se zaměřila na akvárium před sebou, ale tentokrát nic neobvyklého nepostřehla. Asi se mi to jen zdálo, pomyslela si, a tak pokračovala ve vaření.

Voda už chvíli vřela, a to tak, že pěna nadzvedávala po ­ kličku a vylévala se přes okraj hrnce. Mariana se vrhla k plot­ ně, rozžhavenou pokličku pohotově nadzvedla a  vmžiku ji odhodila na kuchyňskou linku. Ještě rozhozená z  odrazu v  akváriu si zapomněla nasadit chňapku, takže se o  horký kov popálila.

„Zatracená poklička,“ prskala a  máchala poraněnou ru ­ kou. Potom zamířila k  umyvadlu, pustila studenou vodu a  stále sledovala své rudé prsty. Když pak vzhlédla před sebe, polekáním zvedla páčku kohoutku tak, že se voda

[ 17 ]

rozstříkla po celé kuchyni, a  sama uskočila, jak nejdál jí skříně v kuchyni dovolily.

Na kohoutku sedělo modré stvořeníčko. Ruce mělo dlouhé a tenké stejně jako nohy. Mezi prsty se mu napínaly průsvitné blány. Nad bambulatým nosem vykukovala dvě velká kulatá černá očka. Úzká fialová ústa se protahovala do širokého úsměvu a z hlavy mu trčela dvě tenká tykadla.

Mariana se v  rychlosti rozhlédla kolem sebe a  popadla první věc, která jí přišla pod ruku – plastovou naběračku na těstov iny.

„Co ­co tady děláš?“ drkotala vyděšeně. Tvor, který seděl s jednou nohou přehozenou přes druhou, nevypadal straši­ delně, spíš byl až podezřele roztomilý. Mariana byla nato­ lik vyvedená z  míry, že stála s  naběračkou napřaženou do útočné pozice a čekala, co udělá záhadná bytost ládující se naproti ní jakousi růžovou pěnou.

„Kdo jsi?“ křikla na něj, protože to zprvu vypadalo, jako by ji tvoreček vůbec nevnímal. Modrá postavička na ni upřela korálková očka a  růžová hmota, kterou ukusovala, se rozplynula.

„Ty mě vidíš?“ proneslo stvoření sametovým hláskem. Poté se postavilo na kohoutek, dlouhými prsty na nohou se uchopilo trubky (jako ptáci větví) a začalo se radovat. Poska­ kovalo po kuchyni a výskalo.

„Juchú, já to věděl! Můj svěřenec mě vidí. Juchú.“

„Můj svěřenec?“ zeptala se Mariana, a  i  když jí skřítek vůbec nenaháněl strach, stále byla vyděšená z  toho, že se něco takového objevilo u nich v kuchyni.

„Nepřibližuj se ke mně!“ vyjela na něj s napřaženou nabě­ račkou, když se skákáním dostal až na dosah ruky. Stvoře­ níčko bleskově couvlo, naposledy zajuchalo a  pak si s  hla­ sitým pousmáním přitáhlo dlaně k  hrudníku. Prsty začalo [ 18 ]



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.