načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Láska pro začátečníky - Nava Semelová

Láska pro začátečníky
-12%
sleva

Kniha: Láska pro začátečníky
Autor:

Sedm příběhů o lásce, které odkrývají tápání, váhání, odmítání a vzájemné přitahování – vějíř složený z protichůdných citů jako důsledek prvního setkání s láskou. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
pravděpodobně doručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  69 Kč 61
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
2
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-02-01
Počet stran: 112
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 109 stran : barev ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Eich matchilim ahava
Spolupracovali: přeložila Hana Mayerová
ilustrovala Lucie Trnobranská
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000022734
EAN: 9788000022734
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příběhy jsou spíše načrtnuté, jsou to střípky různých situací a citů, které v člověku probouzí láska, třebas i nenaplněná. První setkání s ní, reakce na ni a myšlenky, které jsou tak různé, jako jsou různí lidé a tak společné, jako je společná lidská touha po lásce. Sedm povídek izraelské autorky spojuje téma milostných vztahů mezi lidmi. Kniha je určena starším dětem a mládeži.

Popis nakladatele

Sedm příběhů o lásce, které odkrývají tápání, váhání, odmítání a vzájemné přitahování – vějíř složený z protichůdných citů jako důsledek prvního setkání s láskou. Milostný příběh, který se rozvíjí na základě počítačové komunikace, zakázané setkání mezi dívkou a anglickým parašutistou před vznikem státu Izrael, zamilovaný pár, který se musí naučit, jak stát beze studu za svojí láskou proti celému světu, a další.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Nava Semelová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

J

ak láska končí, jsem pochopil naráz, když mi

táta a máma řekli, že se rozcházejí. Bylo to

jako, když vypínáš počítač, vidíš před sebou,

jak se jednotlivá okna zavírají, jedno za druhým

mizí, všechno tmavne, až zbyde jen malá světlá

tečka a i ta časem zmizí.

Řekli mi: „Budeme vždycky tvými rodiči.Roz

vádíme se, ale to znamená, že odcházíme jeden

od druhého, ale ne od tebe.“ Přemýšlel jsem, jaký

asi byl ten okamžik kdysi, když láska mezi nimi

vznikla, jak se nastartoval počítač lásky, aniž by

se ho kdokoli dotknul. Táta a máma ještě řekli, že

se budou mít nadále rádi, jen už to není tenurči

tý druh lásky jako dříve. Přikývnutím jsemvyjád

řil falešné porozumění a naposled jsem jespoleč

ně objal. Bylo mi jasné, že v tu chvíli spolupracuji

s virem, který způsobil zhroucení operačníhosys

tému lásky.

Přesně si pamatuji den, kdy mi táta s mámou

tuhle informaci předhodili. Právě to ráno si mě


8

totiž zavolal ředitel a sdělil mi, že budureprezen

tovat školu na vědecko-technické soutěži. To bylo

něco, o čem jsem celý rok snil. Ale pak jsempři

šel domů a viděl jsem ve dveřích stát zkroušeného

tátu a mámu, jak si utírá slzy. „Láska mezi námi

prostě skončila.“ Tahle mámina věta se mi honila

hlavou pokaždé, když jsem si bral batoh a šel jsem

spát k jednomu anebo k druhému, k mámě nebo

k tátovi, podle toho, jak to bylo stanoveno vuspo

řádání péče. Najednou jsem měl dva domovy a dvě

trasy pro cesty do školy na kole a někdy jsem secí

til jako dvojník sebe sama. A ráno mi to vždycky

chvilku trvalo, než jsem si uvědomil, kde jsem se

to vlastně probudil, tady anebo tam.

Ještě jsem se nerozhodl, kde budu mít počí

tač. Nazval jsem ho „Sofoniáš bezdomovec“. Má

jméno, protože je to můj nejlepší přítel. Je snazší

naťukat do něho všechny bolesti a potomstisk

nout klávesu „vymaž“, než se svěřit někomuživé

mu, protože to už se zrušit nedá.

Všichni v naší výběrové třídě to věděli, ado

konce se mi snažili projevovat soucit. Gil304,nej

lepší v matice v naší třídě, který byl taky vybrán,

aby reprezentoval školu na té soutěži, prohlásil,

že to je obvyklá záležitost a že rodiče jsou prostě

součást statistiky. V naší výběrové třídě má jenom

Tom48 rodiče, kteří jsou dosud spolu.

Tom48 je navzdory svému jménu dívka a vždy,

když dostaneme nového učitele a ten si přečtese


9

znam žáků, je přesvědčen, že se jedná o kluka

a osloví ji v mužském rodu. Tom to alenerozčilu

je. Naopak, docela dobře se tím baví a považuje to

za výhodu. Snaží se setřít rozdíly mezi pohlavími

a ve svých očích je jakoby nositelkou obou. Lidi se

tak na ni dívají z různé perspektivy a nepovažují

za samozřejmé skutečnost, že je dívka. Tom48 –

odbornice na astronomii – vybrána do školníre

prezentace.

My dva spolu téměř nemluvíme, ale posíláme

si maily, zpravidla v noci, když ona pozoruje svým

teleskopem nebe.

Já vždycky do záhlaví mailu píšu, v kterém

z obou míst se zrovna nacházím.

Moje uživatelské jméno je samozřejměSofo

niáš, bez čísla, protože na síti kromě mě žádný

jiný Sofoniáš není a skutečný Sofoniáš se spolu se

mnou stěhuje z domu do domu, jako by to bylžel

ví krunýř. A přestože mi táta i máma navrhli, že

mi koupí nový počítač, abych měl v každém domě

jeden, já dávám přednost mít u sebe stále svůjsta

rý počítač.

Místo abych se připravoval na soutěž a sbíral

informace o nových programech, zadal jsem do

vyhledávače slova „konec lásky“. Síť mi poskyt

la výrazy nejstrašnějších ponížení jako „zrádce“,

„šmejd“, „duševní týrání“ – v ženském i mužském

rodě. Jediná věta, která se hodila pro tátu a mámu,

byla – „změnil jsi se“. Nelze vyloučit, že na konci


10

lásky je v textovém editoru něco jako pokyn„za

měň“. Mámu a tátu teď spojovala jenom tasou

těž. Táta mi dokonce slíbil, že si vezme volno ze

své advokátní kanceláře, aby tam se mnou mohl

jít. Máma zase slíbila, že všechno natočí na video,

aby zůstala památka „budoucím generacím“. Pro

samé nadšení si ani nevšimli, že sice na krátkou

dobu, ale že přece jen budou spolu.

Gil304 chtěl, abychom trénovali ve dne v noci.

Chtěl za každou cenu zvítězit nad přírodovědným

gymnáziem z Jeruzaléma, které už po dobu pěti

let neustále poráželo to naše, Telavivské. Apři

šel čas, aby byl pohár přenesen z hor Jeruzaléma

k moři do Tel Avivu.

Ve škole nám říkaj „šprti“, ale pro nás to už

dávno není urážka.

To jsem se naučil od Tom48, kterou se každou

chvíli někdo snažil urazit, protože je děvče schla

peckým jménem, ale hlavně proto, že jejímkoníč

kem je pozorovat vzdálené galaxie, což je v očích

ostatních žáků dost divná záliba. Dokonceobjevi

la novou hvězdu, která po ní bude pojmenována.

V mailech mi píše o tom, jak se hvězdy neustále

přibližují a vzdalují a jak na mapě nebe jevšech

no nevyzpytatelné.

Jednou se Tom48 podařilo rozpoznat ivlasa

tou kometu.

Gil304 k ní někdy chodil v noci pozorovatte

leskopem nebe a zval se k ní i za takových nocích,


11

kdy byla obloha zakrytá mraky. Já jsem si to nikdy

netroufl. Snad po soutěži sebere Sofoniáš odvahu

a naťuká mail s prosbou pro mě. Společnýmroz

hodnutím jsme došli k závěru, že se vzdám účasti

v soutěži, a dokonce jsem poslal vysvětlující dopis,

který můj nejlepší přítel vylovil ze sítě za dvěvte

řiny na stránkách úředních dopisů.

„Vážený pane řediteli, děkuji Vám zaprojeve

nou důvěru, ale s politováním Vám musímsdě

lit, že nadále nemohu být součástí reprezentace...

bla bla bla.“

Byl jsem spokojený, formulace konce mělaúro

veň.

Tom48 jsem poslal kopii. Byl jsem rád, že

mi neodpověděla. V síti je před ní čtyřicet sedm

Tomů. Nemám zdání, jestli jsou mezi nimi taky

dívky. Pro mě je Tom48 jedna a jediná a doufám,

že se jí to jednoho dne odvážím říct.

Existuje smrtící virus, který ničí operační systém

lásky. Kdyby to byl úkol v soutěži, rád bych se jí

zúčastnil, ale láska se ani trochu nepočítá mezi

vědecké disciplíny, na rozdíl od matematiky afy

ziky. Ovšem vědeckých prací a výzkumů je na síti

tolik, že i nejrychlejší Sofoniáš by se z tohozahl

til a následně vypověděl službu.

Můj Sofoniáš našel titulky „jak začít“ a „jak

skončit“, ale na otázku „proč končí láska“odpo

věď na síti nenašel.


12

Gil304 přišel s myšlenkou, že láska jenekoneč

né číslo, a proto všechny výpočty selhávají. Podle

jeho statistiky se předpoklady, že budou objeveny

vědecké podklady pro lásku, rovnají nule.

Tom48 se domnívala, že láska se vypařuje jako

plyn anebo pohlcuje sama sebe jako černá díra,

a nakonec došla k závěru, že lásku lze přirovnat

jedině k velkému třesku.

A zrovna já, kterého všichni považují započíta

čového nadšence, jsem došel k závěru, že všechno

je spojené s chemií a se substancemi, kteréuvol

ňuje mozek. Ale mezi tátou a mámou už nicne

proudilo, když mi oznámili svůj rozchod.

Táta se držel kufru, s kterým jsme jezdili na

rodinné dovolené a na němž se ještě pořád skvěly

nálepky z různých letišť. A máma si zakrývala oči

kuchyňskou utěrkou. Připadal jsem si jako blá

zen, jako někdo, kdo patří do třídy hlupáků. Jak

jsem jen mohl nečíst znakovou řeč. Vždyť ikonky

byly zřetelně viditelné a lišta přede mnou jasněči

telná. Mlčení. A nepřítomnost otce a jehovýmlu

vy, že musí pracovat do pozdních nočních hodin

a jeho náhlé cesty do ciziny. Máma svěřuje sváta

jemství přítelkyním anebo se schovává ve svéordi

naci, kde pečuje o lidi postižené šokem. Působilo

to smutně ji vidět, jak bloudí mezi místnostmi.

Žádné chemické látky mezi nimi neproudily

a všiml jsem si, že když přicházím domů, tak na

mě úpěnlivě čekají. Vládla velká prázdnota.Pa


13

matuji si, že jsem měl pocit, jako bych se dusil.

Když táta a kufr opustili dům, běžel jsem za nimi.

Cpal kufr do zavazadlového prostoru, který ne

šel zavřít, protože kufr byl přeplněný. Chtěl jsem

mu pomoct, ale táta mě odbyl, že je to přílištěž

ké. V okně jsem viděl máminy oči, jak nás sledují

zpoza kuchyňské utěrky.

Tak takhle vypadá konec lásky. To jsem řekl

Sofoniášovi. Je snazší naťukat bolest do počítače,

i když pokyn vymaž, ji nezruší.

V noci poté, co jsem se vzdal účasti v soutěži,

jsem uslyšel cinknutí, kterým Sofoniáš oznamuje,

že přišel mail.

Vyskočil jsem z postele a zase jsem nevěděl,

v kterém z obou domů jsem.

Byla to kopie oznámení o zítřejším setkání,

kde jsme se měli připravovat na soutěž odeslaná

Gilovi304. Už jsem to chtěl vymazat, když vtom

jsem si všiml, že dole je přidaná ještě jedna řádka.

„Bez tebe to nebude ono.“ Podepsáno Tom, bez

čísla. Sofoniáš uložil mail do speciálního balíčku,

pro který jsme dosud nenašli žádný název.

Když jsem ráno oznamoval řediteli, že sevra

cím do školní reprezentace na soutěž, jeho tvář

dostala výraz smajlíka a řekl:

„Létající vejce, to je váš cíl,“ a popřál nám

úspěch.

Věta od Tom „Bez tebe to nebude ono“ měhřá

la, jako by slunce začalo hřát teprve teď. Napsal


14

jsem tu větu ve všech existující fontech a měl jsem

dojem, že i Sofoniáš projevuje nadšení. Podle mě

je totiž i počítač schopen projevit nadšení.

Jistá znamení podpory jsem zaznamenal

i u táty a mámy, ale to se asi spíš týkalo blížící se

soutěže.

Zadání soutěže bylo nechat spadnout syrové

vejce na pevný podklad z výše osmnácti metrů

tak, aby se nerozbilo. V čem má být vejcezabale

né? Jaký musí být obal, aby vejce vydrželo náraz?

Porotci budou zkoumat, jestli nedošlo k podvodu

a soupeř nehodil z výšky vejce uvařené. A kromě

toho je třeba, aby rychlost pádu byla co největší.

Gil304 a Tom – pro mě už neměla za jménem

žádné číslo – se dohadovali a hýřili nápady, jakpo

stupovat.

Pojďme použít nejstarší padák, čtvercový šátek

tak, jak to udělal mistr všech vědců Leonardo da

Vinci.

Vejce se musí zabalit do bublinkové folie.

Připravíme obal z polystyrénu.

Přilepíme na vejce křídla.

Připevníme vejce k balonu.

Obalíme ho do rozžvýkané žvýkačky.

Dáme ho do obalu, který vysteleme cukrovou

vatou.

A je třeba připomenout, že i nejnepatrnější

puklina nás může vyřadit ze soutěže.

Je to hrůza. Co na nás vymysleli.





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist