E-kniha: Láska podle Shakespeara 3 -- Sen noci univerzitní - Georgina Guthrie

III.

SEN NOCI UNIVERZITNÍ

Georgina Guthrie

THE TRUEST OF WORDS

Copyright © 2013 by Georgina Guthrie © Grada Publishing, a. s., 2017 All rights reserved. Authorized translation from the English language edition published by Omnific Publishing, LLC. Z anglického originálu The Truest of Words, vydaného nakladatelstvím Omnific Publishing, LLC. v roce 2014, přeložila Kristýna Vítková Redakce Dana Řezníčková Korektura Barbora Srncová Obálka Tomáš Vondráček Grafická úprava a sazba Roman Křivánek, Art007 Vydala Grada Publishing, a. s. v Praze roku 2017 pod značkou Cosmopolis jako svou 6495. publikaci Tisk FINIDR Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, Praha 7 ISBN 978-80-271-9649-4 (ePub) ISBN 978-80-271-9648-7 (pdf ) ISBN 978-80-247-5854-1 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a  šířena v  papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Georgina Guthrie

Láska podle Shakespeara

III.

Mým čtenářům s vděčností.

Při věrných srdcích svazku o překážce –

ne, nemluvte mi. Láska láskou není,

když opuštěna, opouští též krátce,

neb změnu shledá-li, se sama změní:

Ach ne! Toť maják pevně stojící,

jenž nechví se, v bouř hledí, jež se šeří...

(Sonet 116)

Miranda a bouře

1916, olejomalba

John William Waterhouse (Anglie, 1849–1917)

Soukromá sbírka

9

1. KAPITOLA

Začátek

Začátek vám povím, a libo-li, vzácné slečny,

můžete se podívati na konec;

neb nejlepší ještě zbývá...

(Jak se vám líbí, jednání první, scéna druhá)

„Z

atraceně, Matte. Můžeš si pospíšit?“ zabušila jsem na dve

ře koupelny. Určitě mě slyšel? Zkusila jsem kliku. Zamčeno. „Matte!“

Najednou se za  mnou prudce rozletěly dveře Mattovy ložnice

a v nich se objevil hlavní podezřelý v děravým triku a kraťasech.

„Co děláš ještě v pyžamu?“ zívl a mžoural na mě slepenýma očima.

„Neměla bys už jít do práce?“

„Snažím se. Zaspala jsem. Mám tam být ani ne za  půl hodiny...“

Znovu jsem se podívala na dveře od koupelny. „Ale když ty seš tady

a Jo si šla zaběhat,“ ukázala jsem mu vzkaz, který mi Joanna nechala,

„tak kdo je sakra ve sprše?“

„Sarah. V půl desátý má pracovní pohovor.“

10

Gčěů řžĚ GŘůřč

„Och.“

Okamžitě jsem sklapla. Když jsem se včera vrátila domů z víken

du na Grantovic chatě, všichni byli zalezlí u sebe a měli zavřeno. Co

pak tu Sarah zůstala na  noc i  v  neděli, když měla druhý den ráno

pohovor? Tak tohle bylo vážný.

„Sarah se musela v sobotu vystěhovat ze svýho bytu,“ vysvětloval Matt.

„Možná tu s náma chvíli zůstane – teda jestli ti to nevadí, samozřejmě.“

Zůstane? To jako myslí, že tady s náma bude bydlet?

„Už jsem to řekl Jo. Souhlasí.“

Takže když se mi to nebude líbit, budu ta zlá?

„Jo, jasně. Taky souhlasím. V pohodě.“

Potřebuju přestat pořád opakovat to slovo. Čím víc to říkám, tím

víc zlá si připadám.

„Jenom jestli seš si jistá.“

Kousla jsem se do jazyka a přikývla.

„Super. Díky.“ Zalomcoval s klikou u koupelnových dveří. „Za to

hle se omlouvám. Možná by ses mohla vysprchovat pozdějc?“ S na

dějí se na mě zadíval.

Hm, jasně, včera jsem měla během ranní sprchy sex, pak další od

poledne na kulečníkovým stole, po kterým jsem použila jenom vlhčený

ubrousky. Vysprchovat se pozdějc? Ani náhodou.

„Fakt si potřebuju dát sprchu. Jako... vážně.“

„Ááách, chápu. Sarah?“ zařval skrz dveře. „Můžeš sebou hodit?“ A s tím

na mě zvedl obočí a opřel se o stěnu. „Takže sis užila pěknej víkend, co?“

Ach, Matte. Jako vždycky ti to až moc dobře pálí.



11

Lčěů  řžĚŘ S ůěř  

O půl hodiny později jsem běžela přes univerzitní nádvoří a během

toho vyťukávala Danielovi textovku. Nebyla jsem si jistá, jestli už bude

vzhůru, ale potřebovala jsem se s ním podělit o svoje mizerný ráno.

Neměli bychom spolu telefonovat do jedný do rána!

Zaspala jsem a teď přijdu pozdě do práce!! A.

Ukázalo se, že Daniel je vzhůru a v naprosté pohodě.

Dobré ráno, krásko! Omlouvám se, že jsem tě zdržel tak dlouho.

Měla jsi zůstat u mě!

A k tomu, že přijdeš pozdě do práce, beru to jako ZNAMENÍ. D.

Ha ha. Jak ses vyspal? A proč jsi vzhůru tak brzo? V kolik máš být

u otce v kanceláři, abys mu pomohl vybalit?

(Vidíš, jak jsem teď změnila téma?) A.

(Ano, máš můj obdiv. Mistrovsky provedeno, jako vždy.)

Spal jsem jako mimino. Tátovi půjdu pomoct v devět.

Budeš později v jednom kole? D.

12

Gčěů řžĚ GŘůřč

Ty jsi spal jako mimino?

Cucal sis palec a počurával se?

Velmi atraktivní. A nejsem si jistá.

Kdo se ptá? A.

Tvůj oblíbený učitel kulečníku. D.

V tom případě je ti celé mé odpoledne k dispozici. A.

A bude mi k dispozici i něco jiného?

Jsem si jistý, že se mě na to zeptá. Co mu mám říct? D.

Řekni mu, že je perverzní. A.

Znáš ho dobře! ;) Napíšeme si později.

Hodně štěstí s ledovou královnou. D.

Díky za důvěru.

Tak později. Miluju tě, námořníku. xo A.

13

Lčěů  řžĚŘ S ůěř  

Taky tě miluju, broučku. V práci budeš skvělá.

Ačkoliv... zapomeň na to. Ty VÍŠ, co mám na mysli.

Už teď mi chybíš. D.

A i když jsem mu na to neskočila, Danielovy ne-tak-jemné náznaky, že

bych měla v práci skončit, mi neunikly. Ale v jedné věci měl pravdu –

vyspala jsem se tak málo, že už jsem rovnou mohla zůstat u něj v bytě.

Rychle jsem vyběhla schody do děkanovy kanceláře a přitom si

vybavila Danielův výraz, když mi včera večer předával klíče od svého

apartmánu. Byl tak opravdový – zoufale chtěl, abych věděla, že můžu

kdykoliv přijít a  odejít, jak se mi zachce, a  cítit se tam jako doma.

Usmála jsem se a  přejela v  kapse prsty po  přívěsku od  Swarovské

ho. Jenže jakmile jsem došlápla na poslední schod, úsměv mi opadl.

Na  druhé straně kanceláře u  oken stála nová děkanka, Elaine Arm

strongová, a  poklepávala prstem o  stůl, oči upřené na  místo nade

dveřmi. Zírala na hodiny.

Zhluboka jsem se nadechla, udržela hlavu vzhůru a otevřela pro

sklené dveře.

„Páni, to bylo šílené ráno...“ vyhrkla jsem, ale zastavila mě vražed

ným pohledem ještě dřív, než jsem se vůbec dostala ke stolu.

„Osm třicet?“

„Pardon?“

„V  tuhle dobu vám začíná pracovní doba, je to tak? Osm třicet?

Jste Aubrey Priceová?“

Mrkla jsem na hodiny. Přišla jsem o pět minut později.

Gčěů řžĚ GŘůřč

V pokusu nevšímat si jejího mrazivého chování jsem k ní natáhla

ruku.

„Ano, jistě. Aubrey Priceová. Ráda vás poznávám.“

A  zatímco moje dlaň byla zpocená, ta její byla studená a  suchá.

Kostnatý pařát by pro ni byl výstižnější.

„Omlouvám se za  těch pár minut zpoždění,“ pokračovala jsem

a snažila se vyplnit to ticho. „Měla jsem to nejbláznivější...“

Stáhla ruku a znovu mě přerušila.

„Možná David Grant na věcech, jako je dochvilnost, netrval, ale já mám pro ni slabost. Můžete mě klidně nazývat pedantkou.“

Její stále nemilosrdné modré oči postrádaly jakoukoliv stopu hu

moru.

Pedantka? Dokázala bych vymyslet pár věcí, jak ji nazvat, ale „pe

dantka“ mě rozhodně nenapadla.

V  žaludku se mi vzbouřily všechny žaludeční šťávy. Takže u  ní

není na omluvy nebo vysvětlení místo. Fajn.

„Už se to nestane,“ řekla jsem, setkala se s ní pohledem a nenechala se od ní zastrašit.

„Jsem ráda, že jsme si rozuměly.“

Utekla jsem ke svému stolu a otřela si dlaně do sukně. Líně kolem

něj prošla a přejela přitom po pracovní desce svým pěstěným prstem

s dokonalou manikúrou. Potlačila jsem nutkání se otřást.

„Minulý týden jsem tu byla,“ prohodila. „Kdybyste tu byla také, mohly jsme si o mých očekáváních promluvit.“

„Musela jste se zastavit během doby, kdy měla službu Gisele. Já pracuji v pondělí, ve středu a v pátek dopoledne,“ vysvětlila jsem.

15

Lčěů  řžĚŘ S ůěř  

„Jsem si vědoma vašeho rozvrhu. Zastavila jsem se tu v  pondělí

ráno. Nebyla jste tu.“

„Ano, to je pravda. Děkan mi dovolil vyměnit si s  Gisele službu,

abych mohla jít na zkoušku.“

„C h ápu. “

Co chápeš, ty mrcho? Měla jsem podělanou zkoušku!

„Jsem překvapená, že vám děkan Grant nenavrhl, abyste se zasta

vila ve středu nebo...“

Přerušila mě mávnutím ruky. „Na  tom nezáleží. A  prosím neza

pomeňte, že David Grant už tu nadále děkanem není. Jsem to já.“

„Jistě.“

„Budete si muset zvyknout na nový pořádek. A to brzy.“

Milá dámo, k tomu není na světě dost času.

„Dala bych si nějakou kávu,“ oznámila. „Nízkotučné mléko a  je

den umělý cukr.“

A s tím se otočila na svém vysokém podpatku a odkráčela do zad

ní kanceláře.

Fajn, slečno Okázalé pózy. Tak teda kafe.

Zapnula jsem překapávač a vrátila se ke stolu, abych si otevře

la e-mail. Po několika neúspěšných pokusech se přihlásit jsem to

vzdala. Nalila jsem Elaine hrnek a došla s ním ke dveřím do kan

celáře.

„Děkanko Armstrongová? Tady je ta káva.“ V  obavě, aby mě ne

sežehl nějaký výboj z elektrického plotu, kdybych šlápla vedle, jsem

ji položila na polici s knihami poblíž dveří. „A měly bychom zavolat

na IT oddělení. Nefunguje mi heslo k e-mailu.“

16

Gčěů řžĚ GŘůřč

„Nechala jsem ho změnit,“ promluvila kamsi do  zdi před sebou,

když vytahovala z police nějaké katalogy a následně je házela na pod

lahu. „Jakožto univerzitnímu studentovi nebyl váš přístup k tomuto

e-mailu vhodný. Nikdy bych na tuto pozici studentku nepřijala, kdy

by to bylo na mně. Gisele si s e-maily poradí sama.“

Cože? Když měl děkan Grant učinit nějaké rozhodnutí, které by

ovlivnilo studenty, vždycky se mě ptal na můj názor. Ten už ale oči

vidně není vítaný.

„Vyřídím tedy papíry.“ A s tím jsem popadla hromadu složek z po

řadače před kanceláří.

Elaine se objevila ve dveřích hned za mnou, hrnek s kávou v ruce.

„Není třeba, abyste měla přístup i ke kartotéce. Vezmu si váš klíč.“

Odložila jsem papíry a  sundala příslušný klíč ze svého kroužku.

Když jsem jí ho vkládala do  natažené dlaně, málem jsem skřípala

z u by.

„Dobrý bože, co je tohle za kafe?“ Zhnuseně odložila hrnek.

S Davidem jsme se často smáli nad otřesností naší ranní kávy, ale

i tak jsme ji oba vypili. Byl to takový náš vtip. S Armstrongovou o ní

očividně vtipkovat nebudeme. Ve  skutečnosti byly jakékoliv vtipy

velmi nepravděpodobné.

„Je to President’s Choice. Skvělá kanadská káva,“ odpověděla jsem.

„Na téhle kávě není skvělého nic.“ Odešla do své kanceláře a vráti

la se s desetidolarovkou v ruce. „Příště radši Starbucks, ale pro tento

krát mi dojděte do Wymilwoodu a kupte mi šálek ranní kávy. Nechte

ji tak. Zbytek si dochutím.“

„Chcete, abych vám došla koupit kávu?“

17

Lčěů  řžĚŘ S ůěř  

Hlasitě nasála nosem vzduch, až jsem čekala, že jí z něj při výde

chu vyšlehnou plameny.

„Je to problém?“

„Ne, vůbec ne. To je v pořádku. Jen jsem myslela, že je tady spous

ta věcí, co musím vyřídit...“

„Deset minut zdržení snad zvládnu,“ protočila panenky a vrátila

se do své kanceláře.

No, došla jsem k závěru, že deset minut mimo její společnost zase

nezní tak špatně. Popadla jsem kabelku a  cestou ven jsem poslala

Danielovi textovku.

Elaine si myslí, že moje kafe je hnusný. A.

Odpověděl, zrovna když jsem stála ve frontě.

Co jsem ti říkal?

Povýšená, blahosklonná ultra mrcha, že? D.

A to ani nezmiňuju nafoukaná, arogantní, se zálibou v ponižování

lidí. ;)

Už nikdy nebudu zpochybňovat tvou schopnost použití nadbytečných

přídavných jmen. Odpustíš mi to? A.

18

Gčěů řžĚ GŘůřč

Možná bys mi to mohla vynahradit... D.

Mohla bych ti dneska večer uvařit večeři...

Nebo další masáž? Drbaní na zádech? :) A.

Ano, prosím, kurva ano a ANO! ;)

Právě jsi mi vylepšila den. Promluvíme si později. D.

Jak to, že se to Danielovi v  mém případě vždycky povede taky?

Prostě jen tak. Cestou zpátky k  Northrop Frye Hall jsem si po

brukovala v naději, že horká káva rozpustí Armstrongové ledovou

fasádu a  zlepší jí náladu. Zůstalo jen u  toužebného přání. Další

hodinu a  půl byla stejně tak hnusná jako prvních patnáct minut

našeho nešťastného setkání. Ale když ve  tři čtvrtě na  jedenáct

vtančil do  skleněných dveří Daniel, moje dobrá nálada byla oka

mžitě zpátky.

Tričko s krátkým rukávem. Žádná bunda.

Takže zatímco jsem slintala nad jeho nádhernými předloktími,

tiše jsem děkovala bohu za to, že už je jaro. A pak jsem si vzpomně

la, kde to vlastně jsem. Elaine byla ve  své kanceláři a  dveře měla

dokořán.

Mluvili jsme s  Danielem o  tom, že bychom po  mé promoci po

stupně zveřejnili náš vztah, alespoň tedy před univerzitními pracov