načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Láska bez pout - Krok za krokem k zapomenutému zdroji lásky - Šárka a Zdeněk Weberovi

Kniha: Láska bez pout - Krok za krokem k zapomenutému zdroji lásky
Autor:

Kniha Láska bez pout přináší praktické rady na obnovení lásky v každodenním životě. Prostřednictvím příběhů, informací a tipů proniká do témat, jako jsou strach, bolest, ...


Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  239
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  279 Kč
14%
naše sleva
8
bo za nákup

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » True Self
Rok vydání: 2016-09-05
Počet stran: 152
Rozměr: 210 x 150 x 8 mm
Úprava: 141 stran
Vydání: Vydání první
Vazba: Paperback
ISBN: 978-80-260-9756-3
EAN: 9788026097563
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha Láska bez pout přináší praktické rady na obnovení lásky v každodenním životě. Prostřednictvím příběhů, informací a tipů proniká do témat, jako jsou strach, bolest, očekávání, závislost či konflikt. Nabízí pohled ženy i muže, kteří jsou nejen autory knihy, ale i partnery v životě. Ukazují cestu, jak začít ve vztazích a milovat druhé i s jejich stíny, obavami, rozvody i lidstvím s cílem - přestat potlačovat svoje emoce a začít žít lásku bez (krok za krokem k zapomenutému zdroji lásky)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JustLove
Láska bez pout
Šárka Kotvalová a Zdeněk Weber





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove

| L á s k a b e z p o u t | O b s a h
2





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | p ř e d m l u v a
3
P.S. od Šárky: Původně jsem chtěla napsat mnohem delší
předmluvu. Několikrát jsem ji už měla i rozepsanou. Kdybych
ale trvala na svém původním očekávání od sebe samé, dost
možná by ještě dlouho byla tato knížka jen u mě v počítači.
Předmluva
Když láska proudí a  teče, většinou nemáme pocit,
že bychom ji potřebovali ve svém životě probouzet či
rozvíjet nebo že bychom si potřebovali o lásce cokoli
číst. Jsou to až ty chvíle, kdy se nám nedaří, kdy nás
něco zraňuje, kdy nevíme, kudy dál správně jít, a kdy
saháme po knihách, hledáme vztahovou inspiraci,
podporu a  přihlašujeme se na různé semináře.My
sami se Zdeňkem se k  tématům obsaženým v  této
knize často obracíme, když se v „řece našeho vztahu
dostaneme na mělčinu” a ocitneme se v situaci, kdy
se mezi námi něco zadrhne.
Knížka vznikla jako záznam rozhovorů na téma
Pouta lásky, kdy jsme spolu se Zdeňkem začali
spřádat esenci projektu JustLove. V  době, kdy jsme
spolu začali žít. Věřili jsme v  hloubku a  zralost
naší lásky, přesto jsme si byli jistí, že se nevyhneme
obtížím, pochybnostem a  všem stínům blízkého
soužití. Přáli jsme si s  nimi zacházet vědomě
a  neztratit přitom sami sebe, vzájemnou lásku
a  smysl společného života. Totéž přejeme i  všem
čtenářům naší knihy.
Šárka a Zdeněk





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | Š á r k a a j e j í p ř í b ě h , Z d e n ě k a j e j h o p ř í b ě h
4
Zdeněk Weber a jeho příběh
„Můj život nejvíce ovlivnila láska. Být, cítit se milován
a  milovat, bylo už od prvních krůčků to, co mě zajímalo.
Později v dospělosti, kdy jsem se již vědomě vydal na duchovní
cestu, se mě jeden z  mých učitelů zeptal: ‚Zdenku, co je to
láska?‘ Ta otázka se mnou zůstala a  pozvala mě na cestu
objevování. Vím, co je to láska s pouty a jak bolí. v mém životě
a především dětství bylo hodně lásky, ale lásky spoutávající,
dusící, podmiňující. Zpráva o  lásce, kterou jsem dostával od
celého světa, byla, že láska není zadarmo, láska bolí, o lásce se
ve vztazích nemluví, láska se předpokládá, láskyplný člověk
je naivní blázen. Moje srdce vždy bylo a je větší než má mysl.
To, co cítím v srdci, je pro mě důležitější než cokoli jiného a žít
s  otevřeným srdcem je můj záměr číslo jedna. Po 40 letech
života ve vztazích vám řeknu jednu věc: ‚Žijte vždy tak, aby
cesta mohla žít a pokračovat a láska vždy zůstat. Tedy láska
zůstává a  cesty se rozejdou a  možná se zase sejdou, kdo ví.
Milovat můžeme jen tehdy, pokud dovolíme, abychom cítili,
že síla, které říkáme bůh, je zamilována do nás a do každého
dalšího. Jedině tak můžeme milovat dál.‘ Spolu se Šárkou
jsme na prahu čtyřicítky našli jeden druhého. Našli se jak jako
životní partneři, tak zapálenci do kultivace a  rozvoje lásky
v  našem životě, vztahu a  rodičovství, do povolání poradců
a mentorů, lektorů, investorů. Milujeme stále se prohlubující
bytí a žití v lásce spolu s našimi dětmi a teď i s vámi.
Šárka Kotvalová a její příběh
„Můj život je tvořen velmi pestrou mozaikou blízkých vztahů.
Vyrostla jsem v rodině se dvěma staršími sourozenci z tátova
prvního manželství a jako jediné dítě své mámy. Vystudovala
jsem ekonomii a ve své rané dospělosti jsem budovala kariéru
v  nadnárodních korporacích a  žila sama, v  občasných
vztazích s  nedostupnými muži. Až ve třiceti letech jsem
potkala svého prvního dlouhodobého partnera a  po
porodu syna jsem se začala hlouběji zajímat o  rodičovství,
principy rodinných a mezilidských vztahů, které mě vždycky
přitahovaly. Od té doby jsem absolvovala mnoho různých
seminářů, kurzů a  výcviků a  mnoho hodin jsem věnovala
své osobní terapii. Po devíti letech soužití jsme s  bývalým
partnerem naši společnou cestu ukončili rozchodem
a o našeho syna se společně staráme ve střídavé péči. Nyní žiji
se Zdeňkem a v našem společném domově se moje i jeho děti
potkávají střídavě v  různých sestavách. Také spolu vedeme
semináře a  tvoříme projekty, ve kterých provázíme lidi na
cestě ke znovunalezení jich samých, jejich hluboké vnitřní
podstaty, pomáháme jim ošetřit dávná emoční zranění,
probudit zdroje lásky uvnitř jich samých a naučit je zdravým
vztahům.“





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | V s t u p t e a v í t e j t e
5
jací jsme. Teprve ve chvíli, kdy cítíme, že nás někdo miluje
i se všemi našimi stíny, study, obavami, rozvody a lidstvím,
dokážeme milovat ty druhé.
Umění žít ve vztazích je v  životě to nejdůležitější.
V opačném případě se z nás stanou jen soutěživí psi, kteří
neustále běhají dokola. V poslední době se stalo „módní“
držet neustálou kontrolu nad věcmi a  lidmi. Umět se
prosadit, postarat se o  sebe, vydělat peníze a  především
myslet – to všechno je v  pořádku, ale jen v  případě,
když netrváme na tom, že je to celý náš život. Protože ve
skutečnosti je to tak 10 % našeho potenciálu.
„Nikdy jsem nebyl člověk hlavy. Odmala jsem hrál hokej,
vyrůstal na severu Čech a  byl divoké dítě, které se jen těžko
dalo zařadit do nějaké škatulky. Porušoval jsem všechny
předpisy a polemizoval se vším, co mě chtěli ve škole naučit,
což vedlo k ne příliš dobrým známkám. Jenže já pořád jednal
instinktivně, ze srdce a  prožil mnoho bolavých zkušeností,
protože když jednáte skrz srdce, které buduje moudrost,
učíte se skrze rány života. To mě však nezastavilo. Rozpoznal
jsem, že věda, znalosti a  celý svět zaměřený na racionální
zpracování informací a vůli je něco pokřiveného. Viděl jsem,
jak lidé s  odporem chodí do práce, děti se s  odporem učí
a všichni jsou ze života vyčerpaní.
V dospělosti jsem začal podnikat a  dosáhl úspěchu, ale na
Vstupte a vítejte
JustLove – lidské učení
o síle, lásce,
zranitelnosti a humoru
Byli jsme vychovaní tak, abychom potlačovali svoje
emoce, myšlenky a slepě a tiše přijali věci takové,
jaké jsou. Abychom nic nedělali a snažili se vejít
do předurčeného nezměnitelného plánu. Odkloňte
se od této cesty. Staňte se tím, kým opravdu jste.
Začněte mluvit, dýchat a vnímat skrz své srdce.
Život je neustálý tanec mezi autonomií a  sounáležitostí.
v současné době žijeme hodně na straně autonomie, což
z  nás dělá neurotické bytosti, které se musí spolehnout
pouze samy na sebe. Mnoho teorií mluví o tom, že ze všeho
nejdůležitější je nejdřív milovat sám sebe a pak nás budou
milovat všichni ostatní. To je ale pouze ezoterická touha.
Jsme sociální bytosti a  potřebujeme se potkávat s  lidmi,
kteří nám nabídnou možnost být přijímáni přesně takoví,





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | V s t u p t e a v í t e j t e
6
v  určitou chvíli jsem se dostala sama se sebou do konfliktu.
Jedna moje část zodpovědně a  poslušně vykonávala, co se
po ní chtělo, ale ta druhá si uvědomovala, že proto, abych
splnila prodejní cíle, mi nezbývá nic jiného než „ vykrást” cítění
druhých lidí. V  důsledku tohoto poznání jsem se v  osobním
životě čím dál víc vzdávala cesty intelektu, který jsem v práci
často používala i manipulativně. Poslední roky potřebuji cítit
rovnováhu a žít nejen skrz hlavu, ale i skrz srdce.“
Šárka
Naše životní zkušenosti nás dovedly k rozhodnutí, že s vámi
chceme sdílet naše zkušenosti srdcem. Nejde nám totiž
jen o samotný obsah, ale také o energii, která se dotýká víc
srdce než hlavy. Hlava je součástí těla, což znamená i srdce
a  břicha, a  my jsme byli stvořeni pro život v  celistvém
souladu. Společnost nás však vychovala k  oddělenému
fungování. Zdánlivě proto, že je bezpečné nic necítit
a nemuset pochybovat. Mít otázky a něco cítit se
stalo nechtěným a nežádoucím. To je však velký omyl.
Proto se skrz projekt JustLove snažíme o  to, abychom se
znovu stali celistvými. Ať jsme inteligentní, ale ať zároveň
používáme moudrost srdce a moudrost břicha.
samém konci jsem byl vyhořelý, což mě přivedlo k  zájmu
o sebe a osobní rozvoj. Začal jsem zjišťovat, že lidská bytost,
pokud chce být pravdivá a  autentická, přirozeně tíhne ke
sdílení srdcem.
Srdce má hlídač sociálního zdraví, a  pokud ho
neposloucháme, konáme možná ve svůj prospěch, ale často
v  neprospěch vztahů a  jejich kvality. Poté jsme možná na
chvíli zajištění, ale vztahově úplně nešťastní. a pak je tu také
moudrost břicha, která chce, abychom jednali ve prospěch
zdraví prostředí, ve kterém žijeme. Když jsem zjistil, že tyto
moudrosti existují, uvědomil jsem si, kolik lidí kolem mě žije
odděleně – jenom v moudrosti svojí hlavy. Ta se však orientuje
pouze na strukturu, paměť a  řád, což způsobilo i  to, že jsme
si otrávili svět zvenku i  zevnitř, lidé jsou víc a  víc nemocní
a chodit do práce už téměř nikomu nepřináší radost.“
Zdeněk
„Vzpomínám si na dobu před deseti lety, kdy jsem pracovala
coby manažerka ve velkých nadnárodních korporacích.
Marketingové strategie jsme stavěli na poznatcích
o  souvislostech mezi vnímáním lidí a  jejich nákupním
rozhodováním. Byla to tvořivá práce, což mě bavilo, ale





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | V s t u p t e a v í t e j t e
7 4. Rozvzpomenout se,
že naším nejvyšším životním cílem je láska
Zajistit se, vydělat peníze a přinést domů něco k jídlu je
také druh lásky, ale zasytí pouze naše těla, ne naše srdce
a naše nejhlubší poslání. Na svět přicházíme s hlubokou
možností rozvinout se ve skutečnou bytost. Jenom
málo lidí tuto cestu skutečně podniká. My, protože jsme
hledali svoji nejhlubší vizi a našli ji, podporujeme lásku.
Nepotřebujeme někoho za každou cenu přesvědčit.
Chceme pouze sdílet naše zkušenosti z  toho, co
praktikujeme a co se stalo naším nazíráním na život a lásku.
Je pro nás přirozeně přítomné v  životě takto uvažovat,
vidět věci kolem sebe a být za ně vděční. Pokud chcete i vy
rozvíjet něco krásného, čtěte dál.
Pojďte s námi:
1. Znovuobjevit svoji skutečnou podstatu
Tou je podle nás znovunalezená láska. Nikoli láska
v kontextu zamilovanosti, ale láska coby životní cesta,
láska jako postoj a první a konečná odpověď.
2. Přijmout sami sebe na 100 %
Po malých krůčcích zjistit, že vás lidé přijímají
a znovu si vybudovat důvěru v to, že se smíte
rozvíjet do toho, kým opravdu jste.
3. Otevřít se myšlence, že vztah muže a ženy
je chrám plný darů a pokladů
Většina lidí zatím žije mimo tento chrám. K tomu,
abyste se do něj mohli vrátit, vede cesta přes zdolání
mnoha výzev a překážek. Společně to zvládneme.





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | L á s k a b e z p o u t
8
je pro nás v našem vlastním světě podmínkou k prožívání
lásky a kterou, když po nějaké době přestaneme splňovat
(což se většině z nás stane), tak najednou přestaneme cítit
lásku, přestaneme milovat a také být milováni.
„Pouto je fixace, kdy se zastavíte
v bezpečné ohrádce , na které trucovitě lpíte
a nechcete se z ní hnout. Takový postoj však
nevede k žádnému rozvoji, ale pouze
k tomu, že čím jste starší, tím jste starší, ale
ne moudřejší a s větším věděním o lásce.“
Zdeněk
Dva lidé se potkají a  v tu chvíli vědí, že spolu chtějí být,
a že je to konečně to pravé. Často si ale právě na základě
tohoto setkání o  druhém vytvoříme určitou představu
a nedovolíme mu již žádnou změnu. Ale ve třiceti nebo
ve čtyřiceti letech nejsme stejní jako ve dvaceti.
Povolme proto svoje představy a připusťme, že to, co dnes
funguje, se může druhý den změnit. Pokud totiž u  nás
změna vyvolá jen panickou reakci: „Ouha, ono je to jinak,
než to bylo včera a než jsme se domluvili. Já to tak nechci,“
před možností změny se uzavřeme, pouze lásku spoutáme.
Tělo se stáhne a vztah mezi námi se zastaví.
Láska bez pout
Proč lásku poutáme? Děláme to vědomě?
A jak otevřít dveře svobodě, díky které začneme
ve vztahu znovu dýchat a neutopíme se v bludišti
domněnek, stagnace a nedorozumění?

Láska je naším základním stavem, ze kterého vycházíme
a do kterého se zase vracíme. Každý vztah má různé barvy,
situace, porozumění a  nedorozumění. Ale pokud to, zda
někoho máme rádi, je podmíněno splněním nějakého
našeho očekávání nebo představy o tom, jaký by ten druhý
měl být, je láska spoutávána a  přestává mezi partnery
proudit.
Láska bez pout neznamená, že budeme bezhraničně
svobodní a  budeme si dělat, co chceme. Jde o to být
sami sebou a milovat druhé takové, jací opravdu
jsou. Zbavit se všech možných představ o  tom, jací by
lidé měli být. Jsme organické bytosti, a pokud jimi chceme
zůstat, měli bychom začít reflektovat, kde právě jsme.
Nesnažme se ji proto zapasovat do nějaké představy, která





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | L á s k a b e z p o u t
9
obav. Jenže tím se celý proud vzájemného vztahu zužuje
na úzkou silnici.
Cítit strach je naprosto v  pořádku. Špatné je, když jej
potlačujeme a  chováme se tak, jako by nebyl. Potlačený
strach se v  tu chvíli stane základnou našeho myšlení
a uvažování. a my si pak ani neuvědomujeme, že všechno
naše jednání je pod vlivem tohoto nevědomého strachu.
Žijeme život, kdy spoutáváme okolí. Říkáme tomu láska,
ale všichni kolem trpí, včetně nás samotných, protože
vynakládáme velké úsilí, abychom tento svůj svět udrželi
pohromadě.
Co dělat, když mě ovládne strach?
První krok
Uvědomte si, že máte strach. Přiznejte si to a podívejte se,
v jakých situacích se to děje. Tímto autentickým postojem
přinesete do situace vědomé srdce a strach se začne měnit
v  určitou bdělost a  střízlivost. Dojde vám, že jednáte na
základě nevědomého strachu, začnete vnímat i  jiné lidi,
nejenom sebe, a hlavně začnete dýchat.
Všichni jsme prošli vztahy, kdy jsme se zamilovali do nějaké
naší představy, jaký by měl náš partner být. Po nějaké
době jsme zjistili, že náš vztah nefunguje a že kouzlo, které
mezi námi bylo, kamsi zmizelo. Teď nastala chvíle, kdy je
potřeba odstartovat cestu k lásce, která nespoutává.
Všimněte si:
„Neustálá změna je přirozená. I v přírodě se vše
mění. Všechno roste do výšky, málokdy dolů.
I když se roční období cyklicky opakují a v listopadu
strom shodí svoje listí, už nikdy nebude menší
(dokud nezačne usychat a přirozeně odumírat),
a ani příští jaro už nebude stejné jako to loňské.“
Proč lásku spoutáváme?
Má to na svědomí strach, ať už vědomý či nevědomý. Naše
myšlenky směřují k  obavám: „Budu odmítnut/a, nebudu
přijat/a, nebudu milován/milovaná, nebudu nikam patřit,
umřu sám/sama a  hladová/ý.“ Důvodem je skutečnost, že
strach aktivuje mechanismus přežití, který má nevědomé
strategie – kromě toho, že přestaneme dýchat, se nám
zužuje vidění a  nabídne se nám pouze jediné řešení
situace, které skýtá příslib rychlého rozpuštění našich





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | L á s k a b e z p o u t
10
dalších lidí. Faktem je, že jsme sociální bytosti, a  proto se
náš strach často uvolňuje až skrze sociální kontakt. Jakmile
je našemu příběhu nasloucháno a je respektován, může se
strach osvobodit.
Otázka:
„Nemám problém vyprávět příteli o tom, co mě ve vztahu
trápí a z čeho mám strach. On se ale se mnou o takových
věcech bavit nechce. Vše by nejradši přešel mlčením. To ho
mám pořád nutit, aby se mnou mluvil?“
Odpověď:
Ve vztahu potřebujeme sdílet svoji zranitelnost. Když
to neděláme, vytváříme si brnění, které nás chrání před
tím, abychom cítili nejen bolest, ale i  lásku. Ano, milovat
znamená neustále riskovat, že budeme z 50 % milovaní a z
50 % podvedeni nebo opuštěni. Je velice důležité přijmout
skutečnost, že milovat je riziko. V  opačném případě
popíráme skutečnou podstatu situace a  láska mezi námi
přestává téct.
Druhý krok
Vytvořte si situaci, která vás zklidní. Udělejte cokoli, co
vám udělá jenom o trochu lépe, než je tomu v dané situaci.
Strach má totiž tendenci vytvářet extrémní situace, kvůli
čemuž se začneme chovat neadekvátně. Hledejte proto
cokoli, co vám pomůže uvolnit se: obejměte partnera,
běžte se na chvíli projít nebo si vemte knížku. Hlavně ale
nehledejte hned řešení.
Žijeme ve velmi rychlé společnosti, a  když dostaneme
nějaký návod, jsme zvyklí ho na sebe co nejrychleji
aplikovat. Jenže rychlost je opět hnaná strachem a zužuje
možnost širšího vidění.
Třetí krok
Uvědomte si, že jste v naprostém pořádku a smíte se bát.
Toto přijetí sebe sama je velice důležité, protože jenom
pokud si dovolíte být takoví, jací jste, můžete se posunout
dál. Jakmile budete mít pocit, že je s  vámi něco špatně,
strach se vás bude dál držet.
Čtvrtý krok:
Sdílejte svůj příběh. Strach je pocit, který vzniká
v momentě, kdy je některá z našich potřeb, která udržuje
náš celkový komfort, ohrožena. Je mnoho potřeb, které
si můžeme plnit sami, ať už je to potřeba bezpečí nebo
sytosti. Existují ale i ty, u nichž se neobejdeme bez pomoci





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | L á s k a b e z p o u t
11
Proto se nelze divit tomu, že mlčení ve vztahu vede
k  nenávratnému odpojení a  k naprosto nudnému životu,
který si lidé začnou kompenzovat:
• kariérou
• honbou za penězi
• alkoholem
• kouřením
• pornografií
• jinými vztahy
Ženy se často upínají na:
• děti
• nakupování
• jídlo
• idealistické snění o mužích a vztazích
Často se ptáme:
„Proč to mám být zase já, kdo o problému
začne mluvit?“ Na to je jednoduchá odpověď:
„Protože můžete.“
A je to vaše zodpovědnost, zda situaci necháte být,
nebo naopak zvednete míček a znovu
rozproudíte tok lásky.
Co můžete pro partnera udělat:
1) Podívejte se na svoji stranu hřiště
Jestliže má váš partner brnění, vy ho někde máte také.
Situace totiž nikdy není jednobarevná. Představte si
lásku jako hru – pohyb míčku během utkání softtenisu.
Je důležité podívat se nejdříve na svůj míček, na to, jak se
pohybuje po hřišti. Často máme tendenci vykřikovat: „Ty jsi
ten/ta, kdo za něco může!“ To však svědčí pouze o tom, že
sami odmítáme vidět svoji stranu hřiště.
2) Zjistěte svoji část příběhu v dané situaci
a sdílejte ji s partnerem
Nenárokujte si něco. Neobviňujte ho. Jen mu vyprávějte:
„Mně se stalo... Já cítím...“ Často tak otevřete i jeho stranu
hřiště a on začne vyprávět vám.
Strach a konflikty: Pojď, přejdeme to mlčením
Mlčení v první chvíli způsobí možná nudný, ale pohodlný
komfort. Rizikem je, když si začneme vytvářet představu
o  tom, jak se ten druhý má. Naše domněnky totiž bývají
minimálně v 50 % mylné. I lidé, kteří se znají velmi dobře,
často nevědí, co se s partnerem děje. Jediná chvíle, kdy se
dozvíme pravdu, je, když se potkáme slovně.





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 1 . L á s k a j a k o s a m o z ř e j m o s t
12
V tu chvíli se objeví strašák v podobě výčitek: „Ty nevidíš, co
všechno pro tebe dělám, takže já to dělat nebudu, a uvidíme,
co se stane.“ Partner následně často přichází s  reakcí:
„Ty neplníš svoje povinnosti.“ Důvodem jeho zloby je fakt,
že začal věci, které pro něj partner dělal z lásky, brát jako
automatickou provozní záležitost a nárokuje si, aby se děly
dál.
To ale roztáčí obrovskou spirálu výčitek. Najednou láska,
která povznášela, ustoupí do pozadí a  sílí stav, který je
nepohodlný, čeří emoce a  ve výsledku pouze vyvolává
hádky. Nakonec to končí tím, že usínáme zády k  sobě
a  přemýšlíme o  tom, jestli jsme si vybrali správného
partnera.
Mnoho lidí je přesvědčeno, že máme málo lásky. Důvodem
je naše rozdělování všeho na to, co podle nás láska je a co
není. Přestaňme pořád hledat a  čekat na velká vyznání
a hrdinské činy. Uvědomme si, že ve všem je láska. Je přímo
před námi. Láska je i to, že jeden z partnerů ustele postel,
ve které jsme celou noc spali. Ano, může se to zdát jako
maličkost, ale přesně to je láska. Převezměme konečně
zodpovědnost za to, že jakmile věci, které pro nás partner
dělá, začneme brát jako samozřejmost, přestaneme
vnímat a  vidět i  lásku, ona přestane téct, a  tím se začne
rozpadat i náš vztah.
1. Láska
jako samozřejmost
Proč mám stále pocit, že dostávám málo lásky?
Jak správně říct partnerovi „děkuji“? Umím si
opravdu vážit toho, co pro mě partner dělá, nebo
se to pro mě už stalo samozřejmostí a přehlížím to?
Když se dva lidé potkají, mají chuť z lásky jeden druhému
dávat – žena chce nakupovat, vařit, prát, žehlit; muž zase
přemýšlí o  tom, co společně podniknou o  víkendu, přes
týden chodí do práce, přináší domů peníze... Oba to dělají
z lásky. Žádný jiný úmysl v tom není.
Jakmile však začne partner tyto věci brát jako
samozřejmost, vzniká frustrace, která brání toku lásky.
Protože cokoli, co v  našem životě začneme pokládat za
samozřejmost, se začne zmenšovat a  ztrácet z  našeho
zorného pole. V  takových situacích přestáváme prožívat
vděčnost, cítit vnitřní hodnotu. Naopak ten, kdo je na
druhé straně, se v tu chvíli začne cítit neviděný, necítěný,
nemající hodnotu a odstartuje to u něj drama.





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 1 . L á s k a j a k o s a m o z ř e j m o s t
13
Zeptejte se sami sebe:
„Jak bych se cítil/a, kdybych neměl/a
nic z toho, co pro mě partner dělá, a já
to považuji za samozřejmost?“
Nová cesta
Často si vděčnost uvědomíme až ve chvíli, kdy věci
přestanou fungovat. Ženy říkají partnerovi: „Jsem tak ráda,
že jsi zajel s rozbitým autem do servisu.“ Ale co chvíle, kdy
se partner stará o auto kontinuálně, a právě díky tomu je
v  pořádku a  jezdí? Mužům zase musí dojít všechny čisté
ponožky, nebo musí prožít týden o  párcích ke snídani,
obědu i večeři, aby si uvědomili, co jim scházelo.
Začněme ve vztahu posilovat skutečnost, že láska není
samozřejmost, dřív než bude pozdě. Zkusme se vrátit
od samozřejmosti k  vděčnosti. Naučme se životnímu
postoji: „Nic není samozřejmost.“ Protože následně cokoli,
co pro nás někdo udělá, se stane darem. A  my začneme
být mnohem šťastnější, přirozeně šťastnější. A  když jsme
šťastní z  toho, co máme, a  nezahrnujeme se neustále
nutkáním mít stále víc a víc na úkor ostatních, naše láska
roste svobodně mnohem přirozeněji.
Příběh:
Znám příběhy stovky mužů, kteří milovali svoji ženu. Chodili
do práce, vydělávali peníze a  dělali to nejlepší, co uměli.
Ale z  druhé strany k  nim přicházely jen stížnosti, frustrace
a nespokojenost. Jednoho dne potkali ženu, která neudělala
nic víc, než že je viděla a  řekla: ‚Uvědomuji si, že řídíš auto,
a  není to pro mě samozřejmost, protože si díky tomu můžu
od řízení odpočinout. Vidím, že mi přineseš z  auta velký
nákup a  já si tak můžu oddechnout.‘ Tito muži začali být
konečně šťastní. Do té doby byli pouze otroky, od kterých
se automaticky očekávalo, že budou něco dělat. A  když to
nezvládli, jejich sebevědomí ztrácelo na síle a  ještě dostali
vynadáno. Znám ale zároveň i  příběhy několika desítek
mužů, kteří byli svým způsobem arogantní, a  to, co pro
ně jejich žena celý život dělala - to, že se s  nimi milovala,
myslela na ně, starala se o děti - považovali za samozřejmost.
A  pak jednoho dne zjistili, že jejich žena má někoho jiného
a podlomila se jim z toho kolena. Čím větší byla jejich pýcha
a arogance, tím delší byla jejich cesta ven ze zlomenosti. Tito
muži často začali ze všeho obviňovat svoji ženu a  dělají to
možná po zbytek svého života, protože nikdy nepřijali vlastní
bolest a spoluzodpovědnost ve vztahu.“
Zdeněk





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 1 . L á s k a j a k o s a m o z ř e j m o s t
14 Málokdo ví, že slovo „děkuji“ nám naši předci dali jako
dar a skrývá se za ním prohlášení: „Celou svojí bytostí jsem
ti vděčný/á za to, že jsem mohl přijmout to, co jsi mi dal/a.
Jsem hluboce vděčný/á za to, že s tebou můžu žít, být v tento
moment s  tebou a  že jsme se mohli setkat.“ Stejně tak za
slovem „prosím“ se skrývá: „Bylo mi potěšením a dělal jsem
to s radostí.“ Vraťme těmto slovům jejich význam.
„Děkuji“ nemusíme vyjádřit jenom slovy, ale i  pohledem,
pohlazením nebo zvukem. Jakmile si uvědomíme svoji
vděčnost, najdeme i svou přirozenou cestu, jak dát najevo
své „děkuji“. Každý z  nás má svůj autentický způsob
vyjádření. Proto není dobré úzkostlivě čekat na to, až
partner vyřkne „díky“, protože v tu chvíli si na to začneme
dělat nárok a  přestaneme být vnímaví vůči tomu, odkud
může láska téct. Začne nám unikat, jak se na nás partner
dívá nebo jak se cítí. Slovo „děkuji“ se může skrývat i v jeho
úsměvu.
Lásko, děkuji
Možná uplynula už spousta dní od chvíle, kdy jste se
nedívali na to, co pro vás dělá váš muž či vaše žena jako na
samozřejmost a nevíte, jak teď dát partnerovi najevo, že si
toho vážíte. Zkuste vsadit na upřímnost. Zahoďte pro jeden
večer ovladač od televize, sedněte si naproti partnerovi
a  řekněte mu: „Potřebuji, abys mě na chvíli poslouchal/a.
Chtěl/a bych ti říct, že celou dobu vidím, jak se o mě staráš,
a co pro mě děláš. Uvědomuji si, že to není samozřejmost.“
Důležité je, abyste to mysleli opravdu upřímně. a nebojte
se přitom mít vlhké oči, protože je to naprosto přirozené.
Pamatujte na to, že láska nejvíc teče skrz vlhké oči, ať už ze
strany ženy nebo muže.
Každý den se najde spousta okamžiků, kdy si můžeme
uvědomit, co pro nás partner dělá z lásky. Rozhodně však
není potřeba za ním neustále chodit a  opakovat mu, jak
jsme mu vděční. Často stačí jen říct slovo „děkuji“, při jehož
vyslovení budete cítit, že do tohoto jednoho slova by se
vešlo celé vaše srdce.





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 1 . L á s k a j a k o s a m o z ř e j m o s t
15
OTÁZKY a TIPY na závěr
Položte si otázky:
1. Jak bych se cítil/a, kdybych neměla
nic z toho, co pro mě partner dělá?
2. Co všechno jsem v našem vztahu
přijal/a za samozřejmost?
3. Jakými způsoby umím vyjadřovat
a vyjadřuji svoji vděčnost?
Otázka:
„Partner už dlouho bere vše, co dělám, jako samozřejmost.
a že by mi za něco poděkoval? To ani náhodou. Co s tím?“
Odpověď:
Vztah je velmi často zrcadlo, do kterého je potřeba se
podívat. Když si uvědomím, že mi na partnerovi něco vadí,
často útočím nejen na jeho stín, ale mám za sebou i svůj
vlastní, který nevnímám. Zeptejte se proto sami sebe:
„Jsem opravdu upřímně a  ze srdce vděčnáý/á? Co jsem
přehlížel/a? Na co jsem zapomněl/a?“ Protože je pravidlem,
že jakmile my sami přestáváme cítit vděčnost, začínáme ji
hledat venku a vyžadujeme ji od ostatních. Najednou stále
dokola říkáme: „On mi málo děkuje.“ Když si ale vděk sama
uvědomíte, začnete se dívat a  vnímat jinak a  partnerova
duše a srdce to zaregistrují.





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 1 . L á s k a j a k o s a m o z ř e j m o s t
16 2. Každý den před usnutím si napište nebo
alespoň uvědomte čtyři věci, které se staly ten
den a za které můžete být vděčni.
Zkuste najít jednu skutečnost pro každou z  následujících
oblastí:
a) události/věci, které se ten den staly,
b) za co jste vděčný/á sám sobě,
c) za co jsem vděčný/á někomu jinému,
d) laskavost, kterou jsem ten den udělal/a.
3. Zkuste každý den vědomě děkovat.
Při každém vyslovení slova „děkuji“ si uvědomte hloubku
tohoto aktu – to, za co děkujete, komu děkujete a že daná
věc opravdu není samozřejmostí.
Tipy:
1. Zeptejte se sami sebe, za co jste
ve vašem vztahu partnerovi vděční.
Vezměte si papír, tužku a pište. Ze začátku se to může zdát
jako náročný úkol. Budete mít pocit, že najdete nanejvýš
tři věci. Možná vás napadne, že byste měli napsat jen velké
činy. Nenechte se ale zastavit.
Jděte kousek po kousku. Začněte něčím, s čím je spojen váš
dobrý pocit – chvíle, kdy je vám dobře u srdce. Následujte
svůj vnitřní proud, kam vás vděčnost vede, a najednou si
uvědomíte, že toho je opravdu hodně.
Často se na tuto otázku začnou lidé sami sebe ptát až
v momentě, kdy se jim vztah rozpadá, nebo už vedle sebe
mají nového partnera. Udělejte to dřív, než se o  vašem
vztahu bude mluvit jen v čase minulém.





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 2 . N á š s t a r ý p ř í b ě h
17
na žádnou jinou. V  jiném nastavení nefungují stejné
strategie toho, co nedrhne, a  toho, co vztah posiluje.
Vždyť i maminky, které mají dvě a více dětí, shodně říkají:
„Každé dítě je úplně jiné!“ a přesně to platí i o vztazích.
Vše, co jsme prožili v  minulosti, je pro nás důležité. Je to
látka, ze které jsme utkaní. Otázkou však je, zda chceme
ten koberec plést i  nadále stejným způsobem, nebo
se rozhodneme přidat část, která bude z  úplně jiného
materiálu a  s odlišnou energií. Je jasné, že původní
koberec, po kterém se často šlapalo a  drobilo se na něj,
už nezměníme. Můžeme jej však uctít a uvědomit si, co na
něm bylo dobrého a užitečného, i to, co nefungovalo.
Naše psyché má přirozenou tendenci držet se toho, co zná,
i když to není úplně pohodlné, příjemné a někdy i užitečné.
Aby nám však bylo dobře a posouvali jsme se kupředu, je
potřeba z  tohoto komfortu, který nic nepřinášel, pomalu
odejít.
2. Náš starý příběh
V novém vztahu se chovám stejně jako v tom,
který už je minulostí.
Proč se na mě za to partner zlobí a láska se vytrácí?
A co se se mnou děje, když se vracím
za svými rodiči?
A. Předchozí vztahy
Lidé jsou částečně tvořiví, ale zároveň líní. Za dobrou
stránku lenosti by se dal považovat fakt, že díky ní
vzniklo mnoho vynálezů. Jenže lenost nás vede k  tomu,
že inklinujeme v  životě ke komfortu, což znamená, že
dáváme přednost situacím, které „nedrhnou“, a naopak se
vyhýbáme těm, které odpor způsobují. A  tak se často ve
vztahu s  partnerem chováme stejně, jako jsme to dělali
v předchozím partnerem. Jenže tím se pouze dostáváme
do spirály konfliktů a nedorozumění.
Je potřeba uvědomit si, že to, co fungovalo v  jednom
vztahu, bylo podmíněno tím, jací členové v  něm byli,
a že tato konstelace byla zcela unikátní a nedá se přepsat





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 2 . N á š s t a r ý p ř í b ě h
18
Proč se bráníme změně?
1) Prvotní reakcí na to, že něco, co jsme dělali
tisíckrát a šlo to,
najednou vyvolává konflikt, je šok. Přijde
uvědomění si: „Aha, můj starý zvyk tady nefunguje.
Takže jsou lidé, kteří to chtějí jinak?“
2) Víme, že jsme zvyklí chovat se starým způsobem
a zatím netušíme, jestli jsme schopni udělat změnu
3) Přichází pochybnost vůči partnerovi:
„Opravdu to myslíš vážně?“, „Opravdu to chceš jinak?“
To, že nová cesta opravdu existuje, v nás vyvolá trochu
úlevy, ale zároveň úzkost z toho, že si nejsme jistí,
zda jsme schopni po ní jít.
4) Může se objevit i moment,
kdy máme chuť partnerovi říct: „Ty si vůbec nevážíš toho,
čeho si vážil předchozí partner!“
5) Jakmile přijde rozhodnutí zkusit se zachovat
jinak, je potřeba nebýt na sebe příliš nároční.
Je totiž velmi těžké zastavit stroj, který jede v původních
kolejích, přehodit výhybku a rozjet se znovu a novým
směrem. Ale je to možné!
Příběh: „Nedávno jsem prošla partnerskou změnou
a dodnes čelím poznání, jak hluboko v sobě mám nastavené
některé zvyky z  předchozího vztahu. Jedním z  nich je moje
reakce na to, když mi partner řekne, že má o víkendu spoustu
práce. Protože jsem vždycky ctila poslání a  práci svého
muže, byla jsem zvyklá v  takové chvíli vzít dítě a  vymyslet
si program, aby měl můj muž absolutní volno. Stejně jsem
se zachovala i  vůči svému novému partnerovi, jehož reakce
však byla: ‚Já ale nechci, abys někam zmizela. Mám rád tvoji
společnost i ve chvíli, kdy pracuju.“ Šárka
Nové partnerství vyžaduje nový příběh.
Jakmile máte tendenci jet ve starých kolejích,
partner se oprávněně zlobí.





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 2 . N á š s t a r ý p ř í b ě h
19
B. Rodiče
Lidé se dělí na dvě skupiny: ti, kteří se chovají jako jejich
rodiče, nebo ti, kteří jejich chování hlasitě odmítají
a  stávají se jejich přesnou kopií, pouze si toho nejsou
vědomi. Pravdou je, že máme velmi silné tendence
opakovat chování otce a  matky. Pokud jsme ale schopni
uvědomit si to, máme příležitost neprospěšné vlivy, které
od nich pocházejí, utlumit nebo si od nich udržet odstup.
Pokud si však nejsme vědomi sami sebe a nemáme vlastní
sebereflexi, pouze opakujeme to, co jsme přebrali, a to bez
možnosti jednat svobodně.
Každý z nás má během života chuť vystavět vlastní mýtus.
Otázkou je, zda chceme, aby se v  něm objevilo: „Přežil
s  rodiči až do smrti a  obětoval tomu zdraví, manželství
a bohatství.“ Můžeme se rozhodnout i pro jinou cestu. A to
s vědomím, že rodiče mají vlastní mýtus, a chtějí, abychom
ho žili také, protože ho považují za jediný možný a správný.
To však není nutné.
Jediné, co je potřeba, je elementární úcta k rodičům našim
i partnerovým a je jedno, jací jsou. Je nutné ctít je, protože
z  nich pocházíme my, náš partner a  částečně i  naše
společné dítě.
Nová cesta
Nový vztah se vždy ponese na základech předchozího
vztahu. Je ale potřeba si postupně utvořit nové základy.
Právě rozhodnutí, že spolu půjdete jinudy, přináší
uvědomění si a  poznání, které souvisí s  tím, že věci se
opravdu můžou dít jinak. v  opačném případě partnerovi
pouze vnucujete svůj starý příběh.
Je přirozené, že pro některá jednání a  skutečnosti jsme
vzhledem ke svým zkušenostem z minulosti ztratili důvěru
a budeme mít tendenci (velmi často nevědomou) přinášet
stejnou nedůvěru do nového vztahu. A  to i  přesto, že se
věci dějí jinak a my vidíme a cítíme, že je to opravdu jiné.
Když však budeme naslouchat vnitřnímu smyslu pro
rovnováhu a  spravedlnost, můžeme si svoje chování
uvědomit včas a  říct partnerovi: „Přestože mi říkáš, že je
pro tebe některé chování úplně normální, já někde v sobě
nevěřím tomu, že to tak je“. Zároveň je potřeba začít
vědomě a  vůlí dělat věci jinak. Jednou, dvakrát, třikrát
to bude nejspíš s  obavami. Ale příště už vám to přijde
mnohem přirozenější. Jen díky změně máme možnost
předejít situaci, kdy se budeme sami sebe ptát: „Jak je
možné, že jsem se dostal/a do stejné situace jako s bývalým
partnerem? Vždyť on je úplně jiný než ten předchozí!“





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 2 . N á š s t a r ý p ř í b ě h
20
Návštěva rodičů partnera
Příběh: „Když přijedu za rodiči, jsem zase ten malý, uťáplý
kluk, po kterém pořád něco chtějí, a  už je nezajímá, že bych
něco mohl potřebovat i já sám.“ Zdeněk
Často se zamilováváme do příběhu svého partnera, který
se chová určitým způsobem a  má návyky, které patří do
jeho současného příběhu. Jenže pak se dostaneme do
situace, kdy se s  ním vrátíme do jeho starého příběhu,
k čemuž dojde vždy při návštěvě jeho rodičů. A najednou
před námi stojí někdo úplně jiný.
Hodně pomáhá vědomí toho, že jako pár jsme silní, protože
žijeme náš příběh, který v  momentě návštěvy společně
držíme a jsme jeden pro druhého zdrojem. Je však potřeba
mít na paměti, že ve chvíli návštěvy partnerových rodičů
se stáváme pouze pozorovatelem.
Možná budeme mít tendenci partnera v  některých
situacích ochraňovat nebo některé věci dělat jinak, ale ve
výsledku toho moc nezměníme. Můžeme mít jen důvěru,
že až od rodičů odjedeme, vrátíme se zpět do našeho
příběhu.
Příběh: „Po pár hodinách ve společnosti svého táty přepnu
do mužského režimu – snažím se vše vysvětlit, zařizuji a jsem
hodně hlasitá. Je to způsob, jakým jsem reagovala jako malá
holka, abych získala tátovu pozornost a uznání. Jenže se tak
chovám, i  když přijedu domů, a  trvá mi, než zase vpluji do
svého nového příběhu, ve kterém je mnohem větší prostor
pro mou uvolněnou ženskou energii.“ Šárka
Pokud si nejsme vědomi toho, že v sobě máme svůj starý
příběh pocházející z rodiny, po příjezdu od rodičů v něm
zůstáváme a  zlobíme se na partnera, proč vůči nám má
výhrady. Zlobíme se i  za to, že nás partner neoceňuje za
něco, za co nás táta nebo máma vynášejí do nebes.
Je potřeba uvědomit si, že je velmi složité vystoupit ze
starého příběhu. Ale jde to udělat vědomě. Je dobré
uvědomit si, kde se v  nás takové chování vzalo. Co ho
podnítilo? a zároveň si po příjezdu domů můžeme říct, že
tady už není potřeba chovat se starým způsobem.





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 2 . N á š s t a r ý p ř í b ě h
21
Často jsme netrpěliví a myslíme si, že když mu řekneme, co
má dělat jinak, on by s tím měl začít nejpozději druhý den.
Jenže starý příběh může být velmi silný, a dokud ho před
námi partner neotevře, vždy je prostor pro větu: „Já budu
trpělivá/trpělivý a  s láskou ti dám prostor, abys chování,
které mi vadí, párkrát zopakoval. Ale věz, že spolu můžeme
dělat věci nově.“
C. Krabice zranění
Velká část konfliktů vzniká z  nenaplněných potřeb, které
ale většina lidí nezná, protože pocházejí z  dětství. To, co
ve vztahu způsobuje největší drama, je něco, čemu se
říká zraněné vnitřní dítě. Je to ta část našeho dětského
já, na kterou byly okolnosti, které se děly, příliš – cítila
se ponížená, poraněná, žila v  situacích, které byly velmi
traumatizující, a nikdo nám v nich nepomohl. Tyto situace
se staly naší součástí a  na určité úrovni ovládají naše
prožívání a chování.
Vyrostli jsme a v dospělosti si v sobě nosíme
krabici, v níž jsou všechna tato zranění ukryta.
V žádném vztahu, který prožíváme,
je však nelze minout.
Důležitou kvalitou v celé situaci je soucit.
Pokud dokážeme soucítit a uvědomit si,
jak je pro nás osobně těžké vystoupit ven
ze svého starého příběhu a psát nové kapitoly,
můžeme se se stejnou laskavostí dívat na partnera,
jak se pod vlivem starého příběhu
na chvilku promění.
Doma můžeme partnerovi pomoci tím, že mu řekneme, že
vidíme, co u rodičů prožívá, ale že společně můžeme dělat
něco úplně jiného. On se v  ten moment uvolní, protože
může zase volně dýchat a není obviňován za to, jak snadno
přeskočí do starého příběhu, a řekne si: „Partner vidí, jak je
pro mě obtížné přeskočit do nového příběhu, a tím se ve
mně vymazává složitost celé situace.“
Mohou ale přijít momenty, kdy se partner neustále chová
pod vlivem starého příběhu, a  nám je to nepříjemné.
v  tu chvíli je na čase říct: „Dost! Tohle chování mě bolí!“
Předtím byste si však měli sednout a  sdílet svoje staré
příběhy. Zkuste to a dřív, než přestanete chování partnera
akceptovat, si nechte vyprávět. Je totiž dobré uvědomit
si, že nevíme, co se skrývá za chováním druhého člověka.
Neznáme důvod, proč je pro něj tak těžké v  učitých
situacích změnit svoje postoje.





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 2 . N á š s t a r ý p ř í b ě h
22
JAK REAGOVAT na otevřenou krabici zranění?
Reakce většiny lidí, když se jich něco dotkne, je,
že vás okamžitě obviní nebo se uzavřou
a přestanou se s vámi bavit.
Zkuste to jinak:
Pokud se dotknete zranění druhého, vydechněte, zpracujte
to na své straně a posléze spolu sdílejte, co se ve vás děje.
Když se otevře vaše krabička, v prvním momentě
zareaguje vaše tělo. Vy to můžete dát otevřeně najevo:
„Otevřel jsi mi starou ránu. Teď ještě nevím,
o co jde, a nechci o tom mluvit.
Dej mi čas, potřebuji s tím být sám/sama.“
Jen tak, že přestanete ignorovat chvíle, kdy se krabice znovu
otevírá, se můžete osvobodit od neustále stejných vztahů,
selhání, situací a vytvořit ve svém životě rovnováhu.
Často si kolem sebe stavíme hradbu, aby si našich zranění
z  dětství nikdo nevšiml. Pokud ale žijeme v  intimním
vztahu, zranění vždy vyplavou na povrch a  u 99 % lidí
odstartují drama, protože se jedná o  velmi citlivé věci.
Dramatu je však možné předejít a  zranění z  minulosti je
možné vyléčit.
Většina lidí si v dospělosti myslí, že je někdo zranil, okradl,
podvedl a  opustil. Ten někdo ale pouze otevřel box
bolavých příběhů a situace se sehrála znovu, jen s novými
kulisami.





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 2 . N á š s t a r ý p ř í b ě h
23
Tipy:
1. Zkuste se každé ráno podívat na svého partnera
tak, jako byste o něm nic nevěděli.
Zkuste se co nejčastěji dívat svěžím pohledem
a nepředjímejte, co se bude dít.
2. Dovolte si v různých situacích jednat novým
způsobem – tak, jak jste k dané situaci ještě
nikdy nepřistoupili či jste si nedovolili přistoupit.
Představte si, jak byste chtěli jednat jinak.
Vnímejte, jak na tuto představu reaguje vaše tělo.
Prožíváte-li při této představě příjemné pocity,
setrvejte u nich a zkuste je co nejvíce rozvinout.
Objevuje-li se ve vašem těle pocit úzkosti
či strachu, inspiraci najdete v kapitole Strach.
OTÁZKY a TIPY na závěr
Položte si otázky:
1. Jak moc dokážu svého partnera přijímat
i s jeho tendencí padat do starého příběhu?
2. Jak reaguji na okamžiky,
kdy se můj partner najednou začne chovat jinak,
než jak ho znám v jiných situacích?
3. V jakých situacích já sám/sama upadám
do kolejí svých starých příběhů?
4. Co dělám ze zvyku či na základě staré
zkušenosti, protože daný způsob chování kdysi
fungoval a já předpokládám,
že bude fungovat stejně i dnes?
Kdy cítím, že se chci něčemu
nepohodlnému vyhnout?





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 3 . Č a s
24
přizpůsobit se jim, nás tak přivádí do konfliktů mezi
návykem být rychlí a  intenzivní, a  být přítomní a  cítící
neboli prožívající.
Běh, který nemáme pod kontrolou, ovlivňuje i naše vztahy.
s  rozšiřujícím se zvykem nemít čas, se v  našem životě
objevuje nejistota. A  pokud cítíme ve vztahu nejistotu,
toužíme ji velmi rychle zahnat. Snažíme se ji zaplašit tím,
že si žádáme okamžitou pozitivní reakci od partnera.
Jenže tím, že hledáme rychlé a intenzivní odpovědi lásky,
si nedáváme dostatek času na to, abychom je prožili.
A. Život v přirozeném rytmu vs.
rytmus přežití
„Přirozený rytmus je rytmus života, který nám dává možnost
cítit se dobře. Jenže 90 % lidí v  naší společnosti funguje
v  rytmu přežití, což způsobuje, že naše myšlení, používání
slov a celkově styl života jsou najednou příliš rychlé. V tu chvíli
nereagujeme z  roviny života, ale přežití. Aniž to víme, naší
hlavní motivací je všechno rychle vyřešit a jít dál.“
Zdeněk
Jednou z  úrovní, ve které žijeme a  také vnímáme čas,
je fyziologická neboli instinktivní povaha. Naše tělo je
3. Čas
Netrpělivost je zabijákem všeho, lásky
nevyjímaje. Co to znamená žít v módu přežití?
Proč nic nestíháme a občas ani necítíme?
Proč muži mají často snahu racionalizovat
ženy, děti i svoje mužství?
„Nemám čas!“ Tato věta je dnes slyšet ze všech stran.
Dáváme všem najevo, že nemáme čas na bolest, na ztrátu,
na radost ani na oslavu. A  pro sebe si to odůvodňujeme
tím, že na něco takového ani není důvod hledat prostor.
Vždyť z toho přece nic nedostaneme, nic nám to nevydělá.
A co si tedy naši pozornost zaslouží? Většinou pouze to,
co je společensky ohodnocené – práce, výkon, vydělávání
peněz a jejich následné utrácení. Myslíme také na sociální
povinnosti, které kdybychom nesplnili, něco v  našem
životě – ať už vztahy nebo zázemí – by se začalo hroutit.
Nechali jsme se převálcovat rytmem výkonů a technických
strojů. To nás nutí využívat čas efektivně a  udělat víc
a  ještě víc práce. Je však potřeba uvědomit si, že stroje
mají naprogramovaný pouze výkon. Naše usilovná touha





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 3 . Č a s
25
Otázka:
„Když mi partner na moje otázky vždy
odvětí, že na odpověď potřebuje čas, zlobím
se, protože nechci čekat. Co s tím?“
Odpověď:
Když jsme v módu přežití, nedáváme sami
sobě ani druhým dostatek času.
Jenže tím se dostáváme do začarovaného kruhu, protože
pokud se partner dostane do situace, kdy po něm
chceme rychlou odpověď, začne ho strašit myšlenka:
„Když neodpovím dostatečně rychle, ztratím lásku.“
Tím pádem ani jeden z nás nemá čas na to
uvědomit si, co skutečně prožívá – jestli jsme
spokojení, unavení, smutní.
Všimněte si:
Pro inspiraci se podívejte, jak funguje společenství
v  domorodých kulturách. Každý jednotlivec tam
respektuje svůj vlastní rytmus, ve kterém je mu dobře.
Ať už je rychlý nebo pomalý, je vždy v  souladu se svým
časem. Zároveň existuje i  společný čas, který však počítá
živočich, jehož obyvatelem jsme my sami a tento živočich
má svoje schopnosti regulace a  také svůj rytmus. Díky
tomu se tělo udržuje v  rovnováze. To mu umožňuje být
v klidu, přirozeně reagovat na výzvy, být naším skutečným
domovem.
Naše tělo je zároveň naším mostem ke všem okolo
nás – reaguje a jeho hlavním cílem je dostávat se nazpátek
do přirozeného chování. Pokud je však vystaveno příliš
mnoha intenzivním situacím v příliš krátkém čase, zamrzne.
Přestáváme tak žít v  přirozeném rytmu a  automaticky
přepneme do rytmu přežití.
To nám brání reagovat adekvátně na nově
přicházející situace, což způsobuje:
a) žádné akce
Lidé, kteří odkládají řešení problémů na neurčito a nechtějí
se k  situacím postavit čelem, na ně nemají ve svém
nervovém systému kapacitu a jsou v módu přežití. v módu
života jsme totiž vždy schopni adekvátně reagovat.
b) příliš rychlé akce





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .
JustLove
| L á s k a b e z p o u t | 3 . Č a s
26
Jenže výsledkem těchto cílů není spokojenost. V  rytmu
přežití totiž nejsme schopni vnímat radost z  toho, co se
právě děje. a  tak se stává, že přijedeme s  partnerem na
vysněnou dovolenou. Na místo, na které jsme se upnuli
s představou, že nám na něm bude báječně a skvěle. Jenže
přes všechnu idylu kolem se pocit uspokojení a  štěstí
nedostaví.
V módu přežití nás neustále zahlcují velmi trvalé dojmy,
které jsou protknuté pocitem, že nám něco chybí. To v nás
vzbuzuje nevědomou nutkavost jednat, něco mít či do
sebe něco dostat. Většinou toužíme po dobrých dojmech.
Právě proto jsme v  poslední době tak závislí na zážitcích.
Dokonce by se dalo říct, že jsme zážitková společnost,
a  neustále nám je vnucováno něco krásného, hezkého,
co lze zkonzumovat, obléknout se do toho, řídit to, zažít,
bydlet v tom... Jenže, jakmile to získáme, máme pocit, že
to nestačí. Pocit uspokojení totiž rychle pomine, pokud si
jej vůbec dokážeme uvědomit na dobu delší než na pár
minut. Často tak potkáte lidi, kteří mají dost peněz i velký
majetek, a  přesto jen málokdo z  nich prožívá skutečnou
hojnost dojmů a může říct: „Můj život je naplněný radostí
a láskou.“
s rytmem každého člena skupiny. Západní civilizace, které
jsme součástí, žije opačným způsobem – existuje pouze
jeden čas, který je primární, a my a s tím i naše nastavení
stojíme někde na okraji. Společnost nám určuje, kolik
hodin týdně máme pracovat, kolik odpočívat. Všichni se
do tohoto času snažíme vejít. Tím pádem jsme ale zcela
mimo sebe a  nedaří se nám sladit se s  vlastním rytmem.
Jenže k tomu, aby nám bylo dobře a naše vztahy i my jsme
mohli žít svobodně, potřebujeme vnímat svůj přirozený
rytmus.
Začnu žít, až...
V módu přežití a ve stresu nejsme schopni žít v rytmu TADY
a TEĎ. Stejně jako zvířata, která se snaží dostat do bezpečí,
se neustále díváme dopředu, kam můžeme utéct. A často
se v našich myšlenkách objevuje:
Bude mi dobře, až:
• si našetřím
• pojedu na dovolenou
• si najdu partnera
• si mě partner vezme
• budeme mít děti
• děti vyrostou





J e š t ě v í c e i n s p i r a c e o l á s c e ? A n o . K l i k n ě t e .


       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.