načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Láska, agrese, deprese -- Objevování svobody, znovunabytí zdraví - Niek Brouw

Láska, agrese, deprese -- Objevování svobody, znovunabytí zdraví

Elektronická kniha: Láska, agrese, deprese
Autor: Niek Brouw
Podnázev: Objevování svobody, znovunabytí zdraví

- Všichni známe zákon pružnosti: stožár plachetnice není neohebný, a proto se nezlomí, poddajný rákos se po velké bouři narovná, kdežto mohutný strom bouře porazí. Tento zákon ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  165
+
-
5,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 166
Rozměr: 21 cm
Úprava: xi, 166 stran
Vydání: První vydání v českém jazyce
Název originálu: Love, aggression, depression
Spolupracovali: přeložily Karla Hyánková a Mária Turiničová
Skupina třídění: Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-0297-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Hlavním záměrem této knihy je pomoci naučit se zvládat kritické životní situace, jako je např. nemoc, pomocí získání emoční rovnováhy. Za tři hlavní autentické emoce, s kterými je nutno pracovat, autor pokládá lásku, agresi a depresi (ve smyslu pasivity a pomalosti). Také se zabývá tím, jak prací s těmito emocemi zvládat bolest, strach, nespavost nebo problémy v sexualitě. Zabývá se také vztahem mezi nemocí a svobodou, vztahem těla, mysli, duše a ducha apod. Kniha nizozemského lékaře a terapeuta, ve které představuje svoji alternativní terapii založenou na práci s emocemi a diagnostice fyzické a emoční nerovnováhy

Popis nakladatele

Všichni známe zákon pružnosti: stožár plachetnice není neohebný, a proto se nezlomí, poddajný rákos se po velké bouři narovná, kdežto mohutný strom bouře porazí. Tento zákon platí i pro člověka. Lidé, kteří dokáží reagovat pružně na pravidla a očekávání druhých, jsou lépe vybaveni proti bouřím, jež v naší společnosti čas to propukají. 

Niek Brouw vyšel z této myšlenky a vyvinul nový přístup k člověku, jeho nemocem a zdraví, jeho správnému i chybnému fungování. Je to přístup, který čtenáře nutí zaujmout postoj.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Niek Brouw - další tituly autora:
Láska, agrese, deprese -- Objevování svobody, znovunabytí zdraví Láska, agrese, deprese
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložily Karla Hyánková a Mária Turiničová


K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Brouw, Niek

[Love, aggression, depression. Česky]

Láska, agrese, deprese: objevování svobody, znovunabytí zdraví /

Niek Brouw; z anglické verze Love, aggression, depression ... přeložily Karla Hyánková

a Mária Turiničová. -- První vydání v českém jazyce. -- Praha: Maitrea, 2017

ISBN 978-80-7500-297-6

159.942 * 123.1 * 616.1/.9 * 159.9 * 159.9.016.1 * 615.8 * 615.851 * (0.062)

– emoce

– svoboda -- psychologické aspekty

– nemoc -- psychologické aspekty

– duše a tělo

– alternativní terapie

– uzdravování

– populárně-naučné publikace

615.8 - Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství [14]

Niek Brouw, M.D.

Láska, agrese, deprese

Love, Aggression, Depression

Copyright © N.A.B. Brouw, M.D., 1993

Translation © Karla Hyánková a Mária Turiničová, 2017

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2017

ISBN 978-80-7500-297-6


Obsah

Předmluva autora .................................................................................... ix

Cítění je základem života a lidské existence ............................................. ix

PRVNÍ ČÁST – NEMOC Z  jINé PERSPEKTIVy ................................... 1

1. kapitola – Cítění ................................................................................. 3

2. kapitola – Nedostatek svobody způsobuje nemoc, nemoc způsobuje

nedostatek svobody ........................................................................... 15

1. Svoboda a nedostatek svobody ..................................................... 15

2. Vyrovnaná lidská bytost ............................................................... 20

3. Dobře vyvážené řídicí systémy ...................................................... 24

4. Nemoc jako porucha rovnováhy ................................................... 27

3. kapitola – Základy jedinečné lidské bytosti ........................................ 31

1. jedinečná lidská bytost ................................................................. 31

2. Páteř ............................................................................................ 39

3. Svaly ............................................................................................ 42

DRuHÁ ČÁST – PSyCHOLOGICKý řÍDICÍ SySTéM ...................... 49

4. kapitola – Psychologický základ ......................................................... 51

1. Sociální emoce a skutečné emoce ................................................. 51

2. Tři skutečné emoce ................................................................... 60

A) Láska ..................................................................................... 60

B) Agrese ..................................................................................... 63

C) Deprese .................................................................................. 66

D) Jedinečná potřeba emocí .......................................................... 70

5. kapitola – Zacházení s emocemi ........................................................ 73

1. jak pozorovat emoce .................................................................... 73

2. Potřeba emocí typických pro naše ego .......................................... 82


6. kapitola – Psychologická rovnováha ................................................... 93

1. Vstup a výstup emocí ................................................................... 93

2. Porucha rovnováhy a ztráta kontroly .......................................... 102

3. Shrnutí ....................................................................................... 110

TřETÍ ČÁST – TEORIE V PRAxI ........................................................ 115

7. kapitola – Emoce jako zdroj energie ................................................ 117

Pozorování obsahu objektů z hlediska lásky, agrese nebo deprese .... 118

Vyčerpanost a poruchy rovnováhy .................................................. 122

8. kapitola – Poruchy rovnováhy v praxi .............................................. 133

1. jak rozeznat poruchu rovnováhy ................................................. 133

2. Když opravdu onemocníme ....................................................... 140

3. jak pracovat s touto knihou ........................................................ 144

9. kapitola – Aplikace .......................................................................... 151

1. Systém L-A-D a bolest ............................................................... 151

2. Systém L-A-D a strach ............................................................... 154

3. Systém L-A-D a nespavost .......................................................... 156

4. Systém L-A-D a sexualita ........................................................... 158

5. Nácvik pozorování – jak znovu získat emoční rovnováhu ........... 162

ix

Předmluva autOra

KNIHA, KTEROu MÁTE PřED SEBOu, popisuje základ všeho, co v sobě nese život. Kde lze tento základ v rámci lidského života rozpoznat? Pro odpověď se musíme vrátit do období dětství, do počátečních fází emocionálního vývoje. V  té době nemáme ještě žádné znalosti, pouze pocity. Tato kniha se zabývá emocemi.

CÍTěNÍ jE ZÁKLADEM žIVOTA

A LIDSKé ExISTENCE V  dávných dobách byl lékař knězem, králem a  léčitelem, vším v jednom. Tehdy se lékařské uvažování zakládalo na trojjedinosti mysli, duše a ducha. V naší společnosti již nejsou tyto termíny jasně definovány, protože  jim náboženství, kultura a  společnost přiřkly odlišný obsah. Rád bych tyto pojmy formuloval na základě jejich původního významu.

Mysl je vnější forma, znalost nebo povrch věcí bez vlastního

obsahu. Duše je obsah lidské bytosti, což je vlastně cítění člověka, jeho emoční možnosti. Pojem duch můžeme popsat jako řídicí mechanismus jedinečné lidské bytosti – její vlastní spontánnost, spouštěcí mechanismy konání, které vytyčují životní cíle.

Duše dává obsah (cítění) mysli (poznání), a duch pak dává ob

sahu jedinečné tvůrčí vyjádření, vlastní akci.

Slovo tělo je v anglické terminologii souhrnný termín pro „tělo,

mysl, duši a ducha“. Hovoříme o emocionálním těle, spirituálním těle a o těle mysli. Čtvrtý pojem (tělo) jsem nenalezl v holandštině, němčině ani v sanskrtu. x

Podíváme-li se na  vývoj člověka od  raného dětství po dospělost, pozorujeme růst mysli, duše a ducha. Od narození až do věku zhruba šesti let je dítě zcela zaujato svým emocionálním vývojem (vývojem duše). Buduje si správný a pro ego typický celkový přehled, základní bezpečí pro pozdější život, kterým bude ověřovat své poznání (mysl) a své životní cíle (duch). Čím lepší je jeho emocionální vývoj, tím lepší bude jeho stabilita v životě. V období od šesti do dvanácti let, ve školních letech, přibývá poznání (mysl), ovšem oddělené od emocí.

Důraz je kladen na poznání, ale po každém období učení se dítě vrací k cítění, hře a snění. Začínají se projevovat i jeho postoje. Takže od narození do šesti let probíhá emocionální vývoj a od šesti do dvanácti let se přidává poznání, přičemž soustředění (mysl) probíhá odděleně od cítění.

Konečně od  dvanácti do osmnácti let dochází k  jedinečnému propojení cítění a poznání prostřednictvím spouštěcího mechanismu (duch) doprovázeného vlastními, hormonálně podmíněnými emocemi. Toto splynutí do celistvosti mysli, duše a  ducha, jež se projevuje jako jedinečná individualita, je známo jako puberta.

Kniha se soustřeďuje na  emoce (duši), neboť dojde-li k  nemoci či jiné životní krizi, například k  válce, vrací se člověk ke svým prvotním jistotám. Považujeme to za jistý druh regrese. Když jste skutečně unaveni, vracíte se k  prvotním jistotám ve  svém životě, k  cítění. Nemocný pacient je proto přirozeně více v  kontaktu se svými emocemi a je citlivější nežli zdravý člověk.

Díky tomuto přirozenému procesu bude člověk při konfrontaci s kritickými životními změnami (nemoc, válka) vždy začínat u  svých pocitů, a  to i  při méně ohrožujících změnách. Když například kupujeme dům, nejprve jej chceme na základě emocí (fáze duše). Pak uvažujeme o finančních aspektech (vědění, fáze mysli).

Láska, agrese, deprese


xi

Po koupi dům vymalujeme nebo zrenovujeme (fáze ducha). Teprve pak se tento dům stává naším domem. Dalšími příklady životních změn jsou sňatek, rozvod, narození dítěte, změna zaměstnání, odchod do důchodu a tak dále.

Objasníme si, jak důležité je, abychom měli dobrý emoční vývoj a byli si v emocích jistí, chceme-li být schopni se v životě správně rozhodovat. Platí to i v případě nemoci.

Záměrem této knihy je přimět čtenáře, aby se opět emočně pohyboval a v případě, že byl emoční vývoj omezen okolnostmi, dokázal tuto fázi opravit a posílit tak, aby sloužila jako prevence nebo léčba nemoci. Může také sloužit jako předcházení či léčba pocitu neštěstí a strachu.

Ovládat poznatky obsažené v této knize není tak podstatné jako procítit to, co říkají, pokud nechcete tyto znalosti využít jako pomoc při léčbě druhých.

Předmluva autora


První část

Nemoc

z jiNé

perspektivy


3

1. kaPitOla

Cítění

TAK jSEM TADy. VÍCE NEž tři tisíce kilometrů od domova.

Před dvěma dny, v  5:30 ráno, jsem nastoupil do letadla mířícího

na slunný jih Francie. Na dvacet dní jsem opustil svou praxi v Ho

landsku. Dvacet dní, abych si uspořádal myšlenky a  teorie o  ne

mocných a zdravých, které jsem v posledních deseti letech formu

loval. Myšlenky a teorie, jež jsem během té doby aplikoval na sebe

i  své pacienty a  díky nimž jsem dal beznadějně nemocným šanci

vrátit se do života ve svobodě, zdravým umožnil dosáhnout opti

málních výkonů a díky nimž jsem všechny ty roky sám sebe přes

každodenní vražedné tempo udržoval v chodu. Tempo, do kterého

jsem byl hnán zvenčí, neboť se na mne obrací o pomoc stále více

lidí. jenže já zkrátka věřím, že každému člověku je v životě přidě

len určitý úkol. A toto je můj úkol. Přesto mám i já právo, nikoli

povinnost, udržovat se v  rovnováze, abych mohl dosáhnout opti

málního výkonu. Doposud se mi to dařilo proto, že jsem následo

val stejné myšlenkové procesy a teorie, které pomohly tolika mým

pacientům znovu získat svobodu. Neboť já funguji stejně jako moji

pacienti, i když jsme každý odlišný a jedinečný.

Letadlo bylo plné. Plně obsazené lidmi, majícími od této cesty

svá vlastní očekávání: turisty, obchodníky, důchodci cestujícími

v zimě za sluncem, počítačovými odborníky jedoucími na kongres,

pracovníky vracejícími se ze zahraničí do vlasti.


4

jak najít jediné klíčové slovo, kterým bych všechny tyto jedinečné bytosti popsal? jak objevit společný základní vzorec v jejich činnostech, přestože mají jedinečné nadání a jedinečné osobní zkušenosti? jak říci něco o jejich budoucnosti, o jejich zdraví a chování v budoucnosti? jak si mohou udržet svobodu a nezávislost? jak si mohou udržet tělesné i duševní zdraví? Ve své knize chci na tyto otázky odpovědět. Mám na to dvacet dnů a dva už jsou pryč, aniž bych něčeho dosáhl, protože  jsem těsně před odletem onemocněl chřipkou. Obyčejným nachlazením, ale závažným natolik, že  otupí myšlení, máte plnou hlavu a každý pohyb bolí. Limituje člověka tělesně i duševně, přináší pocit omezení, neboť naše fungování závisí na těle. je jasné, že za nachlazení mohu poděkovat sám sobě. Sám jsem si ho v posledních týdnech způsobil. Musel jsem se připravit na cestu, ošetřit více pacientů, protože jsem zavíral praxi na tři týdny, a v těle jsem si vytvořil značné napětí v  očekávání práce, kterou zde musím vykonat. jsem sám nervózní navzdory tomu, že už léta mnoha lidem vysvětluji, že onen jedinečný základ pro optimální fungování člověka je v něm samém.

Nyní musím vytvořit jazyk, jenž bude srozumitelný současně mnoha jedinečným bytostem. Potřebuji oslovit lidi, kteří cokoli nového od své mysli raději odhánějí, protože mají sami ze sebe strach.

Nové myšlenky znamenají nezbytnost dát se znovu do pohybu, jenže  spousta lidí chce zůstat ve  své strnulosti. Bojí se totiž vlastní svobodné vůle a možnosti svobodné volby. A přece všichni víme, že  samotnou strnulostí mohou praskat zdi. Pohyblivost je vždy nezbytná. Každá struktura musí být flexibilní, jinak zkolabuje. Všichni známe princip pružnosti: lodní stožár je ohebný, a proto se nezlomí; pružná guma nepraskne tak snadno jako guma tvrdá a  vyschlá. Po  bouři se ohebný rákos sám napřímí, ale mohutný strom se zlomí, vyrve se z kořenů. To ví každý. Tento princip řídí také lidskou mysl. Pružnost je nezbytná. Tak často zjišťuji, že lidem

Láska, agrese, deprese


5

v naší západní společnosti pružnost chybí. Příliš často připouštějí, aby je společnost v  důsledku pravidel, zákonů či vzorců jednání očekávaného ze strany druhých změnila ve strnulé. je samozřejmé, že společnost potřebuje pravidla. Pravidla, jež poskytují maximální svobodu, jež umožňují člověku být sebou samým. Pravidla musí být rigidní a tudíž jasná a bezpečná, ale lidské bytosti nesmějí být strnulé. Musí být tělesně i  duševně v  pohybu, aby byly schopné vstřebat šoky podobně jako lodní stožár, budova či rákos.

Díky společnosti se příliš mnoho lidí stalo rigidními. Nežijí už zevnitř, na  základě svých pocitů, ale na  základě svého postavení ve společnosti, podle jejích pravidel, svázaní vzorci společenského očekávání, které jim vnutili jiní nebo dokonce oni sami. V důsledku toho se stanou strnulými, odcizenými sami od  sebe. Nemají žádnou pohyblivost, jsou neohební vůči tomu, co se jim děje. Vzdorují, dokud neprasknou nebo se nezlomí.

Tyto myšlenky mne přivedly k  novému přístupu k  člověku, k jeho správnému a narušenému fungování, ke zdraví a k nemoci. Byly východiskem zásadního způsobu uvažování, jenž tvoří základ mé terapie a přesahuje hranice světa péče o zdraví, neboť má mnohem širší sféru působnosti, jak ukáži v této knize.

jak se vůbec stalo, že jsem se vydal jiným směrem, než jakým směřoval můj výcvik? Proč jsem chtěl vytvořit něco nového v oboru, v němž komerční věda zahubila téměř všechnu kreativitu? Tak se totiž dívám na  klasickou medicínu – jako na  komerční vědu. V ní jsou důležité poznatky bez pocitů založené na znalosti faktů. já jsem si ale vybral tvůrčí přístup: kombinaci poznatků a pocitů. Nemyslím, že to byla otázka volby. Stalo se to v souvislosti s mou povahou a  na  základě mého pozorování. Byl to důsledek dojmů, které jsem sesbíral za všechna ta léta jako člověk, jako lékař, jako pozorovatel svého okolí.

1. kapitola: Cítění


6

Před sedmnácti lety (první vydání bylo v roce 1985; pozn. překl.) jsem začal pracovat jako lékařský poradce pro jednu pojišťovací firmu. V  Nizozemí je každý zaměstnanec pojištěn vůči mzdovým ztrátám v případě pracovní neschopnosti způsobené nemocí. V  oboru mě znali jako pojišťovacího lékaře. Pro tak mladého lékaře to nebyl obvyklý začátek. Mými kolegy byli starší odborníci na konci svého profesního působení. V životě se setkali s mnohým, léčili spoustu pacientů, prostudovali hodně případů. Lékařský poradce hrál jinou roli, nesoustřeďoval se na léčbu, ale mnohem více na faktory týkající se pojištění. já jsem ovšem toto zaměstnání viděl odlišně. jako mladý lékař jsem měl tu výhodu, že  jsem se musel zabývat výlučně diagnostikou prováděnou pouze vlastníma očima, rukama, ušima, eventuálně stetoskopem a  reflexním kladívkem, a za co nejkratší dobu dospět k závěru.

Mysl lékařského poradce zároveň nerozptylují myšlenky na léčbu, protože ta nespadá pod jeho pravomoc. Aktivní léčbu provádí jiný sektor lékařské profese. V těch letech jsem za běžný pracovní den vyšetřil čtyřicet až šedesát lidí. jak je možné za takových podmínek stanovit rychlou diagnózu? jak rozhodnout, zda někdo je či není nemocný? Neustále jsem si kladl tyto otázky a viděl je ve vztahu k pracovnímu prostředí lidí, jejich sociálnímu postavení a historii toho, na co si stěžovali. Co mě zajímalo, byla kombinace těchto okolností, protože žena v domácnosti s chřipkou nějak funguje, i  když třeba poněkud omezeně, ale pracuje dál bez důsledků pro společnost, bez nutnosti finanční pomoci, bez následků na provoz firmy, která musí fungovat dvacet čtyři hodin denně.

Tak jsem získal schopnost rychlého vhledu do nitra lidí, proč už nejsou schopni vykonávat svou práci. Chtěl jsem pochopit původ principu, který způsobí, že jeden člověk zůstane doma s chřipkou,

Láska, agrese, deprese


7

druhý proto, že  se cítí unavený, a  další kvůli bolestem v  zádech. jiní lidé mající stejné potíže  v  jiných zaměstnáních pracovali dál a zjevně nepotřebovali zůstat doma. Muselo existovat spojení mezi jednotlivcem, jeho potížemi a vztahem k jeho práci. Nebo existovalo propojení s jeho sociálním prostředím, rodinou, renovací v bytě nebo třeba aktivitami po večerech či o víkendu. Zanedlouho jsem byl schopen taková propojení vidět a chápat.

Z lékařského hlediska jsem si ovšem všiml mnoha dalších věcí. Často jsem potkával lidi, kteří už obešli všechny lékaře, a přesto si pořád stěžovali na  únavu, na  neschopnost plně fungovat v  práci, kde byli léta spokojení. Zničehonic už cosi neprobíhalo správně. Podstoupili všechny rutinní klinické, chemické, rentgenové a další testy a  výsledek byl: „Nic špatného jsme u  vás nenašli, nic vám není, jen si to představujete, musí to být psychologické.“

Pro psychologickou dysfunkci jsem však nemohl najít žádný zjevný důvod. V rodině byly dobré vztahy, zaměstnání bylo příjemné, úspěšné a smysluplné. Přesto daný člověk nefungoval správně. O dva roky později se v čekárně takový člověk objevil znovu. Teď už se z potíží bez viditelných příznaků vyvinula konkrétní vada – byl nalezen zhoubný plicní nádor. To už byl pádný důvod zůstat doma, nejít do zaměstnání, být nemocný. Bylo to lékařsky pojmenováno, nemoc se tak stala legitimní. Konečně byla pro společnost přijatelná. Z doby, kdy jsem pracoval jako lékařský poradce, bych mohl uvést mnoho obdobných případů.

Tehdy jsem se snažil vyřešit problém, proč dysfunkce existuje již u někoho, kdo má veselou mysl a je radostný, niterně šťastný, ještě předtím, než je možné ji lékařsky doložit. Ptal jsem se sám sebe, jak mohu uvést konkrétní důkazy dysfunkce, potíží bez  viditelných příznaků, ještě předtím, než chemické analýzy a různé měřící přístroje potvrdí přítomnost nemoci.

1. kapitola: Cítění


8

Objevem pro mne byl koncept páteřního kanálu, zprostředkovaný doktorkou Matyou Sickeszovou na  základě jejího systému ortho-manuální medicíny. Na  samém počátku, dlouho předtím než se objeví nějaké symptomy, je možné pozorovat dysfunkci páteře a její pohyblivosti. Páteř je ústřední regulující strukturou nervů a nervových spojení s mozkem. Nervy vedou od páteře k orgánům a ovládají svaly, žíly a tepny a vůbec všechno, co tato úžasná továrna – tělo – potřebuje. Prohlídka celé páteře a pánve, která ji podpírá, velmi pomohla při diagnostickém procesu využívajícím pouze oči a  ruce, zvláště u  pacienta, který nevykazoval zřetelné klinické, chemické či radiologické abnormality, a přesto si stěžoval na obtíže. Omezenou funkci páteře bylo možné diagnostikovat očima a  rukama, pomocí jednoduchých testů pohyblivosti. Neuroanatomie mapuje jednotlivé úrovně páteře a jakmile někde zaznamenáte blokádu, není obtížné lokalizovat dysfunkci jinde v těle. To byl jeden aspekt.

Stále mě však napadaly další otázky. Všiml jsem si, že mnoho lidí s  již projevenou blokádou páteře dál funguje normálně a  nezaznamenává žádné obtíže. O několik let později se u nich náhle objevily příznaky, které bylo možné spojit s touto blokádou.

Došel jsem proto k  závěru, že  aby se symptom projevil, musí být přítomny ještě jiné faktory než samotné trauma, například pád ze schodů. uvědomil jsem si, že základem každé jedinečné lidské bytosti je psychika. Někdo si v mládí přivodí blokádu a žije až do osmdesáti let, aniž by kdy měl nějaké reálné symptomy. jiný zaznamená nepohodlí při prvních známkách blokády. Musí jít o něco víc než o mechanickou abnormalitu v motorickém mechanismu.

Poznatky o  psychomotorickém systému, tj. mentální aktivitě

ve  spojení se svalovou činností, získané z  mnoha různých oborů, mi též pomohly rozvinout schopnost rozpoznat u člověka chybné

Láska, agrese, deprese


9

funkce už v počátečním stadiu. Pořád jsem však nedokázal odpovědět na otázku, proč lidé pociťují nepohodlí, proč trpí bolestí, jež o sobě dává vědět mnoha nejrůznějšími způsoby. Proto muselo být v člověku cosi jedinečného, co způsobí, že v určitém okamžiku se spolu s projevenou abnormalitou vynoří potíže na povrch.

Kromě vyšetřování pacientů si můžeme u  mnoha dalších lidí všímat jejich sociálního fungování a osobního výkonu. Dělal jsem studii profesionálních zpěváků, herců a baletních tanečníků, kteří museli den za dnem, každý večer, předvést ten samý výkon. Každý večer ale mají jiný způsob sebevyjádření, předvádějí jiný obsah. Proč? Slova znají. Hlasovou techniku znají. Choreografii znají. A přesto se konkrétní jedinec každý večer projevuje jinak. Někdy je to projev v minimální kvalitě, jindy dosahuje nejvyšší tvůrčí úrovně.

Všechna tato pozorování mne přesvědčila, že v každém člověku musí být cosi jedinečného – ne stálého či stabilního, ale pohybujícího se v čase. Dnes takto, zítra jinak.

Před patnácti lety (první vydání bylo v roce 1985; pozn. překl.) jsem objevil společný základ pro  bezpočet různých mechanismů chování. Byl jsem schopný zformulovat, jaké síly člověka pohánějí, i když si dokáže uchovat individuální svobodu. I když je jeho tělesná stavba a povaha jedinečná a jemu vlastní. Dokázal jsem přistupovat k nemocným i zdravým odlišným způsobem. Viděl jsem příčinu problémů dávno předtím, než mohly lékařské údaje něco prokázat. Viděl jsem povahu symptomů dříve, než pacient dokázal své potíže slovně vyjádřit.

Když jsem kolegům poprvé řekl o svých zjištěních, o jednom společném základě pro psychiku každé jedinečné bytosti, reagovali nevěřícně. je to skutečně možné? jedinečné bytosti a všechny mají jeden společný základ pro  svou jedinečnou psychiku? jakmile jsem jim však odhalil část tajemství, chtěli vědět víc. A když se dozvěděli víc,

1. kapitola: Cítění


10

chtěli poznatky také využít. Lékař se neustále zabývá jedinečnými

bytostmi, ale zároveň bere v úvahu obecné faktory – páteř, stavbu

těla, anatomické údaje. Zná správné postavení obratlů. Ví, jak by

měly vypadat. Bez ohledu na  důležité individuální rozdíly před

stavují tyto informace anatomické konstanty, podobně jako žalu

dek a játra. Doufám, že se mi podaří vysvětlit, že základ psychiky

je stejně důležitou databází pro  medicínu, i  když je každý člověk

jedinečný a  má vlastní jedinečnou osobnost. Základ psychiky je

neměnný, stejně jako jakákoli anatomická konstanta, bez  ohledu

na rozdíly výšky, váhy a barvy pleti.

Vysvětlit tuto teorii je důvod, proč jsem na tomto slunném místě

tři tisíce kilometrů od domova. Přijel jsem dobrovolně, ale asi bych

to nikdy neudělal nebýt trvalé podpory kolegů, politiků, vedoucích

pracovníků a přátel, kteří jsou s mojí teorií již seznámeni a neustá

le mě znovu a  znovu vybízeli, abych vše sepsal. Rok od  roku mě

všichni tlačili stejným směrem, i když každý z jiné perspektivy. je

den viděl v této teorii možnost, jak přežít rušný každodenní život.

Další prostředek, jak zlepšit své manažerské schopnosti. Pro jiné

to byla schopnost udržet se na nejvyšší možné úrovni jako zpěváci,

baletní tanečníci nebo sportovci. Malíř viděl možnost, jak své práci

dodat hloubku. Politik byl odolnější vůči osobním útokům. Ale

úplně největší tlak pocházel od mých pacientů. Od pacientů, kte

ří trpěli revmatoidní artritidou a naučili se ovládat bolest i vlastní

agresi. Od  pacientů se zhoubnými nádory, kteří nad nimi získali

kontrolu nebo ve vztahu k nádoru dosáhli rovnováhy, což v závěru

situaci usnadnilo. A dalších, kteří se naučili vypořádat se s nachla

zením. V neposlední řadě pak od mých kolegů, specialistů v růz

ných oborech a všeobecných lékařů, kteří své pacienty učili bojovat

s bolestí pomocí jednoduché aritmetiky a nepociťovali potřebu sáh

nout ihned k lékům, jež nás zbavují nezávislosti.

Láska, agrese, deprese


11

Vzdálená pláž volá. Potápění za  mušlemi, možná plachtění. Dlouhé procházky na slunci. Být sám, bez myšlenek. To vše mne přitahuje, ale nemůžu se hnout ze židle. Strávil jsem týdny přípravami na  toto dílo. je třeba ho vytvořit. Naráz. Potřebuji se osvobodit od  zátěže, kterou jsem si na  sebe naložil, dát formu oněm myšlenkám a  pocitům. je těžké najít vhodná slova pro  lidi, které ani neznám a  kteří mi nepoložili konkrétní otázky. Znovu myslím na  prostudovanou literaturu. Tisíckrát už jsem vše objasnil a  vysvětlil. Myslím na  čas věnovaný tomu, aby byl systém komplexní, bez skulin. Na Mariette a děti, tak často zanechané doma, protože jsem zase musel pracovat. Na všechny ty lidi, kteří ke mně přišli závislí a  kterým jsem umožnil stát se svobodnými, záviset jen na sobě a ne na lékaři, jak tomu často bývá. Myslím na všechny případy, které se za  ta léta u  mne objevily: bolesti zad, bolesti žaludku, rakovinu v konečném stadiu. u všech jsem použil stejný systém. jen jazyk, jímž jsem mluvil, byl pokaždé jiný – podle situace, zkušeností, životního stylu a stavu pacienta. Vidím, jak otok na prstech pacienta trpícího revmatoidní artritidou rychle opadává, vidím zmenšení primárního nádoru v játrech, vzpomínám na velmi výrazné reakce případů bolestí v  kříži a  ischiasu, na  zlepšení výsledků krve  pacienta s  leukémií. Vybavuji si, jak jsem se jako mladý lékař v začátcích rozhodl pro svou teorii boje proti rakovině v situacích, kdy starší kolegové, specialisté, i pacienti se už vzdali.

To vše se mi teď, když potřebuji sdělit jednoduchost této myšlenky neznámému publiku, honí hlavou. jak jsem bojoval s nemocí pacienta zevnitř, tím, co on sám má, jeho psychikou a povahou. Nezmiňuji se o výživě a stravě, ani o lécích. Věřím v úžasný mechanismus a organismus lidského těla, které je pozoruhodným způsobem schopné rozložit, nevstřebávat nebo odfiltrovat škodlivé látky a najít si vlastní cestu za předpokladu, že to může udělat bez překážek.

1. kapitola: Cítění


12 Zajímá mne řídicí systém za těmito procesy. Procesům samotným bezvýhradně důvěřuji. Dosud mne nikdy nezklamaly.

V této knize popíši psychologický základ společný všem lidem, i  když je u  každého člověka jedinečný. Popíši, jak s  těmito konstantními údaji je každý schopen podat optimální výkon. I když se tato kniha zabývá hlavně psychikou z  pohledu odlišného od  klasické psychologie či psychiatrie, zmíním se také o prostředcích vyjádření, jež má každý člověk k  dispozici, to znamená, že  se budu věnovat i svalům a kostře.

Mnou předkládaný popis psychiky má dosti přesnou matematickou povahu. Mám sklon uvažovat matematicky, nejsem filozof, nezabývám se dobře známými myšlenkami, jak musí člověk budovat svou vnitřní sílu, jak musí žít, aby byl šťastný, tedy tím, co popisují základy náboženství či názorová přesvědčení určitých sekt – hinduismu, buddhismu, křesťanství, humanismu. Každý člověk má svobodu mít vlastní přesvědčení. Pro mne je důležité položit základ. jen tehdy je možné, aby člověk dosáhl svého cíle.

Záměrně mluvím o základu lidské bytosti, ať už má touhu stát se zpěvákem, vrcholovým sportovcem, jasnovidcem nebo řidičem autobusu. Bez možnosti svobodné volby nebude nikdy možný jeho optimální vývoj. Základ je to, na  čem stojí vše ostatní, tak jako ve  stavebnictví. Pochopíme-li psychologický základ člověka, jsme schopni jej prozkoumat, když se v  něm v  průběhu života objeví trhliny. Pochopíme-li základ, můžeme škodu opravit. Nebudeme muset praskliny a díry zamazávat. To ví každý stavitel. A týká se to i lidské bytosti.

Před deseti lety (první vydání bylo v  roce 1985; pozn. překl.) jsem chtě nechtě začal zkoumat cestu návratu z nemoci k psychologickému základu člověka. Metoda je jednoduchá. Což může být v dnešní době handicap. Prosté věci nejsou přijímány tak ochotně

Láska, agrese, deprese


13

jako obtížné teorie. Čím dražší a komplikovanější léčba je, tím více jí lidé věří. Metoda, kterou teď představím, se v praxi znovu a znovu osvědčila nejen subjektivně, ale také objektivně, měřením pomocí klinických, chemických a radiologických testů. Všechno, co vám, čtenářům, sdělím, nejenže bylo tisíckrát ověřeno, ale můžete si to ověřit i sami. Nejprve na sobě, uvnitř, a potom ve vztazích k druhým. Doufám a přeji si, abyste si po přečtení této knihy řekli: „jak jednoduché!“ Podobně jako jeden pacient, který později napsal:

„Že je to tak jednoduché

jsem sotva mohl uvěřit.

A nyní, když mám důkazy,

je to mimo mé chápání.

Bože, o co vše jsem přišel,

když jsem si neuvědomoval, co vím.“

1. kapitola: Cítění


15

2. kaPitOla

Nedostatek svobody

způsobuje nemoc,

nemoc způsobuje

nedostatek svobody

1. SVOBODA A NEDOSTATEK SVOBODy

V předchozí kapitole jsem se několikrát zmínil o svobodě a strnu

losti. Strnulostí nazývám nepohyblivost mysli, jež znemožňuje ade

kvátně reagovat a vstřebávat šoky, až nakonec způsobí „praskliny“

nebo zhroucení. Pojmy „žít ve  svobodě“, „individuální svoboda“,

„svobodná volba“ jsem použil bez dalšího upřesňování. Vysvětlím,

co touto svobodou míním.

Každá společnost sebou přináší značné omezení svobody, což

je prakticky nevyhnutelné. Zákonodárství a  reklamní hesla nás

poučují, co je pro nás dobré a co je špatné. jsme ovlivněni naši

mi sousedy, nevědomě – vykazujeme podobné chování – anebo

vědomě, protože  chceme zapadnout nebo alespoň nebýt proble

matičtí. Přizpůsobujeme se svým vrstevníkům, naší vlastní sub

kultuře, profesi nebo náboženství. Novináři a  politici nás záso

bují určitými názory, založenými na jejich vlastních informacích,


16

jiné  informace nám neposkytují vůbec – buď záměrně, anebo

kvůli omezením vyplývajícím z jejich práce – nicméně rozhodují

o tom, které informace nám budou dostupné. Informativní tele

vizní programy jsou ovlivněny subjektivními názory programo

vého režiséra nebo sítě, takže informace nejsou svobodné, a pro

to nejsme svobodní ani my. Mnoho našich nabytých znalostí se

zakládá na  skutečnostech a  názorech představujících pouze část

pravdy, a tudíž omezují naši svobodu. Tenhle druh svobody ne

mám na mysli. Tento typ omezení svobody má určitou společen

skou výhodu a je také nevyhnutelný.

Když hovořím o  svobodě, mám na  mysli svobodu přístupnou

každému, svobodu mít vlastní nezávislé pocity při jakémkoli vje

mu, pocity umožňující individuální interpretaci informací a na je

jich základě formulaci osobního názoru a  osobní emoční reakce

v  souvislosti s  omezením zvenčí. Příkladem této svobodné volby

může  být třeba zvíře ohrožené nepřítelem. Má možnost „bojo

vat, nebo utéct“, anebo neudělat nic, zůstat ležet v doupěti a sply

nout s  přírodou tak, aby je nepřítel neobjevil. Zvíře se rozhodne

na  základě souhrnu vlastního pozorování – velikosti protivníka

nebo zkušenosti z  předchozích setkání s  podobným protivníkem.

Může se rozhodnout na základě aktuálního stavu – pokud se právě

nažralo, nebude schopno rychle utíkat. Pokud má mladé, nebude

chtít uprchnout. Má-li zrovna poraněnou nohu, útěk mu nenabízí

moc dobrou šanci. Kombinace všech pozorování poskytne zvířeti

svobodnou volbu, která je upřímná – upřímná podle jeho možnos

tí. Takováto svobodná volba představuje pro  zvíře jedinou šanci,

jak přežít v  divočině. Svobodná volba činů na  základě vlastních

možností a  omezení daných prostředím. Složitost těchto údajů

dokáže zvíře zpracovat pouze tehdy, je-li ve svých vyhodnoceních

a pocitech upřímné.

Láska, agrese, deprese


17

My, lidé, jsme svobodní jen do té míry, do jaké nedovolíme, aby do našeho počítače pronikla poučování určitých reklam ve formě jakési posthypnotické sugesce, nutící nás nakonec koupit jistý výrobek anebo jet na  jistou dovolenou. Svobodná vůle a volba znamená samostatně se rozhodnout použít, anebo ignorovat informace, kterými nás krmí. Přijmout je, nebo odmítnout, nechat se, nebo naopak nenechat jimi ovlivnit. jenom tehdy můžeme hovořit o svobodné volbě, když nenásledujeme automaticky podnět, který zvenčí přichází, ale ponecháme si nezávislost reakce na tento impulz.

V  obchodě tak často koupíme výrobek, který jsme viděli v  televizní reklamě, i  když jsme do té doby používali jiný a  byli jsme s ním spokojeni. Přijmeme cigaretu, skleničku či šálek kávy ve  chvíli, kdy nám je někdo nabídne, aniž bychom se ptali, jestli na  ně zrovna  máme chuť. Nutíme se být ve  společnosti veselí a  příjemní, i  když se v  té chvíli cítíme spíše smutní. Snažíme se být v práci rychlí a plní energie, ačkoli máme ten den sklon k pomalosti a lenosti. Na pohřbu, nebo když slyšíme o nějaké přírodní katastrofě, vyjadřujeme smutek, i  když ve  skutečnosti jimi naše životy zůstávají nedotčeny a máme v tu chvíli úplně jinou náladu. Smějeme se vtipu, přestože nám není do smíchu a ani si nemyslíme, že je vtipný. Zkrátka jednáme, aniž bychom poslouchali své pocity. Můj názor je, že upřímnost ve vyjadřování pocitů přináší všem více harmonie, včetně lidí kolem nás. Tato opravdovost dodává více pokoje a  stability i  skupině, jíž jsme součástí. Svoboda volby neznamená prostě se podřídit, a pokud ano, je potřeba vědět proč, ne jen ze zvyku anebo protože jsme závislí na získaném vzorci chování. Svoboda volby znamená vědět, jak se obléct ve  skupině, ke které patříte, ať už jsou to „punkáči“, „sporťáci“, anebo „kravaťáci“. Svobodu nemáte, děláte-li to jen proto, že tam chcete

2. Kapitola: Nedostatek svobody způsobuje nemoc,...


18 patřit. jste svobodní, pokud se tak obléknete proto, že se vám nechce neustále vysvětlovat, proč nikam nepatříte. V tom případě je to otázka úspory času a energie.

Svobodou myslím toto: obnovit základ naší vlastní pravdy. Pak nebudeme muset křičet radostí, když je nepřítel zastřelen, ani plakat, je-li oběť na naší straně. Budeme vědět, že je to totéž – je to smrt lidské bytosti. Teprve později vyvstává kladný či záporný efekt určený skupinou, k níž patříme. Naše svobodná volba začíná u základního dění, ne v pozdější fázi vítězství nebo prohry. Svobodu je nutné nalézt uvnitř, ne ve vnějším světě, ve společnosti. Člověk je svobodný, je-li v rovnováze tělesně i duševně. Pak má svobodnou vůli a svobodu volby, a může je aplikovat na základě svých jedinečných tělesných a duševních možností a omezení.

Když se podíváme kolem, všimneme si, že svoboda se v naší společnosti stala vzácným zbožím. Analýze vlastních činů nevěnujeme jakožto individuální bytosti často patřičnou pozornost. Mnohdy zvítězí skupina, masová hysterie, souhlas s  okolním prostředím. Nedostatek svobody a získané vzorce chování mohou narušit náš základ, mohou být zárodkem budoucí nemoci. Vzpomeňte si na  syndrom koncentračního tábora. Někdo, kdo ho přežil, žije řadu let s  potlačenými vzpomínkami jako normální člen společnosti, až se pak jednoho dne pohár naplní, přeteče poslední kapka a všechno se vylije ven. Vzpomínky byly odsunuty, aby vznikl prostor pro jiné věci, ale představují časovanou bombu, podobně jako mnoho jiných frustrací, s nimiž jsme se nevypořádali a přecházíme je z nedostatku svobody – prostě se přizpůsobíme, je to pohodlnější, nemyslíme na  to, frustrace zmizí. Pravda, už není vidět, a  stala se z  ní časovaná bomba, která v  budoucnosti povede k  selhání. To je příčinou nemoci. Přizpůsobovat se a nevědět proč, neuvažovat o důvodu,

Láska, agrese, deprese




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist