načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Lajkni si svůj lajf - kolektiv; Tereza Paďourová

  > > > Lajkni si svůj lajf  

Kniha: Lajkni si svůj lajf
Autor: ;

Žij svůj život na plno. Žij svůj sen! Kdo chce v životě dělat, co ho baví, a bejt šťastnej, ať zvedne ruku! Hlásíte se všichni, že? A víte, jak se to dělá? Někdo možná tuší a ...


Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  211
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  249 Kč
15%
naše sleva
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Rok vydání: 2016-09-28
Počet stran: 216
Rozměr: 170 x 170 mm
Úprava: 215 stran : ilustrace (některé barevné), portréty
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s potahem z jiného materiálu
Doporučená novinka pro týden: 2016-40
ISBN: 9788026505297
EAN: 9788026505297
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Žij svůj život na plno. Žij svůj sen! Kdo chce v životě dělat, co ho baví, a bejt šťastnej, ať zvedne ruku! Hlásíte se všichni, že? A víte, jak se to dělá? Někdo možná tuší a pro ostatní máme pomocníka – naši knížku. Dali jsme dohromady pár fakt dobrejch týpků, kteří v životě něco dokázali a hlavně dělají, co je těší, a jsou v tom dobří. Nečekejte žádné poučky a rady, jen samé zajímavé zkušenosti a zážitky, kterými naši knížkoví hosté prošli, než se stali těmi, kým dnes jsou. Není třeba jít stokrát cestami, které už jsou prošlapané. Stačí se podívat, kudy šli ti, kdo jsou dnes úspěšní. Zkuste to jako oni, vypravte se za tím, co vás táhnea poperte se s každou překážkou! (tohle nejsou žádný rady do života)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

pokud něco chceš,
tak si to vytváříš,
a když věříš, že to existuje,
tak to existovat začne.
jirka mádl





Oblíbený citát: Lepší
mrtvej frajer než živej srab.
Oblíbená kniha:
Podivuhodný případ se
psem (Mark Haddon)
Oblíbený hrdina:
Superman
“Fakt si nepřeju v rozhovoru cokoliv měnit,” upozorňoval
mě Jirka, když jsme ho dokončili. Dobře, řekla jsem si,
udělala jsem pár drobných úprav a rozhovor poslala
k autorizaci. Moji téměř jedinou úpravu, kdy jsem změnila
hajzl na háj, mi přepsal zpátky. Podle Jirky evidentně
není jedno, jestli je generace našich dětí v
háji, nebo
v hajzlu.
Odjakživa si zakládám na pevném stisku ruky a
snad
od nikoho jsem takhle srdečné potřesení pravačkou
ještě nezažila. Během našeho rozhovoru se Jirka směje
na celé kolo a čiší z něj obrovská energie. Je stejně
veselý a zábavný, jak ho všichni známe z
filmů.
Na nic si nehraje a bez problémů odpovídá na moje
všetečné otázky. Hodně lidí vám často řekne jen pár
věcí a o nic dalšího se nepodělí, ale Jirka? Kdepak.
Je to upřímnej frajer.
Přiznej barvu!
Jednou jsme
s kamarádama zjistili,
že máme mezi sebou
práskače a zrádce. A tak jsme
mu vzali šampón a načůrali
jsme mu do něj. A co vim,
sprchoval se každej
den.
Vzkaz
pro vás:
Koule jsou
v hlavě!





Jak ti to šlo ve škole?
Na základce jsem se učil docela blbě. Nebyl jsem
žádnej šprt a dost jsem to flákal. Učení mě moc
nezajímalo, raději jsem se spolužákama chodil
ven. Mamka z toho byla smutná, protože můj
starší brácha byl jedničkář a ona doufala, že
já budu taky. No a nebyl. Děda založil několik
škol, uměl sedm jazyků a sama mamka byla
učitelka a má malej doktorát. A já měl v pololetí
na vysvědčení trojky. Mamka mi řekla, že jestli budu
mít na konci jednu jedinou trojku, tak skončím s hokejem.
Hokej jsem miloval, takže jsem měl samý jedničky. V páté třídě jsem pak šel na
gympl a mamka se bála, že to bude ještě větší průser, když už na základce jsem
to flákal. Ale světe div se, já měl pořád vyznamenání a učení mi šlo.
Změnilo se to, když jsi začal točit filmy?
Škola mi normálně chyběla. Mrzelo mě, že tam nemůžu chodit tak často
jako dřív. Dodneška se mi zdá sen, ve kterém mi někdo říká, že můžu ještě rok
chodit na gympl. A v tom snu jsem hrozně šťastnej, protože se zase scházím
s kámošema. Teď s odstupem času bych se do školy rád vrátil,
protože jak jsem starší, už vím, co bych od toho vzdělání
chtěl. Rozhodně bych neflákal ani jeden předmět, protože
s odstupem času vidim, že mi každej přeci jen něco dal.
Ale nehroutil bych se zase z neúspěchů v oborech, který
mě nezajímají. Já si myslím, že na tvým vysvědčení by mělo
být poznat, co tě baví.
Na tvým
vysvědčení
by mělo být
poznat, co
tě baví.
Chtěl jsi mít na gymplu dobrý známky?
Jeden čas docela hodně. Byl jsem ve škole jedinej hokejista
a všichni si myslí, že sportovci jsou hlupáci. To jsem těžce
nesl a chtěl jsem dokázat, že u mě to neplatí. I dneska mě
učení baví.
Je podle tebe důležitý mít vzdělání?
Jasně, že je. Hlavně je hrozně důležitý naučit se i ty věci, který tě
nebaví. Sám jsem často říkal, že nechápu, k čemu mi ta matika bude, protože já
přeci nic s rovnicema nikdy dělat nebudu. Teď už ale vidím ty souvislosti. Čím víc
toho víš, tím líp ti funguje mozek a mnohem líp se ti v tom světě žije. Vždycky jsem
věděl, že mi jdou jazyky, a cítil jsem, že mě to rozvíjí. Strašně moc jsem chtěl psát,
ale cítil jsem jako by mi chybělo jedno kolečko do toho motůrku, kterej dokáže
napsat něco většího než básničky. Pak jsem se ale začal učit italsky a najednou
jsem napsal scénář k filmu Pojedeme k moři. Všechno spolu souvisí a mozek
potřebuje jet několika směrama, nesoustředit se jen na
jednu aktivitu.
Umíš anglicky, německy a italsky. Inspiroval tě
tvůj děda k tomu, aby ses učil jazyky?
Přesně tak, děda uměl hodně jazyků, takže
když jsem potřeboval poradit, měl jsem se
koho zeptat. Mám na to asi i buňky, ale já
prostě ty jazyky umět chtěl. A člověk musí umět
aspoň jeden cizí jazyk. Ale není to tak, že jako jen
v dnešní době, to je blbost. Vždycky to tak bylo.
Čím víc
toho víš, tím
líp ti funguje
mozek a mnohem
líp se ti v tom
světě žije.
76 | 77





A jak jsi vůbec vycházel se spolužákama?
Výborně. Hlavně teda na gymplu. To je skupina, která mě
nejvíc utvářela. S nikým už neprojdeš takovou fázi vývoje jako
s lidma v tomhle věku, a proto je ta vazba tak velká, i když se
už dneska vídáme jen málo. Ale rád vzpomínám i na kamarády
z dětských táborů. Ne úplně v dobrým zase vzpomínám na určitý
období na hokeji. Dodneška je to pro mě vlastně trošku traumatizující.
Proč?
Málem mi ten sport úplně zhnusili. Zažil jsem tam
hrozný věci, co se týče protekce. Už jsem se ani
netěšil na tréninky. Bylo tam přesně to prostředí,
kdy přijde trenér za rodičem a řekne mu, ať dá
sponzorský příspěvek. A protože naši nedali,
tak jsem ze dne na den přestal hrát a pak jsem
z toho týmu musel i odejít. Ta atmosféra celkově
v pohodě nebyla. Pořád jsem věřil, že se to nějak
otočí. Pak jsem odešel do jiného týmu a tam mi
zase chuť hrát hokej vrátili.
Muselo to pro tebe být těžký. Jak se ti to podařilo ustát?
Ani nevim, prostě jsem se rozhodl, že se nepodělám.
Takový věci jsou první kontakty s reálným světem. A hokej
je skoro jako modelová situace pro běžnej život. Někdy
to bolí, někdy to jde úplně samo, někdy ti stačí málo
a hned vidíš výsledky, a někdy makáš několik let a nic se
V zásadě
jsou jenom
dvě možnosti
rozhodnutí:
podělám se
z toho, anebo
ne.
neděje, někdy to není ve tvojí moci a někdy to není
fér. V zásadě jsou jenom dvě možnosti rozhodnutí:
podělám se z toho, anebo ne.
Ty sám takhle překonáváš překážky, který se
ti staví do cesty?
Vnímám to tak, že když chceš něco dělat fakt
dobře, musíš počítat s tím, že tě potká dost
problémů. Dneska už to vidím a vnímám jako
vlny. Když se mám dobře a všechno klape, musím
se připravovat na nějakej blbej příliv, bejt v pozoru.
A když se topím v blbý vlně, beru to jako získávání času
pro tu dobrou vlnu za ní. Jenom občas něco chceme a nechápeme, že jsou pro
nás ale připravený jiný odměny. Já vždycky dostal, co jsem chtěl, ale úplně jiným
způsobem, než jsem to očekával. Ale to vidí člověk samozřejmě až s odstupem
času.
Tohle pomohlo i tobě? Je to něco, díky čemu ses stal úspěšným?
V tomhle hrajou roli dvě věci. První je koncentrace, tedy schopnost
soustředit se na to, co děláš. To považuju za úplnej základ.
Musíš vědět, proč to děláš, a nesmíš se nechat rozhodit.
A ta druhá věc je, že jsem se hodně koukal na filmy.
Jak ti pomohly filmy?
Může to znít divně, ale vysvětlím to. Nedávno se stalo, že
děcka šikanovaly svoji učitelku a ona pak umřela. Ono vlastně
Tahle
generace
je v hajzlu,
protože nikdo
nechce bejt
hrdinou.
Člověk
musí umět
aspoň jeden
cizí jazyk.
78 | 79





vůbec nejde o to, že jí ubližovaly, ale průser je,
že se za ni nikdo nepostavil. Omlouvám se,
že to říkám, ale tahle generace je v hajzlu,
protože nikdo nechce bejt hrdinou. My
sice ne všichni měli tu odvahu, ale skoro
všichni tím správňákem chtěli bejt. Hrdinství
nám nepřišlo trapný. Když tě zajímají jen
YouTubeři, kteří mají nulový obsah, je ti to
k ničemu. Sice je super, že jim koukáš do
pokojíčku a víš, co nosí za boty, ale většina
z nich je parta dementů, která prostě jen umí
stříhat videa. Myslím si, že tohle se stalo právě proto,
že se málo kouká na filmy a čte. Nevidí hrdiny a nechtějí jimi bejt.
V čem jsou podle tebe důležitý knížky? Proč bychom měli číst?
Jeden bezvadnej novinář, pan Jan Petránek, mě nadchl jednou větou. Chvíli mi
trvalo, než jsem ji pochopil. Po okupaci s ním pěkně zametli a chtěli ho všema
možnýma způsobama zlikvidovat, ale ten člověk se pořád usmíval a usmívá.
Ptal jsem se ho, čím to je. Odpověděl mi, že je to snadný, že
za svůj život prostě přečetl hodně knih. Když budeš číst,
najednou pochopíš, co je špatný a co dobrý, protože to
umíš pojmenovat. Znáš konkrétní příklady a víš, jak na to
emočně reaguješ, co cítíš. Čím víc knížek přečteš, čím
víc filmů uvidíš, tím budeš bohatší. Samozřejmě musí mít
člověk taky někoho, kdo mu řekne, čím začít, co přečíst,
na co koukat. K tomu byly skvělý čtenářský deníky. Pak ti
Když
budeš
číst, najednou
pochopíš, co je
špatný a co dobrý,
protože to umíš
pojmenovat.
nebude stačit krátký video o tom, jak si někdo patlá pomazánku
po ksichtě nebo o čemkoli, co umí každej z nás.
Tohle asi patří k době, ve které žijeme...
Je to taková zvláštní prázdnota. Už vlastně jenom reagujeme.
Zazvoní telefon, zvednu ho, odpovím na zprávu, olajkuju něco.
Je to v pořádku, ať někdo takhle klidně existuje, ale už nikdy nic
nevytvoří, protože tvořivost začíná ve chvíli, kdy přestanu reagovat a nechám ty
podněty uvnitř hlavy samy se sebou pracovat. To jsou chvíle, kdy jsme takzvaně
sami se sebou. Ty jsou nedocenitelný. Ale troufám si říct, že se taky může stát, že
z týhle generace bude generace dementů, protože už jen reagujou.
Myslíš si tedy, že jsou sociální sítě špatný?
Sociální sítě samy o sobě zlý nejsou. Nejsou
špatný a dobrý věci. Jsou jen špatní
uživatelé. Vidličkou se můžeš najíst, nebo
někomu vypíchnout oko. A ta vidlička za
to nemůže.
Co tedy pro tebe znamená přátelství?
Sdílení dobrýho a špatnýho. Světem
nehýbe láska, ale přátelství, protože
v určitý moment se i vztahy překlopí
v přátelství. Nemusí tě k někomu poutat
jen to, že chodíte do stejný třídy, ale víš,
že je tam něco víc, co vás spojuje. Přitom
Když
seš sám,
vnímáš svět
najednou
úplně jinak.
80 | 81





nemusíte být přátelé na celý život a ani se
nemusíte vídat každý den. Hodně mých
kamarádů žije úplně jiný život než já, ale
občas si zavoláme a víme, že tu jeden pro
druhýho jsme.
A co děláš, když jsi sám?
Píšu, čtu a přemýšlím. Kdyby nebyly
dny, kdy jsem jen sám a cestuju po
světě, nikdy bych nic nenapsal. Když seš
sám, vnímáš svět najednou úplně jinak.
A cestování je zásadní, pokud chceš dělat
věci na světové úrovni. Jakmile odjedeš pryč
a podíváš se, jak funguje život v odlišných koutech
světa, pochopíš, že máš pořád co zlepšovat.
Když se ti něco nelíbí, ozveš se?
Někdy je těžký ovládnout svoje pocity. Teď mám zrovna
takový impulzivní dny. Ale vím, že se mi vždycky vyplatilo
počkat a nejednat v afektu. Vstřícnost je závratná a já
jako štír opravdu musím jednat jen a jen bez emocí,
jinak je to špatně.
Takže se rozhoduješ spíš hlavou než srdcem?
Řekl bych, že se rozmýšlím spíš podle dané situace. Když
se budeš ve vztahu rozhodovat jen rozumem a třeba
v práci jen srdcem, je to nesmysl. Vždycky se rozhoduju podle toho, jak je to
potřeba v daném okamžiku, a míchám klidně srdce i rozum dohromady.
Věříš, že je tady něco, co nám při rozhodování pomáhá? Něco, co nás
přesahuje?
Nikdy jsem to nikde neřekl, ale já si myslím, že lidé stvořili Boha, a ne že Bůh stvořil
lidi. A to neznamená, že neexistuje. Když lidi začali psát knížky, uvědomili si, kdo
vlastně jsou. Podle mě jsme si stvořili nějakou energii, která nám vrací to, jak se
chováme. Když makáš a seš upřímnej, tak se ti to vrátí. Pokud něco chceš, tak si
to vytváříš, a když věříš, že to existuje, tak to existovat začne.
Nemusí to být jen Bůh, takhle je to se vším.
vždycky
se rozhoduju
podle toho,
jak je to potřeba
v daném okamžiku,
a míchám klidně
srdce i rozum
dohromady.
82 | 83






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.