načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Laco Déczi - totálně vytroubený mozek - Tomáš Poláček

Laco Déczi - totálně vytroubený mozek
-15%
sleva

Kniha: Laco Déczi - totálně vytroubený mozek
Autor:

Laco Déczi je sprosťák, hulvát, křikloun, a tak trochu hovado, říká novinář Tomáš Poláček, autor neobvyklého knižního rozhovoru Totálně vytroubený mozek. Slavný jazzový ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-11-21
Počet stran: 208
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 207 stran : ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Umístění v žebříčku: 392. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
ISBN: 9788026506973
EAN: 9788026506973
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Laco Déczi je sprosťák, hulvát, křikloun, a tak trochu hovado, říká novinář Tomáš Poláček, autor neobvyklého knižního rozhovoru Totálně vytroubený mozek. Slavný jazzový trumpetista pozval Poláčka v létě roku 2017 do amerického Connecticutu, kde posledních třicet let žije. Ráno spolu lovili mušle v oceánu, po nocích seděli u ohně, poslouchali jazz, a celou dobu vedli rozhovor, ve kterém se Laco Déczi naprosto otevřel. „Po čase odhodil svou známou masku burana,“ říká Poláček, „a já tak poznal jeho velmi svobodnou, něžnou a hravou duši.“ A taková je i kniha Laco Déczi - Totálně vytroubený mozek - sprostá, urážlivá, politicky nekorektní a místy buranská, ale zároveň hravá a něžná. (totálně vytroubený mozek : životní rozhovor)

Předmětná hesla
Deczi, Laco, 1938-
* 20.-21. století
* 1938-2017
Hudební skladatelé -- Slovensko -- 20.-21. století
Hudební skladatelé -- Spojené státy americké -- 20.-21. století
Jazzoví hudebníci -- Slovensko -- 20.-21. století
Jazzoví hudebníci -- Spojené státy americké -- 20.-21. století
Trumpetisté -- Slovensko -- 20.-21. století
Trumpetisté -- Spojené státy americké -- 20.-21. století
Osobnosti
Hudba
Kniha je zařazena v kategoriích
Tomáš Poláček - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Laco Déczi - totálně vytroubený mozek" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

71

ZÁVISLOST NA TRUMPETĚ. „O slávu nestojím, zásadní je pro mě samotné hraní.

Plus to, abych hrál trošku dobře.“

70

Bárt se zeptá, nešli-li by přece jen pustit televizní Mimoni, a Laco

vysvětlí, že to bohužel nepůjde: „Ráno jsem viděl jednoho chlapa,

jak odnáší všechnu elektriku z našeho domu v kýbli.“

Hoch smutně zasmrká a Laco spustí desátou variaci na tradiční

téma: „Hele, my tady nejsme dívčí škola, vyvezeme tě na nádraží,

kde zůstaneš, a my mizíme pryč – přijedeme za týden, a když tam

nebudeš, je to tvoje věc...“

V tu chvíli se na zahradě objeví i Moon: „Mlč už, Laco,“ políbísvé

ho muže, „ty dědku jeden protivnej!“

Opravdu jsi v šedesátých letech přespával na nádražích?

No jasně, já jsem ti ještě nevyprávěl o Liborovi Fárovi?

Zatím ne, ale vím, o koho jde.

Den čtvrtý

TADY NEJSME DÍVČÍ ŠKOLA • HEYDRICH OPĚT NA HRADĚ

• PODCHLASTEJ JI, ABY BYLA POVOLNĚJŠÍ • POMOHLA BY

POHŘEBNÍ SLUŽBA • ŠUPITO PRO PIVO!

K

dyž ráno vyjdu na terasu, zděsím se, protože po zahradě běhá

Laco ve svém tradičním (ne)oděvu, vydává opičí zvuky, nad

hlavou drží mého syna a tomu teče z pusy krev.

Pak mi dojde, že se Bárt směje – ten osmdesátiletej puberťák mu

narval pusu kečupem.

Když mě Bárt zaznamená, praví, že mi něco důležitého musí říct,

a tak jsem jedno ucho.

„Soused je čůlanec,“ ukáže směrem k Josephovi, který naštěstí

ráno vždycky vyspává, pročež neotravuje naše smysly.

Možná proto bývá Laco po ránu nejveselejší.

„Tím čůlancem jsi mě potěšil,“ ocení Bárta, „seš bystrej kluk,

ostatně kdybych měl pušku, byl by tak kvalitně mrtvej, že by seni

kdy neprobral; celej život až do smrti už by byl mrtvej – ten by se

dokonce i živil tím, jak je mrtvej! Tohle ty ještě nepochopíš, bráš

ko,“ dodá pak k Bártovi něžně jako nikdy, „ale komunista, to pro nás

vždycky byla kurva spojená s ruským blbem – a já ti říkám, žekdy

by tady byl komunismus, tak pan Čůlanec by v něm dělal největšího

udavače... Ale hlavně jsem ti chtěl říct něco jinýho – nesmíš pořád

koukat na pohádky, aby se z tebe nestal Ray Charles.“

Když se nedočká reakce od malého, zkusí to i na mě:

„A ty víš, proč Ray Charles neuměl číst noty? Ne? Protože bylčer

nej!“

Ale jo, tomu se zasměju, byl dobrej.


7372

jak to myslel, ale podle mě to byl vždycky nejvíc ze všehorozmazlenec z bohaté rodiny, tak jsem mu řekl jen poslední dvě věty: „Víš co?

Choď do piči a neráčkuj, ty hradní trpaslíku.“

Musíš uznat, že třeba tady v Americe nám udělal po převratu dobrou

reklamu.

Dejme tomu, ale taky napáchal dost hloupostí a já ti garantuju, že

kdyby se objevil třeba v Martině, tak ho lidi zbijou.

Bývala tam obrovská fabrika na tanky, pracovalo v ní pětadvacet

tisíc lidí, jenže Havel přišel a řekl, že jsme demokrrratická země,

takže teď nebudeme žádné zbrrraně vyrrrábět.

Všichni přišli o práci a kšeftu s tanky se okamžitě chopilAmeričan...

Zemana neznám, na první pohled taky mluví jako blb, ale úplně

hloupej asi není, když dává jasně najevo muslimům, aby se Čechám

radši vyhýbali – v tom s ním souhlasím.

Ty se ale musíš znát dobře s Klausem!

To jo, Klaus je můj kamarád, tykáme si, na jazz on chodil vždycky,

a když byl prezidentem, zahráli jsme si občas na Hradě.

Jednou tam udělal výbornou scénu Vaicův spolužák Heydrich, co

už umřel na rakovinu, ale býval to strašně šikovnej elektronik,kterýmu ve sklepě vrhaly žárovky miliony wattů na marihuanu, ovšem

spotřeba elektriky nebyla žádná, protože se Heydrich prokopal do

země a napojil na nějaký kabel, který vedl do vesnice nebo co,prostě figurka, a navíc opravdu vypadal přesně jak Heydrich.

A teď to poslouchej – než začal náš koncert na Hradě, v sále bylo

úplně plno, jen v první řadě jedno místo volný, takže si Heydrichsamozřejmě sedl na místo pro prezidenta, načež kytarista Krysa začal

skandovat: „Heydrich opět na Hradě!“ Půl hodiny jsme pak nebyli

schopní hrát... Podívej, první letošní rajče dozrálo, nechceš ho?

Ochutnej ho ty.

Já nemůžu – schramstne ho Bárt. Skvělej výtvarník a velikej kámoš – byl takovej dlouhej,důstojnej a koktal. Na sobě měl celý život pořád stejný kostkovaný sako, a hlavně takový řeči! Kam jste chodívali pít? Nejčastěji k Netukům na Vinohradech, což byla naše centrála kousek od budovy rozhlasu, kde jsme vždycky prochlastali výplatu.

Fára bydlel kousek a jednou říká: „Budeš spát u mě, snídanidostaneš do postele, takovej ko-komfort jsi ještě nezažil, to bude jak

pětihvězdičkovej ho-hotel.“ Tak dobrý.

Vyšlápli jsme k němu do posledního patra a klíček nešlozastrčit do zámku, protože ta jeho stará ho měla ze druhé strany. Takže

zvonil a ježibaba vylezla: „Ty seš zase nalitej, dobytku, a ještě sem

přivedeš toho ožralýho Slováka?“ vytlačila mě, zabouchla dveře a já

šel jako obvykle spát na nádraží Těšnov...

Fára byl absolutně náš člověk, měl rád jazz, kvůli tomu koktání

jsme mu říkali Jean Cocteau:„Po-poomocná sílo, pojď sem!“ říkal

číšníkům, kteří ho trochu znali, objednal si „Ho-ho-holandskézátiší“ a oni mu přinesli malý pivo a velkej rum.

Ale chodívali jsme chlastat taky do Blatničky – postávali u výčepu,

bavili se o Cliffordovi nebo Coltranovi, a najednou se k nám přifařil

takovej čurák: „O čem to kecáte?“ Odsekli jsme, že o muzice, a on

hned: „Člověče, já teď poslouchal novou Vondráčkovou a...“ A Libor

ho hned přerušil: „Pojď sem blíž!“ Chytl ho za hlavu a říká: „Tohle

není hlava – to je operetka.“ Génius! Nic takovýho nevymyslíš!

Pokud vím, Fára byl blízký přítel Václava Havla.

To byl, ale mně Havel nikdy moc nesedl.

Já vím – neposlouchal jazz.

To samozřejmě taky, na muziku byl tupej, nedostal se dál než kpojebaným rockovým písničkám, ale mně vadily jiný věci.

Fára měl po smrti v galerii Ve Smečkách výstavu, tam Havloviříkám: „Tak co, Venco, jak je?“ A on: „Snad pan prrrezident!“ Nevím,


7574

U oběda napjatě poslouchám Moon a zajímá mě, jestli se Laco bude

bránit. Nadhodila nečekané téma: „Já mám kolikrát strach, že mě

zavřou za domácí násilí, protože co my dva tady předvádíme! Na tý

pumpě, jak jsem tě málem vykopala z auta!“

Laco ji povzbuzuje pohledem.

„Byli jsme na Foridě, tam je vůbec nejrušnější křižovatka před

dálnicema, z nichž jedna byla zpoplatněná a druhá ne. Laco padesát

centů na dálnici nedá, jenomže ta zdarma nebyla označená a já se

tehdy ocitla na Floridě poprvé v životě. Laco navigoval, samozřejmě

jsme vjeli na tu zpoplatněnou, takže jsme hned příštím exitemodbočili, znovu hledali, a v takových situacích bývá Laco hnedvzteklej: Jeď támhle, krávo blbá! Já se mu snažila vysvětlit, že naviguje

špatně, ale špatně jsme najeli už popáté, on tvrdil, že to je moje vina,

zases to posrala!, a já psychicky nevydržela – na křižovatce jsemvyhodila klíče, odešla se vyzvracet, potom čekala, co se bude dít; Laco

si tam chodil v klídku, jako když hledá houby, nic ho nevzrušovalo,

a já pak ty klíče musela najít...“

Konečně promluví i oholená hlava rodiny: „Ty si prostě pamatuješ,

že jsem tě ve čtvrtek šestého pátý 2008 poslal o půl třetí odpoledne

do prdele – takovéhle kokotiny nosíš v hlavě, k čemu ti to tam je?“

Tím Moon vyburcuje ke druhé historce: „Nedávno jsme přijeli na

pumpu a já říkám: Taky bys mi někdy mohl přidat na benzin! Laco

se diví, proč by mi měl něco přidávat, a já: Tak kdy jsi naposledy

platil benzin? Nejmíň dva roky jsi nevytáhl ani vindru! A víš, co mi

na to odpověděl? Řekl: No vždyť já taky nikam nejezdím!“

I čtyřletý Bárt teď chápe, že si Laco občas vymýšlí – k moři nás

přece každý den autem veze.

„Přesně to jsem řekla,“ navazuje Moon. „K moři lítáš na koštěti nebo co? A žrádlo se ti do tý držky servíruje jak?! Dostala jsem

vztek, že se bojí o dvacet dolarů: A vystup!, zařvala jsem, oběhla

auto, rvala jeho dveře, on viděl, že je zle, tak je držel zevnitř anadával: Nech toho, ty krávo...“

Laco se už delší dobu tlemí: „A lidi měli užívačku.“

Já měl pocit, že se cpeš ovocem a zeleninou od rána do večera.

Rajčata já nesmím, kamaráde, mám na ně příšernou alergii, ale

zjistil jsem to až nedávno.

Stávalo se mi, že jsem se ráno normálně rozehrál, šlo to dobře, ale

po snídani jsem najednou nemohl zahrát ani dvě noty – na držce

sice nebylo nic poznat, ale svaly uvnitř na několik hodin ochrnuly.

Nechápal jsem to, říkal jsem si, jestli nemám špatný nátisk, ale

v místní lékárně pracuje kámoš Mike, tak za ním jdu a vysvětluju,

že mě bolí pusa: „Strašně blbě se mi hraje!“

Mika zajímalo, co jsem ráno žral, já to začal vyjmenovávat a on

mě zarazil u slova rajčata: „Aha, tak to budeš mít alergii na ně.“

Tenhle Mike hraje na trombon a potíže s rajčaty měl taky – díky

bohu, že na to přišel, protože mně se ti stávalo, že jsem se postavil

na pódium a najednou nemohl zahrát ani Hoří...

No ale úplně nejhorší na světě je opar – s tím ti po minutě nateče

držka, nezahraješ ani tón, a pak o tobě nějakej vypatlanej českej

novinář napíše, že seš legenda.

Ty už legenda jsi, Laco. Promiň.

Ne. Já jsem hovno. Ale možná jsem přesnej opak tady souseda,protože on si myslí, že je něco.

Lidi, co jsou naprostý hovno, si o sobě strašně myslej – to už mám

vyzkoušený. Mozek jim neřekne, že jsou hovno, nefunguje v něm

kolečko, které by jim to vyzradilo...

A mně to vtloukal do hlavy i můj životní učitel, fantastickejtrumetista Carmel Jones, se kterým jsem hrával v Německu. „Hele,“

říkával, „až se ti začne líbit tvoje hraní, tak se na to vyser – potom

už se dál nedostaneš.“

Tomu nerozumím. Ty nemáš pocit, že hraješ dobře?

V ideálním případě si říkáš, že špatně nehraješ, a zároveň jasně

víš, že je co dotahovat – jasně, u Clifforda Browna, Coltrana nebo

Adderleyho byla dotažená každá fráze až do konce, ale takových lidí

je na světě málo.


77

Ne. Já vždycky hlavně cvičil na trumpetu a o módu se nestaral; spíš

jsme chodili orvaní – na to, jak vypadáš, sral pes....

Ale víš, kde je ulice V Kotcích? Tam bylo vetešnictví, prodávali

výrobky, které nikdo nechce, ale my šli kolem s pianistou Standou

Slukovským a koupili si boty – jenomže brzo jsme zjistili, že jsou to

boty do rakve.

Upřímně řečeno asi nám to mohlo dojít, protože byly za pětkorun, takový polopapundeklový, a obě úplně stejný, ani jedna z nich

nebyla levá nebo pravá.

Pak najednou sprchlo, odlepila se podrážka, naše rakvovkyzmizly, a bylo. Chodit se v nich dalo jenom do prvního deště!

Nikdy sis nekoupil dražší boty jen z toho důvodu, že se ti líbily?

Ne. Většinou to bylo tak, že jsem šel do obchodu, koupil siprvní, které mi byly, a ty staré jsem tam rovnou nechal – strčte si je

někam, co bych s něma dělal, jdu. Ani oblečení mě v životěnezajímalo.

7776

Moon ale zůstává vážná: „Kdyby někdo zavolal policajty, tak mě

opravdu zavřou za domestic violence – lidi by ho litovali.“

Což je scénář, o kterém Laco vůbec nepochybuje: „Jo.“ přikyvuje,

„já bych udělal chuďátko a ty bys byla v base: Strýčenko, pustite ma,

já už to nikdy neudělám!”

Laco, chodíš ty občas i v tričku?

Někdy po ránu, když je chladno, jinak na to kašlu.

Jednou jsem tě viděl do půl těla dokonce i na benzince.

Jo. A když je za kasou mladá buchta, tak se vždycky zeptám, kde

tam mají pornáče.

Pornočasopisy?

Ona mi ukáže stojan, já začnu listovat a u nejtvrdší fotky říkám:

„Podívej, ta s těma dvěma černochama, to je moje žena!“

Smějou se?

Teď byla bezvadná jedna osmnáctiletá holka, která se na tu fotku

koukla a řekla: „Ta se má!“ Chápeš to? Místo toho, aby mě poslala

do prdele, udělala vtip – to jsem se smál jak hovado. Byla chytrá.

A nevadí ty fóry tvojí ženě?

Vůbec, copak jsi ji ještě nepoznal? Jednou jsem dělal interview do

rádia s nějakým Pokondrem, z kapsy mi čouhala indulona, Moon

čekala na chodbě před studiem, a když jsme odcházeli, tak se ten

moderátor ještě zeptal: „Na co máš tu indulonu?“

Já na to, že když prcám svoji ženu, tak ji musím namazat, a ona

z fleku: „To je zajímavý, že jenom s tebou musím být namazaná!“

Chápeš, jak je strašně pohotová?

Zajímala tě vůbec někdy móda?

DUO KRIPL. „Tak jsme si říkali

s kytaristou Sarkou Dvořákem.

Byl přihrblý, tak jsme mu udělali

ještě větší hrb.“


79

DECHOVÁ SEKCE. „Ve skupině Celula se mnou na dechy hrávali taky saxofonista

Petr Král a trombonista Sváťa Košvanec.“

78

Na koncertech s Točrem jsi přece nemohl vystupovat v trenclích.

To ne, v rádiu nám několikrát nechali ušít drahé obleky. Na jednom

natáčení jsme si s Vobrubou koupili velkou a nabobtnalou klobásu,

ta praskla, tuk nám vytekl na oblek a Vobruba se rozplakal: „Nové

sako za pět tisíc korun v prdeli!“

A všichni ostatní měli obrovskou radost; na to nezapomenu. Umíš si vázat kravatu? No jo. Ale jestli to ty neumíš, tak buď rád, protože to v životěnebudeš potřebovat; leda bys byl v Grónsku, protože tam by ti trošku zahřála hrudník. Ale jinak má kravata stejnej význam, jako by sis pod krk uvázal mrtvou krysu... A do jakých podniků jsi zval na večeři holky, když ti bylo dejme tomu pětadvacet let? Ani si nevzpomínám, že bych nějak moc ty buchty zval, to jetakový americký styl, že ji pozveš, ale pak je z toho dverobuch.

Na žrádlo vůbec nezvat, kdyžtak na chlast, na co ji krmit?

Podchlastáš ji, aby byla povolnější, ale nesmíš do ní vrazit moc, protože kdyby z toho náhodou přece jen nic nebylo, tak budešlitovat, že jsi zbytečně prodělal peníze...

Víš ty, co je ze všeho nejhorší? Lezení do zadku ženským. To chlapi zkazili tady v Americe, protože jim lezli do prdele příšerně, a Američanky z toho tak vyrostly a jsou tak zkažený, že je nikdo nechce. Kdo má pořád poslouchat to jejich „watch me, but don’t touch me“? To nepochopíš...

Sedím tuhle kousek za New Yorkem ve tři ráno po koncertě apřijdou dvě tamní typický buchty, mladý opuchlý krávy, ta opuchlejší najednou vstane a začne dělat scény, že na ni čumím.

No co jí na to máš říct?

Já řekl: „Nečumím na tebe, ale na stěnu za tebou, protože tavyadá stokrát líp než ty.“ A ty vole, ta málem začala bečet.

Takže přesně to je důvod, kamaráde, proč mají Američanky tak strašnou pověst: nechají se obdivovat, a jinak hovno.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist