načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kytice z pověstí národních – Karel Jaromír Erben

Kytice z pověstí národních

Elektronická kniha: Kytice z pověstí národních
Autor: Karel Jaromír Erben

Jedna z nejdůležitějších knih českého národního klasicismu či romantismu. Konstantní pojem české literatury Slovem pověst se v ní rozumí příběh, v němž jen výjimečně zazní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  49
+
-
1,6
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » CARPE DIEM
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 137
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-871-9593-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jedna z nejdůležitějších knih českého národního klasicismu či romantismu. Konstantní pojem české literatury Slovem pověst se v ní rozumí příběh, v němž jen výjimečně zazní dějinná paměť (Věštkyně). S výjimkou této básně závěrečné se všecky příběhy v Kytici týkají základních vztahů mezi matkou a dítětem, ženou a mužem. Je to dílo vyrostlé z tradice folklórní, dílo ojedinělého básnického mistrovství autora. Třináct básní nově opatřil zdařilými ilustracemi Přemek Horáček.

Zařazeno v kategoriích
Karel Jaromír Erben - další tituly autora:
Kytice Kytice
Kytice Kytice
Tři české pohádky Tři české pohádky
 (CDmp3 audiokniha)
Kytice Kytice
 (audio-kniha)
Zemi krásnou, zemi milovanou Zemi krásnou, zemi milovanou
Kytica Kytica
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kytice z pověstí národních (1853) – básnická sbírka obsahující české

báje, obraz dávných lidových představ a názorů na život; většinou

forma klasických balad. Motivy: boj člověka s přírodou, s nadpřiro

zenými silami, mateřská láska, vlast, dobro, zlo. Úvodní báseň Kytice

a závěrečná Věštkyně jsou alegoriemi o osudu národa. Záhořovo lože

je zase polemika s Máchou (Erben odmítá vzpouru). Pro sbírku je dá

le příznačná dramatičnost, zvukomalebnost, úsporný výraz a vliv li

dové slovesnosti.

KAREL JAROMÍR ERBEN (1811-1870) – básník, překladatel, sbě

ratel lidové slovesnosti, vědec, archivář, novinář, právník, vydavatel

staročeských literárních památek

Dílo: dále Písně národní v Čechách, Prostonárodní české písně

a říkadla, Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských

v nářečích původních, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví

slovanských.

Přínos:

– inspirace pro Jana Nerudu, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha,

Bohuslava Martinů, Jiřího Suchého, Františka A. Brabce. A taky pro

divadlo poezie Regina (založeno v roce 1971 manželi Janou a Bedři

chem Kaněrovými), jehož uchopení Štědrého dne a jeho předvedení

na břeclavské pěší zóně před Vánocemi 1993 za přítomnosti repor

tážní kamery je součástí interaktivní verze tohoto výročního titulu.


Karel Jaromír Erben

KYTICE

Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH

Vychází u příležitosti

dvoustého narození autora

2011


Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické kni

hy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné

podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neopráv

něné užití této knihy bude trestně stíháno.

Používání elektronické verze knihy je umožněno jen osobě, která

ji legálně nabyla, a jen pro její osobní a vnitřní potřeby v rozsahu

stanoveném autorským zákonem. Elektronická kniha je datový sou

bor, který lze užívat pouze v takové formě, v jaké jej lze stáhnout

z portálu. Jakékoliv neoprávněné užití elektronické knihy nebo její

části, spočívající např. v kopírování, úpravách, prodeji, pronajímání,

půjčování, sdělování veřejnosti nebo jakémkoliv druhu obchodování

nebo neobchodního šíření je zakázáno! Zejména je zakázána jaká

koliv konverze datového souboru nebo extrakce části nebo celého

textu, umisťování textu na servery, ze kterých je možno tento soubor

dále stahovat, přitom není rozhodující, kdo takového sdílení umož

nil. Je zakázáno sdělování údajů o uživatelském účtu jiným osobám,

zasahování do technických prostředků, které chrání elektronickou

knihu, případně omezují rozsah jejího užití. Uživatel také není opráv

něn jakkoliv testovat, zkoušet či obcházet technické zabezpečení

elektronické knihy.

© Carpe diem, 2011

Illustrations © Přemek Horáček, 2011

www.carpe.cz

Made in Moravia, Czech Republic, EU

ISBN 978-80-87195-93-2


OBSAH

Kytice

7

Poklad

9

Svatební košile

31

Polednice

45

Zlatý kolovrat

49

Štědrý den

63

Holoubek

71

Záhořovo lože

77

Vodník

97

Vrba

109

Lilie

115

Dceřina kletba

121

Věštkyně

125


7


7

KYTICE

Zemřela matka a do hrobu dána,

siroty po ní zůstaly;

i přicházely každičkého rána

a matičku svou hledaly.

I zželo se matce milých dítek;

duše její se vrátila

a vtělila se v drobnolistý kvítek,

jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,

poznaly ji a plesaly;

a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,

mateří-doušku nazvaly. –

Mateří-douško vlasti naší milé,

vy prosté naše pověsti!

Natrhal jsem tě na dávné mohyle –

komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,

ozdobně stužkou ovinu;

do šírých zemí cestu ti ukážu,

kde příbuznou máš rodinu.

Snadže se najde dcera mateřina,

jíž mile dech tvůj zavoní;

snadže i najdeš některého syna,

jenž k tobě srdce nakloní!


9


9

POKLAD

I

Na pahorku mezi buky

kostelíček s věží nízkou;

z věže pak slyšeti zvuky

hájem a sousední vískou.

Není zvuk to zvonka jemný,

tratící se v blízké stráně:

dřevatě to rachot temný,

zvoucí lid do chrámu Páně.

A tu z vísky k boží slávě

vzhůru běží zástup hojný:

veský lid to bohabojný,

a dnes Velký pátek právě.

V chrámě truchlo: holé stěny;

oltář černá rouška kryje,

na roušce kříž upevněný;

v kůru zpívají pašije.

A hle, co se bělá v lese,

v černém lese za potokem?

Nějaká to veská žena,

ana v náručí cos nese.

I jde rychlým žena krokem,

svátečně jsouc oblečena,


10 11

tam tou strání za potokem –

pacholátko malé nese.

Běží žena, dolů běží,

pospíchá do chrámu Páně:

tuť nablízku lesní stráně

kostel na pahorku leží.

A v úvale ku potoku

náhle ubystřuje kroků;

neb jak větřík volně věje,

z kostela slyšeti pění:

v kůru tam se právě pěje

Krista Pána umučení.

Běží, běží podle skály:

„Co to? Mám-li věřit oku?

Což mě moje smysly šálí?“

Stane, ohlíží se kolem –

rychle kroky zpět obrací,

stane zase, zas se vrací –

„Tam ten les, a zde ty klesty,

tamto vede cesta polem –

vždyť jsem nezbloudila z cesty!

Bože, co se se mnou děje!

Což zde nejsem u kamena?

Jaká se tu stala změna!“

Zase stojí, zase spěje,

celá jsouci udivena,

oči rukou si protírá,

o krok blíže se ubírá:

„Bože, jaká to tu změna!“


10 11

Tu, kde z divokého klestu,

od kostela tři sta kroků,

veliký čněl kámen v cestu,

co se nyní jeví oku?

Jeví se tu ženě, jeví

vchodem vršek otevřený –

vysvětliti sobě neví –

kámen v cestu postavený,

postavena celá skála,

jak by od věků zde stála.

Jeví se tu, jeví ženě

chodba pod zemí, co síně

vyklenutá ve křemeně;

a tam, klenba kde se tratí,

ve tmavém pahorku klíně,

jakýs plamen znamenati.

I hoří to jasnoběle,

jako v noci svit měsíčka;

i zaplává rudoskvěle,

jak by západ to sluníčka.

I vidouc to žena žasne,

a ke vchodu až pokročí,

a zastíníc dlaní oči,

hledí v ono místo jasné.

„Bože, jak se to tam svítí!“

Oči rukou si protírá,

o krok blíže se ubírá:

„Jak se to tam divně svítí!

Což to asi může býti?“


12 13

Dále jíti však se bojí,

hledíc tam, a venku stojí.

A co váhá, a co stojí,

v klenbu patříc neustále,

mizí bázeň za pohledem,

zvědavost ji pudí předem,

a žena se béře dále.

Krok za krokem – a vždy dále

mocně ji to jíti pudí;

krok za krokem – a ve skále

jen se spící ohlas budí.

A čím dál přichází žena,

stále divná roste záře.

Jižjiž končí se sklepení:

avšak žena omráčena

rukou zakrývá si tváře,

přímo patřit možné není.

Vidí, vidí – co zde vidí,

kdy to viděl který z lidí?

Tolik krásy, tolik blesku

mní uzříti jen v nebesku!

Dvéře tu jsou otevřeny

do nejskvělejšího sálu;

zlatem jen se svítí stěny,

strop rubíny vyložený,

pod ním sloupy ze křišťálu.


12 13

Z obojí pak strany dveří

na podlaze mramorové –

kdo neviděl, neuvěří –

hoří, hoří dva ohňové;

dva ohňové tuto hoří,

nic jich blesku neumoří:

nade stříbrem po levici

lunou oheň vzhůru plane,

nade zlatem po pravici

sluncem pláti neustane.

Planou ohně, jizba plane,

obalena září jasnou;

a dokud tu poklad stane,

plamenové nevyhasnou,

nic jich blesku neumoří.

Na prahu tu žena stojí,

celá stojí oslepena;

očí pozdvihnout se bojí,

nemůž zříti do plamena.

Na levici dítě nese,

pravou levé mne si oko;

a když trochu ohlídne se,

osmělí a vzpamatuje,

vzdychne sobě přehluboko

a tak v duši své rokuje:

„Milý bože, co já zkusím

na tom světě nouze, hladu!




Karel Jaromír Erben

KAREL JAROMÍR ERBEN


7. 11. 1811 - 21. 11. 1870

Český básník, prozaik, jazykovědec, historik, folklorista, sběratel lidové tvorby - tím vším byl Karel Jaromír Erben , narozený 7.11.1811 v Miletíně v rodině s řemeslnickou a písmáckou tradicí. Po vystudování gymnázia v Hradci Králové studoval právnickou fakultu v Praze. Na studie si vydělával výukou hudby.

Erben – Karel Jaromír Erben – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist