načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kybersex - Přemysl Krejčík

Kybersex

Elektronická kniha: Kybersex
Autor:

Představte si svět, ve kterém se člověk po dosažení dospělosti změní ve zvíře. Nebo jiný, kde každý vlastní dvě těla. A další, kde si můžete na černém trhu koupit vzpomínky po ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75% 85%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 192
Rozměr: 18 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-7007-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Sbírka patnácti sci-fi povídek, které se odehrávají na pozadí různých alternativních světů. V patnácti krátkých povídkách se ocitáme v různých alternativních realitách, například v povídce Poslední partie se podíváme do světa, kde lidé našli lék na smrt. V povídce Šelma vidíme svět, kde se lidé místo smrti dobrovolně stávají zvířaty a příběh s názvem Čísla nám pak ukáže, jaká propaganda může člověka beznadějně zotročit. V ostatních povídkách se setkáme například s budoucností, kde každý vlastní dvě těla, nebo s realitou, v níž si můžeme koupit vzpomínky někoho jiného.

Popis nakladatele

Představte si svět, ve kterém se člověk po dosažení dospělosti změní ve zvíře. Nebo jiný, kde každý vlastní dvě těla. A další, kde si můžete na černém trhu koupit vzpomínky po někom, kdo se jich zbavil. Co byste dělali, kdybyste na ulici viděli svoji vlastní mrtvolu? Na kterou stranu byste se postavili ve světě, který zešílí pod náporem nových náboženství a nových vědeckých teorií, když se na noční obloze začnou objevovat podivné úkazy?
Patnáct povídek, odehrávajících se na pozadí alternativní verze reality, často s prvky dystopie, nebo s náznakem pseudo-historie, kde hlavní roli hraje jedinec a jeho boj se zavedenými pořádky, nebo naopak snaha se přizpůsobit a zapadnout.

Zařazeno v kategoriích
Přemysl Krejčík - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © Přemysl Krejčík, 2016

Cover Illustration © Žaneta Kortusová, 2016

Cover Art © Lukáš Tuma, 2016

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, 2016

ISBN (pdf) 978-80-7557-270-7


5

Kybersex

Poslední partie

Šachy v parku bylo to poslední, co pro ně zbylo. Šachy

a oni dva sobě vzájemně. Vyhlídka na budoucnost? Stejná

jako přítomnost: Temná. Spíše však žádná. Byli posledními

svého druhu a vždy, když vyšli mezi ostatní, cítili na sobě

každý pohled. Všechny jako by na ně křičely: „No tak,

už zemři.“ Zůstali jen oni dva, kteří připomínali novému

světu ten starý.

„Táhneš,“ nevydržel už to Filip a pobídl svého partnera. Zase usnul nad partií. Nejraději by hrál s kýmkoli jiným, jako to mohl dělat jeho děd a později i otec, když dosáhli toho věku, kdy se už nic nemusí.

Vzpomínal, jak se těšil, že ve stáří sem tam také zajde mezi seniory do parku, na večerní taneční zábavy, nechá se pustit sednout v autobuse a v kavárně si – se skrytou závistí – zanadává na zkažené mladé dnešních dní. Jenže to se ho netýkalo. Mohl za to jeho otec, paradoxně.Obětoval svůj život vědě, aby zastavil stárnutí, jenže užnestačil dokončit výzkum, a než to ti mladí neschopní asistenti po něm dokončili, byl Filip už na prahu středního věku. Ale i tak měl radost. Vzpomněl si, jak dychtivě běžel do výzkumných laboratoří, když se stále hlasitěji, ač vlastně pořád tiše, začínalo mezi lidmi povídat, že už deset let se prodává vakcína. Doslechl se to náhodou. Noviny, televize, internet, všichni mlčeli.

Přemysl Krejčík

6

„Datum narození?“ zeptala se úřednice. Sdělil ho.

„Je mi líto, nesplňujete věkový limit,“ soucitně povzdechla mladá dívka a ukázala mu směrnice. Propásl to o týden. Kdyby se narodil o sedm dní dříve, byli by si ho sami pozvali a dali mu možnost koupit si vakcínu. Pokud by na ni neměl, dostal by ji zdarma za jedenáct let, kdy se ukázalo, že vakcína způsobuje neplodnost, ale touhavybudovat nový svět z krásných a mladých bez pachu smrti všude kolem je pro lidstvo přednější. Dokonce by mu ji brzy přikázali bez možnosti odvolání.

„Táhneš,“ nechtěl nad tím přemýšlet, jenže šachový partner spal dál.

Přežil příliš dlouho. Než stačil nastoupit do domova s pečovatelskou službou, zavřeli poslední. Tanečníchzábav a posezení v parku si taky moc neužil, z kaváren ho obvykle vyhazovali. Na ulici na něj nikdo nebral ohled, vše se tak změnilo. Ani zdravotní péče na vymírající druh najednou nepamatovala. Aspoň o místa na hřbitověneměli nouzi, dokud je nezavřeli a nevybudovali místo nich wellness a tenisové kurty. Co se dělo s posledními staříky po smrti, nevěděl. Nemluvilo se o tom.

„Táhneš!“ zakřičel a rozzlobeně přítelem zatřásl. Ještě, že ho nikdo nevidí. Ti věčně mladí nevědí, co jsou to starosti, a nic je netrápí. Každou známku rozčilení připisují věku. Nebo alespoň připisovali, dokud bylo komu. Dokudnezbylo jen pár posledních muzejních exponátů na celé planetě.

„Tak vzbuď se, dědku plesnivá!“ zakřičel šachistovi do ucha, ale ten ho už neslyšel. Nechal ho tam nadrozehranou partií a sklesle si to belhal domů.

✳ ✳ ✳


Kybersex

7

„Nový svět je zase o krok blíž! Dnes zemřel předposlední

starý člověk na naší planetě,“ hlásil televizní reportér.Ná

sledovalo několik záběrů na oslavy, kterými lidé vítali další

krůček do nové etapy lidstva. Za oknem zaslechl ohňostroj.

Zhasl světlo a zalezl do postele. Tak, jak byl, vešpina

vých kalhotách, staré košili a ponožkách, které nepral už

třetí týden. Pořád myslel na svého protihráče. Ani ten

poslední šach mu nedal.


Měsíce

Prolog

Do rána bylo ještě daleko, když jsme se vymotali zvinárny. Chytil jsem volnou rukou Gizelle kolem pasu, druhou

jsem zdvihl do výše jejích rtů a do těch nalil doušekchardonnay z poloprázdné lahve. David s Marií se potáceli jen

několik kroků před námi.

„Jsme králové noci!“ zvolal opile David a přesně v tu chvíli jeho slova potvrdil výbuch ohňostroje.

Gizelle leknutím z příliš blízkého výbuchu nadskočila. Padesát metrů severně od nás byl železniční přejezd a přímo za ním oni střelci. Výrostci (tak okolo třinácti let) s něčím, co svým vzhledem i velikostí nebezpečně připomínalo historický kanón. Ten ale mířil horizontálně k zemi, takže ohňostroj nekrášlil nebe, nýbrž se podivně plazil po silnici a ohrožoval chodce, kteří před nímuskakovali a vyhrožovali přivoláním hlídky.

„To patří ale tam!“ zvolal David směrem k výrostkům a napřáhl ruce k nebi. Ve chvíli, kdy k němu zvedl i hlavu, na okamžik jako by zmrznul. Zůstal do něj prázdně civět tak dlouho, dokud jsme i my nevzhlédli a neviděli, co ho tak překvapilo.

Všechny hvězdy se kamsi ztratily a celým nebemproblikávaly srpky měsíce. Jeden jako druhý. Malé a namodralé. Hlouček se jich objevil na jednom místě a za chvíli zhasl,

Kybersex

načež se jiný objevil úplně jinde. Občas jich svítilo vícsoučasně a ani doba, po jakou je bylo možné pozorovat, nebyla

nikdy stejná. Zdálo se, že mizí a rozsvěcují se náhodně. Jen

ten starý dobrý bílý měsíc zůstával na svém místě anezhasínal. Ten, který svým tvarem všechny ty namodralé

kopírovaly. Byla to tak nádherná podívaná, že jsme si ani

neuvědomili, jak děsivá a matoucí by se nám měla zdát.

I.

Bylo to už skoro tři měsíce, co zmizely hvězdy, a lidé sipozvolna začali zvykat na nové pořádky noční oblohy. Vědci

kvůli ní nemohli klidně spát, zkoumali nebe dalekohledy

a tvořili nové teorie, astrologické tabulky a výpočty. Já měl

ale docela jiné starosti. Rozchod s Gizelle a blížící se rande

s panem docentem Prvním u zkoušky z literární historie.

O oblohu se místo mě tedy staral můj kolejní spolubydlící,

student druhého ročníku Astrologie, Boris.

Byl zvyklý přes den spát a v noci koukat dalekohledem z okna. I teď tedy v noci bděl a zanášel do grafů údaje, které opisoval z nejnovějších informačních serverů. Takže jsme nespali oba, neboť při světle a jeho nadávání, když se mu hroutila další teorie pod nátlakem logiky, kterou mu vštípili ve škole a kterou každou chvíli ze zoufalství anedostatku spánku přehlížel, prostě neusnu.

Každou noc jsem se tedy jen převaloval v posteli, myslel na Gizelle a dumal nad tím, kde se stala chyba.

Zaspávat přednášky jsem si před zkouškovým obdobím nemohl dovolit, takže jsem Borisovi nekompromisněpřikázal, aby mě každé ráno v šest hodin, těsně předtím, než šel spát, a zároveň asi hodinu po té, co jsem pravidelně usínal,

Přemysl Krejčík

10

vzbudil hrnkem horké kávy a další mi nalil do termosky.

Neprotestoval a většinou svou novou povinnost dodržel

a já na oplátku nesabotoval jeho výzkumy hádkami o tom,

že v noci bude zhasnuté světlo a bude se spát, jako todělala většina studentů, kteří nebyli nuceni bydlet napokoji s astrologem. Boris tedy mohl skutečně pokročit a být

užitečným pomocníkem zkušenějším vědcům a možná

i pomoci rozlousknout záhadu o tom, kde se vzaly měsíce

na obloze, co znamenají a kam se poděly hvězdy. Ale mě

to nezajímalo. Já myslel na Gizelle. Kde je, co dělá a hlavně

s kým. Vždycky jsem hodně žárlil, ale to se dalo pochopit,

motalo se kolem ní hodně mužů a občas mou žárlivost

podněcovala cíleně, když jsem byl příliš v klidu, protože

se jí líbila, považovala to za jakýsi důkaz lásky, a navíc si

tím pojišťovala, že se nepřestanu snažit.

„To je kravina!“ vytrhlo mě z konečně přicházejícího spánku Borisovo zlostné zvolání. Převalil jsem se na druhý bok a přimáčkl k sobě plyšového buvola, co mi zbyl po mé bývalé, a od našeho rozchodu jsem s ním dětinsky spal nebo se aspoň spát pokoušel.

„Co se děje?“ optal jsem se ze slušnosti. Tázaný sebou trhl a otočil se ke mně. Úplně zapomněl, že tu jsem.

„Ale nic. Promiň, vzbudil jsem tě,“ hlesl. Chtěl jsem něco jízlivě poznamenat, ale oči se mi už zase zavíraly, bylo pět ráno a rychlovarná konvice měla ještě hodinu odpočívat.

II.

„Vezmi si leták, příteli!“ zvolal na mě kdosi na ulici.Otočil jsem se a – neschopen přemýšlet – jsem si nechaljeden vtisknout do ruky. Byly tři hodiny odpoledne a já se


Kybersex

11

těšil, až se došourám ke knihovně a budu se moct mezi

přednáškami dvě hodiny vyspat ve studovně, kam nikdo

nechodil, ale zpravidla zůstávala odemčená. Dříve jsem

do ní chodil s Gizelle, doufaje v milostné hrátky jakopředloni na stejném místě s Martou, která se mnou chodila jen

pár týdnů, než si uvědomila, že pokus o vztah s klukem je

nesmysl, a vrátila se ke své bývalé přítelkyni.

Nezazlíval jsem jí to, nikdy jsem náš vztah nepovažoval za vážný, a navíc mi coby omluvu věnovala video serotickými hrátkami, které natočila se svou dívkou, jež na mě působila fyzicky až odpudivě, takže jsem se na ten film nikdy nepodíval. Ale jako gesto to bylo stejně moc milé a toho jsem si cenil. Martu jsem od té doby považoval za nejlepší kamarádku, ač jsme se už potom nikdyneviděli, neboť ji záhy vyhodili z univerzity, když ji nachytali, jak souloží v té samé učebně, kam chodila se mnou a kam jsem já později chodil s Gizelle. Vyčítal jsem si pak, že jsem jí pověděl o důvodu ukončení Martiných studií, protože ze strachu tam se mnou spát nechtěla a naše intimní hrátky v učebně se značně omezily.

Teď jsem do stejné místnosti chodil spát sám, a to vzájmu vědy, aby můj spolubydlící mohl celé noci pozorovat a zkoumat měsíce, což jsem neměl srdce mu zakázat,protože to byl on, kdo mě podržel, když jsem byl poposledním rozchodu na úplném dně.

Rozvalil jsem se v rohu místnosti do křesla, které tu stálo od doby, co se z nepoužívané učebny pomalu stávalo jakési skladiště, a pokusil se usnout, jenže jsem nemohl zabrat. Po chvíli jsem to vzdal a rozhodl se čas zabítalesoň čtením. Prohledal jsem batoh. Jedinou knihu, kterou jsem měl u sebe, už jsem dávno přečetl a pouštět se do ní

Přemysl Krejčík

12

znovu se mi nechtělo. Leták. Vzpomněl jsem si nachla

píka, který mi ho na ulici vrazil do ruky. Vytáhl jsem ho

z kapsy a prohlédl. Byl o měsících, o čem jiném.

„Blíží se poslední soud, nebo pomoc návštěvníků zji

ného světa?“ hlásal titulek. „Přijďte na přednášku douni

verzitní auly na fakultě astrologie a dozvíte se více,“ stálo

tam dál. Pak už jen datum, čas a na druhé straně něco

málo o historii místní fakulty. Dočetl jsem se, že jde onej

starší fakultu astrologie v Evropě, založenou deset století

nazpátek, a její zakladatel, mistr Otakar z Louče, zemřel

dva dny po položení základního kamene, v srpnu 1123.

Otočil jsem leták zpět a znovu si přečetl datum. Přednáška

se měla konat zítra od půl dvanácté. V dalším mezičase,

kdy mám pauzu od přednášek a s přáteli nikam nechodím,

protože naše společné přátele si nechala Gizelle, což jsem jí

nezazlíval. Sám jsem se stáhl do ústraní, neměl jsem totiž

srdce vidět ji, jak se baví a flirtuje s kdekým, zatímco já se

utápím ve vzpomínkách na tu, kterou jsem znal a kterou

už ona podle mě dávno nebyla. Strčil jsem leták do kapsy

a konečně na chvíli usnul.

III.

Ráno jsem zamáčkl budík a přednášku z Literární teo

rie u doktora Horkého pohodlně zaspal. Vyrazil jsem si

tedy do města na snídani, zašel do své oblíbené kavárny,

kterou jsem ale už nějakou dobu nenavštěvoval, nicméně

tentokrát jsem byl naivně přesvědčen, že nehrozí setkání

s žádným známým. Sotva jsem se však začetl do článku

„Měsíce na nebi se ustalují. Jsme blízko, tvrdíastrologo

vé,“ v místních novinách, který pojednával o nalezení jisté

Kybersex

13

cykličnosti v některých zjeveních měsíců v určité části

oblohy, vyrušil mě známý hlas.

„Teda, tebe už jsem dlouho neviděl!“ zahlaholil nade mnou David.

„Jak se máš?“ přidala se hned starostlivým tónem Marie, zatímco si už sedala do ušáku přímo naproti mně.

„Dobře,“ zalhal jsem a bylo to poznat. Odložil jsemnoviny. David, sotva sebou plácl do křesílka vedle své drahé polovičky, se po nich natáhl.

„Tak už je to i v tomhle plátku,“ okomentoval článek, který jsem se před chvílí totálně bez zájmu pokoušel číst.

„Jsme tu jen na jednu rychlou kávu. Za hodinu půjdeme na přednášku nějakých bláznů, co si od toho slibujíposlední soud. Nepůjdeš s námi? Mohlo by to být legrační,“ vysvětlila Marie. „Nepřidáš se?“ zopakovala výzvu.

„Klidně,“ pokrčil jsem rameny. „Mně je to fuk.“

I V.

Z přednášky jsem se ani nepokoušel něco vnímat. Byl

jsem rád, že mohu zapadnout do anonymního davu anikým nerušen se zabývat vlastními myšlenkami, apředevším vzpomínkami, ostatně jako jsem to dělal poslední

dobou pořád. Nevím, jak dlouho jsme tam seděli, ale

přišlo mi to jako chvíle, takže když jsme vyšli ven,překvapilo mě, že slunce už překročilo hranici poledne

a pálilo až neobvykle snaživě a vydatně. Zakryl jsem si

před ním oči a bolestně sykl, když mě sluneční paprsky

udeřily do tváře.

„Copak, copak,“ zakroutila hlavou s mateřským tónem Marie, chytajíc mě za paži. Takto intimní gesto bylo

Přemysl Krejčík

14

nezvyklé, díky čemuž mi došlo, že musím vypadatopravdu hrozně utrápeně.

„Líbila se ti přednáška?“ otázal se David. Podezíral jsem ho, že se mě snaží nachytat, zda jsem vnímal. Tvářil se totiž úplně stejně jako zkoušející, když pokládástudentovi otázku, o které mu je jasné, že nebude zodpovězena správně. Mlčel jsem.

„Všiml jsem si, že jsi to moc neposlouchal,“ potvrdil mou domněnku. Jistě mě celou dobu letmo pozoroval. Zastavil se. Marie také, a tím jsem byl k tomu donucen i já. „Potřebuješ pomoc,“ řekla. „Nikam nechodíš, nestýkáš se s lidmi. Nechtěl by sis o tom promluvit?“ Marie studovala psychologii. Lidé jako ona vidí problém za vším a všechno se podle nich dá vyřešit v jejich kanceláři.

„Já jsem v pohodě. Díky, ale zvládám to.“

„Tak aspoň kvůli mně,“ trvala na svém. „Pomůže mi to při praxi. Přece bys mě neodmítl,“ nasadila příliš dobře čitelný posmutnělý výraz.

„Ale jen kvůli tobě,“ zasmál jsem se jejímu gestu a po dlouhé době to byl upřímný smích.

V.

„Ještě než si lehneš na gauč, musím ti změřit hlavu,“oznámila mi a vzala do ruky veliké kleště. „Usnadní nám to

spoustu práce,“ vysvětlila a přiložila kleště k mojí hlavě,

zkoumajíc různé záhyby. Po každém měření kleštěpoložila na frenologickou lebku a pečlivě si zapsala výsledek.

„Co to o mně říká?“ zeptal jsem se zvědavě.

„To ti jako pacientovi pochopitelně neřeknu. Ale když na to tak koukám, bude vhodnější tě vyšetřit v hypnóze.“

Kybersex

15

Při těch slovech se ani neusmála. Tvářila se nezvyklevážně a těkala očima mezi frenologickou lebkou a zápisníkem s údaji.

Když jsem se probudil, nepamatoval jsem si nic. Marie mi pouze stroze oznámila, že tohle nefungovalo, pakchvíli zkoumala svoje zápisky a nakonec prohlásila, že někde musela udělat chybu v měření a zkusíme jinou terapii, jejíž název zahuhlala, takže mi unikl. Celá terapie prý ale spočívá v tom, že ve stavu podobnému spánku si vybavím několik hezkých chvil a to mi pomůže srovnat se s jejich ztrátou. „Uvidíš je totiž nezkresleně, okem pouhéhopozorovatele,“ nasadila učitelský tón. „Pak si uvědomíš, že si je idealizuješ, a bude snazší se od nich odpoutat.Můžeme?“ Přikývl jsem.

Bylo mi to jedno.

Upadl jsem do snění.

Vybavilo se mi první rande s Gizelle. Bylo to na začátku prváku. Vylezl jsem na střechu kolejí, abych si tam mohl v klidu zakouřit (s čímž mě později donutila přestat). Sedl jsem si na okraj, nohy přehodil přes něj a sledoval, jak univerzitní kampus ožívá pod náporem studentůmířících do hospod, studentských klubů a kaváren. Bylo mi smutno. Nikoho jsem tu ještě neznal, byl jsem sám. A pak se najednou zjevila vedle mě.

„Chodím sem, abych utekla té vřavě dole,“ promluvila, než jsem ji zaregistroval, což mě polekalo, a jak jsem sebou škubl, málem jsem přepadl dolů. Chytila mě za rameno, aby mě přidržela, což sice nebylo nutné, ale rozhodně to bylo příjemné.

„Jsem Gizelle,“ představila se. „Studuju ve druhýmročníku alchymii, a ty jsi?“

Přemysl Krejčík

16

Představil jsem se. Pak jsme si celé hodiny povídali,poznávali se a zjišťovali, jak samozřejmá a přirozená je naše vzájemná přitažlivost. Za úsvitu mě políbila a řekla mi, že to je to nejromantičtější, co kdy zažila. Ale nic z toho jsem už neviděl, protože můj sen se změnil a terapie mě nenechala projít si právě tou nejhezčí chvilkou.

Výjev se změnil. Pak znovu a ještě několikrát. Zanějakou dobu jsme zase vycházeli z vinárny, vyrušil nás ohňostroj a Gizelle mi vyděšeně vklouzla do náruče. Podívali jsme se na oblohu a poprvé zaznamenali shluky namodralých měsíců. To ještě nikdo nešířil teorie o tom, co by za nimi mohlo stát, netekly peníze do výzkumů a nevznikaly nové náboženské kulty čekající na poslední soud a příchod spasitele nebo zplozenců pekla. Ne. Nic takového se ještě nedělo. Zatím jsme jen stáli v objetí pod hvězdami.

„To je nádhera,“ vydechla Gizelle a já ji pevně objal. Pak řekla, že je šťastná, že něco tak nádherného vidí právě se mnou. Sen se rozplynul.

Pak nic. Začal jsem se probouzet.

„To ještě není všechno,“ slyšel jsem hlas Marie. „Ještě máš co říct.“ Netušil jsem, co tím myslí, ale zakázal jsem si otevřít oči, a po chvíli jsem opět upadl do snění.

Najednou jsem ve snu viděl sám sebe, jak ležím napohovce v Mariině pracovně. Marie si odkládá svrchníky, pak i spodní prádlo. Lehla si vedle mě na pohovku a položila hlavu na můj hrudník. Usnula taky.

Probudil jsem se první a zjistil, že tohle nebyl sen, jen jsem přes zavřené oči viděl, co se skutečně děje. Jemně jsem vyklouzl z jejího objetí, přehodil přes ni deku a dal se na odchod.

Kybersex

17

Ve dveřích jsem se srazil s Davidem. Stál mezi futry, kouřil doutník a pozoroval nás. Podle délky neshořelé tuby tabáku už pěkně dlouho.

„Rád na ni takhle koukám,“ oznámil mi a nespouštěl z ní něžný pohled. „Myslím, že by mě nepodvedla, aletohle dělá hrozně ráda. Ale jen lidem, co se jí líbí.“

„Tobě to nevadí?“

„Každej má svý, ne?“ Zasmál se, konečně od ní odtrhl oči a otočil se ke mně. „Na tomhle není nic špatnýho. Navíc si je jistá, že to pomáhá při terapii. Nevím, jak klientům, ale jí určitě. Prý se tak zbavuje touhy po jiných chlapech a pořád mi zůstává věrná.“

✳ ✳ ✳

Když jsem vyšel ven, měsíce už zase svítily. Tentokrát

jen tři. Bílý a dva modré. Neblikaly, nemizely a nehýbaly

se. A tohle se nemělo změnit ještě několik dní, ale o tom

jsem ještě nic nevěděl. Myslel jsem na krásné tělo Marie

a na to, jak Davidovi závidím. Na Gizelle jsem si najednou

ani nevzpomněl.

VI.

Ráno jsem vyletěl z postele dřív, než mě stihla vzbudit vůně

čerstvé kávy, a dokonce jsem zastihl Borise ještě vzhůru.

Vynechal jsem snídani, jen termosku jsem si hodil dobatohu a na přednášku vyrazil o hodinu dřív.

Seděl jsem před aulou v téměř zhasnutém předsálíúplně sám a přemýšlel nad včerejškem. Pomohla mi z mojí deprese terapie, nebo fakt, že jsem pro jinou ženu natolik

Přemysl Krejčík

18

atraktivní, aby si úplně nahá lehla ke mně ve chvíli, kdy se

nemohu bránit? Anebo mi postačil ten pohled na jejína

hotu, aby mi došlo, že žen jsou tisíce a Gizelle je jen jedna

v řadě? Tak či onak, ještě včerejší pocity a myšlenky na ni

jako by byly dávnou minulostí. Vzal jsem prázdný sešit

a začal psát. Poslední rozloučení. Rozhodl jsem se zbavit

se jí symbolicky tak, že sepíšu všechny naše hezkéchvil

ky. Zaznamenám také, co si pamatuji z rozchodu, možná

připíšu i ty těžké stavy po něm, a celé to spálím. A tím to

sám pro sebe uzavřu definitivně. Ale ještě chvíli se budu

tvářit bolestínsky a nevyrovnaně, abych si mohl, nejlépe

hned odpoledne, domluvit další terapii s Marií. Nehledal

jsem v tom nic erotického, v hloubi duše mi bylo jasné,

že Marie se mnou spát nechce, a to mi na ní bylo svým

způsobem sympatické, protože ani já bych to Davidovi

nemohl udělat. Byli jsme přece přátelé.

Začal jsem tedy psát svůj deník vztahu s Gizelle. Dostal

jsem se jen kousek za první rande, když mi došlo, že jsem

si vše namlouval, pořád to bolí a celá ta představa klidu

byla falešná. Rychle jsem zaklapl sešit a odešel doumývár

ny. Nebylo těžké najít takhle brzy ráno suché umyvadlo,

takže jsem sešit do jednoho z nich hodil, vytáhl sirky

(po rozchodu jsem zase občas kouřil) a rozklepanýmaru

kama se snažil jednu z nich zapálit. Podařilo se mi to až se

sedmou. Podržel jsem ji na růžku sešitu. Ten se rozhořel

nečekaně rychle a silně, až jsem ucukl. Když plamenza

čal šlehat nebezpečně vysoko, obalil kohoutek a místnost

se zaplnila pachem páleného papíru, uslyšel jsem nale

vo od sebe spláchnutí a z jedné kabinky vylezl stárnoucí

historik astrologie, profesor Jemný. Došlo mi, jaký by mi

jeho přítomnost mohla způsobit problém, neboť založit

Kybersex

19

(byť malý, ale přece jen) požár v univerzitní budově by

mohlo stačit minimálně na podmínečné vyloučení.Profesor ke mně přistoupil, chvíli pozoroval oheň stravující

moje zápisky milostného vztahu a pak mi otcovsky položil

ruku na rameno.

„Je potřeba ničit staré teorie, chlapče. Věda si pamatuje velké muže, ale jejich omyly ještě více. Pokračujte vbádání a brzy na to přijdete, co se s tou oblohou děje, já vám, mladým, fandím,“ nesrozumitelně blábolil. Netuším, jestli se vinou šílenství ostatních zbláznil nebo si mě jen pletl s nějakým ze studentů, které znal, ale takticky jsem mu dal přikývnutím za pravdu a raději mlčel. Profesor za pár chvil opustil místnost a poté jsem mohl bezpečně zmizet i já. Na přednášku jsem už neměl náladu, takže jsem raději šel popíjet čaj do své oblíbené kavárny v naději, že se tam setkám s Marií. Čekal jsem až do oběda. Marně.

VII.

Marie nepřišla, ale místo ní si ke mně přisedl někdo, koho

jsem tu nikdy dříve nepotkal a rozhodně bych ho tady

nečekal. Byl to Boris.

„Nechce se mi spát,“ oznámil mi a poručil si u číšníka černé pivo. „Blížím se k velký kariéře, pozítří jdu přednášet na tu důležitou konferenci, jsem z toho hrozně nervózní.“ Popravdě jsem netušil, o čem mluví. Málokdy jsem poslouchal, když vyprávěl o svém výzkumu měsíců, a teď mi došlo, že jsem přeslechl asi něco velkého. Pochopil to, tak mě v tom nenechal.

„Jde o ten výzkum cykličnosti. Prokázalo se, že mám pravdu. Ty poslední dva namodralé měsíce, co zůstaly

Přemysl Krejčík

20

na obloze, patřily do té skupinky, u které jsem našel avyočítal cyklické tendence.“ Když jsem na něj dál jennechápavě zíral, už ho to trochu dopálilo. „Sakra chlape, bylo

to ve všech novinách! Všude psali o mém výzkumu. No,

to je fuk,“ vzdal to, když poznal, že o světovém děnínetuším téměř nic. Lidstvo opět šílelo, protože téměř všechny

měsíce zmizely. Na obloze zůstaly viset jen dva a k tomu

ten původní bílý. Nové náboženské kulty přepisovaly svá

učení a vědecká obec upírala naděje k mladému studentovi,

který seděl naproti mně, v noci mě nenechal spát a každé

ráno mi otrocky vařil kávu. A já o tom nevěděl zhola nic.

Měl jsem plnou hlavu Gizelle, Marie a touhy po intimním

styku v jakékoli podobě.

VIII.

Domluvit si schůzku s Marií se mi povedlo až příští týden.

Celou dobu jsem myslel jen na uklidňující společnýspánek v závěru, takže soustředit se bylo nemožné, a po dvou

hodinách nade mnou moje terapeutka zlomila hůl a odešla

si lehnout vedle do místnosti, protože se při tom „příliš

unavila“. Nebyl jsem si jistý, zda to považovat za signál

a vydat se za ní, nebo se sebrat a jít domů. Chvíli jsemseděl na pohovce a přemýšlel, co nastalá situace znamená,

když se najednou objevila ve dveřích jen v kalhotkách, ale

s Davidem, držícím ji kolem pasu.

„Nechtěl by ses na nás při tom dívat?“ mrkla mým směrem.

„Každej má svý, ne?“ komentoval to s pokrčením ramen David, když jsem si s nechápavým výrazem sedal nakanape proti jejich posteli.

Kybersex

21

Rozhodl jsem se, že tuhle jejich hru hrát nebudu apřestanu se s nimi stýkat. Už jsem začínal vidět pod povrch. Marii prostě baví mě trápit. Užívá si moji zoufalou touhu po ní. Myslí na to, jak nemůžu v noci spát, protože sipořád představuju, jak hladím její křivky, když se mnou leží na kanapi. Jak na Davidově místě vidím sebe, když spolu dovádí v posteli a dává mi na odiv, jak umí být svému muži poslušnou otrokyní, oslovuje ho „můj pane“, dělá vše, co jí přikáže, a já jen hloupě sedím v křesle a v téhle hierarchii jsem na tom posledním, voyeurském místě. Když s tímskončili, opustil jsem jejich byt ještě dřív, než se stačili obléknout.

IX.

„Hodilo by se mi nějaký rozptýlení,“ nadhodil jsemBorisovi po návratu na kolej. „Nutně potřebuju něco, co mě

zabaví, a nebudu mít čas myslet na ženský. Nemohl bych ti

nějak pomoct s výzkumem?“ požádal jsem ho, ač nám bylo

oběma jasné, že o astrologii nemám ani obecné povědomí.

Však si mě za to taky dobíral, loni jsem mu skočil na to,

že univerzita financuje výzkum stroje, který bude vozit

lidi mezi hvězdy. Dlouho jsem byl pak terčem posměšků.

„Mohl bys se mnou občas jít v noci ven,“ navrhl nečekaně.

„Mimo hlavní výzkum dělám ještě jeden na vlastní pěst. Ulehčilo by mi mít při tom po ruce někoho, kdo budezapisovat výsledky mého pozorování dalekohledem, ale nevím, komu bych mohl věřit, že si je nepřivlastní. Nicméně ty...“

„Jsi úplně mimo a netušíš, co ti budu diktovat,“dokoničil jsem větu se smíchem za něho.

Pozorovat měsíce jsme vyrazili ještě tu noc.

Přemysl Krejčík

22

X.

Zažil jsem jen málo nudnějších věcí. Boris koukal dodalekohledu, hlásil mi čísla a já zapisoval, o kolik se měsíce

pohnuly. Trvalo to asi čtyři hodiny, než jsme konečnězabalili věci a šli zpět.

Nicméně jsem mu slíbil, že půjdu i zítra, protože jsem doufal, že denní spánek a izolace od lidí mi pomůžezapomenout na moje milostné problémy, a aspoň jsem se mohl utěšovat, že dělám něco užitečného. Zkoušky za poslední semestr jsem měl už hotové a tohle byla vcelku přežitelná výplň času, než začne nový semestr.

XI.

„Všiml sis nějaké změny od doby, co mě takhledoprovázíš?“ otázal se mě po třech týdnech Boris.

„Ne. Uniklo mi něco?“

„Svěřím ti tajemství. Na něco jsem přišel. Ty měsíce...“ udělal dramatickou pauzu a chvíli rozmýšlel, jestli má pokračovat.

Nakonec tiše pokračoval.„Přibližují se k sobě. Každý den. A každý den rychleji. Jestli jsou moje výpočtysprávné, brzy budou v zákrytu.“

„A co se stane pak?“

„Nevím. Ale mám z toho strach.“

„Kdy to zveřejníš?“

„Ještě nevím. Myslíš, že bych měl?“

„To bys teda měl, než na to přijde někdo další.“ Nechápal jsem, že si to neuvědomuje, když i já vidím, že z nějakého důvodu může být jeho objev významný.

Kybersex

23

XII.

Ve tři odpoledne mě vzbudil telefon. Byla to Marie.

„Je to pravda, co píšou v novinách?“ vydechla vyděšeně.

„Co píšou v novinách?“ zívl jsem.

„Že se měsíce přibližují a mění tvar. Prý jsi u toho objevu asistoval.“ Že mění tvar, to pro mě byla novinka.

„Když to píšou v novinách,“ snažil jsem se ji odbýt. „Jak se má David?“ popíchl jsem ji, aby se dovtípila, co mi vadí.

„Už spolu nejsme,“ oznámila mi. „Opustil mě. Je teď s Gizelle.“ To sdělení bylo jak rána kladivem do hlavy.

„Nechtěl by ses za mnou stavit?“ vypadlo z ní. Nemohl jsem ještě tušit, jak dlouho čekala na záminku, aby mi mohla zavolat a pozvat mě k sobě, nicméně pozvání jsem přijal.

Když mi o pár hodin později volal Boris čekající sdalekohledem a zápisníkem na poli, měl jsem na práci zrovna něco úplně jiného, než se podílet na výzkumu měsíců.Nezazlívám mu, že když se mu postupně nepodařilo dohnat mě asi třikrát, našel si jiného pomocníka.

Brzy po našem pracovním rozchodu jsem senastěhoval k Marii. Líbil se jí můj klid a nechuť jakkoli debatovat o měsících, jejich blížícímu se překrytí a změnách tvaru, kdy pomalu přestávaly připomínat měsíce a měnily se v cosi podobného plachtám sportovních jachet. Udržovalo ji v klidu, že jsem jí zrušil předplatné všech novin a do společnosti jsme chodili jen tam, kde hrála hlasitá hudba, a lidé neměli prostor debatovat. Ztratila takkonečně přehled a už jsem to nebyl jen já, kdo se zbavil depresí díky tomu, že jsem opět měl s kým spát a koho milovat. K jejímu štěstí stačilo, aby se přestala strachovat, dumat

Přemysl Krejčík

24

nad desítkami teorií a navštěvovat čtyři různé církve, které

střídavě předpovídaly apokalypsu, spasení, nový světový

řád, příchod mesiáše a pohlcení pekelným žárem ve chvíli,

kdy dojde k onomu překrytí.

Armáda měla pohotovostní stav, nikdy neopouštěla

ulice větších měst a od příchodu tmy byl stanoven zákaz

vycházení, aby se předešlo rabování, což je z nějakého

důvodu oblíbená lidská činnost, kdykoli se čeká na konec

světa. Nám to nevadilo. Vždy jsme si koupili dobré víno

a udělali si hezký večer doma ve dvou. Nevadilo nám to,

ani když se o pár kilometrů dál Gizelle pohádala s Davidem

a zasáhla ho do hlavy vázou z broušeného skla. A nevadilo

nám to ani tehdy, když Boris a jeho nový společník padli

za oběť jedné z církví, která postupně likvidovala astrology,

jež považovala za kacíře. I přesto, že nám to nevadilo, mě

Marie donutila, abychom ráno jeli do nemocnice zaDa

videm. A od toho dne jsem byl zase sám, protože její pud

starat se o něho probudil dávno zmizelou lásku. Stačila

mě s ním na nemocničním lůžku podvést, zatímco jsem

šel do automatu pro kávu. Když jsem se vrátil, jako by se

znovu opakoval ten výjev, kdy spolu řádí v posteli,zatím

co já sedím v křesle a zírám. Jenže tentokrát nebyl David

dominantním samcem, ale bezmocným pacientem. Ani to

nezabránilo, aby mě nechali sledovat celé to jejich oživení

vztahu, na jehož konci mi Marie oznámila, že bych se měl

odstěhovat. To se stalo den předtím, než se měsíce překryly.

XIII.

Překrytí sledoval pravděpodobně každý na této planetě.

Neměl jsem co dělat, tak jsem vyšel do davu na náměstí.

Kybersex

25

Byli tu zástupci všech. Představitelé zbylých astrologů,

kněží čtyř církví, mnoho svévolných proroků a stovky

netrpělivých lidí. Všem najednou došlo, že neví, co se

tu stane. S napětím sledovali oblohu a čekali, někteří už

od rána. A byla tu i Gizelle. Vrazil jsem do ní, když jsem

se motal kolem stánku s předraženou limonádou, kterých

tu pro dnešní den vyrostlo tolik, že celý výjev připomínal

spíš vánoční trhy.

„Ahoj,“ pozdravila mě nesměle. „Dlouho jsem těneviděla.“

A usmála se tím svým krásným úsměvem, do kterého jsem se tenkrát na střeše kolejí bezhlavě zamiloval.Srdce se mi rozbušilo. Už mě zase nezajímalo, jestli za čtyři minuty, až se měsíce setkají, přijde poslední soud nebo z nebe sestoupí andělé. Osud mi postavil do cesty Gizelle a to bylo jediné, na čem záleželo.

„Chodíš teď s někým?“ zeptal jsem se. Zavrtěla hlavou.

„Ne. Poslední dobou dělám jen samé chyby,“ podívala se mi do očí. „Od doby, co jsem tě opustila. Myslíš, že to souvisí?“ Zažertovala a já si nebyl jist, jak moc nevinně. V tu chvíli nás však přerušil dav, který začal hlasitěburácet odpočet posledních deseti vteřin, než se měsíce dokonale překryjí. Jejich pohyb byl teď už rychlý, viditelný pouhým okem.

„Tři! Dva! Jedna!“ křičely tisícovky hrdel. „Teď!!!“ Epilog Měsíce zmizely. Zůstal jen starý dobrý bílý. Úplné ticho jak dole na náměstí, tak na nebi. A pak začaly pomaluprosvítat hvězdy. Po sto padesáti dnech se vrátily na oblohu,

Přemysl Krejčík

26

a rozbily tak dlouhé dohady astrologů a jejichposlucha

čů a také kněžích a jejich věřících. Ale mně to bylojed

no. Gizelle mě chytla za ruku, přivinula se a nechala mě,

abych ji pevně objal.

Zůstali jsme na náměstí celou noc a pozorovali spolu

hvě z dy.

Kybersex

27

Šelma

„Hodina skončila, můžete jít.“ Zaklapl tašku a vyčkal, až

studenti opustí třídu.

„Pane Humane?“ Otočil se. U boku katedry postával mladý student v semišovém saku. Jméno si nepamatoval. Koneckonců, brzy nebude důležité.

„Ano, chlapče?“

„Chtěl bych s vámi mluvit o své budoucí kariéře. Bylo by...“ Působil nervózně. Jako by si vůbec nebyl jist,jestli je správné, co dělá. Jak by také mohl! „Bylo by možné s vámi ještě domluvit konzultaci?“

Humanovi se něco podobného nestalo už dlouho.Nedůvěřivě si studenta změřil. Dobře stavěný, podle prvního odhadu snad i zdravý, mohl by se dožít vysokého věku.

„Proč to chcete udělat?“ zeptal se na rovinu. „Jaké máte doporučení od kolegy... Ehm, teď mi to vypadlo.“Zatracená jména!

„Nováka. Poradce pro výběr formy se jmenuje Novák,“ pomohl student.

„Jistě. Jaké máte doporučení?“

„Tygr,“ odpověděl student s neskrývaným zklamáním.

„A jakou jste si na začátku studia dával žádost?“

„Pane učiteli, nechte mě to vysvětlit.“

„Jakou jste si podával žádost?“ zvýšil pedagog hlas.

„Šelma.“

„Tak vidíte!“ usmál se člověk. „Bylo vám vyhověno. Takže vše dopadlo dobře.“ Snažil se ho ještě na poslední chvíli odradit. Jistě, nový kolega by se hodil, staří pomalu ale jistě vymírají a moc adeptů se sem nehrne. Ale Human prostě nemá to srdce někomu dovolit vybrat si takový osud.

„Ale já to tam napsal, protože jsem musel! Sám víte, že kolonku Člověk formulář při nástupu studia neobsahuje!“

„Vím. Ale víte, co nevím?“

„Proč chci zůstat člověkem?“

„Jste bystrý.“

„Děkuji.“

„Neděkujte. Taková vlastnost je pro šelmy typická. A to vám také napíšu do závěrečného posudku.“

„Nedělejte to. Prosím.“

„Ach,“ vydechl stárnoucí učitel zkroušeně. „Co mám s vámi dělat. Vybrat si to koneckonců smíte svobodně. Pojďte se mnou do pracovny. Považujte to za konzultaci.“

Cestou mlčeli. Mladík nevěděl, co říct, a pedagog si s ním povídat nechtěl. Alespoň dokud nebudou o samotě.

„Zastavte,“ vyzval ho akorát pár kroků přede dveřmi.

„Usadili se tu loňští absolventi,“ vysvětlil. Mladíkposlechl. Právě včas, neboť o sekundu později se kolem prohnalo hejno krys, které by byl zašlápl, kdyby pokračoval v cestě.

„Nedávejte jim to za zlé. Jsou zvyklí, že tu nikdo jiný nechodí a že já s nimi počítám. Pojďte.“

Otevřel dveře pracovny a vstoupil. Gestem vyzvalstudenta, aby si sedl ke stolu, zavřel dveře a posadil se naproti tomu holobrádkovi.

„Tak povídejte. Proč jste se rozhodl pro kariéru učitele a život člověka?“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist