načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kybernemoc! – Manfred Spitzer

Kybernemoc!

Elektronická kniha: Kybernemoc!
Autor: Manfred Spitzer

Digitalizace všedních dnů narůstá - a má fatální následky. Když digitálním médiím přenecháme kontrolu nad všemi oblastmi našeho života, když dlouhé hodiny hrajeme online hry a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%hodnoceni - 70% 76%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 388
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace, 1 mapa, portréty
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z německého originálu Cyberkrank! Wie das digitalisierte Leben unsere Gesundheit ruiniert ... přeložila Iva Kratochvílová
Skupina třídění: Hygiena. Lidské zdraví
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-1792-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Digitalizace všedních dnů narůstá - a má fatální následky. Když digitálním médiím přenecháme kontrolu nad všemi oblastmi našeho života, když dlouhé hodiny hrajeme online hry a ztrácíme se na sociálních sítích, stávají se z nás kybernemocní lidé. Mezi následky tohoto stavu patří stres, ztráta empatie, deprese i poruchy spánku a soustředění. Děti mají poškozenou motoriku a schopnost vnímání. -- Manfred Spitzer na základě nejnovějších vědeckých studií ukazuje, do jaké míry tento trend ohrožuje naše zdraví, informuje o rozšířených modelech nemocí, varuje před zdravotními riziky digitální techniky a vysvětluje, jak se můžeme chránit. Kritický pohled na vlivy, které mají digitální média na naše celkové duševní a tělesné zdraví. Populárně-naučná publikace německého psychiatra, neurovědce a spisovatele.

Popis nakladatele

Digitalizace všedních dnů narůstá — a má fatální následky.

Když digitálním médiím přenecháme kontrolu nad všemi oblastmi života, když dlouhé hodiny hrajeme online hry a ztrácíme se na sociálních sítích, stávají se z nás kybernemocní lidé. K následkům tohoto stavu patří stres, nadváha, deprese i poruchy spánku a soustředění. U dětí se špatně vyvíjí motorika, jazyk i schopnost empatie.

Manfred Spitzer na základě nejnovějších vědeckých výzkumů ukazuje, do jaké míry tento trend ohrožuje naše zdraví. Ve své knize informuje čtenáře o rychle se šířících civilizačních chorobách, varuje před zdravotními riziky digitální techniky a vysvětluje, jak se před nimi můžeme chránit.

-----

Když digitálním médiím dovolíme, aby převzala kontrolu nad našimi životy, dostaneme kybernemoc… Manfred Spitzer nám ukazuje, jak se před ní můžeme chránit . - Medical Tribune

 

Příbalový leták k digitální revoluci.  - MIT Technology Review

 

Neurovědec Manfred Spitzer v Kybernemoci znovu varuje před jedovatostí digitalizace, která nás všechny zabíjí.  - Radio-Meilensteine.de

 

Vřele doporučujeme. Srozumitelně napsaná kniha plná poznatků, které obohatí naše všední dny a které nás a naše děti mohou ochránit před vážnými zdravotními problémy.  - Salve

 

 

Manfred Spitzer (nar. 1958) vystudoval medicínu, psychologii a filozofii. Nakonec se zaměřil na obor psychiatrie. Dvakrát působil jako hostující profesor na Harvardu. Vede univerzitní psychiatrickou kliniku v Ulmu a Centrum pro výzkum učení a neurologie. Je autorem řady knih, mimo jiné i bestselleru  Lernen: Gehirnforschung und die Schule des Lebens  (Učení: Výzkum mozku a škola života, 2002) a  Vorsicht Bildschirm! Elektronische Medien, Gehirnentwicklung, Gesundheit und Gesellschaft  (Pozor, obrazovka! Elektronická média, vývoj mozku, zdraví a společnost, 2005). Na stanici BR-alpha každý týden moderuje vlastní pořad  Geist & Gehirn . Manfred Spitzer je jedním z nejvýznamnějších německých badatelů v oblasti neurovědy, který dokáže zprostředkovat vědecké výsledky přístupnou a názornou formou. Mimořádný ohlas v Německu a anglosaském světě vzbudila jeho kniha  Digitální demence  (2012; česky Host 2014), jíž se prodalo přes 260 000 výtisků, několik měsíců se držela na první příčce bestsellerů týdeníku  Der Spiegel  a práva na vydání byla prodána zatím do patnácti zemí. Autorovou nejnovější knihou je  Kybernemoc!  (2015).

(jak nám digitalizovaný život ničí zdraví)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Manfred Spitzer - další tituly autora:
Digitální demence Digitální demence
 (e-book)
Digitální demence Digitální demence
Kybernemoc Kybernemoc
Digitálna demencia Digitálna demencia
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

manfred

spitzer

kybernemoc!



brno 2016

manfred spitzer kybernemoc!

Jak nám digitalizovaný

život ničí zdraví

Manfred Spitzer, CYBERKRANK!

Copyright © 2015 Droemer Verlag. An imprint

of Verlagsgruppe Droemer Knaur GmbH & Co. KG, München

Translation © Iva Kratochvílová, 2016

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2016

(elektronické vydání)

ISBN 978-80-7491-856-8 (Formát PDF)

ISBN 978-80-7491-857-5 (Formát ePub)

ISBN 978-80-7491-858-2 (Formát MobiPocket)

17

25

47

72

101

123

143

166

176

199

224

243

258

270

301

329

379

381

Obsah Předmluva Úvod 1. Civilizační choroby 2. Smartphony v kyberprostoru 3. Kyberzávislost 4. Big data, Velký bratr a konec soukromí 5. Kyberstres 6. Kyberfobie 7. Kyberchondrie 8. Digitální dětství: beze smyslu a řeči 9. Digitální mládí: nepozorné,

nevzdělané a nepohyblivé

10. Digitální nespavost 11. Kybersex 12. Digitální deprese a osamělost 13. Co s tím? Poděkování Literatura Seznam vyobrazení Rejstřík Anně, aby zůstala zdravá

/ 11Předmluva

Digitální informační technologie jsou v naší společnosti všudy

přítomné, v současné době hluboce ovlivňují náš život. Již před

několika lety trávili mladí lidé v Německu přes sedm hodin den

ně před obrazovkou (televize, počítač, video, herní konzole).

Prud ké rozšíření chytrých telefonů během posledních pěti let

tuto situaci změnilo jen v jednom ohledu: míra využívání digitál

ních informačních technologií narostla ještě výrazněji, protože

smartphone u sebe nosíme pořád — je vždycky po ruce. Lidé už se ne pta jí na cestu kolemjdoucího a neřeší své drobné problémy

(„Jak se obsluhuje tahle pračka?“) se známými, ale položí tyto

otázky svému smartphonu, aby během zlomku vteřiny dostali odpověď z „mraku“, jak se nazývají gigantická úložiště dat kdesi v  pouštích tohoto světa. Při tom všem zanecháváme v  kyber

prostoru stopy, které se někde registrují, ukládají a  analyzují.

Smartphone o vás sbírá a odesílá data dokonce i tehdy, když ho

používáte jen jako kapesní svítilnu, a nejpozději od léta 2013 — díky odhalením pracovníka NSA Edwarda Snowdena — víme, že se tato data také vyhodnocují, prodávají a zneužívají.

Co to všechno s námi dělá? Tomu se věnuji v knize, která leží

před vámi. Není to první kniha, v níž se zabývám otázkou, jaké do

pady a změny v našich životních zvyklostech působí média. V roce

2005 jsem uveřejnil knihu Vorsicht Bildschirm! [Pozor, obrazov

ka!], v níž jsem ozřejmil negativní důsledky sledování televize pro

tělo i  ducha. Tehdy činilo průměrné denní sledování televize

něco přes tři hodiny, což se mi zdálo — zejména u dětí a mladých

lidí, kteří chodí do školy, aby se tam vzdělávali pro život v naší společnosti — příliš mnoho. Při počtu asi třicet pět hodin škol

ního vyučování týdně, přičemž jedna vyučovací hodina trvá jen

pětačtyřicet minut a vyučování probíhá jen pět dní v týdnu, stráví

žák nebo student veškerou školní látkou průměrně 26,25 hodin


12 / týdně, tj. 3,75 hodin denně. Tenkrát tedy tři hodiny strávené den

ně u televizoru zhruba odpovídaly době strávené veškerou škol

ní výukou. Díky poznatkům o neuroplasticitě a učení, které přinesl

výzkum mozku, bylo už tehdy jasně patrné, že tento vyrovnaný ča

sový poměr něco znamená. Otázka, které jsem se před deseti lety

ve své knize věnoval, proto zněla, jestli to mohou vysvětlit tehdy

známé vědecké poznatky. Mohly, takže výsledkem mého studia

vědecké literatury bylo, že lidé sledováním televize do opravdy

tloustnou, hloupnou a zvyšuje se jejich agresivita. Kdo tvrdí, že

tomu tak není, popírá vědecká fakta  — asi jako ten, kdo tvrdí,

že Země je kotouč, kolem kterého obíhá Slunce.

Tato kniha se setkala s jistým ohlasem; média ji ztrhala a já

osobně jsem se stal terčem pomluv a  urážek. K  témuž došlo  —

ovšem v ještě mnohem větším rozsahu — po uveřejnění mé druhé

knihy na téma rizik a vedlejších účinků obrazovkových médií, jež

nesla titul Digitale Demenz [česky Digitální demence, vydal Host

2014]. Najednou jsem byl „skandální psychiatr“,

1

který „objíždí

zemi se zkratkovitými a falešnými tezemi a využívá okurkovou

sezonu roku 2012, aby pomocí těchto demagogických zjedno

dušení prodával sám sebe a  svoji knihu“, jak napsalo Zemské

mediální centrum Bádenska-Württemberska ve stanovisku

2

k mé

knize, vypracovaném z pověření ministerstva kultury. V tomto

hanopise financovaném z našich daní (s titulem Der Spitzer geht

um [Chodí Spitzer okolo], bez uvedení autorů a  data) se dále

dočteme, že se „kvůli lacinému efektu“ prohřešuji „na našich

mladých lidech“ a  bráním „věcnému řešení problémů“.

3

Bylo

tomu ovšem přesně naopak. O  „digitální demenci“ dnes mluví

mnoho lidí, jde-li o nežádoucí účinky digitálních informačních

technologií. Před pouhými několika dny publikoval jeden ústav

pro výzkum trhu reprezentativní průzkum „vštípivosti a digitál

ních paměťových funkcí“, provedený u  jednoho tisíce Němců,

pod titulem Digitální demence: co si Němci v digitálním věku ještě

pamatují. Děsivě málo, tak zní ve stručnosti jeho výsledek.

4


/ 13

Mediální (i  veřejnoprávní

5

) nenávistná kampaň v  létě 2012 ne

mohla zabránit tomu, aby lidé Digitální demenci četli a chápali —

od starších kolegů z akademických kruhů až po studenty reálek

(„To je fakt drsný,“ napsal mi jeden z nich). Jestliže se krátce po

vydání knihy názory ještě zřetelně dělily mezi kritiku a souhlas,

pak v současnosti souhlas zřetelně převažuje, jak ukazuje výše

uvedený graf. Dokonce i zastánci internetu jako bloger a žurna

lista Sascha Lobo, kteří na mě ještě před třemi lety kvůli mému

kritickému postoji vehementně útočili, už nabírají vůči moder

ním informačním technologiím kritický tón.

6

Doufám tedy, že kniha ležící před vámi, která je pojatá tema

ticky výrazně šířeji než výše zmíněné tituly, narazí na ještě více

otevřených uší a „kritických hlav“. Nejde tu „jenom“ o vliv digi

tálních médií na náš intelekt, ale i o dopady na naše celkové du

ševní a tělesné zdraví. A nejde „jenom“ o televizi nebo počítače,

Změna veřejných názorů na knihu Digitální demence, re kon struo vaná na zákla

dě recenzí zákazníků Amazonu. Zatímco několik dnů po jejím vydání v Německu

(37 recenzí do 6. srpna 2012; černé sloupce) byly velmi negativní (jedna hvězdič

ka: 9 hodnocení) i velmi pozitivní (pět hvězdiček: 14 hodnocení) názory rozloženy

přibližně stejně, odpovídající šetření zhruba po třech letech (dalších 157  recenzí

do 10. července 2015; šedé sloupce) přináší zcela jiný obraz. Počet souhlasných

recenzí ve srovnání s popravami výrazně vzrostl a činí více než 80 procent.

počet zákaznických recenzí

hodnocení

20

40

60

80

100

120

do 6. srpna 2012

od 7. srpna 2012 do 10. července 2015


14 / ale také a  především o  „švýcarský nůž jednadvacátého století“:

o smartphone.

S  trochou fantazie si můžeme představit, co se děje, když

se několik miliard lidí každých sedm minut podívá na smart

phone, něco s  ním dělá a  zanechává stopy, které vyhodnocují

nejbohatší a  nejmocnější firmy světa, aby byly ještě mocnější

a především ještě bohatší. Už existují i podrobné úvahy o tom,

co by se mohlo stát, když kumulovaný výpočetní výkon cloudu

zanedlouho přesáhne výkonnost našich mozků. (Pozor — není

to nic pro slabé nervy!) Malou ukázku jsem osobně získal bě

hem delší jízdy autem 1. února 2015. Poslouchal jsem vysílání

veřejnoprávního rádia Deutschlandfunk a  občas i  zprávy na

jiné stanici. Byl to sice docela obyčejný den, ale podle mého rá

dia byl život jedna velká digitální noční můra: zprávy se točily

mimo jiné kolem toho, že kanadská tajná služba CSIS digitálně

šmíruje občany ještě víc než americká NSA a  také že Facebook

mění své obchodní podmínky tak, aby mohl německého obča

na ještě cíleněji zásobovat osobně zaměřenou reklamou. Po

řad s  názvem Digitální objetí: internet jako vůle a  představa na

Deutsch landfunku rozhodně nebyla žádná schopenhauerovská

filozofická analýza internetu, nýbrž hororový scénář „pokaže

ných“ a „selhávajících“ datových sítí, z nichž „není úniku“ a které

nás „kontrolují“. Spotřebitelský magazín zpravodajské stanice

Bavorského rozhlasu b5-aktuell potom informoval o  „pochyb

nostech ohledně elektronické zdravotní karty“ (která celých de

vět let po plánovaném zavedení v roce 2006 pořád ještě nefungu

je) a o „spotřebitelské mrzutosti týdne: hackování pod jménem

Microsoftu“ (kde pořad varoval před indickými podvodníky).

Témata v počítačovém magazínu vysílaném o chvíli později na

b5-aktuell zněla: „Jak hvězdy zacházejí s  hackery“, „Jak moc

nás smartphony rozptylují při řízení“ a ještě jednou podrobná

zpráva o  celosvětové kyberšpionáži. POMOC!, říkal jsem si na

konci jízdy.


/ 15V této knize však o nic z toho nejde. Spíše zde rozvádím, co

již dnes na základě dostupných vědeckých poznatků víme o cho

robných dopadech digitalizovaného života. Při práci na této kni

ze mne samého překvapila rozmanitost, hloubka a  šíře těchto

poznatků, protože věda ve své podstatě není nijak rychlá. Sou

bor údajů o kyberpatologii je však v roce 2015 výrazně jasnější

než před třemi lety. Proto nastala také ještě naléhavější nutnost

jednat, a  z  toho důvodu tato kniha značně přesahuje Digitální

demenci šířkou pojednávaných témat i vědeckých poznatků.

Nejde přitom o nepřátelství vůči technologiím, nýbrž o jejich

nežádoucí vedlejší účinky  — podobně jako v  klasické farmako

logii. I tam má medikament nejen pozitivní a žádoucí účinky, ale

i  účinky nežádoucí. O  těch je z  farmakologie již dávno známo,

že se u mladších a starších lidí mohou lišit. Bral by někdo nepro

zkoumaný lék jen tak, bez uvážení? Nebo ještě hůř: podával by jej

svým dětem poté, co se seznámil se zjevnými vedlejšími účinky

na mladé lidi? A kdyby měl pochybnosti, koho by se měl zeptat —

zástupce farmaceutického průmyslu, nebo dětského lékaře?

V předmluvě k nejnovější studii o používání médií tříletými

až osmiletými dětmi čteme: „Napřed asi nejdůležitější poznatek:

Otázka ‚jestli‘ je v praxi objasněná a nebere v úvahu realitu. Děti

se v  digitálním světě pohybují již zcela samostatně. Asi 1,2  mi

lionu tříletých až osmiletých dětí je pravidelně online. Ty, které

ještě neumějí číst a psát, poznávají příslušné symboly, které jim

umožňují spustit webové nabídky.“

7

Moje kniha proti tomu na

mítá: „Realitu nebere v úvahu“ ten, kdo zavírá oči před chorob

nými dopady. Děti jsou na síti stejně málo „samostatné“ jako

dospělí, a to zejména tehdy, když ještě neumějí číst ani psát a ne

mají za tím vytvořenou schopnost kritického myšlení. Bohužel

je pravda, že přesto umějí „spustit webové nabídky“, jak zjišťují

rodiče, když za to později musí platit.

O vzdělání mladých lidí — nejdůležitějšího pilíře nejen naše

ho hospodářství, ale i celé společnosti — a také o jejich zdraví


16 / musíme pečovat. Jestliže to přenecháme několika velmi bohatým

firmám, pro něž jsou vlastní zisky důležitější než blaho příští

generace, pak se na svých potomcích prohřešujeme. Už dávno to děláme i v jiných oblastech, vždyť svým potomkům zanecháváme

planetu, která bývala rájem a nyní zpustla na hromadu odpadu a vytěžené hlušiny. Nevím, co je horší, zda odpad v krajině, nebo odpad v hlavách, ale vím, že obojí podstatně omezuje šance na

vzdělání, autonomii, svobodu, zdraví a štěstí. Nesmíme ani hlavy, ani zdraví našich dětí přenechat trhu!

Manfred Spitzer

Ulm, červenec 2015


/ 17Úvod

Asi před dvanácti tisíci lety jsme my lidé začali žít civilizovaně:

dnes už nás nebudí slunce, nýbrž budík. Jdeme do koupelny, kde se umyjeme teplou vodou, a snídáme v příjemně klimatizované

místnosti potravu, která byla vyprodukována a připravena někde daleko — sotva si umíme představit všechny výrobní procedury,

které taková houska namazaná máslem prodělala cestou z pole

a od krávy na náš jídelní stůl. Potom jedeme vlakem, autobusem

nebo autem „do práce“, jak označujeme specializované, často

vysoce technizované místo výroby a distribuce zboží a služeb. Po

návratu trávíme večer doma  — mnozí z  nás sami

1

  — a  ve zbý

vajícím volném čase se necháváme rozmanitě bavit herci, tedy

cizími lidmi, jejichž chování je zpravidla vymyšlené, s  velkým

úsilím zaznamenané a mediálně šířené. Často míváme pocit, že

tyto lidi známe lépe než své bezprostřední sousedy. Už dávno

nesedáváme se svou tlupou u ohně před jeskyní.

Civilizace a nemoc

Příjemnost našich životních podmínek je jasně patrná. Jejich

vedlejší účinky počínaje úzkostí a  nedostatkem pohybu přes

osamělost a  odcizenost až po civilizační choroby registrujeme

mnohem obtížněji. Negativní dopady se neprojevují ihned, ale

rozvíjejí se delší dobu, někdy dokonce velmi dlouho. Lidé mají sklon více oceňovat vrabce v hrsti než holuba na střeše; to zna

mená, že v dilematu „Dám si hned teď vanilkovou zmrzlinu, nebo

budu raději žít o den déle?“ se téměř všichni lidé rozhodnou pro

zmrzlinu. Odborný název takového chování zní diskontování bu

doucnosti: lidé snižují hodnotu budoucích událostí, přítomnost

je pro ně důležitější. Okamžitý příjemný zážitek převyšuje větší / budoucí přínos vyvolaný tím, že se nyní vzdáme nějaké malé

příjemnosti.

Že tomu tak bylo odedávna, vidíme už na prvních civilizač

ních chorobách před více než deseti tisíci lety (k tomu viz první

kapitolu). I  dnes stále existují civilizační choroby, a  to úplně

nové a především zcela nepředvídané. Více než jakákoli jiná ino

vace kdykoli dříve určují náš život digitální informační techno

logie. Už nás nebudí budík, ale smartphone (k tomu viz druhou

kapitolu), kterým rozesíláme i písemné zprávy a děláme mnoho dalších věcí: domlouváme si schůzky, pomocí vyhledávačů hledá

me odpovědi na otázky, sledujeme zprávy, díváme se na televizi, orientujeme se v  cizím městě, dostáváme reklamy, rozesíláme

fotografie svých zážitků a přátel, posloucháme hudbu, děláme si

poznámky nebo organizujeme schůzky. Co nevidět nám smart

phone bude regulovat i topení — zapne ho, jakmile nás vzbudí, a  po našem odchodu z  domu ho vypne  —, bude nám zapínat

kávo var, a  když bude v  ledničce chybět něco na večírek, o  kte

rém ví z našeho kalendáře, objedná nám potraviny. Ráno před

večírkem zjistí, kolik našich přátel prostřednictvím SMS nebo e-mailu potvrdilo účast, a  obstará potřebné množství potravin a nápojů. Země zaslíbená proti tomu vypadá jako velká dři na a je

podstatně méně „cool“.

Značnou část své práce vykonáváme pomocí počítačů s  vět

šími monitory — ať už pracujeme jako automechanici, finanční

úředníci, nebo chirurgové. Největší monitory jsou však určeny

pro naši večerní zábavu; obrovské televizory s  vysokým rozli

šením (HDTV) s 3D-brýlemi a pětikanálovým stereozvukem nás

přenášejí do jiných světů. Každého zvlášť. Abychom se potom

zbavili plíživého pocitu osamělosti, jsme současně přihlášeni na

Facebooku, Whatsappu, Instagramu a Twitteru a díváme se, co

dělají ostatní. Přitom nás nezřídka přepadá nepříjemný pocit, že

jsme vždycky právě tam, kde se zrovna nic moc neděje (k tomu

viz šestou kapitolu). Jak se vypořádat s nespokojeností, prázdno

/ 19tou a osamělostí, které se plíživě šíří a kvůli nimž se nám vlastní

život zdá fádní a nijaký (k tomu viz dvanáctou kapitolu) právě

ve srovnání s pestrostí života ostatních lidí na všech těch moni

torech, které nás obklopují?

Když občas nemáme novou techniku zrovna k dispozici, cítí

me se jako brouk převrácený na záda, bezmocně a  zcela marně

zmítající nožičkama. Někam založený, ztracený, nebo dokonce

ukradený mobil u nás vyvolává bušení srdce, úzkost a stres. „Radši

bych si usekl ruku, než bych se vzdal mobilu“ — taková vyznání

vroucného vztahu k  nové technice často slýcháme zejména od

mladých lidí. Více než tři čtvrtiny jich říkají: „Když se zrovna nic

neděje, sáhnu napřed po mobilu.“

2

To všechno jsou známé přízna

ky závislosti (k tomu viz třetí kapitolu), jejíž rozšíření v některých

zemích světa už dosáhlo hrozivých rozměrů. Co se s tím dá dělat?

Věříme, že blaho i trápení nás všech bezprostředně závisí na

ovládání nových technologií. A  kdo se na tom nechce podílet,

z toho se stává outsider, nebo si tak alespoň připadá. V každém

případě mu to jeho okolí dává najevo. Starším lidem, kteří se na

rodili ještě do nedigitálního světa, často připadá obtížné naučit se

správně zacházet s internetem, počítačem, smart phonem & spol.

Proto si všichni myslí, že když se mladí mají mít lépe, musí se

s novými technologiemi seznámit co nejdříve. A tak se pro správ

ný vývoj dětí požadují tablety do mateřských škol, smartphony

a  herní konzole do škol a  notebooky nejpozději od páté třídy.

Je to pochopitelné. Jenže se přitom přehlíží fakt, že zejména

v dětství a mládí může závislost vzniknout obzvlášť snadno. Do

spělí s  plně vyvinutým mozkem dokážou návykové látce nebo

rizikovému chování odolávat, děti nikoli. Ty jsou digitálními

informačními technologiemi doslova sváděny.

K  tomu se přidává nedostatek pohybu, ochuzení smyslové

ho vnímání, natrénovaná roztěkanost, chybějící nácvik nere

flexivně prováděného, uvážlivého jednání, poruchy vývoje řeči

a slabší vzdělání — to všechno jsou prokázané dopady digitálních / informačních technologií na děti a  mládež (k  tomu viz osmou

a devátou kapitolu). Kromě toho digitální média také nejrůzněj

šími způsoby zhoršují spánek (desátá kapitola) a sexuální život

(jedenáctá kapitola) — jednotlivé mechanismy jsou zčásti již zná

mé nebo se v současnosti zkoumají. Už nyní však lze konstatovat,

že s narůstající digitalizací našeho života se silně šíří nespokoje

nost, deprese a osamělost (dvanáctá kapitola).

Kyber

V této knize se jako označení příčiny všech těchto pronikavých

změn našeho soukromého i  profesního života používá slovo

cyber-/kyber pocházející z řečtiny, kde označuje umění řídit loď.

Tento výraz použil americký matematik Norbert Wiener v  ná

zvu knihy Cybernetics pro označení vědy o řídicích, kontrolních

a komunikačních procesech. Se vznikem moderních digitálních

informačních technologií dostalo slovo kyber- podle německého slovníku Duden význam „týkající se virtuálního, neskutečného světa vytvořeného počítači“. Nejde o  jednotlivé komponenty

hard waru nebo softwaru, ale o celkový systém včetně propojení

prostřednictvím internetu. Teprve díky němu se výkonnost našich počítačů nesmírně zvýšila, především pokud jde o přístup

k informacím. A teprve tím se virtuální realita zcela reálně dotýká

našeho prožívání, myšlení a především našich sociálních vztahů.

Použití předpony kyber- k označení patologických jevů není

nové, jak můžeme vidět na příkladu kyberchondrie nebo na zná

mějších výrazech jako kyberšikana, kyberzločin, kybernetický

útok nebo kybernetický džihád. Proč by však měla informační

média, nebo dokonce samy informace způsobovat nemoci?  Za

prvé proto, že lidé nejsou počítače a „neloadují informace“, nýbrž zpracovávají a  chápou skutečnosti a  vztahy mezi nimi. A  to je

možné jen na základě výchozích vědomostí, které člověk musí

/ 21mít, aby vůbec mohl s novými médii rozumně zacházet (k tomu

viz sedmou kapitolu). Zadruhé proto, že k psychickým a sociál

ním důsledkům digitálních informačních technologií patří i úz

kost, roztěkanost, stres, nespavost, nedostatek pohybu, problé

my ve vztazích, rozvody, deprese a  osamělost. K  tomu všemu

existují nové studie, vydané v posledních třech letech, které před

stavím v následujících kapitolách.

Kyberlobby vytváří kyberstres

Jak dochází k uvedeným negativním důsledkům? A proč jim nijak

nepředcházíme? Jak se ukazuje, obě otázky spolu přímo souvisejí.

Příklad: kdykoli jsem v  posledních letech mluvil s  rodiči o  dě

tech a o tom, jak intenzivně používají digitální média, vždycky

se během diskuse ozvala poznámka: „To už tak dnes zkrátka je.

Je to hrůza, ale prostě se s tím nedá nic dělat.“ Takovými větami

rodiče v podstatě ani tak nepopisují věcnou skutečnost, jako spíše

vyjadřují naprostou rezignaci a bezmoc. Spousta lidí popisuje své

subjektivní prožívání digitálních informačních technologií tak,

jako by jim byli vydáni úplně napospas — jako by počítače, her

ní konzole, tablety a smartphony jednoduše spadly z nebe jako

krupobití a  my je museli bez odporu přijmout jako těžký osud.

Toto prožívání  — jak podrobně popisuji v  páté kapitole  —

často doprovází nejasná úzkost a také stres. Současně se velmi

efektivně a utajeně pracující lobby stará o to, aby nás každý den

bombardovaly mediální zprávy o  tom, jak důležitá a  užitečná

jsou digitální média ve všech oblastech života:

• „Osamělost? — Proč nejsi na Facebooku?“

• „Nemáš partnera? — Proč si nedomluvíš online rande?“

• „Problémy ve škole?  — Spraví to vhodná výuková aplikace!“

• „Nadváha? — Ty ještě nemáš dietní aplikaci?“

22 / • „Nestíháš? — Copak nemáš v cloudu kalendář?“

• „Nemoc? — Watson

3

pomůže s diagnózou i terapií!“

• „Hlad? — Od fastfoodu až po gurmánské recepty — všechno

online!“

• „Nemáš peníze?  — Online úvěry jsou rychlejší než jakákoli

běžná banka!“

• „Nemáš náladu? — Na to jsou přece motivační aplikace!“

• „Nemáš už náladu ani čas na svůj smartphone? — A co takhle

aplikace na vypnutí?“

Člověk získává dojem, jako by se život v podstatě odehrával už

jenom na internetu, protože každou — doopravdy každou! — naši

činnost skoro samozřejmě doprovázejí digitální informační

techno logie. Dnes potřebujete aplikaci dokonce i k úmyslnému

vypnutí. Každý den sledujeme, jak špatně zrovna tohle fungu

je: kdekoli potkáte nějaké lidi, vždycky se někdo zabývá svým

smartphonem, tabletem nebo notebookem; je spojený s virtuál

ním světem, v  kontaktu s  mnoha lidmi, kteří jsou také online,

a  má přístup k  prudce rostoucí zásobárně informací. Průmysl,

který tento nový digitální život umožňuje, je nejbohatší na svě

tě. Proto má také jeho lobby nejnaditější kapsy a může zajistit,

abychom denně všude slyšeli, viděli a četli, jak dobré — ne, jak

mega-super-hustý — to všechno je.

Přesycení, nebo přesila?

Jelikož však — jak říkají Američané — za plotem je tráva zelenější,

tedy někde jinde to zrovna teď vždycky žije víc než u nás, mno

ho lidí má neustále pocit, že něco promeškávají. Přitom mno ho

mladých lidí spí už výrazně kratší dobu, než by pro ně bylo dobré

(tento trend se rýsoval už před deseti lety, tedy ještě před vyná

lezem smartphonu). Často jsou chronicky unavení (a v dlouho

/ 23dobém výhledu budou nemocní), protože mají pocit, že nic ne

stíhají, a postupně rezignují.

Rozšířené označení pro tento stav — přesycenost informace

mi — je záludné, neboť nám brání nahlédnout na to, co se sku

tečně děje. Mozek totiž nelze informacemi přesytit, protože se už dlouho předtím sám zablokuje! Můžeme však trvale zažívat pocit vlastní neschopnosti a ochablosti při každém pohledu na

smartphone v ruce, na monitor v práci nebo na obrovitý televizor

doma: kamarádi slaví, konkurence pracuje na hledaném řešení

i  po večerech a  na pěti stovkách jiných kanálů možná zrovna

běží nějaký lepší film. Usilovně se snažíme všechno nějak stíhat

a zároveň víme, že nemáme šanci.

Navíc za sebou při každém použití moderní informační tech

niky zanecháváme digitální stopu, kterou může někdo jiný sle

dovat, zaznamenávat a  vyhodnocovat  — a  jak víme nejpozději

od odhalení bývalého spolupracovníka tajné služby National

Security Agency (NSA) Edwarda Snowdena, také ji skutečně vyhodnocuje. Celosvětově. Právě teď. A týká se to nás všech.

Pozorní rodiče až příliš dobře vědí, jak moc jejich dětem digi

talizovaný život škodí, jak je okrádá o čas, který jim pak chybí pro jiné činnosti přínosné pro jejich rozvoj  — hry, sportování, hudbu, kreslení, ruční práce, pobíhání venku, lezení po stro

mech atd. Když s rodiči mluvíte, nakonec vždycky slyšíte tentýž

rezignovaný výrok: „Jenomže ostatní děti to všechno mají taky

a  já nechci, aby se z  mého dítěte stal outsider.“ Kdyby rodiče

věděli, že používání digitálních zařízení ve volném čase vede právě k tomu, že se z dětí a mládeže stávají outsideři, jak zřetelně ukazují příslušné studie, určitě by jednali jinak. Všichni rodiče přece chtějí pro své děti jen to nejlepší. Rezignace před přesilou

tedy vede k tomu, že rodiče svým dětem škodí — vědomě, a ještě

k tomu se špatným svědomím!

Tato přesila okolí ovšem v podstatě vůbec neexistuje. Rodiče

přece každý den skutečně vidí, do jaké míry digitální média jejich

24 / dětem škodí. Zdánlivě všemocná lobby však zajišťuje, aby se nám

denně připomínalo, že počítačové hry bystří rozum, že každý žák

a  student musí mít k  dispozici počítač a  internetové připojení,

že veřejná vzdělávací zařízení musí být vybavena WiFi  — a  že

nám digitalizovaný život všem připravuje růžovou, bezstarost

nou budoucnost. Zlé jazyky tvrdí, že politici se toho tak ochotně

účastní proto, že nekritickým, hloupým občanům se snadněji

vládne. Ale já na konspirační teorie nevěřím.

4

Zabývám se tako

vými věcmi jako psychiatr a ze zkušenosti mohu říct jen tolik, že

téměř vždycky, když se zdá, že za vším stojí nějaká zlá mocnost,

se nakonec ukáže, že šlo jen o lidskou hloupost a nevědomost —

a občas se k tomu přidá ještě špetka egoismu a zločinné energie.

Poznání, prevence a terapie

Digitální informační technologie mohou přímo nebo nepřímo

vyvolávat nové choroby nebo přispívat k častějšímu výskytu již

známých nemocí. Tady je nutná především osvěta: Co vlastně

víme? Co je pravda? Co je propaganda a  lobbismus nejbohat

ších firem světa a  co lži lidí, které tyto firmy platí? Vědomosti

však ke správnému jednání často nestačí. Hlavně v  případech,

kdy je ve hře závislost. Proto musí rodiče, vychovatelé a učitelé

umět rozeznat nejen prázdné fráze používané v reklamách, ale

i choroby vznikající nadměrným používáním digitálních médií.

A musí jim být jasné, jakou prevenci lze zavést, než dítě spadne

do příslovečné studny, a  jak terapeuticky postupovat, když už

k tomu došlo. A právě o tom pojednává tato kniha.

Bezmoc lidí vůči strojům není snad nikde jinde vyjádřena jas

něji než v pohádce o vědcích, kteří postavili inteligentní počítač.

První otázka, kterou mu položili, zněla: „Existuje Bůh?“ Počítač

odpověděl: „Ano, teď už existuje.“ A  z  nebe sjel blesk a  zničil

spínač, kterým se počítač dal vypnout.

/ 251. Civilizační choroby

Civilizační choroby by vlastně vůbec neměly existovat, protože ci

vilizace znamená blahobyt a ten zase souvisí s lepšími životními podmínkami. Zajištěný přísun potravy, ošacení, tepla a bezpečí,

čistá voda z  vodovodu a  kanalizační a  odpadové systémy jsou

vedle komplexní zdravotní péče pevnou součástí naší civilizace;

to vše nám zlepšilo a výrazně prodloužilo život.

Nyní však existují choroby, které v předcivilizačních dobách

neexistovaly; ne náhodou se jim říká „nemoci z blahobytu“. U některých z nich jsou již dobře prozkoumány příčiny a důsledky; proto také víme, jak bychom jim mohli čelit. A  přece: když si

dnes člověk zajde do supermarketu a  stojí před plnými regály,

těžko asi myslí na to, že nabízené potraviny mohou způsobovat

nemoci. Proč tomu tak je a jak k tomu došlo?

Civilizace je spojená s  technickým a  vědeckým pokrokem.

Dnes nás napadne hlavně internet nebo kosmonautika, při po

hledu do minulosti si vzpomeneme na průmyslovou revoluci,

osvícenství, knihtisk nebo mořeplavbu — vždy se všemi důsled

ky pro vzdělávání, budování a  udržování velkých společenství založených na dělbě práce, bez nichž by civilizace vůbec nebyla

možná. Málokdo si pod civilizací představí hrstku lidí, kteří v še

rém pravěku, pravděpodobně na několika místech světa skoro

současně, přišli na myšlenku, že si už potravu nebudou jenom

hledat, ale zkusí si ji sami vypěstovat.

Od lovců a sběračů k zemědělcům

Ještě asi před deseti až patnácti tisíci lety žili lidé celkem zdravě.

Zbývalo jich ovšem už jen pár tisíc, jak ukazují genetické ana

lýzy. Způsobilo to buď delší chladné období asi před sto tisíci

26 / lety, nebo erupce sopky na Sumatře asi před pětasedmdesáti

tisíci lety. Globální katastrofa tedy veškeré lidstvo málem vy

hubila.

Ještě před deseti tisíci lety činil počet obyvatel Země jen pět

až deset milionů, rychle však rostl, když si lidé začali „podrobo

vat zemi“. Své zásobování už neponechávali jen na lovu a  sbě

ru — a tedy na náhodě —, nýbrž zemědělstvím a chovem dobytka

začali kontrolovat druhy a množství toho, co produkovali a jedli.

To vedlo k  prudkému nárůstu počtu obyvatel a  s  tím spojené

mu enormnímu zahušťování osídlení; vznikly společnosti zalo

žené na dělbě práce, a  proto začaly být hospodářsky nesmírně

efektivní.

V  době Kristova narození činil počet lidí žijících na Zemi

už tři sta milionů, potom zůstal asi tisíc let konstantní, načež

se do šestnáctého století zvýšil asi na půl miliardy. V následují

cích třech stoletích se lidstvo zdvojnásobilo na jednu miliardu

a v následujících dvou stech letech do roku 1999 narostlo na šest

miliard (viz obr. 1.1). V roce 2011 to už bylo sedm miliard a odhad

pro rok 2015 činí asi 7,3 miliardy lidí.

1

Se změnou životního stylu od kočovných lovců a  sběračů

k usedlým zemědělcům a s tím související proměnou stravování

však došlo k dramatickému, i když pro jednotlivce nepozorova

telnému vzestupu chorob.

2

Nálezy kostí z  vykopávek po celém

světě jednoznačně dokazují, že tělesná výška lidí se přechodem

na usedlý život zřetelně snížila (viz obr. 1.2). Zejména dlouhé

kosti lidí, kteří žili před deseti až osmi tisíci lety, jsou výrazně

kratší než u  starších nálezů a  navíc vykazují více známek pod

výživy. Určení kostního věku u nalezených koster také ukazuje,

že při přechodu od lovu a sběru k zemědělství nejprve poklesla

předpokládaná délka života.

Kromě kostí se mohou po tisíciletí zachovat také lidské zuby.

3

Výzkumy lebek a zubů nalezených při vykopávkách stejně jako

/ 27

kosti ukazují temný obraz přechodu lovců a sběračů, kteří měli

(v době úmrtí) dobře zachovalé zuby, k téměř bezzubým země

dělcům. Například v  Egyptě se našla jasná souvislost mezi ros

toucí velikostí a bohatstvím společnosti a současným vzestupem

výskytu zubního kazu. Ten byl podmíněn výživou: místo ovoce

a zeleniny a občasných ryb a masa se lidé živili hlavně chlebem,

tedy obilím.

Souběžně s  usedlým způsobem života lidí ve větších spole

čenstvích se tedy objevily nové choroby. Byly způsobeny změně

nou a poměrně jednostrannou výživou, a v důsledku toho nově

vzniklými deficity: nedostatkem vitaminů a  bílkovin, respekti

ve určitých nezbytných součástí bílkovin (aminokyselin), dále

nedostatkem vápníku a některých esenciálních mastných kyselin.

Život byl sice snadnější a dal se lépe plánovat, cenou za to však

bylo zhoršené zdraví jednotlivců. Člověk tuto cenu zaplatil, pro

tože si vůbec nevšiml, že se něco děje. Prostě se to dělo — velmi

pomalu, a proto nepozorovatelně.

1.1 Postupný vývoj počtu lidí žijících na Zemi.

1

2

3

4

5

6

7

počet lidí na světě (miliardy)

čas

10 000

př. Kr.

0 201519271500 18001000

28 /

V  dějinách lidstva se vyskytují i  četné další choroby vyvolané

změnou životosprávy. Římané zajišťovali zásobování obyvatel

stva vodou tak, že stavěli gigantické vodovody, přičemž voda

protékala mimo jiné i olověnými trubkami. A tak mnoho Říma

nů trpělo chronickou otravou olovem. Znovu se pak jedovatost

olova stala problémem s rozmachem bílení stěn v obytných bu

dovách, protože už malé množství tohoto kovu trvale narušuje

vývoj dětského mozku.

5

Čím vyšší je koncentrace olova v  krvi

dítěte, tím nižší je jeho inteligence. Když vešla jedovatost olova

ve známost, bylo jeho používání v nástěnných barvách zakázáno.

Nikdo se tehdy neptal, jestli by přece jen nemohla aspoň půlka

stěny v dětském pokoji zůstat bílá, protože to vypadá tak hezky.

V sedmdesátých letech minulého století se ze stejného důvodu

značně omezilo i přidávání sloučenin olova do benzinu.

Azbest byl dlouho považován za vynikající stavební materiál,

protože jeho mikroskopické krystalky brání šíření ohně. Teprve

později se zjistilo, že tyto krystalky mohou vyvolávat smrtelné

onemocnění plic. Domy a mrakodrapy postavené s azbestem se

1.2 Tělesná výška žen a mužů během posledních třiceti tisíc let.

4

starší

paleolit

30 000—

9 000

př. Kr.

konec

20. sto

letí

19. sto letírene

sance

a baroko

1 400—

1 800

po Kr.

středověk

600—

1 000

po Kr.

helénis

mus

300

př. Kr. —

120

po Kr.

doba

bronzová

a železná

3 000—

650

př. Kr.

pozdní

neolit

5 000—

3 000

př. Kr.

raný

neolit

7 000—

5 000

př. Kr.

střední

paleolit

9 000—

8 000

př. Kr.

150

160

170

180

čas

tělesná výška (cm)

muži

ženy

/ 29proto zbouraly. Nikdo tehdy neřekl: Ty budovy už stojí, tak se

s tím nedá nic dělat.

Když byly objeveny rentgenové paprsky, lidé se jimi na ve

čírcích pro zábavu navzájem prosvěcovali. Trvalo asi půl století,

než byly rozpoznány a  objasněny rakovinotvorné účinky Rönt

genova záření, a dalších více než třicet let pak trvalo, než byly

z  dětských oddělení (!) obchodů s  obuví odstraněny poslední

přístroje k prosvěcování chodidel.

Nejinak tomu bylo i s kouřením, jehož rizika pro rozvoj rako

viny plic byla také rozpoznána v padesátých letech. Než se tyto

názory ve společnosti prosadily a než se pak něco stalo (zákazy

reklamy, zákaz kouření), uplynulo ještě pět deseti letí. Bylo to

způsobeno v neposlední řadě i tím, že u kouření se jedná o zá

vislost a že na spotřebě tabáku dobře vydělává celé průmyslové

odvětví. Tabákové koncerny cíleně rozšiřovaly lživé zprávy a pod

platily několik vědců, aby vydávali uklidňující posudky

6

 — to se

dělo i v Německu, včetně šéfa Spolkového zdravotního úřadu.

7

„Přestože Německo zaujímá mezinárodní vůdčí roli v  ochraně

životního prostředí, německý tabákový průmysl dokázal úspěš

ně bránit realizaci poznatků o  škodlivosti pasivního kouření

v  účinné zdravotní politice. Využil k  tomu pečlivě plánovanou

kolaboraci s  vědci a  rozhodujícími politickými činiteli a  dále

sofistikovaný PR program, spuštěný v sedmdesátých letech dva

cátého století a od té doby tiše provozovaný,“

8

píše se ve velmi

zajímavém dokumentu jednoho amerického zdravotnického

orgánu.

Nadváha

Mluví-li se dnes o civilizačních chorobách, míní se tím především

choroby srdce a cév, nadváha, vysoký krevní tlak a cukrovka (dru

hého typu) a také některé druhy nádorových onemocnění jako

30 / rakovina plic a  tlustého střeva. Jsou podmíněny našimi každo

denními stravovacími návyky (jíme příliš mnoho a nesprávně),

nedostatkem pohybu a  činnostmi ohrožujícími zdraví (napří

klad nedostatkem spánku nebo kouřením). Jestliže neodpovídá

poměr přijímané energie (potrava) k energii vydávané (pohyb),

naše tělo si rozdíl ukládá ve formě tuku.

Jak ukazuje reprezentativní průzkum berlínského Ústavu Ro

berta Kocha,

9

ještě asi před deseti lety mělo v Německu nadváhu

15 procent (tj. 1,9 milionu) dětí a mládeže, z toho 6,3 procenta

(800 tisíc) v chorobném stupni, označovaném jako obezita. S vě

kem podíl dětí a mládeže s nadváhou roste (obr. 1.3) a za dvacet

let se téměř zdvojnásobil.

Ke stanovení nadváhy se většinou používá tzv. body mass in

dex (BMI). Ten se vypočítává z tělesné hmotnosti vydělené dru

hou mocninou tělesné výšky v  metrech. BMI člověka vysokého

1,80 metru, který váží 81 kilogramů, je tedy 81/1,82 = 81/3,24 = 25.

To je přesně na hranici mezi normální váhou (BMI od 18 do 25)

a nadváhou (BMI od 25 do 30). Kdyby vážil 97,2 kilogramů, jeho

BMI by byl 30, tedy na hranici mezi nadváhou a obezitou.

Pracovní skupina univerzitní dětské nemocnice v Ulmu v po

sledních letech konstatovala mírný úbytek nadváhy u prvňáčků,

přičemž by se však bohužel mělo mluvit spíše o  stabilizaci na

vysoké úrovni.

10

Není přitom žádný rozdíl mezi chlapci a dívka

mi, vliv má spíše sociální postavení a migrační pozadí: nadváhou

a  obezitou jsou zvláště často postiženy děti a  mládež z  rodin

s  níz kým sociálním statusem, děti a  mládež s  migračním po

zadím a  také děti matek s  nadváhou nebo obezitou. Identická

pozorování se uskutečnila i v jiných zemích, například ve Velké

Británii, kde jsou k dispozici nejnovější data ze studie s 13 287

dětmi a  mladými lidmi.

11

Jak ukazuje obrázek 1.4, nadváha je

tam ještě větším problémem než v Německu.

Na celém světě má nadváhu 155 milionů dětí ve školním věku.

Již před pěti lety zdravotničtí odborníci předpověděli, že gene

/ 31

race dnešních mladých lidí je první, jejíž předpokládaná délka

života bude kratší než u jejich rodičů.

12

Mezi dospělými Evropany je nadváha nejčastější u Němců.

13

Celosvětově žije nejvíce lidí s  nadváhou ve Spojených státech,

kde je u chlapců i dívek podíl přes 30 procent. U dospělých Ame

ričanů přesahuje třicetiprocentní hranici dokonce i kvóta chorob

ně obézních. Podle velké studie o zdraví Američanů z roku 2012

1.3 Podíl dětí a mládeže různých věkových skupin v Německu s nadváhou (šedá)

a  obezitou (černá). Nadváhu má již 9  procent tří- až šestiletých, 15 procent

sedmi- až desetiletých a 17 procent čtrnácti- až sedmnáctiletých. Výskyt obezity

činí u  tří- až šestiletých 2,9 procenta a  stoupá přes 6,4 procenta u  sedmi- až

deseti letých až na 8,5 procenta u čtrnácti- až sedmnáctiletých.

1.4 Podíl dětí a  mládeže s  nadváhou (šedá) a  obezitou (černá) podle věkových

skupin ve Velké Británii.

podíl osob

s nadváhou (%)

věková skupina

5

10

15

20

9

15

17

3—6 7—10 14—17

podíl osob

s nadváhou (%)

věková skupina

5

10

15

20

26

25

28

3 5 7

35

11

25

30

35

32 / tam předpokládaná délka lidského života nyní skutečně klesá —

poprvé za dobu, kdy se tato data zjišťují. Zvláště nápadný je

tento trend v  nejnižší vrstvě bílého obyvatelstva, kde v  letech

1990 až 2008 poklesla předpokládaná délka života u žen o pět

let a u mužů o tři roky.

14

Nová studie z Kanady s asi čtyřmi tisí

ci obézními lidmi s BMI nad 35 udává zkrácení předpokládané

délky jejich života až o osm let.

15

Když ještě docházelo k hladomorům, nadváha lidem zajišťo

vala přežití! Civilizovanému člověku naproti tomu přináší smrt:

nadváha vede ke zvyšování krevního tlaku a  cukru v  krvi, což

dlouhodobě poškozuje srdce a cévy. Častým důsledkem pak jsou

srdeční a mozkové infarkty. Lidé to vědí. Proč se tedy takto cho

vají a proč se smiřují se zdravotním rizikem — tedy se svou vlast

ní předčasnou smrtí!?

Energie a odměna

Abychom to pochopili, musíme se zabývat systémem odměňová

ní v lidském mozku (viz obr. 1.5). Ten propůjčuje našim zkuše

nostem zvláštní význam — význačnost — tím, že jim přiřazuje

hodnocení.

16

Poletující částečky hmoty a  energie samy o  sobě

totiž žádný význam nemají, ten jim dává až naše prožívání, a tím

je vyzdvihuje z  plynulého proudu zážitků. Událost v  psycholo

gickém smyslu slova

17

vzniká přísně vzato teprve skrze svou „vý

značnost“, protože až tím se vyzdvihne z proudu našich prožitků

a  uloží se do paměti jako událost. Díky takovému výběrovému

hodnocení (v  anglické vědecké literatuře se hovoří o saliency)

vznikají naše vzpomínky, které nám pomáhají orientovat se ve

světě. K  tomu totiž musíme vědět, jestli je pro nás něco dobré,

nebo špatné/zlé.

18

Náš mozek, který se fungováním neustále

proměňuje, tedy v  sobě nevytváří pouze všeobecné zkušenos

ti („temné mraky přinášejí déšť“; „jablka jsou chutná“), nýbrž

/ 33

i  jednotlivé události („včera byla silná bouřka“; „jablka ze tře

tího stromu za ohbím řeky vpravo jsou obzvlášť chutná“). Tyto

události se stávají obsahem paměti. Tak je v tomto systému učení

těsně propojeno s libostí. V literatuře se tento systém označuje

podle úhlu pohledu a badatelského zájmu i jako systém libosti,

závislosti či motivace nebo jako systém odměňování.

19

Jinak vyjádřeno, náš mozek si neustále vytváří statistiku

a  při své práci nepřetržitě odhaduje všeobecné hodnoty, aby

mohl nakonec předpovědět, co se může stát příště. Toto učení se

obecným zákonitostem světa se na jedné straně odlišuje od uče

ní událostí, které se hodnocením v mozku vyzdvihují z proudu

prožitků. Takové události jsou  — stejně jako pravidla naučená

zkušeností  — výsledkem stálé duševní činnosti našeho mozku,

mají však jinou logickou strukturu a v mozku se také zčásti jinak

(a v jiných modulech) vytvářejí a zpracovávají.

Jestli se něco vyzdvihne a uloží jako jednotlivá událost, to zá

leží na „procesu přidělování význačnosti“, a ten zase lze přibližně

chápat jako součet právě přítomných emocí.

20

Přidělování význač

nosti je tedy funkcí mozku. Tak jako u všech tělesných a duševních

1.5 Schematické znázornění systému odměňování v  lidském mozku. Pracuje

s neuro transmiterem dopaminem, který v hipokampu urychluje učení a v prefron

tální mozkové kůře zvyšuje kapacitu zpracování informací (pracovní paměť).

Mimo to dopamin aktivuje neurony v oblasti nucleus accumbens, které uvolňují

endorfiny v  čelních mozkových lalocích, což je provázeno pozitivními emocemi.

DOPAMIN

nucleus

accumbens

DOPAMIN

k předním

lalokům

ENDORFINY

34 / znaků (velikost, inteligence) se i  u  této funkce vyskytují (gene

ticky a prostředím podmíněné) rozdíly, jež vedou k tomu, že udá

losti lidi víceméně „naplňují starostmi“ nebo zvědavostí. V oblas

ti psychiatrie dokonce existují choroby zasahující tento systém

a  neurotransmiter dopamin, se kterým pracuje, takže všechno

nabývá buď příliš velkého významu, nebo naopak vůbec žádného.

Stejně jako úkolem kostí není způsobovat zlomeniny, funkce

systému odměňování nespočívá — jak by se mohlo zdát zbrklému

čtenáři učebnic psychiatrie — ve vyvolávání psychických poruch

(jako jsou závislosti, schizofrenie nebo deprese). K jeho zcela běž

nému fungování jednoduše patří přidělování význačnosti a tím

podpora ukládání zvláštností do paměti.

21

Zvláštní význam přitom získává příjem potravy, protože nás

zásobuje životně důležitou energií. Potrava (vedle rozmnožová

ní) proto patří k  nejdůležitějším přirozeným podnětům, které

systém odměňování aktivují. Příjem potravy je akt podmíněný

libostí a potrava působí jako odměna nejen při pokusech se zví

řaty, ale i u lidí.

22

Jak silný motivační účinek může potrava na lidi

mít, ví každý, kdo někdy motivoval děti k  hrdinným výkonům

příslibem zmrzliny nebo sám hladový nakupoval v super marketu.

Není tedy divu, že existují paralely mezi patologickým stra

vovacím chováním a  konzumací návykových látek. Již několik

let má výzkum mozku k dispozici poznatky ukazující na úzkou

souvislost mezi stravovacím chováním a  závislostí. Vyplatí se

tedy probrat toto téma podrobněji, protože jen když pochopíme

funkční procesy a mechanismy závislosti, máme možnost cíleně

terapeuticky zasáhnout.

Závislost a jídlo

Návykové látky rovněž aktivují systém odměňování a vyvolávají

tím příjemné pocity. Zneužívají systém zodpovídající za motivaci

/ 35

a učení ke svému vlastnímu účelu: k vytváření příjemných poci

tů — a k ničemu jinému. Jelikož látky vytvářející návyk umějí ten

to systém aktivovat výrazně silněji než psychické zážitky, může

být příjemný pocit uměle vyvolaný těmito látkami silnější než

pocity spojené s příjmem potravy nebo sexem (viz obr. 1.6). Přes

ně tohle dělá ze závislosti to, čím ve skutečnosti je: patologické

chování dlouhodobě ničící život, které se dá jen obtížně změnit.

Mnohé studie

23

jak na zvířecích modelech, tak na lidech již

ukázaly, že aktivace systému odměňování během příjmu potravy

souvisí s radostí z jídla a že u lidí s nadváhou je tato aktivace nižší.

Musí proto jíst více, aby dosáhli stejného efektu odměny. Ne jinak

je tomu u  chorobných závislostí: i  zde je systém odměňování

1.6 Míra psychologické (světle šedá) a  farmakologické (tmavě šedá) aktivace

systému odměňování v  pokusu se zvířaty. Výsledky jsou jen orientační, protože

závisejí na konkrétních podmínkách experimentu, zejména na dávce návykové lát

ky. Zřetelně se ukazuje problém závislosti: látky aktivují systém silně ji než zážitky,

takže vliv psychologických faktorů na chování relativně klesá (srov. Wrase 2008

a Wise 2006).

vyplavený dopamin (%)

100

200

300

400

500

600

700

800

900

1000

amfetamin

jídlo

sex THC

alkoholnikotin

morfinkokain

36 / méně aktivovaný, takže postižené osoby sahají k látkám, které

působí silněji. Nadváha se tak co do mechanismů, které ji způ

sobují, velmi blíží závislosti.

Novější výzkumy ukazují, jak na systém odměňování a  stra

vovací chování působí tzv. kavárenská strava, tj. potrava boha

tá na uhlohydráty a tuky (například tvarohové dorty, čokoláda,

hranolky, klobásy apod.). O  takovém stravování je už několik

desetiletí známo, že při pokusech se zvířaty (a také s lidmi) vede

k nadváze. Aby bylo možné měřit jeho působení, byly krysám do

systému odměňování implantovány elektrody a potom si mohly

toto místo samy elektricky stimulovat stisknutím tlačítka.

Jak je již několik desetiletí známo, zvířata v  tomto pokusu

mačkají tlačítko až dvoutisíckrát za hodinu.

24

Změnou intenzity

elektrického podnětu lze stanovit „práh“, při němž se toto chová

ní — mačkání tlačítka — ještě projevuje (při slabších elektrických

podnětech zvířata přestávají tlačítko mačkat), a zjistit tak míru

individuální aktivace systému odměňování („práh odměny“).

Závislost na tvarohových dortech, klobásách a čokoládě

Když byl u  mladých krys zjištěn práh odměny, byly náhodně

rozděleny do skupin tak, aby se skupiny nelišily co do tělesné

hmotnosti (300 až 350 g) a prahu odměny.

25

Potom zvířata čtyři

cet dní dostávala buď normální krysí krmení, nebo krysí krmení

a po jednu hodinu denně kavárenskou stravu, nebo po celý den

(18  až 23  hodin) kavárenskou stravu. U  všech zvířat se během

celého pokusu měřil příjem kalorií, hmotnost a  práh odměny.

Podle očekávání došlo ve všech třech skupinách k  nárůstu

hmotnosti, protože zvířata byla ještě mladá a ve fázi růstu. Ten

to nárůst hmotnosti však byl různě velký v závislosti na stravě:

nejvýraznější byl nárůst hmotnosti (cca 160 g) ve skupině krys

na permanentní kavárenské stravě, menší (cca 100 g) ve skupi

/ 37

ně pouze s jednou hodinou kavárenské stravy denně a nejmenší

(cca 80 g) ve skupině s normálním krysím krmením.

28

Souběžně s tím se zvyšoval práh odměny, to znamená, že kle

sala citlivost systému odměňování na odměňující podněty, a tím

i na potravu (viz obr. 1.8).

Takový pokles citlivosti systému odměňování na odměňující

podněty je znám i  z  pokusů se zvířaty na dopady návykových

látek — kokainu a heroinu. Posun citlivosti tohoto systému na

potravu vyžaduje relativně delší dobu, zato však přetrvává déle

než odpovídající posun zapříčiněný návykovými látkami jako

kokain, nikotin a alkohol.

1.7 Nárůst tělesné hmotnosti v  závislosti na stravě ve třech skupinách krys za

čtyřicet dnů.

26

1.8 Posun prahu odměny v závislosti na třech skupinách stravy po dobu čtyřiceti

dnů.

27

dny

kavárenská strava

kavárenská strava (1 hod.)

krysí krmivo

nárůst hmotnosti (g)

250

200

150

100

50

0 105 15 20 3025 4035

50

kavárenská strava

dny

30

20

10

-10

-20

40

0 105 15 20 3025 4035

kavárenská strava (1 hod.)

krysí krmivo

posun prahu

odměny (g)/ Závislost je silnější než strach

Jeden z  podstatných znaků závislosti spočívá v  tom, že se při

konzumování návykové látky vědomě tolerují její negativní důsledky. Tak například každý kuřák ví, že kouření je nezdravé.

Tento příznak závislosti byl již prozkoumán i při pokusech na

zvířatech. Krysy se například naučily pociťovat strach při rozsvícení lampy, a to tak, že při každém zapnutí světla dostala zvířata malý, ale bolestivý elektrický šok. Tím se naučila spojovat si světlo se šokem a  po chvíli reagovala strachem již na světlo

lampy.

Jestliže se nyní krmení položí pod svítící lampu, zvířata ne

žerou, protože jejich strach je silnější než hlad. Jestliže však pod

lampou leží návyková látka, zjistíme, že působí silněji než strach z lampy: závislost poráží strach!

Pro další zkoumání dopadů různých výše popsaných způsobů

stravování byly nyní krysy drženy na těchto třech druzích stravy

po dobu čtyřiceti dnů a potom byly naučeny strachu ze svítící lam

py. Poté zvířata získala přístup ke kavárenské stravě, která však

byla umístěna v  těsné blízkosti lampy. Zvířata, která předtím

čtyři cet dnů dostávala pouze krysí krmení, se nažrat nešla  —

strach u nich převážil. U těch, která dostávala krysí krmení a pouze jednu hodinu denně kavárenskou stravu, tomu bylo stejně. Na

proti tomu krysy ze skupiny, která se živila pouze kavárenskou



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist