načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kůže - zpracování a výrobky - Olga Floriánová

Kůže - zpracování a výrobky

Elektronická kniha: Kůže
Autor: Olga Floriánová
Podnázev: zpracování a výrobky

Kůže představuje jeden z nejstarších materiálů, které začal člověk zpracovávat. Kniha přináší zajímavý přehled kožedělných řemesel (obuvnictví, rukavičkářství, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  186
+
-
6,2
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2005
Počet stran: 179
Rozměr: 21 cm
Úprava: 8 stran barevné obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Kožedělný průmysl
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2005
ISBN: 80-247-1091-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kůže představuje jeden z nejstarších materiálů, které začal člověk zpracovávat. Kniha přináší zajímavý přehled kožedělných řemesel (obuvnictví, rukavičkářství, kožešnictví, sedlářství ad.) a jejich historického vývoje. Čtenáře seznámí s technologickými postupy zpracování kůže, s nářadím, používaným v kožedělných dílnách, a s tradičními výrobky z kůže (obuv, rukavice, brašnářské, řemenářské, sedlářské výrobky atd.). Text doplněn černobílými i barevnými vyobrazeními. Publikace seznamuje s tradičními řemesly, která se zabývají zpracováním kůže, s technikami zdobení kůže a s charakteristickými koženými výrobky.

Popis nakladatele

Jediná publikace na českém trhu, která se věnuje nejrůznějším výrobkům z kůže vznikajících v různých kožedělných odvětvích. Výhodou pro čtenáře jsou komplexní informace o více řemeslech, kterými se kvůli velkému množství kožených produktů kniha zabývá. Čtenář se seznámí s historií a může si vytvořit představu o širokém sortimentu výrobků (obuv, řemeny a opasky, kožichy, kabely a brašny, rukavice, sedla, chomouty, postroje, biče a jiné), dozví se, jakým způsobem se kůže zpracovávala (koželužství, jirchařství), jaký druh kůže je potřebný pro ten který výrobek. Nejvíce se však dozví v návodných a srozumitelných kapitolách o technologii a postupech při zpracování a výrobě - jak o základní (šití, tvarování, pletení apod.), tak i o různých zdobných technikách (vyšívání, ražba, rytí, vybíjení apod.). Kniha je určena všem zájemcům o rukodělnná řemesla, ale s úspěchem ji může vyžít i profesionální řemeslník či výtvarník. (zpracování a výrobky)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

O B S A H

ÚVOD ............................................................................................................... 7

 HISTORIE ..................................................................................................... 9

1 POČÁTKY ZPRACOVÁNÍ KŮŽE ........................................................ 11

2 OBUVNICTVÍ ....................................................................................... 15

2.1 NEJSTARŠÍ NÁLEZY OBUVI ........................................................ 15

2.2 OBUV VE SLOVANSKÝCH DOBÁCH ............................................ 17

2.3 OBUV VE STŘEDOVĚKU ............................................................. 18

2.4 OBUV V OBDOBÍ REFORMACE A PROTIREFORMACE ................ 22

2.5 OBUV V 18. – 19. STOLETÍ ....................................................... 23

2.6 OBUV NA KONCI 19. A V PRVNÍ POLOVINĚ 20. STOLETÍ ....... 25

2.7 OBUVNICKÝ PRŮMYSL ............................................................... 27

2.8 ŠEVCI A JEJICH VÝROBKY V ÚSTNÍ LIDOVÉ TRADICI .............. 34

3 RUKAVIČKÁŘSTVÍ ............................................................................. 37

4 KOŽEŠNICTVÍ ..................................................................................... 39

4.1 KOŽEŠNICTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH ........................................... 40

4.2 KOŽEŠNICTVÍ NA SLOVENSKU .................................................. 47

5 SEDLÁŘSTVÍ ......................................................................................... 51

6 ŘEMENÁŘSTVÍ, BRAŠNÁŘSTVÍ ..................................................... 57

7 VÝROBA BIČŮ ...................................................................................... 61

 TECHNIKY ................................................................................................. 65

8 MATER IÁL ........................................................................................... 67

8.1 ÚPRAVA KŮŽÍ – KOŽELUŽSTVÍ, VÝVOJ ŘEMESLA .................... 67

8.2 TECHNOLOGIE ZPRACOVÁNÍ KŮŽE ........................................... 76

8.3 KOŽELUŽSTVÍ ............................................................................. 76

8.4 JIRCHÁŘSTVÍ ............................................................................... 82

8.5 ZÁMIŠNICTVÍ .............................................................................. 83

8.6 VÝROBA KOŽEŠIN ...................................................................... 86

9 NÁŘADÍ A VYBAVENÍ DÍLEN .......................................................... 91

9.1 KOŽELUŽSKÉ DÍLNY .................................................................. 91

9.2 OBUVNICKÉ DÍLNY .................................................................... 94


KŮŽE – ZPRACOVÁNÍ A VÝROBKY

9.3 SEDLÁŘSKÉ, BRAŠNÁŘSKÉ A ŘEMENÁŘSKÉ DÍLNY ............... 100

9.4 KOŽEŠNICKÉ DÍLNY ................................................................. 104

10 TECHNOLOGIE ................................................................................. 107

10.1 SPOJOVACÍ TECHNIKY ............................................................ 107

10.2 ZDOBNÉ TECHNIKY ................................................................ 113

 VÝROBKY ................................................................................................. 117

11 OBUV ................................................................................................. 119

11.1 KRPCE ..................................................................................... 120

11.2 ŽENSKÉ VRAPENÉ HOLÍNKY Z PODLUŽÍ ............................... 122

11.3 SOUČASNÁ SÉRIOVĚ VYRÁBĚNÁ OBUV ................................ 127

12 VÝROBKY KOŽENÉ GALANTERIE – RUK AVICE ................... 129

13 KOŽEŠNICKÉ VÝROBKY – KOŽICH .......................................... 131

14 BRAŠNÁŘSKÉ VÝROBKY ............................................................. 137

15 ŘEMENÁŘSKÉ VÝROBKY ............................................................ 141

15.1 ŠIROKÝ VA L A Š S K Ý OPASEK ................................................... 141

15.2 OPA S E K VYŠÍVANÝ PAVÍM BRKEM ........................................ 144

15.3 PASTÝŘSKÝ BIČ ..................................................................... 145

16 SEDLÁŘSKÉ VÝROBKY ................................................................. 149

16.1 CHOMOUT ............................................................................... 149

16.2 SEDLO ..................................................................................... 160

17 SOUČASNÉ VÝROBKY ................................................................... 167

VÝKLADOVÝ SLOVNÍČEK ...................................................................... 169

POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA ............................................ 173

REJSTŘÍK ..................................................................................................... 177


Ú V O D 7

ÚVOD Kůže je přírodní materiál, který lidstvo provází od počátku jeho existence. Jako surovina byla dlouho nenahraditelná a pro své vynikající vlastnosti nabízela široké možnosti praktického uplatnění. Časem si její mnohostranné zpracování vyžádalo specializaci. Z řemesel, jejichž byla základním výrobním materiálem, se vydělilo koželužství, obuvnictví, brašnářství, sedlářství, řemenářství, rukavičkářství, kožešnictví a výroba bičů. Publikace, kterou máte před sebou, nabízí přehled historického vývoje těchto řemesel, představuje technologické postupy zpracování kůže v každém kožedělném oboru a demonstruje je na výrobcích, které jsou pro ten který obor charakteristické.

Ačkoli je význam kůže pro výrobu nesporný, není mnoho knih ani autorů, kteří by se jí zabývali. Národopisná literatura popisuje kožené výrobky především jako součásti lidového oděvu, kroje. Zaměřuje se na regionální odlišnosti v obuvi, opascích či kožiších, popřípadě jiných kožených oděvních doplňcích. Odborníci na jednotlivá výrobní kožedělná odvětví se ve svých publikacích zase více soustřeďují na popis technologických postupů při zhotovování konkrétních výrobků.

Ani naše publikace nemůže obsáhnout vše a předložit z tak široce zaměřeného tématu vyčerpávající informace. Spíše si klade za cíl podat souhrnnou formou dosavadní základní poznatky o řemeslech zpracujících kůži, stejně jako o řemeslnících a jejich výrobcích. Je určena všem, kdo mají o uvedenou problematiku zájem – může jim být inspirací k hlubšímu poznání těchto zajímavých oborů.


KŮŽE – ZPRACOVÁNÍ A VÝROBKY8


9

HISTORIE

KŮŽE – ZPRACOVÁNÍ A VÝROBKY


KŮŽE – ZPRACOVÁNÍ A VÝROBKY10


P O Č Á T K Y Z P R A C O V Á N Í K Ů Ž E 11

1 POČÁTKY ZPRACOVÁNÍ KŮŽE Kůže je jedním z nejstarších přírodních materiálů používaných k výrobě předmětů každodenní potřeby. Od pravěku se zvířata lovila pro maso a kůže se stávala druhotnou surovinou; nevyhazovala se, nýbrž zpracovávala a dále využívala. Kůže a kožešiny, chránící zvířata před nepříznivými vnějšími vlivy a udržující jejich tělesnou teplotu, začal člověk používat především jako primitivní oděv.

Zpočátku se kůže pravděpodobně nekonzervovala. Dá se předpokládat, že jedinou úpravou mohlo být změkčování surové kůže tím, že se přežvýkala; dělali to tak ještě v 19. století někteří Eskymáci. Pravěcí lidé však brzy zjistili, že neopracovaná kůže dlouho nevydrží. Ve vlhkém prostředí zahnívala a rozkládala se, při vyšších teplotách zase příliš vysychala, tvrdla a lámala se. Bylo nutno její životnost nějakým způsobem prodloužit – upravit ji tak, aby nepodléhala rychlé zkáze a přitom si podržela své vlastnosti. Pračlověk postupně došel k poznání, že požadovaných vlastností může dosáhnout působením kouře a roztaveného tuku. Vyčiňování kouřem, které se pravděpodobně kombinovalo s vyčiňováním tukem, je považováno za nejstarší způsob konzervace kůží ulovených zvířat. Do nedávné doby tak upravovali kožešiny i Kirgizové, Kalmykové, Eskymáci či Indiáni.

Historické objevy však prokázaly, že nejspíš všechny národy znaly nějaký způsob úpravy a vydělávání kůží. Nejstarší nálezy kožených a kožešinových předmětů jsou staré asi 5300 let. Z té doby pochází mrtvola muže z alpského ledovce, u níž byla nalezena kožešinová čepice, zbytky oblečení z usní a kožešin a také kožešinová obuv. I archeologické vykopávky z Egypta z doby 3000 let př. n. l. vypovídají o používání vyčiněných kůží. Ví se však, že v asijských oblastech tehdy dosahovala znalost zpracování kůže daleko vyšší úrovně.

O vyčiňování kůží tukem se dočítáme i v Homérově Illiadě (800 let př. n. l.). Pokud se o kožených předmětech zmiňují prameny z let 800 – 500 př. n. l., označují je za produkty orientálního původu. Ještě ve středověku měly kožešinové výrobky z Číny, Indie či Persie dobrou pověst. V poměrně velkém měřítku se kůže zpracovávaly i v bohatých řeckých městech v období 500 – 300 let př. n. l.

Koželužství se rozvíjelo také u starověkých Židů. I biblická kniha Genesis uvádí, že Adam a Eva byli při vyhnání z ráje oděni do kožených suknic. V římských dobách již bylo zpracování kůží specializovanou činností, jíž se zabývali řemeslníci podle jednotlivých oborů – koželuhové, kožešníci, barvíři usní. Všestranná užitečnost kůží a kožešin vedla k tomu, že se brzy staly předmětem výměnného obchodu a někdy dokonce platidlem. Rozvíjel se i výkup kůží, a nejen na římském venkově; obchodování s kůžemi kvetlo v římských koloniích v Malé Asii, Germánii či Británii.


KŮŽE – ZPRACOVÁNÍ A VÝROBKY12

Z evropských oblastí za římskou hra

nicí, které tehdy obývaly tzv. barbarské

národy, se nedochovaly žádné hmotné

doklady ani zprávy o zpracování kůží,

ačkoli tyto technologie museli obyvatelé

barbarských území ovládat, protože zprá

vy Římanů o nich uvádějí, že se oblékali

do chlupatých kůží divoké i krotké zvěře.

Lidé v kulturně rozvinutých středomoř

ských státech, kteří již dávno zhotovovali

oděvy z tkaných látek, považovali tako

vý způsob odívání za necivilizovaný.

Lze předpokládat, že chladnější středo

evropské klima nutilo obyvatele i nadá

le si zhotovovat oděv z kůže a kožešin,

přestože i oni posléze poznali konopné,

lněné nebo vlněné tkané látky.

Protože kožené výrobky rychle pod

léhaly zkáze, víme o nich z archeologic

kých dokladů v těchto oblastech jen velmi

málo. Například kovová nákončí a přezky,

jež se zachovaly, poukazují na používání

kožených opasků; na polském a východo

slovanském území se také vzácně nalezly

pozůstatky bot. Výrobu sedel dokládají

třme ny, pozůstatkem uzdy jsou pak želez

ná udidla. Tyto výrobky sloužily hlavně

vládnoucím vrstvám.

Ve zpracování kožešin vynikaly přede

vším slovanské národy. Prostý lid zpracovával nejčastěji ovčí rouna, protože v té době mohli obyčejní lidé lovit volně žijící zvěř již jen výjimečně. Lesy se totiž postupně stávaly majetkem vznikající feudální třídy. Pro ni pak byly určeny kožešiny divoké zvěře. Slovanské lesy byly bohaté na kožešinovou zvěř nejrůznějšího druhu – na medvědy, vlky, lišky, kuny, veverky, soboly, hranostaje, vydry i bobry.

Kůže a kožešiny představovaly také vzácný obchodní artikl. Vyvážely se především

do jižních oblastí, kde byly velmi ceněny. Nejvíce se zde uplatnily kůže menších zvířat, ze kterých se zhotovovaly podšívky nebo ozdobné lemy. Byzantští a italští krejčí z nich dokonce dokázali sešívat rozměrnější roucha. Tento prastarý obchod slovanských oblastí s jihem Evropy dokládá i přechod názvu pro veverku a kunu do latiny a řečtiny. Kunina, veverčina a sobolina byly hlavní exportní suroviny. O jejich důležitosti svědčí fakt, že se staly platební jednotkou ve směnném obchodování či při vybírání daně – v ruských oblastech v 9. – 12. století vybírala knížata z každého domu po jedné kůži kuní nebo veverčí. Bohatství pánů a měst se rozlišovalo i podle  obrázek 1 Použití opasku u starých Slovanů. Podle L. Niederleho.


P O Č Á T K Y Z P R A C O V Á N Í K Ů Ž E 13

velikosti zásob kuniny a bílé veveřice. Hlavní roli hrály kožešiny také při udělování reprezentativních darů. Za vzácné se považovaly dary soboliny, bobroviny, černé lišky nebo hermelínu.

Na našem území se nejstarší hmotné doklady zpracování kůže vážou k období Velké Moravy. Například ve Starém Městě u Uherského Hradiště byly nalezeny dvě koželužské jámy se zbytky tříslové kůry. V hrobech z druhé poloviny 9. století zde našly pozůstatky vydří kožešiny u dívky pochované v dřevěné rakvi a kožené řemínky z kozí nebo ovčí kůže v hrobě muže. Chemickým rozborem bylo zjištěno, že kůže byla alkalicky loužená a vyčiňovaná tříslem. Na pohřebišti ve Starém Městě se také našly zbytky dřevěného štítu potaženého kůží, který pokrýval kostru od pánve ke kolenům. Štít byl nezbytnou potřebou každého bojovníka. Slovanské štíty byly kruhové nebo oválné, vyrobené z kůže, dřeva či proutí. Znalost zpracování kůže z velkomoravské doby potvrzují i nálezy speciálních nástrojů.

Úprava kůže pro zhotovování konkrétního výrobku byla domáckým zaměstnáním. Každý lovec nebo rolník si pro svou potřebu vyráběl useň sám a z ní pak dělal potřebné předměty. Ke specializaci docházelo postupně až ve středověku, i když větší rozmach výroby koženého zboží nastal již v 6. – 10. století. V této době sice již existují osoby, zabývající se pouze jedním druhem výrobku, ten však zhotovují od přípravy usně až po finální tovar.

Nároky na kvalitní práci a zručnost neustále vzrůstaly. Proto přibližně od 9. století postupně dochází ke specializaci výroby. Řemeslníci se často usazovali ve vznikajících městech a v podhradích, podle druhu výroby, kterou provozovali. Ve střední Evropě – v Čechách, Polsku, v Uhrách, ale částečně i v Chorvatsku – tak vznikly tzv. služebné osady. Ty byly pojmenovány podle řemesel, kterým se jejich obyvatelé věnovali. Dodnes se můžeme setkat s názvy vesnic jako Štítary, Kováry, Ovčáry, Vinaře a podobně.

Specializovaných řemesel jistě postupně přibývalo, ale archeologicky lze tento trend postihnout jen sporadicky. První historické zprávy se začínají objevovat teprve na počátku 2. tisíciletí; z 10. – 12. století máme doklady o existenci sedlářů, v 11. století se připomínají i samostatní koželuhové či kožešníci.


Sedí švec na cestě, šije boty nevěstě, sedí švec na cestě, na verpánku. Kladívečkem poťukává, pichne, dratvu vytahne... (ze Slovácka)

My sme ševci dvá,

muzika nám hrá,

a ševců je na tisíce,

seberem jich do čepice.

Od božího rána

hledíme do džbána,

od boží nedělky

hledíme do sklenky.

(z Valašska)


O B U V N I C T V Í 15

2 OBUVNICTVÍ 2.1 NEJSTARŠÍ NÁLEZY OBUVI Od prehistorických dob je známa potřeba člověka chránit si chodidla před nepříznivými podmínkami – chladem, horkem, nevhodným terénem – a před poraněním. Nejjednodušším způsobem bylo obalit si je listím, lýkem, kůrou stromů, pleteninami z travin a posléze i kůžemi, podle klimatických podmínek dotyčné oblasti. V chladnějších se jistě uplatnila spíše kůže a kožešina. Nejstarší nález zachovalé obuvi na světě z jeskyně v Oregonu v USA dokládá, že obuv chránila nohu člověka již před 10 000 lety. Byla vyrobena z pelyňkového lýčí, vnitřek vyplňovala suchá tráva. V Evropě byl pozoruhodný objev obuvi učiněn roku 1991, když náhodní turisté nalezli na ledovci v Ötzitalských Alpách v západním Rakousku 5300 let starou mrtvolu muže. Jde o jediné známé dochované tělo člověka doby kamenné. Kromě již uvedených kožených předmětů ležel blízko něho také toulec se šípy, zbytek torny, nedodělaný luk, příruční taška z březové kůry se sušenými švestkami, pazourkový nůž, sekera s měděným mlatem a další drobnosti. Důležité však je, že pravá noha mumie byla obutá (z levé obuvi zbyly jen pozůstatky).

Základní kostrou obuvi byl velmi pracně a pečlivě upletený korpus z rostlinných vláken. Z horního pletence vystupovalo přibližně v oblasti kotníku patnáct svislých pramenů zakončených oky. Tyto pletence byly horizontálně propojeny v pěti úrovních příčnými provázky. Podešev měla oválný symetrický tvar a podivné na ní je, že byla vyrobena z velmi tenké kůže, přestože člověk doby kamenné, který se již zabýval zemědělstvím a chovem dobytka, měl jistě k dispozici i kůže hrubší. Pleteninu v oblasti nártu překrývala tenká useň. Použitá kůže byla opracována pouze primitivně, zůstaly na ní stopy po odchlupování a mízdření. Pro podešev posloužila kůže z medvěda hnědého, pro nárt kůže z jelena. V obou případech byla kůže se zbytky chlupů orientována dovnitř obuvi. Svršek byl k podešvi upevněn koženým páskem, jenž se provlekl otvory prořezanými po obvodu podešve. Holeň si pračlověk chránil koženými nástavci, sešitými z většího množství malých kousků jelenice. Tepelně izolační vlastnosti obuvi zlepšovala asi dvoucentimetrová vnitřní vystýlka ze suché trávy.

Značně stará (asi 3000 let), avšak vzniklá v úplně jiných klimatických i společenských podmínkách, je obuv egyptského faraóna Tutanchamóna, nalezená v jeho hrobce. Faraónův sandál byl vyroben z papyru, nesoucího stopy po kůži, a ozdoben zlatými lotosovými květy na řemínku, jenž představuje vodní hladinu. Pro vládce, kněze a jiné vysoce postavené společenské vrstvy byly určeny vypracované kožené sandály. Obyčejní Egypťané si sami vyráběli jednoduché sandály ze třtiny, slámy nebo lýka. Pro teplé oblasti samozřejmě stačily vzdušné, lehké sandály. V krajích s chlad

+


KŮŽE – ZPRACOVÁNÍ A VÝROBKY16

nějším podnebím bylo nutno pro vý

robu obuvi používat kůže, kožešiny,

později i plst či pleteninu.

Vzhled obuvi se v historickém

vývoji proměňoval v závislosti ne

jen na klimatických podmínkách, ale

i na životních podmínkách a kulturní

vyspělosti jednotlivých etnik. Obuv

podléhala měnící se módě a odráže

lo se v ní společenské a ekonomické

postavení jejího majitele. Dá se říci,

že první botou v pravém slova smyslu

byl sandál. Jde v podstatě o podešev

přivázanou k noze řemínky.

Sandál byl charakteristickou obuví

i pro antické období Řecka a Říma. Úroveň obouvání zde dosahovala vysoké úrovně, mluví se o funkční obuvi. Tvar odpovídal obrysu nohy, svršek byl tvořen tak, aby noha měla patřičnou volnost. Je pozoruhodné, že již v této době vyráběli Řekové i Římané zvlášť botu pro pravou a levou nohu (u nás se asymetrická obuv začala v širší míře zhotovovat až koncem 19. století).

Obuv se vyráběla jak podle ročních období, pro něž byla určena k nošení, tak i podle

účelu použití. Pro římské patricije byly určeny sandály zdobené výšivkami, perlami či drahokamy, pro vojáky zase pevná, trvanlivá obuv. K římské obuvnické produkci řadíme například calceus – koženou botu sahající ke kotníkům, kterou později převzali i Germáni. Boty římských vojáků zvané caligae měly podrážky vyztužené špičatými hřebíčky, konečky prstů nechávaly volné, k nohám se připevňovaly řemínky a nad kotníky se šněrovaly do podoby síťky. Nejběžnějším typem antické obuvi byla tzv.

carbatina – tvořila ji podrážka z ho

věziny se zvednutými okraji, připev

něná ke kotníku šněrovadly. Řeckou

zvláštností u vyšších vrstev byly ko

turny – boty na tlustých korkových

podešvích. Od Aischylových dob je

nosili herci v řeckých tragé diích, aby

vypadali na jevišti větší.  obrázek 2 Nejjednodušší způsob obouvání – kus kůže upevněný k noze řemínkem.

 obrázek 3 Starověký řecký sandál.


O B U V N I C T V Í 17

2.2 OBUV VE SLOVANSKÝCH DOBÁCH V sociálně rozvrstvených společnostech nosily vládnoucí vrstvy pracnější a dražší obuv a široké obyvatelstvo obuv jednoduchou, účelnou. To jistě platilo i pro slovanské oblasti. Nejstarší doloženou formou obutí nohy je zde střevíc z jednoho kusu kůže, tvořený podešví s okraji ohrnutými nahoru a kolem chodidla staženými lýčím, motouzkem nebo řemínkem. Tento primitivní způsob obutí se dodnes uchoval v podobě krpců či opánků, jež se nosí v některých horských oblastech (například na moravském Valašsku či v určitých slovenských nebo balkánských regionech), avšak již pouze k místnímu kroji.

Slovanského původu, především z ruského území, jsou rovněž tzv. laptě, doložené od 10. století. Tvarem se podobají krpcům, avšak jejich skelet byl upleten z lýka nebo březové kůry. Jsou označovány také jako střevíce.

Později, snad již od 11. století, označoval výraz střevíc nízkou obuv po kotníky, zhotovenou z kůže nebo jiného materiálu. Ta však byla určena spíše vyšší společenské třídě. Také sv. Václav a sv. Vojtěch chodili podle starých legend ve střevících. Přemyslu Oráči zase připisuje pověst pouze obyčejnou lýčenou obuv – laptě.

Některé střevíce jsou látkové, bohatě zdobené vyšíváním. Předpokládá se, že jde o jižní import. Typy slovanských bot jsou známy především z ikonografických pramenů – miniatur kodexů, fresek – ale i z archeologických nálezů, například v polském Opolí či ruském Novgorodu. Kromě popsaných druhů se objevují i botky vysoké asi do poloviny lýtek, vpředu rozstřižené a buď uzavírané šněrováním, nebo zapínané na knoflíčky. V českých oblastech vznikl termín škarbál, označující hrubou selskou obuv, jakýsi typ krpců. Vedle krpců, opánků a střevíců se na konci pohanské doby objevují i vysoké, celokožené, na holeni nerozstřižené boty, které se nazývají staroslovanským výrazem sapogy nebo škvorně. I na miniaturách z 10. – 11. století se objevují vysoké boty se špičkami mírně obrácenými nahoru.

Lýtka si u nižších typů obuvi lidé chránili hustým omotáním řemínků kolem nohy. Dá se říci, že tento způsob ochrany byl předchůdcem punčoch z vlněného materiálu, které jsou doloženy již od 12. století a pravděpodobně se na ně také vztahuje ruský výraz kopytce, známý od 11. století. Na Moravě a v Polsku se dosud používá pro vlněné ponožky, které se obouvají do krpců.

 obrázek 4 Krpce s otevřenou patou a asymetrickým

„nosem“ z Lopeníku na Moravských Kopanicích. Foto

archiv muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě.


KŮŽE – ZPRACOVÁNÍ A VÝROBKY18

2.3 OBUV VE STŘEDOVĚKU Proč nás Bůh tresce? Pro ty mrchy ševce, že v neděli šijou a pondělí pijou, proto pršet nechce. (z Podbrdska) Obuv ve svém vývoji podléhala společenským změnám, módním stylům, odrážela dobový názor. To se však týkalo především obuvi vyšších společenských vrstev – feudálů, kněží, bohatých kupců, kteří chodili v přepychových botách z drahých látek a kůže. Byly bohatě zdobené a tvar měnily podle módy. Naopak obutí obyčejných lidí bylo velmi konzervativní, téměř se neměnilo. Nejchudší vrstvy velmi často chodily bosé nebo nosily jednoduché krpce.

Středověk sice přinesl nové tvary a vzhled obuvi, ale v technologii výroby žád

ná větší změna nenastala. Tak, jako se v této době obecně zanedbávala péče o tělo a hygiena, nebral se zřetel ani na anatomii a funkčnost obouvání. Tvar obuvi nabývá velmi roztodivných, až bizarních podob. V době křižáckých výprav, ve 12. – 13. století, se v Evropě začíná projevovat vliv Orientu, který vrcholí v přehnaně špičatých tzv. zobákovitých střevících, charakteristických především pro gotické období. Ve Francii dostaly pojmenování poulaine a prosadily se všude, kde vládla burgundská móda. Byly pestré jako tehdejší oblečení a jejich špičky měřily někdy až dvakrát více než sama podrážka; aby se v nich vůbec dalo chodit, musely se špičky přivazovat řetízky

pod koleny. Zobce byly často zdobe

ny rolničkami. V takové obuvi byla

chůze téměř akrobacií, a její majitelé

se také pěšky pohybovali co nejmé

ně – jezdili na koních a v kočárech.

U nás se tato móda rozšířila hlavně ve

14. – 15. století. V této době se vyrábí

obuv symetrická, na obě nohy stejná,

je rovná, bez podpatků.

Výrobou obuvi se zabývali specializovaní řemeslníci, zpočátku především pro

svého feudálního pána; nadvýrobky pak směňovali za jiné zboží. Se zakládáním měst od 13. století se rozvíjí i řemeslná výroba. Výrobci se do nich soustřeďují, protože zde mají na trzích odbyt pro svůj tovar. Trhy týdenní, konané v určitý den v týdnu, byly určeny hlavně pro obchodování městských řemeslníků s venkovem. Výroční trhy – jarmarky (z německého Jahrmarkt) – se konaly jednou v roce, trvaly 8 – 14 dní a dovolovaly volný prodej všeho zboží.  obrázek 5 Středověký typ zobcovité obuvi.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist