načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Kurandera - Hernán Huarache Mamani

Kurandera
-15%
sleva

Kniha: Kurandera
Autor:

Jeden z posledních žijících andských kuranderů předává v této knize své učení dalším generacím. Poutavý příběh o probuzení ženské energie a o změně vlastního osudu.
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2% 93%   celkové hodnocení
8 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012-05-09
Počet stran: 312
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 309 stran
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Profezia della curandera
Spolupracovali: přeložila Lucie Chvojková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Umístění v žebříčku: 169. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
ISBN: 9788072465767
EAN: 9788072465767
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Autor je původním povoláním ekonom s univerzitním vzděláním. Vážná nemoc ho přivedla nazpět do rodné vesnice hluboko v Andách, kde se setkal se starodávným léčitelským uměním, které praktikoval jeho otec. On a jemu podobní šamani se nazývají kurandero a jejich tradice sahá daleko do minulosti.
Mamani se po vyléčení začal o umění zajímat a stal se sám léčitelem. Kromě pomoci jiným si dal za cíl seznámit s umírajícím učením svět.
Tak vznikla tato kniha. Je to příběh mladé dívky Kantu, která žije intenzivním životem ve velkém paruánském městě Cuzcu. Životní událost změní její svět natolik, že není schopná se s realitou vyrovnat. Nezbyde jí než se obrátit do duchovní sféry a pomocí kuranderů se pokusi znovu nalézt svou energii a ztracenou harmonii.
Příběh vypráví o objevení obrovské vnitřní energie ženy, o níž se říká, že má moc vnést do světa rovnováhu a mír. A také otevírat obzory a uzdravovat a postrčit osud správným směrem k nalezení radosti, přítelství, svobody a naplnění.

Popis / resumé

Dívka Kantu, studentka, současná mladá kečuánská žena je ve své rodné indiánské vesnici při bouři zasažena bleskem a přežije to. Takovým lidem je podle tradice poskytnuta zvláštní síla, s níž ale Kantu zpočátku nechce nic mít - chce být obyčejná žena, mít obyčejný vztah.... Když je ale čím dál zřetelnější, že skutečně získala jakési neobvyklé schonosti, podvolí se a přijme zasvěcení, začne se učit ovládat a využívat svou ženskou sílu u učitelů - léčitelů z hor, kurandera Condoriho a staré kurandery Mama Maru. Učí se vnímat a přijímat síly okolní přírody - slunce, hor, - i sebe sama, své intuice, vnímavosti, citlivosti. Autor tento příběh (spíše než román) předkládá, aby podrobně a do detailu ukázal, jak vypadá tradiční andská iniciační cesta, kterou se vydávaly a snad dosud vydávají výjimečné kečuánské ženy, aby střežily v tajnosti posvátné učení "Pachamamy", učení, které umožňuje pochopit, respektovat a v dobrém používat přírodní síly. Touto cestou, ženskou silou, by bylo možno zachránit současný svět...což je autorova hlavní idea. V závěru knihy je uvedeno prohlášení žen z asociace INCA, které čtenáře seznamují s projektem Univerzity míru a lásky, který by mě měl obnovit tradiční andskou matriarchální kulturu. Kniha peruánského autora, kečuánského indiána, vzděláním ekonoma. Kurandero je kečuánský léčitel, šaman. I v současném světě může kurandero uskutečnit mnoho věcí, a je-li tato síla poskytnuta ženě, může zachránit svět - alespoň ten kolem sebe.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Hernán Huarache Mamani - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Kurandera" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

1.

MÁŠ VELKOU MOC

Bouřka ustala, ale na vyprahlou a  žíznivou půdu Coporaque se

nepřestal snášet vytrvalý déšť. Temné mraky zcela pokrývaly

nebe, jako by chtěly oznámit, že v této části Peru právě začaloob

dobí dešťů. Silný liják postupně zeslábl na jemný déšť. Malý, sotva

sedmiletý chlapec jménem Tilico vyběhl do ulice hrát siv kalu

žích. Skákal bosýma nohama ve vodě a  stříkal ji všude kolem.

Náhle se zarazil a zůstal ohromeně stát: dům, který stál opodál,

olizovaly plameny. Rozběhl se domů s křikem: „U sousedů hoří!

Na střeše jsou plameny!“ V tu chvíli už ale byly výkřiky „Hoří!“

a „Oheň!“ slyšet všude kolem. O několik minut později začalvy

zvánět na poplach i kostelní zvon.

Ženy i muži vyběhli na ulici s křikem: „U Quispů hoří!“Ně

kteří dorazili vyzbrojeni vědry, žebříky a motykami. Ze slámy na

střeše zvlhlé deštěm šlehaly vysoko k nebi plameny. Lidérozrazi

li vstupní branku, přeběhli malou zahrádku a na zemiu vchodo

vých dveří hořícího domku spatřili Kantu. Ležela tam bezvládně


10

v promočených šatech. Skupinka čtyř lidí ji velmi opatrnězvedla ze země a přenesla na bezpečnější místo, zatímco se ostatní –

mladí i staří – zoufale snažili uhasit oheň.

Dívka náhle jako by procitla ze sna. Bylo zřejmé, že neví, co se stalo. Otevřela oči. Překvapil ji dav lidí shromážděný kolem ní. Všichni ji udiveně pozorovali. Starý Tata Facundo zoufale plakal, zatímco jeho žena Mama Santusa si ji smutně prohlížela a soustředěně jí masírovala břicho a hrudník.

Kantu je znala. Všichni byli indiáni jako ona. Nosili pestrobarevné oblečení vyrobené z  vlny ovcí a  lam. Někteří z  nich neměli žádnou pokrývku hlavy a  z  mokrých vlasů jim stékaly dešťové kapky. Jiní měli na hlavě mokrou čepici nebo chullos

1

.

Někdo měl na nohách typické andské sandály, vyřezanéz pneumatik, ostatní byli bosi.

„Sláva! Sláva!“ vykřikoval Facundo, který přestal plakata zasmušilý výraz jeho tváře vystřídal zářivý úsměv.

„Pospěšte si! Musíme jí sundat ty mokré šaty,“ křikla Mama Santusa a  nepřestávala Kantu energicky masírovat. Kromě hrudi a břicha jí začala třít i paže. Pak osušila Kantu obličej, zvedla jí hlavu a položila si ji na paži.

„Ach milá holubičko! Mysleli jsme, že už jsi nás opustilanavždycky,“ pronesl dojatě Tata Facundo, když si utíral slzy. „Vezměte suché deky a oblečení. Honem! Odneseme ji ke mně!“

Facundo byl obyčejný, prostý stařec, který se vždycky staral o dění kolem sebe. Měl rád bližního svého a svůj národpovažoval za jednu velkou rodinu. Na světě neexistoval člověk, který by si na něj mohl stěžovat. Byl velmi citlivý a sdílel s ostatními jejich trápení, jako by byla jeho vlastní. Neuměl číst ani psát, ale dobře věděl, co je to otcovská láska. V jeho domě se vždycky našelkousek chleba, přístřeší a dobrá rada. I když Kantu nebyla jeho po- 1

Špičatá čepice s díly, které zakrývají uši.


11

krevní příbuzná, měl ji moc rád a  bral ji jako svou dceru. Rád

jí říkal „holubičko“, bylo to něžné oslovení, které obyvatelé And

často používají, když mají oslovit nějakou ženu. Připomíná lásku

a něžnosti, které si mezi sebou holubi vyměňují.

Krátce nato dorazila i Mamma Josefa. Hubená, mlčenlivá,někdy trochu nedůtklivá žena. Vypadala zamyšleně, občas i  trochu tajemně. Když šlo ale o  pomoc druhým, byla vždycky ochotná a  vstřícná. Přestože bydlela jen o  pár domků dál, s  Kantu se nikdy nedala do řeči. Jen na ni pokaždé hleděla a  usmívala se. Ten den měla Josefa na sobě temně modrou sukni, šedou halenu se vzorem fuchsiové barvy a  přes ramena měla přehozenou deku. V ruce nesla další deky na přikrytí dívky, ale jakmile ji spatřila, vykřikla: „Potřebuje suché oblečení. Krvácí! Honem! Musíme ji ihned ošetřit!“

Když nesli sousedé Kantu do Facundova domu, pozorovala celou cestu úplně mokrou zem, po které ještě stékaly drobné potůčky dešťové vody. Otočila hlavu směrem k  jejich domu: ve slaměné střeše zčernalé ohněm zela velká trhlina, kterou bylo možné zahlédnout trámy a kulatinu. Několik mužů si ve velkém zmatku podávalo vědra s vodou a snažilo se získat kontrolu nad ohněm, jiní tloukli mokrými dekami do stále ještě doutnajícíslámy. Starci, ženy i děti, všichni ve svých pestrobarevných oděvech stáli na ulici a pozorovali zoufalý boj s ohněm.

V tu chvíli si Kantu vzpomněla, co se před několika hodinami stalo... Hleděla na nebe opřená zády o vchodové dveře. Hrozivá černá mračna se rychle přibližovala. Vypadalo to, že odpoledne konečně smočí vyprahlou zemi první déšť. V  dálce na obzoru byly mraky tak černé, že zcela zakryly hory pod sebou. Nebyly vidět ani jejich obrysy. Znenadání se zvedl prudký vítra rozpohyboval listy eukalyptu. Na dvorku se utvořil vzdušný vír, který jako obrovský vysavač nasával suché listí, papírky, kousky plastu i drobné smetí.

Kantu zůstala stát ve dveřích a sledovala, co se děje. Dlouhé vlasy jí v silném větru poletovaly kolem obličeje. Tělo jí chránila halena a dlouhé kalhoty. Zdálo se, že se mohutná černá mračna přibližují stále rychleji, když tu náhle vítr začal měnit směr. Nebe vmžiku potemnělo a zčernalo. Několik minut poté se začaloblýskat. Vypadalo to, jako by se nebe otevíralo, roztínané stále znovu bezpočtem zlatých nožů a mečů. Blížila se jedna z těch bouřek, které se často nevidí, s hromy, blesky a burácením, nesoucím se vzduchem jako kanonáda.

Kantu necítila žádný strach. Za tu dobu, co žila v této vesničce přimknuté k hoře, zažila několik velmi silných bouřek.

Byla zrovna uvnitř domu, když náhle z ničeho nic pocítilasilný neklid. Hřmění se přibližovalo. Nějaký hlas kdesi uvnitř jako by křičel, aby utíkala ven. Na chvíli zaváhala, ale pak se rychle dala do běhu. V té chvíli zaslechla ohlušující ránu. Jejím tělem projela bolest, jako by se do něj zabodávaly tisíce jehel, a zároveň ucítila zápach spáleniny. A pak najednou neviděla vůbec nic. Zdálo se jí, že se propadá do bezedné hlubiny.

Když přišla Kantu znovu k  vědomí, cítila bolest v  každém kousku svého těla, z nosu a uší jí tekla krev. Starci ji položili na jednoduchou postel. Pak vyšli z místnosti, aby uklidnili ostatní sousedy. „Slečna Kantu byla zasažena bleskem, ale žije. Potřebuje ošetření a péči. Zůstane tady, dokud se nevrátí její rodiče.“

Elektrický výboj ji naštěstí nezasáhl v plné své síle. Téměř se jí podařilo mu uniknout. Kdyby ji zasáhl přímo, zcela jistě by ji zabil. I tak ji brutálně srazil k zemi, přestože už byla několikmetrů od domu.

Kantu chtěla vstát, ale prudká bolest v  ramenou a  zádech ji přikovala zpět na lůžko. Hlava jí třeštila. Měla pocit, že se jíkaždou chvíli rozskočí. Všechno se seběhlo tak rychle. Skoro tomu nemohla uvěřit. Nemohla se hýbat, její tělo úplně znecitlivělo. Mama Santusa a Mama Josefa ji svlékly a začaly jí oblékat suché oblečení. Jakmile se ale látka dotkla kůže, po celém těle jí přejel mráz. Vnímání doteku nebylo stejné jako dřív. Jako by se kůže oddělila od těla. Cítila svírání na hrudníku, bránící jí v dýchání. Silná bolest jí projela podél celé páteře.

Pokusila se vstát, ale tělo ji neposlouchalo. Snažila se promluvit, ale její ústa nevydala ani hlásku. V očích se jí zračilabolest. Cítila se bezmocná, bezbranná a slabá. Zaplavil ji strach ze smrti a  její vnitřní hlas křičel: „Jsem živá! Nechci umřít! Chci žít!“ Ta slova ale zněla pouze v její hlavě. Z očí jí po tváři stékaly slzy velké jako hrách.

Když Mama Santusa uviděla, že Kantu pláče, pohladila ji po hlavě a začala jí ožehlé vlasy ještě zvlhlé deštěm sušit dekou.

„Odpočívej. Snaž se moc nenamáhat. Blesk ti naštěstí nicneudělal. Uvidíš, že ti brzo bude zase dobře,“ řekla a opět jí začala masírovat hruď – tentokrát vlažnou směsí léčivých bylin. Kantu se začalo dýchat mnohem lépe. Vzápětí se ale rozklepala. Čelist se jí tak roztřásla, až jí začaly cvakat zuby.

Přinesli jí bylinkový čaj, který připravila porodní bába Mama Jovita. Byla to stará prošedivělá žena s obličejem zcelazbrázděným vráskami. Světlo v jejích očích ale vypovídalo o velkévnitřní síle a silné nezkrotné duši. Ovládala tajemství bylin a přiběhla na pomoc hned, jak se dozvěděla, že je ve vesnici někdo zraněn. Stačilo, aby Kantu vypila několik doušků vlažné tekutiny a hned měla pocit, že se jí síly zase vracejí. Pak ji přepadla únava. Víčka jí tak ztěžkla, že nedokázala udržet oči otevřené. Zavřela jea okamžitě usnula.

„Nechme ji odpočívat. Bude-li se za tři dny cítit lépe, bude to znamenat, že se uzdravuje. Jinak bychom museli zavolatnějakého kurandera

2

. Ale možná si ji blesk vybral, aby se kuranderastala právě z ní...,“ řekl jeden z přítomných starců.

2

Osoba, která měla roli přírodního léčitele a šamana (pozn. překl.).


14

Podle staré pověry jsou ženy a muži zasažení bleskempředurčeni k tomu, aby se z nich stali kuranderové. Toto přesvědčení

souvisí s léčením za pomoci Pachamamy

3

, které používaliléčitelé známí jako Hampi kamayoq

4

. I když je dnes toto léčení už jen

velmi málo rozšířené, existují komunity, kde se stále ještěpoužívá. Ve společnosti Tawantinsuyo

5

, kde byla zavedena dělba práce,

se řešení zdravotních problémů svěřovalo těm nejschopnějším

a  nejzdatnějším jedincům. Proto byl lékař považován téměř za

mudrce. A protože úkol, kterého se měl zhostit, nebyl vůbecjednoduchý, musel být silnou osobností a disponovat navíczvláštními schopnostmi. Mezi jeho povinnosti nepatřilo jen léčení lidí.

Bojoval i s neduhy a nemocemi, které sužovaly rostlinya zvířata. Proto byl Hampi kamayoq vždy obestřen tajemstvím a mocí.

Své dovednosti jako představivost, úsudek, abstrakcia pozorovací schopnosti používal v mnohem větší míře než průměrní lidé.

Patřil k uzavřené skupině jedinců, která byla součástíspolečenského jádra komunity.

Hampi kamayoqové se setkávali v  uzavřených skupinách, kde

jim byla předávána tajná zaklínadla a byli seznamováni s různými

rituály a léčitelskými technikami. Procházeli velmi podrobnouteoretickou i praktickou přípravou a skoro vždy patřili k vrstvě kněží.

Náročný proces zasvěcení začínal ve Wamaqu. Byli také podrobováni půstům, odříkání, zkouškám odolnosti, fyzickým i mentálním cvičením a  v  neposlední řadě se učili překonávat strach

z neznáma. Jejich strava byla skoro výhradně vegetariánskáa zahrnovala byliny, kořeny, ovoce, ale hlavně kukuřičná zrna. Nesměli

jíst maso ani ryby a měli zákaz pít alkoholické nápoje.

3

Vesmírná Matka, Matka Příroda. 4

Kněz léčitel nebo kurandero. 5

Označuje území náležející k říši Inků, rozdělené do čtyř regionů shlavním sídlem Cuzco.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist