načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kulový plesk - M. M. Cabicar

Kulový plesk

Elektronická kniha: Kulový plesk
Autor:

Vtipy jsou dílem lidové tvořivosti, jejichž autor je neznámý. Ale je možné, že i vy znáte nějaký vtip, který pochází od autora této knihy, protože mnohé z jeho textů se rozšířily ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 39.2%hodnoceni - 39.2%hodnoceni - 39.2%hodnoceni - 39.2%hodnoceni - 39.2% 30%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 100
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-878-5676-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vtipy jsou dílem lidové tvořivosti, jejichž autor je neznámý. Ale je možné, že i vy znáte nějaký vtip, který pochází od autora této knihy, protože mnohé z jeho textů se rozšířily a zlidověly. Při čtení doporučujeme nejíst a nepít (hrozí udušení) a nečtěte na veřejných místech (budete se smát jako blázen).

Zařazeno v kategoriích
M. M. Cabicar - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

M. M. Cabicar

KULOVÝ PLESK


3

Copyright

Autor: M. M. Cabicar

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2014

ISBN:

978-80-87856-74-1 (epub)

978-80-87856-75-8 (mobi)

978-80-87856-76-5 (pdf)


4

PROSINEC 2012 - LEDEN 2013

1. Konec světa nebyl. Zase. To si někdo šeredně odskáče. Naše vláda zase bude

tvrdit, že pro konec světa udělala první poslední a svádět to na opozici.

Opozice se zase bude vymlouvat, že konec světa měla vždycky ve svém

programu. S podporou KSČM. A Evropská Unie prohlásí, že peněz na konec

světa měla dost, jenže je nikdo nevyčerpal. Celý svět se pře, kdo za to může. Ale

my, Češi, víme své. Zase se rozkrad. Jako všecko. Kmotři teď mají konce světa

na svých zahrádkách a lidi nemaj nic. Hajzlové.

2. V Německu se přou o osobu Boha. Vadí jim "ten Bůh" a chtějí, aby rod byl

neosobní. Na stará kolena už je to celkem jedno, ať už bude "der", "die" nebo

"das Gott", ale ať mu proboha nechají aspoň "Karel".

3. Tak konečně dopečíno, navaříno, umyté nádobí, nakoupené dárky a

zabalené, koupený, postavený a ozdobený stromeček, postavený Betlém,

uklizeno, sehnal jsem i mlíčí a jikry na polévku, našel ten cinkací stromeček se

svíčkama k štědrovečerní večeři, františky i purpuru máme, i prskavky... Teď si

konečně sednout, dát nohy nahoru a odpočívat. Krásné, klidné vánoce. Je to

neuvěřitelný pocit mít všechno hotové a nenechávat to na poslední chvíli.

Nádhera. Hm. No nic, tak jsme se zasnili a teď se půjdeme pomalu do toho

všeho pustit. Mimochodem ty lidi, co něco takového napíšou, bych nejradši

vzal kramlí a pak je někam zazdil. Nerad to říkám, ale dokonalí lidé by se měli

popravovat!

4. Nemůžeme najít hmoždíř. Zkusil jsem jalovec rozmlátit paličkou na maso,

ale z těch pitomých kuliček se po úderu stane regulérní kulka s pětačtyřicítky.

Jedna mi vystřelila třetí nosní dírku. Nakonec jsem je zkoušel drtit, a jak jsem

jalovec zmáčknul, hned jsem věděl, že to půjde. Okamžitě vyklopil, že zná

nějakou křišťálovou studánku, kde leží, kdo tam chodí pít a kdy a co kolem

roste. Potom už tam jen ležel v delíriu a blekotal, jak býval vysoký, tvrdil, že

jako já, že ho nepřeskočím, že se ráda točím... Myslím, že když jalovci

rozmáčknete hlavičky, tak tím jejich mozeček dost utrpí. Ale moc hezky voní.

Říkaly ty jalovcové zombie.


5

5. Gorila Kijivu z pražské zoo v sobotu porodila mládě. Zoo v těchto dnech

s napětím očekává také porod čtyřicetileté Kamby. V zázemí pavilonu je

připraven improvizovaný porodní sál, v pohotovosti je tým veterinářů a

lékařů. Samici už také ošetřovatelé navykají na vyšetření ultrazvukem. To je

lepší servis, než mívá člověk v porodnici, kde skutečného lékaře nikdy

nepotkáte. Ale mimochodem, pánové, nikdy v porodnici neříkejte, že je vaše

žena gorila, i když to myslíte dobře, abyste pro ni získali lepší péči. Takovým

manželům se totiž stávají moc ošklivé nehody. Například je nacházejí oběšené

na pupeční šňůře, utopené v plodové vodě nebo udušené s hlavou v placentě.

6. Postýlka se začala třást a kymácet, až přišla ke mně. Občas z ní cestou vyletěl

nějaký plyšák a ozývalo se: "Tatůůů! Tatů!" Těžko říct, co to může znamenat.

Ale řekl bych, že buď Viki stále ještě nespí, nebo se postýlka potápí a pasažéři

opouštějí loď. Takže nevím, jestli jí mám jít zachránit nebo přibít pod

peřinkou.

7. Zůstal jsem uvězněný v pokoji. V obýváku pod jmelím sedí náš pes

Smrdidech a na každého dost divně mrká. Jestli neusne, někdo se bude muset

obětovat. A riskovat vánoce v komatu.

8. Pražské Jezulátko se před vánoci převléklo do bílých šatů. Jestli samo, pak

nechápu, proč je ta zpráva až na páté straně.

9. Koupil jsem třásně na stromeček v několika barvách. "Chcete je zabalit?"

"Není třeba, já si je rovnou obleču."

10. Stojím ve frontě u prodeje kaprů, za mnou vysoký táta, kolem kterého

poskakuje čtyřletá holčička. Pořád ho tahá za bundu a něco mu špitá. Vždycky,

když se narovná, tak pronese hromovým hlasem: "Ano, Eliško, živýho

koupíme." Zase ohnout, špitání: "Ano, Eliško, bude mít i šupiny." Další tahání,

špitání: "No to víš, že bude mít ploutvičky." Opět tahání, špitání. Tátu už asi

bolí záda. Zprudka se narovná a zařve: "No tak mluvit asi nebude, Eliško!"

11. "Jak jíš fidorku?" - zeptala se Káťa. "Já nejdřív okoušu nejtlustší čokoládu

na krajích, potom zuby pomalu a opatrně opracuju tu nahoře i dole a pak vyjím

náplň. A jak ty?" Beze slova jsem rozbalil fidorku a strčil si ji do úst. Celou. Jen

se ozvalo zapraskání. Káťa na mne chvíli hleděla očima rozšířenýma hrůzou a

pak vykřikla: "Barbar! Je to barbar!!"


6

12. Dálková plavkyně Jana Pechanová, která má za sebou dvě Olympiády,

přerušuje kariéru kvůli těhotenství. Já myslím, že je smutné, že se nenašel

gynekolog, který by prckovi dokázal připnout vodní lyže. Pechanová si plave

pro zlato, najednou *PLUM* a za ní dítě na surfu. Pupeční šňůra se napne a

jedééééém! Yippie Ja Ja Yippie Yippieh Yeah!

13. Začínáme strojit stromek. Už jsem dal úplně nahoru ptáčky. Vypadají

hezky, ale měli byste vidět spodní větve kolem silvestra.

14. Rozmístěny zvonečky po spodních větvích vánočního stromečku. To

vlastně není ani tak ozdoba jako bezpečnostní zařízení. Umísťování zvonečků

má svou tradici. Ozvou se ve chvíli, kdyby třeba čirou náhodou začal někdo

pod ním šmejdit a pak tu černou psí mlsnou držku napadlo si vyšplhat po

větvích pro čokoládu.

15. Stromeček nazdoben. Ale zase měl takových keců... "Ty řetězy mi dávejte

po patrech, nejsem točená zmrzlina." "Cože? Tyhle koule k téhle kabelce?" "Ty

světla dál, na kraje větví, aby nebylo vidět, jak mám tlustý kmen." "Špičku

rovně, mám ji nakřivo, vypadám frivolně, nejsem žádná lehká děva." Ale

jakmile jsem vytáhnul svou metrovou prskavku, tak ztichnul. Vlastně to není

úplně prskavka. Většinou se tím svařuje ropovod. Napařil jsem ji tomu

mrmlalovi na větev a teď koukám, že se o dobrých třicet čísel prodloužila.

Snaží se to držet co nejdál od sebe, pichlák jeden.

16. Děláme rybí polévku. Doma jsme dělávali do dvou hrnců. Pěti a

šestilitrového, jenže to bylo pro 6 lidí, z toho tři nenažraný kluci, ale teď jsme

jen dva, takže nám bohatě stačí třílitrové akvárko.

17. Káťa dokrájela zeleninu na rybí polévku. Divil jsem se, že je hotová tak

rychle, protože mně to loni trvalo věčnost. Ušklíbla se, že je prostě profík.

Podíval jsem se do mísy a podotkl, že jsem postupoval precizněji, krájel

minimalističtější party, takže polévka byla delikatesní. A víte, co mi na to má

zákonná žena odpověděla po intermezzu intelektuálního silentia? Že mi na to

prdí Bílý tesák.

18. Když jsem přidával na závěr vnitřnosti do rybí polévky, byl jsem trochu

nervózní. Ale to by asi byl každý. Kdyby chvíli předtím ve vnitřnostech, které

koupil na trhu, a tvrdili mu, že jsou z kapra, našel v žaludku ohlodanou cedulku

"POZOR! JED NA KRYSY!" Možná nebude rybí polévka. Možná bude ratatouille.


7

19. Miluju, když Káťa kýchá. Dělá takové ryze ženské, stydlivé "pšík", jako

nějaké malé zvířátko. Třeba mamut.

20. Káťa telefonuje: "...konečně jsem viděla koupelnu. Je to nádhera. Úplně jiné,

než předtím, neuvěřitelné, jak se projasnila. ...no, nevím, jestli se tomu dá říkat

rekonstrukce, protože to předtím se s tímhle nedá srovnávat. ...ne, nové

dlaždičky? To ne. ...střešní okno? Jsi blázen? ...ale mozaika taky ještě ne, to

možná až...necháš mne domluvit? Novou žárovku. No jo, stovku, takže konečně

v koupelně něco vidíme. Martin si nedávno čistil zuby Dennisovým

kartáčkem... Pořád jsem mu ještě neřekla, že s tím pejskovi nečistím jenom

tesáky." Už jste někdy kloktali Domestos? Nechutná špatně...

21. První vánoce. Přesněji řečeno první, které dítě vnímá, i když si je také

nebude pamatovat, ale od toho je video. Viki je 20 měsíců a tedy má již jedny

vánoce za sebou, ale co si budeme povídat, v osmi měsících mimina reflektují

vánoce asi jako průměrná cihla. My oba rodiče jsme nejmladší z dětí, takže

jsme neměli mladší sourozence a dokud se nám nenarodilo vlastní dítě,

o miminech jsme nevěděli vůbec nic. A ještě nikdy jsme nepřipravovali pro

dítě Štědrý den. Pokud vám to přijde jednoduché, tak tedy vůbec není. Musím

obdivovat rodiče, jak hladce u nás všechno probíhalo, že jsme si nikdy ničeho

nevšimli a na Ježíška jsem věřil snad do jedenácti. Ale také jsem čtvrté dítě,

nikdy jsem se starších sourozenců neptal, jak to probíhalo, než to naši secvičili.

Teď samozřejmě nemluvím o celkových přípravách na vánoce, jako je vaření

nebo úklid, myslím ten vrchol vánoc, štědrovečerní večeři a právě ten

okamžik, ve kterém se objeví Ježíšek. Rozhodli jsme se jít ke stromečku hned

poté, co malá posvačila, tedy kolem třetí odpoledne. Zhruba hodinu předtím,

než se v domovech důchodců začne podávat večeře. V Čechách bývá tradice

nadělovat večer, protože tma je součástí toho kouzla, vzápětí dětem všechny

hračky seberete a zaženete je do postele. Myslím, že rodištěm tohoto zvyku

musely být Sparta. Všechno jsme nachystali, jediné, co zbývalo, bylo umístit

dárky pod stromeček. Zůstal jsem s Viki v pokoji a Káťa se nenápadně vypařila.

Využil jsem času k vyprávění Viki o Ježíškovi, celé tradici vánoc a hlavně o tom,

že musí být tiše a napjatě poslouchat, protože co chvíli může přijít Ježíšek a to

pozná, když uslyší zazvonění. Viki ztichla. Hlavně proto, že jsem šeptal, jinak

moc netušila, která bije, ale naslouchala. A tohle je část, na kterou, milí

novopečení rodiče, dávejte velký pozor. Když dítěti tvrdíte, že je vedle Ježíšek,

nemělo by se odtamtud zničehonic ozvat: "Doprdele, au!" a nejen proto, že za

to můžete dostat pěkného lískoně i od papeže. Přestože se teologové doposud

přou, co říkal Ježíš, když se bouchl kladivem do prstu. Hlavně se takové chvilky

vryjí dětem do paměti a nechtějte být u toho, až začnou vykládat, kde takové

slovo slyšeli a kdo, že ho to řekl. Jinak všechno probíhalo celkem dobře. Jen, že

se Viki při příchodu k rozsvícenému stromečku nevrhla po dárcích, ale po

mandarince s jablkem, které tam Káťa dala jako dekoraci. To je další poučení:

nikdy nenechávejte v v zorném poli dítěte nic k jídlu, pokud se má na něco

soustředit. Jestli ještě kojíte, tak pomůže, když máma nechá prsa v ledničce.

Viki dostala kočárek pro panenky. A Ježíšek měl geniální nápad, že nakonec


8

nezvolil krásný klasicky, restaurovaný kočárek, který sice vypadá fantasticky,

ale narozdíl do nejjednoduššího golfáče ho neprotáhnete rukávem dupaček,

když ho dítě za žádnou cenu nechce pustit. Nakonec mi ho Viki venku

velkoryse na chvíli půjčila. Jako vážně. Dobrý 30 metrů jsem musel - před

lidmi! - pod jejím dohledem tlačit růžový kočárek, který měl rukojetě pod

mýma kolenama a seděl v něm pečlivě přikurtovaný plyšový pes. Tam už

nikdy nepůjdeme. Pitomý turisti s foťákama. Příští vánoce dostane jenom tu

mandarinku.

22. Vyšel jsem ven se psem. Káťa s Viki mi mávali a ještě volali i z domovního

interkomu: "Haló, haló! Proč je koček málo?" Viki miluje dělat "Haló, haló."

Jenže jsem to neslyšel jen já. Kolem zrovna šel asi šestiletý kluk, kterého

manželčino volání úplně zmrazilo. Horečně se začal přehrabovat v kapsičkách

bundičky, až z jedné vylovil zelený dětský mobil. Měl dvě tykadla a vypadal

jako malý ufounek. "Ha...haló?" - hlesl s mobilem přitisknutým na ucho.

Z druhé strany ulice se ozval ženský hlas: "Tak už pojď, Vojtíšku!" Vojtíšek se

konečně pohnul. Rozeběhl se jako hypnotizovaný a volal: "Mami! Mami!

Mami!!" - a přitom hned vedle mne s sebou efektně švihnul. Pomohl jsem mu

na nohy, ale on vůbec nic nevnímal a utíkal dál: "Haló! Já bych... Já bych chtěl...

Mami! Mamííí!" Otočil jsem se psem na druhou stranu a povzdychl si: "Jo, jo,

hochu, tohle ti nikdo neuvěří..."

23. Pozoruji 20ti měsíční Viki ve vaně, jak se snaží napít z cedníku nebo jak si

chce osprchovat nohy od mýdla, když je má pod vodou a říkám si, že je to

nespravedlivé. U ní takové věci působí roztomile, a já když si stříhám pizzu

k obědu nůžkami nebo venčím čínské zelí, tak vypadám jen jako debil.

24. Přijela mamka. Vyprávěla, že letos mají tak hustý vánoční stromek, že ani

neměla kam pověsit ozdoby. Tak si říkám: je pětadvacátého, den po Štědrém

dni, tak to už ani nemá cenu jí vysvětlit, že ty dva stromky měla rozvázat a

jeden dát bráchovi. A také mi došlo, že asi nešlo o vtip, když brácha včera něco

plácal o tom, že právě zdobí digitální anténu.

25. Včera byl Boží hod. Dnes by mohlo být třeba Boží lyžování.

26. Na Dance radio CZ hráli hity z osmdesátých let. Teď hrají devadesátky.

Žasnu, jako to ty roštěnky, rozené 1922, dokáží ještě rozpálit.

27. Srnčí jsme letos nesehnali, takže máme daňka. Právě jsem dodělal daňčí

maso naložené v cabernet sauvignon s jalovcem. Ale, řeknu vám, že se Wabi




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist