načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kuchařka ze vsi od gurmanka.cz – Šárka Škachová

Kuchařka ze vsi od gurmanka.cz

Elektronická kniha: Kuchařka ze vsi od gurmanka.cz
Autor: Šárka Škachová

Recepty tradiční kuchyně českého venkova známé autorky blogů gurmanka.cz a dolcevita.blog.cz. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2% 90%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 199
Rozměr: 24 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Kuchařství. Potraviny. Vařená jídla
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-1304-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Recepty tradiční kuchyně českého venkova známé autorky blogů gurmanka.cz a dolcevita.blog.cz.

Popis nakladatele

Od jara do zimy - poznejte recepty českého venkova, využívejte přírodních zdrojů pro přípravu pokrmů! .

Tato kniha dýchá teplem domova, tradicemi českého venkova a láskou k dobrému jídlu. Je to klidné zastavení v kuchyni Šárky Škachové, známé autorky blogů gurmanka.cz a dolcevita.blog.cz. Recepty plynou knihou v čase od jara do zimy, využívají zdroje z přírody podle ročních období, zaměřují se i na klasické svátky, jako jsou Velikonoce a Vánoce.

Začtení do této knihy vám přinese jak inspirace k vaření, tak příjemné asociace ze života na vesnici a činnosti v kuchyni s venkovem spojené.

V knize naleznete mimo jiné recepty využívající klenoty české přírody, jako třeba pampelišková poupátka jako kapary, naložené petrklíče, omáčky z borůvek, bramboráčky s červenou řepou, ale také opravdovou klasiku, jako je jihočeská cmunda, škubánky s mákem či staročeská velikonoční nádivka.

(od gurmánka.cz : o lásce k jídlu a k životu)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Šárka Škachová - další tituly autora:
Kuchařka ze vsi od gurmanka.cz -- O lásce k jídlu a životu Kuchařka ze vsi od gurmanka.cz
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kuchařka ze vsi

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Šárka Škachová

Kuchařka ze vsi – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Kuchařka ze vsi

od

Šárka Škachová

Brno

2016


Vě n u j i

své laskavé mamince Janě

a svým báječným dcerám

Simonce a Petrušce

Obsah

Slovo na úvod 5 A přišlo jaro ... 6

Bylinky v kuchyni a na zahrádce 7

Velikonoce 24

Kraslice, mazanec, jidáše, beránek a staré velikonoční tradice 25 A přišlo léto ... 42

Léto, to je čas zralých plodů a zavařování 43 A přišel podzim ... 74

Vůně podzimních dnů 75

Jablka – ořechy – med, vůně mého dětství 91

Lovu zdar! aneb se zvěřinou v kuchyni 109

Houbaření, to je vášeň 125

Petrův zdar! 140

Martinské posvícení 150 A přišla zima... 162

Doma o Vánocích 163

Masopust 188

Nejdříve veselé hodování, potom půst! 189 Seznam receptů 198

Slovo na úvod

Při psaní kuchařské knihy je psací stůl potřeba vyměnit za sporák. Já jsem šla ještě dál: Troufla jsem si

vyměnit velkoměsto za malou klidnou jihočeskou ves, sporák za kachlová kamna, ústřední topení za

opravdovou pec a ponořila se do kuchařského řemesla v takové podobě, v jaké už není často k vidění.

Stala jsem se kuchařkou ze vsi. Nechybí mi ale ani moderní přístup k vaření, který s sebou nese doba.

A tudy vedly mé kroky k napsání této kuchařské knihy.

Píšu o  našich českých tradicích a  mám i  vzácnou příležitost sama se na nich podílet a  předávat je

přes několik generací dál. Své rodině, svým dcerám a jejich dětem i svým přátelům. Jsem nadšenou

sběratelkou starých časů, proto je i tato kniha staromilecká a snoubí se v ní minulost se současností.

Podržela jsem si intimní vztah s půdou a mnoho plodin si vypěstuji sama. Na rušných farmářských

tržištích mě tudíž neuvidíte často. Ráda ale chodím na pravidelná přátelská dostaveníčka s  farmá

ři z blízkého okolí, abychom mohli společně sdílet nadšení pro lokální potraviny a tradiční recepty.

Velebím každé roční období, neboť mi nabízí štědrou náruč zralých plodin, které si mohu kdykoli

brát a přitom nacházet i zapomenuté poklady z okolní přírody. Protože v sobě chovám obdiv k for

telnému kuchařskému umu našich předků, rozhodla jsem se napsat knihu tak, aby byla obrazem jed

noho ročního cyklu. Snažila jsem se nic podstatného nevynechat, ale do jedné knihy se všechno vejít

nemůže. Co tam chybí, to najdete na mých webových stránkách nebo v příští kuchařské knize, kterou

bych chtěla na Kuchařku ze vsi navázat, pokud si získá sympatie čtenářů.

Touto knihou se dostáváte na práh mého domu. A jak je na vsi dobrým zvykem, zvu vás dál.

Vítám vás u nás doma!

Šárka Škachová

www.gurmanka.cz

www.dolcevita.blog.cz

6 A přišlo jaro ...

A přišlo

jaro ...

A přišlo jaro ... 7

Bylinky

v kuchyni a na zahrádce

Bylinky a  koření jsou opravdovou duší každé kuchyně. Jsou to právě ony, kdo tvoří poezii na

bílém porcelánu. Jejich chuť a vůně, to jsou pro mě stíny všech kulinárních emocí, které se pro

světlí na první přivonění.

„Babičko, a která bylina je na všechno?“ ptávala jsem se často a obdivovala ji, jak se v tom

zeleném světě výhonků a jedlých lístečků dokáže vyznat.

„Holčičko, žádná bylina není na všechno. Na všechno je jenom Pán Bůh!“, říkávala se vzty

čeným prstem.

„Poznávat přírodu kolem sebe je důležité, protože to je ta nejlepší lékárna pod otevřeným

nebem. A můžeš se na ni vždycky spolehnout.“

Na její rady jsem nikdy nezapomněla.

Do mé kuchyně chodí poslíček jara rovnou ze zahrady. První se ze zimního lenošení probudila

na záhonku pažitka a vysoukala nad zem své jemné zelené vlásky. Konečně! Už jsem na ni čeka

la s nůžkami v ruce a provedla první jarní bylinkový sestřih. V bylinkové říši na mě i letos čeká

lekce poučení i chvilka uvolnění, mnoho pěkného pro oči i duši. V rozkvetlém sadu si můžu leh

nout na záda a opájet se vzduchem plným vůně divokých bylin. Na cestu domů si natrhám vo

ňavou kytici, která se mi bude hodit nejen do vázy, ale i do talíře. A zase si nahlas pomyslím, že

je moc fajn mít svou zahradu.

Nové stravovací trendy nebudou nikdy tak úplně nové, protože bylinky odolávají staletím a z naší

stravy je vyškrtnou nelze. Tam, kde je kuchyně otevřená přírodě, tam bylinky vytvoří z každého

ročního období zážitkovou gastronomii. Zjara se zaměřuji na lístky, kořínky i natě. Pro někoho

je to možná kuchyň plná plevele, ale pro poučenější z nás se tu otevírá nová možnost, jak snadno

oživit svůj talíř bylinkami nejen ze zahrádky, ale zejména těmi rostoucími divoce venku na strá

ních. Příroda je přeci tak inspirující.

„Milá babi, ráda bych ti řekla, že jsem na svou zahradu pyšná. A myslím, že i má zahra

da může být pyšná na mě. Naučila jsem se jí neškodit a s respektem s ní splynout. Není už

jediným zdrojem obživy mé rodiny, ale i tak je tou nejlepší utěšitelkou, co znám. Někdy ji

mám jenom k lenošení, občas pobíhám s rýčem, ale zdá se, že mé zahradě dělá radost už

jenom to, že jsem její součástí. Umím ji totiž náležitě ocenit a pochválit. Pochopila jsem, že

ze všeho nejdůležitější je nechat zahradu žít jejím životem a snažit se z přírody čerpat tu

obrovskou kupu energie, kterou překypuje. To je ale hlavně tvoje zásluha! “

8 A přišlo jaro ...

Všechno, co jsi do mé mysli zasela, letos zjara zase povyrostlo a v uších mi pořád zní tvá

laskavá promluva:

„A kdo dneska k přírodě ještě nepocítil tu silnou náklonnost, nevadí. Jistě se to s věkem bude

prohlubovat. Je přeci krásné, že příroda nás nenutí, abychom ji milovali hned a  s  plným

nasazením. Je tu pořád trpělivě s námi a odolává i lidské snaze ochočit si ji a zahnat do

ústraní. I  ty jednou zmoudříš a  pochopíš, že tam, kde chybí, tam se spokojeně žít nedá.

Jednoduše jí jdi vždycky naproti.“

Jsem ráda, že jsem i já za dobu svého života zmoudřela a nebála se jít po cestě směrem blíže k ní.

Jsem šťastná, když Prahu, své rodné město, vidím ve zpětném zrcátku auta a uháním směrem ke

krásnému jihu Čech. Kraj je tu pohádkový a ze svých oken mám miliónový výhled do své vlastní

zahrady. Ale i přes všechny její půvaby si vždycky najdu dost času na to, abych si udělala chvilku

a spočinula klidně na staré babiččině zahradě, která s každým novým jarem sílí a bůhvíjakým

kouzlem stále mládne. Tam byla pro mě napsána ta nejlepší a nejlaskavější příručka pro život.

A pokaždé mám ten zvláštní pocit, že tam nejsem nikdy sama. „Skoro bych zapomněla říct, že

jsem kousek od tvé lavičky pod třešní zase našla spoustu tvých oblíbených fialek. Trochu

A přišlo jaro ... 9

jsem si jich natrhala na fialkový ocet. To abych měla k čemu přivonět, až mi po tobě bude

zase smutno.“

Znáte malý trik, jak si snadno a rychle vykouzlit útulný a šťastný domov?

Vsaďte na dobré domácí jídlo. Jaro je v tuhle chvíli můj nejbáječnější spojenec, neboť otevírá spi

žírnu plnou delikates. Jaro je období plné barev, vůně a lidské blízkosti. Otevírám jarní jídelníček

nabitý vitamíny a  pozitivní energií. Chci mít blízko sebe všechny, které miluji, a  vykouzlit jim

z kuchyňské komnaty centrum duševní pohody a chrám tělesného blaha. Až budu chystat jarní

menu, to všechno se mi musí vejít do talíře.

První příležitost, jak si užít darů jarní přírody, máme o  nejkrásnějších svátcích jara  –

Velikonocích. 10 A přišlo jaro ...

Jarní sklizeň fialek

Časně zjara se náš trávník v ovocném sadu místy promění ve voňavý fialkový koberec. Než přijde na řadu první jarní seč, nenechám si ujít sběr fialek. I letos jich bylo dost na to, abych je nasypala do vyšší sklenice se širším hrdlem, zalila jemným bylinkovým octem a nechala macerovat tak dlouho, dokud octu nepropůjčí trochu ze své vůně a barvy, čímž ho příjemně naparfémují a ozvláštní na chuti. Fialkový ocet se za časů mojí babičky používal na pomazání čela při horečce nebo se do něj namáčel obklad, který působil na zmírnění bolesti při včelím bodnutí. Proti kašli se svařoval violkový sirup s cukrem a na cukrárenských pultících bývaly k dostání i fialkové bonbóny, které chutnaly jako rozkvetlá louka.

Fialkový ocet

Na 1 500 ml potřebujeme:

y sklenici o obsahu 1 500 ml

y hrst fialkových květů

y jemný vinný ocet

Postup přípravy:

Vezmu velkou sklenici o  obsahu 1  500  ml,

nejlépe se širokým hrdlem, a  z  jedné třetiny

ji naplním čerstvě sklizenými kvítky fialek.

Předem odstraním lístky a stonky. Květy skli

zené na své zahradě nepropírám, jen z  nich

vytřepu případné nečistoty.

Květy ve sklenici zaliji jemným vinným octem

téměř až po hrdlo sklenice. Přiklopím víčkem,

ale netrvám na tom, aby bylo pevně utažené.

V podstatě ho na sklenici jen položím a láhev

postavím na slunečné místo, kde ji nechám

stát cca 12  až 14  dnů. Již druhý den můžeme

pozorovat, jak fialky odevzdávají svou barvu

i vůni octu a celý obsah sklenice se zabarvuje

červánkově.

Po dvou týdnech stání obsah láhve sliji přes

jemné plátýnko nebo sítko vyložené filtračním

papírem. Čistý ocet naliji do sklenice, fialkové

kvítky přijdou na kompost. Sklenice s  octem

uchováváme v chladu a temnu, kde při správ

ném skladování vydrží až do příštího jara.

A přišlo jaro ... 11

Můj tip do kuchyně:

S

píše než tip do kuchyně mám

tip na výlet k  sousedům do Rakouska. Ví se, že fialkové bonbóny milovala i císařovna Alžběta Bavorská, přezdívaná Sissi, proto mají právě ve Vídni nejdelší tradici. Na ulici Kohlmarkt se nachází dvorní cukrárna Habsburků Demel, kde zůstal patrný i  duch historické atmosféry z  doby monarchie. (Cukrárnu založil v roce 1786 Ludwig Dehne. Christophu Demelovi ji prodal jeho syn.) Všechno tu chutná i dnes tak jako v  době monarchie. Fialky jsou k  dostání kousek od vídeňského Hofburgu, v  bývalém oblíbeném dvorním cukrářství panovníků. I  dnes patří k  nejžádanějšímu zboží z celé sladké nabídky. Vyrábějí se z  ručně sklizených fialkových kvítků, které se po usušení kandují a  poté slouží k  výrobě fialkových bonbónů, které voní i  vypadají jako opravdové kvítky. Koupit se dají v originální krabičce, z jaké je mlsávala Sissi. 12 A přišlo jaro ...

Fialky v cukru

Tráva se časně zjara ještě nestačila dostatečně nadýchat jarního povětří, neoplývá zatím tou nejsvěžejší zelenou barvou, ale už ji krásně rozsvítily drobné křehké hlavičky violek vonných – fialek. Už vidím to šťastné spojení jara s  koláčem a  kávou pod zahradní pergolou. Hrst fialek v cukru dá všemu tu pěknou jarní atmosféru a vůni.

Potřebujeme:

y čerstvě natrhané fialkové květy y vaječný bílek y jemný moučkový cukr

Postup přípravy:

Fialky můžeme konzumovat i se zeleným kalichem, proto natrháme kvítka i se stvolem. Vaječný bílek dáme do misky, lehce ho vidličkou promícháme, ale nesmíme ho příliš napěnit. Fialky namáčíme do bílku a  odkládáme stranou na talíř či papírový ubrousek, pocukrujeme a  poté necháme zaschnout. Tímto způsobem připravíme každý jeden kvítek.

Můj tip do kuchyně:

F

ialky v cukru použijeme pro oživení sladkých dezertů, zmrzlinových pohárů, nebo si

je připravíme jen tak pro radost.

Fialky se nemohou pochlubit dlouhým výčtem vitaminů ani jinak zdraví prospěšnými lát

kami, ale kdo by to po nich vyžadoval? Mně stačí fakt, že svěže a mile voní. Proč si místo

vázy nenazdobit stůl talířem jedlých fialek? Jsou voňavé, krásné a chutné.

A přišlo jaro ... 13

Domácí jogurt

Za každým mléčným produktem by měla být cítit louka se šťavnatě zelenou trávou, neboť dobré

mléko dělá kvalitní pastva. Když je řeč o domácím jogurtu, začíná pro mě všechno u staré dobré

plechové bandasky. Vezmu ji do ruky a vydám se cestou mezi poli do sousední vsi pro čerstvě

nadojené mléko. Na stádě skotačícím za ohradníkem je vidět, že i krávy se umějí radovat ze svo

bodného pohybu a jaro jim jde k duhu. Pro mléko si chodím nejraději k farmářům. Na domácí

jogurt bych nic lepšího nesehnala.

Potřebujeme:

y 1 000 ml čerstvého plnotučného farmářského mléka

y 6 lžic hustého jogurtu s živou kulturou

y 2 půllitrové sklenice nebo dózy s uzávěrem

y potravinářský teploměr

y péřovou duchnu

Postup přípravy:

Všechno nádobí i náčiní musí být dokonale čisté.

Mléko nalijeme do hrnce, postavíme na kamna

a  zvolna přivedeme k  bodu varu. Za stálého mí

chání je necháme těsně pod bodem varu prohří

vat cca 5  minut. Poté mléko ochladíme. Do větší

nádoby nalijeme studenou vodu, popřípadě mů

žeme použít i  kostky ledu. Do studené vody po

noříme hrnec s horkým mlékem a co nejrychleji

ho ochladíme na teplotu 40  °C. Při ochlazování

promícháváme metličkou a  měříme teplotu, nej

lépe teploměrem, neboť na odhad se spolehnout

nemůžeme. Sklenice propaříme horkou vodou

a  dobře vysušíme. Do každé vložíme tři lžíce jo

gurtu a  zalijeme naběračkou mléka ochlazeného

na 40 °C. Pokud by mléko příliš vychladlo, je třeba

ho dostat znovu na tuto teplotu, to znamená, že

je nevyhnutelné opětovně je přihřát. Obsah met

ličkou opět dobře promícháme a dolijeme zbytek

mléka až pod horní okraj sklenic. Naposledy pro

mícháme a sklenice uzavřeme. Opatrně je zabalí

me do peřiny nebo deky, kde si po dlouhou dobu

uchovají téměř stejnou teplotu. Necháme 8 hodin

odpočívat. Hotový čerstvý jogurt uskladníme

v chladu, kde by měl vydržet 3 dny, ale nejlepší je

čerstvý.

14 A přišlo jaro ...

Můj tip do kuchyně:

P

rotože se s naplněnými sklenicemi během přípravy i poté nesmí prudce pohybovat,

je důležité vybrat vhodné místo, kde bude jogurt zrát. Za nejklidnější místo v celém našem domě považuji ložnici. O kouzlu teplých péřových duchen není třeba pochybovat. Tam mi jogurt dozraje k dokonalosti. Pro mléko můžeme dojít do obchodu a  přípravu svěřit elektrickému jogurtovači, ale já mám ráda staré postupy, které zvládnou naše ruce. Je v tom spousta uklidňujících vzpomínek. Na dně bandasky tak například nacházím hodně dávné vzpomínky na dobu, kdy se pro mléko a máslo chodívalo do mlékárny. Paní mlékařka vždycky přesně věděla, že do mé velikosti bandasky má položit na dno osminku čerstvého másla a dolít ji až po okraj mlékem. Používala na to velkou naběračku a nikdy jí nic neukáplo. Na bandasku přimáčkla pokličku, vzala si z mé ruky pár drobných a vždycky nám dětem připomněla, že s mlékem musíme mazat rovnou domů, ale moc s ním cestou netřepat! Jinak doneseme jen bandasku plnou tlučeného másla. Doma už čekala maminka u sporáku. Mléko přelila do mlékovaru s píšťalkou. To byl hrnec s dvojitým dnem, nejprve se do něj musela nalít voda. Jakmile se mléko počalo vzdouvat, píšťalka zapískala, hrnec se sundal z plotny a mléko se nechalo na okenním parapetu vychladnout. Ve špajzce hned vedle mléka stála miska s vodou, ve které plavala kostička másla. Pamatuji si na modrou bandasku, která nejspíš již dávno dosloužila, neboť po ní není ani vidu ani slechu, ale já jsem si opatřila nachlup stejnou. I když je nová, pro mě má kouzelnou patinu starých časů.

A přišlo jaro ... 15

Jogurt s medem a mandlemi

Jogurt s medem a mandlemi patří do rodiny typicky řeckých dezertů. Musí být patřičně hustý, proto se spolehněte rovnou na kupovaný jogurt v řeckém stylu nebo na domácí výrobek z kvalitního mléka. Kombinace jogurtu, medu a mandlí je prověřenou kombinací. Jak známo, vyzkoušené a prověřené kombinace lze jen těžko vylepšit. Představte si u toho, jak řecké ovečky spásají prosluněné pastviny mezi mandlovníky, které jsou štědře provoněné mnoha druhy bylin středomořské vegetace. Nad pastvinami bzučí včely a hodují na sladkém nektaru, ze kterého vznikne úžasný med. Jogurty z ovčího mléka se často vyrábějí podomácku přímo na salaších a jsou pro Řecko velmi typické. Jogurtový dezert si proto připravme rovnou v řeckém stylu.

Řecký jogurt s medem a mandlemi

Pro 2 osoby potřebujeme:

y 2 řecké jogurty (400 ml) y 1 smetanu na šlehání (200 ml) y mleté madle, popřípadě vlašské ořechy

y 1–2 lžíce medu

y mátu

Postup přípravy:

Smetanu ušleháme a vmícháme ji do hustého řeckého jogurtu. Směs rozdělíme do malých skleniček nebo mističek, povrch pokapeme několika lžičkami medu a hustě posypeme strouhanými mandlemi nebo vlašskými ořechy. Skleničky s jogurtem vložíme do chladničky a necháme dobře odležet. Jogurt podáváme jako chlazený dezert ozdobený snítkou máty. 16 A přišlo jaro ...

Grilované balíčky s kozím sýrem

Malá grilovaná sousta s kozím sýrem se dají krásně vylepšit jedlými kvítky a spoustou jarního lupení. Stačí pokapat lehkou zálivkou a dát jaru šanci zapůsobit na všechny naše smysly!

Potřebujeme:

y 200 g kozího sýra y 8–10 plátků slaniny (nejlépe pancetta) y hrst jarních bylinek

y hrst fialek nebo sedmikrásek

y čerstvě mletý pepř

y dle chuti olivový olej

Postup přípravy:

Kozí sýr nakrájíme na silnější kolečka a každý kousek zabalíme do plátku slaniny. Můžeme přidat i snítku rozmarýnu či tymiánu. Balíčky s kozím sýrem krátce opečeme z obou stran na hodně horké grilovací pánvičce, nebo je zapečeme v troubě. Přeložíme na velký plochý talíř, ozdobíme jedlými kvítky, bylinkami a  mladými pampeliškovými výhonky. Pokapeme olivovým olejem, ochutíme čerstvě mletým pepřem a je jen na nás, zda k takové dobrotě zakousneme křupavou bagetku a přidáme i trochu medu nebo výraznější zavařeniny. Nejčastěji sáhnu po sklenici brusinkové, rybízové, angreštové či meruňkové. Jsou totiž domácí a s láskou vyrobené.

Můj tip do kuchyně:

Kozí sýr – Na kvalitě kozího mlé

ka se pozitivně odráží jarní obdo

bí. Kozy mají možnost popásat se

na voňavé svěží trávě a  součástí

jejich pastvy je luční kvítí a byliny.

Vynikající kozí sýry do repertoáru

jarního jídelníčku rozhodně pat

ří co nejčastěji. Na jaře se vydejte

za vůní kozího sýra a užijte si jeho

jedinečnou kvalitu. Uděláte tím

něco pro své zdraví, ale i  pro krá

su. Potraviny z kozího mléka nejen

že chutnají, ale dokáží hotové divy

s naší pletí. Vnesou jarní svěžest do

jídelníčku i  do tváře. Dobrý kozí

sýr je skutečným smyslovým zážit

kem. Ve vlastním zájmu si udělejte

přátele na nejbližší kozí farmě.

A přišlo jaro ... 17

Omeleta s chřestem a ořechy

Pro 1 osobu potřebujeme:

y 2 vejce y 3 lžíce smetany y plátek másla na smažení y svazek bílého chřestu (použijeme jen

chřestové konce od hlavičky)

y 1 lžičku strouhaných lískových oříšků

y sůl

y špetku mletého bílého pepře

y bylinky (mateřídouška, tymián, řeřicha)

y jedlé květy na ozdobu (květy sedmikrásek

nebo hlavičky jetele)

Postup přípravy:

Bílý chřest oloupeme od hlaviček až dolů a předem povaříme. Tenké křehké konce stačí pouze oloupat a orestovat na másle. Na chřest nalijeme vejce rozšlehaná se smetanou, osolíme, přidáme špetku pepře, lískové oříšky a propečeme tak, abychom měli vláčnou omeletu. Na talíři krášlíme bylinkami, kvítky sedmikrásek nebo rozkvetlými hlavičkami jetele. Před podáváním pokapeme rozpuštěným máslem.

Můj tip do kuchyně:

K

do vaří chřest poprvé, dělá to

s  pocitem lehké nejistoty, ale

práce s  ním je velmi jednoduchá.

Nejtěžší úkol je sehnat opravdu

čerstvý chřest! Bílý chřest se těsně

před přípravou důkladně oloupe po

celé délce, jen křehká hlavička musí

zůstat neporušená. Chřest vaříme

v páře nebo osolené vodě s kostkou

cukru, plátkem másla a  kolečkem

citrónu. Podle tloušťky výhonků

(pazochů) postačí na jeho změknu

tí cca 7 až 12 minut.

Na vaření chřestu existuje speciální

hrnec s  napařovací vložkou. Chřest

se postaví do vložky tak, aby hla

vičky zůstaly nejvýše a vařily se jen

v páře. U zeleného chřestu se loupe

jen poslední třetina stonku. 18 A přišlo jaro ...

Falešné kapary

Ve Středomoří se nerozvitá poupátka květů keře kapary s oblibou nakládají do sklenic a prosypávají se jemnými krystalky mořské soli. Jako kapary se dají naložit poupátka řady rostlinných druhů i u nás. Ideální možnost k tomu máme na jaře, kdy jsou pampelišky, bahenní blatouchy a sedmikrásky ještě před rozpukem.

Pampelišková poupátka jako kapary

Potřebujeme:

y 250 g ještě nerozvinutých poupat

pampelišky nebo sedmikrásky

y středně hrubou mořskou sůl

y ocet

Postup přípravy:

Aby poupátka pampelišek připomínala kapary, doporučuji dobře je očistit i od pevně přimknutých jemných zelených lístků. Připravená poupátka nasypeme do malých skleniček a po vrstvách je mírně nasolujeme. Poté zalijeme octem, pevně uzavřeme víčky a uložíme v temnu a chladu. Před konzumací pampelišková poupata dobře propláchneme vodou.

A přišlo jaro ... 19

Sedmikrásková poupátka v soli

Potřebujeme:

y hrst sedmikráskových poupátek y kvalitní krystalickou sůl, např. sůl z Camargue

Postup přípravy:

Sedmikrásková poupátka nasypeme do malých skleniček, ale nepěchujeme je příliš natěsno. Postupně prosypáváme troškou soli a  skleničkou potřásáme, aby se všechna poupátka obalila rovnoměrně. Ideální poměr by měl být 75 % sedmikrásek ku 25 % soli. Jakmile je sklenička téměř plná, dobře ji zavíčkujeme a uchováme v chladu. Za dvacet dnů můžeme použít ke konzumaci. Předem propláchneme vodou.

Můj tip do kuchyně:

V

íte, že kapary naložené v octě

a soli doporučoval již středo

věký bylinář Mattioli? Kapary se

hodí jak do studených, tak do tep

lých pokrmů. Do omáček je přidá

váme pár minut před koncem, aby

se stačily pouze prohřát. Dlouhý

var jim nesvědčí, neboť mají ten

denci měnit chuť a hořknou. 20 A přišlo jaro ...

Naložené petrklíče

Krása jarní přírody je pomíjivá, proto se snažím něco málo z prchavých jarních okamžiků zachytit do zavařovacích skleniček. Na louce za domem se rozvoněly zelené travní koberce protkané jarním kvítím. Primulky, prvosenky, petrklíče – to všechno jsou jména pro květinu, která otevírá jaro. Někdo si osází primulkami truhlíky na parapetu, ale já je mnohem raději uvidím na poličce se zavařeninami a labužnickými pochutinami.

Potřebujeme:

y hrst květů petrklíče y moučkový cukr y ocet

Postup přípravy:

Natrhané kvítky zbavíme stonků, případné nečistoty šetrně opláchneme nebo ještě raději vyfoukáme. Vezmeme si malé skleničky a na dno nasypeme vrstvu moučkového cukru. Přidáme květy a  dobře je upěchujeme. Opět prosypeme vrstvičkou cukru, nasypeme květy a  pořádně upěchujeme. Když je sklenička téměř plná, dolijeme ji octem těsně pod okraj. Uzavřeme víčky a postavíme na temné místo. Květy petrklíčů si tak ponechají mnoho ze své světle žluté barvy a sladkokyselý nálev bude příjemně provoněný jemnou prvosenkovou vůní.

Můj tip do kuchyně:

N

aložené květy petrklíčů se

hezky vyjímají na saláto

vých talířích nebo jsou vhodným

doprovodem k  sýru a  jemným

paštikám.

A přišlo jaro ... 21

Pampeliškový med

Jaro je krátké a pampelišková sezóna obzvlášť rychle odlétne na křídlech utkaných z chmýří bílých paraplíček. Jakmile jsou pampelišky na vrcholu kvetení, natrháme rozkvetlé květy a pustíme se do medu. Chutí přírody se nikdy nepřejíme. Zvláště když je vyladíme vůní čerstvých bylinek.

Potřebujeme:

y 400–450 ks rozkvetlých

pampeliškových květů

y 1 citrón s chemicky neošetřenou kůrou y 1 pomeranč

y čerstvé bylinky – meduňka a máta

y 2 litry vody

y 2 kg cukru (preferuji třtinový)

Postup přípravy:

Pampeliškové hlavičky sbíráme nejlépe dopoledne. Jakmile oschne ranní rosa, dělají si na květy zálusk i sousedovy včely, proto musím být rychlejší, aby pampelišky měly dost nektaru potřebného pro výrobu domácího medu. Natrhané květy zbavíme nečistot, tzn., že z nich musíme odstranit případné broučky, kteří se tu rádi zabydlují. Kdo se domnívá, že pouhým ofoukáním mnoho nespraví, ten květy pampelišek propláchneme pod vodou. Tím ale spláchne i část pylu.

22 A přišlo jaro ...

Čisté květy nasypeme do velkého hrnce, přidáme na kolečka nakrájené citróny a pomeranče. Kůru

ponecháme, odstraníme jen hořká jadérka. Přidáme pár snítek meduňky a máty. Ráda sáhnu po

jemně vonící mátě pomerančové. Zalijeme vodou, cca 2 litry by měly stačit, a přivedeme k varu.

Povaříme po dobu 12 –15 minut mírným varem a poté necháme vychladnout. Nejlépe do druhého

dne necháme odstát v chladu.

Pampeliškový výluh slijeme přes jemné sítko, popřípadě sítko vyložené lněnou tkaninou. K čis

tému výluhu přidáme cukr a velmi mírným varem med přivedeme do zhoustnutí. Během varu

občas promícháme a sledujeme, jak se postupným vypařováním vody pampeliškový med zvolna

zahušťuje. Odvařujeme trpělivě tak dlouho, dokud med nebude mít uspokojivou konzistenci.

Možno tento proces rozložit na dva dny jdoucí po sobě. Celková doba potřebná ke zhoustnutí

pampeliškového medu může být 3–4 hodiny, v závislosti na množství a použitém nádobí. Horký

med plníme do malých vyvařených skleniček se šroubovacím uzávěrem a uskladníme v chladu

a temnu.

A přišlo jaro ... 23

Můj tip do kuchyně:

Č

ištění pampelišek dělám jako za starých časů.

Natrhané pampelišky z  naší zahrady a  sadu sypu do volně pleteného proutěného košíku, čímž všemu živému dávám šanci vzít nohy na ramena. Poté všechna kvítka nasypu do zástěry, rozprostřu po celé ploše a  před cestou do kuchyně naposledy protřepu. Neoplachuji! Nechci se připravit o drahocenný nektar v  podobě jemného pylu. Velký důraz kladu na cukr a  kupuji přírodní kvalitu. Stejným způsobem se dá připravit i sedmikráskový med.

24 A přišlo jaro ...

Velikonoce

A přišlo jaro ... 25

Kraslice, mazanec, jidáše, beránek

a staré velikonoční tradice

Jako malé se mi v hlavě rojila spousta otázek: „Jak se plete pomlázka? Jak se peče velikonoč

ní nádivka? Jak se liší mazanec od vánočky?“. Odpovědi se mi postupně dostalo na všechny.

U  nás doma se tradice spojené s  Velikonocemi s  oblibou dodržovaly a  stále dodržují zejmé

na v  kuchyni. Moderní doba však většinu velikonočních rituálů opouští a  to, jak se lidé na

Velikonoce připravovali, co na uctění svátků jara chystali a co dobrého se vařilo, nechává upad

nout v zapomnění.

Máte chuť nahlédnout do české domácnosti dob minulých, staromilsky se pokochat a  zjistit, co

všechno víme o původních tradicích a co z toho jsme dokázali uchovat do dnešních dnů?

Velikonoce, to jsou svátky opředené pověrami a křesťanskou symbolikou. Střídání lidového

veselí o masopustu s klidným Popelcem a následným půstem přinášelo do života lidí spous

tu odstínů všech emocí, tak potřebných pro odlišení radosti, pokory a vážného nahlížení na

život. Pohled na dobu dneška je mnohem jednotvárnější, zejména pokud jde o staré lidové

zvyky a obyčeje, které se nám usadily v povědomí spíše jako dny volna, zábavy a konzumu. 26 A přišlo jaro ...

A přišlo jaro ... 27

Velikonoce jsou nejdůležitějším činitelem našich kalendářů

Právě podle nich se stanovují všechny pohyblivé svátky před nimi i  po nich. Velikonoční

nedělí je vždy první neděle po prvním jarním úplňku. Jde o  první z  pravidel, které bylo

stanoveno na církevním koncilu v  Nikaii roku 325  n. l. Druhé pravidlo stanoví, že nej

zazším datem pro Velikonoce může být 25. duben. Udává se, že první tabulky pro výpočet

Velikonoc v českých zemích sestavil známý pražský hvězdář Jan Kepler.

Jádro křesťanských Velikonoc zůstává pro mnohé pod nerozlousknutou pevnou slupkou.

Pojďme si připomenout staré tradice a  jejich význam, který má hluboké kořeny v  naší

civilizaci.

Křesťanské pojetí Velikonoc – Pašijový týden,

řečený též Svatý nebo Velký

Květná neděle – křesťanům začíná pašijový týden. Květná neděle je vstupní branou do Svatého

týdne, v  němž se Pán Ježíš vydává k  vrcholu své pozemské existence. Den je připomínkou Je

žíšova vjezdu do Jeruzaléma, kdy byl vítán zelenými palmovými ratolestmi. V  kostele se čtou

při bohoslužbách pašije, což je část evangelia, ve které se pojednává o  poslední večeři Krista,

o odsouzení na smrt a ukřižování. O této neděli se hovoří jako o Květnici, Beránkově, Pašijové

nebo Palmové neděli. Věřící si přinášejí na bohoslužbu větvičky jívy (kočičky), které se posvěcují.

Lidé je doma ve váze uchovávali celý rok až do Popeleční středy, kdy je rituálně pálili. V lidové

tradici byla Květná neděle dnem, kdy se do vsi přinášelo nové léto – zelený stromeček nazdobený

pentlemi.

28 A přišlo jaro ...

Modré pondělí (někde označované jako žluté) – uklízel se dům a jeho okolí.

Šedivé úterý – vymetaly se pavučiny.

Škaredá středa (sazometná) – vymetání sazí; na Škaredou středu podle Písma udal Jidáš Krista

za třicet stříbrných. Lidé se na sebe neměli škaredit, ale měli mít dobrou náladu a usmívat se.

Tím si měli zajistit domácí klid a pohodu na celý příští rok.

Zelený čtvrtek – poslední večeře Páně. Na Zelený čtvrtek si lidé připomínají poslední večeři Páně,

při níž se Ježíš loučí s  apoštoly a  Jidáše označuje za zrádce. Na důkaz smutku utichly všechny

kostelní zvony a odlétly do Říma. Až do Bílé soboty chodili chlapci s klapačkami (řehtačkami).

Hluk podle magie odpuzuje zlé síly, proto je potřeba rámusit a obcházet všechna stavení ve vsi.

U kapličky se lidé modlili otčenáš a za kříže strkali papírky s přáníčky. V tento den se pekly jidá

še, pečivo, které mělo podobu krouceného provazu, na kterém se Jidáš oběsil. Kdo pojedl jidáše,

byl celý rok chráněn před hadím uštknutím, včelím bodnutím a lidskou zradou. Hospodyně si

pořizovaly na jarmarku nový hrnek, se kterým zašly do kostela pro svěcenou vodu a po západu

slunce vykropily celý dům. Svěcená voda měla zahnat všechny zloduchy a nepřejícné duše hodně

daleko od domu. To mělo zajistit odchod všech nezvaných hostů (zlých lidí, hmyzu i myší).

Velký pátek – smrt Ježíše Krista – dny smutku a rozjímání; před východem slunce se lidé omý

vali v potoce, nesmělo se prát. Velký pátek je dnem Kristova ukřižování. V našich zemích se držel

A přišlo jaro ... 29

velký a přísný půst a podle bible se děly mimořádné věci: rozpoutaly se živly, otvíraly se hroby,

země vydávala všechny své poklady.

Bílá sobota – před kostelem hořela vatra, od té se zapálila velká kostelní svíce (paškál) a přineslo

se světlo do kostela. Oharky z vatry si lidé symbolicky brávali domů, aby uchránili své stavení

před požárem.

Velikonoční noc – na Velikonoční noc (Velkou noc) z Bílé soboty na neděli Božího hodu ve

likonočního se konají vigilie na oslavu svaté noci, kdy Kristus vstal z  mrtvých. Koná se také

křestní slavnost, kdy jsou v bílém rouchu přijímáni novokřtěnci. V přeneseném smyslu se někdy

Velkou nocí nazývají celé velikonoční svátky.

Hod Boží velikonoční (nedělní hodování) ukončuje církevní oslavy. Pondělek z církevního hle

diska nemá významu a přechází v lidovou zábavu s pomlázkou a koledou.

Velikonoční pondělek (zvaný též Červený) – pomlázka, koleda. Tradice pomlazení proutky vrby

spletenými do pomlázky, která svými narašenými pupeny symbolizovala svěžest a dobré zdraví.

Koledník předával životodárnou sílu skrze lískání pomlázkou ženskému pokolení, tj. dívkám,

ženám i  stařenkám. Ty na oplátku podarovaly koledníky barvenými vejci  – kraslicemi. Pokud

byla darovaná kraslice v barvě červené, symbolizovala velkou náklonnost.

I dnes touto dobou ožívají mnohé jinak běžně zavřené kostely a kapličky, aby sem křesťanské ro

diny mohly přijít a podle zvyku s sebou donést k posvěcení rozkvetlé kočičky, malovaná vajíčka

a pečivo ve tvaru beránků a mazanců. Zejména na vsích v tomto duchu pokračuje staletími nepře

rušený obřad. Dle receptů po předcích se v troubě připravuje jarní pečínka s nádivkou, tradiční pe

čivo v podobě beránka, kynutého mazance, jidášů, pleteného copu ozdobeného barvenými vajíčky.

Nesmí chybět pletená pomlázka ani košík barvených vajíček. Pro mnohé však zůstávají Velikonoce

pouze lidovou oslavou.

Dnes se dá všechno opatřit komerčním způsobem, ale to pravé kouzlo Velikonoc si nekoupíme.

Já sázím na tradice a nebojím se přiložit ruku k dílu. Zvu vás proto srdečně do kuchyně, tam totiž

velikonoční svátky voní nejlépe.

30 A přišlo jaro ...

Vejce nesmí nikdy chybět

Tajemné a  magické vejce představovalo zrod nového života.

Červeně nabarvené vajíčko symbolizuje sílu sluneční

energie a tepla, barvu krve a lásky. Vajíčko z lásky da

rované by mělo být červeně malované a plné, tzn.

vařené. Lidová tvořivost a  trpělivost zručných

maléreček vytvořila kraslice různých barev

i  ornamentálních technik, na které si trouf

nou jen ti zkušení.

Já si při domácím barvení většinou vystačím

jen s talentem přírody. Vařená vejce barvím

v cibulových slupkách a na skořápky otiskuji

drobné lístečky travin a bylinek. Tuto jedno

duchou techniku znaly už naše babičky a lze ji

považovat za způsob zdobení, který je v  soula

du s přírodou. Z úcty k velikonočním vajíčkům je

třeba vyrazit na koledu. Obejít rodinu, sousedy a přá

tele a přinést si nějaké darované malované vajíčko. Bez po

mlázky by to ale nešlo.

Pomlázka (krajově zvaná též dynovačka, tatar, prut nebo žíla) se plete z osmi či

devíti proutků. Ty nejpružnější rostou na košíkářské vrbě. Proutky v případě potřeby

ještě namočte, aby byly poddajnější, osušte a spleťte. Na další rok je můžete sklado

vat v chladném sklepě. Před použitím stačí namočit je do studené vody a proutky

zase obživnou.

Já se spoléhám na šikovné ruce košíkářů a  pomlázku ozdo

benou pestrými pentličkami kupuji každoročně novou.

Jednak jako poklonu těm, kteří ovládají tohle polozapo

menuté řemeslo, ale hlavně proto, že se snažím tradi

ce Velikonoc stále oživovat, připomínat si jejich pravou

podstatu a radovat se z oslavy jara,

které je plné života, nových

nadějí a plánů.

Pomlázkou se nám

velikonoční čas za

vršil, ale jaro tu zů

stává s  námi a  není

skoupé na slunce. To

nám zase dává plnou náruč



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist