Kniha: Krysař – Marina Cvetajevová

Básnická skladba Mariny Cvetajevové, označena v podtitulu jako lyrická satira, je situována v duchu klasické předlohy do německého města Hammelnu. Podobně jako v autorčiných ostatních verších, které ve dvacátých letech psala, zaznívá i v této poémě pocit nenaplněné lásky, který navíc dostává i sociální rozměry. Tragický příběh autorka rozšířila o motiv citového vztahu mezi potulným flétnistou a starostovou dcerou, jenž ale nemá šanci dospět k dobrému konci. Radniční konšelé totiž odmítnou vyplatit slíbenou částku za vyhubení armády dravých hlodavců ohrožujících Hammeln, což má za následek krysařovu pomstu. Její obětí se stávají nejen všechny děti z města, ale je v ní udušen i zárodek počínajícího milostného vzplanutí. Tento námět zároveň Marině Cvetajejovové umožnil, aby v tomto díle odsoudila materialistický životní styl a současně i vyjádřila hluboké znepokojení nad nástupem bolševického systému v Rusku, spočívající v degradaci duchovních hodnot i humanistických idejí. Poéma významné ruské básnířky, která byla inspirována dávnou německou legendou a vznikla roku 1925 během jejího pražského a pařížského exilu.

Vůbec první české vydání jednoho z nejrozsáhlejších básnických textů Mariny Cvetajevové, který byl v roce 1925 z části napsán ve Všenorech u Prahy a dokončen téhož roku v Paříži. Paradoxně dosud nikdy nebyl do češtiny přeložen a vydán. Jednak z důvodu jazykové komplikovanosti a náročnosti vyjádření, ale také proto, že je jedním z nejpolitičtějších textů autorky. Cvetajevová sice proslula jako upřímná, ba vášnivá lyrička, ale její lyrika, i ta milostná, se vždy vyznačovala specifickou vnitřní silou a energií, kterým dala plný průchod právě v této básni. Je sice psaná na motivy staré německé pohádky-legendy, ale cílená už na docela jiné problémy.

Celý text je pozoruhodný hned z několika hledisek: Jedná se o poměrně ojedinělou "lyrickou satiru", která skutečně oba tyto rysy má, je hořce ironická s občas zjevným politickým podtextem (i když se nejedná o klasickou politickou poezii) a nepostrádá ani nezbytnou špetku lyriky (zvlášť v poslední kapitole, která popisuje Krysařův odvod Hammelnských dětí). Cvetajevová si ovšem staroněmeckou legendu vybrala jen jako základ pro filosoficko-básnické rozjímání (ale i polemiku) na témata odvěkého soupeření dobra a zla v lidské duši, ale zde spíše na téma posměchu pokrytecké měšťácké morálce, která je věčná ve svém nekonečném obnovování a na téma věčného střetávání umělce s ní. V této části je poéma možná nejvíce "česká" - Cvetajevová si vybrala sice německou tematiku (zajisté i proto, že byla sama částečně německého původu a k německé kultuře měla velmi vřelý vztah), ale popisované reálie mytického města Hammelnu jako by v sobě měly něco českého, čtenář tu málem vidí všední maloměstský život, třeba právě ve Všenorech. Kapitola, týkající se krys a jejich likvidace krysařem soustředí valnou většinou politické tematiky - krysy jsou tu představeny jako "pozemské starosti", ale lze je chápat je i jako symboly bujícího bolševismu, už jenom proto, že se vyjadřují vesměs partajními frázemi a mnohdy i pro ruské bolševiky typickými zkratkami - tato pasáž je jazykově asi nejnáročnější a představuje jakýsi jazykový experiment až téměř Chlebnikovovského typu. Satira následující kapitoly, věnované hádce Krysaře s konšely, je namířena právě na zmíněný vztah umělce, či spíše Umění jako celku k "poklidnému" měšťanskému životu, který se sice tváří, že o umění nestojí, ale vskrytu se jej snaží zmocnit - ale jen tak, aby sám netratil. Z tohoto konfliktu pak zcela organicky vyplývá kapitola závěrečná, ve které Krysař jako trest lakomému městu odvádí do stejné vody jako krysy i všechny Hammelnské děti. Tato kapitola se dost výrazně odlišuje od ostatních a i když rovněž nepostrádá jazykový experiment a hru se smyslem slov, je rozhodně nejnaléhavější a nejdojemnější z celého textu.

Cvetajevová se na mnoha místech svého díla nejednou vyznala ze svého vztahu k české zemi i českému národu a právě tento text, třebaže obsahuje jen jednu jedinou konkrétní narážku na české reálie (v poslední kapitole zmínka o smrti Jana Husa), je právě prodchnutý jakýmsi "českým duchem". (lyrická satira)

Próza – beletrie > Humor a satira

Poezie > Poezie > Satirická poezie

Poezie > Poezie > Poezie dle národů > Ruská poezie

Katalog nakladatelství > P > Pulchra

Katalog vybraných autorů > C > Cvetajevová – Marina Cvetajevová