načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Krvavé ostří - Sarah J. Maasová

Kniha: Krvavé ostří
Autor:

Staňte se svědky vzestupu a pádu Celaeny Sardothien coby adarlanského zabijáka! Celaena Sardothien je nejobávanějším zabijákem celého Adarlanu. Jako obyvatelka Tvrze vrahů musí ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Rok vydání: 2017-02-08
Počet stran: 408
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 404 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Ivana Svobodová
Vazba: brožovaná lepená
Doporučená novinka pro týden: 2017-07
ISBN: 9788075442727
EAN: 9788075442727
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Staňte se svědky vzestupu a pádu Celaeny Sardothien coby adarlanského zabijáka! Celaena Sardothien je nejobávanějším zabijákem celého Adarlanu. Jako obyvatelka Tvrze vrahů musí bezvýhradně poslouchat svého pána Arobynna Hamela, přesto však důvěřuje pouze jedinému člověku – svému kolegovi a příteli Samovi. V těchto novelách nabitých akcí se Celaena vydává na několik odvážných misí, které mají prověřit její schopnosti. Ocitne se na vzdálených ostrovech, uprostřed nemilosrdné pouště i na výpravě za osvobození otroků. Ovšem ne vždy jedná v souladu s Arobynnovými příkazy a za to by mohla zaplatit vlastním životem.

Kniha je zařazena v kategoriích
Sarah J. Maasová - další tituly autora:
Půlnoční koruna Půlnoční koruna
Maasová, Sarah J.
Cena: 254 Kč
Dědička ohně Dědička ohně
Maasová, Sarah J.
Cena: 254 Kč
Skleněný trůn - box 1-3 Skleněný trůn
Maasová, Sarah J.
Cena: 671 Kč
Královna stínů Královna stínů
Maasová, Sarah J.
Cena: 254 Kč
Říše bouří Říše bouří
Maasová, Sarah J.
Cena: 296 Kč
Říše bouří Říše bouří
Maasová, Sarah J.
Cena: 187 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Krvavé ostří" mají také často zájem o tyto tituly:
Život jako hobby Život jako hobby
Mlynářová, Marcela
Cena: 257 Kč
Doktore, hlavu vzhůru! Doktore, hlavu vzhůru!
Taylor, Patrick
Cena: 278 Kč
Dvůr mlhy a hněvu Dvůr mlhy a hněvu
Maasová, Sarah J.
Cena: 313 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

16
 2 
O  dva měsíce, tři dny a  přibližně osm hodin později hodiny
na krbové římse odbily poledne. Kapitán Rolfe, Pán pirátů, se
opozdil. Pravda, Celaena se Samem zrovna tak, ovšem Rolfe
k tomu neměl žádný důvod. Ne když už promarnili dvě hodiny.
Ne když se měli setkat v jeho pracovně.
Krom toho to nebyla její chyba, že nedorazili včas.
Nedokázala poroučet větrům a  ti ustrašení námořníci plavbu do
souostroví Mrtvých ostrovů nechtěli nijak uspěchat. Nechtěla ani
pomyslet na to, kolik zlata musel Arobynn vydat, aby podplatil
posádku, aby byla ochotná vypravit se daleko do vod ovládaných
piráty. Jenomže Zátoka lebky se nacházela na ostrově, proto
neměli stran dopravy příliš na výběr.
Celaena skrytá pod příliš dusným černým pláštěm, v tunice
a ebenové masce vstala ze židle před stolem Pána pirátů. Jak se
opovažoval nechávat ji čekat! Koneckonců přesně věděl, proč
tu jsou.
V rukou pirátů nalezli smrt tři nájemní vrazi a Arobynn ji
vyslal, aby byla jeho osobní dýkou a vymohla náhradu za ztráty, které
cech vrahů utrpěl v důsledku jejich smrti, pokud možno ve zlatě.
„S každou minutou, kterou nás nutí čekat,“ pronesla Celaena
k Samovi a maska její slova tlumila a zjemňovala, „mu k dluhu
připočtu deset zlatek navíc.“
Sam, který svou pohlednou tvář neskrýval pod maskou,
zkřížil ruce na hrudi a zamračil se. „Nic takového neuděláš.
Arobynnův list je zapečetěný a tak to i zůstane.“





17
Ani jeden, ani druhý nebyli dvakrát nadšení, když Arobynn
oznámil, že vyšle Sama na Mrtvé ostrovy s  Celaenou. Zvlášť
když Benovo tělo – které Celaena skutečně získala nazpět –
neleželo v zemi ani dva měsíce. Bolest z jeho ztráty ještě zdaleka
nepominula.
Její mentor jí sdělil, že Sam bude její ozbrojený doprovod,
ovšem Celaena věděla, co jeho přítomnost znamená: Byl
hlídacím psem. Ne že by se dopustila něčeho zlého, když se měla
setkat s pánem erilejských pirátů. Byla to životní příležitost,
přestože hornatý ostrůvek a polorozpadlý přístav na ni zatím velký
dojem neudělaly.
Očekávala sídlo podobné Tvrzi vrahů, nebo alespoň starý
opevněný hrad, avšak Pán pir átů si zabral celé horní poschodí
dosti pochybného hostince. Stropy byly nízké, prkna na podlaze
vrzala a Celaena v přeplněném pokoji, který jen násobil
nesnesitelné horko panující na ostrovech, ve svém oděvu ronila
vědra potu. To nepohodlí ale stálo za to: Když procházeli Zátokou
lebky, kolemjdoucí se otáčeli při pohledu na ni a na její
povlávající černý plášť, drahé oblečení a masku, které ji proměňovaly
v přízračný stín. Trocha zastrašování nikdy neuškodila.
Celaena došla k  dřevěnému stolu, zvedla z  něj papír,
který otočila v rukách navlečených v černých rukavicích, aby si ho
mohla přečíst. Záznamy o počasí. Jak nudné.
„Co to vyvádíš?“
Celaena zvedla další papír. „Pokud se Jeho Pirátskost kvůli
nám nehodlá obtěžovat s  úklidem, nechápu, proč bych se
nemohla podívat.“
„Bude tu každým okamžikem,“ sykl Sam. Celaena však
pozvedla rozloženou mapu a prohlédla si tečky a značky
lemující pobřeží světadílu. Pod mapou se zalesklo cosi malého
a kulatého. Rychle ten předmět zastrčila do kapsy, než si toho Sam
stihl všimnout.
„Buď zticha,“ odvětila a otevřela zamřížovanou přihrádku ve
zdi vedle stolu. „Díky těm rozvrzaným prknům ho uslyšíme na
míli daleko.“ Přihrádka byla přeplněná smotanými svitky, pery,





18
nějakými těmi mincemi a  stála tu lahev velice draze
vyhlížející brandy. Celaena ji vytáhla a  zavířila jantarově zabarvenou
tekutinou ve slunečním světle, které dovnitř pronikalo malým
oknem. „Nedáš si?“
„Ne,“ odsekl Sam, který se na židli napůl otočil ke dveřím.
„Vrať ji zpátky. Okamžitě.“
Naklonila hlavu na stranu, naposledy zatočila lahví
a postavila ji zpět. Sam si povzdechl. Celaena se za maskou
potměšile usmála.
„Jak se může nazývat pánem čehokoli,“ poznamenala, „když
je tohle jeho pracovna.“
Sam polkl zděšený výkřik, když se Celaena svezla na obří
křeslo za stolem a  začala otevírat pirátovy účetní knihy a 
obracet jeho listiny. Jeho rukopis byl zhuštěný a téměř nečitelný.
Podpis nebyl ničím víc než pár kličkami a ostrými čarami.
Netušila, co přesně hledá. Zlehka pozvedla obočí, když spatřila
fi alový navoněný list podepsaný kýmsi jménem Jacqueline.
Opřela se v křesle, položila nohy na desku stolu a pustila se do čtení.
„U ďasa, Celaeno!“
Vytáhla obočí, ale uvědomila si, že on to gesto nevidí.
Maska a oblečení byly nezbytným opatřením, jehož cílem bylo utajit
její totožnost. Všichni Arobynnovi vrazi museli odpřisáhnout,
že uchovají v tajnosti, kdo je zač – pod hrozbou nekonečných
muk, které by skončily až smrtí.
Celaena si odfrkla, i když vydechnutí její kůži pod tou
nesnesitelnou maskou ještě víc ohřálo. Jediné, co svět o 
Celaeně Sardothien, Adarlanském zabijákovi, věděl, bylo to, že je to
žena. A ona chtěla, aby při tom zůstalo. Copak by se jinak
mohla procházet po širokých třídách Zlomuvalu nebo pronikat na
velkolepé večírky, kde předstírala, že je cizí šlechtičnou?
Ačkoli si přála, aby měl Rolfe možnost obdivovat její půvabnou tvář,
musela uznat, že v přestrojení působí značně impozantně, zvlášť
když maska jejímu hlasu dodala zlovolně nakřáplý tón.
„Vrať se na židli.“ Sam sáhl pro meč, který mu ovšem
scházel. Stráže u vchodu do hostince jim zbraně zabavily. Žádný ze





19
strážců si pochopitelně neuvědomoval, že Sam a Celaena jsou
zbraněmi sami o sobě. Mohli by Rolfa stejně snadno zabít
holýma rukama.
„Nebo se se mnou pustíš do křížku?“ Odhodila milostný
dopis na stůl. „Mám takový pocit, že by to na naše nové známé
neudělalo nejlepší dojem.“ Založila si ruce za hlavu a zadívala se
na tyrkysové moře, jež bylo vidět za zchátralými budovami
přístavního městečka v Zátoce lebky.
Sam vstal. „Prostě se vrať na místo.“
„Posledních deset dní jsem strávila na moři. Proč bych měla
sedět na nepohodlné židli, když tohle křeslo daleko víc
vyhovuje mému vkusu?“
Sam zavrčel. Než stihl něco říct, dveře se otevřely.
Sam ztuhl, ale Celaena pouze pokývla na pozdrav, když
kapitán Rolfe, Pán pirátů, vešel do své pracovny.
„Jsem rád, že se tu cítíte jako doma.“ Vysoký tmavovlasý muž
za sebou zavřel dveře. Odvážné gesto vzhledem k tomu, kdo
čekal v jeho pracovně.
Celaena zůstala usazená v  křesle. No, rozhodně nevypadal
tak, jak si představovala. Nestávalo se často, že by ji něco
překvapilo, ale... čekala někoho špinavějšího a daleko okázalejšího.
Když uvážila, jaké příběhy slyšela o jeho divokých
dobrodružstvích, měla potíž uvěřit, že tento muž – štíhlý, ovšem ne
vychrtlý, dobře oblečený, avšak nikoli přehnaně, a podle všeho ještě ne
třicetiletý – byl legendárním pirátem. Třeba i on tajil před
nepřáteli svou pravou totožnost.
Sam se postavil a lehce sklonil hlavu. „Sam Cortland,“ řekl
na pozdrav.
Rolfe mu podal ruku a  Celaena sledovala jeho tetovanou
dlaň a prsty, když sevřely Samovu širokou ruku. Ta mapa – byla
to ona bájná mapa, kterou si nechal vytetovat na ruce a zaplatil
za to svou duší. Mapa světových oceánů – mapa, která se měnila
a ukazovala mu bouře, nepřátele... a poklady.
„Předpokládám, že v tvém případě není třeba se
představovat,“ prohodil Rolfe, když se k ní otočil.





20
„Ne.“ Celaena se opřela pohodlněji v jeho křesle.
„Předpokládám, že ne.“
Rolfe se zasmál pod fousy a na snědé tváři se mu objevil
pokřivený úsměv. Přistoupil k  přihrádce a  dopřál Celaeně
příležitost lépe si ho prohlédnout. Měl široká ramena, hlavu držel
zpříma a jeho pohyby měly nenucenou eleganci, která vycházela
z vědomí, že zde má veškerou moc ve svých rukou. Také neměl
meč. Další odvážné gesto. A  přitom moudré, protože by jeho
ostří mohli snadno využít proti němu.
„Brandy?“ nabídl jim.
„Ne, děkuji,“ odpověděl Sam. Celaena cítila, jak ji provrtává
pohledem a snaží se ji přimět, ať sundá nohy z Rolfova stolu.
„Pochybuji, že by ses s tou maskou vůbec mohla napít,“
pronesl zamyšleně Rolfe. Nalil si brandy a dlouze se napil. „Takhle
oblečená se uvaříš.“
Celaena spustila nohy na zem, přejela prsty po zaoblené
hraně stolu a protáhla si ruce. „Jsem na to zvyklá.“
Rolfe se znovu napil a na okamžik se na ni zadíval přes okraj
sklenice. Jeho oči měly fascinující odstín mořské zeleně jasné
jako voda jen o několik ulic dál. Sklonil sklenici a došel ke
straně stolu. „Nevím, jak k podobným věcem přistupujete na severu,
ale tady u nás jsme radši, když víme, s kým jednáme.“
Celaena posměšně zvedla hlavu. „Sám jsi řekl, že v mém
případě není třeba se představovat. A pokud jde o privilegium
spatřit mou krásnou tvář, obávám se, že to je dopřáno jen hrstce
mužů.“
Rolfovy potetované prsty prudce sevřely sklenici. „Vypadni
z mého křesla.“
Sam na protější straně místnosti ztuhl. Celaena si opět
prohlédla listiny na Rolfově stole. Mlaskla jazykem a zavrtěla
hlavou. „Opravdu by sis měl uklidit ten nepořádek.“
Ucítila, jak ji pirát popadl za rameno, a  než se jeho prsty
stihly dotknout jejího černého vlněného pláště, už byla na
nohou. Pán pirátů byl o dobrou hlavu vyšší než ona.
„Na tvém místě bych to nedělala,“ broukla sladce.





21
Rolfovy oči se vyzývavě zaleskly. „Jsi v  mém městě a na mém
ostrově.“ Cítila v  obličeji jeho dech. „Nemáš nárok mi
rozkazovat.“
Sam si odkašlal, ale Celaena nespouštěla zrak z pirátovy
tváře. Jeho oči si zkoumavě měřily temnotu pod kápí jejího pláště –
hladkou černou masku a  stíny, jež dokonale skrývaly její rysy.
„Celaeno,“ ozval se Sam varovně a znovu si odkašlal.
„Dobrá.“ Hlasitě si povzdechla a obešla Rolfa, jako by nebyl
nic než kus nábytku, který jí stojí v cestě. Usedla na židli vedle
Sama a ten ji sjel tak planoucím pohledem, že by rozpustil celé
Ledové pustiny.
Cítila, že Rolfe pozoruje každý její pohyb, pak si však jen
upravil klopy haleny v barvě půlnoční modři a posadil se.
Rozhostilo se ticho narušované pouze křikem racků kroužících
nad městem a halasem pirátů, kteří na sebe volali na špinavých
ulicích.
„Nuže?“ řekl Rolfe a opřel se lokty o stůl.
Sam na ni vrhl krátký pohled. Byla na řadě.
„Velmi dobře víš, proč jsme zde,“ odvětila. „Ale možná ti
brandy stoupla do hlavy. Mám ti osvěžit paměť?“
Rolfe jí rukou se zeleným, modrým a černým tetováním
pokynul, ať pokračuje, jako kdyby byl králem na trůně
naslouchajícím stížnostem chátry. Zmetek.
„V Přístavu zvonů byly nalezeny mrtvoly tří vrahů z našeho
cechu. Jediný, který přežil, nám řekl, že na ně zaútočili piráti.“
Natáhla ruku přes opěradlo židle. „ Tvoji piráti.“
„A  jak ten přeživší šťastlivec zjistil, že to byli moji piráti?“
Pokrčila rameny. „Možná je prozradila tetování.“ Všichni
Rolfovi muži měli na zápěstí vytetovaný motiv barevné ruky.
Rolfe otevřel zásuvku stolu, vytáhl z ní nějaký papír a přečetl
jeho obsah. „Jakmile jsem se doslechl, že by mě z toho Arobynn
Hamel mohl vinit,“ vysvětlil jim, „nechal jsem si od správce
loděnice v Přístavu zvonů zaslat tyto záznamy. Zdá se, že k tomu
případu došlo ve tři hodiny ráno v přístavišti.“
Tentokrát odpověděl Sam: „To souhlasí.“





22
Rolfe položil papír a pozvedl oči k nebi. „Takže pokud byly
tři hodiny ráno a stalo se to v přístavišti – kde, jak jistě víte,
nejsou žádné pouliční lampy,“ to Celaena nevěděla, „ jak ten váš
vrah rozpoznal všechna jejich tetování?“
Celaena se pod maskou zamračila. „Protože se to událo před
třemi týdny – za úplňku.“
„Jistě, ale jsme teprve na počátku jara. Dokonce i v Přístavu
zvonů jsou noci dosud chladné. Pokud moji muži nechodili po
městě bez kabátů, není možné, aby...“
„Tak dost,“ zarazila ho Celaena. „Hádám, že na tom
papíře stojí deset různých chabých výmluv, kterými budeš své muže
zkoušet omluvit.“ Rázně zvedla ze země vak a vytáhla z něj dva
zapečetěné listy. „Pro tebe,“ řekla a  hodila mu je na stůl. „Od
našeho mistra.“
Rolfovi zacukal v  koutcích úst úsměv, ale přitáhl si listiny
k sobě a prohlédl si pečeť. „Překvapuje mě, že si s nimi nikdo
nehrál.“ V  očích se mu mihl uličnický záblesk. Celaena cítila,
jak ze Sama přímo čiší zadostiučinění.
Rolfe dvěma hbitými pohyby zápěstí otevřel obě obálky
nožem na dopisy, který nějak unikl Celaenině pozornosti. Jak ho
mohla přehlédnout? Taková hloupá chyba.
Během chvíle ticha, kdy si Rolfe pročítal dopisy, bylo
jedinou jeho reakcí občasné poklepání prsty na desku stolu. Celaena
se zalykala horkem a po zádech jí stékal pot. Měli se tu zdržet
tři dny – dost dlouho na to, aby Rolfe obstaral peníze, jež jim
dlužil. Což podle toho, jak se pirát čím dál víc mračil, musela
být nezanedbatelná suma.
Když Rolfe dočetl, dlouze si povzdechl a urovnal listy.
„Váš mistr má vysoké požadavky,“ poznamenal a přelétl
pohledem z Celaeny k Samovi. „Ovšem jeho podmínky jsou
čestné. Možná jste si měli ten dopis přečíst, než jste mě a mé muže
začali osočovat. Za ty mrtvé vrahy nebude vyplacena žádná
náhrada. Váš mistr souhlasí s  tím, že za jejich smrt ani v 
nejmenším nenesu vinu. Podle všeho má přece jen zdravý rozum.“
Celaena potlačila nutkání naklonit se vpřed. Pokud Arobynn





23
nepožadoval náhradu za smrt těch vrahů, co tu tedy dělali?
Tváře jí hořely. Musela vypadat jako blázen. Jestli se Sam třeba jen
pousměje...
Rolfe znovu poklepal prsty a prohrábl si po ramena dlouhé
tmavé vlasy. „Co se týče obchodní smlouvy, kterou nastínil...
Řeknu svému účetnímu, aby sepsal nezbytné poplatky, ale
musíte Arobynnovi vyřídit, že se ziskem může počítat až při
druhém, možná spíš třetím nákladu. A pokud proti tomu má
výhrady, může sem připlout a sdělit mi je.“
Celaena byla projednou vděčná za to, že má masku. Zdálo se,
že sem byli vysláni kvůli nějaké obchodní investici. Sam kývl na
Rolfa – jako kdyby přesně věděl, o čem Pán pirátů mluví. „Kdy
má Arobynn očekávat první náklad?“ zeptal se.
Rolfe strčil Arobynnovy dopisy spěšně do zásuvky a uzamkl
ji. „Otroci tu budou za dva dny  – den nato budou připraveni
odplout. Dokonce vám zapůjčím loď, takže můžete té své
rozklepané posádce vyřídit, že pokud je to potěší, mohou se dnes
v noci vydat nazpět do Zlomuvalu.“
Celaena na něj nevěřícně hleděla. Arobynn je sem vyslal
pro... otroky? Jak mohl klesnout do takové špíny? A k tomu jí
říct, že ji vysílá do Zátoky lebky kvůli jisté záležitosti, když ve
skutečnosti šlo o toto... Cítila, jak zlostí roztahuje chřípí. Sam
o té dohodě věděl, jenže se jaksi pozapomněl zmínit o pravém
důvodu jejich návštěvy – během celých deseti dní, které
strávili na moři. Jakmile s ním bude o samotě, postará se, aby toho
litoval. Ale prozatím nemohla Rolfovi dovolit, aby odhalil její
nevědomost.
„Snaž se to nezpackat,“ varovala Celaena Pána pirátů. „Příliš
Arobynna nepotěšíš, když všechno nedopadne, jak má.“
Rolfe se tiše zasmál. „Máš mé slovo, že vše proběhne podle
plánu. Neříkají mi Pán pirátů pro nic za nic.“
Naklonila se vpřed a  ztlumila hlas do nevzrušeného tónu
obchodního společníka, který má starost o svou investici. „Jak
dlouho jsi zapojený do obchodu s  otroky?“ Nemohlo to být
dlouho. Adarlan začal otroky zajímat a  prodávat před dvěma





24
roky – většina z nich byli váleční zajatci z území, která se
opovážila vzbouřit proti dobyvatelům. Mnoho z  nich pocházelo
z Eyllwe, ale vyskytovali se mezi nimi také vězni z Melisande
a Slatiny či z odlehlého kmenu v pohoří Bílého tesáku.
Většina otroků končila v Calaculle nebo Endovieru, největších
pracovních táborech na světadíle, které měly hrůznou pověst. Tam
měli těžit sůl a  vzácné kovy. Čím dál více otroků však mířilo
do domácností adarlanských šlechticů. Skutečnost, že Arobynn
uzavřel takovou špinavou obchodní dohodu zavánějící černým
trhem... Zkazil by tím pověst celého cechu vrahů.
„Věř mi,“ pokračoval Rolfe a  zkřížil ruce na hrudi, „mám
dost zkušeností. Měla by sis spíš dělat starosti ohledně své ho
mistra. Investice do obchodu s  otroky přináší jistý výnos, ale
může vyžadovat více fi nancí, než by se mu mohlo zamlouvat,
pokud si nepřeje, aby se o jeho obchodování doslechli
nesprávní lidé.“
Celaeně se obrátil žaludek, ale co nejlépe předstírala
nezájem. „Arobynn je protřelý obchodník. Dodej zboží a on ho
promění ve zlatý důl,“ odpověděla.
„V jeho vlastním zájmu doufám, že to je pravda. Nehodlám
dávat svou reputaci všanc pro nic.“ Rolfe vstal a Celaena a Sam
následovali jeho příklad. „Zítra vám ty listiny vrátím
podepsané. A mezitím...“ Ukázal ke dveřím. „Mám pro vás připraveny
dva pokoje.“
„Stačí nám jeden,“ přerušila ho Celaena.
Rolfe výmluvně povytáhl obočí.
Pod maskou se jí rozhořely tváře a Sam spolkl smích. „Jeden
pokoj se dvěma postelemi.“
Rolfe se uchechtl, přešel ke dveřím a otevřel je pro ně. „Jak si
přeješ. Nechám pro vás připravit také koupel.“ Celaena a Sam
ho následovali do úzké setmělé chodby. „Oběma by vám
prospěla,“ dodal s úšklebkem.
Stálo ji veškeré sebeovládání, aby mu nevrazila pěst pod pás.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist