načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kruté hvězdy - Kjell Eriksson

Kniha: Kruté hvězdy
Autor:

Případ inspektorky Ann Lindellové Pětatřicetiletá Laura Hinderstenová oznámí policii v Uppsale, že postrádá svého otce, sedmdesátiletého badatele, zabývajícího se Petrarcovou ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  228
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  269 Kč
15%
naše sleva
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2011-01-26
Počet stran: 336
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 328 stran
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Nattens grymma stjärnor
Spolupracovali: přeložila Eva Nováčková
verše přeložl Václav Jaromír
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788072465293
EAN: 9788072465293
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Případ inspektorky Ann Lindellové Pětatřicetiletá Laura Hinderstenová oznámí policii v Uppsale, že postrádá svého otce, sedmdesátiletého badatele, zabývajícího se Petrarcovou poezií, s nímž po smrti matky žije ve zchátralé vile. Vzápětí jsou nalezeni tři další zavraždění staří muži – dva venkovani a bývalý vysokoškolský profesor, který se po odchodu do důchodu zabýval chovem koní. Případy zdánlivě nic nespojuje, policie nedokáže odhalit motiv vražd, ve všech případech chybí zbraň i stopy. Avšak inspektorka Ann Lindellová se musí spolehnout jen na svůj instinkt...

Kniha je zařazena v kategoriích
Kjell Eriksson - další tituly autora:
Černé lži, rudá krev Černé lži, rudá krev
Eriksson, Kjell
Cena: 228 Kč
Princezna z  Burundi Princezna z Burundi
Eriksson, Kjell
Cena: 140 Kč
Černé lži, rudá krev Černé lži, rudá krev
Eriksson, Kjell
Cena: 140 Kč
Kruté hvězdy Kruté hvězdy
Eriksson, Kjell
Cena: 140 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

3.
Měla ho vůbec někdy ráda? Tu otázku si kladla stále
častěji. Někdy snad. Třeba když jednou zakopl na ulici,
upadl a odřel si obličej, tenkrát ho přinejmenším aspoň
litovala. On tehdy tvrdil, že klopýtl, ale Laura si
myslela, že se stalo něco jiného, protože měl podrápané tváře
i čelo.
Rány mu ošetřila se smíšenými pocity: pohrdala jeho
nářkem nad dezinfekcí, současně však k němu cítila
lítost pro jeho bezmocnost. Vyhublé nohy svěšené přes
okraj postele, řídnoucí vlasy, ruce, které si k tělu
přitahovaly špinavou deku.
Jindy ho ze srdce nenáviděla. Když byla doma a on
přišel do její blízkosti, musela odejít. Třeba na zahradu
nebo dokonce do města, aby ho něčím rovnou nezabila.
Její nenávist byla nepopsatelná a tak sžíravá, až měla
pocit, že ji fyzicky deformuje. Často trvalo několik dní,
než se zase trochu uklidnila a mohla s otcem normálně
mluvit.
No jo, ty jsi prostě taková, podobnými slovy
komentoval její nálady, aniž by se zamyslel, co je v ní budí.
Kdysi mívali uklizeno, teď bylo všechno jen špinavé.
Knihy, poznámky a papíry ležely v hromadách po
zemi. Lauře někdy připadalo, že se pod ní pohupuje
podlaha. Dávno se přestala snažit udržovat pořádek,
ten nespadal do otcova vidění světa a Laura ve zmatku
vyrůstala.
V domě něco divně páchlo a teprve teď, měsíc po
otcově zmizení, objevila, co to je. Myslívala si, že zápach
29
Kruté hvězdy
Kruté hvûzdy - zlom 12.1.2011 11.34 Stránka 29





vychází z hromad otcova oblečení, poházeného po zemi,
a zazlívala mu, že neudržuje čistotu. Když se pak
probírala jeho věcmi, musela jít i do ložnice, čemuž se už
řadu let vyhýbala. Tam už od jejího dětství stála lampa
koupená koncem padesátých let v Německu, tehdy
moderní, dnes žádaná věc na bleších trzích. Když stála
poblíž, cítila, že zapáchají špinavé cáry plastu, které tvořily
stínidlo lampy a pálily se pod horkou žárovkou. On ji
nechával rozsvícenou i v noci. Laura ho podezřívala, že
při světle usínal v křesle i večer, ponořený do nějakého
problému s Petrarcou nebo s šachovou partií.
Chtěla ji okamžitě vyhodit, ale kupodivu k tomu
dosud nedošlo. Když nesvítila, pach pomalu mizel.
V jeho ložnici zatím na nic nesahala a dokonce i jeho
brýle na čtení dosud ležely na nočním stolku. Byl tam
i nějaký spis z Humboldtovy univerzity v Berlíně,
pojednávající o novém portrétu Petrarcovy Laury, nedávno
nalezeném, pokud ji obraz skutečně představoval.
Lauru pojmenovali podle této ženy ze 14. století,
která se stala literárním pojmem a objektem zkoumání.
Sama se mnohokrát jen jako pojem cítila. V dospívání si
byla občas nejistá, jestli skutečně žije, jestli je opravdu
tady a teď. Čím byla pro otce? Štípala se, aby si
způsobila bolest, plakala a cítila své mokré tváře, ale
dokazovalo to snad její skutečnou existenci?
Byla přesvědčená, že ji otec vidí jen jako neskutečný
stín z minulosti, bez opravdových lidských vlastností.
Ne jako dceru, kterou by miloval, ale jako znovu
narozenou literární postavu. A přesto žila, ráno vstávala,
chodila do školy a domů, vyrůstala. Když dostala první
menstruaci, hned to šla sdělit otci. Jejím prvním pocitem
byl stud, ale pak jen řekla – Musím si koupit vložky,
tatínku. Připadalo jí, že jejími ústy mluví neznámý hlas.
Položil na stůl příbor a hleděl na ni těžko
rozluštitelKjell Eriksson
30
Kruté hvûzdy - zlom 12.1.2011 11.34 Stránka 30





ným pohledem. Laura cítila, že otce nějakým způsobem
urazila. Málokdy mu říkala tatínku, přál si, aby ho
oslovovala jménem. Po chvíli mlčení dojedl. Pochopila, že
jeho pohled na svět dostal trhlinu. Nelíbilo se mu to.
Kdo to převezme po mně? občas naříkal se směsicí
pýchy a zoufalství, která pro něho byla s lety stále
charakterističtější.
Jeho vědecký přínos byl nesporný. Ale patrně ti, co ho
už i dříve zpochybňovali, teď po pětatřiceti letech od
zveřejnění jeho bádání neviděli žádný důvod k tomu,
aby o jeho práci začali polemizovat. Snad kdysi mohla
mít význam, ale teď už stál starý muž jen na okraji všech
debat. Přispěl si k tomu hodně sám. Jako boxer, který
používá víc hrubé síly než techniky, se v akademickém
světě prodíral nahoru. Na začátku byl úspěšný, což bylo
zčásti i tím, že své protivníky dokázal unavit množstvím
dat, předkládaných v dlouhých, na pohled
nesouvisejících tirádách. Ale čím víc plynul čas, tím víc byl
pokládán za podivného patrona, který uvízl v zastaralém
myšlení.
I když pořád ještě byli jedinci, kteří se nechali svést
jeho slovy, především když recitoval některý z
Petrarcových cituplných sonetů. Dělal to s takovým nadšením
a tak perfektní italštinou, že slova plynula vlastní silou
v ezoterickém rýmu, kde nebyly myslitelné žádné
pochybnosti.
Byl to génius? Nebo vzdělaný blázen? Či snad obojí?
Nikdy nevyučoval.
Jsem důsledně přehlížen, říkával. Ve Florencii a Paříži
si vážili mé velikosti, ale v této venkovské díře se
oceňuje průměrnost. Tady sedí nahoře hloupí kariéristi
z říše liliputánů, zatímco giganti se musí plazit v
předsálí. Prohrabal hromady svých papírů, našel dopisy od ko-
31
Kruté hvězdy
Kruté hvûzdy - zlom 12.1.2011 11.34 Stránka 31





legů z celého světa, znovu je otevřel a mával jimi své
dceři před nosem.
Tady, tady jsou svědectví, která posílají slabomyslné
žvásty tam, kam patří.
Zvyšoval hlas a nutil dceru studovat ty dopisy,
ukazoval podpisy a vypravoval, že pisatel patří mezi nejlepší
světové znalce italské renesanční poezie.
Je to vědec, to musím zdůraznit, není to jen tak něčí
bezvýznamný názor.
Hlas dál zvyšoval. Až po chvíli mu klesly paže a
trochu vycouval, zamířil do svého pokoje. Jednou po
podobném výstupu se vydala za ním a ve dveřích ho
zezadu pozorovala. Pustil dopis na zem a sám se
položil vedle postele.
Laura znala i jeho jinou stránku, vlastnost, která
zřídka vyšla najevo ve veřejné debatě. Oblibu krátkých slov.
Byl doslova opilý krátkými větami, několika tápajícími
písmeny na listě papíru, spontánním výrazem autorova
citového života. Někdy to bylo dojemné, někdy
unavující, když ji otec k sobě volal a četl jí téměř chvějícím se
hlasem pár veršů, části sonetů, které často vypovídaly
o lásce.
Tempo non mi parea da far riparo
Contra colpi d’Amor: per ò m’andai
Secur senza sospetto. Onde i miei guai
Nel commune dolor s’incominciaro
Nádherné, že? Životné a plné výrazu, říkával poté,
co slova nechával zaznít. Laura nic říkat nemusela, jen
poslouchat. Otec potřeboval publikum. Publikum,
které nebude polemizovat o textu. Jen bez dechu
naslouchat. Naslouchat slovům, jež opíjí, mění, dávají životu
smysl.
Kjell Eriksson
32
Kruté hvûzdy - zlom 12.1.2011 11.34 Stránka 32





Sonety jsou mocnější, najednou vykřikl a vybuchl
v smích, když viděl její překvapený, někdy i vyděšený
výraz. Kdyby se tak dokázal smát častěji! Alice, její matka,
tvrdila, že otec bere život příliš vážně. Byl expertem na
slova lásky, ale sám neschopen citu a něžnosti, uvězněn
ve světě, kde krásná slova neměla žádnou skutečnou sílu.
Laura si brzy povšimla napětí v období mezi smíchem
a mlčením. Někdy si matka zazpívala, ale vždycky hned
ztichla, když se přiblížil otec. Jako by bylo špatné
vyjádřit radost z něčeho tak triviálního, jako je krásný den
nebo vůně růží, nebo že samotný pohyb může přinést
potěšení ze života, a ne být jen způsobem, jak se
přemístit od psacího stolu do jídelny.
Lauřina matka pocházela z venkova a její domov ve
Skyttorpu otec pokládal za něco méněcenného. Toto
místo bylo synonymem jednoduchosti a slabosti.
Strašně rád opravoval její venkovskou výslovnost, a když
použila dialekt, vyrazil po ní jako jestřáb. Její slovní
zásoba se ztenčovala, slova raději polykala a přestávala
zpívat písně svého dětství.
Laura si pamatovala, jak matka jednou vybuchla,
napadla otce pro dvojí morálku, protože miloval
venkovskou mluvu Petrarcova Toskánska, ale ošklivil si její řeč.
On pak překvapeně naslouchal salvě stále hrubších
výrazů, pak přešla do čistého nářečí a nakonec se dala
do dunivého smíchu, který nebral konce.
Hysterko, nazval ji a ona ho udeřila přes ústa. Pak
zmlkla a v přítomnosti manžela už nemluvila. O
osmnáct měsíců později zemřela, bylo jí čtyřiačtyřicet let.
Současně s jeho chátráním a izolací, posměchem okolí
i otevřenými urážkami stavěla Laura stále silnější
ochrannou zeď kolem domu. Směšnou a ošklivou
plastovou soupravu křesel umístila doprostřed zahrady jen
33
Kruté hvězdy
Kruté hvûzdy - zlom 12.1.2011 11.34 Stránka 33





proto, aby pozlobila sousedy, kteří svůj trávník
ošetřovali každý týden. Křesla svítila a bodala do očí
estetického profesora a jeho manželku. Později Laura tuto
skupinu ještě doplnila křiklavým slunečníkem s
reklamou na pivo Budweiser.
Krmila holuby, aby znečišťovali okolí, na zahradě
pouštěla hlasitou nesmyslnou hudbu, zatímco se sama
zavřela doma a četla. O společné keře v živém plotě se
odmítla starat.
Když si profesor stěžoval, nasadila drzý výraz. To na
ně platilo, dobře to věděla. Drzost, neschopnost věcné
diskuze, hrubost – s tím akademici, bydlící v jejím
okolí, neuměli zacházet.
Demonstrovala špatný vkus, oblékala se ještě hůře
než otec, zvala si hlučné známé, kteří se rozvalovali
v bílých křesílkách a slavili dlouho do noci.
Otec nic z toho nevnímal. Do zahrady vkročil jen
několikrát za rok a pak si dlouho stěžoval na její zmar, aniž
by sám proti tomu cokoli udělal. Někdy se zmínil, že by
si měli zjednat pomoc na prořezání starých stromů, ale
nic dalšího se nikdy nestalo. Stromy plodily nekvalitní
ovoce, které nebylo očesáno a na podzim hnilo na
stromech i pod nimi.
Úpadek domu i zahrady dosahoval vrcholu. Proč tu
vůbec dosud bydlela? Občas se jí na to někdo zeptal, ale
nedovedla odpovědět. Vymýšlela si, že k tomu má
finanční důvody, ale to pravda nebyla a všichni to věděli.
Nebo že se musí starat o svého neschopného otce. To
znělo trochu lépe, ale ani tak ne dost přesvědčivě. Občas
tvrdila, že ten starý dům miluje, že by nedokázala bydlet
v moderním bytě nebo řadovém domku. Její okolí
potřásalo hlavou a představovalo si, že se bude čím dál víc
podobat svému otci.
Kjell Eriksson
34
Kruté hvûzdy - zlom 12.1.2011 11.34 Stránka 34





Seděla v kuchyni u stolu s pocitem osvobození, teprve
nedávno poznaným. Měla zapnuté rádio. Švédsko při
veřejném hlasování odmítlo euro a kuchyni plnily
komentáře, které ji vůbec nezajímaly. Ona sama volit nešla.
Zahleděla se do okna, vypnula rádio a kuchyň náhle
ztichla. Tmavozelená dvířka kuchyňských skříněk jako
by se trochu pohnula a tiskla blíže k sobě. Dřez
přeplněný špinavým nádobím hluboce oddechoval.
Na okamžik pocítila úzkost, jakési zachvění, ale to
zase rychle přešlo. Cesta, kterou nastoupila, jí
nenechala prostor pro žádné zaváhání. Cítila, že směr, jímž se
její život začal ubírat, nebyl výsledkem vědomého
rozhodnutí. Podvolila se síle posouvající ji teď
nesmlouvavě kupředu, jen tam. Žádná minulost, žádné pohledy
zpět, jen tiché opojení, tvrdé jako pazourek, které
předčilo otcovo rozpoložení při předčítání krásných slov.
Jeho euforie byla relativní a křehká. Byl slaboch. Ona je
ale silná.
Slova, slova, slova bez konce.
Nestála o ně, umělá, lživá ujišťování, kterými se lidé
obklopovali. Umlčela je a s nimi i faleš.
Laura cítila, že ovládá dva světy. Teď mohla vstoupit
do skutečnosti bez úzkosti i očekávání. Na těle měla
pancíř, od něhož se slova odrážela. Stala se
nezranitelnou.
„Jsi v poslední době nějaká veselejší,“ poznamenala
kolegyně v práci nad šálkem kávy. Bylo to dva týdny po
otcově zmizení.
„Je to jediná možnost,“ odpověděla jí trochu záhadně.
Kolegyni to potěšilo, zdálo se, že vidí novou Lauru,
kterou už nezatěžuje náročné spolužití s otcem, i když
k té změně patrně došlo tragickým způsobem.
„Třeba bychom si někdy spolu mohly někam zajít?“
navrhla jí, ale Laura zavrtěla hlavou.
35
Kruté hvězdy
Kruté hvûzdy - zlom 12.1.2011 11.34 Stránka 35






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist